Amana - "komunistická" společnost v Americe

Moderátoři: Pátrač, kacermiroslav, Bleu

Odpovědět
Uživatelský avatar
Cassius Chaerea
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1247
Registrován: 19/9/2007, 10:52

Amana - "komunistická" společnost v Americe

Příspěvek od Cassius Chaerea »

Téma amerických předchůdců izraelských "kibuců" myslím v naší končině není tak známé a navíc, když se mi teď dostal do rukou jeden z fejetonů Klofáče (předseda ČSNS, svého času poslanec v říšské radě a předseda senátu ČSR, také první ministr Obrany), tak jsem si řekl, že by stálo za to zjistit, jestli amanský komunismus se dočkal 150. výročí a překonal tak Klofáčův odhad, nebo jestli skončil stejně neslavně, jako teď končí mnohé izraelské kibucy. Nejprve však Klofáčův článek záměrně namířený proti českým komunistům.

Zdroj: České slovo 25. září 1921
V komunistických osadách amerických
Píše Václav Klofáč.
Obrázek
Mé dávné přání je splněno. Byl jsem v Amaně, mezi t.zv. inspirovanými. S cedarrapidskými přáteli jel jsem tam, bych zblízka viděl opravdové komunisty. Věděl jsem o nich dávno a hltal každou zprávu o nich, nyní měl jsem příležitost věc pozorovati a studovati na místě.
22 mil jsou osady Amany / je jich sedm / vzdáleny od Cedar Rapids. Hezký kraj, pěkné háje, řeka, dráha, drobné pole. Ve velkém okruhu v sedmi vesnicích žije asi 1300 duší, vedle toho několik rodin, které do amanistické obce nepatří a pracují tu za plat.
Osady jsou čisté, ale prosté. Ani domy nejsou natřeny. Za války měli amanisté potíže; americká veřejnost jim nerozuměla, ani když šli konat služby zdravotnické, proto teď nad prvou osadou okázale vlaje prapor americký. Jest zde i hotel, také prostý. Pozoruji, že přijelo více zvědavců. -
Jsem návštěvou ve škole, u lékaře, u lékárníka - všichni lidé jsou ochotni, a ve všem milí - pozoruji farmáře, obchodníky, jdu do textilní továrny zdejší / nejstarší dělník mne provází a vše vysvětluje/, -- všecko, všecko tu je, jen advokát schází. Prý ho nepotřebují. Lékař zabývá se i včelařstvím.
Amana má tedy svou inteligenci. Nadanější hochy posílá studovat, aby pak pro zájmy obce doma pracovali. rada starších přikazuje práci dle schopnosti a přání. O tom teprve se rozepíšu, až přijde čas. Jednotlivec příjmu nemá. Příjmy plynou veškerenstvu. Lidé žijí klidně a dobře. Neschází jim ničeho. Jen zábav tu jistě není. Všude vládne přísný duch náboženský. Němci jsou to, kteří roku 1855 Amanu založili, a jsou to Němci smýšlení ochranovského, kernhutští, ale našli se mezi nimi, kteří v rozhovoru se mnou chápali, že jsou vlastně dědici ducha českobratrského.
Továrna dodává nejlepší pokrývky vlněné do celé Ameriky. Pro solidnost má dobré jméno všude. Ženy i děvčata chodí prostě oblečeny s bílou, daleko přes obličej sahající manžetou na hlavě. V rodinách byl jsem přijat velmi přátelsky. Zdá se mi, že všichni měli radost, jestliže mohli mluvit německy. Nyní jsou jejich školy donuceny vyučovat v jazyku americkém. To je duch poválečné Ameriky. Cítí jej ve svém školství i Češi.
Organisace práce nevázne. Amana podává důkaz, že komunism je možný, pokud najdou se lidé neskonale ušlechtilí, obětaví a beznároční, lidé ukáznění a pokud možno prosti lidských slabostí. Proto: Komunism je možný jako náboženská sekta a udrží se, dokud udrží se mravní fond, který je základem solidarity. Pochybuji, že i Amana - a je to úctyhodný zjev solidarity - bude slaviti 150 let svého trvání, ale už to, že trvá a prosperuje od r. 1855, znamená velice mnoho.
Obrázek
S despektem amanští komunisté zmiňovali se v řeči o evropských komunistech. Jsou jim k smíchu. Kde je co u nich komunistického?
Ne žvanivých slov a revoluční hantýrky - života a prakse je třeba! Lidé s Amany neřvou a nechodí s revolucí. Provedli ji v sobě a proto uskutečnili komunism. K této vnitřní revoluci naši revolucionáři nemají odvahy. Amana je komunistický čin, náš domácí komunism je žvanění.
"A rudý komunism?" "Užili tam obrácených method než my" - odpovídají amanští. "Terrorem a komandem to nejde, my známe jen výchovu a zušlechtění."
Synáček lékárníka běží se sbírkou poštovních známek. Chlubí se, že má také naše známky. Opravdu: na dvou stránkách jsou poštovní známky československé a nahoře nadpis: Czechoslovakia. Dobře, takhle se šíří také znalost o naší republice.
Pozdě jsem odjel z Amany. Byl jsem ve všech jejích osadách. Dnes omezuji se na krátký referát. Amana zaslouží, abych o ni napsal. Amana jest program a jest čin, kterému socialisté opravdoví pozornost věnovat musí a nad kterým musí se zamysliti.
Proč Amana se zdrařila a od roku 1855 trvá a proč komunistické Rusko za čtyři léta octlo se v bídě a katastrofě?


