Diplomatická situace před Sedmiletou válkou

Moderátoři: Pátrač, kacermiroslav, Bleu

Odpovědět
Uživatelský avatar
mmmichalll
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 118
Registrován: 7/3/2008, 18:09

Diplomatická situace před Sedmiletou válkou

Příspěvek od mmmichalll »

Diplomatická situace před Sedmiletou válkou

Hospodářsky byly na novou válku připraveny pouze Británie a Francie, mohly vyplácet subsidie a vést samostatnou politiku.
Jejich vztah byl rozhodující faktor. Cášská konfrence vymezila hranice s koloniích. V sev. americe se britští kolonisté
nemohli dále rozpínat, protožeu narážli na francouze, Londýn je navíc podpořil, aby se proti francouzům postavili se
zbraěmi. V létě 1754 došlo ke střetům, objevil se na scéně taky George Washington. Jiří II. prohlásil " a teď máme po klidu"
Británie začala shánět spojence pro novou válku.
Ještě před tím se pokusila dohodnout s Francií ale jejich požadavky byly pro LUdvíka XV. nepřijatelné. Králův syn, vévoda z
Cumberlandu a ministři Halifax a Fox prosadili přesun jednotek do zámoří, opírající se o podporu veřejnosti. Nyní bylo
potřeba zabezpečit Hanoversko. Nejdříve oslovili osvého osvědčeného spojence Rakousko. Britové se chtěli pokusit zajistit
neutralitu Pruska, aby se většina rakouské armády mohla přesunout do rakouského Nizozemí. Rakušané však nechtěli nechat
své uzemí nekryté proti Prusku, navíc nechtěli pomoci se získáním Slezska, požadavek na vojáky v Nizozemí byl podán
dosti jako ultimátm. To vedlo ke změnám v diplomatické orientaci vídeňského dvora. Hlavním úkolem bylo znovu vybojovat
Slezsko a Kladsko, spojenectví s brity, sasy a rusy bylo nejisté a spíše "na papíře". Státním kancléřem byl jmenová Václav
Antonín kníže Kounic-Rietberg. Ten se osvědčilil při jednání na cášské mírové konferenci. Jeho prvním cílem bylo zabránit boji
na dvou frontách, začal pomalu chystat protipruskou koalici ve snaze rozdělit prusko-francouzskou spolupráci. Námořní velmoci
dění na kontinentu nezajímalo, proto se rozhodl pokusit získat spojence ve Versailles a Petrohradu. Cíl byl jasný "Prusko musí
být zničeno".

Francii bylo jasné, další válka je na spadnutí. Pokusy rakušanů o navázání přátelství byly odmítány s ohledem na pruského
spojence, taky zde stále převládala nedůvěra vúči Hofburgu. Francouzský vyslanec v Londýně zaslal zprávy, že vyplula eskadra
admirála Boscawena do Kanady. 10. června 1755 u Newfoundlandu se přiblížily britské a francouzské lodě. Na dotaz F velitele
"jsme ve válce nebo v míru" přišla z B strany odpověď "v míru, v míru" nato zavelel Boscawen "pal". 2 F lodě byly zajaty,
zbylé se zachránily v mlze. V létě 1755 se nepodařilo dobít pevnost Fort Duquesne, podařilo se obsadit Akádii, odkud bylo
vyhnámo 10 000 francouzů. V zajetí bylo na 300 F obchodních lodí a 6000 námořníkůu16f. Ludvík XV. stáhl vyslance z Londýna a
pokusil se vyjednat spojenectví se španěly, s jejíchž flotilou by se vyrovnal britskému námořnictvu. Vyslanec vévoda de Dures
však chyboval při výběru prostředníka, jím podporovaný ministr byl svržen.
Jediným spojencem tak bylo Prusko. To se ovšem nechtělo zapojit do boje o kolonie a snažilo se udržet neutralitu. Fridrich
Veliký doporučil, aby francouzi po nepřátelských činech britů vtrhli do Hanovrska. Tím by museli rakušané vyslat pomoc
a Berlín by se tak nemusel starat o situaci na hranicích s Rakouskem. Francouzi navrhli, aby na Hanover zaútočil sám, to
bylo zase podmíněno vstupem Turecka do protibritské koalice, tím se mělo držet na uzdě Rakousko a Rusko. Navíc doporučil
F útok na Flandry, tím se chtěl sám vyhnout válce. Francouzští ministři nevěli, jak a kde proti britům postupovat.
Hrabě d´Argenson a vévoda Belle Isle navrhli bojovat na kontinentě, nejvlivnější ministr Machault chtěl válku pouze na moři.
Ludvík XV. doufal, že v něm má nového Colberta. Marcoulta podpořil maršál Noailles a taky králova milenka paní de Pompadour.
Fridrich II. navíc požadoval koordinaci s turky, nyní již stryktně. Snažil se zajistit Prusku neutralitu.

