Olga Alexandrovna

Moderátoři: Pátrač, kacermiroslav, Bleu

Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Olga Alexandrovna

Příspěvek od Ljubov »

Olga Alexandrovna
(1882 – 1960)

"Nejsem princezna, jsem velkokněžna.."
Olga Alexandrovna

Obrázek

Velkokněžna Olga Alexandrovna, nejmladší potomek cara Alexandra III. Alexandroviče a jeho manželky Marji Fjodorovny (vlastním jménem Marie Sofie Frederikke Dagmar Dánské), se narodila 13. června roku 1882 v Petrodvorci. Na oslavu jejího narození bylo vystřeleno 101 ran z děl v Petropavlovské pevnosti a po celé zemi se rozezněly zvony. Měla pět starších sourozenců (jedinou sestru Xenii a čtyři bratry: následníka trůnu Mikuláše, Georgije, Alexandra a Michaila).

Podle rad carevniny sestry Alexandry pořídili Olze anglickou chůvu, Elizabeth Franklinovou, která zůstala se svou svěřenkou do konce života. Velkokněžnu vychovávali v paláci v Gatčině, na dobu strávenou v tomto paláci vzpomínala jako na nejšťastnější období svého života. Gatčina jí poskytovala klid a bezpečí.
Výchova malé Olgy byla velmi přísná, vedli ji ke skromnosti, disciplíně a dodržování pravidel. Učili ji vybraní znalci svolaní ze všech koutů Ruska, Olga brzy ovládala kromě rodné ruštiny základy světové literatury, matematiku, historii a další jazyky. Na svém sídle Olgino (jihozápadní Rusko, Voroněžská gubernie) se naučila jezdit na koni, ve volném čase se věnovala turistice, plavání a ráda též rybařila. Ve vesnickém prostředí se formoval i její vztah k víře, žehnala lidu a malovala ikony.
Pokud by se dívka nenarodila jako příslušnice ruské carské rodiny, zcela jistě by se uplatnila jako umělkyně. Za svůj život nakreslila asi dva tisíce pěkných obrazů, z nichž většinu rozdala rodině. Malování jí uklidňovalo. Když se nemohla soustředit v hodině zeměpisu nebo aritmetiky, něco si načrtla na papír a u toho se jí snáze chápalo.
Velmi se podobala otci, oba příliš nevyhledávali večírky (narozdíl od carevny Marji Fjodorovny, která je milovala) a raději zůstávali doma. Olga se učila malovat, hrát na housle, fotografovat a zkoušela cvičit gymnastiku.

Obrázek
Malá Olga Alexandrovna v Gatčině

Dobové záznamy Olgu popisují jako hezkou a milou dívku, která zůstala ke šperkům a cennostem Romanovců zcela lhostejná. Než plesy v paláci ji bavily vyjížďky s otcem a bratrem Michailem do lesů kolem Gatčiny. Vztah Olgy k matce nebyl nikdy zcela upřímný a vřelý, o to více se upnula na otce. Sama Olga popsala svůj vztah k otci takto: "Můj otec byl pro mě vším. Když mi poprvé dovolili navštívit jeho kancelář, byla jsem zděšená, kolik práce musí každý den vyřídit. Ruský car je snad nejzaměstnanější muž na světě! Kromě státnických záležitostí musel každý den pročítat stovky spisů a podepisovat dokumenty. Jednou mi ukázal staré album plné perokreseb z imaginárního města Mopsopolis, které si sám vymyslel. Potěšilo mě, že ho ukázal zrovna mně a podělil se se mnou o své tajemství.".

Zlomovým byl pro Olgu 29. říjen roku 1888, kdy carská rodina cestovala do Charkova a jejich vlak vykolejil. Celou situaci popíše opět nejlépe samotná velkokněžna: "Okolo jedné hodiny náš vlak přijel do vesnice Borki. Otec s matkou a čtyřmi sourozenci obědvali v jídelním voze. Během podávání pudinku vlakem otřásl tak silný náraz, že všichni spadli na podlahu. Výbuch rozmetal stěnu vagónu a střecha se propadla dovnitř. První zpod sutin vylezl car a podepřel svýma rukama promáčklou střechu a držel ji tak dlouho, než se všichni členové rodiny dostali ven do bezpečí.".
Údajně kvůli nedoléčeným zraněním způsobeným touto nehodou, začal car Alexander pít. Brzy se k problémům přidalo závažné onemocnění ledvin, které se lékařům nepodařilo včas diagnostikovat a následně léčit. Na podzim roku 1894 odjel panovník na svůj milovaný Krym, aby mu tamější vzduch pomohl, ale na uzdravení bylo příliš pozdě. 1. listopadu téhož roku car zemřel ve věku čtyřiceti devíti let a zanechal dvanáctiletou Olgu samotnou.

