První bitva čínsko-japonské války

Moderátoři: Pátrač, kacermiroslav, Bleu

Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4076
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

První bitva čínsko-japonské války

Příspěvek od jarl »

První bitva čínsko-japonské války

Obrázek

Hra o Koreu
V Koreji vládla od r. 1392 dynastie Čoson, jejíž panovníci museli v průběhu 19. století čelit vměšování velmocí toužících rozšířit oblast svého vlivu i o Zemi jitřní svěžesti. Podobnému tlaku čelily i Japonsko a Čína, neboť Dálný východ přitahoval pozornost nejenom evropských kolonizátorů, ale i Američanů hledajících odbytiště pro své výrobky. Každá země se s touto hrozbou vyrovnávala po svém a je zajímavé, že nejdéle odolávala chudá Korea. Zatímco v ulicích japonských a čínských přístavů se už naparovali „bílí ďáblové“, v Korejském království tajně působila pouze hrstka křesťanských misionářů. Otěže moci třímal od roku 1864 ve svých rukách I Haung známější jako Täwongun (princ-regent) vládnoucí za svého nezletilého syna Kodžonga. Ten navzdory názorům místních učenců trval na politice izolace před vnějšími vlivy, přičemž neváhal sáhnout k použití síly.

O tom se v r. 1866 na vlastní kůži přesvědčila posádka parníku GENERAL SHERMAN, jenž se vydal proti proudu řeky Tedong do Pchjongjangu, kterážto provokace stále život 24 Američanů. Téhož roku I Haung vyhlásil hon na křesťany, jemuž padlo za oběť několik tisíc konvertitů a devět misionářů. To přimělo Paříž k vyslání trestné expedice vedené kontradmirálem P. Rozem. Francouzi obsadili část ostrova Kanghwado, jenomže pokus dobýt hlavní město Korejci odrazili a útočníci se museli stáhnout. Podobný průběh měl o pět let později i americký pokus pomstít zkázu GENERELA SHERMANA, takže sebevědomý Täwongun nechal na počest vítězství v celé zemi vztyčit pamětní kameny, aniž by tušil, že dny jeho vlády budou brzy sečteny. Realisticky uvažujícím politikům bylo jasné, že se jedná o Pyrrhovo vítězství, neboť Korejci nad nepočetnými útočníky zvítězili jenom s vypětím sil, a přesvědčili se, že proti moderním zbraním nemohou uspět.

Obrázek
Francouzský admirál Roze

Ke stejnému závěru dospěli na základě trpkých zkušeností i Japonci a Číňané, kteří však k provedení nezbytné modernizace zvolili odlišné prostředky. Zatímco vláda Říše středu se k těmto novotám stavěla zdrženlivě a její politika sebeposílení vycházela hlavně od jednotlivých místodržících, synové Nipponu se po svržení šógunátu pustili do systematické přestavby a reformy Mejdži učinili z jejich domoviny stát organizovaný podle západního vzoru. A kupodivu právě Japonci, přinutili Korejce otevřít se světu. Pravda, první pokus z r. 1872 nevyšel, ale když se o 3 roky později dostal dělový člun UN´JÓ do přestřelky s korejskými pobřežními bateriemi, vylodilo se v Čemulpchu 800 vojáků, kteří přinutili vládu k podepsání tzv. Kanghwaské smlouvy, jež otevřela japonským obchodníků nejprve Fusan a později i Gensan a Čemulpcho.

Tou dobou už zemi dva roky vládl Kodžong, jenž za pomoci nespokojených úředníků a rodinného klanu své manželky Min, odstavil otce na vedlejší kolej. Japonská akce vyvolala nelibost Pekingu, jenž Zemi jitřní svěžesti považoval za svého vazala a v aktivitách Tokia viděl snahu vymanit jí z čínské zájmové sféry. Kodžong zahájil „westernizaci“ země po japonském vzoru, což vedlo k rozkolu ve vládnoucí dynastii, která se rozdělila na dvě frakce. Pokroková strana reprezentovaná královským párem a rodem Min, sice získala převahu, ale příliv Japonců vyvolal u mnoha vlivných osobností touhu po návratu starých pořádků, takže postupně sílil i vliv svrženého Täwonguna.

Obrázek
Korejští armádní důstojníci

Některé armádní jednotky nedostávaly řadu měsíců mzdu ani potravinové příděly, takže tradicionalistům nedalo práci vojáky přesvědčit, že jejich mizérii způsobil vývoz potravin do Japonska a rázem byl oheň na střeše. Rozlícený dav v červenci 1882 vypálil japonskou legaci, přičemž zahynulo několik osob a vyslanec Hanabusa musel vzít zavděk útočištěm na palubě britského dělového člunu FLYIND FISH. Následoval útok na vládní palác, a třebaže královna dokázala uniknout, do kouta zahnaný Kodžong podepsal edikt předávající vládní pravomoci otci. Ten se však návratu k moci nedočkal, neboť v srpnu se v Čemulpchu vylodilo 4500 čínských vojáků, kteří vzpouru potlačili a prince-regenta zatkli. I Japonci vycítili příležitost a vyslali do Koreje vlastní jednotky, jejichž přesun zajišťovaly válečné lodě. Dělovému člunu AMAGI velel mladý korvetní kapitán Haihačiró Tógó, jenž se měl v těchto vodách „proslavit“ o dvanáct let později. Číňané však získali převahu, takže Peking dosáhl svého. Podle dohody stvrzené v Čemulpchu 30. srpna 1882 sice mohly obě země ponechat v Koreji vojáky k ochraně svého vyslanectví, jenomže prim ve zdejších záležitostech hrála Říše středu.

Tomu se přizpůsobila frakce kolem královny Min, načež vyhlásili program připomínající čínskou politiku sebeposílení. To vyvolalo odpor tzv. osvícené strany požadující radikální reformy, která se rozhodla využít vypuknutí čínsko-francouzské války a s podporou japonského vyslance provedla na sklonku r. 1884 převrat. Vzbouřenci vedení Kim Okkjunem zatkli 4. prosince krále, povraždili několik ministrů a požadovali návrat Täwonguna. Reformisté se však z úspěchu dlouho neradovali, neboť Japonci pro ně nehnuli prstem a pouze přihlíželi zásahu čínských vojáků.

Obrázek
Korejský král Kodžong se synem

V Soulu napočítali 180 mrtvých, mezi nimiž bylo 38 Japonců, jejichž vyslanectví opět lehlo popelem, načež prozíravější spiklenci uprchli a ostatní skončili před popravčí četou. Pročínská frakce upevnila své pozice a Tokio, zdiskreditované účastí na zpackaném puči, hledalo možnost, kterak z aféry vycouvat bez ztráty tváře. Proto jakmile se Korejci omluvili za smrt poddaných císaře Mucuhita a nabídli kompenzaci ve výši půl miliónu jenů, otevřela se cesta ke smíru. Zástupci Číny a Japonska uzavřeli 18. dubna 1885 tzv. Tiencinskou smlouvu, která zavazovala obě strany ke stažení vojsk, i když v dohodě nechyběla důležitá klauzule umožňující za určitých okolností jejich návrat.

To byl za stávající situace úspěch japonské diplomacie, jenomže současně došlo k posílení čínských pozic a nezdálo se pravděpodobné, že by Korea spadla do klína dravému Nipponu. Vláda se snažila posílit svoji suverenitu za pomoci západních mocností. Protiváhou k japonskému vlivu se měla stát Korejsko-americká smlouva o přátelství a obchodu uzavřená ještě před změnou politické orientace, což vedlo k vyslání amerických instruktorů dohlížejících na budování zdejší armády, zatímco později královi poradci spoléhali na pomoc Ruska. V hospodářské oblasti se však prosazovala Země vycházejícího slunce, o čemž svědčí následující ukazatele.

Obrázek
Japonské zboží v korejském přístavu

V Koreji působilo počátkem devadesátých let 19. století 184 zahraničních firem, z nichž 169 vlastnili Japonci, kam v r. 1893 směřovalo 90,9 % korejského exportu, zatímco do Číny toliko 7,9 %. Vyrovnanější položky vykazovalo srovnání dovozu (Japonsko 50,2 %, Čína 49,2 %), ale i zde vítězili japonští producenti zaplavující trh bavlněnými látkami a průmyslovými výrobky. Ekonomika zaostalé země, jejíž populace nepřevyšovala 10 miliónů obyvatel, však stála na vratkých základech a kromě zlata a usní se vyvážely pouze zemědělské plodiny, jejichž producenti trpěli jak vlivem rostoucí daňové zátěže, tak nevybíravých praktik japonských lichvářů.

I přes svoji obchodní dominanci nebylo Tokio spokojeno a nelibě neslo každý neúspěch, jakým byla např. v červenci 1885 stvrzená smlouva umožňující Číňanům nejenom kontrolovat stávající telegrafní síť, ale i stavbu nové linky spojující Soul s Pekingem. To dělalo v Tokiu zlou krev, stejně jako snaha omezit vývoz potravin do Japonska a zákaz rybolovu v okolí ostrova Čedžudo, jenž přišel právě v době, kdy se Nippon potýkal s důsledky hospodářské krize vyvolané poklesem vývozu do USA. Jelikož bylo jasné, že Čína se svých pozic dobrovolně nevzdá, muselo se obyvatelstvo Země vycházejícího slunce chopit zbraní a v duchu samurajských tradic zaútočit jako první, dříve než se na Korejském poloostrově zachytí drápkem další mocnosti. Určité náznaky projevovalo Rusko, kam sice v r. 1893 směřovalo pouze 1,2 % korejského exportu, ale Petrohrad se netajil zájmem míchat kartami na Dálném východě, takže japonští plánovači nemohli nad těmito čísly mávnout rukou.