Taky britové hledali nové spojence, Jednání s Vídní byla neúspspěšná, proto byl pokus získat Rusko, které by mohlo tlačit
na Prusko a udržet ho mimo hru. Vévoda z Newcastlu popsal situaci "Berlín nemůže nic dělat bez Holanďanů, ti bez rakušanů
a ti zase bez rusa". Rusko byl spojenec i z hlediska obchodu, vozilo se sem britské zboží, zpět se dovážlo dřevo na stavbu
lodí, železo, potraviny, konopí, dehet a plachtovina. Ruský import převišoval export 6X přesto vydělávali britové, protože
ovládali námořní obchod. Rusku byla proto nabídnut subsidiární smlouva.

Rusko se snažilo od 40. let o izolaci a oslabení Pruska, spojence Francie a součást jejich protiruské bariéry,
která měla bránit postupu na západ. Zástupcem politiky byl Alexej Petrovič Bestužev-Rjumina. Měl problémy s alkoholem
a hazardem, jednou byl označen "za arcizbabělce, kterého přijme zaujmout pevný postoj jen pořádná láhev". často předstíral
koktání a nahluchlost, jen aby se nemusel vyjádřit, Alžeběta Petrovna s ním jednala velmi nerada. O pruském králi se vyjádřil
"Pruský král je náš nejbližší a nejmocnější soused, a proto také nejnebezpešnější, a to i kdyby neměl nestály, lichvářský,
neklidný a nedůstojný charakter. S mocí pruského krále vzrůstá nebezpčí a nemůžeme být dostatečně předvídaví, co všechno
nás od tak mocného lehkomyslného a proměnlivého souseda může potkat. Zájmy bezpečí naší země nedovolují nechat spojence
bez pomoci, tedy námořní velmoci(Británie a Nizozemí), polského krále a saského kurfiřta a rakouskou císařovnu, kteří pro
rozlohu svého panství sdílí stejné zájmy s Ruskem". Carevně byl Fridrich skutečně nesympatický, narážel neustále na její
rozhazovačný životní styl, odmítl provdat svou sestru za careviče, o petrohradském dvoře se vyjadřoval kriticky a ironicky.
Hlavní snahou Bestuževa bylo, aby jiné státy nezískaly vliv v polsku-nástupišti ruského mocenského zájmu.
Naposledy upravil(a) mmmichalll dne 6/4/2008, 17:33, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
mmmichalll
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 118
Registrován: 7/3/2008, 18:09

Příspěvek od mmmichalll »

