Letecké nosiče JZ v ČSLA

v.m.
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 249
Registrován: 19/1/2011, 18:51

Letecké nosiče JZ v ČSLA

Příspěvek od v.m. »

Obrázek

Taktické jaderné letectvo ČSLA

Úvod:

V ČSLA existovaly i speciální letecké síly, určené jako prostředky jaderného napadení, pod názvem „speciální“ letky (1964-1989). Letouny sloužily u 20. sbolp v Náměšti nad Oslavou, u 28. sbolp v Čáslavi a krátce také u 3. letky 30. blp v Hradci Králové ( Su-7, modifikace BM, BKL). Jejich předchůdcem byly Il-28 u 25. bombardovacího leteckého pluku v Přerově, v podřízenosti 10. letecké armády (1955-65).

Úkoly pro letecké prostředky jaderného napadení byly poprvé stanoveny v Plánu použití Československé lidové armády v době války z roku 1964 (zpracoval Generální štáb ČSLA datovaný 14. 10.) Dále pak v „Operačních plánech“ z roku 1974, 1986 a 1990. *

*Vzhledem k tomu, že 26. února 1990 tehdejší ministři zahraničí Jiří Dienstbier a Eduard Ševarnadze podepsali v Moskvě dohodu o odchodu sovětských vojsk z Československa, končí i éra možného použití jaderných zbraní SSSR, vyčleněných pro prostředky ČSLA.

Plán použití „Československé lidové armády v době války“ 1964 určoval pro letectvo, tyto bojové úkoly:

10. letecká armáda - 1. stíhací letecká divize, 2. stíhací bombardovací letecká divize, 34. stíhací bombardovací letecká divize, 25. bombardovací letecký pluk, 46. dopravní letecká divize, 47. průzkumný letecký pluk, 45. dělostřelecký průzkumný letecký pluk.

Bojový úkol z Operačního plánu z roku 1964:

Prvním jaderným úderem zničit část sil 2. armádního sboru NSR, dvě řídící a naváděcí stanoviště a část sil protivzdušné obrany protivníka.

Po započetí bojových operací zničit část sil protivzdušné obrany protivníka v prostorech: Roding, Kirchroth, Hohenfels, Amberg, Pfreimd a Nagel, Erbendorf.

Zjišťovat a ničit prostředky jaderného napadení operačního a taktického určení, velitelská a naváděcí stanoviště v prostorech: Weiden, Nabburg, Amberg, Grafenwöhr, Hohenfels, Regensburg, Erlagen.

V průběhu operace podporovat bojovou činnost vojsk frontu takto: v D 1 - 6 vzletů stíhacích bombardovacích pluků, od D 2 do D 5 - 8 vzletů stíhacích bombardovacích a bombardovacích pluků denně, od D 6 do D 8 - 6 vzletů stíhacích bombardovacích a bombardovacích pluků denně. Hlavní úsilí soustředit na podporu vojsk 1. armády.

V součinnosti se silami a prostředky protivzdušné obrany státu, frontu a sousedů přikrýt základní skupení vojsk frontu před údery vzdušného protivníka.

Zajistit vysazení průzkumných skupin do týlu protivníka a dopravu vzdušných výsadků dne D1 a D2.

Zajistit vysazení 22. výsadkové brigády dne D 4 do prostoru severně Stuttgart nebo dne D 5 do prostoru Rastatt nebo dne D 6 do prostoru východně Mulhouse.

Provádět vzdušný průzkum se soustředěním hlavního úsilí na směr Nürnberg, Stuttgart, Strasbourg s cílem odhalení prostředků jaderného napadení a včasného stanovení začátku a směru postupu operačních záloh protivníka.

Pro splnění úkolů stanovených frontu použít:

- při plnění bližšího úkolu 10 atomových bomb,
- při plnění dalšího úkolu 7 atomových bomb,
- na řešení nenadále vzniklých úkolů ponechat v záloze frontu 2 atomové bomby

Další zámysly:

V dalších Operačních plánech - OP, byly tyto úkoly postupně navyšovány a činily cca 96 jaderných úderů celkem (v 1. a 2. JÚ, či pro BÚ a DÚ), vedených prostředky taktického letectva.

Obrázek


Historie zavádění nosičů JZ

Taktický bombardér Il-28:

Původní určení tohoto letounu bylo konvenční bombardér. Pumovnice Il-28 umožňovala zavěšení osmi kusů klasických bomb 250 kg, nebo čtyř kusů 500 kg, či jedné 1500 nebo 3000 kg. Teoretickou výzbrojí čs. pluku mohla být i jaderná puma (Il-28A).
Jak bylo z historických pramenů zjištěno, ještě před zavedením IL-28A, který už mohl plnit úkoly jaderného nosiče, provádělo letectvo SSSR na svých strojích Il-28, umístěných na základnách v NDR úpravy (vytápění, zastínění kabiny osádky, vybavení přístroji), které umožnily využití tohoto typu jako případného nosiče JB typu „Tatiana“ o mohutnosti 30 Kt. Pro účely výcviku se používala IAB-3000.

Obrázek


Obrázek

Poznámka: Il-28 A - nosič atomové bomby. Úpravy znamenaly zabudování ohřevu pumovnice, osazení systémů pro shoz jaderné bomby a instalaci rolet proti oslnění posádky. Ohřev pumovnice byl nutný k dodržení parametrů stanovených pro teplotní režim jaderné bomby.


Zámysl použití Il-28:

Původní zámysl nasazení jaderných taktických bombardérů Il-28 předpokládal hromadný úder celých leteckých pluků (cca 40 letounů). V sestavě každého pluku měly působit 4 nosiče JZ – Il-28A, v doprovodu letounů Mig- 17 a 19. Bombardování se mělo provádět z výšek 3-4000 metrů, výbuch JB vzdušný, ve výšce 600 metrů.

Podle ruskojazyčných zdrojů, měl SSSR, v roce 1958, k dispozici asi 450 ks Il-28A, schopných provádění jaderného bombardování (včetně torpédových letounů Il-28T).

U ČSLA nebyl tento počet zjištěn. Minimální stav by měl být 4 letouny na pluk-viz výše, z celkově dovezených 58 ks letounů Il-28 . 25. bombardovací letecký pluk v Přerově svoji činnost ukončil dnem 1. 9. 1965.

Je zřejmé, že zmíněné úkoly v Operačním plánu ČSLA z roku 1964, by do roku 1965, mohly plnit pouze letouny 25. bombardovacího leteckého pluku v Přerově. Není známo, zda pro tuto úlohu byly některé provozované Il-28, vůbec modifikovány!

Hodnocení stavu:


Jiné prostředky letectvo ČSLA v té době nemělo k dispozici. Nadzvukové letouny Su-7 BM, zaváděné od 9. července 1964, mohly tuto úlohu převzít nejdříve od roku 1965, po ukončení přeškolovacího výcviku pilotů. Nicméně, k plnění praktických úkolů nemohly být osádky plně způsobilé, dokud v průběhu pokračovacího výcviku plně nezvládly nácvik manévru odhozu, lety na malých výškách (do 100 metrů), za ztížených povětrnostních podmínek a v noci.

Názor autorů studie je, že v ČSLA Il-28 nikdy neplnil úkoly jaderného bombardování. V době zahrnutí požadavků na plnění úkolů tohoto charakteru, nemělo letectvo ČSLA vhodný nosič, a „za pochodu“ se řešilo, jak urychleně tyto letouny zavést.


Krátká historie bombardovacího letectva ČSLA:

V únoru 1955začalo postupné vyřazování letounů C-3 a jejich nahrazování moderními proudovými bombardovacími letouny Il-28 (letouny z počátku nesly krycí označení B-228).

25. bombardovací letecký pluk byl dnem 1. 11. 1955 reorganizován na proudový pluk. Další dodávky letounů Il-28, celkem dovezeno 58, umožnily, k 1. 7. 1956 přeměnu i zbývajících dvou bombardovacích pluků 46. bombardovací letecké divize, na proudové útvary (24. a 29).

Dovezené počty letounů umožnily naplnění stavu jen na 50%. Proto došlo ke zrušení 29. bombardovacího leteckého pluku (podzim 1958). Jeho místo v sestavě svazku zaujal 32. bitevní letecký pluk v Trenčíně od zrušené 34. bitevní letecké divize. Reorganizace přispěla ke zvýšení naplněnosti předepsaných počtů 31 letounů u bombardovacích pluků, která stoupla na 90%.

