Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla II.

Odpovědět
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla II.

Příspěvek od Pátrač »

Obrázek
PODPORUČÍK ARGONANTUS VE VÁLCE, KTERÁ NEBYLA – část druhá
Část čtvrtá: Malé tankové jednotky ČSLA ve zvláštních druzích boje.
Tanková četa – rota v boji proti prostředkům jaderného napadení protivníka.

Ppor. Argonatus na úvod této kapitoly říká: „Tuto pasáž považuji za pro sebe nejzajímavější zkušenost celé vojny, co se týče válčení, a kdyby k něčemu mělo dojít (a vlastně i dnes).

Kromě toho, že jsem pokládal celou myšlenku ČSLA za naprostý úlet (stejně jako komunismus vůbec), připadala mi taky dost zcestná celá strategická koncepce, až příliš zjevně vycházející z druhé světové, kdy to zjevně na Němce platilo, i když za cenu velikánských ztrát. Ten obrázek, co se často prezentuje jak se linie tanků velebně valí vpřed, provázena letectvem nad hlavami (a je to cvičení z první republiky...) byl jádrem představy, jak se má válčit s tankem. Vyjede sto tanků, 60 jich bude zničeno, ale zbylých 40 udělá průlom a tím se situace na frontě změní. Průlomem se vevalí další tanky, obklíčí nepřítele a za dalších, už jen 30% procentních ztrát, ovládnou dané území.

Nebo tak něco – viz část III.
Něco jako srovnané jednotky červenokabátníků, co ukázněně stojí v řadě a střílejí do sebe v 18. století....než z této představy udělali Búrové kůlničku na dříví. Protože chlap za bukem v křoví zruší těch deset ukázněně pochodujících, zejména když dostane do ruky něco jako kulomet.

Jestli by něco mohlo v té válce dojít drastických změn, tak je to způsob válčení. Protože moderní bojové stroje jsou náramně rychlé, a představa „fronty“ se začala poněkud sypat už za té druhé světové. Někam vpadne parta šílenců, nadělá velikánskou škodu a zase zdrhne. Dějiny válek nás učí o tom, že podstatné je zaskočit nepřítele nepřipraveného. Prvek překvapení uznává i sám Chuck Norris.
Takže právě opačně, než se věřilo; aby šlo vůbec někoho překvapit, tak jedině malou jednotkou. Četa BVP a četa tanků, rota maximálně. Po takové partě nemusí drahý průzkum moc vzdechnout; to, že se někam přesouvá tři nebo deset tanků, není informace, která by budila soupeřovy generály ze spaní.

Jenže si to spočítejme; rota tanků má dohromady 430 granátů. To může za špatných okolností znamenat nepřátelský prapor na hadry, i když pošleme většinu ran vedle (jak na to, viz dále).
Představme si, že místo monstrózní linie divize 280 – nebo kolika vlastně - tanků bude u nepřítele prudit 28 partiček v síle roty. Myslím, že bych měl jako generál těžkou hlavu spíše z druhého scénáře; zastavením tankové roty se nic nevyřeší, když kus vedle projedou další dvě nebo tři a hra se bude opakovat.

Důraz bych naopak přenesl na profesionální velitele čet a rot; představa „centrálního velení“ je pochybná už tím, že stačí té hydře useknout hlavu a vznikne chaos. Protože WS byla bez vrchního velení zcela bezradná; záklaďáci by to nejspíš zabalili a šli domů.
Tato kapitola tedy naznačuje, co se všechno dá s tankem provádět, a je vlastně tím pádem nejpodstatnější ze všech. A jedině v těchto akcích fungovali velitelé AVKVŠ jako opravdoví velitelé; jinak všechno podstatné dostali příkazem shora.

Cvičení tohoto druhu jsme věnovali zlomek času. V zásadě bych ten poměr obrátil; pokud někdo umí sám dojet někam, připravit léčku a zase se vrátit, nejspíš by uměl i útočit podle rozkazů shora.


V roce 1961 byla do bojových sestav americké armády zavedena bizarní zbraň. Byl to prostředek jaderného napadení, který byl v počtu tří kusů zaveden do každého praporu. Tím se dostala možnost jaderně ničit do rukou taktického stupně. Tato zbraň se jmenovala DAVY CROCKETT. Byl to podivuhodný výrobek. Byl vyráběn ve dvou variantách:

Primo: M-28, lehká verze přenosná v rukou. Měla tyto takticko-technické údaje.
- ráže zbraně 120mm
- ráže reaktivní střely 279 mm
- hmotnost jaderné hlavice 23 kilogramů
- maximální dostřel 2 000 m
- hmotnost v palebném postavení 68 kilogramů
- ráže zástřelné zbraně 20 mm
- obsluha zbraně 3 vojáci
Zaměřovač s dělovým dalekohledem umožňuje přímou i nepřímou střelbu. Prostředek se dal převážet de facto na čemkoliv, složit a zahájit palbu mělo být možno do 10 až 15 minut.

K tomuto čudu judu ppor. A píše: Davy Crockett. Byl to jakýsi slavný westman, který cosi trefil svojí riflí - http://en.wikipedia.org/wiki/Davy_Crockett . Myšlenka na zbraň tohoto druhu mi připadá mimořádně pošahaná z podstaty věci; létá to totiž povážlivě blízko k samotnému střelci. Vtip všech taktických jaderných špatností je v tom, že se to pošle za několik kopců, typicky raketou nebo dělem, aniž by střelec vůbec vešel do kontaktu s nepřítelem. Střílet jaderné střely dva kilometry a méně před sebe považuji za docela drsnou zábavu. Obrátí se vítr a je hotovo.

Už ta čísla jsou podezřelá:
-je-li hmotnost jaderné hlavice 23 kilogramů, maník to vlastně moc daleko neunese, že? A pakliže auto, pak je otázka, proč se to rovnou nestřílí z toho auta.
- maximální dostřel 2 000 m, to jako fakt není moc. To dostřelí samopal.
- zaměřovač s dělovým dalekohledem umožňuje přímou i nepřímou střelbu. Nepřímá střelba je tam, kam nevidíš. Dalekohledem tedy těžko. A ruční náměr... hustý, střelba kam je vidět atomovkou znamená, že to zřejmě schytáš.

- 1 kilotuna: tanky 200 metrů, nákladní automobily 430 metrů, obrněné transportéry 250 metrů, nekrytá živá síla 850 metrů, živá síla v okopech 520 metrů, osoby v tancích 440 metrů
I tahle čísla jsou velice divná. Pokud platí to, co jsme se učili, tedy, že tank je 1/10 účinku, pak to moc nevychází a už zdravý rozum napovídá, že by asi bylo lepší být 400 metrů daleko v tanku než 850 metrů úplně nekrytý na poli.
Takže výbuch ráže 1 kilotuna mohl zničit celý opěrný bod roty, půl až celou rotu
Za akademického předpokladu, že se rota zrovna někde sejde a bude tam na potvoru do dvou kilometrů Davy Crockett. Protože za pár hodin je rota zase v čudu. 200 metrů, s ohledem na tvoje výpočty v taktice tankových jednotek, je spíš jedna četa, než rota a určitě ne prapor. Pokud to tedy není prapor na pochodu v jedné linii – o tom viz dále.


Obrázek
Je spodivem, že si od tohoto podivného výtvoru mohl někdo tolik slibovat a někdo se ho mohl tolik obávat.

ppor. A: Zcela sdílím tvoje pochyby. To, že to z výzbroje zmizelo, má zřejmě svoje dobré důvody. Za nás už po tom nebylo slechu.

Secundo: M-29, těžká verze na vozidlech. Měla tyto takticko-technické údaje.
- ráže zbraně: 155 mm
- ráže reaktivní střely 279 mm
- hmotnost jaderné hlavice 23 kilogramů
- maximální dostřel 4 000 m
- hmotnost v palebném postavení: podle nosiče, mohl to být osobní terénní automobil obrněný transportér a další vozidla
- ráže zástřelné zbraně 37 mm
- obsluha zbraně 3 vojáci pluk osádka vozidla
Zaměřovač s dělovým dalekohledem umožňuje přímou i nepřímou střelbu.

Obrázek
Takto ten kousek výzbroje vypadal

Tyto zbraně se tak staly hlavní palebnou silou každého amerického praporu. Jejich ráže, myšleno v kilotunách byla stavitelná od 0,1 do 1,0 kilotuny. Hlavice dostala označení W54 a stále se jedná o nejmenší a nejslabší sériově vyráběnou nukleární zbraň. Měla průměr zhruba 28 cm, vážila přibližně 23 kg a využívala štěpný implozní princip.

Hlavní cíle pro tyto zbraně měly být:
- druhé sledy praporů a pluků
- rotní opěrné body
- soustředění pěchoty a tankových jednotek
- dělostřelecké jednotky v palebných postaveních
- místa velení
- spojovací uzly

Předpokládalo se, že prapor postupující na hlavním směru úderu obdrží 3 až 5 kusů jaderných hlavic. Stejný počet měl obdržet i prapor čelící útoku našich sil.

Vzhledem k omezenému dostřelu se palebná postavení těchto zbraní ustavoval 0,5 až 1,5 kilometru od předního okraje bojové sestavy praporu. Při obraně se kvalitně maskovala a byly prozkoumány cesty k dalším dvěma postavením – záložním. Toto postavení ustavit, zamaskovat připravit k palbě trvalo maximálně 15 minut. Při pohybu byla vždy dvě palebná postavení k pohotovosti ke střelbě a jedno se přemisťovalo.

Bylo je těžké odhalit, ale přece jen zde byla možnost. Vzhledem k vysoké ceně jaderné hlavice se musela zbraň před vypálením jaderné střely zastřílet. Na to byly ty zástřelné zbraně. Používala se kouřová a zápalná munice. Pokud naši pozorovatelé zjistili, že v bojové sestavě vlastních jednotek vybuchuje taková munice, bylo zapotřebí několik věcí:

- hotovostní zbraně okamžitě zahájili palbu po možných prostorech rozmístění těchto prostředků
- pokud bylo možno, musela se sestava rozvolnit a
- pokud šlo o jednotky v pohybu, rychle opustit zastřelovaný prostor.

Pro zjištění možnosti použití této zbraně bylo možno využít i další demaskující příznak. Zastřelovací rány musel někdo sledovat a hlásit opravy. Často to byl malý průzkumný vrtulník nebo dělostřelecký pozorovatel. Takže zjištění takového vrtulníku bylo známkou možných potíží a často mohl pomoci rádiový odposlech.

Bylo předpokládáno, že poloměry vyřazení techniky a živé síly jsou při různých rážích takovéto:

1 kilotuna: tanky 200 metrů, nákladní automobily 430 metrů, obrněné transportéry 250 metrů, nekrytá živá síla 850 metrů, živá síla v okopech 520 metrů, osoby v tancích 440 metrů

0,5 kilotuny: tanky 140 metrů, nákladní automobily 305 metrů, obrněné transportéry 180 metrů, nekrytá živá síla 600 metrů, živá síla v okopech 370 metrů, osoby v tancích 310 metrů

0,1 kilotuny: tanky 45 metrů, nákladní automobily 95 metrů, obrněné transportéry 55 metrů, nekrytá živá síla 185 metrů, živá síla v okopech 120 metrů, osoby v tancích 95 metrů

Údaje jsou pro pozemní jaderný výbuch, při vzdušném se zvětšovaly o cca 25%.

Takže výbuch ráže 1 kilotuna mohl zničit celý opěrný bod roty, půl až celou rotu v předbojové sestavě a mohla pocuchat i praporní sestavu. Bylo to značné nebezpečí a obava z neznámého vedla k tomu, že bylo vnímáno větší, než asi ve skutečnosti bylo. Pro možnou válku samotnou bylo zásadní to, že i kdyby začala konvenčně, stačilo, aby jeden velitel praporu zmagořil, odpálil jeden jediný projektil a mohutnosti 0,1 kilotuna a jadernou válku už nemohlo zastavit vůbec nic.

ppor: A: Po dalším přemýšlení – a přečtení tvé klíčové poznámky o cvičení Vltava – začínám být krajně skeptický k celé ideji zastavování tankových jednotek malými taktickými atomovkami. Klíčová je ta poznámka, že by padlo na jednoho vojáka 48 civilistů. Pokud platí ten odhad, že tank zeslabuje asi 10x účinky radiace, tak to může být právě tak. A zbývá k tomu dodat, že těch 48 civilistů bude zřejmě z podstatné části vlastních, pokud zastavujeme útok na vlastním území. Takže z obavy před nepřátelskými tanky se raději pozabíjíme sami? Tedy z pohledu nepřítele- Pátrač.
Jinak problém malých jaderných taktických zbraní trval za nás i bez Crocketta; soustřeďoval se na daleko vážněji míněné kvéry, a to malé rakety a děla s jadernou municí.
A dodává: Tenhle problém trval za nás i bez Crocketta; soustřeďoval se na daleko vážněji míněné kvéry, a to malé rakety a děla s jadernou municí. Zde myšleno to, co naše zpravodajské informace označovali za atomové dělostřelectvo a taktické rakety – poznámka Pátrač.

Zde já Pátrač doplňuji: K tomuto a tak trochu proti jistým pochybnostem našeho podporučíka mohu dodat pár slov. Přesně takto to píší dobové předpisy. Asi to má svoji logiku. Od bodu dopadu je poloměr vyřazení tanků jako technických prostředků 200 metrů, tedy je to kruh o průměru 400 metrů Vyřazení osob v tancích je poloměr 440 metrů, průměr tedy 880 metrů. Při hloubce opěrného bodu roty do 1 000 metrů a šířce 1 500 metrů je vyřazeno kolem 70 % tohoto opěrného bodu a to trvale - nejde tedy mluvit o bojeschopném obranném prvku v síle roty. Ale taky otázka jak se k těmto číslům v šedesátých letech vlastně došlo. Podle mě to byl krám stejně nebezpečný protivníkovi i jeho uživatelům. Ale to jsem tak nějak vzal jako jednu z mnoha realit tehdejší divoké doby.

Vzhledem k jisté převaze armád varšavské smlouvy v konvenčních zbraních, bylo jasné že, že Davy Crockett je určen hlavně proti tankovým jednotkám. Prvořadou povinností velitelů malých tankových jednotek bylo, aby jejich zjištěná postavení zničili palbou na maximální metné dálky svých hlavních zbraní.