Po smrti otce se Olga stále častěji věnovala charitě. Od nejútlejšího věku se stávala mecenáškou umělců a předsedkyní organizací na podporu chudých. Když byla starší, zakládala v Olginu hnutí pro zlepšení života místních obyvatel, sponzorovala dětské domovy, dívčí školy a nemocnice. Při prohlídkách škol vybírala nadané malíře a pomáhala jim se prosadit.
Během svých častých návštěv nemocnic ji lékaři naučili starat se o nemocné, což jí v budoucnosti usnadní práci zdravotní sestry.

9. srpna roku 1901, když jí bylo devatenáct let, ji provdali za knížete Petra Alexandroviče Oldenburga. Petr pocházel ze slavného a majetného rodu Oldenburgů, byl dokonce vzdáleným příbuzným cara Mikuláše I.. Manželství bylo od prvních dnů nešťastné, Olga se trápila a trpěla depresemi, když zjistila, že její manžel prohrál v kasinu její věno. Žádné děti neměli, spekulovalo se o možné Oldenburgově homosexualitě.
Svatební noc Petr strávil se svými přáteli a hráli karty, o nějaké půlstoletí později Olga prohlásila, že spolu nikdy bližší vztah neudržovali. Hrabě pouze profitoval na sňatku s carovou sestrou.
Krátce po svatbě se přestěhovali do Carského sela, kde Olgu rozptýlila blízkost cara Mikuláše II., jeho ženy Alexandry a jejich dětí. S nejmladší dcerou carského páru, Anastázií, si velmi rozuměla.
V roce 1901 Olgu také jmenovali velitelkou husarského pluku.

Obrázek
Olga s Petrem Oldenburgem

Roku 1903 ji její milovaný bratr Michail na vojenské přehlídce v Pavlovsku seznámil s plukovníkem Nikolajem Alexandrovičem Kulikovským, do něhož se nyní dvaadvacetiletá Olga okamžitě zamilovala a začala si s ním tajný románek. Když se ujistila, že Kulikovský je pro ni ten pravý, požádala cara Mikuláše II., aby jí povolil rozvod. Panovník považoval jejich vztah za chvilkovou romanci, ale přál sestře šťastný život. Navrhl, aby počkala sedm let a pokud ho bude stále milovat, může se rozvést. Zároveň Kulikovského ubytovali v Carském sele, aby si byli blíž.

Když 30. července roku 1914 vyhlásil ruský car mobilizaci vojsk pro nadcházející první světovou válku, pověřili Nikolaje Kulikovského vedením Olžina husarského regimentu a o několik měsíců později ho poslali na frontu. Aby se mu Olga přiblížila, rozjela se k vojákům jako zdravotní sestra. Působila nedaleko města Proskurov. Málokdy zdravotnice pracovaly tak blízko fronty jako velkokněžna Olga, která se tak vystavovala většímu nebezpečí. Za své hrdinství byla oceněna řádem sv. Jiří.

Roku 1916 car vyslyšel Olžiny prosby a oficiálně zrušil její manželství s Petrem Oldenburgem. 14. listopadu si Olga vzala Kulikovského v kostele sv. Mikuláše v Kyjevě. Svatby se účastnila carevna-vdova Marja Fjodorovna, Olžina starší sestra Xenie Alexandrovna s manželem Alexandrem Michailovičem, husaři z jejího pluku a zdravotní sestřičky z kyjevské nemocnice, již Olga založila.