V případě 25. bombardovacího leteckého pluku byla zrušena 3. bombardovací letka, a místo ní vznikla průzkumná letka, disponující 10 letouny Il-28 R, převzatými od 47. průzkumného leteckého pluku.
K 1. 10. 1960 divizní velitelství a 24. bombardovací letecký pluk zanikly, zatímco 32. bitevní letecký pluk prodělal reorganizaci na 3. letecký školní pluk. V podřízenosti velitelství 10. letecké armády zůstal zachován pouze 25. bombardovací letecký pluk v Přerově. Svoji průzkumnou letku s letouny Il-28R vrátil 47. průzkumnému leteckému pluku a její místo zaujala nově vytvořená 3. bombardovací letka, využívající techniky zrušeného 24. bombardovacího leteckého pluku. Dnem 1. 9. 1965 svoji činnost ukončil i 25. bombardovací letecký pluk v Přerově.

Změny zámyslů použití JZ letectvem:

Přibližně od roku 1960 se představa použití jaderných zbraní letectvem mění. Při vyhodnocení velitelsko-štábního strategického cvičení „BURJA“ (28.9. -10. 10. 196), MO maršál R. Malinovskij zdůraznil: „předsunuté letecké síly se musí zaměřit zejména na ničení letounů nepřítele ve vzduchu a na letištích, které představují hlavní prostředek jaderného napadení a dalších jaderných prostředků.

Za hlavní prostředek tohoto boje jsou považovány především stíhací bombardéry a stíhačky. Nepředpokládá se, že ničení odkrytých cílů by bylo prováděno jadernými zbraněmi, protože na to stačí konvenční prostředky.“

Poznámka: Od roku 1960, budoval SSSR pro své letecké divize úložiště JZ, v podobě úkrytů typu „641“, a to v okruhu cca do 3 km od svých letišť. Kapacita každého sklad byla do 40 ks JB, pravděpodobně se jednalo o typ JB 244N 8U46/8U47/8U48, ráže cca 5Kt a váze do 500 kg (pro Su-7, případně modifikace Mig-21- pouze u útvarů SSSR). Od osmdesátých let se díky miniaturizaci JZ měla kapacita úkrytů zvýšit na cca 80 ks na objekt. Standardní JB, před rozpadem VS, byla 30 Kt RN-40 pro MiG-23, MiG-29, modifikace Su-17 a MiG-27, a RN-28 pro Jak-38 - námořní verzi.
Poznámka: Tovární označení: 8U-69 a 8U-64 (9U-64); vojenské označení: RN-25, RN-28, RN-29, RN-40, RN-42, TN-1000, TN-1200.


Obrázek

Vývoj budování jaderného taktického bombardovacího letectva v ČSSR s nosiči Su-7BM, Su-7BKL

V době zahájení výstavby jaderného letectva ČSLA měl protivník na Středoevropském válčišti rozmístěno okolo 900 letounů, z toho asi 250 nosičů jaderných zbraní. Na druhé straně letecké síly Varšavského paktu, měly k dispozici jako údernou sílu, převážně stíhací bombardéry Mig-15 a Mig-17, které v žádném případě nemohly plnit úkoly, které byly později stanoveny v „OP“ od roku 1964.

Bylo rozhodnuto o vyzbrojení letectva novými letouny Su-7B a to v rozsahu 2 leteckých pluků stíhacích bombardérů, ve složení 3 letky na pluk, s celkovým počtem 48 bojových letounů.

Kurzy pro letecký a technický personál byly zahájeny v listopadu 1963 na území ČSSR. Koncem roku byla provedena ukázka těchto strojů na letišti Hradčany (4 ks Su-7B).

Jako první byl určen k přezbrojení 28.sbolp dislokovaný v Čáslavi, přičemž zámysl umístit zde tyto letouny, si vyžádalo prodloužení letištní dráhy a vybudování dalších zařízení. Proto byl pluk dočasně rozmístěn na jiném letišti.

Prvních 12 letounů Su-7BM, z 50. výrobní série, přistály na letišti Mladá v polovině roku 1964 a byly označeny typovými čísly 5010, 5011, atd., přičemž první číslo představovalo číslo výrobní série, které bylo ale běžně utajováno. S letouny přišli i sovětští instruktoři (Ivašenko a Iljušin).

„Spárky“ nebyly zatím k dispozici, takže výcvik byl zahájen na Mig-15 UTI, kde instruktoři demonstrovali odlišnosti v ovládání letounu Su-7BM. Od 19. 5. 1964 byly zahájeny lety s Su-7BM. Jednalo se o vybrané piloty s náletem na proudových strojích alespoň 500 hodin.

Nejdříve byli přeškoleni vybráni příslušníci letového štábu velitelství 10. letecké armády z Hradce Králové a instruktoři „Přeškolovacího a výcvikového střediska“ z letiště Mladá u Milovic.

Od července 1964 se začali na letišti Mladá přeškolovat příslušníci 1. letky 28. sbolp. V průběhu roku se začali postupně přeškolovat i piloti 2. a 3. stíhací bombardovací letky. Třetí letku v té době tvořila skupina pilotů, kteří byli zařazeni k 28. sbolp od 2. sbolp, který působil z letiště Bratislava a v roce 1964 začleněn do sestavy 34. sbold (Mladá).

Od začátku přeškolování nebyly k dispozici letouny dvojího řízení (cvičně-bojové, tzv. spárka). První sólově lety byly rovnou na Su-7BM.
Koncem léta téhož roku se 28. sbolp vrátil na své mateřské letiště Čáslav. Pluk byl doplněn dalšími 29 letouny Su-7BM z 53. a 54. výrobní série. Pokračovací výcvik zahájil pluk v březnu1965.


Přípravu na přezbrojení i zahájil i další pluk- 20.sbolp z Náměšti nad Oslavou, který obdržel prvních 19 letounů Su-7BM, z 55. a 56. výrobní série (také 28. sbolp obdržel 5 ks nových Su-7BM 55. výrobní série).


Pokračovací výcvik v použití Su-7BM jako jaderného nosiče byl zahájen počátkem roku 1966 (bez jaderného materiálu, ale způsobem, který odpovídal požadavkům na použití jaderné bomby). Shozy bomb byly prováděny ve stoupavém letu 45, či 1100. Odhoz při 1100 představoval náročnější úkol, a byl používán při přeletu letounu nad cílem. Žádný z letounů do této výrobní série neměl k dispozici poloautomatický zaměřovač PBK-1.

V únoru 1966 byl 28. sbolp doplněn o dalších 10 ks letounů, v modifikaci Su-7BKL z 60. série*, který už byl vybaven zaměřovačem PBK-1. Tato modifikace Su-7 byla podstatně těžší než předcházející typ BM, což se projevilo na odlišnosti jeho pilotáže.

• Od této série byly všechny letouny vybavovány poloautomatickým zaměřovačem -přístrojem PBK-1 (později dalším typem PBK-2). Nový zaměřovač PBK (Pritsel Dlya Bombometahniya s Kabreerovaniya – bomb sight for bomb delivery in a climb - toss/loft bombing sight). PBK-1 byl speciálně vyvinutý pro poloautomatický odhoz jaderné pumy „LAB“ manévrem. (puma se odhazovala při stoupavém letu do úhlu 90 stupňů, (110 stupňů), systém hlídal rychlost, úhel stoupání, úhel náběhu a výšku, a sám vypočítal okamžik odhozu (zabudován rádiový výškoměr malých výšek a automatický pilot).

V průběhu intenzivního výcviku v roce 1966 došlo ke ztrátě 4 ks Su-7BM. Koncem roku letectvo dostalo i první Su-7U (3 ks z páté výrobní série) a další rok ještě 4 ks. Více letounů SU-7U nebylo pořízeno, i když by to bylo žádoucí. Pravděpodobným důvodem bylo, že se rozmístění v kabinách neshodovalo s Su-7BKL (to bylo až od 10. výrobní série).

Dodávky Su-7 BKL byly završeny 21 letouny 64. a 65. výrobní série (1967). Celkem bylo do Československa dodáno 102 ks letounů, z nichž 64 bylo modifikace Su-7BM a 31 v modifikaci Su-7BKL, 7 letounů bylo modifikace Su-7U.


Zámysl dalšího přezbrojení:

Do roku 1976 nalétala většina letounů 1.000 hodin a procházely „generálkou“. Proto se rozhoduje o další budoucnosti sbolp a možnému přechodu na Su-24. Rozhodnutí bylo ale učiněno ve prospěch „skromnějších“ verzí Mig-23BN a Su-22M4.

28. sbolp se připravuje k přezbrojení na Mig-23BN a opětovně dochází k úpravám letiště Čáslav. Letouny 28.sbolp jsou přelétnuty do Náměšti a postupně předávány 20.sbolp.

V průběhu let 1982 – 83, jsou letouny Su-7 vyřazovány od bojové jednotky 28. sbolp (nahradily je Mig-23BN) a předávány do Náměšti, kde se „sešlo“ na 60 ks. Mnoho z nich mělo nálet 1500 hodin a více (maximum bylo přes 2000 hodin). Rovněž přišel čas i na přezbrojení 20. sbolp na letouny Su-22M4.