Obrázek
Zakladatel sekty Tonghak

Zatímco se o Koreu přetahovala Čína s Japonskem, v zemi stoupala nespokojenost s vládní politikou, která propukla v r. 1893. V čele protestů stála sekta Tonghak (Východní učení), kterou v r. 1864 zformoval nemanželský syn dvořana Čchö Čeu jako protiváhu vzmáhajícího se křesťanství. Jeho učení hlásající rovnost před Bohem rychle zapustilo kořeny mezi vesnickým obyvatelstvem, na čemž nic nezměnila ani poprava zakladatele. Vykořisťování zemědělců způsobilo nárůst vlivu tonghaků a výsledkem byla povstání na počátku devadesátých let, která sice vláda potlačila, ale v dubnu 1893 se v Pounu shromáždilo 20 000 rolníků žádajících vyhnání Japonců a potrestání zkorumpovaných úředníků napojených na klan Min, s nimiž už museli v Soulu počítat. To však byla pouhá předzvěst věcí příštích, neboť vláda nechala v dubnu 1894 některé rolnické aktivisty popravit, načež se velení tonghaků ujal Čon Pongdžun a povstání přešlo do ozbrojené fáze. Čína následně uvedla do pohotovosti vojsko v přilehlých provinciích, ale prozatím do vnitřních záležitostí svého souseda nezasahovala a nastolení pořádku zůstalo v kompetenci Soulu.

Proto se v Čemulpchu 8. května na dvě korejské dopravní lodě a čínský obrněnec PING-JÜEN nalodilo pět rot vládního vojska se dvěma děly a stejným počtem gatlingů, což mělo podle mínění královských stratégů po spojení s provinciálními jednotkami na špatně vyzbrojené povstalce stačit. Jenomže ještě dříve než dosáhli Kunsanu, rebelové zvítězili v bitvách u Päksanu a Hwangtchohjonu, takže velitel trestné expedice se rozhodl vyčkat příchodu posil a 23. května doporučil požádat o pomoc Peking. Král Kodžong souhlasil a o týden později doručili místodržícímu východních provincií Li Hung-čchangovi prosbu o zaslání čínských vojáků. Mezitím se tonghakové po vítězné bitvě u Čangsongu 27. května zmocnili moderních zbraní a 31. května obsadili město Čondžu, kde se opevnili a pokusy vládních vojsk dobýt správní centrum provincie Čolla, odrazili.

Obrázek
Armáda tonghaků

Li Hung-čchang prosbě korejského krále ochotně vyhověl a 3. června informoval japonského vyslanec v Soulu, že Čína vyšle na Korejský poloostrov vojsko, načež se 8. června v Asanu ze tří transportů krytých sedmi válečnými loděmi, vylodilo prvních 800 ozbrojenců tvořících zárodek kontingentu čítajícího 2500 mužů. Čínské intervence využili k vyslání vojáků do Koreje i Japonci, kteří už následující den debarkovali poblíž Soulu 431 námořníků a od 12. června vysazovali v Čemulpchu pěší brigádu o síle 6000 mužů. Zaskočený Li Hung-čchang raději přísun posil do Asanu zastavil a přesměroval své jednotky do okolí Pchjongjangu, což přesto vyvolalo nelibost Tokia.

Mezitím proběhla jednání s povstalci a Čon Pongdžun, výměnou za politické ústupky, příslib reforem a jmenování Täwonguna do čela nové vlády, rolnickou armádu rozpustil. Tím pominul důvod pro pobyt cizích vojsk na korejském území a Soul 21. června požádal Peking a Tokio o jejich stažení. Li Hung-čchang byl připraven své jednotky odvolat, ale Japonci navrhli vytvořit z Koreje společný protektorát obou mocností, aby bylo možné v zemi provést reformy podle japonském vzoru, což Peking odmítl a Nippon se rozhodl prosadit své zájmy silou.

Obrázek
Místodržící Li Hung-čchang

Vláda Země vycházejícího slunce v předchozích letech intenzivně zbrojila a na armádu a válečné loďstvo vynakládala každoročně třetinu státního rozpočtu (jenom v r. 1892 to bylo 34 miliónů jenů), takže byla na ozbrojenou konfrontaci připravena a nehodlala ustoupit. Japonci za cenu pouhých dvou padlých obsadili 23. července 200tisícový Soul a královský palác Kjongbokkung a odstavili od moci ministry a úředníky napojené na pročínskou kliku. Pochopitelně očekávali, že nová vláda se bude orientovat na spolupráci se svými protektory a princ-regent, ponechaný v jejím čele, dokonce požádal japonského vyslance o vyhnání čínských vojsk. Něco takového nemohl Pekingu připustit, takže bylo pouze otázkou času, kdy promluví zbraně.
Bitva u Asanu
V Číně sice z dračího trůnu vládli císaři z dynastie Čching, jenomže země neměla jednotnou armádu ani válečné loďstvo, jelikož se ozbrojené síly dělily na formace ovládané jednotlivými místodržícími, a se spoluprácí těchto rivalů na politickém kolbišti nebylo možné počítat. To se projevilo během čínsko-francouzské války, kdy Li Hung-čchang nepodpořil (1) „konkurenční“ flotu operující na jihu Číny, za kteroužto krátkozrakou politiku sklidil „odměnu“ o deset let později. Proto nyní leželo břímě války s Japonskem především na bedrech Li Hung-čchanga, jenž v uplynulých letech vybudoval nejenom vlastní armádu, ale i námořnictvo. Severní loďstvo bylo nejmladší ze čtyř samostatných čínských uskupení, ale ze skromných počátků se na přelomu osmdesátých a devadesátých let 19. století vyvinulo v respektovanou sílu, která na Žlutém moři neměla konkurenci a zaujímala osmé místo na světě.

Obrázek
Obrněnec Čchen-jüen

Bohužel později začalo požírat sama sebe, protože s přibývajícím počtem lodí rostly i provozní výdaje, a co je pro zdejší poměry příznačné, peníze vyčleněné ze státního rozpočtu na jeho rozvoj, dvořané zpronevěřili a použili k výstavbě paláců pro všemocnou císařovnu vdovu Cch´-si. Li výpadek částečně kompenzovat z vlastní pokladny, ale přesto chyběly finance na údržbu a přezbrojení plavidel rychlopalnými děly (2) a Severní loďstvo se po technické stránce nemohlo měřit s moderním japonskou flotou budovanou podle britského vzoru. Opíralo se o opevněné základny Lü-šun (Port Artur) a Wej-haj-wej, sloužilo v něm 9000 mužů a pod dračí zástavou se v r. 1894 plavilo přes čtyřicet jednotek, přičemž jádro tvořily dva obrněnce, stejný počet pancéřových křižníků, jedna menší pancéřová loď a pět chráněných křižníků.

Při obsazování velitelských míst se uplatňovala korupce a protekcionalizmus, čehož důkazem budiž jmenování Ťing Džu-čchanga do čela Severního loďstva. Ťing vynikal odvahou, jenomže postrádal námořní vzdělání, jelikož do té doby působil jako generál jezdectva. Čínským důstojníkům měli vypomáhat zahraniční poradci, mezi nimiž hráli prim Britové a Němci, ale přesto loďstvo po taktické stránce vycházelo ze zastaralých poznatků aplikovaných do námořního válčení po Tegetthoffově vítězství v bitvě u Lissy a nereflektující nejnovější trendy. Žádný plán pro případ války s potenciálními protivníky Severní loďstvo nemělo, a teprve v srpnu 1894 padlo v Pekingu rozhodnutí provádět blokádu korejských přístavů a odříznout japonské vojáky od spojení s mateřskými ostrovy, což však Li Hung-čchang nerespektoval.

Obrázek
Admirál Ťing Džu-čchang

Znepokojený místodržící se pokoušel získat kontrolu nad ostatními čínskými formacemi a na jaře 1894 dosáhl částečného úspěchu, když byly pod jeho pravomoc převeleny torpédové-dělové čluny KUANG-JI, KUANG-ŤING a KUANG-ČCHIA. Díky jeho iniciativě se Severní loďstvo od r. 1890 každou zimu vydávalo na cvičnou plavbu do jižních provincií, kdežto tamější flota na jaře odplouvala do jeho hájemství. Příležitostně se dokonce konaly společné manévry tří největších formací, přičemž poslední se uskutečnily v květnu 1894 a podle mínění velitele ruského pancéřového křižníku ADMIRAL NACHIMOV demonstrovaly dobrou úroveň zdejšího námořnictva. Stejný názor sdílela nejen laická veřejnost, ale většinou i zahraniční experti, kteří v nastávajícím konfliktu favorizovali Severní loďstvo, třebaže se našly výjimky a měsíc před vypuknutím bojů vyšel v „The Times“ kritický článek o jeho bojové připravenosti. Pravda se ukázala teprve během války a zdejší námořnictvo se, stejně jako celý 350milionový čínský moloch, předvedlo jako příslovečný kolos stojící na hliněných nohách a neschopný klást odpor dobře vyzbrojenému a po evropském způsobu vycvičenému nepříteli.

Země vycházejícího slunce jednala systematicky jako by podle předem připraveného plánu a v červenci měla v Koreji vojenskou převahu, přičemž velitelé japonských pozemních a námořních sil dostali dispozice zahájit válečné operace, pokud Čína vyšle do země posily. V Pekingu se nezalekli a na poslední chvíli se chystali odeslat do Země jitřní svěžesti další vojáky. Bohužel Čína měla nedostatek transportních plavidel, neboť provozovala všehovšudy 35 parníků s celkovou hrubou prostorností 44 000 BRT, takže si k tomuto účelu pronajala tři britské lodě.