Obrázek
S druhým manželem, Nikolajem Kulikovským

Po pádu carského režimu v únoru 1917 se Olze, Xenii, jejich rodinám a Marji Fjodorovně podařilo uprchnout na Krym, kde je místní sovět uvěznil v domácím vězení. Zde se Olze 12. srpna 1917 narodil první syn Tichon Nikolajevič Kulikovský, pojmenovaný na počest světce Tichona Zadonského. Ve zmatcích končící války se jim znovu zdařilo uprchnout a skrýt se v kozácké osadě Novominskaja, kde se jim roku 1919 narodil druhý syn Guri. Další dítě, které bylo legitimním nástupcem zavražděného cara, bylo trnem v oku Rudé armádě. Když si uvědomili, jaké nebezpečí jim hrozí, ukryli se na dánském konzulátu v Rostově na Donu. Odmítli pomoc anglického krále Jiřího V., neodpluli na vyslané lodi Marlborough stejně tak jako Olga zamítla radu bělogvardějců, kteří ji chtěli jmenovat ruskou carevnou. Z Rostova utekli do Istanbulu, pokračovali přes Bělehrad a Vídeň do Dánska. V rodišti Olžiny matky strávili léta občanské války, po matčině smrti 13. října 1928 velkokněžna zdědila 40 000 liber.

V Dánsku se Olga stala centrem odporu proti bolševismu, navštěvovali ji ruští emigranti, dopisovala si se svými husary a známými z Petrohradu. Začala prodávat své malby, vystavovala je v galeriích v Kodani, Londýně i Paříži. Získané peníze vložila na konto charitativních organizací.

Obrázek
Pěkná ukázka z Olžiny tvorby

Syny poslala na ruské gymnasium v Paříži a poté do dánské školy pro kadety, oba se oženili v Dánsku.
Za druhé světové války založila hnutí na podporu kozáků ve Stalinovském Rusku a psala si s nimi.
Když se vojska Rudé armády na konci války dostala do Třetí říše, dostala Olga strach. Stalin ji a její děti obvinil z plánovaného spiknutí proti vládě a nyní, když byli jeho vojáci tak blízko, obávala se, že by je mohli unést nebo na ně spáchat atentát. Rozhodla se, že nejlepší bude se odstěhovat někam daleko, nakonec si vybrala Kanadu.

Nejprve žili na farmě, ale s přibývajícím věkem už nezvládali všechnu práci. Farmu prodali a přestěhovali se do menšího bungalovu v Coksville (dnešní předměstí Toronta). Jejich nové sousedy zaujala přítomnost romanovské kněžny a často ji navštěvovali. V jejím domku s velkou zahradou se scházeli zahraniční vyslanci i přeživší Romanovci, například velkokněžna Jelena Vladimirovna (dcera Vladimira Alexandroviče a vnučka Alexandra II.) nebo Taťána Konstantinovna (dcera Konstantina Konstantinoviče a pravnučka Mikuláše I.). V roce 1959 Olga poobědvala s britskou královnou Alžbětou II. na palubě její jachty (v této době už žila v chudobě, koupě nových šatů jí velmi rozzlobila a utracených 30 dolarů litovala).
Roku 1951 oslavila se svými husary 300. výročí založení pluku.

Po manželově smrti roku 1958 byla už příliš nemocná a nedokázala se o sebe sama postarat. Přátelé z Toronta ji ubytovali u sebe, byli to také ruští emigranti, takže mohla do konce života poslouchat rodný jazyk a společně vzpomínali na Rusko.
Velkokněžna Olga Alexandrovna zemřela 24. listopadu roku 1960 ve věku osmasedmdesáti let, pohřbili ji po boku muže na Yorském hřbitově v Torontu. Pohřbu se účastnily stovky ruských emigrantů a Olžini noví kanadští přátelé, její hrob dva dny hlídaly stráže.
O její smrti se zmiňovaly i The New York Times, ale omylem pod článkem otiskly fotografii Olžiny neteře, dcery posledního cara Mikuláše II., Olgy Nikolajevny.

Obrázek
Jedna z posledních Olžiných fotografií
(Kanada, 1960)


DODATKY:
Organizace, jež založila během svého života velkokněžna Olga, fungují dodnes.
Petr Alexandrovič Oldenburg, Olžin první manžel, přežil občanskou válku a podruhé se oženil, 3. května roku 1922 si vzal Olga Vladimirovnu Ratkovou-Rognovou, ale ani s druhou ženou neměl děti. Zemřel roku 1924.

Olze se rovněž říká "Poslední ruská velkokněžna", i když tímto titulem se označují i dcery Mikuláše II.. V roce 1960, kdy Olga zemřela, byla poslední žijící potomek cara Alexandra II. a jeho manželky Marji Alexandrovny, o sedm měsíců přežila sestru Xenii.