V celém průběhu trvání Su-7 (do roku 1989) došlo z různých příčin ke ztrátě 30 letounů, tj. 29,4% z celkového množství letounů.


20.sbolp Náměšť nad Oslavou:

Na této letecké základně se koncentrovala hlavní jaderná síla letectva ČSLA, tzv. „speciální“ letka, pověřená úkoly jaderného bombardování.

Obrázek

Historie pluku je úzce spojena se založením 20. stíhacího leteckého pluku (1. 10. 1956 letiště Čáslav, podřízený 6. stíhací letecké divizi v Brně). Výzbroj tvořily letouny S-102 (MiG-15), S-103 (MiG-15 bis), CS-102, C-11 a C-105. Tento pluk se stal po několika reorganizacích základem pro 20. slp, později 20. sbolp.

Na podzim 1958 byl 20.slp zařazen do sestavy 22. stíhací letecké divize v Chrudimi, v rámci redislokace se 14. 1. 1960 se přesouvá na nově vybudované letiště v Náměšti nad Oslavou. 14. 7. 1961 byl přejmenován na 20. stíhací bombardovací letecký pluk (20. sbolp). Výzbroj tvořily letouny MiG-15, které byly průběžně přestavovány na verzi MiG-15 SB.

Od 9. července 1965 je postupně začaly nahrazovat nadzvukové letouny Su-7 BM (poslední, 3. letka, byla přezbrojena v září 1966). Poslední letouny MiG-15 UTI byly v roce 1971 nahrazeny letouny L-29.


Stíhací bombardér Suchoj Su-7 BM/BKL:

Letoun Su-7 BKL byl stíhacím bombardérem s možností vyzbrojení jadernou pumou, k použití v taktické a bližší operační hloubce pásma frontu. Stal se nejvíce utajovaným letounem našeho letectva.

Obrázek

Obrázek

Dislokace nosičů JZ:

Nosiče jaderných zbraní typu Su-7 (modifikace BM,BKL), byly původně dislokovány na jediném letišti a to v Náměšti nad Oslavou. Letouny bylo nutné rozptýlit k jiným leteckým plukům a zabránit tak jejich případnému zničení jediným JÚ. Dle rozkazu z 31. 7. 1984, byly od 20.sbolp odveleny následující letouny: Su-7BM č. 5319, 5320, 5321, 5329, 5333, 5334, 5418, 5430, 5516, 5521, dále Su-7BKL č. 5919, 6002 a jeden Su-7U č. 1015.

V červenci pak došlo k přidělení letky letounů Su-7 od 20.sbolp se „zvláštním“ úkolem k 30.sbolp. Jednotka byla organizačně začleněna do stavu 30.sbolp (30. bitevní letecký pluk „Ostravský“, VÚ 1562) a měla stanoven samostatný, zvláštní úkol. Odveleni byli jak piloti, tak i pozemní personál. Finanční i materiální zabezpečení bylo prováděno v rámci 30.sbolp.

Ze zmíněných letounů Su-7BM byly vystrojeny jako nosiče jaderných zbraní pouze dva – č. 5516 a 5521. Navíc většině letounů končila technická životnost do dvou let.

V březnu 1985 byly od speciální jednotky staženy letouny Su-7BM č. 5319 a 5320 a byly zrušeny. 24. 6. 1985 se 30.sbolp přesunuje na letiště Pardubice, už jako letka Su-25K v počtu 12ks.Vzhledem k tomu, že nebylo možné v rámci jednoho letiště skloubit provoz podzvukové letecké techniky (Su-25K a L-39ZA) a nadzvukových Su-7, bylo rozhodnuto o přesunu speciální jednotky zpět do Náměště nad Oslavou (říjen-listopad), i když „papírově“ stále zapadala do stavu 30.bilp.

Z jednotky se stal výcvikový kurs pro přeškolování na Su-22. V prosinci se místo dvou zrušených Su-7BM zařadily do speciální jednotky Su-7BKL č. 6009 a 6010.

V březnu 1986 byl z kursu vyřazen Su-7BM č. 5516 a vrácen k 20.sbolp. Rokem 1986 končila technická životnost většiny letounů z „atomové letky“. V únoru vydal hlavní inženýr letectva rozhodnutí, kterým letounům prodloužil technickou životnost do 31. 12. 1986, ale současně je zakázal zařazovat do letového provozu. Dalším nařízením byly letouny čísel 5321, 5329, 5333, 5334, 5418 a 5430 k 30. říjnu zrušeny.

Ostatní letouny č. 5521, 5919, 6002, 6009, 6010 a 1015 byly v září dokumentačně předány zpět k 20.sbolp, kde byly ještě na nějakou dobu zařazeny do služby. Současně byl kurs (zpočátku speciální jednotka) ukončen a rozpuštěn.


Výcvik k bombardování jadernou bombou:

Piloti v průběhu pokračovacího výcviku prováděli nácvik manévrů odhozu „jaderné bomby“. Jednalo se vždy o odhoz ze stoupavého letu. Pilot převedl letoun ve vzdálenosti asi 20 km od cíle (tj. dosahu PLŘS HAWK) do klesavého letu a ve výšce 50 - 100 m nad terénem, rychlostí 1050 km/hod., se blížil k cílovému objektu.

V předem určeném bodě přešel do stoupavého letu a pod úhlem 45° odhazoval pumu, která se pohybovala po balistické křivce a měla zasáhnout cíl asi 6–7 km před letounem. Výpočet prvků se prováděl dle příslušných tabulek pro bombardování ze stoupavého letu. Pilot po odhozu pokračoval stále v přemetu, na jehož vrcholu půl-výkrutem přetočil letoun z polohy na zádech a ve střemhlavém letu maximální rychlosti unikal z místa úderu.

Dalším způsobem byl odhoz pumy pod úhlem 110°. Pilot ve výšce 50 - 100 m nad terénem a rychlostí 1050 km/hod letěl až nad cíl, zde převedl letoun do přemetu a ve výšce asi 3000 – 3200 m, v poloze na zádech pod úhlem 110°, odhodil pumu. Manévr ze stoupání ukončil překrutem a ve střemhlavém letu maximální rychlostí unikal z prostoru cíle.

Puma z bodu odhozu dopadla na cíl asi za 40 sekund. Je nutno dodat, že naše letectvo nemělo ve své výzbroji jaderné zbraně a pokud by měly být použity, tak pouze na rozkaz Spojeného velení Varšavské smlouvy. Následně by byly vydány ze sovětských skladů (pravděpodobně sovětská taktická jaderná puma 8U49 o ráži 5kt, později vznikly verze o ráži 1-10kt, zavěšovala se spolu s jednou 600 l nádrží pod trupové závěsníky).

Bombardování ze stoupání se provádělo zejména na letecké střelnici Malacky (Záhorie). Bombardovalo se ostrými 500 kg a 250 kg leteckými pumami a cvičnými 70 kg cementovými leteckými pumami se stopovkami, které v důsledku dlouhodobého hořeni (aby řídící bombardování mohl let a dopad pumy sledovat) obvykle zapalovaly prostor letecké střelnice. V pozdějším období se bombardovalo již pouze cvičnými cementovými pumami CCP100-70.

Poznámka: Normy pro hodnocení přesnosti bombardování byly následující: bombardování do 45° hodnocení výtečně - v kruhu 180 metrů, dobře 360 metrů, vyhovující 540 metrů. Při bombardování do 110°: výtečně 210, dobře 420 a vyhovující 630 metrů.

Ze vzpomínek

K nácviku jaderného útoku. Tyto nácviky se dělaly s oběma verzemi útoku (45/1100). Létali se ve vojenském prostoru Zahorie na Slovensku a létala je 1. čáslavská letka. Jinak letouny sloužily snad po všech tehdejších letištích včetně Hradčan nebo na záložním letišti Dlouhá Lhota (u Příbrami). Manévr na odhoz jaderných pum začínal nízkým letem ve výšce 70, při rychlosti 1050km/h!. Stoupání před odhozem bylo prováděno za jasně stanoveného přetížení a nulovém náklonu. Byly dvě varianty a to odhoz při stoupání pod úhlem 45° nebo 110°.Piloti měli raději první variantu, v které byly úspěšnější. Při prvních nácvicích padaly cvičné pumy i 6 km od cíle, ale pravidelným cvičením naši piloti již posléze dosahovali odchylky pouhých 200m od cíle, což je úžasný výsledek, když vezmeme v potaz, že pumy se odhazovaly ve vzdálenosti 6 až 8 km od cíle ve stoupavém letu, kdy cíl vůbec neviděli. Navíc na verzi Su - 7 BM neměli k dispozici ani poloautomatický zaměřovač. To vypovídá o vysoké kvalitě a vycvičenosti pilotů té doby.