Obrázek
Parník Kao-šeng

První konvoj složený z parníků AJ-JEN a FEJ-ČCHING dopravil do Asanu 23. července 1300 mužů se zásobami a doprovázela jej eskorta složená z chráněného křižníku ČCH-JÜEN, torpédového-dělového člunu KUANG-JI a školní lodě WEJ-JÜEN. Uskupení velel kontradmirál Fang Paj-čchien, jenž se ráno 24. července dozvěděl, že Japonci provedli v Soulu převrat. Znepokojený Fang tuto informaci zaslal na WEJ-JÜENU do Wej-haj-weje, zatímco transporty odpluly do Ta-ku. Sám se rozhodl zůstat, neboť očekával připlutí dalšího transportního parníku, a zvěst o jeho lodích se korejským prostřednictvím donesla k uším japonských žurnalistů, jenomže zafungovala jazyková bariéra, takže ČCH-JÜEN zaměnili za obrněnec ČCHEN-JÜEN, což Fangův vlajkový křižník možná později zachránilo před zajetím.

Čínské lodě zvedly za kuropění 25. července 1894 kotvy a vydaly se Asanským zálivem na moře, aby do přístavu doprovodily očekávaný transportní parník. Třebaže tou dobou již Tokio opustil čínský vyslanec, a vztahy mezi oběma státy se ocitly na bodu mrazu, bojová pohotovost vyhlášena nebyla. Tou dobou už se Japonci rozhodli pro válku a hlavní síly (22 jednotek) nedávno ustanoveného Spojeného loďstva, upustily 23. července Sasebo a přesunuly se do korejského Kunsanu. Admirál S. Itó odeslal k Čemulpchu odřad složený z chráněných křižníků JOŠINÓ, NANIWA a AKICUŠIMA, jemuž velel kontradmirál Kózó Cuboi. Jeho proklamovaným cílem bylo spojit se s oddílem námořního kapitána Hirajami (křižníček JAÉJAMA a dělové čluny ÓŠIMA a MUSAŠI) a zabránit přísunu čínských posil, jenomže vzhledem k následujícím událostem se nelze ubránit podezření, že ve skutečnosti dostal za úkol vyvolat incident, jenž by posloužil jako casus belli. Japonské křižníky dopluly nad ránem 25. července k Bakerovu ostrovu, a protože se Hirajama neukázal, vydal se jej Cuboi hledat k ostrůvku Pungdo, kde skutečně spatřil dva sloupce kouře.

Obrázek
Křižník Čch-jüen

Číňané se mezitím přiblížili k ústí Asanského zálivu a krátce po sedmé hodině zaznamenali tři japonské válečné lodě plující severním kursem. To nevěstilo nic dobrého, ale Fang si nebezpečí nepřipouštěl, i když nařídil zvýšit rychlost a po obeplutí Pungdo změnit kurs na jihozápad, aby mu Japonci neodřízli plavební trasu na volné moře. Pro všechny případy nechal v 7:15 vyhlásit bojovou pohotovost, takže obsluhy nabily zbraně, ale kontradmirál nenechal odstranil plátěný přístřešek znemožňující zaměřování záďového 150mm děla. Z toho je zřejmé, že navzdory přerušení diplomatických styků s bojem nepočítal, a bezelstně se domníval, že protivník uvažuje stejně. Ano, mezi čínskými a japonskými námořníky panovala dlouhodobá rivalita hraničící s nenávistí, a v srpnu 1886 došlo při opravách obrněnců ČCHEN-JÜEN a ŤING-JÜEN v Nagasaki ke dvěma hromadným bitkám, při nichž tekla krev, ale zahájení střelby ve výsostných vodách neutrálního státu, je něco jiného než rvačka na nože při vycházce. Navíc se Japonci tvářili, že společně s technikou přejali i západní zvyklosti a diplomatický protokol zapovídal zahájení bojových operaci bez formálního vypovězení války.

Japonské křižníky se držely v kýlové linií v čele s vlajkovým JOŠINÓ, a jakmile Cuboi zaznamenal změnu kursu čínské formace, nechal zvýšit rychlost a obě eskadry se k sobě rychle přibližovaly. Hodiny ukazovaly 7:45, když nad mořem zahřměly první salvy čínsko-japonské války. Obě strany svalovaly odpovědnost na své protivníky, ale je nepravděpodobné, že by Číňané zahájili palbu jako první už z toho důvodu, že nepřítel měl velkou převahu. Japonské křižníky nesly kromě malorážních zbraní 2 těžká děla a 28 kanónů střední ráže, kdežto Fangovy lodě toliko 2 děla ráže 210 mm, 1 kalibru 150 mm a 3 120mm zbraně.

Obrázek
Kontradmirál Cuboi

Čínští námořníci uvedli, že aniž by k tomu zavdali příčinu, začal JOŠINÓ střílet na ČCH-JÜEN, což pravděpodobně odpovídá skutečnosti, byť Tokio předložilo světu odlišnou variantu vykreslující protivníka v nejhorších barvách. Podle oficiální japonské verze Cuboi pozdravil čínskou vlajku salutním výstřelem, na nějž Fang neodpověděl a ČCH-JÜEN (s vyvěšenou bílou vlajkou) změnil kurs a připravoval se k torpédovému útoku, načež Japonci zahájili boj. Později bylo jejich jednání odůvodňováno i tím, že se Cuboi v duchu hesla „podle sebe soudím tebe“ domníval, že Číňané zničili „ztracené“ jednotky JAÉJAMA, MUSAŠI a ÓŠIMA, které však tou dobou kotvily v Čemulpchu a jejich posádky naslouchaly dunění děl.

Obě vlajkové lodě od sebe dělila vzdálenost pouhých tří kabelů (zhruba 560 m), takže palba byla vražedně přesná. První granát pronikl 25mm (?) pancířem kryjícím velitelskou věž a uvnitř explodoval. Střepiny nejenže vyřadily strojní telegraf, dorozumívací trubky a probily parovod u kormidelního stroje, ale připravily o život jednoho poručíka a prvního důstojníka, jehož utržená hlavu zůstala viset na zvukovodu. Není divu, že nezraněný Fang pohled na svého rozervaného zástupce nevydržel a věž zbavenou komunikačních prostředků opustil. JOŠINÓ a NANIWA ostřelovaly ČCH-JÜEN, zatímco AKICUŠIMA se zaměřil na KUANG-JI udržující vzdálenost asi půl námořní míle od vlajkové lodě. Primární výzbroj ČCH-JÜENU sestávala z dvojice Kruppových kanónů ráže 210 mm, jejichž 140kg projektily dokázaly na vzdálenost 274 m prorazit železnou desku silnou 451 mm. Jenomže než se stačili dělostřelci zastřílet, další granát probil 50mm pancéřový štít a exploze proměnila jejich stanoviště v řeznickou vanu.

Obrázek
Zničená velitelská věz na Čch-jüenu

Jakmile se posádka ČCH-JÜENU vzpamatovala z prvotního šoku, ozvaly se v 7:52 i čínské zbraně. Protože záďové dělo stále zakrýval plátěný přístřešek (3), mohli se bránit jenom palbou z levobočních děl ráže 47 a 37 mm, které nepřítele nemohly ohrozit, a drzí Japonci později vydávali jeden nevybuchlý projektil za důkaz, že Číňané zahájili boj jako první. Fang rovněž nechal odpálit na 300 m vzdálenou NANIWU torpédo z příďového aparátu, jenomže to cíl minulo a brzy se projevila nepřátelská palebná převaha. Japonské lodě střílely ze svých rychlopalných zbraní a trup ČCH-JÜENU začínal připomínal řešeto. O život přišel i druhý důstojník a nad rozstříleným křižníkem se vznášela oblaka kouře. Neustávající exploze a hvízdající střepiny vyděsily dělostřelce natolik, že svá stanoviště s křikem opustili a běželi se schovat pod pancéřovou palubu. Naštěstí zasáhli důstojníci, kteří je s revolvery v rukách zahnali zpět. Nerovný boj pokračoval, ale situace neovladatelné lodě byla kritická a zdálo se, že palmu vítězství si odnesou Japonci.

Jenomže kapitán Lin nenechal vlajkovou loď na holičkách a vydal se Fangovi na pomoc; KUANG-JI se na Japonce obořil ze svých moderních děl ráže 120 mm a přinutil je věnovat pozornost novému soupeři. Od začátku se jednalo o nerovný souboj. Číňané sice později tvrdili, že jeden nepřátelský křižník zasáhli do velitelského můstku, ale voda kolem malého torpédového-dělového člunu vřela, takže netrvalo dlouho a nepancéřovaná jednotka inkasovala první údery. Největší škody způsobil projektil, jenž poškodil kotelnu, což přinutilo velitele pokusit se uniknout směrem na severovýchod. AKICUŠIMA a NANIWA se držely v závěsu a boj pokračoval, dokud Číňané nespotřebovali zásobu 120mm granátů. Situace byla beznadějná a Lin, ve snaze zachránit alespoň posádku, zamířil s rozstřílenou a vodu nabírající lodi, ke skalnatému ostrůvku, na němž KUANG-JI kolem deváté hodiny ztroskotal.