Platilo: průzkum, průzkum a průzkum. Zjištění čehokoliv byť jen podobného této zbrani – tedy i bezzákluzové kanóny a těžké minomety musí byt okamžitě napadeno. Útočí se okamžitě i na prostory soustředění těchto zbraní. Důležité bylo i to, aby pátrači a průzkumníci dokonale věděli, co hledají a co mají hlásit.

ppor. A: Platilo a platit bude i nadále. V tom je budoucnost. Princip, že všechny tyhle mrchy lítají ze zázemí, zpoza fronty, kde se nic neděje, znamená, že je nutno propašovat průzkum na místo. Pěšák najde raketu Pershing na protějším kopci, 2 kilometry daleko, a teď jako co? Bude se plížit k cíli jako Old Shatterhand a pak tam hodí granát? Zavolá na velitelství? Kdyby tam ovšem stál tank, je věc rázem řešitelná snadno a rychle.

A jsme u toho – tanková četa v průzkumu!!

Vypadá to jako naprostá volovina, nicméně tohle jsme skutečně cvičili, v létě 1988, konkrétně moje četa (kdovíproč zrovna ta). Plížit se tankem vypadá jako nesmysl, ale když si člověk uvědomí, jak veliké je skutečné bojiště a jak vypadá tank ze vzdálenosti kilometru a víc, tak už to taková sranda není. Když navíc máme v Evropě takové věci, jako lesní cesty, vesnice, náspy... všechny námitky proti uzavřenému terénu se tu najednou obrací ve prospěch tanku. Není účel se někam valit a dělat bengál, ale někde se nečekaně zjevit, párkrát prásknout a zase zmizet. Do cíle, který stojí zato.
A samozřejmě, že to bylo zaměřené zejména na rakety, houfnice, protiletadlové vehikly, radary a podobné srandy. Třeba jsme se někam vplížili, zaujali obranu, naproti se nám zjevily nějaké cíle, které jsme hlásili. S vyhodnocením, do čeho střílet a do čeho ne. A do čeho střílet ze všeho nejdříve. Když si spočítám náklady takové akce, připadá mi podobné válčení povážlivě efektivní.
Přiznám se, že v tomto místě mne vojna vzácně docela bavila. A klidně bych tomuto způsobu válčení věnoval daleko víc, být nějaký generál; a rozhodně bych k tomu vzal ty pěšáky.


Při ničení Davy Crockett tankovou četou či rotou bylo nutno mít za své, že nebude mnoho šancí na opakování výstřelů. Pokud by tyto jednotky zaváhaly, lehce se mohlo stát, že po první naší chybné ráně přiletí jaderná hlavice a problém naší tankové jednotky bude vyřešen jejím zničením.

ppor. A: Pokud bude partička držet rozumné odstupy, 200 metrů a více, pak to nebude až tak snadné, že? Ono ani tím Pershingem dost dobře nejde trefovat tanky v lese. Nehledě na to, že je to dost drahá sranda a velitelství by to třeba neocenilo.

Já Pátrač říkám, že střely Perhing 1 nebyla uřčena pro boj s tanky, tankovými četami nebo rotami. Byla určena k ničení významnějších cílů.
Střela MGM-31 Persching 1, byla a je operačně taktická střela 2. generace na tuhé pohonné hmoty. Ve výzbroji armády USA a Bundeswehru se objevila poprvé v roce 1964. Dolet 185 až 740 km a síla od 1 do 1,5 megatuny. Takže bych od těch podivuhodností pojmenovaných po hrdinovi od Alama neodcházel, celý tento blok je o nich a jen o nich. Na větší kalibry a jejich odlov jsem se nechtěl zaměřovat, ale zdá se, že se tomu nevyhnu a přidám ještě jednu kapitolu.

Ppor. A reaguje: Jasně, Pershinga jsem poněkud přehnal; ale v principu mi šlo to, že i ty nejmenší jaderné zbraně, včetně Crocketta, jsou prostředky nepřímé střelby, kterými se míří na určitý prostor, nikoli na konkrétní tank. Pro improvizovanou a rychlou střelbu na náhle se zjevivší tank nad lesem jsou zoufale nevhodné. Tank má v tomto souboji jasnou výhodu.

Ale pokračujme. Na zničení bylo potřeba 3 až 10 tanků- kdo by to byl řekl, tanková četa nebo tanková rota- několika výstřelů od každého a vždy použít tříštivotrhavou munici. (poznámka ppor A: Ono v zásadě lze tímhle šiškometem ničit skoro cokoli; jediná potíž je s tužšími bunkry a nepřátelskými tanky. Teprve tam to chce důraznější techniku. I když se nepodaří přímý zásah, potřeba vyhledat úkryt znemožní jaderný odpal a donutí prostředek k pohybu. Když se hýbe, nestřílí a je možno ho vypátrat a zničit.
Tehdy v těch letech se používal termín protiatomová obrana. To znamenalo ledacos a v souvislosti Davy Crockettem to znamenalo najít a zničit.

Pokud se nedaří tyto cíle najít a zničit, je potřeba udržovat sestavy rozptýlené a jednotky tak daleko od sebe, aby jeden výbuch nemohl zničit více jednotek najednou. V boji potom je potřeba zajistit trvalý těsný dotyk s nepřítelem. To mu znemožní použít jaderné údery z důvodu možnosti zasažení vlastních sil.

Obrázek
Zde je obrázek jak taková situace mohla vypadat

Na obrázku vidíme prostor rozmístění amerického pěšího praporu ve dvou sledech. V prvním sledu jsou dvě pěší roty, v druhém sledu jedna pěší rota přes oba sledy je vyznačen prostor, ve kterém se cyklicky pohybují tři prostředky jaderného napadení, celý prostor je krytý příčným postavením. Vyznačeny jsou i osy přesunů těchto DC do připravených palebných postavení. Do prvního sledu jsou začleněny dva kusy verze DC-28, přenosné a do druhého jeden kus DC-29 těžký.

V malém lesíku je umístěna naše hlídka bojového průzkumu. Před naším předním okrajem se nachází předsunutá pozorovatelna a na samotném předním okraji je vytvořena linie pozorovatelen a hotovostních tanků. Tyto tři průzkumné pozorovací prvky a bojová hotovostní vozidla by měly být za určitých podmínek zajistit zjištění míst odpalu zástřelných ran a zajistit jejich napadení tankovou palbou.

Mám o tom jisté pochybnosti, ale bralo se to velmi vážně a velmi vážně se to prý procvičovalo, hlavně v v letech 1964 až 1978. V tom roce poslední DC byly z Evropy odvezeny k likvidaci. Na druhou strany systémy DC byly od praporů staženy už údajně v roce 1971 nebo 1972. Takže se to možná od roku 1972 už necvičilo a jen se na to někde nostalgicky vzpomínalo. To bohužel nevím s vážností, kterou by si to zasluhovalo.

A opět opakuji, že bylo potřeba stále znovu a znovu mít na paměti:
- dokonale využívat krycích vlastností terénu, tedy přirozených úkrytů a skrytů,
- vždy co nejvíce jednotky zakopat a jeli potřeba použít k tomu i výbušniny
- maskovat, maskovat, maskovat

ppor. A: Přesně tak. A fungují i jednoduché skautské triky – například, že se nikdy nemáš zakopat nebo plížit po horizontu, ale vždycky kus před ním nebo za ním. Nebo, že co se nehýbe, není vidět.
Podotýkám, že by dnes mohl tento typ válčení drasticky změnit pozorovací dron a podobné hračky. Tohle je přesně to, co tankové četě v průzkumu chybělo k dokonalosti; tank, propojený s dronem nad lesem, je naprosto vražedné kombo.


Já Pátrač k tomu mohu dodat jen jedno. Drony při průzkumu musely v době služby ppor. Argonanta chybět. Dnes je má ve výzbroji nevím kolik armád, je už 25 let po ukončení Argonantovi aktivní služby, ale tehdy se o nich možná někde teoretizovalo, někde se zaváděly.

Ppor. A: To je shoda; taky jsem výslovně pravil, že se poznámka vztahuje na dnešek. Za nás byl dron naprosté scifi.
Spíše ale sloužili pro průzkum vyšších taktických a operačních celků a pro průzkumné jednotky se s nimi počítalo v daleké budoucnosti.


Naše armáda měla pouze a jen bezpilotní průzkumný prostředek Tupolev Tu-143 Reis. Byly jich pouze dvě letky, 101. letku, viz armádní komplet 1. armády ta měla základnu v Stříbře, později Krašovicích u Písku. Dále šlo o 104. letku, viz armádní komplet 4. armády, se základnou od počátku v Krašovicích. Nikdy jsem je v akci neviděl, ale pamětníci říkají, že to byl velký odvaz je provozovat.

Obrázek
A takto to zařízení vypadalo v době Argonatovy služby. Asi by to skutečně ve prospěch malé tankové jednotky nemohlo fungovat.

Položil jsem v této části práce otázku, která zněla: „ Zajímalo by mě, zda podporučík Argonantus tyto věci znal, cvičil a co si o tom myslel“.

Podle mě to byl další balík nutných znalostí, co musel mít a které musel být schopen aplikovat v praxi. A potěšením musím uznat, že to co mě zajímalo, podporučík sepsal více než výpravně. Ale ani to není vše.

Tanková četa – rota v léčce.

Tanková léčka se v obraně organizovala hlavně na tankově nebezpečných směrech, a to jak přímo na předním okraji, tak v hloubce obrany na stycích jednotek a bocích bojových sestav. (poznámka A: No, zkušenost ukazuje, že devět z deseti tankových přesunů se děje nakonec stejně po cestách a silnicích. Což je jistá nápověda.)
Historie válek prokázala, že nejúčinnější jsou právě léčky vytvořené malými tankovými jednotkami.

ppor. A: Ach. Tohle taky pokládám za zásadní trik. Učili jsme se to, ale taky dost málo. Souvisí to s tvým nenápadným, leč zásadním zjištěním, že hlavní typ bojové činnosti jsou přesuny. Takže není nic efektivnějšího, než na nepřátelský přesun někde bafnout. Údajně nezničitelný nepřátelský tank se tu zjeví najednou ze strany a nezakopaný; to je lepší než na střelnici, kde je standardní terč čelně. Když si vzpomenu, kolik hodin jsme se trmáceli s tanky terénem, unavení, zcela nepozorní, kolem vesnic, lesíků, náspů a kdovíčeho, všechno to jsou ideální místa, kde na nás šlo zaútočit.
Právě tady si myslím, že může rota celkem s přehledem zrušit celý nepřátelský prapor (ne víc, protože předpis byl, že se kvůli těm atomovkám a podobně nesmí přesouvat po jedné trase víc než prapor). Počítám–li deset prvních ran (každý tank jednu) během necelé první minuty, kdy zaručeně nikdo ani nevzdechne, tak už je po té minutě prapor nejspíš v totálním chaosu. A další minuty - no survivals, jak by řekl Bane.

Tady jedna důležitá poznámka, co ve výcviku taky chybělo – střelba na krátkou vzdálenost.
V důsledku maximálních dostřelů a zázračných podkaliberních granátů vládne psychóza, že tanky válčí na několik kilometrů a na méně než kilometr se nikdo nedostane, protože už je mrtvej. Ve skutečnosti je to blbost, protože terén dělá divy, a nemusí jít rovnou o město. I v tom slavném Zálivu se vícekrát stalo, že partička Abramsů bafla zpoza terénní vlny na partičku T 72 (nepochopitelně srovnaných za tou vlnou, kde nic neviděly), a smažili to do nich na pár desítek metrů. Tam rozhodne, kdo dřív; minela není moc pravděpodobná a otázka kadence je najednou docela zásadní. Přesně tak nějak by to zřejmě vypadalo v té léčce.


Volba postavení tanků v léčce má pro její úspěch zásadní vliv. Je potřeba zvolit místa které nepříteli znemožní skrytý manévr a současně umožní vlastním tankům být dokonale skryty a zaútočit na nepřítele s překvapením. Proto se volí některá z těchto míst:
- okraje lesíků, lesů, hustých křovinatých porostů
- odvrácené svahy
- okraje osad (poznámka A: V našich podmínkách geniálně jednoduché. Ona taková blbá stodola...)
- pole pokrytá vysokou kulturní plodinou, například kukuřicí,
- silničních a železničních náspů
- terénních vln a podobně

Účelem léčky bylo a doufám, že i dnes je pustit nepřítele na minimální vzdálenost a následně ho ničit nečekanou palbou z místa. Prvek překvapení je tedy nosný.

Maskování je nesmírně důležité a pokud je čas, je třeba jít do maximalistických kroků, včetně smetání stop pásů v terénu. Tanky se vždy zakopávají a to jak v hlavních postaveních léčky, tak i v záložních postaveních. (Poznámka A: na to bych nespoléhal. Naděláš plno bordelu, trvá to, potřebuješ vercajk. Ona taková blbá stodola...)
Cesty do záložních postavení se projdou a to všemi příslušníky posádek. Je-li třeba, vyznačí se. Jakmile se práce dokončí, vše se uloží k absolutnímu klidu. Jakýkoliv pohyb se zastaví, nastane rádiový klid a začne vyčkávání.

Na nepřítele se zahájí nečekaná ničivá palba ze všech zbraní, které jsou k dispozici. Boj zahajuje velitel tankové čety výstřelem ze svého kanónu. Pokud nepřítel postupuje v proudu, je vhodné jako první ničit první a poslední vozidlo proudu.

Ppor: A: Jasně, když lovím s rotou prapor, jedna četa nastřelí začátek proudu, druhá konec, třetí může kreativně vypomoct nebo trefit velitele. Chaos zaručen. Doporučuji taky střelit velmi rychle kulometem všechny maníky, co vykukují v pochodové poloze. Osobně moc nevěřím na to, že se podaří dostatečně rychle najít někoho, kdo útočí z nějakého blbého úhlu šikmo odzadu).

Až potom se palba přenese na střed proudu. Pokud je nepřítel v předbojové sestavě ničí se jako první cíle které jsou nejbližší k léčce a postupuje se směrem ke vzdálenějším. Dále je potřeba, pokud nepřítel postřeluje své okolí – tedy provokuje, aby zjistil, jestli zde nejsme – vydržet tak dlouho, než dorazí tam, kde ho potřebujeme.