Výběr z příspěvku (týkající se technických věcí – AP= atomová puma) Ing. Josef Kloboučník, pro Zpravodaj SL ČR 19. 12. 2009

„V roce 1964 jsem byl určen do funkce ZV 28 sbolp, jehož velitelem byl tehdy major Úlehla. Pluk se přezbrojoval na nadzvukové letouny Su-7 o kterých bylo známo, že mohou být nosiči AP. První letka se přeškolovala na nové letouny v Mladé a v Pardubicích a zbývající dvě letky prováděly udržovací výcvik na letounech MiG-15 v Hradci králové. Na letišti v Chotusicích se prodlužovala PVD. Při udržovacím výcviku nacvičovali piloti i tzv. „zvláštní manévry“, tj. nácvik vertikálních manévrů s odhozem pum /fiktivním/ pod úhlem 45° a 110° . Nebylo rozlišováno, ke které letce pilot patří, neboť jejich obsazení bylo v tom čase variabilní. Když pilot skončil jakýkoli úkol a vracel se k letišti, požádal ŘL o zařazení do okruhu a rozhon. Bylo-li nad letištěm volno, ŘL manévr povolil. Pilot jej ukončil překrutem, vysunul podvozek a přistál. Za ZPP se prováděl rozhon po sestupu pod oblaky, pouze na UTI Mig-15 a překrut se obyčejně „dotáčel“ v mracích…
V témže roce jsme dostali příkaz dostavit se na přerovské letiště. Po příletu jsme byli přivedeni k hangáru, vedle kterého byl zaparkován velkokapacitní vrtulník Mi-6, opatřený sovětskými výsostnými znaky. Před vstupem do hangáru jsme museli podepsat slib mlčenlivosti. V hangáru byl umístěn letoun Su-7BM u kterého stáli dva sověti v civilu a vedle letounu manipulační vozík přikrytý plachtou, vedle kterého stál další civil.
Jmenovaní nás seznámili se způsobem využití letounu jako nosiče AP a s přístrojem PBK-2, který zabezpečoval její automatický odhoz. Bylo nám sděleno, že pro její použití musí být namontován speciální závěsník, který je vybaven zařízením pro kontrolu a aktivaci AP před letem. Nakonec odstranili plachtu z manipulačního vozíku, na kterém AP ležela. Sdělili nám, že má malou ráži - bližší údaje však neuvedli.
Pumu transportovali vrtulníkem Mi-6. V Chotusicích s ní byli dvakrát, jednou přes noc. Měli vždy specielní požadavky pro její parkování a vše důsledně utajovali. I když jsem byl s ní částečně seznámen, nikdy jsem již tu pumu neviděl.
Mezitím piloti intenzivně procvičovali s letouny Su-7bm lety odhozy betonových pum pod úhlem 45° a110° na střelnici Doupov. Z počátku byly odchylky od cíle větší, v dalším byly max. 300m. Bylo nám však jasné, že se vše provádí téměř v „laboratorních podmínkách a při skutečném použití v bojové situaci, za ztížených povětrnostních podmínek, by byly výsledky podstatně horší, často nevyhovující. Přístroj PBK-2 jsme přestali brzo používat, neboť neplnil očekávanou funkci - piloti odhazovali pumy ručně podle údajů umělého horizontu.
Po určení do funkce VP jsem byl ve druhé polovině roku 1966 povolán na velitelství 10. LA do Hradce králové. Po příjezdu jsem byl zaveden do trezorové místnosti. Na velkém stole ležela mapa, ve které bylo zakresleno rozmístění vojsk našeho potenciálního protivníka. Detailně zakreslena pásma PLŘS s rozmístěním radiolokátorů. Před jednáním jsem musel podepsat slib mlčenlivosti a byl jsem poučen, že o tom co mi bude sděleno, nesmím s nikým mluvit, ani s mými nadřízenými. Jedná se o přísně tajnou věc.
Po seznámení s rozmístěním vojsk za naší západní hranicí, které jsem znal, jsem byl seznámen s cíli, /ne úkolem/, proti kterým by piloti pluku AP použili. Cíle to byly plošné, AP by byly malé ráže, výbuchy vzdušné. Dostal jsem čas na prostudování souvislostí - poznámky jsem si dělat nesměl a dospěl jsem k závěru, že piloti, kteří budou úkol provádět, se nevrátí, neboť taktický dolet Su-7 je malý a se snižující se výškou se rapidně zmenšuje… Dále jsem chtěl vědět kdo, a kdy bude pilotům vydávat úkol, kdo bude určovat piloty na ničení daných cílů, kdo bude montovat na letouny speciální závěsník, kdo bude zavěšovat AP a připravovat je k použití, kde budou pumy uskladněny a za jakých podmínek, budou-li vybudována nebo určena předsunutá stanoviště, bude-li pluk vyveden včas z protiúderu.
Dále mi bylo zdůrazněno, že PLŘS HAWK sestřelují vzdušné cíle ve výškách 100 až 10000m s praktickou jistotou. Po velitelské linii dostaneme úkol procvičovat piloty první letky lety ve výšce pod 100m, rychlostí 1000km/hod, neboť jedině tak můžeme I. pásmo PLŘS překonat.
Příkaz k provádění výše uvedených letů přišel vzápětí. Jejich metodiku jsme obdrželi od štábu divize. Letovodi vybrali trať letu, kterou prolétli vrtulníkem, označili překážky a piloty o nich instruovali na předběžné přípravě. Způsob provedení letu byl takový, že po startu odletěl pilot v 1000m nad Kostelec nad Orlicí, tam točil zatáčku doleva na kurz 270°, na Poděbrady. Při jejím dotáčení přešel do strmého klesání, motor na maximální výkon tak, aby měl nejpozději na úrovni Opatovické elektrárny výšku na RV 50m a rychlost 1000km/hod. Její záhlaví komínů bylo nade mnou. Před Poděbrady přejít do strmého stoupání až 60°, manévr proti PVO, následné klesání do 200m a odlet na základnu. Jeden letový den byl prováděn součinnosti s vojskem PLD, jehož příslušníci měli kvalitní přehledové radiolokátory a dle indexu pilotů hodnotili úspěšnost nebo neúspěšnost v možnosti dosažení cíle.
Provedl jsem dva takové lety a dospěl k názoru, že bez řádného a kvalitního bojového a navigačního zabezpečení nelze úkol v reálné bojové situaci splnit. Ve ztížených povětrnostních podmínkách nelze vůbec o nějakém úspěchu mluvit. Letoun postrádal vybavení, které by pilotu usnadnilo jeho činnost provést a uvažovat o srovnávací orientaci při letu do prostoru cíle, za jakýchkoli podmínek je nejen absurdní, ale i nezodpovědné a vystavuje pilota do situace nemožnost úkol splnit.
Abych si ověřil možnosti letounu z hlediska jeho doletu v malé výšce a při velké rychlosti uskutečnil jsem jeden let s naplněnými čtyřmi přídavnými nádržemi. Letoun byl při rychlosti 1000km/hod. z části labilní, jako by „plaval“, dlouho se rozbíhal, při prudkém přitažení 5g měl tendenci se prosedat, totéž i v „ utažených“ zatáčkách… Na vertikále rychle ztrácel rychlost - zvýšení plošného zatížení, vliv plných přídavných nádrží na jeho ovladatelnost byl zřejmý. Od dalšího zkoumání jsem upustil, neboť jsem nezjistil, jakým množstvím paliva bude moci být v reálu letoun naplněn, v jaké výšce a po jaké trati a jakou rychlostí poletí do prostoru cíle. V každém případě však byla spotřeba na malé výšce velká, což registroval spotřeboměr. 6060litrů paliva jsem vylétal za 42 minut při rychlosti 600 a 1000km/hod, ve výšce 50 - 1000metrů. Možnost taktického doletu jsem tedy nezjistil, stále jsem se nemohl smířit s příčinou, které způsobí ztrátu pilotů
Když jsem byl v roce 1967 opět zavolán na velitelství 10LA, byl jsem již na jednání připraven, obohacen o zkušenosti z prováděných cvičných letů. Cíle, proti kterým měly být AP použity, zůstaly stejné. Sdělil jsem své poznatky, které jsem získal a vyslovil pochybnost nad možnostmi tohoto letounu úkol splnit. Zeptal jsem se, jak bude letoun - nosič AP při letu k cíli zabezpečen. Budou- li provedeny údery a radiotechnické rušení na PLŘS a jejich radiolokátory. Bude-li cíl a bod zahájení pro odhoz AP označen, bude-li pilotu určen náhradní cíl. Co uděl s AP při ztrátě orientace nebo vlétnutí do mraků, když cíl mine a nebude mít možnost návratu - další připomínky. Vznesl jsem pochybnost nad součinností a spoluprací se sověty při přípravě AP k použití, kde ji bude zajišťovat a koordinovat.
Na připomínky, které jsem vznesl, jsem uspokojivou odpověď nedostal. Jenom odkaz, že až „ nastane ta situace“, tak bude vše zajištěno a se vším potřebným k splnění úkolu budu nejen já, ale i ostatní zúčastnění seznámeni a poučeni.
V roce 1968, ani v roce 1969 se již o výše uvedené problematice nemluvilo. To je však pochopitelné. Byl-li mimo mne do této problematiky někdo další zasvěcen, byli-li s ní oznámeni piloti, nebo další příslušníci útvaru nevím.
Mnohokrát jsem nad tím přemýšlel. Nenašel jsem odpověď, proč jsem byl s touto skutečností seznámen, když jsem ji nemohl ovlivnit, neboť jsem ji v jejím komplexu neznal. Dospěl jsem k závěru, že šlo o improvizaci počátečního stadia úvah o použití AP, která nebyla v té době důsledně vypracována. V každém případě metoda přísného utajování u aktérů předpokládané činnosti, při přípravě a použití AP a čekání na eskalaci napětí, ve kterém by měla být teprve tato rozhodující činnost spočívající v přípravě létajícího a technického personálu uskutečňována, by vedla k neúspěchům a k její nízké efektivitě.“ Konec výběru.