Rozhovor Olgy Alexandrovny s Annou Anderson
Poté, co byl car s carevnou a jejich pěti dětmi postříleni 17. července roku 1918 ve sklepě Ipaťjevova domu v Jekatěrinburgu, si řada lidí nedokázala připustit, že by bolševici byli schopní zabít neozbrojené děti. Kolovaly pověsti, že se velkokněžnám podařilo uprchnout nebo nejčastější verse zněla, že utekla jenom nejmladší – sedmnáctiletá - Anastázie. Během první poloviny dvacátého století se objevily ženy s modrýma očima, blonďatými vlasy a vyprávěním, že právě ony jsou hledané velkokněžny.

Nejdále ze všech to dotáhla Anna Anderson, svým rodným jménem Anastázie Manahan případně Anastázie Čajkovska. Narodila se pravděpodobně 22. prosince roku 1896 na území dnešního Polska, byla o pět let starší než skutečná Anastázie. Anna si získala přízeň mnoha Rusů, dokonale se vyznala v Zimním paláci, v rodokmenu Romanovců a dokonce prý měla stejné fyzické rysy jako Anastázie. Nejčastěji se zmiňuje choroba Hallus valgus způsobující specifické zakřivení palců u nohy.
Anna svůj příběh vyprávěla takto: zázrakem se jí zdařilo utéct z Jekatěrinburgu, poté jí pomohl neznámý voják jménem Čajkovskij a zajistil jí cestu do Berlína. Dokázala také odpovědět na všechny otázky, které měla vědět jen skutečná Anastázie. Část Romanovské rodiny jí vyjádřila přízeň, ale většin se stále zdráhala uvěřit.
Roku 1925 ji Olga navštívila osobně a po čtyřech dnech prohlásila, že je podvodnice. Její názor schvaloval i Anastáziin učitel Pierre Gilliard. Prohlásila, že "mojí milé Anastázii bylo patnáct let, když jsem ji naposledy spatřila. Bylo to v létě roku 1916. Dnes by jí bylo čtyřiadvacet, ale slečna Anderson vypadá ještě starší. Samozřejmě se na ní mohly projevit známky dlouhodobé nemoci a vyčerpání, ale její obličej vypadá úplně jinak.".
Navíc Anna Anderson nehovořila ani rusky, ani francouzsky a anglicky, což byly jazyky, které Anastázie bezpečně ovládala. Uměla mluvit pouze německy, ale hledaná velkokněžna se tento jazyk nikdy neučila. Olga s Annou soucítila, litovala ji, ale byla pro ni pouze nenormální dívka, nikoli velkokněžna..
___________
* poznámky:

Barevné obrázky vypůjčeny od Grand Duchess Ally a Isaleje, kterým tímto velmi děkuji, protože v tomto barevném provedení vypadají ty snímky mnohem lépe.
Citace použity z knihy "Poslední velkokněžna" od Iana Voresse.

Nějaké knížky o Olze Alexandrovně:
B. Atchison: Velkokněžna Olga Alexandrovna a již zmiňovaná Poslední velkokněžna.

Jinak přivítám jakékoli dotazy, obrázky, nové informace apod.
Naposledy upravil(a) Ljubov dne 20/4/2009, 16:34, celkem upraveno 1 x.
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Grand Duchess Ally
rotný
rotný
Příspěvky: 94
Registrován: 19/3/2009, 14:23
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Grand Duchess Ally »

Olga Alexandrovna byla spíš sestrou než tetou Olgy, Taťány, Marie a Anastázie. Jako carská dcera sama dobře věděla, jak izolovaný život dívky vedou, a tak pro ně téměř každou neděli pořádala čajové dýchánky a později malé plesy. Její nejmilejší byla skutečně Anastázie, byla kmotrou jí ale také nejtarší velkokněžně Olze.

Olga později vzpomínala, že v roce 1900 přišla na návštěvu do Alexandrovského paláce, a nemohla uvěřit svým očím, když proti ní z temné chodby vyběhlo nahaté batole - malá velkokněžna Marie! Její chůva totiž diskutovala o politice tak vehementně, že si nevšimla, že dítě se vyškrábalo z vany a jen tak pobíhalo po paláci. Olga malou Marii vzala do náruče a šla ji "vrátit". A milá chůva si teprve tehdy všimla, že jí zmizela svěřenka.