Pokud se léčka propálí nebo je v boji přečíslena nepřítelem a hrozí její zničení, na rozkaz velitele bojující tanky vyjdou z boje a přemístí se do záložních postavení. Tanky odjíždí postupně a navzájem se kryjí palbou.
Naopak pokud léčka nepřítele poráží a ten zahájí ústup, tanky na rozkaz zahájí zteč a nepřítele dále ničí.

Velitel tankové čety, který dostal za úkol léčku zorganizovat, zanechá tanky po dosažení rajonu léčky ve skrytu a pokud to čas dovolí, provede se všemi příslušníky posádek rekognoskaci hlavních i záložních postavení. Je povinen.
- prozkoumat terén před postavením léčky
- určit úkoly, palebná postavení a palebné sektory jednotlivým tankům
- stanovit a je-li třeba vytyčit doplňkové orientační body, určit k nim vzdálenosti a připravit vše potřebné i pro střelbu v noci
- stanovit vše potřebné pro přípravu palebných postavení
- stanovit co a jak se před léčkou v terénu upraví, aby se vylepšili palebné možnosti tanků ve věžových postaveních
- stanovit jak bude zahájen boj, co kdo bude plnit a v jakém pořadí, a také způsob odchodu do záložních postavení
- domluvit součinnost jednotkami v okolí, pokud léčka je v hloubce vlastní obrany
- vyhotovit plán léčky
- hlásit pohotovost nadřízenému veliteli

Po vydání úkolů začne práce. Posádky zakopávají tanky, vše zamaskují a vyzkouší, zda možnosti palby nic neomezuje. Pokud ano, uvedou vše do stavu, aby tomu tak nebylo. Po celou dobu se organizuje pozorování, a dbá se na možnost nepřátelského průzkumu.

Na další obrázku je zakreslena činnost tankové čety v léčce. V této situaci si dovedu našeho podporučíka dobře představit. Je to druh boje, který si lze dopředu připravit, je možno zajistit odpočinek, dostatek paliva i munice. A je zde prostor pro kreativitu a vlastní myšlení a to byl prvek, který AVKVŠ v sobě měli.

Obrázek

Co na obrázku vidíme:
Je zde komunikace z osady LHOTA – omlouvám se, že mě nic lepšího nenapadlo – do samoty BALAJKA. Charakter pokrytí terénu umožnil vytvořit léčku tak, jak je zakreslena v postavení jedna.
Tanky 1 a 2 jsou ve věžovém postavení a mají dokonalý výhled výstřel na komunikaci.
Tank 3 je v samostatném palebném postavení, opět po věž v zemi a je připraven vést palbu křížem přes palbu tanků 1 a 2.

Nepřátelská jednotka v síle roty jako čelní pochodová záštita větších sil nepřítele postupuje po komunikaci a je jištěna pátracím vozidlem. V okamžiku kdy se celé toto těleso objeví v zorném poli velitelů tanků číslo 1 a 2, na pokyn velitele čety tyto tanky zahájí boj.
Tank 1 zničí poslední vozidlo v proudu nepřítele
Tank 2 zničí pátrací vozidlo.
Následně přenesou palbu na ostatní vozidla proudu.

Nepřítel je zkušený, schopný a statečný. Okamžitě se začne bránit. Aby ztížil palbu našich tanků, nezasažená vozidla okamžitě po překonání prvotního překvapení, provedou vlevo v bok. Díky tomu tím vystaví palbě nejodolnější části vozidel a zmenší cílovou plochu pro naše tankisty. Jakmile se ukáží pravé boky nepřátelské techniky osádce tanku číslo tři, ten okamžitě zahájí palbu a nepřátelská kolona je v křížové palbě.
Při troše vojenského štěstí je možno tuto kolonu kompletně zničit.

Po zdárném splnění úkolu, nebo při příjezdu posil ničenému nepříteli je zahájeno vyvedené tanků z prvních postavení do postavení druhých. Jako první vyráží tank číslo 1, s odstupem cca 150 až 200 metrů následovaný tankem číslo 2. Rizikový přejezd přes odkrytý terén kryje svojí palbou tank číslo 3.
Tank číslo 1 zajíždí do úkrytu mezi objekty osady BALAJKA.
Tank číslo 2 do okopu v lesíku.
Jako poslední opouští stanoviště tank číslo 3 a jen přeskočí do nového připraveného postavení.
Po pár minutách maskování, a doplnění munice ze zásoby připravené v druhém postavení je zde nová léčka připravená k boji.

ppor. A: Ještě bych tady zmínil ty kopce. Umožňují naprosto démonické léčky; například u nás velmi častá situace přejezdu údolí (západně od Prahy je jich mraky). Tanky sjely s kopečka dolů a škrábou se nějakou cestou do protisvahu. Načež léčka, která je nechala v klidu projet, do nich začne smažit s toho protisvahu za nimi. Jednak není sranda objevit, pokud po tobě někdo střílí (když navíc při první trefě umřeš), jednak je to střelba šikmo shora a zezadu, tedy pro napadeného asi vůbec nejhorší možný úhel, a ďábelská pointa je, že když jsou útočníci konečně objeveni, tak na ně vůbec nejde nijak střílet, protože tank, šplhající do svahu nezvedne dost vysoko kanón. A to někdy ani když si najede do boku, když je součet úhlů dost mizerný (což si léčka může prozkoumat dopředu). Důležité je tedy nastřelit jako první ty, co by teoreticky střelbu oplácet mohli a ostatní jsou dost v pytli.

Jak by řekl velký muž s dýmkou a houslemi bydlící na Baker Street 221/B: „Jak prosté“
(poznámka A: Kupodivu, velení WS na to až tak nevěřilo. Víc se věřilo na ty mastodontální linie).

Tankové četa – rota jako pochodové zajištění

ppor. A: To je vlastně protihra té předchozí situace. Je-li nejdůležitější přesun, pak je základem válčení jednak jeho ničení (viz dříve), jednak zabránění tomuto zničení.
Řekl bych, že ČPZ to má o dost těžší, než parta, číhající v léčce. Například je svázána tím, kam má chráněná jednotka dorazit; ČPZ si nelze provozovat tam, kde je to výhodné pro četu, ale prostě na trase pochodu a nikde jinde.
Docela silně také hrozí, že je parta v léčce nechá prostě projet, napadne pochodový proud za nimi a ČPZ zjistí malér až ve chvíli, kdy je kilometr vpředu za třemi zatáčkami. Zabránit tomu a nic nepřehlédnout není z tanku tak úplně sranda.


Tankové jednotky se přesunují pochodem nebo se přepravují po železnici. Tak to bylo za II. světové války, a tak to bylo v armádách Varšavské smlouvy chápáno až do jejího zániku.

ppor.A: Ach, ano. To jsme zdědili od soudruhů z Ruska – tam totiž na plnou nádrž rozhodně Rusko nepřejedete. Takže výsledek byl, že celá válečná infrastruktura železnic byla zbudována za účelem dostat všude co nejrychleji hromadu tanků. Pročež jsme taky do vojenských prostor často vagónovali a jezdili vlakem; ono to taky tak strašlivě neničilo silnice. Nicméně, byla to docela nebezpečná pakárna a z hlediska válečného byl navagónovaný prapor bezmocný jak batole. Dělat léčku, číhající na vlak s navagónovanými tanky by byl asi obzvláštní masakr.
Prý se cvičilo – ale my jsme necvičili, neb to bylo asi dost drahé – seskákat s tankem z vagónu rovnou, v případě leteckého útoku. Vagón byl samozřejmě na odpis. Pokládám to stejně za utopii – letecký útok se děje v řádu desítek vteřin, nebo ještě hůře, dostat se tak rychle k tanku, zareagovat a seskákat by chtělo hodně velkou kliku. Obávám se, že s tou tankovou léčkou by to nebylo lepší. Přepravovat ve válečném stavu někde u fronty tanky vlakem je tedy spíš dost pracný způsob sebevraždy, než co jiného.


K tomu Pátrač dodává: účastnil jsem se vagónování techniky několikrát a to jak kolové, pásové i speciální. Přeprava po železnici je dobrá v tom, že se nemírně šetří limity proběhů kilometrů a motohodin všeho co je na vagonech. Vagónoval jsem na stálých rampách na železničních stanicích a dvakrát jsem budoval přenosnou nakládací rampu. Přenosnou pokaždé jako vykládací, když nemohla technika z vagónů ve stanici.
Nemyslím si, že by naše armáda byla tak hloupá, aby na vagonech přisunula techniku méně než 100 km ke frontě v době probíhající války. Jako mírová přeprava to bylo v pohodě, jako přeprav za války to mělo své limity a naši přepraváci to velmi dobře věděli. Proto očekávat pozemní léčku na transport asi nebylo reálné. Co se týká leteckých možností nepřítele, to je jiná limonáda a myslím si, že i 500 kilometrů od fronty si žádný transport nemohl být ničím jistý

Ppor. A: Tak. Nejsme ve sporu - ta léčka je spíš akademická vychytávka; letadla ovšem hrozí v případě války dost akutně na celém našem území a pak máme ty taktické atomovky, pro které je takový navagonovaný vlak taky ideální cíl. Takže myslím, že v našich podmínkách má cenu posílat tanky vlakem jedině v míru.

Pochod je nejčastější způsob bojové činnosti tankových jednotek. Poznámka od Argonanta: Ano, tady jsi to řekl, a já na to už navázal několikrát. Je to přesně tak. Zní to divně, ale je to pravda. V době válečného ohrožení státu nebo už v probíhajícím válečném střetu se provádí zpravidla v noci nebo za snížené viditelnosti.
Rychlost pochodu závisí na:
- přiděleném úkolu
- na připravenosti osádek, stavu cest
- na počasí, roční a denní době
Průměrná rychlost při normálním pochodu v pochodovém proudu pluku je :
- ve dne 25 ž 35 kilometrů v hodině
- noci 15 až 25 kilometrů v hodině
ppor. A: S malou jednotkou bych si troufl daleko na víc. Tohle jsou čísla tak pro terén. Prapor na pochodu ovšem víc asi fakt nedá.
- při takzvaném úsilném nebo usilovném pochodu se jede na maximum možností techniky a tedy se tento způsob používá jen ve stavu nejvyšší nouze.

Podle stavu komunikace, charakteru terénu a povětrnostních podmínek se rychlost může měnit. Jsou-li tankové jednotky součástí smíšených pochodových proudů s kolovou technikou a řekněme si upřímně, že tomu tak většinou je, rychlost dána rychlostí nejpomalejšího vozidla nebo jednotky.

Vzdálenosti mezi jednotlivými vozidly a skupinami vozidel byly tyto:

mezi tanky- 50 metrů
mezi skupinami tanků – 150 tedy mezi četami v rotě
mezi praporními proudy 250 metrů
Jde tedy o velmi dlouhé sestavy.

ppor. A: Zlatý oči, které to uvidí. To bys měl prapor na kilometru a půl, se započtením dalších mezer i víc. Myslím, že jsme těchto čísel nikdy nedosáhli a většinou jsme byli namaštění tak na půl kilometru, všech 31 tanků. Viz ostatně tvůj obrázek o kus dál.

Za denních pochodů se dělají takzvané malé a velké zastávky za účelem odpočinku řidičů, prohlídek techniky, doplnění paliva a výdeje stravy. V noci se dělají pouze malé zastávky. V zimních podmínkách se velkým zastávkám vyhýbáme také, z důvodu nízkých teplot. Poznámka A: V tanku je hodně velký rozdíl, jestli jede, nebo stojí. Když běží motor, je tam teplo. Když stojí, tak...
Jen pokud jsou na ose pochodu osady, je možno i v těchto podmínkách velké zastávky dělat.

Za malých zastávek pochodový proud zůstává na komunikaci, jen se stáhne a pravou krajnici a vozidla se sjedou na vzdálenost 10 metrů. Za velkých zastávek jednotky sjedou z komunikace a rozmístí se podél odboček, lesních průseků a podobně. Ihned se organizuje strážní služby a celý prostor velké zastávky jistí pátrací vozidla nebo pátrací hlídky.
Vyčleněné pochodové zajištění přestávky nemá. Vždy zůstává v pohotovosti, rozmisťuje se na výhodných čarách a plní své úkoly.

Jsou-li podmínky příznivé, je možno pochodovou sestavu zhustit. To potom vylepší časové limity pro její přechod do sestavy předbojové a následně bojové. Naopak pokud je-li vysoká prašnost, náledí, prudká stoupání a klesání nebo se musí překonávat zamořené prostory, vzdálenosti mezi vozidly se zvětšují.

Velitelé jednotek pochodují vždy v jejich čele. Poznámka A: To aby nepřítel v léčce lépe věděl, koho má trefit. Pochodové proudy vždy jedou po pravé straně komunikace. Předjíždět jeden pochodový proud druhým může povolit jen nadřízený velitel. Tankové jednotky nikdy nesmí pochodové proudy předjíždět. Poznámka A: Ono na to taky nebývá místo. A předjíždět jeden prapor druhým, s ohledem na léčky, bombardování a atomovky... Krutečku, ne.
Při závadě vozidlo sjede nebo je odtaženo mimo komunikaci. Po opravě vlastními silami osádky nebo technického zabezpečení, se tank či jiné vozidlo začlení na konec právě přejíždějícího proudu. Ke své jednotce nezačlení až při velké zastávce.

Tankové četě nebo rotě určené do pochodového zajištění mohou být přiděleny:
- dvě družstva pěchoty, na OT, BVP nebo jako tankové výsadky, od poloviny sedmdesátých si s variantou tankových výsadků už moc nepočítalo
- ženijní družstvo
- chemická průzkumná hlídka
- 1 až 2 motospojky.

Materiálně technické zabezpečení pochodu.

Pochod, zvláště pak pochod na velkou vzdálenost je náročná bojová operace. Natolik náročná že její náročnost někdy může zastínit přímé bojové nasazení.
Proto je pro pochod pamatováno na pečlivou přípravu a co nejlepší materiálně technické zabezpečení. Proto velitelé všech stupňů musí zajistit vydání rozkazů pro:
- doplnění tanků PHM a vytvoření zvýšených zásob PHM přímo u jednotlivých vozidel

Obrázek
Tank T-55 připravený na pochod-zvýšené zásoby PHM

- ošetření tanků a jejich malé a střední opravy s důrazem na motor-převodovou soustavu
- kompletní ošetření a opravy pojezdových ústrojí.