Obrázek
Torpédový dělový člun Kuang-ji

Námořníci zničili lodní stroje a vyhodili do povětří muniční sklad, načež loď opustili. AKICUŠIMA na hořící křižník vypálil ještě několik desítek granátů, přičemž došlo k explozi torpédové hlavice, což osud lodě zpečetilo. Posádka za projevené hrdinství draze zaplatila, neboť ze 110 mužů jich 39 padlo a zhruba 40 utržilo zranění, ale třebaže nepříteli nezpůsobili žádné škody, hřálo je u srdce vědomí, že jejich oběť nebyla marná. Lin doufal, že se mu podaří posílit posádku v Asanu, což však zmařila japonská pozemní ofenzíva. Proto o několik dnů později požádal Angličany, aby přeživší námořníky dopravili do některého čínského přístavu, za což byl ochoten podepsat čestné prohlášení, že se neúčastní dalších bojových operací (4), načež je PORPOISE a ARCHER přepravily do Čchi-fu.

Zatímco se naplňoval osud KUANG-JI, bojovala o život i posádka vlajkového křižníku. Mezi zahraničními specialisty, přilákanými do Říše středu Li Hung-čchangovým stříbrem, patřil i německý strojní inženýr Gustav Hoffman. Ten měl sice v případě vypuknutí války právo odejít ze služby, jenomže uprostřed bitevní vřavy usoudil, že je pozdě podávat výpověď. Třebaže jeho pomocníka roztrhaly střepiny a Hoffmana potřísnila krev od hlavy k patě, opravil kormidelní ústrojí, a protože oba lodní stroje i všechny čtyři kotle vyvázly bez úhony, ČCH-JÜEN zamířil plnou parou k Wej-haj-weji. Cuboi se jej vydal stíhat, ale díky intervenci KUANG-JI měl Fang na začátku honičky náskok 20 kabelů (zhruba 3700 m).

Obrázek
Japonský křižník Akicušima

To samo o sobě mnoho neznamenalo, protože Cuboijův odřad nazývali „Létající eskadra“ a zbrusu nový JOŠINÓ byl považován za nejrychlejší soudobý křižník, jenž dokázal vyvinout o sedm uzlů větší rychlost, než jaké dosáhl při zkušebních plavbách ČCH-JÜEN. Kromě toho opotřebovaná pohonná jednotka na téměř deset let starém čínském křižníku nepracovala na plný výkon a k dovršení smůly několik topičů zasáhly střepiny vniknuvší do kotelny zasaženým komínem. Japonci rychle zkracovali vzdálenost a stříleli ze tří 152mm děl, zatímco Číňané neodpovídali, jelikož se v krupobití střel nikdo neodvážil odstranit plachtu nad zadolodím, takže se mohli pouze modlit, aby nedošlo k výbuchu torpéd uložených nepředpisově nad pancéřovou palubou. Za této situace neviděl Fang jiné východisko než vyvěsit bílou vlajku, byť křižník stále usilovně plul na severozápad. Japonci pokračovali v palbě, kterou přerušili teprve tehdy, když pokořený Fang nechal vyvěsit na stožár japonskou vlajku se stylizovaným vycházejícím sluncem (5).

Jenomže právě tehdy poprvé zahřměl záďový kanón na ČCH-JÜENU, takže rozezlený Cuboi boj obnovil, a vzápětí většinu čínské obsluhy rozcupovaly střepiny ze 152mm granátu. Naživu zůstal jenom dělovod, jemuž pohotově přispěchal na pomoc jeden námořník, a společně vystřelili na dotírající křižník několik granátů, načež JOŠINÓ provedl obrat a v 8:30 zamířil na jihovýchod. Unavení Číňané nevěřili vlastním očím, ale Japonci boj opravdu přerušili. O důvodech můžeme pouze spekulovat. Fang admirálu Ťingovi tvrdil, že JOŠINÓ bojiště opustil poté, co jej zasáhly 3 granáty ráže 150mm, které poškodily velitelský můstek se strojovnou, a nelze vyloučit, že se v této báchorce skrývá zrnko pravdy, i když takové počínání je v rozporu s japonskou mentalitou. Také je možné, že Cuboi chybně vyhodnotil sloupce dýmu, jež se objevily na severozápadě, a nechtěl riskovat souboj s obrněncem ČCHEN-JÜEN, jenž se měl údajně potloukat ve zdejších vodách. Buď jak buď, ČCH-JÜEN vyvázl a japonský velitel promarnil příležitost vyšperkovat své vítězství zajetím nepřátelského křižníku.

Obrázek
Kontradmirál Fang Paj-čchien

Fang a jeho muži pokládali ukončení boje za dar z nebes a bádání nad příčinami Coboijova rozhodnutí přenechali historikům. Během bitvy zasáhlo ČCH-JÜEN množství granátů, a třebaže některé nevybuchly, napáchaly vážné škody. V lodním trupu nad pancéřovou palubou zely mnohonásobné průstřely, stěžeň vypadal jako rozštípnutý obří širočinou, kajuty důstojníků se změnily ve změť trosek a lodní čluny zachvátily plameny. Tím však výčet škod zdaleka nekončí. Velitelská věž připomínala zdeformovanou plechovku, jedno 210mm dělo bylo mimo provoz a nefungoval přední muniční výtah. Stav paluby po připlutí do Wej-haj-weje popsal nejmenovaný evropský důstojník následovně: „dřevěné součásti, takeláž, železné úlomky a mrtvá těla - to vše leželo na jedné hromadě,“ zatímco jeho kolega dodal: „bylo to strašné krveprolití; krev a kusy lidského masa byly rozeseté po palubě a zbraních.“ Tomu odpovídaly i ztráty v řadách posádky, jelikož onoho památného dne vydechlo naposledy pět důstojníků a osm námořníků, zatímco přes čtyřicet mužů skončilo na ošetřovně.

Nicméně křižník se udržel na hladině a ráno následujícího dne zakotvil na hlavní základně Severního loďstva. Výčitky svědomí trpící Fang rozkázal neodstraňovat následky bitvy, takže do Wej-haj-weje ČCH-JÜEN připlul s palubou zbrocenou krví a pokrytou rozervanými těly, čímž chtěl demonstrovat tíhu boje, kterým prošli. Nadřízeným dokonce tvrdil, že s přesilou svedli čtyřhodinovou bitvu a těžce poškodili nepřátelský vlajkový křižník, na němž údajně padlo 28 mužů včetně japonského admirála. Co si Ťing o jeho obhajobě myslel nevíme, ale skutečnost, že jej při udělování odměn a vyznamenání opomenul, ledacos naznačuje, stejně jako to, že Fangovo počínání nechal prošetřit zvláštní komisí. Za svého nadřízeného se však postavil Hoffman, takže se dokázal obhájit a dostal šanci svoji pošramocenou reputaci napravit (6).
Plavba bez návratu
Parník KOWSHING (2134 BRT) provozovalo od r. 1883 rejdařství Indo China Steam Navigation Company se sídlem v Londýně. Byla to spolehlivá loď s jedním komínem a dvojicí stěžňů nesoucích přídavné oplachtění, které parní stroj o výkonu 240 koňských sil zajišťoval rychlost 10 uzlů. V červenci 1894 si jej pronajala čínská vláda a přejmenovala na KAO-ŠENG. Na loď v Ta-ku 23. července nastoupilo 1220 vojáků, s nimiž i 2 generálové, a německý vojenský poradce major Constantin von Hanneken, jenž před časem vypracoval plány opevnění řady přístavů včetně Lü-šunu a Ta-lien-wanu. Údajně cestoval do Koreje, aby přestoupil na parník, jenž by jej odvezl do staré vlasti a do Země jitřní svěžesti se opravdu dostal, byť za velmi pohnutých okolností. Dále nalodili tucet polních děl, munici a množství pušek.

Obrázek
Constantin von Hanneken

KAO-ŠENGU velel kapitán Thomas Ryder Galsworthy, v jehož kosmopolitní posádce, kromě 6 dalších anglických důstojníků a strojníků, sloužili i 4 filipínští poddůstojníci a přes 60 čínských námořníků. O cíli mise se Galsworthy zatím mohl pouze dohadovat, a teprve když na širém moři otevřel zapečetěnou obálku s instrukcemi, dozvěděl se, že má plout do Asanu. To nevypadalo dobře, jelikož Japonci dávali najevo, že nebudou posilování čínské posádky nečinně přihlížet, jenomže rozkaz je rozkaz, tudíž poslušně zamířil k pobřeží Koreje. Zpočátku se jednalo o rutinní plavbu a jediné zpestření zažili, když se ke KAO-ŠENGU připojil dělový člun ČCHAO-ŤIANG plující z Wej-haj-weje s nákladem vojenského materiálu. Ochrana to byla čistě symbolická, neboť letitý dělový člun nesl pouze čtveřici obstarožních kanónů kalibru 160 mm, ale kdo by očekával, že Japonci napadnou loď pod britskou vlajkou?

Třebaže na ČCHAO-ŤIANGU napjali přídavné oplachtění, nedokázali s parníkem držet krok a začali zaostávat. Ráno 25. července se na obzory vynořily ostrůvky před Asanským zálivem a o něco později na KAO-ŠENGU spatřili křižník plující severozápadním kursem. Byl to ČCH-JÜEN, jenž kolem deváté hodiny minul britský parník, ale Fang se jej nepokusil varovat, čímž stovky mužů odsoudil k smrti utopením. Patrně usoudil, že samotný pohled na poškozený ČCH-JÜEN s bílou a japonskou vlajkou na zbytku stěžně, musí posádce napovědět kolik uhodilo, a pokračoval v plavbě. Bohužel Galsworthy prchající křižník považoval za japonskou válečnou loď a nic nepodnikl ani tehdy, když se k němu v 9:15 přiblížily NANIWA a AKICUŠIMA.