Zleva: Alexej Nikolajevič, Olga Alexandrovna, Anastázie Nikolajevna, Michail Alexandrovič, Marie Nikolajevna. Vpředu sedí Xenia Alexandrovna.
Obrázek

Olga Alexandrovna s Anastázií, Olgou a Marií (1913)
Obrázek

Olga Alexandrovna s malými velkokněžnami Olgou a Ťaťánou
Obrázek
"Bůh nás neopouští. Slunce svítí, ptáci zpívají a včera jsme slyšeli zvony vyzvánět na mši..." - Marie Nikolajevna Romanovová, Jekatěrinburg 1918.
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Děkuju za obrázky i doplnění.
Nevím přesně jestli je to pravda, ale četla jsem, že k velkokněžnám nikoho přibližně stejně starého ani nepustili, kromě Xeniiny jediné dcery Iriny, takže se ani nedivím, že když byla Olga o třináct let starší než nejstarší dcera Olga Nikolajevna, našly v ní dobrou přítelkyni a jak říkáš starší sestru, která by jim poradila a chápala je.
Je dobře, že šla Olga zrovna kolem, všimla si malé Marie, dopravila ji zpět do náruče chůvy a Máši se tak nic nestalo.
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Grand Duchess Ally
rotný
rotný
Příspěvky: 94
Registrován: 19/3/2009, 14:23
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Grand Duchess Ally »

Co se týče společnosti mladých děvčat, žádné dívky věkově se hodící k velkokněžnám skutečně zvány nebyly, protože carevně připadaly všechny dcery významných petrohradských rodin frivolní a nevhodné, aby se přátelily s jejími nevinnými dcerami. Kromě Iriny a Olgy Alexandrovny si však holčičky velmi často hrály s Marií Pavlovnou a Dmitrijem Pavlovičem, také s několika dcerkami služebných. Alexej měl kamarády v dětech svých lékařů, opatrovníků a námořníků.

Z dalších vzpomínek Olgy Alexandrovny na cara Alexandra III:
Otec často zuřivě škrábal své urážlivé poznámky na dokumenty a vztekal se: "Idioti! Tupci! To je takové zvíře!"...
Můj otec měl sílu jako Herkules, ale nikdy ji neukazoval v přítomnosti jiných lidí. Říkal nám, že dokáže ohnout podkovy a příbory zcela hravě, ale netroufá si to dělat, protože naše matka by zuřila. Přesto před námi jednou v pracovně ohnul železný pohrabáč a potom jej narovnal. Pamatuji si, jak neustále pokukoval po dveřích, aby náhodou někdo nevešel..."
"Bůh nás neopouští. Slunce svítí, ptáci zpívají a včera jsme slyšeli zvony vyzvánět na mši..." - Marie Nikolajevna Romanovová, Jekatěrinburg 1918.
Uživatelský avatar
Grand Duchess Ally
rotný
rotný
Příspěvky: 94
Registrován: 19/3/2009, 14:23
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Grand Duchess Ally »

Olga Alexandrovna jako děvčátko
Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek

V roce 1896
Obrázek

V husarské uniformě
Obrázek
"Bůh nás neopouští. Slunce svítí, ptáci zpívají a včera jsme slyšeli zvony vyzvánět na mši..." - Marie Nikolajevna Romanovová, Jekatěrinburg 1918.
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Pěkné snímky, kromě toho jediného, který jsem uveřejnila, jsem žádný takový zdařilý nenašla, tak děkuji, že ji je tu hned celá sbírka. Jestli někde seženu Olžin portrét z roku 1892 od Valentina Serova, tak ho ještě přidám.
Máš pravdu, na děti Pavla Alexandroviče jsem zapomněla. Palác určitě často navštěvovali s Ellou, která se o ně po smrti jejich matky starala. Zajímavé, že Alexandra dala přednost dětem služebných než mladým kněžnám z města, pro její dcery muselo být setkání s nimi dobrou zkušeností.
Ještě jsem četla, že Alexandrovu sílu částečně podědila Marja Nikolajevna a dokázala prý uzvednout svou učitelku, ale je možné, že je to trochu přikrášleno, aby vylepšili nudnou versi pravdy..
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Grand Duchess Ally
rotný
rotný
Příspěvky: 94
Registrován: 19/3/2009, 14:23
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Grand Duchess Ally »