Rakousko se rozhodovlo, jak postupovat vůči největším (západním) velmocem. Byla možnost spojení s Londýnem, být neutrální nebo vyčkávat. Rozhodlo se využít blížícího se konfliktu ke znovuzískání Slezska. Kounic chtěl získat Francii na svou stranu proti
protestantským zemím, nebo její neutralitu při válce s prusy. Británie nehodlala se Slezskem pomoci, tak byl přijat Kounicův
návrh. Taky hanoversko-pruské jednání naznačilo zlepšující se vztahy Berlín a Londýna, navíc byly získány materiály od
mohučského arcibiskupa, ve kterých stálo, že Francie při válce v Americe nehodlá válčit v Evropě-tedy nenapadne Rakouské
Nizozemí. Kounicův plán byl spojit se s Ruskem a za tiché podpory Francie, i za cenu ztráty části Rak. Niz., oslbit Prusko tak
aby se nemohlo v budoucnu pomstít, Prusko mělo být zatlačeno do hranic před 30ti letou válkou. Problémem bylo jak začít jednání se staletým nepřítelem. Po delším váhání byl vybrán prostředník ze všech opravdu nejvhodnější-paní de Pompadour.Zajišťovalo to i výhodu, že při selhání jednání se to pokusí král umlčet, aby nebyla jeho milenka rozebírána v kuolárech. 30. srpna přijala vyslance Starhemberga. Ten ji předal pro Ludvíka dopis od Marie Terezie. Ludvík se byl vědom, že při válce s brity by ho Rakousko v případě úspěchu jednání nechalo na pokoji. Protějškem harběte Georga Starhemberga byl abbé de Bernis. Byl podán návrh na vytvoření koalice Rakouska, Ruska, Švédska, Saska a několika menších knížectví proti Prusku. Francii by stačilo zachovat neutralitu, případně zaslat finanční pomoc. Parma by byla vyměněna za část Rak.Niz. navíc by Francie mohla využívat přístavy v jižním Nizozemí. Ludvík vzkázal, že je ochoten jednat dále ale propruské orientace se zatím nevzdá.

Mezitím se pokoušel britský vylanec urychlit jednání s Ruskem. V létě 1755 dorazil do Petrohradu mladý Charles Hanbury-Williams. Snažil se navázat s carevnou kontakt na společenských akcích, ta se ale o politice bavit nechtěla. Proto se rozhodl kontaktovat mladou Kateřinu, ženu careviče Petra, přes svého osobního tajemníka Stanislawa Poniatowského. Hanbury taky neštřil pro věčně prázdnou ruskou pokladnu penězy. Za 500 000 liber ročně bude na litevské hranici soustředěno 55 000 vojáků. Smlouva byla podepsána 30.září. Byl zde stále předpoklad, že Berlín bude stát na straně Versailles. V Lonýně panovala nedůvěra a pohoršení z peněžních nároků Ruska, byly obavy, že peníze půjdou spíš na vástavbu Zimního paláce. Proto bylo zahájeno jednání mezi Británií a Pruskem. Při útoku Francie na Hanoversko bylo schopno Prusko poskytnout lepší pomoc než Rusko.
Taky Fridrich II. jednání přivítal, protože měl v Rusku a Rakousku přátele. V létě 1755 mu bylo jasné, že Prusko bude muset bojovat ve válce tak jako tak, navíc věděl, že britové mají dost peněz na vyplácení subsidií. Zpráva o jednáních s rusy jej proto donutila zvýšit úsilí. Rakousko by totiž bez Ruska válku s ním neriklo a Británie proto měla domluvit s rusy neutralitu. Británie chtěla zachovat v Německu mír, Rusko však stahovalo na západ vojáky a v Reveně(Rize) se chystalo loďstvo.

Francie nyní jednala s prusy příliš pomalu, jednání uvázla na bodě: rusové nebudou bez kompenzace bojovat s Brity a Francouzi
zase s Rakušany. Londýn se proto pokusil rozvrátit vztahy Berlína Versailles dokud to bylo možné. Prusko a Británie se chtěli zasadit o mír Německu, Fridrich potvrdil následnictví hanoverského rodu v Británii, ta zase garantoval Slezsko. Británie chtěla mít krytá záda pro boj v zámoří, Prusko zase před Ruskem. Nyní Fridrich dokonce uvažoval o možnosti přesunu rusů do Hanoverska, kde měli pomoci proti Francii. Navíc v Británii stále více převládalo přesvědčení, že pruský král(synovec
krále britského) bude lepší spojenec než Marie Terezie. Británie de facto začala pomáhat Prusku bez ohledu na smlouvu s Ruskem, a Rakousku nechtěla pomoci získat Slezsko. Prusko stále nyní proti zájmům Francie, protož nehodlalo útočit na Hanoversko.

