Charles Domery (1778-1800)

Moderátoři: Pátrač, kacermiroslav, Bleu

Odpovědět
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12972
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Charles Domery (1778-1800)

Příspěvek od Rase »

109741712_607924389860794_8250318483808601438_n.jpg

Příběh jedlíka jménem Charles Domery

Charles Domery byl vojákem polského původu, který sloužil v armádách Pruska a Francie, ale do historie se zapsal pro svůj neobvyklý apetit. Během Války první koalice (1792-1797), což byl první pokus evropských monarchií porazit revoluční Francii, se rozhodl zběhnout z pruské armády oplátku za jídlo. Ani zde se ale jeho služba neobešla bez komplikací. Byť byl fyzicky zdravý, trpěl hladem a snědl veškeré dostupné jídlo. Když byl umístěn poblíž Paříže, snědl za rok celkem 174 koček (živé i mrtvé). Ačkoliv neměl rád zeleninu, pokud nemohl najít jiné jídlo, požral každý den 1,8 až 2,3 kg trávy. Během služby na francouzské lodi Hoche se natrefil na nohu uraženou dělovou kulí. Popadl ji a začal jíst, leč členové osádky jej odstrčili a nohu hodili přes palubu. V roce 1798 byla Hoche zajata britskými silami a osádka internována v Liverpoolu. Charles Domery zde své věznitele šokoval tím, že navzdory desetinásobku obvyklých dávek snědl vězeňskou kočku a nejméně 20 potkanů, často rovněž svíčky. V jednom experimentu pozřel během dne 16 liber (7,3 kg) syrového kravského vemene, syrového hovězího, lojové svíce a čtyři lahve portského. To vše snědl a vypil, aniž by se vyprázdnil, močil nebo zvracel.