Kdepak učitelku. Učitele :) Charles Sydney Gibbs zmiňuje ve svých memoárech, že v roce 1917 ho Marie dokázala zvednout do vzduchu. Rovněž plukovník Vojejkov zmiňuje jeden incident: V Livadii v létě 1913 vylezly carské děti na jeden z balkonů. Bylo jim to málo, a tak se chtěly nějak dostat na střechu. Ale jak to udělat? A tak se Marie Nikolajevna nerozpakovala, chytila se za okraj střechy a bez námahy se vytáhla nahoru. Potom jednoho po druhém vytáhla i všechny své sourozence. Děti chvíly běhaly po střeše, potom se na parném slunci unavily, a tak Marie zase všechny postupně spustila, a sama, opět bez jakékoliv pomoci, se dostala dolů....
"Bůh nás neopouští. Slunce svítí, ptáci zpívají a včera jsme slyšeli zvony vyzvánět na mši..." - Marie Nikolajevna Romanovová, Jekatěrinburg 1918.
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Šikovná Mášenka! Říkala jsem si, že to určitě nebude pravda a nakonec ne učitelku ale rovnou učitele.. Ale zdá se mi, že jako jediná ze čtyř carských dcer je Alexandru III. a ruským předkům podobná, její tvář má typické rysy ruských dívek..

P.S.: Už jsem objevila tu Olžinu malbu od V. Serova.
Obrázek
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Grand Duchess Ally
rotný
rotný
Příspěvky: 94
Registrován: 19/3/2009, 14:23
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Grand Duchess Ally »

Olga Nikolajevna sice připomínala otce, přesto však měla i rysy své hessenské matky. Taťána připomínala hlavně svou prabábu Marii Alexandrovna - rovněž hessenskou princeznu, no a Anastázie byla jako malá Alexandra přes kopírák :) Marie byla jako Alexander III., ale měla i něhu Marie Fjodorovny:
Obrázek

Serov maloval i Xenii Alexandrovnu:
Obrázek

A tohle je zřejmě stejný portrét, jaký jsi poslala ty, ale má trochu jiné barvy (???)Obrázek

Další portréty Olgy
Obrázek Obrázek Obrázek
"Bůh nás neopouští. Slunce svítí, ptáci zpívají a včera jsme slyšeli zvony vyzvánět na mši..." - Marie Nikolajevna Romanovová, Jekatěrinburg 1918.
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Měl by to být ten stejný portrét, ale nejspíš bude původní ten obrázek, který jsi poslala ty, protože ty barvy na tom druhém jsou na olejomalbu až příliš jasné. Originál je v Treťjakovské galerii..
Když se dívám na ten první obrázek, nějaké podobné rysy v obličeji Marja Fjodorovna s Marií mají.

Jinak Valentin Serov maloval i více členů carské rodiny, třeba velkoknížata Pavla Alexandroviče (r. 1897) a Michaila Nikolajeviče (r. 1900) nebo je známá malba šlechtičny Zinaidy Jusupovové.
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Grand Duchess Ally
rotný
rotný
Příspěvky: 94
Registrován: 19/3/2009, 14:23
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Grand Duchess Ally »

Olga a její první manžel
Obrázek Obrázek

Olga se psíkem
Obrázek

Olga maluje
Obrázek

Ačkoliv Olga nikdy nebyla považována za krásnou, tahle fotografie ji zachycuje velice hezky
Obrázek

S další ze svých neteří - tentokrát princeznou Irinou Alexandrovnou, budoucí manželkou Felixe Jusupova
Obrázek
"Bůh nás neopouští. Slunce svítí, ptáci zpívají a včera jsme slyšeli zvony vyzvánět na mši..." - Marie Nikolajevna Romanovová, Jekatěrinburg 1918.
Uživatelský avatar
Grand Duchess Ally
rotný
rotný
Příspěvky: 94
Registrován: 19/3/2009, 14:23
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Grand Duchess Ally »

Ljubov - chtěla jsem se zeptat - odkud pochází ty Olžina citace hned v nadpisu článku? Nikdy jsem ji neslyšela...
"Bůh nás neopouští. Slunce svítí, ptáci zpívají a včera jsme slyšeli zvony vyzvánět na mši..." - Marie Nikolajevna Romanovová, Jekatěrinburg 1918.
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Četla jsem jí na této stránce - našla jsem tam i několik pěkných fotek.
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Grand Duchess Ally
rotný
rotný
Příspěvky: 94
Registrován: 19/3/2009, 14:23
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Grand Duchess Ally »

Už jsem to našla! velice děkuji!
"Bůh nás neopouští. Slunce svítí, ptáci zpívají a včera jsme slyšeli zvony vyzvánět na mši..." - Marie Nikolajevna Romanovová, Jekatěrinburg 1918.
Uživatelský avatar
Grand Duchess Ally
rotný
rotný
Příspěvky: 94
Registrován: 19/3/2009, 14:23
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Grand Duchess Ally »