Tato Westminsterská konvence (oficiální název smlouvy) mezi Pruskem a Británií odstarovala Diplomatickou revoluci, nebo taky
tzv. Obrácení aliancí
Uživatelský avatar
mmmichalll
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 118
Registrován: 7/3/2008, 18:09

Příspěvek od mmmichalll »

Nové uspořádání spojenců

Francie a Rakousko pokračovali v jednání. Ludvík XV. souhlasil s Bernisem, že lepší vztahy s rakušany zlepší pozici Francie proti Británii za předpokladu, že mu zůstane nakloněn i Berlín. V rakousku se ovšem nezapomnělo na pomoc britů v poslední válce, taky potřebovali Rusko. Na druhou stranu britové nepomohli proti turkům a nechtěli pomoci v otázce Slezska. Od Ruska se z důvodu tureckého nebezpčí a silně protipruskému postoji, nemuseli obávat útoku. Francouzský návrh byl Hofburgem odmítnut, protož Marie Terezie měla jiné představy. Westinsterská konvence však v jednáních umožnila krok vpřed. Vyslanec Starhemberg přesvědčoval versailleský dvůr, že je ve smlouvě i tajná protifrancouzská dohoda, taky předhodil Fridrichovu zradu ve válce o dědictví rakouské poté co získal Slezsko. Prusové se ještě snažili argumentovat, že smlouva má vyřadit Rusko a Rakousko z cesty Francii. Fridrich nechtěl proti Francii bojovat, navíc předpokládal, že posílení Rakouska není v zájmu francouzů v německu. Ludvík se cítil pruským sblížením s brity uražen a ztratil v berlínský dvůr důvěru. Z pruska se stal nepřítel. Francie nyní byla v izolaci, zatímco Rakousku by neutralita severního Německa prospěla a mohlo by se spojit s ostatními nepřáteli Francie. Zisk Slezska byl ovšem prvořadý, a tak začala jednámí o obraném paktu. Jednání byla rychlá, 1. května 1756 byla podepsána první versailleská smolouva- Francie nezatáhne Rakousko do války s Británií, vzájemně si garantovali územní državy na kontinentě, při zapojení třetího státu do války si měli poskytnout pomoc 24 000 vojáků z toho 6000 jezdců, o jednáních s jinou zemí se měli informovat předem. Rakousko chtělo nové spojenectví přeměnit na válečné, Francie však nesouhlasila. Přesto smlouva sklidila kritiku kvůli stále silným protirakouským a propruským názorům veřejnosti. Diplomaté z Francie udělali velkou chybu výměnou Rakouska za Prusko. Bylo ta dáno hlavně tím, že Prusko zde stále nebylo bráno za rovnoceného partnera, na jehož názor je třeba brát ohled, ne jako v 17. století. V Petrohradu se mezitím stále nemohli dohodnout, ke komu se připojit. Rozhodla Alžběta Petrovna chtějící co nejdříve začít válku s Pruskem. V Estonsku a Livonsku byla za 4 000 000 rublů postavena 100 000 armáda. Ruská vojska měla být nasazena proti Prusku a ne v jiné části německa či Nizozemí,proto se váhalo s podpisem smlouvy s brity. Nakonec došlo ke shodě s podmínkou, že pruský král musí napadnout britské državy, nebo britské spojence. 27. února 1756, dva dny po podpisu dorazila zpráva o Westinsterské konvenci, carevna zuřila, Hanbury-Williams byl označen za komedianta, situace byla celkově stejná jako ve Francii. Rusko chtělo vysvělení jestli je konvence v souladu s britsko-ruskou smlouvou. Británie se snažila udržet Rusko na své straně. Bestužev prosazoval vyčkat se zrušením smlouvy až na vyjádření britů, rychle změnil názor a místo rychlé války s Pruskem prosazoval spojenectví s nepřítelem. Taky s ohledem k mladému propruskému careviči Petrovi, a pak taky kvůli penězům z Británie. Tomuto však nikdo nevěřil a Rusku hrozila izolace. Hlavní cíl byl zmenšit moc pruska a od toho se měly odvíjet ostatní kroky ruské politiky. Začalo se vyjednávat s Rakouskem a potažmo taky s Francií, Švédsko a Turecko měly zůstat neutrální. Jednání s Vídní začala neprodleně s cílem co nejdříve začít válku s Pruskem. Pro Rakousko však bylo prvořadé jednání s Francií a až potom přišlo na řadu Rusko. Ruský návrh zněl takto: Rusko pomůže s 80 000 vojáky získat Slezsko a omezit rozpínavost Pruska, sami požadovali východní Prusko, Pomořansko pro Švédsko a Magdeburg pro Sasko. Kounic byl z rychlosti ruského postupu nervózní, proto rozhovory protahoval s cílem odsunout válku s Pruskem na rok 1757.