Charles Domery, později známý jako Charles Domerz, se narodil v Benche v Polsku (žádné takové místo v Polsku ale neexistuje, tak patrně šlo o pozdější zkomolený zápis). Nutno dodat, že Polsko si na základě velmocenských dohod rozdělilo Rusko, Prusko a Rakousko, čímž jako samostatný stát zaniklo. Byl jedním z devíti synů vydatného jedlíka a tuto schopnost prý podědili všichni jeho potomci. Jedinou nemocí kterou jeho rodina trpěla, byly neštovice, které prodělal v mládí a všichni ji zdárně přežili. Od třinácti let sloužil v pruské armádě, s níž se účastnil obléhání města Thionville. Obléhání započalo 24. srpna 1792, celkem 20 000 Rakušanů a 16 000 francouzských royalistů zde nedokázalo porazit vojsko tří až čtyř tisíc Francouzů, kterým velel Georges Félix de Wimpffen (1744-1814). Obléhatelé zde trpěli nedostatkem potravin, což Domery považoval za nesnesitelné a rozhodl se zběhnout do města. Místní velitel jej odměnil velkým melounem, který okamžitě snědl i s kůrou. Generál de Wimpffen jej následně obdaroval řadou dalších potravin, které rovněž sežral, následně vstoupil do řad francouzské revoluční armády. Získal dvojnásobné příděly jídla a za žold si pořizoval potraviny kdykoliv to jen bylo možné. Přesto trpěl extrémním hladem. Zatímco byl umístěn ve vojenském táboře poblíž Paříže, snědl za rok 174 koček z nichž zůstaly jen kosti a kůže. Někdy je před pozřením zabil, ale pokud byl velmi hladový nečekal a pozřel je živé. Často tak měl podrápanou tvář i ruce. Upřednostňoval syrové maso před vařeným a miloval syrová býčí játra, nepohrdl ale ani jiným masem. Během služby na francouzské lodi Hoche se natrefil na nohu uraženou dělovou kulí. Popadl ji a začal jíst, leč členo osádky jej odstrčil a nohu hodil přes palubu do moře. V říjnu 1798 byla Hoche spolu s dalšími plavidly (převážejícími 5 000 vojáků k invazi) zajata u pobřeží Irska eskadrou královského námořnictva pod velením sira Johna Borlase Warrena (1753-1822). Francouští námořníci byli internováni v zajateckém táboře poblíž Liverpoolu. Charles Domery zde své věznitele šokoval tím, že navzdory dvojnásobku (později dokonce desetinásobku) obvyklých dávek snědl vězeňskou kočku a nejméně 20 krys, které mu vběhly do cely. Standardní denní dávka pro francouzského válečného zajatce byla 26 uncí (740 g) chleba, půl libry (230 g) zeleniny a 2 unce (57 g) másla nebo 6 uncí (170 g) sýra. Aby se snížilo riziko nemocí přenášených vodou, byly zajatcům vydány dávky mírně alkoholických nápojů - slabé pivo a zředěný rum, a převařených nápojů, jako čaj a káva. Domery později zmiňoval, že pokud byl jeho příděl piva vyčerpán, uchylil se k pití vody, aby si umyl jídlo. Také snědl léky z táborové ošetřovny bez jakýchkoliv zjevných nepříznivých účinků. Bylo také zaznamenáno, že pravidelně jedl táborové svíčky.
Netrvalo dlouho a neobvyklý pažravec zaujal i samotného velitele zajateckého tábora, který oslovil komisaře odpovědného za dohled nad dobrými životními podmínkami válečných zajatců. Do tábora v roce 1799 dorazila komise složená z doktorů J. Johnstona a Thomase Cochrana, kteří provedli experiment s cílem otestovat Domeryho stravovací kapacitu a toleranci na neobvyklá jídla. Ve 4:00 ráno byl subjekt probuzen a nakrmen čtyřmi librami (1,8 kg) syrového kravského vemene, které bylo bez váhání pozřeno. V 9:30 ráno dostal a pozřel 5 liber (2,3 kg) syrového hovězího masa, dvanáct velkých lojových svíček v celkové hmotnosti jedné libry (453 g) a láhev portského vína, které byly všechny spotřebovány. V 13:00 následovalo dalších 5 liber hovězího masa, libra (453 g) svíček a tři velké lahve portského. V průběhu experimentu vše snědl a vypil, aniž by se vyprázdnil, močil nebo zvracel. jeho puls zůstal pravidelný a jeho kůže si udržovala stabilní teplotu. Za svůj dobrý výkon si v 18:15 vysloužil další lahev portského a vykouřil dýmku.
Téměř vše, co je o Domerym známo, pochází právě z roku 1799, kdy jeho příběh popsal Dr. J. Johnston pro časopis Medical and Physical Journal. Johnston při popisu vycházel převážně z informací poskytnutých Dr. Thomasem Cochranem. V textu zmiňuje, že "Charles Domery se na hovězí maso vrhal se zuřivostí hladového vlka, trhal jej a polykal se psí chamtivostí. Když jeho krk vyschnul z neustálého jídla, promastil jej porcí lojových svíček. Pokud nemá na výběr, dokáže pozřít obrovské množství syrových brambor nebo tuřínu, leč vždy se vyhýbal chlebu nebo zelenině." Krom neobvykle velké žravosti nebyl nijak abnormální. Lékaři jej popsali jako muže vysokého 191 cm, šedookého s dlouhými hnědými vlasy. Měl hladkou pokožku a příjemnou tvář. Nebyly zaznamenány žádné známky duševní nemoci a přestože byl negramotný, jeho kolegové z lodní posádky i vězeňští lékaři jej považovali za normálně inteligentního. Nevykazoval žádné vnější známky špatného zdraví, jeho oči byly živé a jazyk čistý. Puls pravidelný a tělesná teplota normální. Svaly byly normálně utvářeny, byť lékaři je považovali za slabší než bylo obvyklé. Přesto dokázal ve francouzské armádě pochodovat až 14 francouzských líg (42 km) za den, bez škodlivých účinků. Jedinou zajímavostí bylo, že během spánku se silně potil a během noci se několikrát budil hlady. Bohužel jeho další osud po internaci není znám, zda se vrátil do Francie, Polska nebo zůstal v Liverpoolu. Úžasné je, že prakticky ve stejné době sloužil ve francouzské armádě ještě jeden neuvěřitelný jedlík.