Zatímco car Nikolaj a jeho rodina byli odvezeni z Carského Sela do Tobolska, sevastopolský a jaltský revoluční kongres vynesl rozsudek smrti nad zbytkem carské rodiny pobývající na Krymu. Mezitím se naštěstí dočasně změnilo rozložení sil a po krátké německé okupaci Krymu zajistili na čas danou oblast a umožnili tak carevně vdově a jejím potomkům odebrat se do exilu v cizině. Král Jiří V., kterého nepochybně trápilo svědomí, vyslal pro svou tetu carevnu vdovu bitevní loď Marlborough, a souhlasil i s její podmínkou, že se nalodí velký počet ruských uprchlíků. To se již psal rok 1919 a informace, které se k bývalé velkokněžně Olze dostávaly, byly nejasné a děsivé. Brzy se potvrdily její nejhorší obavy, když byla potvrzena smrt cara a jejích milovaných neteří, stejně tak byl nejistý osud jejího nejmilejšího bratra Michaila. Přesto tehdy ještě Olga a její manžel odmítli odjet z Ruska a odebrali se do bolševiky dosud neobsazeného Kubanu, kde v najatém domku 23. dubna porodila Olga svého druhého syna. Pojmenovali ho po jednom z nejbližších Olžiných přátel z doby války Juriji Panajevovi, který padl v achytyrském regimentu v roce 1914.

Brzy po narození malého Jurije bělogvardějci přišli za Olgou s nabídkou, že ji prohlásí za carevnu, ovšem ona to diplomaticky odmítla. Dědické právo již zahubilo příliš mnoho jejích příbuzných. Ona sama se i přes své odmítnutí okamžitě stala terčem Rudé armády. Proto se rodina konečně odhodlala opustit Rusko. Nejprve unikli do Rostova na Donu, kde našli na krátkou dobu útočiště v domě dánského konzula, který jim později pomohl uniknout na ostrov Büyükada poblíž Istanbulu. Další zastávkou byl Bělehrad, kde jim pomohl budoucí jugoslávský král Alexander I. Ten jim poradil, aby se usadili někde na území bývalého rakouského impéria, to už ovšem Olgu kontaktovala její matka a trvala na tom, aby žili s ní v Dánsku. Tam v rezidenci Hvidore byla Olga pro svou matku více než kdy jindy pomocnicí a téměř služebnou – po devět let, dokud carevna vdova nezemřela. Tehdy bylo sídlo prodáno a velkokněžna se svou rodinou si zakoupili část farmy Knudsminde, několik mil od Kodaně. tato farma se brzy stala centrem ruské emigrantské komunity, a ačkoliv udržovala čilou korespondenci s bývalými důstojníky svého regimentu, Olga nechtěla nic jiného než poklidně žít a vychovávat své syny.
"Bůh nás neopouští. Slunce svítí, ptáci zpívají a včera jsme slyšeli zvony vyzvánět na mši..." - Marie Nikolajevna Romanovová, Jekatěrinburg 1918.
Uživatelský avatar
Grand Duchess Ally
rotný
rotný
Příspěvky: 94
Registrován: 19/3/2009, 14:23
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Grand Duchess Ally »

Olga Alexandrovna jako velkokněžna
Obrázek Obrázek

Jako zdravotní sestra
Obrázek Obrázek
"Bůh nás neopouští. Slunce svítí, ptáci zpívají a včera jsme slyšeli zvony vyzvánět na mši..." - Marie Nikolajevna Romanovová, Jekatěrinburg 1918.
Uživatelský avatar
Grand Duchess Ally
rotný
rotný
Příspěvky: 94
Registrován: 19/3/2009, 14:23
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Grand Duchess Ally »

S bratrem Míšou na palubě jachty "Carevna"

Obrázek
"Bůh nás neopouští. Slunce svítí, ptáci zpívají a včera jsme slyšeli zvony vyzvánět na mši..." - Marie Nikolajevna Romanovová, Jekatěrinburg 1918.
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Hezká fotka, Michail Alexandrovič je vybaven opravdu pořádně, že má na své "čapce" i název lodi. :D