Obrázek

Volně přeloženo ze stránek kolonie Amany
Historie Amanské společnosti

Historie Amanské kolonie, národní kulturní památky a jedné z nejdéle žijící americké sociální společnosti, začíná v roce 1714 v německých obcích a pokračuje dodnes na Iowských pláních.
V průběhu neklidného 18. století se v Německu zrodilo nové náboženské hnutí zvané Pietismus. Jednalo se po protestantské reformaci o nejvýznamnější reformní hnutí v rámci protestantských církví, které vzniklo ve 2. polovině 17. století. Pietismus reagoval na strnulost protestantské ortodoxní dogmatiky. Klade důraz na praktickou zbožnost; křesťan musí veškerý svůj vnitřní i vnější život vědomě podřídit křesťanským zásadám. Kdo v takovéto jednotě s Bohem a se stejně smýšlejícími stojí, ten je v pietistickém pojmosloví obrácen neboli znovuzrozen. Za zakladatele pietismu je pokládán Philipp Jacob Spener, který nastínil reformní program pietismu v díle Pia desideria. Z hlediska sociologického byl pietismus protestem proti klerikalizaci církve a zásadnímu vlivu světské moci ve věcech víry a náboženství v luterských církvích.
Uprostřed tohoto náboženského hnutí se zrodila nová odnož, za kterou stáli dva muži, Eberhard L. Gruber a Johann F. Rock. Tato odnož byla postavena na sebereflexi, modlidbách a studiu Bible. Stejně jako u mnoha dalších Pietistů se i zde věří, že Bůh skrze Ducha svatého muže promlouvat k jednotlivcům a tím je tzv. inspirovat. Tento dar inspirace nebo proroctví, byl základem pro náboženskou skupinu, která byla založena v roce 1814 a stala se známou jako společenství Pravé inspirace.
Ačkoli Inspiratisté se vyhýbali konfliktům, přesto se nevyhnuli pronásledování pro svou víru. Hlavním útočištěm se jim na nějaký čas stal hrad Ronneburg ze 13. století ve středním Německu.
Ale pokračující utlačování a ekonomická krize v Německu přiměla náboženskou obec hledat nový domov. V letech 1843-1844 opustili své domovy a pod vedením Christiana Metze se vydali hledat náboženskou svobodu do Ameriky. Členové komunity spojili své zdroje a koupili 5 000 akrů poblíž Buffala ve státě New York. Společnost se zde dále profilovala díky společnému soužití, práci a vlastnictví. Již tehdy dosáhla komunita počtu asi 1 200 lidí, kteří si v oblasti dokázali vytvořit vcelku komfortní život. Tehdy nazvali svojí komunitu Ebenzerskou společností a přijali vlastní ústavu, která po formální stránce vytvářela jejich společnou cestu životem.