Věřil, že Japonci vypluli na moře proto, aby zkontrolovali ČCHAO-ŤIANG a neutrálnímu parníku nebezpečí nehrozí. Náhle zazněly dva výstřely a NANIWA signalizoval rozkaz zastavit stroje a spustit kotvu. Britové uposlechli a KAO-ŠENG stanul poblíž ostrůvku Shopaiul, zatímco japonské křižníky se hnaly na severozápad. Galsworthy usoudil, že důvody pro jeho zadržení pominuly a nechal na stěžeň vyvěsit signál „mohu pokračovat v plavbě?“ NANIWA okamžitě změnil kurs a vrátil se zpět s děly připravenými k palbě, takže v pronásledování pokračoval jenom AKICUŠIMA.

Obrázek
Dělový člun Čchao-tiang

V 10:15 minul ČCH-JÜEN i ČCHAO-ŤIANG, jenž se marně dožadovat vysvětlení podivné „vlajkoslávy“. Kapitán Wan vytušil nebezpečí, ale na útěk bylo pozdě. Před polednem se na scéně objevili Japonci, kteří sice dělovému člunu zpočátku nevěnovali pozornost, ale v 13:40 vypálil AKICUŠIMA varovný výstřel, načež Wan bez odporu zastavil a vyvěsil bílou vlajku. Ve 14:10 loď obsadilo kořistní komando, jež nemohlo uvěřit svému štěstí. Liknaví Číňané totiž nevhodili do moře tajné dokumenty ani polní pokladnu, takže pirátský čin vynesl Nipponu 200 000 taelů a na své si přišla i zpravodajská služba! ČCHAO-ŤIANG později zařadili do japonského válečného loďstva, zatímco 82člená posádka upadla do zajetí, což bylo sice pokořující, ale vojáci a námořníci na KAO-ŠENGU dopadli mnohem hůř.

Jejich osud nesl jméno NANIWA a námořní kapitán Heihačiró Tógó se ukázal mužem stejného ražení, jako jeho následovníci odsouzení po skončení druhé světové války mezinárodním tribunálem pro válečné zločince. Galsworthy se s ním před léty seznámil v Británii, kde se mu jevil jako zdvořilý a svědomitý mladý muž se zájmem o všechny vymoženosti Západu, jenomže nyní měl poznat i stinné stránky jeho povahy. Bezelstně očekával, že KAO-ŠENG bude po kontrole dokladů propuštěn a horší alternativu než návrat do Číny si nepřipouštěl. Jenomže velitel NANIWY netrpěl přehnaným respektem k britské vlajce, což předvedl už o deset let dříve, kdy Tokio řešilo stížnost anglického kapitána, jehož loď Tógó nepozdravil předepsaným počtem výstřelů.

Obrázek
Vyjednávání na palubě Kao-šengu

Na palubu parníku se krátce před jedenáctou hodinou dostavila kontrolní skupina vedená nadporučíkem Hitomim, jenž zjistil, že loď je plná čínských vojáků, načež se jí Tógó rozhodl zabavit a eskortovat do Japonska. Hanneken a Galsworthy protestovali. Argumentovali tím, že KAO-ŠENG vyplul ještě před vyhlášením nepřátelství, takže nemůže být prohlášen za válečnou kořist, nalézá se v korejských výsostných vodách a pluje pod britskou vlajkou, jenomže Japonci zůstali ke všem vývodům hluší a trvali na svém. První kolo jednání skončilo neúspěchem a Hitomiho muži se vrátili na NANIWU.

To povzbudilo oba generály, kteří si nechtěli připustit, že by se 41miliónové Japonsko odvážilo napadnout obrovskou Říši středu a pateticky prohlašovali, že zvolí raději smrt, než potupné zajetí. Galsworthy cítil, že začíná ztrácet půdu pod nohama. Číňané požadovali, aby zvedli kotvy a odpluli do Ta-ku, a když kapitán odmítl, zbavili jej velení a začali chystat k palbě přepravovaná děla. Vyjednávání uvízlo na mrtvém bodě a Tógó ztrácel trpělivost, jelikož se obával, že se mohou objevit další nepřátelské lodě. Po bitvě u Asanu najisto očekával vyhlášení války a Tokio už dříve nakázalo velitelům válečných plavidel, aby znemožnili dopravu čínských posil do Koreje, a on hodlal obdržené instrukce do puntíku splnit, i kdyby si měl ušpinit ruce od krve.

Aby zmírnil očekávané protesty, nařídil posádce KAO-ŠENG co nejrychleji opustit, jenomže Číňané hodlali Evropany využít jako lidské štíty, takže ti mohli pouze bezmocně sledovat, kterak hrozivě se přibližující NANIWA vyvěsil červenou vlajku signalizující nebezpečí a jekotem sirény vyslal poslední varování, na něž Angličané nemohli odpovědět. „Číňané byli plni odhodlání a stále si přejížděli prsty po hrdlech, aby nám ukázali, co můžeme očekávat,“ vypověděl později první důstojník L. Templin.

Obrázek
Křižník Naniwa

Tógó už nehodlal ztrácet čas a v 13:10 nechal na cíl vzdálený 150 m odpálit torpédo. Smrtonosný doutník značky Schwartzkopff minul, ale dílo zkázy dokonal příval granátů. Japonci na bezmocný parník vypálili 13 projektilů kalibru 260 a 150 mm, z nichž 1 způsobil výbuch kotle. Číňané sice palbu opětovali z ručních zbraní, jenomže co zmohou pušky proti křižníku o výtlaku 3650 tun? Na palubě potápějícího se KAO-ŠENGU, zahalenému oblaky unikající páry a zvířeným uhelným prachem, vypukla panika. Mnoho mužů skočilo do vody a podle Templina na ně vojáci z nepochopitelných důvodů zahájili palbu z pušek: „Kulky začaly skrápět hladinu kolem mě. Obrátil jsem se, abych viděl odkud přilétají a spatřil Číňany hemžící se na jediné části KAO-ŠENG, která se ještě držela nad hladinou, a střílející po nás. Byl jsem zasažen do ramene, takže jsem si kryl hlavu záchranným pásem, dokud jsem se nevzdálil od potápějící se lodi.“

Parník se zádí napřed nořil pod hladinou, na níž bojovalo o život přes tisíc mužů, kteří netušili, že se teprve nyní odehraje krvavé finále tohoto dramatu. Někteří trosečníci našli útočiště ve dvou člunech, ale ostatní museli vzít zavděk záchrannými prámy a kusy dřeva. Promočení a bezbranní vojáci nepředstavovali žádnou hrozbu, ale Tógó přesto nechal čluny rozstřílet z lehkých děl, jež se poté obořila na muže bojující ve vlnách o život (7). Velitel NANIWY neznal slitování a nechtěl riskovat, že si přeživší na břehu opatří pušky a postaví se Japoncům na odpor. Válečníci Země vycházejícího slunce vycházeli ze zdejší vojenské tradice, ve které věru nebylo místo pro ohledy k poraženému nepříteli, což světu znovu předvedli o několik měsíců později při masakru v dobytém Lü-šunu.

Obrázek
Záchrana trosečníků z Kao-šengu

Teprve ve 13:37 spustili Japonci dvě veslice, jejichž posádky dostaly rozkaz zachránit přeživší Evropany, zatímco Číňany měly přenechat žralokům. Záchranná výprava neměla přílišný úspěch, jelikož z vodního pekla vytáhli pouze Galsworthyho, Templina a poddůstojníka Evangenistu, které dopravili na NANIWU, kde jim poskytli ošetření, suché oděvy a občerstvení. Mezitím se nad KAO-ŠENGEM ve 13:47 zavřela voda a Tógó odplul k Bakerovu ostrovu, kde se soustředil nejenom Cuboijův oddíl, ale i zajetý ČCHAO-ŤIANG, JAÉJAMA, ÓŠIMA a MUSAŠI. Na JAÉJAMU přestoupili čínští zajatci a zachránění námořníci, načež Cuboi odplul ke Kunsanu.

Nešťastníci z KAO-ŠENGU měli, poté co je Tógó ponechal napospas osudu, na vybranou ze dvou možností. Buď se mohli pokusit doplavat ke zhruba 1,5 mile vzdálenému Shopaiulu, a nebo se přidržovat trosek a doufat, že záchrana dorazí dříve než je opustí síly. Mnozí zvolili první alternativu a na ostrůvku našlo útočiště 148 mužů, mezi nimiž byl i Hanneken, jenž bojoval s mořem čtyři hodiny, což je bezesporu úctyhodný sportovní výkon. Všechny později zachránily britský křižník PORPOISE a německý dělový člunu ILTIS, zatímco korejští rybáři a Francouzi z dělového člun LION, našli na místě ztroskotání posledních 45 přeživších. Utonulo přes 1000 osob (8), včetně 5 Evropanů, a obyvatelé Země jitřní svěžesti ještě dlouho poté nalézali na pobřeží vyvržená lidská těla. Mnoho zachráněných potřebovalo lékařskou péči a všichni byli později dopraveni do čínského Čchi-fu, kde své zážitky svěřili žurnalistům, kteří vycítili sólokapra a brzy už rotačky na celém světě chrlily noviny opatřené palcovými titulky.
Kauza Kao-šeng
Čínská vláda se ještě po útoku na Fangovy lodě a potopení KAO-ŠENGU pokoušela konfliktu vyhnout, jenomže po vytlačení čínských vojsk z okolí korejského hlavního města, nezbylo Pekingu nic jiného, než vyhlásit Tokiu válku. Mezitím se iniciativy na vlastní odpovědnost chopil admirál Ťing Džu-čchang, jenž se rozhodl vyplout na moře a uštědřit Japoncům důkladnou lekci, v čemž s ním byli jeho podřízení zajedno. Jakmile si vyslechl hlášení o bitvě, vyznamenal velitele KUANG-JI a Hoffmana, přičemž německý strojník a přeživší dělovod z ČCH-JÜENU dostali i peněžní odměnu 1000 taelů. Severní loďstvo opustilo Wej-haj-wej a ráno 27. července několik hodin křižovalo před Asanem. Protože se žádné japonské transporty ani válečné lodě neobjevily, a doprovodné torpédovky obtížně odolávaly vzdutému moři, zamířil Ťing ještě téhož dne zpět na základnu. Tam Číňané doplnili uhlí a pak znovu několik dní marně hledali nepřítele, ale po návratu vyťukal telegraf rozkaz soustředit se na obranu vlastního pobřeží, a výpady do korejských vod zastavit (9).