K carské jachtě "Carevna": Byla postavena roku 1874 v Anglii na žádost imperátora Alexandra II., vážila asi 840 tun. Po Alexandrově smrti jachta přešla na jeho syna, který na ní společně s rodinou podnikal krátké výlety do okolí Petrohradu a podél pobřeží Finského zálivu. Ve finském Langinkoski vlastnila carská rodina malou chatu, jíž často (a zejména v létě), navštěvovala. Alexander III. zde měl dost času na své milované rybaření a mohl se alespoň na chvíli oprostit od petrohradského shonu. Myslím, že i dnes je jejich chata přístupná pro veřejnost, ale nikdy jsem tam nebyla.
Roku 1917 byla jachta "Carevna" vyřazena z provozu.
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Grand Duchess Ally
rotný
rotný
Příspěvky: 94
Registrován: 19/3/2009, 14:23
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Grand Duchess Ally »

Olga a Míša ve starším vydání

Obrázek
"Bůh nás neopouští. Slunce svítí, ptáci zpívají a včera jsme slyšeli zvony vyzvánět na mši..." - Marie Nikolajevna Romanovová, Jekatěrinburg 1918.
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Musím uznat, že i v tomhle "vydání" vypadají stále kouzelně. Zmíním se několika slovy o Michailu Alexandroviči, který hrál v posledních dnech impéria důležitou roli a článek tu zatím nemá (možná až se za měsíc vrátím, nějaký přihodím, ale klidně se do toho může pustit kdokoli):

Michail Alexandrovič Romanov se narodil 22. listopadu roku 1878 jako nejmladší dítě cara Alexandra III. Alexandroviče a jeho manželky Marji Fjodorovny. Roku 1907 se seznámil s dvakrát rozvedenou Natálií Sergejevnou Šeremetěvskajou, která sice pocházela z řad ruské šlechty, ale nemohla se svým původem rovnat Romanovcům. Přesto se s ní Michail 30. října 1912 ve Vídni tajně oženil. Společně vychovávali jejich jediného syna Georgije pojmenovaného na počest Michailova předčasně zemřelého bratra. Když se o jeho sňatku dozvěděl car, nechal ho vyhnat z Ruska a zbavil ho případných nároků na trůn a romanovské dědictví. Později Mikuláš II. změnil názor a opět potvrdil, že jeho sourozenec má nárok se stát carem, zvlášť když Mikulášův jediný syn, carevič Alexej, trpěl hemofilií. Michailovu synu Georgijovi udělil titul "hrabě Brasov" a z Natálie učinil hraběnku.
Když vypukla WW1 požádal Michail cara o návrat do Ruska, aby se mohl zapojit do armády. Navrhoval, že by vzal s sebou i rodinu, po Mikulášově souhlasu se stal velitelem "Divoké divize", jednotky kavalérie skládající se z muslimských vojáků z oblasti dnešní Čečny, Dagestánu, Ingušska a dalších oblastí kolem Kavkazu.
Když ve tři hodiny pět minut 15. března 1917 car podepisoval svoji abdikaci, nutili jej jeho rádci, aby ji sepsal ve prospěch syna Alexeje. Ale Mikuláš se obával, že by tím svého dvanáctiletého syna vystavil velkému nebezpečí a raději svůj titul předal mladšímu bratru Michailovi, který byl dle ruského práva druhým v pořadí. Týž den, jak žádala tradice, se Michail stal carem pod jménem Michail II. (ve skutečnosti by to byl Michail IV., pokud bychom brali i panovníky téhož jména z Rurikovské dynastie, v Romanovské linii mu patří číslo II). Po převratu byl Michail donucen přijmout zřízení Prozatímní vlády, po "dohodě" s Alexandrem Kerenským sepsal s dvěma právníky prohlášení, že trůn příjme pouze tehdy, bude-li to přání lidu. Druhý den, 16. března, jeho vládnutí skončilo.
12. června 1918 byl pravděpodobně na rozkaz ČEKy zastřelen na okraji uralského města Perm, stal se tak první obětí bolševiků z carské rodiny. Jeho hrob nebyl dosud nalezen, tělo údajně spálili nebo se můžete setkat s tvrzením, že ho pohřbili někde v okolí Permu. Jak je to doopravdy vážně nevím.

Na Michaila historie často zapomíná, když označuje jako posledního cara Mikuláše II., přiznám se, že na to taky občas zapomenu, ale v skutečnosti byl poslední právě Michail, i když vládl jen jediný den, ale v souladu s právem.

Obrázek Obrázek
Michail Alexandrovič s manželkou Natašou
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Odpovědět

Zpět na „osobnosti a dynastie“