Po čase se ale již nedostávalo další zemědělské půdy potřebné pro uživení čím dál většího počtu obyvatel obce. Tehdy byl stát New York již silně vyvinutou zemí a cena půdy zde díky dalším přistěhovalcům výrazně vzrostla. Ebenzerská společnost hledala řešení dále na západ, kam bylo pár členů komunity vysláno hledat novou oblast pro usazení. Řešení problémů se nalézalo ve státě Iowa, kde byly ještě atraktivní ceny pozemků. Jedno údolí na řece Iowa se zdálo obzvláště slibné. Byla zde úrodná půda, kámen, dřevo a dostatek čisté vody pro vybudování své vysněné obce.
Obrázek
V roce 1855 dorazila komunita do Iowy. Svůj nový domov nazvali Amana, podle jména hory Amana uvedené v Bibli (Píseň Šalamounova kap. 4. verš 8.), což v překladu znamená "zůstat věrný". Šest vesnic (Amana, East Amana, West Amana, South Amana, High Amana a Middle Amana) bylo založeno do dvou mil od sebe, přes údolí řeky. Celkem měla obec 26 000 akrů půdy. Sedmá obec Homestead byla postavena v roce 1861, kdy sem byla dostavěna železnice.
V sedmi obcích měli obyvatelé dostatek prostoru, vlastní lékařskou péči, stravu, všechny domácí potřeby a dokázali i svým dětem zajistit školní docházku. Všechno vlastnictví a prostředky byly společné. Muži a ženy měli přidělená pracovní místa na základě rozhodnutí vesnické rady. Nikdo nedostával mzdu.
Zemědělství a produkce vlny zajišťovalo prosperitu obce. Ale obec se postupně ve svém okolí vytvořila i dobrou pověst řemeslnou produkcí. Jejich výrobky se vyznačovali velmi dobrou kvalitou a zpracováním.
Každé ráno před svítáním je volal do práce zvon ve věži jejich obce. Poklidná rutina života byla již tehdy v ostrém kontrastu s okolní společností. Amanské kostely se nacházejí v centru každé vesnice a jsou postaveny z cihel nebo z kamene, nemají žádné vitráže oken, žádnou věž a odrážejí étos jednoduchosti a pokory. Inspirátoři navštěvovali bohoslužby 11x týdně.
V obci bylo až 50 společných kuchyní, které měli na starosti ženy, samozřejmostí byla tři jídla denně. Každá kuchyně měla dodávky z obecné pekárny, nebo i udírny. Dokonce byl k dispozici domácí led, nebo mléčné výrobky a zelenina a ovoce ze zahrad a sadů obce. A někteří chlapci byli skutečně posíláni na univerzity, aby obci pak sloužili jako učitelé, lékaři nebo zubaři.
Konec společného života Amany nastal až roku 1932 uprostřed hospodářské krize, kdy změny na trhu a změny v hospodářství venkova nabourali i chod této obce. Za koncem Amany lze hledat také útlaky ze strany americké vlády během a po světové válce, kdy tato německy mluvící obec se musela rychle přizpůsobit okolní anglofonní společnosti. Ale hlavním problémem byla silná touha jednotlivých obyvatel obce žít svůj život nezávisle na pravidlech a nařízeních obce.
Ačkoli roku 1932 zaniká Amana jako sociální celek, obyvatelé své domovy většinou neopustili, naopak nezávislost a soukromé podnikání znovu oživilo Amanu a amanská církev existuje dodnes.
Obrázek
Odpovědět

Zpět na „ostatní“