Obrázek
Heihačiró Tógó

Zatímco diplomaté se soustředili na skutečnost, že Japonci zahájili palbu bez vyhlášení války, námořní experti věnovali bitvě u Asanu pozornost především proto, že se jednalo o první souboj chráněných křižníků v historii a získané poznatky bylo možné využít k vylepšení této lodní kategorie. Prokázalo se, že pancéřová paluba poskytuje dobrou ochranu před projektily střední ráže, zatímco tenkostěnné dělové kopule naopak představují smrtící past. Rovněž vyšlo najevo, že po zavedení rychlopalného dělostřelectva, bude nutné použití dřeva a dalšího hořlavého materiálu omezit na minimum, kvůli nebezpečí požáru. Ke stejnému závěru došli i Číňané a Ťíng nechal kopule na většině lodí odstranit a nahradit je pytli s pískem nebo uhlím. Zmizely i dřevěné čluny a lodní schůdky, ale ani tato opatření Severní loďstvo neuchránila před porážkou v bitvě u Ja-lu. Z vojenského hlediska se prokázala japonská technická převaha a rozpaky budilo i počínání některých čínských důstojníků. Kapitán Lin sice bojoval do posledního náboje, ale ostatní velitelé s nápadnou ochotou vyvěšovali bílou vlajku.

Mnohem větší pozornost věnovali v zahraničí „nelidskému a barbarskému“ útoku na KAO-ŠENG. Svět byl pobouřen japonskou bezohledností, a třebaže Tokio střelbu do trosečníků popíralo, množství a charakter zranění zachráněných vojáků a námořníků, je usvědčovalo ze lži. Novináři spekulovali, jaké stanovisko k ošklivé aféře zaujme Londýn, který obvykle nenechával útoky na lodě pod britskou vlajkou bez trestu. Anglická veřejnost byla pobouřena, hovořilo se o „pirátství“ či „urážce vlajky“ a nelichotivě se na adresu Japonců vyjádřil i generální konzul W. Wilkinson. Viceadmirál E. Fremantle velící Východnímu loďstvu dokonce požadoval potrestání velitele NANIWY, od nějž se prostřednictvím tisku distancovali i japonští vládní činitelé. Nad Tógóovou hlavou visel Damoklův meč a zdálo se, že potomkovi samurajů zbývá jediné čestné východisko - seppuka.

Nakonec jej zachránili Britové. Z Londýna sice zaznělo varování, že se něco podobného nesmí opakovat, ale vláda k vyhrocené kauze zaujala překvapivě smířlivý postoj a spokojila se s omluvou. Angličané totiž viděli v Japonsku potenciální protiváhu ruského medvěda natahujícího své nenechavé tlapy do Mandžuska a Koreje, takže v probíhajícím konfliktu podporovali Nippon, a zhoršení vztahů se Zemí vycházejícího slunce nebylo v jejich zájmu. Znalci mezinárodního práva (T. Holland a J. Westlake) prohlásili, že 25. července už bylo Tokio s Pekingem de facko ve válečném stavu a odpovědnost za potopení parníku svalili na čínské vojáky, kteří se odmítli podrobit požadavkům velitele NANIWY. Jakmile bylo zřejmé, že britský lev neukáže zuby, změnil názor i japonský tisk a z Tógóa se stal první hrdina čínsko-japonské války. Neuspěli ani majitelé KAO-ŠENGU požadující náhradu škody, ale Japonci alespoň zaplatili odškodnění přeživším členům posádky.

Obrázek
Zánik Kao-šengu v představách filmařů

Dalším důvodem britské smířlivosti bylo mylné přesvědčení, že Nippon by se k žádné západní mocnosti neodvážil zachovat podobným způsobem. Proto můžeme konstatovat, že vlažná reakce na porušení mezinárodního práva utvrdila Japonce v přesvědčení, že ze svého počínání nemusí nikomu skládat účty a od událostí u Asanu vedla přímá cesta k Port Arturu a Pearl Harboru.

Od těch dob uběhlo přes 120 let a světem se přehnaly dvě celoplanetární války a bezpočet dalších konfliktů a tragédii KAO-ŠENGU si připomínali pouze potomci utonulých námořníků. Teprve v r. 2000 si na potopený parník vzpomněli majitelé korejské společnosti Gold Ship, kteří uvěřili báchorkám o bohatství ležícímu na mořském dně a čekajícímu na novodobé lovce pokladů. Údajně šlo o 600 tun stříbra, jehož hodnota by byla vskutku astronomická, jenomže podobné zkazky mívají málokdy pravdivý základ a z vraku vyzvedli pouhých 6 stříbrných mincí.

Použité zdroje:
Hoyt E.: Tři vojevůdci; Togó, Jamamoto, Jamašita. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1996.
Jelínek M.: Port Artur (1). Vydalo nakladatelství Akcent 2010.
Нозиков Н.: Японо-китайская война 1894-1895 гг. Moskva 1939.
Olender P.: Sino-Japanesse Naval War 1894-1895. Vydalo nakladatelství MMPBooks 2014.
Вильсон Х. Броненосцы в бою; борьба на Востоке в 1894-95 годах. Petrohrad 2000.
Wrigh R.: The Chinese Steam Navy 1862-1945. Vydalo nakladatelství Chatham Publishing 2001.
Dějiny Koreje. Vydalo nakladatelství Lidové noviny 2001.
Морская Кампания 2011/6, 2010/8.
Арсенал-Коллекция 2013/11, 2013/4.
http://sinojapanesewar.com/
http://militera.lib.ru/h/stenzel/index.html
http://koreanhistory.info/Tonghak.htm
http://english.ohmynews.com/articleview ... 7&rel_no=1

Poznámky:
(1) Počátkem prosince 1884 přišel z Pekingu rozkaz vyslat na jih dva křižníky, jenomže Li je později pod záminkou, že kvůli státnímu převratu v Koreji hrozí válka s Japonskem, odvolal.
(2) Na tento problém ve svém memorandu upozornil krátce před čínsko-japonskou válkou kontradmirál Fang Paj-čchien.
(3) Píší o tom kupř. Wilson, Kiseljev a Pastuchov, ale přesto se jedná o spornou informaci.
(4) Navzdory tomu byl 16. října jmenován velitelem křižníku ČCH-JÜAN.
(5) I tato informace je sporná.
(6) Z bitvy u řeky Ja-lu prchl ČCH-JÜAN jako první a Fang byl 25. září 1894 za zbabělost sťat.
(7) Na jeho obranu uveďme, že některé trosečníky ještě předtím zabila střelba z KAO-ŠENGU a Číňané údajně ohrožovali i Japonce snažící se zachránit posádku parníku.
(8) To je nejvyšší udávaní číslo, ale mohlo to být „pouze“ 700 osob.
(9) Tak zní tradiční verze, ale Pastuchov s odvoláním na moderní čínské autory tvrdí, že ještě než Severní loďstvo po bitvě u Asanu stačilo vyplout na moře, přišel z Tiencinu rozkaz neopouštět základnu.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4076
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: První bitva čínsko-japonské války

Příspěvek od jarl »

Tento článek jsem poprvé publikoval začátkem roku na webu Vojna.net, kde si jej před nedávnem přečetl námořní historik Milan Jelínek, opravil mi čínská a korejská jména a místopisná označení a navrhl menší stylistické úpravy. Proto jsem se k tomuto tématu znovu vrátil, článek mírně přepracoval a publikoval na Palbě.