Poznámka: Vzpomínka může být ovlivněna časovým odstupem jejího zpracování (2009) od doby, do které je datována. Ukázka, která byla provedena na letišti v Přerově, byla, jak dnes můžeme odvodit, ukázkou činnosti letecké raketo-technické základny, jak uvádí autor, umístěné ve vrtulníku Mi-6 (viz činnost PRTZ u raketových útvarů).

Obrázek


Technické aspekty

Letecká (ale také jakákoliv pohyblivá na vozidlech) PRTZ, umožňovala krátkodobé skladování jaderné pumy v předepsaném teplotním režimu, její kompletaci, prověrku a přípravu k nasazení.

Jaderné zbraně, po dobudování skladů JAVOR (51,52,53), by byly vydány ze skladů Čáslav v součinnosti se sovětskými PRTZ (LRTZ). Letecké síly SSSR měly svůj vlastní sklad letecké jaderné munice na Božím Daru.

Předvedená JB byla pravděpodobně typ 244 s ráží 5Kta váze do 500 kg. Pro případné použití u Il-28 byl určen jiný typ JZ, o váze do 3000 kg.

Obrázek

Z hlediska bojové pohotovosti platil systém15-minutové pohotovosti ke startu dvojice „Súček“ „jaderných letek“ s namontovaným závěsem pro JB, u“ speciálních“ letek stíhacího-bombardovacího pluku. Montáž závěsu prováděli členové ILS útvarů v pevných časových normách (prověřováno).

V případě, že“ jaderný“ letoun nebyl letuschopný, do hotovosti se určoval jiný letoun a závěs musel být přemontován.

Úkoly jaderného bombardování by byly vždy plněny v úzké součinnosti s ostatními letouny pluku, v podmínkách použití REB, a také, použití konvenční munice všeho druhu.

Bombardování jadernou bombou mohly provádět letouny řady Su-7B (M, KL) s použitím poloautomatického systému PBK-1 (PBK-2, u jiných letounů pozdějších modifikací i PBK-3). Stejně tak mohly jadernou bombou bombardovat i letouny řady Su-7B(M) za předpokladu, že byly vybaveny příslušným závěsem jaderné pumy, který byl propojen kabeláží do letounu tak, aby mohl být napájen vnitřní ohřev JB (nezbytná podmínka správné funkce jaderné zbraně – udržení vnitřní teploty ve stanoveném rozmezí) a mohl být proveden odhoz.

V těchto případech byl manévr prováděn manuálně pilotem. Letouny řady Su-7B(M, KL) do 60. série nebyly vybaveny poloautomatickým zaměřovačem PKB-1 pro shoz jaderných bomb 8U49. Byly vybaveny pouze panelem k odhozu této bomby. Navedení letounu k cíli bylo prováděno od výchozího bodu manuálně pilotem při konstantní rychlosti a výšky stroje přesně v horizontálním letu.

Zahájení manévru prováděl pilot odečtem ze stopek (doby letu k bodu odhozu). Stoupavý manévr do 45o provedl ručně dle přístrojů. Dle ruskojazyčných zdrojů se odhoz prováděl ve vzdálenosti cca 4500 metrů od cíle při výšce 70 metrů a rychlosti 1050 km/hod.


Letouny Su-7B a následné modifikace od 60. série výroby byly vybaveny poloautomatickým bombovým zaměřovačem PBK-1 (2).

PKB - popis ovládacích prvků:

1. Červené světlo: svítí = naostřeno / zhasne = bomba shozena
2. Žluté světlo: svítí = PBK zapojen
3. Zelené světlo: rozsvítí se = signál k přitažení
4. Nahoře = horizontál bombardování (m) / dole = bombardování ze stoupavého letu
5. Jas
6 zapnout = výchozí bod (BT) / vypnout = cíl
7. Hlavní vypínač = ZAP nahoru / vypnuto dolů = VYP
8. Levá a pravá červená šipka: odklonění od kurzu
9. Vzdálenost (x 10Om)
10. Nahoru = maják IP (MAPKEP) / dolů = vizuálně IP (BM3)
11. Zapnuto = automatický režim (ABTOM) / vypnuto = manuál mode (PYMHOM)
12. Osvětlení panelu

Jak vyplývá z výše uvedeného popisu, zaměřovač umožňoval bombardování v automatickém či manuálním režimu, pomocí radiomajáku či vizuálně, v horizontálním či stoupavém letu.


Nácviky podvěšování:

Pro účely nácviku podvěsu jaderné bomby na letoun sloužila „Imitační letecká bomba“ IAB-500. Touto bombou mohly být rovněž imitovány jaderné výbuchy, a také, případně mohla sloužit i jako zápalná bomba. V letectvu ČSLA bylo k dispozici celkem 5 ks IAB-500, pro každý sbolp jeden kus. Všech 5 ks se na závěr hodnoceného období nalézalo u 20. sbolp v Náměšti nad Oslavou. Později byly předány k uložení a dnes se jedna z nich nachází v soukromém museu.

Obrázek

Obrázek
Pro Su-7BKL (BU): přepravní vozík PT9980-500G; závěs BDZ-56FNM se zámkem D3-55M. Pro Su-20, Su-22UМ3K, Su -22М4: závěs BDZ-56FNM se zámkem D3-55M

Obrázek


Nová technika řady Su


Obrázek

Su-22M-4 (viz foto výše), je jednomotorový, jednomístný, nadzvukový taktický letoun s měnitelnou geometrií nosných ploch s určením podpory pozemních vojsk, ničení zodolněných stacionárních i mobilních cílů řízenou i konvenční municí. V duální roli je určen pro vedení taktického vzdušného průzkumu.

V Československu se první Su-22M-4 objevily v roce 1984. Nejprve byly zařazeny do výzbroje 47. průzkumného pluku v Pardubicích (později se jednotka přesunula do Hradce Králové). V další fázi zavádění nahradily Su-22M-4 zastaralé Su-7 u 20. stíhacího bombardovacího pluku (sbolp) v Náměšti nad Oslavou a také se dostaly do výzbroje 6. sbolp v Přerově.

K přistání prvních letounů SU-22 na letišti Náměšť nad Oslavou došlo 17. 7. 1987. V průběhu let 1987 až 1989 stále probíhalo přezbrojení na nové letouny SU-22. Výcvik na letounech SU-7 byl ukončen na podzim roku 1988.

V létě se pokračovalo také v dodávkách letounů Su-25K. Dorazila č. 8077, 8078, 8079, 8080, 8081. Jsou to poslední letouny, které je možno uschovat do úlů, víc místa na letišti Pardubice pro 30.bilp nebylo.


Obrázek


Závěr

Pro potřeby letectva ČSLA, byly jaderné zbraně uloženy ve skladech Čáslav, a mohly být vydána pouze na rozkaz VV HV Varšavské smlouvy. Ve skladech byly prováděny periodické kontrolní práce na JZ tak, aby byly udrženy v požadovaném stupni bojové pohotovosti.

Jaderná výzbroj pravděpodobně pozůstávala:Frontové stíhací bombardéry Su7-BKL, Su-7U - Izd. 244N, mohutnost 5 Kt;- 8U46, nebo 8U47, ráže 5 Kt; váha 450 kg; Frontové stíhací letouny Мig-21PFM, Мig-21bis - izd. 244N; Frontový stíhač Mig-23MF - 9U64 (RN-40), ráže 30 Kt; váha 370 kg; Frontový stíhací bombardér Su-20, Su-22UМ3K, Su-22М4 - 8U49- 6U57- 8U63- 9U64 -RN-40 (30kT); váha 370kg- RN-28; váha 300 kg; Frontový stíhač Мig-29 - 9U64 -RN-40 (30kT); váha 370kg.