Vše se koná silami posádek:

V oblasti PHM šlo o instalaci dvou sudů 200 litrů s motorovou naftou na držáky, které jsou součástí každého tanku a jejich propojení s palivovou soustavou tanku, uložení přídavného obalu s tankovým olejem pro průběžné doplňování.
Kontroluje se munice pro palubní zbraně i osobní zbraně posádek.
Posádka si zajistí odběr proviantu na celou dobu trvání pochodu
Kontroluje se a doplní materiál pro dezaktivaci a odmoření vozidel pro případ překonávání zamořených prostorů.
Kontroluje se úplnost ženijního matriálu a materiálu pro samovyprošťování vozidel.
V určený čas se provede úplná prověrka funkčnosti všech agregátů, jejich promazání a aretace.

Velitel tankové roty a čety před zahájením pochodu po obdržení rozkazů od nadřízených provádí:
- ujasnění úkolu a hodnocení situace
- časový kalkulaci přípravy na pochod a samotného pochodu
Když si to promyslí, zahájí vydávání:
- předběžného nařízení
- bojového rozkazu
- proces kontroly a postupování hlášení pohotovosti k plnění úkolu

Při ujasnění úkolu rozebere:
- úkol nadřízených jednotek, tedy roty, praporu a pluku
- úkol vlastní čety anebo roty
- délku pochodu
- činnost sousedů
- délku pochodu
Potom si to poskládá v hlavě a má představu co jeho jednotku čeká.

Časová kalkulace, která následuje, se sestává z:
- čas kdy byl obdržen úkol
- dobu pohotovosti
- kolik času má jednotka na přípravu pochodu a kolik z toho je to denní či noční doba
Díky tomu je schopen si uvědomit kdy musí vydat předběžné nařízení a kdy bojový rozkaz.

Předběžné nařízení by mělo vždy obsahovat:

- zprávy o nepříteli
- úkol čety nebo roty
- úkoly materiálně technického zabezpečení
- dobu ukončení přípravy
- hlášení pohotovosti
- místo velitele čety či roty

Následně velitel prostuduje mapu, kde má osu přesunu a zde pečlivě studuje:
- čar výhodných k boji
- míst vhodných pro pozorování
- úseků trasy kde hrozí největší nebezpečí vzdušného a pozemního napadení
- místa, která pokud obsadí nepřítel, zadrží nebo úplně zastaví pochod
- možnosti obejití nebezpečných míst

ppor. A: Tak. V realitě válčení r. 1987 vzácný krok; svěřili mu mapu. Ta je příšerně tajná, kdovíproč. Zřejmě aby do toho moc neviděl. Vůbec jedním ze základních syndromů ČSLA je nedůvěra a paranoia. Předpokládám také, že v Rusku nebyl běžně k dostání soubor turistických map.
Podle mne mapou vůbec nějaké velení začíná; vědět, jak pokračuje terén, který nevidíš, je naprosto zásadní.
Kdyby mi armáda v jakémsi záchvatu šílenství svěřila pedagogickou metodiku, naučím
- napřed vojáky mluvit mezi sebou rádiem,
- potom jezdit,
- potom jezdit podle mapy.
A pak lze přidávat další činnosti, například to populární střílení (které stejně je třeba cvičit za jízdy), plížení, maskování a tak.


Zde má Argonatus naprostou pravdu. Voják základní služby na jakékoliv funkci se s mapou setkal jen vzácně. Díky tomu mohl vzniknout tento půvabný vtip:

Sedí babička na návsi a dívá se, jak kolem jezdí vojenská technika šup sem, šup tam. Kouká na to boží dopuštění a říká si:
„Jezdí vojáčci, jezdí. A mají mapy. To se budou každou chvíli ptát na cestu“.


Byla to obrovská chyba. Mapy byly označené jako tajné a tím pádem pro většinu vojenské populace nedostupné. Z hlediska topografie byla většina pologramotná nebo hůře, úplně negramotná.

Zde už následuje hodnocení situace. To je vlastně první stupeň vydání bojového rozkazu a obsahuje:

- hodnocení nepřítele, ke kterému se bude pochodovat, jeho síla, rozmístění a charakter jeho činnosti
- stav vlastní jednotky a bojové možnosti případných posilových sil
- rozmístění a úkoly sousedních jednotek
- charakter terénu, prostory nebezpečné z hlediska možnosti použití ZHN, průchodnost terénu se zřetelem na přirozené a umělé překážky, podmínky pro pozorování, maskování, orientaci, ochranné vlastnosti terénu a možnosti jejich využití
- denní a noční doba, počasí a jejich vliv na činnost jednotky

Je-li hotov má jasno:
- jak rozdělit přidělené prostředky a uspořádat pochodovou sestavu
- jak silně vyslat přímé zajištění, čelní hlídku nebo pátrací vozidlo
- rychlost přesunu a vzdálenosti mezi vozidly
- čáry výhodné pro vedení střetného boje pokud ho lze očekávat
- jak řešit otázky bojového zabezpečení
- čáry výhodné pro zastávky
- čáry výhodné pro zastávky

Vše výše uvedené se potom přetaví do bojového rozkazu pro pochod, dle služebního předpisu tank 1-1. (Poznámka Argonantus: Ten jsme kupodivu tak vehementně necvičili. Kdovíproč)

Po vydání bojového rozkazu prověří, zda všichni podřízení vše pochopili. Podřízení velitele vydají vlastní rozkazy a to až do stupně velitelů tanků. Potom podají hlášení svým nadřízeným.
Pokud je to jeho úkol, v určený čas vyšle pochodovou záštitu nebo pátrací vozidlo či vozidla. V určený čas hlásí projetí výchozím místem. Sám pochoduje na určeném místě v čele své jednotky, nebo pochodové záštity a řídí postup těch jednotek a vozidel, kterým velí. Prostě velí a řídí bojovou činnost svých podřízených.

Pochodové zajištění pochodového proudu bez očekávání napadení nepřítelem.

Je to postup, kdy y se naše vojska přesunují v hloubce vlastního území nebo v době, kdy není napadení nepřítelem z jakéhokoliv důvodu možné. Následuje obrázek, kde je ukázáno schéma pochodujícího tankového praporu s pochodovým zajištěním.

Obrázek

Co na obrázku vidíme? Je to jednoduché.
Je zde schéma pro pochodový proud tankového praporu. Je zde určen směr pochodu a jeho pochodové zajištění. To je v tomto případě tvořeno pouze pátracími vozidly, které se pohybují v určené vzdálenosti okolo pochodového proudu. I když to schéma ukazuje, není pravidlem, že by byl pochodový proud střežen ze všech čtyř stran.

Pochodové zajištění pochodového proudu při očekávání napadení nepřítele.

Další obrázek ukazuje pochodové zajištění pochodového proudu 1 tankového praporu 21 tankového pluku při postupu do prostoru rozmístění v situaci kde je možno očekávat působení nepřítele.

Obrázek

Na obrázku je zobrazen pochodový proud tankového pluku, který si vyslal před svoji sestavu pochodové zajištění v síle tankové čety posílené motostřeleckým družstvem. To plní úkol pátracího vozidla, které díky tomu že je to motostřelecká jednotka může vysílat i pěší průzkumníky, pátrače.

Čelní pochodová záštita pracuje v podmínkách stálé bojové pohotovosti. Velitel ČPZ postupuje v čele své jednotky a trvale pozoruje činnost pátracího vozidla. Pokud ČPZ plní tanková rota, může plnit úkoly pátracího vozidla i celá tanková četa.
Spojení je řešeno rádiem, signály praporky a naprosto výjimečně signálními raketami. ČPZ nebo pátrací vozidla postupují po stanovené ose svižně a nesmí brzdit hlavní proud zajišťované jednotky.

ČPZ má hodně práce:
- zajišťuje bezpečnost střežené jednotky
- zjišťuje stav komunikace, mostů, tunelů a hledá, pokud je potřeba objížďky, brody nebo přepraviště. Vše vytyčí a vyznačí průjezdy.
- drobné nedostatky odstraní na místě
- vytyčuje objížďky
- při malých zastávkách ČPZ zaujme určený prostor a zajišťuje pochodující jednotku z místa. Zde se zamaskuje v úkrytu a připraví se na odražení možného útoku. Organizuje kruhové pozorování a kruhovou obranu

Poslední obrázek ukazuje variantu, která se až tak moc neuvažoval a necvičila. Je to pochodové zajištění proudu 21 tankového pluku, který utrpěl v boji nezdar a musí ustoupit. Poznámka Argonatus: Fakt. O tom se taky moc neuvažovalo. A bylo to docela důležité.

Obrázek

Na obrázku je vidět kombinovaný pochodový proud 21 tankového pluku. Ustupuje – tehdy se eufemisticky říkalo, že se odpoutává od nepřítele – a možné směry příchodu nepřítele, který vdaném momentu asi vyhrává a směr ústupu našeho pluku.

Vpředu je proud jištěn pátracím vozidlem. Na zádi je jištěn zadní pochodovou záštitou pátracím vozidlem a na ohroženém boku boční pochodovou záštitou a pátracím vozidlem. Pátrací vozidlo je ve všech případech pátrací tank.

Pochodové zajištění v této krajní situaci musí být připraveno ihned zahájit boj. Organizuje se pečlivé pozorování a nepřítel se aktivně vyhledává. Pokud narazí na slabého nepřítele, okamžitě jej napadne. Pokud je nepřítel silný, plní úkol podle vzniklé situace. Vyhodnotí stav a buď na nepřítele také zaútočí s cílem získat převahu, nebo zaujme výhodné postavení a nepřítele napadne palbou. Při tom vyčká příchodu dalších sil.

ZPZ- zadní pochodová záštita se může dostat do boje s nepřítelem. Stane-li se tak, urputně brání každou výhodnou čáru v hodnou pro jeho zadržení, nebo aspoň zpomalení. Pokud je čas, vytváří léčky a snaží se uzpůsobit nepříteli co největší ztráty. Bojuje tak dlouho dokud má čím, nebo do doby, kdy bráněné proudy zaujmou plánovanou čáru kde se budou bránit samy.
Velitel ZPZ činí opatření tomu, aby nebyl obklíčen. Pokud je to její úkol a má k tomu vyčleněné ženijní síly ničí komunikaci, ničí mosty a zavaluje zúžené průjezdy.

ppor. A: Na tomto místě ještě pár dalších speciálních vychytávek.

Nepřímá střelba. Učí se, že tank má kanon, určený pro dolní skupinu úhlů a razantní přímou střelbu. Což je svatá pravda; ale při tom je to furt ještě dělo. Ono lze taky někde v klidu najet na nějaký kopeček, pohrát si trochu s úhly a s mapou, a začít to najedou partou tanků vlažit do místa, kde je nějaký zajímavý bod, třeba nepřátelský tábor, radarová stanice, letiště nebo tak. Výsledek napadení nepřítele tříštivotrhavými granáty může být pro něj nečekaně zdrcující. Tank T 55 dostřelí za podobných okolností 24 kilometrů, T 72 zřejmě ještě dál.

Letadla a vrtulníky. V zásadě na ně tank nemá skoro nikdy a jediné, co může, je se schovávat. Ale existují zajímavé výjimky – třeba tank v kopcích slušně schovaný na kraji lesa, kde se mu letadla nebo vrtulníky trapně promenují před kanonem. Kdo by odolal, že.


Tímto jsem popsal a zobrazil některé zvláštní činnosti malých tankových jednotek. Je jedno jestli by podporučík Argonantus byl velitelem čety nebo roty. Pokud by byl nasazen do boje v těchto zvláštních situacích, asi by toho měl na hrbu dost a dost. Jeho odpovědnost každou další stránkou v této práci popsanou roste a roste. Byl to borec.

ppor. A: No, jak už jsem přiznal; podobně jako většina záklaďáků jsem nejvíc ze všeho chtěl být někde úplně jinde a jako borec jsem si rozhodně nepřipadal.
Troufám si odhadnout, že tak 25-30% času vojny tvořily služby, dalších 25-30% další běžná buzerace, jako kreslení osobních deníků, organizace čety, shánění nějakého vybavení které nebylo, parkové dny (údržba tanků) a s bídou 30% tvořilo potom opravdové válčení, jako poplachy, cvičení a „malá“ cvičení v učebně, na cvičišti za kasárnami a tak. Z toho zase menší část času jsme opravdu jezdili a cvičili, zdrcující většinou taktiku (útok/obrana) a střelby, na tyhle vychytávky, které byly jedině zajímavé, kdy velitel opravdu něčemu trochu velel, zbyl nepatrný čas někde na konci vojny, jestli tři týdny dohromady, je to hodně.
A drtivá většina vojáků včetně AVKVŠ tuhle poslední kapitolu neabsolvovala vůbec.

Klíčová otázka, ke které se asi ještě dostaneme víckrát, totiž, zda bych válku přežil, podle mne velmi závisí na tom, jestli bych šel k 16. divizi s těmi záložáky (a pak je přežití čirá statistika, dost mizerná). Jeden kamarád sloužil v někde na tanku v Karlovarské divizi na T 55, kde bylo daleko zřejmější, že jde hlavně o ty poplachy a pohotovost, protože byli málem na hranici. Úkolem bylo přežít několik úvodních hodin války, vyvézt tanky z kasáren a párkrát vystřelit na imperialistu. A nejspíš při tom zahynout do několika hodin či dnů. Pokud bude zabitých víc, než vlastních ztrát, je to vítězství. Myslím, že 16. divizi nečekal jiný osud.

Nebo by se někdo rozpomenul na to, že mám jako tankový průzkum lovit Pershingy a poslal by mě do akce speciálního druhu. Což by skoro vyžadovalo opravdové tanky a jiné výhody. Pak bych viděl svoje šance lépe. Tedy, asi bych zemřel taky, ale alespoň by byla sranda.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla II.

Příspěvek od Pátrač »

Část pátá: Materiální a zdravotnické zabezpečení boje malých tankových jednotek
Na úvod bych chtěl předeslat, že v době existence kdy sloužil podporučík Argonantus, nebyl používán dnes běžný termín logistická podpora. Po sovětském vzoru bylo všestranné zabezpečení armády v poli řešeno tak, že bylo rozděleno na tři části.