Koho zajímá jak toto zajímavé téma zpracoval Milan Jelínek, může se podívat na tyto odkazy:

http://navy-stories.webnode.cz/products ... ske-valky/

http://navy-stories.webnode.cz/products ... g-u-asanu/
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: První bitva čínsko-japonské války

Příspěvek od Mirek58 »

Jen drobnost k chování vítěze k trosečníkům.
Stejnou logiku svého chování k trosečníkům měli i Američané u pobřeží Nové Guiney po potopení transportních lodí s japonskými vojáky.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4160
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: První bitva čínsko-japonské války

Příspěvek od Alfik »

jarl píše: V Koreji vládla od r. 1392 dynastie Čoson
Jen technická:
Čoson (někdy též Džóson) znamená česky "jitřní svěžest". Celým slovem je to Gódžósónrju, což znamená Země Jitřní Svěžesti. Není to dynastie, je to starší název země, již známe jako Koreu. Toto jméno bylo používáno v 1. tisíciletí pro poloostrov, na němž byly legendární "Ti království", která okolo r. 900 a něco sjednotili králové z rodu Silly. Mch jejich hrobky, vykládané zlatem, vyplenili amer. námořníci z jakési obchodní kocábky.
Jméno Korea dala zemi knížata z rodu Korjů, kteří vládli po sjednocení, neboť dynastie Silly vymřela po meči krátce po sjednocení.
Konkr. v r. 1392 vládl král Sejong Veliký (z Korjů), za jehož kralování vznikla korejská abeceda, a který do země přivedl konfuciánské mnichy a učence.
Na angl. wiki je též uvedena jiná etymologie, a to ta, že slovo Kórja znamenalo "vysoký, vznešený", v dialektu kmene Jemaek - ovšem z tohoto kmene pocházejí knížata Korjové což se nikterak nevylučuje a jejich jméno může být odvozeno též ze slova pro "vznešený".
V každém případě slovo Čoson není dynastie ale země.
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4076
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: První bitva čínsko-japonské války

Příspěvek od jarl »

Alfíku, jestli si dobře vzpomínám, v "Dějinách Koreje" uvedených v použitých zdrojích se píše o dynastii Čoson a totéž jsem našel i na české Wikipedii https://cs.wikipedia.org/wiki/Dynastie_%C4%8Coson. Jak to bylo ve skutečnosti nevím, protože nejsem znalec korejské historie.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Re: První bitva čínsko-japonské války

Příspěvek od Stuka »

Pravdu má Jarl aj zčasti Alfík.
Kórejský vojvodca I Song-gje urobil prevrat a založil novú dynastiu, ktorú nazval Čoson - po najstaršom korejskom kráľovstve.
http://vojta-vojta.blogspot.sk/2007/08/ ... n-drz.html
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 715
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: První bitva čínsko-japonské války

Příspěvek od Martin Hessler »

Asi to neni tak uplne nejdulezitejsi, ale zajimalo.by mne, co znamena termin Kao-Seng v korejstine... Docela mne totiz zaujala napadna podobnost toho slova s fonetickym prepisem puvodniho nazvu parniku Cowshing (tedy asi "Kaušing"). Neni mozne, ze novi najemci jen "pokorejstili" anglicke jmeno.lodi?
Neexistují žádné zoufalé situace. Existují pouze zoufalí lidé. /Heinz W. Guderian/
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4076
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: První bitva čínsko-japonské války

Příspěvek od jarl »

Nájemci Cowshingu nebyli Korejci, ale Číňané. Jinak je tvá úvaha logická a už dříve jsem zkusil zadat čínskou verzi jeho jména (高陞) do Google překládače, podle nějž se to vyslovuje jako "Kaušou" a vylezlo mi, že to znamená "stoupající" či "rostoucí".
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: První bitva čínsko-japonské války

Příspěvek od Pátrač »

No tak jsem dočetl práci o událostech, o kterých jsem neměl ani ponětí. Dobrá práce.

Kde vy námořníci na tato témata chodíte? Jsem rád, že jsi využil spolupráce s panem Jelínkem, ten pán zde snámi chvilku pobyl a vždy to bylo super. Škoda že odešel.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4076
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: První bitva čínsko-japonské války

Příspěvek od jarl »

Poprvé jsem se o těchto událostech dozvěděl z knihy "Port Artur 1904-1905 (1)" právě od Milana Jelínka, kde o tom na začátku má krátké pojednání, a z knihy "Tři vojevůdci; Tógó, Jamomato, Jamašita" od Edwina Hoyta. Potom jsem postupně pohledal, co se o těchto událostech píše v zahraničních publikacích a webech, přidal nějakou tu omáčku o politickém pozadí a dějinách Koreje a postupně to vypiloval do této podoby.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: První bitva čínsko-japonské války

Příspěvek od Pátrač »

Tak jsi mě donutil se podívat do knihy Vycházející slunce a skolený medvěd a něco málo je tam o tom také zmíněno. Ale tak nenápadně, že to v celkovém formátu knihy mizí. V tom bude ten půvab - najít něco zajímavého a málo či úplně mimo zájem většiny autorů. Víme že jsou věci tak profláknuté, že člověk ani nemá zájem se na to podívat. Ale takováto vymyšlenost, to je jiná limonáda.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4076
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: První bitva čínsko-japonské války

Příspěvek od jarl »

Čínské filmové ztvárnění bitvy u Asanu je možné si prohlédnout na tomto videu zhruba od 13. minuty.



Před časem jsem napsal i stručný životopis kontradmirála Fang Paj-čchiena:
http://www.vojna.net/portal/viewtopic.php?t=2413
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: První bitva čínsko-japonské války

Příspěvek od Polarfox »

Polar do toho teď bude chvíli šťourat, protože mé zdroje se v některých věcech dost rozcházejí, ale Jarl ví, že to myslím dobře :wink: a můžeme to nějak porovnat.
jarl píše:Bohužel Čína měla nedostatek transportních plavidel, neboť provozovala všehovšudy 35 parníků s celkovou hrubou prostorností 44 000 BRT, takže si k tomuto účelu pronajala tři britské lodě.
Tj. Irene (AJ-JEN ?), Feiching (FEJ-ČCHING) a Kowshing (KAO-ŠENG).
jarl píše:První konvoj složený z parníků AJ-JEN a FEJ-ČCHING dopravil do Asanu 23. července 1300 mužů se zásobami a doprovázela jej eskorta složená z chráněného křižníku ČCH-JÜEN, torpédového-dělového člunu KUANG-JI a školní lodě WEJ-JÜEN.
Dle mých zdrojů vypluly Irene (1 000 mužů) a Feiching (800 mužů) z Taku odděleně (21.7. a 22.7.) a dopluly do Asanu 23.7. a 24.7. Patrně bez doprovodu, protože Tsi Yuen (ČCH-JÜEN) a Kuang Yi (KUANG-JI) jsou udávány jako přítomny v Asanu, přičemž pouze pomohly s vykládkou zmíněných parníků.

A chronologie by pak měla být následující:

23.7. (11:00 japonského času - což budou i všechny následující) - hlavní japonské síly vyplouvají ze Saseba do Gunsanu
24.7. (ráno) - odděluje se "Létající eskadra" s úkolem prozkoumat souostroví na východ od Ansanu (Prince Imperial Archipelago)
(stejně tak Yaeyama (JAÉJAMA) a Oshima (ÓŠIMA) dislokované v Chemulpu měly prozkoumat okolí Asanu a spojit se následně s výše uvedenou Tsuboiovou eskadrou u Bakerova ostrova (ostrov On) - což mělo menší háček, neboť rozkazy se nikdy na místo určení nedostaly, tudíž kapitán Hirayama s Yaeyamou v době střetu vesele kotvil v Chemulpu, na to, že je něco špatně ho upozornilo až vzdálené hřmění děl, načež zvednul kotvy a k eskadře se připojil až po boji...tudíž žádný div, že ho Tsuboi na místě setkání nenalezl)
25.7. (brzy ráno) - japonská eskadra se nachází poblíž Bakerova ostrova, ale z výše uvedených důvodů své soukmenovce nemůže naleznout

6:30 - v dálce jsou vidět dva sloupy kouře, ale z lodí směřujících plavebním koridorem k jihu se vyklubala dvě čínská plavidla - Tsi Yuen a Kuang Yi plující vstříc parníku Kowshing
- japonské lodě upravují kurz s ohledem na Číňany a nechávají je vyplout do volnějších vod příhodnějších k boji
7:25 - Japonci zahajují ze vzdálenosti 3 000m palbu (jako první, ostatně i deníky všech tří křižníků to citují :D...jakákoli jiná verze je samozřejmě pouze výmluva) na překvapené a k boji nepřipravené Číňany
- 5 střel zasahuje velitelskou věž Tsi Yuen, dva důstojníci zabiti, kapitán Fang přežil
- další zásah - loď je neovladatelná
- jedna těžká střela (260mm, neexplodovala) zasahuje po odrazu od paluby věž 210mm děl - přísun munice pro jedno zděl (a tím i samoté dělo) vyřazen z provozu
- další střela vybuchuje a zabíjí obsluhu věže
- kromě toho zásahy do trupu, stěžňů a nástaveb, požár ze vznícených roztříštěných člunů
- část topičů zabita při zásahu do oblasti komínu

Z Tsi Yuen je teď vrak k politování a po tomto krátkém jednostranném boji začíná na manuální ovládání kormidelního soustrojí zdrhat směr Wei-hai-wei. Kuang Yi mezitím v tom zmatku, kouři a víru boje atakuje japonskou formaci, úspěšně se přibližuje, ale než stačí odpálit torpédo, tak je v plamenech a zdrhá k pobřeží s Naniwou a Akitsushimou v patách, kde najíždí na břeh a finální tečku tomu dává následně zmíněná exploze hlavice torpéda.

Tsi Yuen zatím zdrhá co to jde, za ním Yoshino, následně Naniwa (oddělující se od Akitsushimy při pronásledování Kuang Yi) a po doražení Kuang Yi i Akitsushima.

cca 8:30 plus - Tsi Yuen se chce vzdát a vyvěšuje japonskou a bílou vlajku, zastavuje střelbu ze zadního děla, Yoshino nařizuje nepříteli zastavit a vzdát se. V tu dobu se ale na scéně nezávisle objevují další dvě plavidla - Kowshing a Ts'ao Chiang (ČCHAO-ŤIANG) (tj. Ts'ao Chiang nebyl nejspíše eskortou, ostatně výpovědi posádky se tváří, jako by ho spatřili poprvé v životě) - první s vojáky plující do Asanu, druhé s depešemi a nákladem do Chemulpa. Tsi Yuen, čuje příležitost, přitápí po kotli a začíná opětovně zdrhat ostošest, s kapitulačními vlajkami na stěžních. Takto jej spatří nicnetušící a zmatená posádka parníku Kowshing...Tsi Yuen nereaguje na pozdravy z Kowshingu a mizí pryč. A nevysílá žádné varování. Zato Ts'ao Chiang buď 1) obdržel varování z Tsi Yuen a nebo 2) si někdo duchapřítomně uvědomil, která bije, loď stahuje plachty, dává čelem vzad a taktéž zdrhá.