Zabezpečení letectva ČSLA by prováděla frontová PRTZ v úzké spolupráci se sovětskými specialisty. Kromě kolových PRTZ, mohly být nasazeny i vrtulníkové RTZ. Na rozdíl od pozemního vojska, systém zásobování JZ a zejména způsob použití jednotlivých typů potenciálních nosičů JZ, kromě speciální“ letky Su-7BM/BKL, je značně nejasný.

Je ale zřejmé, že tyto nosiče by působily v pásmu ČSF, v úzké spolupráci s posilovými prostředky letectva SSSR. Úder JZ mohl být prováděn na nízkých výškách, nebo na velmi vysokých při nadzvukových rychlostech (Mig-25), zřejmě proti 2. pásmu PVO obrany. Tuto kapacitu letectvo ČSLA nemělo (ani dosahem, ani technikou).

Z hlediska historického vývoje zavádění JZ a specificky jaderných bomb do výzbroje VVS SSSR a odvozeně i letectva ČSLA, zdůrazňujeme níže uvedené.

Výroba JZ vyžadovala zabezpečení jejich uskladňování. Rada ministrů SSSR proto v roce 1950 rozhodla o vybudování tzv. centrálních skladů CSJZ „центральных баз хранения ядерного оружия (ЦБХ ЯО)“. Sloužily ke „sborce“ JZ a jejich skladování. Prvními z nich byly objekty 711,712,713 a 714 (Объект 711» Ивано-Франковск-16 (в/ч 51989); Объект 712 Симферополь-10 или Феодосия-13 в/ч 62047; Объект 713» Новгород-18 в/ч 71373; Объект 714» Можайск-10 в/ч 52025.

V druhé polovině roku 1951 bylo rozhodnuto o přípravě vojenských vzdušných sil k použití JB. K tomu bylo vybudováno výcvikové středisko číslo 8 s 22 bombardéry Tu-4 (postupný přechod na proudové 7u-16 a vybudování divize VVS). To si vynutilo vytvoření systému tzv. „vojskových“ skladů jaderné munice u 4 letišť dálkových bombardérů.

Vojskové sklady dostaly název Ремонтно-Технические Базы (РТБ) - RTB.

Ke konci roku 1951 vyrobil produkční závod-KB (завод № 3 КБ-1) 29 jaderných pum typ RDS-1, které byly uskladněny v prostorech závodu číslo 550. Jednotlivé částí pum byly skladovány odděleně (plutoniové jádro, elektrodetonátory a neutronový roznět). Obsluhy skladů spadaly pod KB-11a měly za úkol provést sestavení bomb a jejich předání VVS.

Zvyšující se počty vyrobených zbraní si vynutilo budování dalších úložišť, ale zejména přípravu odborníků pro práci s nimi. Proto závod 551 organizuje speciální kurzy, z nichž byly vytvořeny, v druhé polovině r. 1953, 2 brigády sestavování JZ (VSB), které dále podléhaly KB-11, respektive jeho řediteli. Měly za úkol sestavovat JB, které podnik 551vyráběl. První 4 RTB byly vytvořeny až v roce 1954.

Od roku 54 začíná sériová výroba JB typ RDS-3 a RDS-4. K jejich uložení dochází v centrálních skladech-CS a u RTB (po 4 kusech). Proces přípravy JB byl následující: CS provedly kontrolu a sestavení JB do těla bomby a předaly ji do RTB. Tento systém prakticky pokračoval až do roku 1962, i když už byly JB mohly být udržovány ve vyšším stupni pohotovosti k použití (CS stupeň VK-2 až VK-4 a v RTB byly stanoveny tzv. stupně připravenosti, z nichž nejvyšší byla „SG-4“ (těsně před vydáním mohla být i vyšší).

Prudký nárůst skladů JZ si vyžádal i změnu organizace jejich podřízenosti. Byla vytvořena Hlavní správa kompletace „Главное управление комплектации“, které velel gen.major Jegorov (od 14. března 1955).HSK podléhaly CS JZ, přejímací skupiny v podnicích výroby a školicí střediska.

Od roku 1958 byla HSK podřízena Ministerstvu obrany (nejprve HS speciálních zbraní, později 12. HS MO -12-е ГУ МО). Tím se JZ dostaly do podřízenosti vojáků, resp. Ministerstva obrany. Hlavní úkol pro nově zřízené orgány zněl: nejméně 2x zvýšit připravenost CS k výdeji JZ, na nejvyšší možnou úroveň zvýšit jejich připravenost k nasazení tak, aby mohly být předávány z RTB předsunutým vojskovým skladům.

Od roku 1958 byl systém exploatace JZ přibližně následující: CS přebíraly JZ od výrobce, přiváděly je do příslušného stavu pohotovosti a prováděly metodické řízení vojskových skladů.

Vojskové sklady – RTB jednotlivých druhů vojsk JZ skladovaly, prováděly periodické prohlídky a připravovaly je k výdeji vojskům.
PTRB (pohyblivé raketo-technické základny) druhů OS prováděly přípravu JZ k nasazení v polních podmínkách. ILS útvarů nosičů JZ, v našem případě letounů, sloužily k pracím přímé podpory přípravy a podvěšení JB na nosiče.

Pro zajímavost, v roce 1961 jako RTB letectva SSSR sloužila - в/ч 62834 Оленегорск-2 (РТБ ВВС).

Z hlediska Československa, byla na našem území dvě místa, kde byly skladovány (1966/67/68-1990) jaderné bomby a to:
RTB Boží Dar (РТБ — в/ч пп 22012 — Божи Дар) pro letecké části SSSR a CS/RTB/PRTB Míšov-Borovno ( ЦГВ 131 сад ВВС РТБ в/ч пп 80990 Мишов-Боровно (Плзень), ЧССР, ЦГВ (ОТР, ТР, изд. ВВС) pro letecké síly ČSLA (společně skladovány s hlavicemi OTR, TR) – frontový sklad.

Podrobné informace ke skladům Milovice-Na Vinici je možno nalézt ve stati „Poválečné fortifikace\Sovětské fortifikace\Hotovostní sklad letecké jaderné munice Milovice - Na Vinici“ http://www.fortifikace.net/pov_sov_skla ... #foto_hist; ke skladu Javor 51 Míšov-Borovno, http://forum.fortifikace.net/viewtopic. ... c&start=30, k záložním letištím ČSLA ve stati „Záložní letiště stálých vojenských letišť“ http://forum.fortifikace.net/viewtopic.php?t=685 a „Záložní letiště na dálnicích v Čechách a na Moravě“ http://forum.fortifikace.net/viewtopic.php?t=419, k letišti Chotusice pak na „Letiště Čáslav - Chotusice“ http://forum.fortifikace.net/viewtopic.php?t=501


Obrazové přílohy

Obrázek

Předepsané práce na JM:

Níže je uveden příklad prací „reglementu“ pro jadernou bombu 8U49 na pracovišti číslo 11 skladu JZ

Obrázek

Poznámka: Jaderná bomba 8U49 s vnitřním ohřevem byla testována na letounech:1959 - Mig-19, 1960 - Mig-21-F, 1961 - Su-7B. V ČSLA byla určena pro pozdější řadu Su, nicméně mohla být použita i u Su-7BM/BKL(v závislosti na tom, zda byly uloženy ve skladech)


Obrázek
IAB-500 imitační pro JB iz.244N,náplň: petrolej 150 kg, fosfor 58 kg, výbušniny 34 kg;

Určení:

K nácviku podvěsu JB pod letoun ILS, bombardování, imitace jaderných výbuchů při cvičeních a také, v případě potřeby, jako zápalná bomba. ČSLA mělo pouze 5 ks IAB-500 určených k výcviku.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek
Obrázek

Zdroje:
Odpověď na otázku číslo 188. „Vaše dotazy vojenstvi.cz“ ze dne 16. 2. 2003, Pavel Minařík (http://www.vojenstvi.cz/vasedotazy_13.htm)
Publikace: PADESÁTÉ VÝROČÍ ZALOŽENÍ LETECKÉHO PLUKU V POSÁDCE ČÁSLAV http://www.pavpec.info/30bilp.html
http://www.forumavia.ru/forum/1/3/97361 ... 13_2.shtml
http://www.n-e-c.ru/foxbat/maks/su22_po ... _poland063
http://www.n-e-c.ru/foxbat/maks/su22_po ... _poland080
http://www.forumavia.ru/forum/1/3/97361 ... 13_2.shtml
http://englishrussia.com/2011/06/22/the ... pon-museum;
http://csletci.ipraxe.com/view.php?cisl ... 2010010001
http://www.fortifikace.net; http://www.palba.cz;
Let-24-10 Letecká puma IAB-500 Popis a prevádzka, predpis ČSĽA – Praha, 1974
http://vadimvswar.narod.ru/ALL_OUT/AiKO ... -7B169.htm ; Plné znění příspěvku na http://csletci.ipraxe.com/view.php?cisl ... 2010010001
Naposledy upravil(a) v.m. dne 5/7/2011, 08:18, celkem upraveno 28 x.
Uživatelský avatar
Franz Trubka
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1815
Registrován: 14/10/2010, 04:16