Koalice se již téměř utvořily. Po 250 letech mocenského boje mezi Francií a Rakouskem se tyto státy dohodly na společném postupu. Situace byla úplně jiná než si ji vysnili panovníci na začátku 50tých let. Rakousko kvůli Slezsku neváhalo změnit spojence, francouze zrada prusů a válka s brity donutila přijmout nepřítele za spojence. Prusko si nemohlo být jisté, jak Francie a Rusko nezareagují na smlouvu s brity. Britové naopak čekali,že prusko ochrání Hanoversko před francouzi a taky chtěli těžit ze smlouvy s Ruskem. Pro Rusko bylo oslabení Pruska důležitější než subsidie z Británie. Francie zase chtěla bojovat v zámoří a tak upustila od své taktiky protiruské bariéry, ze které ostatně vypadlo Prusko.Rakušané plánovali rychlou válku s Pruskem, hlavně kvůli jeho malé rozloze a počtu obyvatel. Navíc nepředpokládali zesílení Pruska až na takovou úroveň. Prusko se dostávalo stále do většího sevření velmocí. Již 22. června napsal své sestř: "jsem jednou nohou ve třmenu". Válka byla nevyhnutelná. Maršál Keith byl odvolán z léčení v Karlových Varech. Do Čech se začala soustřeďovat rakouská vojska, taky na východě se rusové chystali k boji. Fridrich byl přesvědčen o útoku na Prusko. Při rozhovoru s britským vyslancem ukázal na obraz Marie Terezie a řekl: " Tato dáma chce válku. Dobrá, má ji mít. Nemohu udělat nic jiného, než nepřítele předejít." Pruský vyslanec nedostal od Marie Terezie odpověď na otázku zda už začala válka nebo je mír. Pakt s Ruskem uzavřen nebyl ale způsob pruského dotazování nutil Marii Terzii na další otázky neodpovídat. Vídni byl podán naposledy návrh na stažení jednotek z Čech, pokud dostane uspokojivou odpověď. Nedostal, Marie Terezie sice tvrdila že nic nechystá ale řídila přitom Kounicovo jednání. Fridrich II. se rozhodl nečekat až se koalice proti němu dohodne. 29. srpna 1756 vstoupilo pruské vojsko do saska. Válka se z kolonií přenesla Do Evropy
Sedmiletá válka začala.
Johan
podporučík
podporučík
Příspěvky: 604
Registrován: 12/8/2007, 22:27
Bydliště: Praha

Diplomatická situace před Sedmiletou válkou

Příspěvek od Johan »

:D Hezké pane kolego, hezké :D Jen by možná stálo za upozornění, že Kounic byl mimořádně geniální diplomat. Nejen, že on byl přímým architektem změny koalic, ale navíc dokázal zajistit i to, že to byla F, kdo celou tu "srandičku" zaplatil-nebo alespoň z velké části. Dovolil bych si reservovati Války o rakouské dědictví. Ale trpělivost prosím. Budu se k nim prokousávati trochu obšírněji.
Uživatelský avatar
mmmichalll
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 118
Registrován: 7/3/2008, 18:09

Příspěvek od mmmichalll »

Hezké pane kolego, hezké Jen by možná stálo za upozornění, že Kounic byl mimořádně geniální diplomat. Nejen, že on byl přímým architektem změny koalic, ale navíc dokázal zajistit i to, že to byla F, kdo celou tu "srandičku" zaplatil-nebo alespoň z velké části
Dobrý postřeh, můj názor na Kounice je ten, že jeho genialita spočívala hlavně v tom, že rychle a správně pochopil, že Británie chce ale nic nenabízí(pomoc se Slezskem).

To je ale dost sporné, při "lámání chleba" by možná britové mohli přeci jen pomoci, třeba supsidie-určitě víc než z F navíc Prusko by se bez B peněz(F by nemohla poslat tolik co B) asi neudrželo.

To už je spíš na samostatné téma do Fikcí a Dohadů
Ministerstvo školství varuje: Čtení škodí hlouposti
Odpovědět

Zpět na „ostatní“