TÝLOVÉ ZABEZPEČENÍ

TECHNICKÉ ZABEZPEČENÍ a

ZDRAVOTNICKÉ ZABEZPEČENÍ

ppor. A: Tady bych toho měl mnohem méně, protože o týlu jakožto bojová jednotka vím houby. Nějak to prostě dokázali vyřešit týlaři na praporu (čili ČTZ) a na pluku (RTZ); a tuším, že toho nebylo málo; a že bez nich bychom nejen neválčili, ale nefungovali ani normálně v míru.

Jelikož jsem v ČSLA pracoval jako týlový specialista služby PHM, na funkcích NS PHS 31.rlrtz v Bechyni, ČVO 740 a potom jako důstojník služby PHM 51. lpr v Prostějově, ČVO 742 budu se věnovat pouze týlovému zabezpečení. Dotaz Argonantus: Aha, takže ta druhá Písecká armáda. A Prostějov, to byl snad i Východní okruh, ne?

Doplním alespoň rámcově zdravotnické zabezpečení a technické taky trošku probereme. Ale je fakt, že moc toho opravdu vypovídajícího o něm nevím. Pravda je, že tyto jednotlivé složky spolu spolupracovaly, využívaly společnou obranu a ochranu při přesunech i v prostorech rozmístění.

Takže se do toho pustíme. Ale napřed vysvětlení pro Argonanta a snad i zbytek světa.

Vojskové letectvo bylo důležitou složkou našich leteckých sil, ale bylo slabé.
Tolik bojových vrtulníků co celá ČSLA, jich měla jedna jediná americká divize. Do roku 1987 bylo voskové letectvo podřízeno pod 10. leteckou armádu s velitelstvím v Hradci králové a pod pozemní vojsko by přešlo v době převodu celé 10. letecké armády pod Československý front.
Poté co bylo vyvedeno od 10. letecké, byla na velitelství Západního vojenského okruhu nová Správa vojskového letectva a ta převzala:

Pro 1. armádu:
11. vrtulníkový pluk a 11. letištní prapor na letišti Plzeň-Bory
1. letku velení a průzkumu a 1. rotu letištního a radiotechnického zabezpečení všechny tyto útvary byly dislokovány na letišti Plzeň-Líně

Pro 4. armádu
51. vrtulníkový pluk a 51. letištní prapor na letišti v Prostějově
52. letku velení a průzkumu 52. rotu letištního a radiotechnického zabezpečení na letišti Havlíčkův Brod.

Nad pluky, letkami a jejich doprovodnými útvary měla jistou pravomoc i velitelství jejich mateřských armád.
Pluky byly tvořeny vždy dvěma letkami vrtulníků Mi-24 různých modifikací a jednou letkou vrtulníků Mi-17. Použití je logické: taktické vzdušné výsadky, doprava osob a kurýrní služba, boj s protivníkem pomocí PTŘS, leteckých neřízených raket a leteckých bomb. A nesmíme pominout ani rotační čtyřhlavňový rychlopal na Mi-24. I vrtulníky Mi-17 mohly na doplňkových nosnících nést celkem 6 raketnic pro neřízené protizemní střely.

U letek velení a průzkumu se soustředily dopravní vrtulníky pro plnění dopravních kurýrních služeb a vrtulníky průzkumné . Byl zde převážně vrtulníky MI-8 a Mi-2.

U letek a pluků byly umístěny mírově i vrtulníkové odřady jednotlivých divizí. Třeba v Bechyni jsme měli dva. Byly to maličké útvary tvořené válečně 4 kusy vrtulníků Mi-2, přebíraných v Polsku. Tedy mírově to byly vrtulníky dva a dva se doplňovali válečně například od Slovairu. Tedy třeba by se pro armádu zabavily práškovací stroje. Sloužily jako dělostřelecké pozorovatelny a pro průzkum použití zbraní hromadného ničení nepřítelem.

Přímo pro Československý front byla určena 31. smíšená letka velení a průzkumu a její doprovodný útvar 31. rota letištního a radiotechnického zabezpečení na letišti Bechyně. TO byl do jisté míry unikát. Měli jsme roj křídlatých mašin, kde byl jeden Turbolet a dvě éra AN-24, další roj byl roj speciální techniky, kde byl jeden kus vrtulníku Mi-9 IVOLGA, což bylo éro pro velitele frontu-vzdušné místo velení, a tři létající rušiče Mi-8PPA.
Nakonec zde byly dva roje dopravních vrtulníků. Jo my v Bechyni jsme nebyli jen tak někdo.

Jestli měl Východní vojenský okruh nějaké vlastní letectvo, nemám ani potuchy.

No a skoro jsem zapomněl na ten materiální aspekt Argonantovy nikdy nevypuklé války. Tak přestaneme řešit podružnosti a dáme se do materiálu.

Základem týlového zabezpečení útvarů jednotek ČSLA byly POHYBLIVÉ ZÁSOBY MATERIÁLU. Pohyblivé zásoby byly materiál všech materiálových tříd potřebný k tomu, aby bojující armáda byla schopna vést boj na dobu 3 až 5 dnů. Za tuto dobu se měl rozvinout polní zásobovací systém, tedy armádní a frontová základny týlového zabezpečení.

Pohyblivá zásoby byly kalkulovány, vytvářeny, přepravovány, spotřebovávány a doplňovány v základních kalkulačních ekvivalentech. Byly to tyto termíny:

Palebný průměr: počet kusů střeliva určený k dané zbrani. U zbraně Sa 58 to bylo 300 nábojů. Palebný průměr pro jednotlivé zbraně určovaly speciální předpisy. Palebný průměr jednotky nebo útvaru byl součet všech palebných průměrů všech zbraní a zbraňových systémů celé jednotky nebo útvaru. Byl spočítán na kusy a převeden do tun.

Denní dávka potravin: množství kalorií uložených v různých typech konzervovaných potravin a pečiva, které mělo zajistit energetickou spotřebu vojáka na jeden den. Denní dávka potravin útvaru jednotky tak byl dán prostým součtem vojáků a násobeno jednotlivými složkami této stravní dávky,

Záloha výstroje letní/ zimní: množství jednotlivých výstrojních součástek na kompletní vybavení jednoho vojáka na letní/ zimní období. Jestli si dobře pamatuji, šlo o 25 kompletů.

Náplň PHM: bylo to předepsané množství PHM, které muselo mít přímo u sebe jedno vozidlo nebo agregát. Bylo to zajímavé:

Třeba pilíř dopravy čehokoliv, nákladní automobil terénní střední, slavná P-V3S měla náplň tvořenou:
- 120 litrů v základní nádrži
- 80 litrů uložených ve 4 kusech kanistrů 20 litrů.
Suma: náplň vozidla P-V3S byla 200 litrů motorové nafty. A aby bylo na co koukat:

Obrázek
Legenda naší armády nákladní vozidlo terénní střední, Praga V3S v plné kráse.

Tank T–72 měl obsah integrálních nádrží 1560 litrů, což byla jeho náplň, ale to byla pro podporučíka Argonanta hudba míru. Jeho válečná mašina, tank T-55 měl obsah nádrží 960 litů motorové nafty a tedy tuto náplň PHM

EC-1kVA měla obsah nádrže 7 litrů a 60 litrů benzinu ve směsi s olejem M2T měla uloženo ve třech kanistrech na PHM 20 litrů
Suma: náplň této maličké elektrocentrály byla 67 litrů

Náplně PHM byly přesně určeny předpisem PHM 1-1, příloha 1 a ten pamatoval na všechno, co v ČSLA spotřebovávalo cokoliv. Obecně platilo, že náplň PHM má zajistit proběh:
550 až 650 kilometrů u kolové techniky
250 až 350 kilometrů u pásové techniky – (poznámka Argonantus: Takže prakticky celé Čechy z jednoho konce na druhý. Pro účely středoevropského válčení dostatečný dojezd pro kdeco).
24 motohodin u agregátů, u vybraných pak 48 hodin.
1 letadlový vzlet u letecké techniky

Náplň PHM pak byla součet náplní všech vozidel útvaru jednotky. Byla rozdělena na náplň PHM pro kolovou techniku a agregáty jako jedna skupina a náplň PHM pro pásovou techniku jako druhá skupina.

ROZLOŽENÍ POHYBLIVÝCH ZÁSOB

Základní jednotkou zabezpečení vojáka pro boj byl voják sám. Takže napřed se podíváme na něj.

Střelecký materiál
-jednu polovinu palebného průměru své zbraně, například u SA vz. 58 šlo o 150 nábojů, u RPG-7 nesl pancéřovník 3 střely a jeho pomocník dalších 7 a to vlastních střel a stejný počet rozložených raketových motorů. K tomu samozřejmě osobní zbraně - pancéřovník pistoli a pomocník samopal-žádná sranda. A kulometník - táhl kulomet a k němu pistoli. K tomu 450 nábojů. Jeho pomocník 600 nábojů a samopal se 150 kusy odpovídající munice.
-2 kusy ručních granátů: jeden RG 4-útočný a jeden F-1 obranný

U tankových osádek byl stav jiný, viz první část tohoto pojednání.

Ochrana proti ZHN
-kompletní protichemický oblek, individuální protichemický balíček a univerzální odmořovací soupravu

Zdravotní materiál
-kapesní obvaz, osobní dozimetr, autoinjektor GAI, radioprotektivní látku CISTATMIN a látku pro úpravu vody DIKACIT do konce 70-tých let, nebo PANTOCIT později

Proviantní materiál
-malou polní s jídelním nádobím třídílným, příbor, denní dávku potravin a jednu sadu nedotknutelné dávky potravin, polní láhev s vodou.

Výstrojní materiál
-náhradní soupravu prádla

Ženijní materiál
-ženijní lopatku, jednu nálož 100g tritolu se zapalovačem se s požděním na 30 sekund.

Následuje tabulka, která přesně ukáže, jak to tenkrát bylo s vývozem pohyblivých zásob.

Obrázek
Je tam všechno a je to přesně.

Pohyblivé zásoby se pak dále dělily na:

- spotřební část – spotřebovávané při přesunech nebo bojové činnosti na základě vydaných rozkazů, které obsahovaly i týlovou součást kde byly stanoveny normy spotřeby jednotlivých druhů materiálu

- nedotknutelné zásoby, které musely být vždy zachovány. O jejich spotřebování rozhodl nadřízený velitel podle hlášení o potřebě podřízených. Tyto zásoby byly tvořeny:

stanovenou částí munice, zpravidla šlo o 0,1 až 0,2 palebného průměru zbraně nebo zbraňového systému

jednou denní dávkou potravin a jednou nedotknutelnou dávkou potravin

0,25 náplně PHM u všech prostředků vyjma letecké techniky kde to byla 1 náplň


Na základě rozhodnutí nadřízeného velitele mohly být na přechodnou dobu vytvořeny i zvýšené zásoby. Tyto se vytvářeli většinou u PHM a to:
- za účelem pokrytí spotřeby PHM při přesunech z výchozích prostorů k rozchodištím pochodových proudů do předvojových sestav při útocích z chodu
- za účelem pokrytí spotřeby PHM při přesunech z mírových posádek do shromaždišť
Cílem bylo, aby technika po příchodu do těchto míst měla plné nádrže a přídavné obaly před zahájením boje nebo secvičování bojové činnosti.
Byly vytvářeny přímo na vozidlech. Třeba tanková technika měla přímo na sobě nosiče dvou sudů o objemu 200 litrů, které se propojily s palivovým systémem. Po příjezdu na místo se propojení zrušilo a sudy složily na zem.

U munice se zvýšené zásoby vytvářeli při vedení obrany, při tankových léčkách, nebo pokud tanky sloužily jako součást palebné přípravy při útoku z přímého dotyku. Určené množství dělostřeleckých granátů se uloží ve výklenku, který byl součástí okopu ve kterém byl tank ve věžovém postavení.

Pohyblivé zásoby byly vyváženy silami týlových útvarů a jednotek. Ty byly tyto:


1. na stupni vševojskový tedy tankový nebo motostřelecký prapor, dělostřelecký oddíl nebo samostatný prapor druhu vojsk nebo služeb šlo o: ČETU TÝLOVÉHO ZABEZPEČENÍ

2. Na stupni vševojskový tedy tankový nebo motostřelecký pluk, dělostřelecký pluk nebo samostatná brigáda druhu vojsk nebo služeb šlo o: ROTU TÝLOVÉHO ZABEZPEČENÍ

3. Na stupni divize pak šlo o: PRAPOR MATERIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ.
Co to obnášelo, už víme z první kapitoly. Tedy ty dva první stupně.

Pohyblivé zásoby PHM nebyly tvořeny jen benzinem, naftou a leteckými palivy u letectva. Služba PHM musela udržovat a vyvážet i celou pro útvar potřebnou zásobu maziv a speciálních kapalin. Jejich množství se vypočítávalo z vypočtené náplně jednotlivých pohonných hmot. Platilo, že se vyvážely:
Tankové oleje v objemu 7% z vypočítané náplně nafty pro pásovou techniku
Automobilní motorové oleje v objemu 3% z vypočítané náplně benzinu a nafty pro kolovou techniku
Automobilní převodové oleje v objemu 1% z vypočítané náplně benzinu a nafty pro kolovou techniku
Mazací tuky v objemu cca 1% z celkové náplně útvaru ale NS PHM toto množství rozdělil podle druhů v souladu s mazacími plány.
Provozní kapaliny podle klíče jako mazací tuky

Rozdělení pohyblivých zásob PHM do jednotlivých přepravních kapacit:

- nafta pro pásovou techniku se vyvážela v cisternových prostředcích, část tedy asi tak 10% se vyvážela v sudech 200lt na nákladních automobilech
- nafta pro kolovou techniku se vyvážela jak v cisternových prostředcích, tak v kanystrech na PHM 20 lt
- benzin se vyvážel v sudech 200 litrů, ale větší část se vyvážela v kanistrech 20 lt
- oleje tankové se vyvážely v sudech 200 lt, malá část v kanistrech 20 lt
- oleje automobilní se vyvážely půl na půl v sudech a kanistrech
- mazací tuky v nádobách na tuk 50 a 10 kg nebo v originálních obalech
- speciální kapaliny se vyvážely většinou v originálních obalech
- materiál pro leteckou techniku podléhal zvláštnímu zacházení a necháme si to do pátého dílu.

Doplňování PHM za přesunů

Základní předpoklad je ten, že veškerá technika opustila mírovou posádku s plnými nádržemi a že se podařilo vyvézt i připravené pohyblivé zásoby. (Poznámka Argonantus: Připomínám, že to byl další úhelný kámen strategie WS – všechno muselo na čas vyjet z kasáren na začátku všech operací, protože se počítalo s bombardováním kasáren. Co nevyjelo, bylo mrtvé. Vyjet bez PHM byl zajisté recept na velikánský problém).
Po ukončení přesunu bylo doplnění možné organizovat několika způsoby.