Příspěvek od Franz Trubka »

Perfekt, Vlado. Jedna osobni zkusenost je vic, nez hodiny stravene na internetu. Skoda, ze nektere mladsi rocniky tomu nerozumi. My dedci, odkojeni CSLA, mame aspon nejake zkusenosti s obranou vlasti, at byla tenkrat jakakoliv. Smekam cepici ze sve hole hlavy. Tohle je proste historie nasi zeme, i kdyz v soucastne dobe dost nepopularni. Tak jme zili a tyhle veci jsme delali. Svet se zmenil a my s nim, ja jsem kdysi davno byl zaloznim kapitanem CSLA a rozhodne se za to nestydim
ObrázekObrázek

Pink Floyd-On The Turning Away
Uživatelský avatar
Rosomak
7. Major
7. Major
Příspěvky: 2318
Registrován: 7/8/2007, 08:54

Příspěvek od Rosomak »

Můžeme být jen rádi že se dané věci můžeme dozvědět, protože:

"A jsou určité "ZÁLEŽITOSTI", které si voják z povolání nezbaven mlčenlivosti, bere sebou na věčnost.
Tak jako poslanci a pracovníci pracující v oblasti bezpečnosti státu."

http://csletci.ipraxe.com/view.php?cisl ... 2010010001

Jen mi tam v seznamu chybí brněnské letiště.
Ač tam byl dislokován 8. letecký stíhací pluk, tak stroje SU se tam běžně vyskytovaly.
Jaký byl skutečný strategický účel tohoto letiště, zda-li zde byly kvůli husté PVOS (z důvodu krytí velitelského stanoviště PVOS v Rebešovicích) taktéž umístěny JZ?
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

Na letisku Brno Tuřany vybudované úkryty lietadiel sú značne väčšie ako bežné úly známe napríklad z Náměšte. Neoficiálne sa hovorilo, že sú predurčené pre Su-24 a väčšie stroje.
V Medlánkách pri Brne bol zasa nie práve malý muničák, v ktorom boli len FAB-500 uložené v počte cez 600 kusov...

Sučka - sedmičky i dvadsaťdvojky - na Tuřanoch sa občas objavovali, Brno slúžilo ako záložné letište pre Náměšť (a naopak), rozhodne to ale nebolo nič "pravidelné", skôr výnimočné prípady, ak vznikol v Náměšti nejaký problém s dráhou alebo počasím. Na nejaké cvičenie, pri ktorom by sučka lietali z Brna, si v rokoch 1986-89 spomínam len na jedno a aj vtedy prileteli len štyri mašiny, urobili tuším po dva skoky a zasa preleteli domov. Rusi s Mig-29 boli v tom období v Brne dvakrát, vždy zhruba v sile jednej letky a zdržali sa dlhšie - prvý raz dva dni a druhý raz štyri alebo päť dní.
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
v.m.
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 249
Registrován: 19/1/2011, 18:51

Několik poznámek

Příspěvek od v.m. »

Franz Trubka píše:Perfekt, Vlado. Jedna osobni zkusenost je vic, nez hodiny stravene na internetu. Skoda, ze nektere mladsi rocniky tomu nerozumi. My dedci, odkojeni CSLA, mame aspon nejake zkusenosti s obranou vlasti, at byla tenkrat jakakoliv. Smekam cepici ze sve hole hlavy. Tohle je proste historie nasi zeme, i kdyz v soucastne dobe dost nepopularni. Tak jme zili a tyhle veci jsme delali. Svet se zmenil a my s nim, ja jsem kdysi davno byl zaloznim kapitanem CSLA a rozhodne se za to nestydim
Děkuji ti Franzi, potěšil jsi mé srdce. Zřejmě jsi zaregistroval, že v sekci Obrněná technika a dělostřelectvo je na vláknu Taktické jaderné prostředky ČSLA odkaz, kde je studie (cca 180 stran) uložena. Pokud jsi ještě ji neviděl, doporučuji ti se na to podívat.

To co tady uvádím k letectvu je pracovní verze poslední části studie. Pracovní proto, že doufám v nějakou případnou odezvu starší generace (ale i mladší), kteří by k tomu mohli něčím přispět.

Jinak k pásmu obrany NATO přidávám dvě mapky, které skutečně ukazují, jak byla rozvinuta PVO poblíže hranic s bývalou Varšavskou smlouvou. Proto případné nálety by musely být prováděny na malých výškách!
Pouze podotýkám, že potenciálními nosiči jaderné výzbroje byly i stíhací letouny, např. Mig-21 (uvádím foto Migu a panelu pro použití JZ, měli ho ale pouze Sověti ve své výzbroji), stejně jako Mig-23, 29 apod. Zda by některé stroje stíhacích pluků tyto úkoly plnily se nepodařilo zjistit, nicméně nedá se to ani vyloučit.

Letoun Su-7B a jeho modifikace, nebyl ideální variantou stíhacího bombardéru (původně byl zamýšlen jako přepadový stihač, špatný čelní výhled, malý dolet). Nicméně, v rámci možností té doby je jevil jako nejlepší kompromis mezi poměrem cena a užitná hodnota.
Naposledy upravil(a) v.m. dne 5/7/2011, 00:41, celkem upraveno 1 x.
v.m.
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 249
Registrován: 19/1/2011, 18:51

K úkolům Su-7

Příspěvek od v.m. »

Systém obrany PVO NATO, uvedený v předcházejícím příspěvku, byl hlavní „překážkou“ působení letectva na případných náletových směrech. V první obranné linii mělo NATO umístěny systémy PLŘS HAWK, které byly navíc bráněny systémy malorážních PLK.


Obrázek Obrázek
[align=center]Hawk PLK 20mm Hispano-Suisa[/align]

Z toho, mimo jiné, jasně vyplývá úloha stíhacích bombardérů „speciálních“ letek – otevření náletových koridorů v tomto systému PLŘS krátkého dosahu.

K tomu by sloužil útok jadernou bombou ve stoupání 45 stupňů, jak ukazuje nákres, viz níže:


Obrázek

V optimálních případech, by mohlo dojít k odhozu jaderné bomby na okraji maximálního dosahu systému (20 km), spíše bylo však nutno počítat se vzdáleností cca 7.000 metrů. Na závěrečnou fázi náletu v přízemní výšce by se pilot dostal z orientačního bodu (markanta, či rádiový maják). Majáky mohly být vysazovány vrtulníky, či umisťovány průzkumnými skupinami.
fotr
svobodník
svobodník
Příspěvky: 25
Registrován: 3/7/2011, 23:22

Příspěvek od fotr »

pre Alchymistu:
ÚLy na letisku Brno-Tuřany (LKTB) byly prý stavěny pro 1 x MiG-25, nebo 4 x MiG-21. Informaci mám od spolumajitele Bluesky service, bývalého leteckého mechanika ČSLA. Zůstaly nedodělané, teď jsou k pronajmutí.
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

Stavebne boli brnenské ÚLy dokončené, vrátane záhozu zeminou a zatrávnenia, všetky mali osvetlenie a elektroinštaláciu, v niektorých už bola aj časť vnútorného vybavenia a vzduchotechnika, v najzápadnejšom bol dovezený aj portálový žeriav, či bol nainštalovaný, neviem. V 1990 začala oprava dráhy a pluk sa odsťahoval "dočasne" do Náměšte...

Štyri dvadsaťjednotky sa do brnenských úlov (označenie bolo tuším UL-4) dali postaviť tak, že mohli "vyjet" na motor, inak sa ich tam dalo zatlačiť aj šesť (jedna mala čumák vo výfukovom kanále).
Mig-25 by do nich vošiel spoľahlivo, štyri dvadsaťjednotky zaberú nejakých 32 metrov na dĺžku a 16 metrov na šírku.
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Uživatelský avatar
Rosomak
7. Major
7. Major
Příspěvky: 2318
Registrován: 7/8/2007, 08:54

Příspěvek od Rosomak »

Brněnské úly jsou však nepochopitelně natlačené na jedno místo, tj. je možné je údajně vyřadit jednou "větší" bombou (např. oproti Náměšti).

Otázkou tedy je, jestli neměly především sloužit jako úkryt toho, co v nich je.