Neuvěřitelný jedlík zvaný Tarrare

Francouz zvaný Tarrare (1772–1798) zvládl již v pubertě sníst za den čtvrt býčka, což bylo tolik masa, kolik sám vážil. Později se začal živit tím, že snědl před lidmi cokoliv a v jakémkoliv množství. Výjimkou nebylo ani kamení, kusy dřeva či dokonce celá zvířata. Narodil se patrně roku 1772 poblíž francouzského Lyonu a neobvyklou chuť k jídlu začal projevovat již od mládí. Přitom byl stále štíhlý a v sedmnácti letech vážil pouhých čtyřicet pět kilogramů. Rodiči byl vyhnán z domu, jelikož jej již nedokázali uživit, přidal se tedy ke kočovnému divadlu a během vystoupení pojídal kameny, živá zvířata nebo košíky plné ovoce. Později se přesunul do Paříže, kde působil jako pouliční umělec. Svědci jej popisovali jako člověka s mimořádně hebkými plavými vlasy a širokými ústy. Na dotek měl velmi horkou pokožku a potil se tak moc, že zápach z něho byl prý cítit až na dvacet kroků. Po psychické stránce nevykazoval žádné odchylky, které by poukazovaly na duševní nemoc. Ostatním se pouze někdy zdál příliš apatický a bez životního elánu. Od roku 1792 probíhaly Francouzské revoluční války a byl tak odveden k vojsku. Zde mu nestačily ani předepsané čtyř-násobné porce stravy a tak jedl zbytky po ostatních, hrabal se v odpadcích a dokonce pozřel zásoby ze skladu léků a mastí. Stále to bylo málo a naprosto vyčerpaný musel být odvezen do nemocnice. Zde se lékaři zaměřili na jeho neobyčejný apetit. Před jejich očima dokázal Tarrare sníst jídla pro patnáct lidí a neštítil se ani živých zvířat, včetně koček, štěňátek nebo hadů. Dokázal v celku spolknout živého úhoře. Jeho neobvyklých schopností se rozhodl využít vrchní velitel rýnské armády Alexandre de Beauharnais, který byl prvním manželem Josefíny, pozdější manželky císaře Napoleona I. Beauharnais jej vyslal do Pruska, se spolknutým dopisem, který měl následně předat zajatému francouzskému důstojníkovi. Jelikož neuměl německy byl rychle prozrazen, zajat a mučen. Po propuštění se vrátil do Paříže a vyhledal lékařskou pomoc, která měla vyléčit jeho žravost. Doktoři v Hôtel Dieu mu podávali opium, tabákové pilulky a vinný ocet, leč nic nepomohlo. Porušoval dietu a tajně utíkal z budovy, přičemž kradl jídlo po celém okolí. Prý nepohrdl odpadky a nepotvrzeno je, že pil krev ostatních pacientů přímo z žíly, nebo pojídal mrtvoly z márnice. Když se z nemocnice ztratilo čtrnácti měsíční dítě, vina padla právě na Tarrara. Byl vyhozen z nemocnice a další čtyři roky o něm nikdo neslyšel. Znovu se na veřejnosti objevil až v roce 1798 ve Versailles. V té době už ale trpěl rozsáhlou tuberkulózou a úmornými průjmy. V šestadvaceti letech zemřel a pitvu se odvážil provést pouze jeden lékař. Ten zjistil, že hltan byl značně rozšířený a vředy pokrytý žaludek zabíral skoro celou šíři břišní dutiny. Vzhledem k neskutečnému zápachu bylo další zkoumání ukončeno a přesná příčina jeho žravosti nebyla odhalena. Dnešní medicína se domnívá, že Francouz trpěl na zvýšenou činnost štítné žlázy, nebo měl poškozenou amygdalu, tedy část mozku ovlivňující paměť a rozhodování.

Zdroj:
https://en.wikipedia.org/wiki/Charles_Domery
https://en.wikipedia.org/wiki/Tarrare
https://en.wikipedia.org/wiki/HMS_Donegal_(1798)
http://palba.cz/viewtopic.php?f=290&t=8327

109764285_150853949928684_697736347622727483_n.jpg
1-22-719x1024.jpg
jedlík zvaný Tarrare (1772–1798)
Naposledy upravil(a) Rase dne 19/9/2022, 17:22, celkem upraveno 1 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Lucius
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 182
Registrován: 7/10/2011, 11:52
Bydliště: Slovensko

Re: Charles Domery (1778-1800)

Příspěvek od Lucius »

Ty brďo to boli Otesánci. Tak nejako si dovolím tipnúť, že prvý polský Otesánek dopadol zrejme ako ten druhý spomenutý, francúzsky.
Odpovědět

Zpět na „osobnosti a dynastie“