1. vozidla si doplnila hlavní palivové nádrže z přídavných obalů. Prázdné přídavné obaly si pak vyměnila systémem prázdný za plný ve výdejně PHM nebo to bylo organizováno tak, že kolem kolony vozidel jelo vozidlo od výdejny PHM a postupně tyto obaly měnilo.

2. Tanková technika to dokázala podobně. Podél kolony jela nákladní vozidla se sudy s naftou. Ty pomocí speciálních lyžin byly u každého tanku při krátké zastávce spuštěny na zem. Jeden nebo, dva - podle potřeby. Každý tank či odvozená technika měla ve výstroji elektrické čerpadlo na PHM poháněné z palubní sítě vozidla. Tím si osádka sama naplnila nádrže techniky a prázdné sudy potom osádky soustředily na určená místa. Zde si je potom vozidla od čtz nebo rtz vyzvedla.

3. Běžný způsob pak bylo vytvoření výdejen PHM z cisternové techniky. Vždy zde byla jedna až dvě cisterny a vozidlo s plnými sudy a kanistry. Výdejny se vytvářely dvě až tři. Zde se plnilo do nádrží, měnily obaly prázdné za plné a vše pokud možno silami RTZ, aby materiál u praporů v četách týlového zabezpečení zůstal zachován.

Doplňování PHM v boji.

Při útoku z přímého dotyku:

Vozidla byla v prostorech soustředění doplněna PHM na plnou kapacitu náplně PHM. Po zahájení útočné činnosti pak doplňování materiálu a to nejen PHM v průběhu boje řídil náčelník štábu praporu pomocí velitel čety týlového zabezpečení. V průběhu boje se doplňovala hlavně munice a prováděl se odsun raněných.

PHM se doplňovaly pouze tehdy, pokud došlo k přestávce v boji, nebo na závěr denní bojové činnosti. Poznámka Argonatus: U tankové čety v průzkumu nebo v léčce obzvláště důležitá vychytávka – velitel by měl mít v hlavě, jak na tom jsou a co si ještě může dovolit.

Zde byla postupně z bojových sestav vyjímána jednotlivá vozidla nebo malé jednotky – maximálně četa a ta byla doplněna veškerým materiálem tedy i PHM mimo přímý dohled a dostřel protivníka. Doplňovalo se pomocí praporních prostředků, bylo možno i jejich posílení silami vyčleněnými od roty týlového zabezpečení. Vyprázdněné praporní prostředky pak odjížděly do určených prostor. Zde jim byl vydaný materiál doplněn buď ze zásob vezených na vozidlech roty týlového zabezpečení nebo přímo od prmz-u

V době vedení útočné činnosti se prostředky pohybovaly za druhým sledem praporu a trvale se snažily hledat úkryt. Při zastávkách se okamžitě maskovaly a udržovali bdělost a ostrahu proti možnému pozemnímu i vzdušnému napadení.

Při útoku z chodu:

Ve výchozích prostorech byla vozidla doplněna na plnou náplň. Vzhledem k tomu, že následoval přesun v délce do 40 kilometrů, byly plánovány hlavně u tankové a odvozené techniky zvýšené zásoby PHM. Tedy o jeden 200 litrový sud. Prostor kde se technika rozešla z pochodových do předbojových sestav byl určen i k tomu že tyto přidané obaly byly z techniky složeny. Technika potom s nedotčenou náplní PHM zahájila boj. Ostatní zásady doplňování pak byly stejné jako při útoku z přímého dotyku.

Při vedené obranného boje:

Zde byla technika používána stacionárně jako palebná ohniska nebo u tankových jednotek k provádění protiútoků a odrážení postupujících jednotek protivníka pohyblivým způsobem. Pokud u některé techniky kleslo množství náplně PHM pod 50%, velitel prostředku to hlásil svému veliteli a ten po dohovoru s velitelem praporu zajistil vyvedení techniky-jednoty z boje a její doplnění co nejrychlejším způsobem.

Po tomto všeobecném předčlánku se podíváme na naše malé tankové jednotky a pokusíme se ukázat místo podporučíka Argonanta v tomto procesu.

Pravda je a bude asi vždy, že tanky v boji mají velkou spotřebu materiálu. Hlavně jde o pohonné hmoty a maziva a munici pro hlavní kalibr.

Velitel čety a roty musí vždy znát stav zabezpečení veškerým materiálem. Jde o tento materiál a nelekněte se:
- pohonné hmoty a maziva tvořící náplň pohonných hmot vozidla a doplňková zásoba olejů
- munice, jeden palebný průměr pro kanón a palubní kulomety, dva palebné průměry pro osobní zbraně.
- konzervované dávky potravin, jedna denní a jedna nedotknutelná dávka potravin
- výstrojní materiál
- ženijní materiál kam patří i maskovací sítě
- prostředky individuální a kolektivní ochrany osob proti ZHN, úplnost a funkčnost
- materiál pro odmoření a dezaktivaci a hygienickou očistu
- zdravotnický materiál
- prostředky pro samovyprošťování

ppor. A: V reálu o tom měl velitel přehled mlhavý a nebo žádný. Jídlo, PHM a munice se samozřejmě sledovat musí, jinak nastane problém.
Co se týká samovyprošťování, to nic jiného není, nežli tankové lano, docela zásadní předmět, kterým se necháte vytáhnout jiným tankem. Docela častá a oblíbená atrakce, ale dost nebezpečná; člověk by nevěřil, jak se takové šílené ocelové lano o průměru asi 8 cm, kde váží 15 kilo jen koncovka (takže celé lano jeden voják neunese), přesto snadno urve.


Před zahájením boje a po jeho skončení velitele osobně kontrolují stav materiálu. Cokoliv chybí, musí vyžádat a trvat na doplnění. Cílem je, aby tank šel do boje na plných stavech materiálu. V průběhu boje sleduje spotřebu hlavních druhů materiálu, zejména munice PHM. Pokud klesne stav pod jednu polovinu, hlásí tuto skutečnost nadřízenému a při jedné čtvrtině už požaduje zajistit doplnění.
Při doplňování čety – roty materiálem velitel:
- určuje způsob doplňování
- organizuje odkonzervování a čištění munice a dbá na to, aby všechny tanky jednotky měli stejný počet tankových granátů
- kontroluje doplňování PHM, protipožární bezpečnost a dbá, aby posádky palivem neplýtvaly a nezanesly do palivových soustav nečistoty
- na rozkaz nadřízené organizuje dodávku teplé stravy. (Poznámka Argonantus: Šedivá je teorie. V praxi WS to třeba taky znamenalo tři suché krajíce na tři dny (ono zimní divizní cvičení). Tomuto bezezbytku věřím, zažil jsem to sám několikrát.

Municí a materiálem PHM se tanky doplňují v útočné sestavě tak, že se postupně vyvádí do krytého postavení, kde si materiál přebírají a umisťují do vozidel. Vždy dva tanky z každé čety pokračují v boji. Po doplnění se tank vrací na své místo do bojové sestavy a začíná stejná činnost s dalším tankem. Někdy se doplňuje celá četa najednou ale to jen tehdy pokud to nařídí velitel praporu.
Následuje obrázek, který ukazuje systém doplnění materiálu bojujících tanků u tankové čety.

Obrázek

Co na obrázku vidíte:
- prostor rozmístění týlových vozidel ve skrytu. Je zde zobrazena automobilní cisterna a vozidlo s municí od organické čety týlového zabezpečení.
- čára, ze které jsou jednotlivé tanky vyváděny zboje
- čára, na které se potom celá tanková četa opět setká v plné síle pro vedení dalšího postupu.
Snad je nyní jasné jak se to organizoval. Po dobu své nepřítomnosti velitel tankové čety pověřil velením velitele některého z tanků. Obdobně se organizoval doplnění i v obraně.

Zdravotnické zabezpečení malých tankových jednotek v boji.

ppor. A: Tomu se také věnovalo minimum času. Nebojeschopný voják je pro WS nadále nezajímavý. Stejně jako voják bez tanku (stav, na který by se zřejmě většina z nás zlomyslně těšila).

A k tomu já Pátrač: ZÁSADNĚ NESOUHLASÍM. To, že to nebylo v míru vidět, neznamená, že nebyl připraven a to dokonale systém opřený o stabilní vojenské nemocnice – bylo jich tuším deset a o sít vytvořenou ve vojscích od rotního hnízda raněních přes praporní, plukovní obvaziště až po divizní obvaziště. Odtud do polních nemocnic. Dále bylo připraveno vybudování asi 50 samostatných zdravotnických oddílů s plnou schopností poskytnutí odborné lékařské pomoci a odsun z bojiště pro 250 až 300 raněných.

Každá armáda měla ve své sestavě dva zdravotnické autobusové prapory pro evakuaci raněných 58. a 28. autobusový zdravotnický prapor u 1. armády, 97. a 98. autobusový zdravotnický prapor u 4. armády a 175. autobusový zdravotnický prapor ve frontovém kompletu. 48 hodin po vyhlášení mobilizace bylo připraveno k použití 108 000 lůžek pro těžce raněné a to 70 100 v polních zdravotnických zařízeních a 38 000 v teritoriálních zdravotnických zařízeních.

Vše bylo materiálně podloženo, zajištěno materiálem a personálem. Viděl jsem uloženy ve skladech nedotknutelných zásob komplety materiálu pro 40 polních nemocnic, včetně rentgenů, operačních sálů, JIPek, zubařských křesel a podobných vychytávek. Viděl jsem materiál pro přestavbu stovek autobusů a stovek železničních vagónů pro přepravu raněných do týlu. Ve vlacích byla současně plánována nemocniční pracoviště, i pro ně byl materiál připraven, obměňován a kontrolován. Viděl jsem na všech možných stupních desítky a desítky pojízdných ošetřoven a převazoven. I pro navýšení lůžkové kapacity sítě civilních a vojenských nemocnic byl uložen připraven potřebný materiál.

Vše bylo připraveno pomoci i civilistům postižených válečnými událostmi v místě působnosti jednotlivých zdravotnických etap.

Dnes je vše rozkradeno, rozprodáno a zničeno. Ale to udělala až tato úžasná doba, která si tak strašně váží lidských životů. V případě války nebo nějakého jiného opravdu velkého problému s velkým množstvím raněných, dnes má armáda a současně civilní sektor holé zadky. Toto je jediný případ, kdy mě Argonatova slova roztrpčila a zamrzela. My jsme byli ČSLA a i přes to, že tato armáda měla spoustu problémů, nebyla to jenom smečka totálních debilů a zlých lidí.

Co se týká vojáků bez tanků, mohu říci jen jedno. Není tank, není tankista a takový bojovník maže k pěchotě. Nebylo se až tak moc na co těšit Argonante.

Ppor. A: Myslím, že ten rozpor není až tak velký. Moje poznámka se týkala toho, že my jsme ze zdravotnického zabezpečení necvičili prakticky nic. Docela kolosální rozsah nemocnic a počty lékařů, určených právě pro případ války, nijak nezpochybňuji – to je přesně tak.
Jinak boj po ztrátě tanku byl v mysli generálů zřejmě dost ztracená záležitost a hledání ztracených maníků ve válečné zóně záležitost čistě teoretická.


Ale pokračujme.

Pokud dojde v boji ke zranění vojáka a není možno, aby pokračoval v boji, je mu poskytnuta spolubojovníkem první pomoc. Na rozkaz velitele čety nebo roty je dopraven do rotního hnízda raněných. Pokud není možno jinak, dopraví ho tam tank. Z hnízda raněných je evakuován praporním obvazištěm, které je u tankových praporů tvořeno obrněným transportérem ve zdravotnické verzi. Byly to OT-62 TOPAS a později OT-64 SKOT. Praporní obvaziště poskytuje první odbornou zdravotní pomoc a zajistí odsun raněných k plukovnímu obvazišti a odtud do vyšší etapy. Mohl to být samostatný zdravotnický oddíl, mola to být plní nemocnice a mohla to být i klasická nemocnice vyčleněná pro tyto potřeby.

Rozhodující byla poskytnutá první pomoc nebo svépomoc, která pokud byla poskytnuta kvalifikovaně, byla rozhodující pro záchranu života. Kvalitní výcvik v této činnosti byl tedy zásadním požadavkem.
Navíc je si potřeba uvědomit, že charakter zranění tankových osádek byl složencem popálenin a vážných tržných ran způsobených zásahy tanku dělostřeleckou municí a kumulativnímu střelami PTŘS a RPG. Možnost, že by tankista byl zasažen pěchotní střelou, byla velmi vzácná.

Doplnil jsem po Argonantových připomínkách:
Zvláštním druhem zranění potom bylo poranění způsobené tlakovou vlnou při jaderném výbuchu při nekryté živé síle. To pro tankové osádky asi nebylo typické, ale existuje i možnost poranění tlakovou vlnou šířící se pevnými předměty, takzvaný pevný- někdy zvaný solidní-blast syndrom.
Dochází k němu, pokud vedle obrněného vozidla něco hodně silného vybuchne- třeba letecká puma. Dále k němu dochází, pokud tank najede na minu. Tato zranění jsou velmi vážná. Pokud příslušníci osádek zrovna sedí, mohou mít zlomené pánve a páteře, pokud v okamžiku výbuchu stojí, jde o mnohočetné zlomeniny nohou. K tomu těžké otřesy mozku.
Tank může být dokonce dále provozuschopný, ale osádka je z boje vyřazena.

ppor. A: No, spíš se docela realisticky očekávalo, že po zásahu je posádka namazaná po stěnách tanku v podobě škvarků, takže se nějaká zdravotní pomoc už neřešila. Daleko realističtější je hromada zranění z jiných důvodů.