A jestli ta pohádka s MIG-25 je pravda, pak by to mělo i logiku, protože se např. mohly tajně pozemně zavézt z nějakého tajného skladu...
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

Brno-Tuřany - ÚLy na západnej strane
Obrázek
Na snímke je 12 ÚL (smery výjazdu lietadiel som naznačil červenými šipkami)
ďalej je tu jeden úkryt pre živú silu (belasá na severe, každý úl má tiež malý úkryt pre živú silu s výlezom vpravo od vrát), tri úkryty pre automobilnú techniku (tmavo modrá - zostali nedokončené, chýba im zemné nakrytie a na dvoch aj oporné steny nakrytia) a tri vybetónované okopy pre automobilnú techniku.

Zodolnenie brnenského letiska je nedokončené, postupne mal byť vybudovaný aj "východný" rozptyl - na východnom konci letiska a tretí mal byť niekde za dráhou, na južnej strane letiska.
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Příspěvek od kopapaka »

Nevím jak v Brně, ale v Přerově byly větší úly plánované pro letouny Su-24.
Nakonec z nich ovšem kvůli mezinárodním smlouvám sešlo a letectvo dostalo Su-22...
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
v.m.
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 249
Registrován: 19/1/2011, 18:51

Přepracovaná studie

Příspěvek od v.m. »

Kolegové,

původní studie byla přepracována, doplněna a v podstatě uzavřena. Přivítám případné připomínky, upozornění, doplnění.

Vlado
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Pane kolego, nyní je to už jiný level. Super. Dávám to na Portál kam to patří.

Kolego dotaz ale zásadní: byly tedy na našem území naprosto prokazatelně jaderné zbraně určené pro naši armádu nebo ne? Neřeším to co zde měli Sověti. Jde mi pouze a jen o naši armádu. Děkuji.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
v.m.
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 249
Registrován: 19/1/2011, 18:51

Měla ČSLA jaderné zbraně?

Příspěvek od v.m. »

Pátrač píše:Kolego dotaz ale zásadní: byly tedy na našem území naprosto prokazatelně jaderné zbraně určené pro naši armádu nebo ne? Neřeším to co zde měli Sověti. Jde mi pouze a jen o naši armádu. Děkuji.
V držení ČSLA jaderné zbraně nikdy nebyly. Byl zde ale vybudován systém, který dovoloval, aby je příslušné jednotky obdržely. Pravdou je, že Sověti přistupovali k jaderným zbraním, ve vztahu ke svým spojencům, podstatně zdrženlivěji než USA v rámci NATO.

Nikdy, při žádném ze cvičení, nebyly ze strany SSSR JZ vydány spojencům. Máme poznatky, že na druhé straně hranice se tak dělo, i když to neznamená, že je mohli spojenci USA použít, bez rozhodnutí USA (vydání ostrých PAL kódů). Ale prakticky, na ostré munici, převzetí procvičovali.

Jak jsem uváděl na jiných místech, i Sověti u svých raketových útvarů na válčišti, neměli např. v odpalovacích zařízeních namontovány "pulty", které by umožnily "naostření" JZ. Ty byly uloženy v trezorech jednotlivých útvarů a mohly být vydány pouze na rozkaz.

U našich prostředků "dotyčné pulty" vůbec nebyly, a jednotky je měly obdržet společně s jadernou municí, pokud o tom bylo rozhodnuto!

Systém NATO byl jiný a stupeň pohotovosti byl diametrálně odlišný (podstatně vyšší). Dokonce jaderné jednotky USA v Evropě byly uvedeny, v jistých případech, do bojové pohotovosti s vydáním ostrých kódů, přičemž se nejednalo o žádnou krizi v Evropě.

Signál "HERKULES" nebyl v ČSLA nikdy vyhlášen, jak to bylo u jednotek SA, se můžeme jen dohadovat.

Jak to tedy bylo s JZ na území Československa? Sklady byly vybudovány, obsazeny a zavezeny. Operační oddělení GŠ ČSLA mělo k dispozici seznam jaderných zbraní určených pro naši armádu (jaderné hlavice raket, jaderné bomby, munice pro oddíly vysoké mohutnosti (o jaderné zatarasovací munici nejsou žádné poznatky), k vydání ze skladů Čáslav.

Otázka nyní zní, zda by to byla skutečně "ta" zavezená jaderná munice ve skladech (mělo to tak být, to je neoddiskutovatelné), nebo by se jednalo o munici, která by byla "zavezena" dodatečně, až po uspokojení potřeb SSkV, která by mohla být, v předstihu, uvedena do připravenosti k použití JZ.

Vzhledem k tomu, že ČsF působil samostatně a na samostatném směru, by k tomu nemělo dojít, ledaže by se jednalo o "demonstaci" připravenosti SSSR použít JZ při eskalaci napětí (nepravděpodobné u JZ na Středoevropském válčišti).

"HERKULES" - signál k ostrému výjezdu skupin pro převzetí JM, který ale nemusel, v závislosti na vývoji situace, převzetím skončit. Nicméně, systém tím byl nastartován.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Detail mimo mísu, proč je na portálu tenhle článek ve full verzi? :)...nějak listuji a listuji...a listuji, než se dostanu dále :)
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

To bych také rád věděl -já ho tam uložil ale toto se stalo nějak bez mého úmyslu.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
v.m.
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 249
Registrován: 19/1/2011, 18:51

Sklady Javor, Visla,.....

Příspěvek od v.m. »

Všechny jaderné sklady vybudované na územích spojenců v rámci Varšavské smlouvy, byly unifikovaného typu, a lišily se pouze v nepodstatných detailech vnitřního vybavení.

Pro připomenutí uvádím animaci skladů Visla (PLR), s možným způsobem uložení JZ v kójích.


Obrázek
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

Existujú nejaké údaje o kapacite skladov "Javor"?
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
v.m.
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 249
Registrován: 19/1/2011, 18:51

K dotazu

Příspěvek od v.m. »

Alchymista píše:Existujú nejaké údaje o kapacite skladov "Javor"?
Ano, jsou jisté podklady, nicméně nikdo z nás ve skladech nebyl a neviděl to na vlastní oči.

"Minimální" obsazenost skladů by měla být 96 ks JM na jeden skladovací objekt (t.j. 2 úkryty v jednom skladu a 48), ve třech skladech pak 288 ks.
"Maximální" obložení pak 60 ks v jednom úkrytu, 120 ks na sklad a 360 ks JM na 3 sklady.

Už z tohoto faktu vyplývá, že kromě pohotovostní JM ve skladech, zde musel být (a byl) vytvořen systém předávání JZ tzv. "rychlými" skupinami SSSR, které kontaktovala skupina převzetí JM v rámci ministerstva a přesuny pak organizoval buď 41.srdo, případně i jiné prostředky (dopravní baterie prtz).

Z toho také lze dovodit, proč nebyl srdo na plných počtech (byl částečně rámcový) a mobilizoval by (neplnil úkoly "zcela" v prvním pořadí vůči skladům JM), ale specializoval se, m.j., na přebírání JM od vrtulníkových prtz SSSR (často procvičováno).

Pouze podotýkám, že armádní sbor NATO, plánoval na průběh jednodenní operace použití +450 ks jaderné munice.

ČsF (podobná jiná uskupení) na straně VS, pak měla podobnou kalkulaci.
v.m.
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 249
Registrován: 19/1/2011, 18:51

Pro doplnění

Příspěvek od v.m. »

I když se se to ne zcela dotýká tématu, ještě k výše uvedenému. Běžnou praxí jaderných jednotek SSSR bylo, že měly vlastní vojskové sklady, které nebyly v podřízenosti 12.GU MO.

Kromě skladu leteckých jaderných zbraní Na Vinici, nebyl na území Československa zjištěn jiný vojskový sklad JM. Což je ve značném kontrastu s poznatky např. z bývalé NDR, kde jsou tyto sklady zadokumentovány v dosti značném počtu.Pravděpodobným důvodem je, historie umístění OS SSSR na územích ostatních členských států VS.

Ve vzpomínkách příslušníků rtb SSSR bylo zaznamenáno, že i SSSR, při uvádění svých vojsk do určitých stupňů bojové pohotovosti, vyváděl " z centrálních" skladů na území SSSR JM pro potřeby svých vojsk (logicky by tomu tak mělo být, ale prameny k tomu chyběly).

Tato praxe se nemohla zásadně lišit od postupů ve střední Evropě (otázkou je, pro jaké prostředky a zda to šlo až do taktické úrovně).

Pak si ovšem musíme položit otázku, odkud by byla SSkV, těmito prostředky zabezpečena. Zatím není ze žádných zdrojů potvrzeno, že by to mohlo být právě z území bývalé NDR. Pak v zásadě zbývá možnost, že by to bylo z Javorů, které by byly pak buď doplněny, ale spíše vyvedeny jako prtz a pak zásobeny dalšími prostředky.

Javory byly budovány v době, kdy žádné jednotky SSSR na teritoriu Československa nebyly, a později se zásobení SSkV JM muselo nějak řešit.
Odpovědět

Zpět na „Letecká technika“