Za nimi se řítí japonská eskadra, míjí Kowshing s britskou vlajkou a stále poklidně udržující svůj kurz, leč z Naniwy spatří na palubě čínské vojáky a přikazují transportu zastavit a spustit kotvu (9:15) plus přidávají dva výstražné výstřely. To se zprvu zdálo jako dostatečné zajištění a Naniwa pokračuje v honičce za Tsi Yuen, ale Tsuboi nařizuje Togoovi vrátit se a zajistit transport kompletně. 10:40 spouští člun, na palubu míří vyjednavači a dále už to povětšinou známe. Kdo by chtěl více, tak buď doplním a nebo je výmluvné si i přečíst výpovědi samotných přeživších (Galsworthy, Von Hanneken atd.) - viz. Apendix C, str. 238 a dále v odkazu - http://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=u ... up;seq=254

Yoshino a Akitsushima mezitím pokračují v pronásledování Tsi Yuen a Ts'ao Chiang, v 11:40 se vzdává Ts'ao Chiang, u nějž zůstává Akitsushima a obsazuje loď (vezoucí i milý obnos více jak 10 000 jenů, 300 ručních zbraní a 10 000 ks munice, z Ts'ao Chiang se později stává japonský dělový člun Sōkō). Zůstává tak již jen Tsi Yuen a Yoshino, Yoshino se přibližuje na 2 500m pro znovuobnovení boje, Tsi Yuen pálí ze svého zadního děla, zasahuje můstek Yoshino (jediný ze dvou zásahů na japonských lodí za celý boj). Yoshino následně vzdává stíhání a obrací zpět, ovšem ne kvůli zásahu (který způsobil jen lehké poškození), ale z obavy, že čínská loď chce Yoshino nalákat do mělkých vod a eventuálně i z obav, že se poblíž potlouká čínská hlavní síla. Eskadra se tedy znovu spojuje, bere kořist do vleku a míří do Gunsanu poreferovat nadřízeným.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4076
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: První bitva čínsko-japonské války

Příspěvek od jarl »

Tak asi neřeknu nic překvapivého, ale jednotlivé zdroje se v těchto obecně špatně zmapovaných událostech hodně rozcházejí. Stačí třeba porovnat můj článek s tím, co na stejné téma napsal Milan Jelínek v těch odkazech, které jsem sem dal. Snažil jsem se vše co jsem nastudoval pečlivě vytřídit a uvést podle mě nejpravděpodobnější verzi a tam kde jsem to pokládal za nutné jsem přidal vysvětlující poznámky. Pokud chceš něco konkrétního rozporovat, můžu se na to znovu podívat (sice už od napsání toho článku uběhl skoro rok, ale snad bych to znovu našel) a zkusíme porovnat svoje pohledy.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: První bitva čínsko-japonské války

Příspěvek od Polarfox »

No ono to není tak úplně nezmapované, protože hodně zdrojů k tomu je (ačkoli uznávám, že řada méně dostupných) a ve své době to byla dosti významná událost. Navíc máme i zaprotokolované výpovědi přímých svědků, včetně těch klíčových. Problém je, že za těch 120 let se ty události pokroutily pod kumulativními uměleckými licencemi a zkresleními X autorů a vychází z toho pak taková zajímavá směska. Například podle přeživších byla loď tak cca 500m a více od parníku a komunikovala jen pomocí signálů a člunů se zcela jasnou chronologií a významem, kdy se výpovědi navíc navzájem podporují, ale stejně se na řadě míst můžeme setkat s různými emotivními podáními rozhovorů Togoa s Galsworthym atp. Ale to neber jako kritiku, jen konstatování.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4076
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: První bitva čínsko-japonské války

Příspěvek od jarl »

Vzhledem k tomu, že jsem nic o přímých rozhovorech Tógóa s Galsworthym nepsal, to opravdu neberu jako kritiku, ale konstatování. Ale teď vážně; bitvu u Asanu a potopení Kao-šengu jsem vylíčil podle toho, jaký jsem si udělal obrázek po prostudování uvedených zdrojů, a to, že někdo na základě jiných pramenů dospěje k jiným závěrům, mě nijak nepřekvapuje. K tomu dochází i u mnohem lépe probádaných událostí, než u této dávno zapomenuté kauzy.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: První bitva čínsko-japonské války

Příspěvek od Polarfox »

Tak neříkám, že to tam máš ty, ale s podobnými veletoči se setkáš všude možně, včetně českých zdrojů...dle mého vyfabulované rozhovory od A až do Z, které se hezky čtou, ale zda-li se to kdy událo, bůh ví. Teď k tomu přidej X dalších zkreslení u X dalších zdrojů, s menší či větší autorskou uměleckou licencí, z kterých pak člověk vychází a je dokonáno...pak už člověk neví, jak to vlastně bylo a na co se spolehnout. A když nemá přístup k původnějším a přesnějším údajům (což je většinou problém), tak je namydlený a musí věřit. A už kdysi existovalo něco jako internet, s jeho výhodami i úskalími v dostupnosti/přesnosti údajů, kde lze možná najít původ řady informací/zkreslení...novinové články. A jejich dědictví je takové dvousečné :)
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Re: První bitva čínsko-japonské války

Příspěvek od Bublifuk »

Fíha, další skvělá práce z mnou oblíbeného období. :up:
Jen technická: admirál Ťing sice opravdu byl původně důstojníkem jezdectva, ale v době čínsko - japonské války už u námořnictva sloužil bezmála 20 let (od 1875), měl za sebou reálnou bojovou zkušenost z čínsko-francouzské války (84-85), jakož i zahraniční "stáže" či alespoň návštěvy evropských loděnic a zbrojovek.
Takže s tím, že by "do té doby" sloužil u jezdectva nelze souhlasit, posledních 19 let své kariéry (až do smrti) sloužil u námořnictva.
Navíc Ťing byl podle všeho jedním z mála, který si uvědomoval bídný stav své floty a snažil se s tím něco dělat. Např. podle Olendera již před vypuknutím války opakovaně požadoval dodávky nové munice pro severní loďstvo, s tím, že z valné části používané plné protipancéřové granáty (litinové), bez jakékoli výbušné náplně, jsou nevyhovující. A měl pravdu. Stejně tak lze označit za správné jeho rozhodnutí o odstranění tenkých kopulí, které nebyly schopny odolat zásahu granátu, zato v případě průrazu jejich stěny znásobovaly účinky střepin, odstranění člunů, atd.
A ostatně ani volba dwarsovi linie u Jalu nebyla vůbec nelogická, ať už jí zvolil sám, nebo podlehl poradcům - většina čínských křižníků měla těžká děla umístěna na přídi a i střední mohla (přinejmenším teoreticky) střílet kupředu podél boků.
Jinak super!
Obrázek

Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce Tě zabijí novým způsobem.
W.Rogers
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4076
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: První bitva čínsko-japonské války

Příspěvek od jarl »

jarl píše:
Při obsazování velitelských míst se uplatňovala korupce a protekcionalizmus, čehož důkazem budiž jmenování Ťing Džu-čchanga do čela Severního loďstva. Ťing vynikal odvahou, jenomže postrádal námořní vzdělání, jelikož do té doby působil jako generál jezdectva.
Pozor, je nepsal, že "do té doby" sloužil u jezdectva. Ale původně sloužil u kavalerie a najednou se z něj ze dne na den stal vysoký námořní důstojník, což dobře vypovídá jakým způsobem se v Číně udělovali důstojnické hodnosti. Jinak jsem samozřejmě rád, že se ti můj článek líbil a pokud se chceš o tehdejším čínském námořnictvu dozvědět víc, přečti si tento článek od Milana Jelínka: http://navy-stories.webnode.cz/products ... mornictvo/

P.S. A mrkni se do SZ.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Re: První bitva čínsko-japonské války

Příspěvek od Bublifuk »

jarl: Jo, tak pokud jde pouze o způsob jmenování, tak to ano, tam kvalifikace opravdu nehrála moc roli. Já jen, že se pořád vytahuje (v zásadě kdo o tom píše, ten to uvádí), že byl u jezdectva, jako by to bylo cosi zásadního. A to mne dráždí. Přitom bezmála 20 let praxe u námořnictva pravděpodobně znamenalo, že už skoro nevěděl, jak se sedí na koni = stal se námořníkem. Ostatně třeba Richtofen byl původně taky hulán, že... (ber s nadsázkou) Zkrátka v tom ten zakopaný pes nebude.
Že Ťing pravděpodobně nebyl na takové výši, jak by bylo zapotřebí, to ano, jenže to ale platí pro celé čínské námořnictvo, resp. ozbrojené síly a je lhostejné, o jaké zbrani se bavíme.
Díky moc za odkaz - v češtině se o tom opravdu skoro nic nedá přečíst, takže jsem rád, že se toho p.Jelínek zhostil.
Já osobně jsem u vytržení z knihy Piotra Olendera Sino-japanese naval war 1894-95, čtu to už potřetí. Pokud trochu vládneš angličtinou, mohu jen doporučit. Ostatně je to napsané tak, že i já s bohužel poněkud broken english jsem slovník skoro nepotřeboval. A ty fotky, to je nádhera :)
Obrázek

Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce Tě zabijí novým způsobem.
W.Rogers
Odpovědět

Zpět na „významné nebo zajímavé vojenské události“