Tady další odbočka – tank a jeho nebezpečenství. Kdysi na katedře prohodil pplk. Němec, že tank je určen k zabíjení lidí. Tahle hláška mi dost uvízla v hlavě a nikdy jsem nelitovala toho, že jsem si ji občas připomněl. Tank má 41 tun (T 72), rozměry všeho jsou nadlidské, všechno je železné, tvrdé a vyčnívá ze stěn. Pointu toho poznáte, když se tank rozjede – pokud nemáte na hlavě kuklu, prakticky ihned si rozbijete o něco hlavu. A s pohyblivými součástmi je to ještě daleko horší. Třeba takový poklop – laika to nenapadne, ale má 60 kilo a je upevněný na torzní pružině, abyste ho snadno otevřeli. Takže v přirozeném stavu vylétne nahoru. Když ho necháte otevřený, nebo ho blbě zavřete, zjistíte, co to je setrvačnost a šedesát kilo na hlavě. Podobně záludná mrcha je závěrový klín děla – je to solidní cihla železa, už nevím, kolik kilo, ale když vám spadne na nohu při montování, anebo když vám tam přicvakne ruku, stojí to zato. Kanon, když ho odjistíte, ale nemáte zapnutý stabilizátor, vlastní vahou žuchne dolů do minimálního náměru, což ovšem znamená, že závěr v tanku vyletí nahoru a nalisuje vám třeba ruku na strop věže. Další obzvláštní perla je pak samonabíjecí zařízení – každý sleduje proces nabíjení s patřičným respektem a tiskne se na opačnou stranu, aby mu to třeba nechytlo ruku.

No, a pak máme tank v pohybu, což je další nadělení – nějakých půl metru sem nebo tam není pro tank žádná míra a řidič toho moc nevidí, takže motat se kolem jedoucího tanku je vždycky o držku. Zejména, když se tahá zapadlý tank, kde může věc ještě oživit to urvané lano.

U tankánů docházelo proto skoro furt k závažným zraněním, zejména když někdo frajeřil, měl to na háku a zapomněl, k čemu je tank určen. Během mé vojny u našeho pluku jeden smrťák – přejetí tankem, dva sestřelení dělem, sice slepým nábojem, ale stejně měli kusy papíru zasekané všude po těle a měsíc neslyšeli, spousty různých zlomenin. A to nepočítám spousty malérů, kterým jsme těsně unikli. Třeba, když se kouslo to báječné samonabíjecí zařízení se stodvacítkou granátem napůl v kanónu a velitel pluku na nás řval rádiem, abychom to něčím vyrazili. Koukli jsme na sebe se střelcem a bylo nám v tu chvíli více než jasné, že tank je určen k zabíjení lidí. A nechali jsme to radši plavat. Občas to někteří jedinci plavat nenechali a podařilo se jim trefit něčím železným do zápalky granátu.


Následuje obrázek ukazující způsob odsunu raněných z boje až do nemocničního zařízení.

Obrázek

Co na obrázku vidíme?

Je to taková rota v bojové útočné sestavě, zde stupňovitě vlevo. Při vedení útočného boje byl zničen jeden tak od první čety a poškozen tank od třetí čety. Osádky jiných tanků zajistili vyproštění raněných a jejich odsun do hnízda raněných. V určený čas na místo dorazil vyprošťovací tank a zdravotnický OT. Zdravotní vozidlo převzalo raněné v obvazišti a začal koloběh odsunu raněného přes předsunutou pojízdnou ošetřovnu a převazovnu až do plukovního obvaziště.

Na závěr k zdravotnímu zabezpečení boje si je potřeba uvědomit, že horší než poskytnou pomoc, bylo raněné a mrtvé vůbec ze zasažených tanků vyprostit. To nebylo jen tak a byl na to potřeba speciální výcvik s primitivním, ale nesmírně účinným prostředkem – zdravotnickým popruhem. Já ten výcvik absolvoval v rozsahu 12 hodin a musím říci, že to byl malý zázrak. Obrázek následuje. Mrzce jsem jej zcizil na stránkách ARMATEXU.

Obrázek
Zde je v plné kráse.

Jestlipak si na něj podporučík Argonantus také vzpomene a napíše, jaké s ním měl zkušenosti?

ppor. A: To může být hodně depresivní kapitola. U známých na Moravě se vedla v roce 1945 docela ostrá válka a jeden tank spadl z mostu do říčky a převrátil se. Dovnitř tekla voda řadu hodin a osádka se postupně topila, aniž by tomu mohl kdokoli jakkoli zabránit.
V tanku existuje spodní průlez pro tyhle účely, ale zablokuje ho určité natočení věže a zvláštní potíž bývá s řidičem, který je úplně jinde než ostatní.
Jinak jsme tohle necvičili taky; jak říkám, bezpečnost nebyla až tak zajímavá a cena lidí nebyla žádná, jak nám dávali neustále najevo.


Mohu jen doplnit pár slov. Pravda je, že zranění se většinou z tanků vyprošťovali spodním otvorem. Proto jeden se sběračů raněných musel do tanku a poklop otevřít. Proto byl od počátku vybaven potřebným klíčem. Druhý sběrač mezitím vyhloubí pod tankem přístupovou cestu pro sebe a pro odsun raněného. Potom pod otvorem rozprostře plachtu- stanový dílec. Po otevření spodního otvoru potom společně vysunou raněného z tanku hlavou napřed a pomocí plachty jej zpod tanku vytáhnou. Potom zahájí potřebné odborné úkony. Zdravotní popruh se používal při vyprošťování raněných z tankové věže.

Jinak velitel čety a roty měl v oblasti zdravotního stavu svých vojáků mnoho a mnoho povinností.
- pečoval o zachování zdraví svých podřízených kontrolou dodržování zásad osobní a kolektivní hygieny
- odpovídal za vycvičennost podřízených v poskytování první pomoci, používání všech prostředků individuální ochrany jednotlivce a vyprošťování raněných z tanků pomocí popruhů nebo pomocí improvizace
- při lehkém zranění rozhodoval, zda voják zůstane u čety, roty nebo bude odsunut do zdravotnické etapy
- při zamoření radiací, chemickými látkami nebo biologickými bojovými prostředky, rozhodoval o možné konzumaci postižených potravin
- vedl evidenci ozářených osob

Nosná informace ale je tato:

Tanková četa ani tanková rota nemají ve své sestavě žádného příslušníka zdravotnické služby. Zdravotnické zabezpečení čety nebo roty u tankistů v plné míře musí zajistit praporní obvaziště.
První pomoc si musí poskytnou příslušníci tankových osádek sami, nebo navzájem. I odsun raněných přes rotní hnízda raněných, organizuje náčelník štábu tankového prapor.
Být velitelem tankové jednotky nebylo jen tak něco. Já bych to dělat nechtěl. Poznámka Argonantus: Já to taky dělat nechtěl. On to nechtěl dělat skoro nikdo, po pravdě řečeno.

Technické zabezpečení boje.

Zde nejsem až tak v obraze, bohužel o něm vím poměrně málo. Ale abych nezůstal dlužen zbytečně, moc pár slov o rotě oprav techniky tankového pluku napíšu. A budete hledět, jak to bylo velké těleso. Poznámka Argonantus - Já o ní už napsal v části jedna; byly dvě a lišily se jako den a noc. ROTe byla celkem pohodová vojna, hráli si s mašinkami a udržovali naše tanky, něco jako speciální autoservis. ROUT byli otroci, jinak se to nazvat nedá.

Byly zde:
- dílna pro opravy pásové techniky,
- dílna pro opravy a ošetřování kolové techniky,
- dílna pro opravy výzbroje,
- dílna speciálních řemesel,
- dílna pro spojovací techniku a akumulátory,
- vyprošťovací družstvo,
- hospodářské družstvo a technický sklad.

K provádění oprav, ošetřování i vyprošťování techniky měli její příslušníci k dispozici:

- dvě pojízdné automobilní dílny PAD-1 pro opravy kolové techniky
- tři tankové pojízdné dílny TPD-A pro opravy tanků a odvozené techniky
- jednu DTP-64 (u tankové divize DTP-62), rychlé zásahové vozidlo pro pomoc kdy je spěch a je potřeba krýt opraváře pod pancířem
- plukovní dílnu-B na dvou AN TS,
- tankovou pojízdnou elektrotechnickou dílnu TPED, pro opravy elektrické výstroje tankové techniky
- tankovou pojízdnou dílnu TPD-B,
- tankovou pojízdnou kovárnu a klempírnu TPKK, pro opravu pancířů
- pojízdnou spojovací dílnu M 3, pro opravy spojovacího vybavení tankové a odvozené techniky
- tankovou pojízdnou ošetřovnu akumulátorů TPOA,
- tři VT-55A a těžký vyprošťovací automobil.
Po přechodu na typovou organizaci se u pluků vyzbrojených BVP součástí opravny stala kontrolní opravna protitankového raketového kompletu a počet vyprošťovacích tanků VT-55A vzrostl ze tří na pět. Vyprošťovací tank vypadal takto:

Obrázek
Hezká mašina.

Byl to pořádný kolos taková rota oprav techniky. Pokud byla vycvičena opravdu dobře, dokázala i v polních podmínkách neuvěřitelné věci. Bohužel složení čety oprav techniky tankového praporu mi není známo. Třeba časem dohledám.

ppor. A: O vyprošťovacích tancích se toho hlavně hodně nakecalo. Měli jsme ho, ale přiznám se, že v akci jsem ho v životě neviděl, i když jsme vyprošťovali zapadlý tank mnohokrát (hlavně T 55, ty podstatně častěji, minimálně jednou nebo dvakrát za několikadenní cvičení). Vždycky ale stačilo tahat tank jiným tankem, tedy přesněji, T 55 obvykle dvěma dalšími a T 72 stačilo jedním. Aby to nestačilo, muselo to být opravdu zásadní zapadnutí. Kupodivu, na Žďáru na Doupově to šlo dosáhnout, byla tam náramně zrádná bažinatá louka. V této disciplíně totálně vyhráli Rakovničtí, když jim na onom zimním cvičení zapadl tank, totálně po věž, oni to utajili před nadřízenými a tank v bahně zamrzl, takže ho vyprostili dávno po cvičení za několik měsíců. Osádka se živila drobnými loupežemi a dobročinností okolního obyvatelstva. Ale docela ráda na to vzpomínala.

Stran těchto pomocných strojů byly k vidění roztodivné bestie zejména na Východním okruhu. Když jsem byl na cvičení na katedře v Jindřichově Hradci, měli tam ještě Hakla z druhé světové.


Tím bych se tak trochu vyčerpal. Myslím si ale, že o materiálním zabezpečení boje nyní máte poměrně jasnou představu.

Co závěrem k této kapitole?
pokud jste se dostali až sem, tak už je vám jasné, jaká tíže odpovědnosti na absolventovi vojenské katedry vysoké školy, podporučíkovi Argonantovi ležela. Nějak toho přibývá. A takových podporučíků, AVKVŠ za dobu své existence, této odpovědnosti naše armáda za dobu své existence vystavila několik desítek tisíc.

Ať tak nebo tak, vše co bylo možno podle mých chabých zkušeností a znalostí možno napsat o vedení boje malými tankovými jednotkami bylo napsáno. Snad to bude stát podporučíkovi Argonautovi stát za to, aby se k tomu vyjádřil, doplnil své připomínky a třeba i nějaké osobní vzpomínky. A vy už stejně jako já vidíte, že mu to za to stálo.

ppor. A: Papírově by tam měli být všichni právníci, nicméně se vysoké procento z nich dokázalo zašít někde na štábu, např. jako pomocník vyšetřovatele. Skoro všechno bylo lepší, než být v hlavní bojové jednotce.
Cena takových kšeftů ale mohla být dost veliká. O několika podobných kolezích vím, že to při té příležitosti podepsali k VKR.

Jinak nejvíc se těším na to, zda se ujasní osudy 16. divize či 21. pluku v případě těch plánů z r. 1977 a případně i 1986, jehož myšlenky k nám pronikaly o rok později jen velmi pozvolna (možná s tím souviselo to divizní cvičení, kde se cvičila obrana).
Podrobnosti jsme tehdy samozřejmě nevěděli, neb mobilizační plán bývá nejtajnější ze všeho.

A asi bych si objednal nějakou odbočku stran toho letectva a protiletectva; to totiž byla zřejmě naprosto zásadní otázka nějakých útočných teorií.


Pátrač dodávává: je zajímavé, že právní fakulty vyřazovaly převážně záložní tankové velitele. Asi v tom byl nějaký systém, i když jsem nikdy nezjistil jaký. Ale jako bývalý příslušník letectva mohu říci, že třeba vysoká škola textilní v Liberci dodávala pozemní specialisty letectva.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla II.

Příspěvek od Pátrač »

Část šestá: Malé tankové jednotky jako průzkumná hlídka, samostatná průzkumná hlídka a jako speciální odřad pro ničení zbraní hromadného ničení nepřítele.

Tuto kapitolu přidávám nad plán, jelikož ze spolupráce podporučíkem Argonantem vyplynulo, že nedokáže z objektivních příčin hodnotit pohyby velkých bojových celků. M8 to svoji logiku. Ale ukázalo se, že naopak malé jednotky, tedy jeho tankové četa v míru případně tanková rota u mobilizované 16. tankové divize mu zůstaly v hlavě a že nad tím asi dost přemýšlel. Proto jsem po konzultaci s ním přistoupil k dalšímu prohrabání zdrojů a dal dohromady to, co považuje za správnější použití tankových sil než frontální nasazení velkých tankových formací.

ŠMARJÁ PALBÁCI, TO BYLA FUŠKA JAK NA KATEDRÁLE.

Takže se podíváme na dva fungl nové a původně neplánované bloky v této kapitole. První bude malá tanková jednotka nasazená jako průzkumná hlídka nebo samostatná průzkumná hlídka. Druhý potom malá tanková jednotka jako speciální odřad pro ničení důležitého cíle v hloubce obrany protivníka. Takže se dáme do práce. A připravte se, bude to šupec. Takže kolego Argonante, jdeme na to.

A/ Tanková rota nebo četa jako průzkumná nebo samostatná průzkumná hlídka.

Úspěšná bojová činnost ve válce jaká by se mohla odehrát mezi oběma soupeřícími bloky, nebyla možná bez dobře organizovaného a nepřetržitému průzkumu. K průzkumu nepřítele mohla být vyslaná tanková četa nebo i tanková rota jako:

- samostatná průzkumná hlídka podle rozkazu vyššího velení – v tomto případě pluku

- průzkumná hlídka vyslaná od průzkumného odřadu

Může být vyslána k průzkumu za pochodu, za předpokladu střetného boje, přímo v probíhajícím střetném boji, za útoku, za pronásledování.
V obraně potom při provádění protizteče při velkém narušení naší obrany.

Samostatná průzkumná hlídka se potom může vyslat i při rozmístění jednotek mimo boj.

V obou případech je úkolem těchto hlídek vyhledávat a ničit zbraně hromadného ničení a snažit se získat zajatce. Co to mohlo obsahovat? Bylo toho poměrně hodně tedy zjišťování:
- síly a složení nepřítele a to hlavně tankových sil
- zátarasů všeho druhu a možnosti jejich obejití
- ve střetném boji potom bylo potřeba hledat předpokládané čáry rozvinutí a manévr
- za útoku potom mezery a slabá místa v obraně, předpokládaný manévr zálohami,
- za pronásledování směry odchodu proudů sila prostředků odcházejícího nepřítele, sílu a složení krycích jednotek a předpokládané nebo zaujaté mezilehlé a čáry obrany a hlavně konečnou čáru, na které se odchod nepřítele zastaví.

Ppor. A: Mohlo toho být ještě daleko víc; seznam možností, co všechno je k objevení, je skoro nekonečný. Ale pro nás byly v důležitosti hned těsně za jadernými prostředky (ničte okamžitě a ihned, za jakoukoli cenu!) také letectvo a protiletecké zbraně, zejména radary a rakety, a místa velení. Tam byla důležitost prakticky stejná.

Složení těchto hlídek bylo poměrně jasné:
- tanková četa nebo tanková rota
- přidělují se dále: ženisté 1+ 3, nebo ženijní družstvo
- chemičtí průzkumníci, někdy celé chemické průzkumné družstvo s průzkumným vozidlem- což mohl být UAZ-469CH nebo OT-65CH, potom může provést i kompletní radiační a chemický průzkum

Obrázek Obrázek
Zde máme oba typy chemických průzkumníků s chemickým průzkumným družstvem.

- motostřelecká jednotka – družstvo nebo četa s organickými vozidly, tedy OT nebo BVP, nebo jako tankové výsadky.
- jedna nebo několik motospojek

Co by měl podporučík Argonantus vědět, pokud by měl plnit tyto úkoly o příznacích různých druhů nepřátelské bojové činnosti? Bylo toho hodně a tak si to alespoň rámcově vyjmenujeme.

Příznaky přítomnosti prostředků raketových prostředků jaderného napadení. V době 70. a 80. let to byly hlavně tyto prostředky:

Dělostřelecká raketa MGR-1A Honest John, což byla taktická střela 1. generace na tuhé pohonné hmoty. Ve výzbroji armády USA a Bundeswehru a francouzské armády se objevila poprvé v roce 1955, vylepšená verze v roce 1963. Dolet 25 nová verze 40 km a síla od 2,5 do 47 kilotun, u nové verze od 2 do 30 kilotun. U francouzských divizí byly jen 2 tato odpalovací zařízení. Obrázek níže:

Obrázek Obrázek
První obrázek ukazuje odpalovací zařízení taktické rakety Honest John a druhý potom ukazuje přepravník náhradních raket pro toto odpalovací zařízení.

Jak roky šly, byly americké divize a divize Bundeswehru přezbrojeny na rakety MGM-52C LANCE s doletem 112 kilometrů a silou 80 nebo 150 kilotun. Takže asi by se Argonantus nejspíše setkal se střelami LANCE. Se starším typem se setkat asi už nemohl, protože od amerických divizí byly definitivně staženy v roce 1985. Jak to bylo u divizí německých a francouzských už nevím. A tak se podíváme i na tento taktický jaderný prostředek.

Obrázek Obrázek
První obrázek ukazuje odpalovací zařízení taktické jaderné střely LANCE a druhý ukazuje přepravník náhradních raket pro toto odpalovací zařízení. V době mé aktivní služby to byla páteř taktického užití jaderných zbraní našich potenciálních nepřátel. O atomovém dělostřelectvu se mluvilo také i o bombardování, ale tyto rakety byly jaksi TOP. Strategické prostředky jaderného napadení jsme neřešili. Pro bojiště nebyly důležité.

Ppor. A: Strategické rakety – neboli balistické, s dlouhým doletem – létaly z USA přes oceán nebo z ponorek, takže jsme je nemohli potkat ani teoreticky. Rakety středního doletu, například ty slavné Pershingy 2, jsme mohli potkat v Německu, ovšem hrubým nedopatřením nepřítele, protože by měly být za normálních okolností hodně za frontou. Takže ta LANCE byla skutečně nejaktuálnější možnost.
Jinak za zmínku stojí určitě i ty velké kanony a houfnice; to je rovněž cíl potenciálně jaderný a v každém případě hodný ničení.


Jak se tyto prostředky mohly prozradit?

- vždy to byla skupina nebo několik skupin vozidel, které se výrazně odlišovaly od běžné bojové techniky- odpalovací zařízení, přepravníky raket, u raket Honest John byl přítomen radiolokátor, jeřábová technika
- v možných prostorech palebných postavení byla vidět rekognoskační činnost, rozmisťování povětrnostních stanic

Příznaky přípravy jaderného útoku:
- protivník provádí zesilován krytů, přezkušuje individuální a kolektivní prostředky pro ochranu před účinky jadrných zbraní
- nepřítel zesiluje strážní činnost a vyklízí od běžných vojsk prostory vhodné pro palebná postavení atomového dělva a raket
- upravují se komunikace, zesilují mosty
- v bojových sestavách se podaří identifikovat prostředky atomového napadení

Příznaky přípravy chemického a biologického napadení:
- v bojových sestavách nepřítele se objeví chemické jednotky
- objevují se sklady chemické munice
- navyšují se stavy speciálního lékařského materiálu a

Příznaky použití těchto zbraní:
- nepřítel pečlivě připravuje protichemickou ochranu
- při použití leteckých postřikovačů se za letouny a vrtulníky táhne závoj mlhy
- vybuchující munice exploduje výrazně slabě a je vidět velký pomalu se rozptylující oblak plynu
- munice se trhá na velké, tenkostěnné střepiny
- terén je viditelně zamořen práškem nebo kapalinou
- velký úhyn drobných živočichů
- vegetace žloutne a odumírá

Příznaky zaminování
- zbytky drátů, provázků, kolíků, neodklizená či spíše špatně odklizená zemina
- propadliny v terénu, oslabený nebo přímo zažloutlý porost nad minami

Příznaky přípravy nepřítele k útoku:
- zesílení činnosti nepřítele, zvýšená činnost pozorovatelen a průzkumných hlídek
- zřizování průchodů v zátarasech vlastních i našich
- přibývání dělostřeleckých jednotek a zastřelování nepřátelského dělostřelectva
- přibývání pěších, mechanizovaných a tankových jednotek
- velké pochyb logistických jednotek
- v noci zvýšená hlučnost nebo naopak umělé zahlučňování prostoru

Příznaky přípravy nepřítele k odchodu
- vyvádění tankových jednotek nepřítele do prvního sledu
- rozsáhlé zatarasovací a demoliční aktivity
- přírůstek protiřečí a jejich údernost
- zesílení dělostřeleckých aktivit
- přípravy na plošné zadýmování terénu
- obsazování dopředu připravených čar a bodů v hloubce obrany nepřítele
- přesun protiletadlových prostředků od předního okraje do hloubky
- zvýšený ochrana potenciálních ústupových komunikací, ochrana mostů a vyhledávání možných náhradních přeprav přes vodní toky
- odsun tylových a nemocničních zařízení
- ničení všeho co nelze odsunout

Podle toho v jakých podmínkách se hlídka vysílá, používá její velitel výše uvedený soubor znalostí, aby jeho práce byla efektivní.

Velitel tankové roty, nebo čety postupují stejně, jen obsah či lépe rozsah jejich činnosti odpovídá velikosti tělesa, kterému velí. Před zahájením plnění úkolu po obdržení rozkazů od nadřízených provádí:
- ujasnění úkolu a hodnocení situace, které mělo obsahovat tyto kroky:
+ úkol nadřízených jednotek, tedy praporu a pluku
+ úkol vlastní čety anebo roty
+ délku pochodu
+ činnost sousedů
+ co nejlepší rozbor nepřítele, zejména kde je a kdy je ho možno očekávat při plnění úkolu, jeho sílu charakter činnosti, a pravděpodobné čáry kde je možno na něj narazit.
+ vlastní síly a přidělené síly prostředky
+ terén – tedy jeho charakter, zda bude při plnění úkolu napomáhat nebo naopak jej ztěžovat, místa kde je vhodný pro léčku na naše síly, kde je možno očekávat zátarasy a podobné
+ počasí, denní dobu plnění úkolu

- časovou kalkulaci přípravy na pochod a samotného pochodu na celou dobu plnění úkolu, která sestává z:
+ čas kdy byl obdržen úkol a dobu pohotovosti
+ kolik času má jednotka na přípravu pochodu a kolik z toho je to denní či noční doba
Díky tomu je schopen si uvědomit kdy musí vydat předběžné nařízení a kdy bojový rozkaz.

Když si to promyslí, zahájí vydávání předběžného nařízení, které by mělo vždy obsahovat:
- zprávy o nepříteli
- úkol čety nebo roty
- úkoly materiálně technického zabezpečení
- dobu ukončení přípravy
- hlášení pohotovosti
- místo velitele čety či roty sestavě
- časový rozpočet ukončení přípravy a odevzdání dokumentace

Z každého zde uvedeného bodu vyvozuje závěry a opatření pro plnění úkolů, které před jeho jednotkou stojí. Pečlivě prostuduje mapu – zde bohužel musím uvést, že ji prostě měl mít k dispozici – (Ppor. A. doplňuje: Tady dodávám, že jsme ji výjimečně opravdu měli. Nějak se věřilo, že s ní umíme zacházet. Já jako buržoazní skaut to uměl dávno předtím, jako asi většina absolventů, ale nejsem si úplně jist, jestli to byla všeobecná vědomost. A to jsme na tom asi byli o dost lépe, než Rusové, kde byla mapa všeobecně dost nesamozřejmá věc).
a určí způsob postupu, hodinu a čáry možného střetu s nepřítelem a promyslí si varianty reakcí na tento střet. Tedy si všímá:
- čar výhodných k boji
- míst vhodných pro pozorování
- úseků trasy kde hrozí největší nebezpečí vzdušného a pozemního napadení
- místa, která pokud obsadí nepřítel, zadrží nebo úplně zastaví pochod
- možnosti obejití nebezpečných míst

Stanoví složení a počty hlídek pro podrobné propátrávání terénu, určí složení jádra hlídky, určí pátrací vozidla a úkoly pro posilové síly prostředky.

Zatímco toto všechno velitel průzkumné hlídky nebo samostatné průzkumné hlídky činí, osádky a tanků a přidělené techniky pracují, až se z nich kouří:
- doplňují zásoby munice a PHM
- nakládá se proviant a voda
- kontroluje se technický stav výzbroje, spojovacích prostředků, pojezdových ústrojí a odstraňují se všechny zjištěné nedostatky.
- připraví k odevzdání a odevzdají všechny své osobní doklady, dopisy od blízkých, vozovou dokumentaci

Velitel následně vše zkontroluje a podá hlášení veliteli, který jej do akce posílá a osobně mu odevzdá veškeré osobní doklady, věci a dokumentaci příslušníků hlídky a techniky.

Následuje vydání bojového rozkazu. Ten mohl obsahovat tyto prvky:
- zprávy o nepříteli, Pravděpodobné čáry kde a kdy je ho možno očekávat při plnění úkolu, jeho sílu a charakter činnosti
- úkol průzkumné hlídky, samostatné průzkumné hlídky, osu postupu, sestavu, výchozí místo a doba průchodu
- zprávy o činnosti sousedních průzkumných hlídek
- úkoly jednotlivých vozidel a jednotek v jeho podřízenosti
- místo, doba a způsob uspořádání proudu
- způsob spojení a svoje vlastní místo a zástupcem nikdo není nesmrtelný a nezranitelný
- způsob spojení a signály pro jednotlivé činnosti
- potom určí, jak se bude co plnit, jak se bude pečovat o raněné, padlé a případné zajatce
Než se vyrazí k plnění úkolu, provede velitel důkladné přezkoušení všech podřízených ze znalosti úkolů.

A potom to celé začne. Hlídka vyrazí a začne plnit bojový úkol- Velitel musí jednat rozhodně, iniciativně a včas hlásit vše, co při průzkumu zjistí.

Ppor. A.: Tady musím poznamenat, že se chtělo od velitele něco bytostně jiného, než na co byl cvičen běžně; přes sebepečlivější přípravu bylo absolutně nemožné vědět dopředu, co průzkum objeví a jaké budou okolnosti. Takže rozhodování muselo být prakticky úplně samostatné, jinak to nemohlo fungovat; s tím hlášením byl navíc problém, do jaké míry bylo rozumné rušit rádiový klid a prozradit se. V zásadě to platilo v situacích, kdy měl objev větší cenu, než tanková jednotka samotná.

Hlášení se podává hlavně rádiem, a musí obsahovat:
- podrobnosti o nepříteli-kdy, kde a jak byl zjištěn, složení síla, zátarasy a charakter činnosti,
- situaci hlídky – stav lidí techniky, kde právě je a rozhodnutí o dalším postupu
- žádost na nadřízeného ku pomoci k plnění úkolu
Pokud je s hlášením poslána motospojka, dostává ho písemně, ale musí jej znát z paměti.

Hlídka se snaží získat pokud možno zajatce, dokumenty pro vedení boje. Zajatci se vyslechnou, dokumenty prostudují a ihned potom se odesílají nadřízenému k dalšímu vytěžení. Velitel hlídky je prostuduje hlavně proto, aby si udělal obrázek o situaci okolo něj. To mu umožní kvalitnější plnění svého úkolu.

Ppor. A.: Další detail, který nikdo neřešil; zdaleka ne každý uměl anglicky nebo německy. V reálu by to asi mohlo vypadat tak, že zajatého velitele přivlečou za límec k vlastnímu velení. Bez pěšáků si takovou akci umím představit těžko.

Sestava hlídky se určí podle objektivně zjištěných a ověřených podmínek, terénu, plněného úkolu a měla by vyloučit nenadálé napadení nepřítelem. Přímé zajištění se řeší vysláním pátracího vozidla, boční směry přímým pozorování nebo tako pátracím vozidlem. Pátrací vozidla se pohybují na dohled a dostřel před zajišťovanou jednotkou.

Hlídka postupuje nejvyšší možnou rychlostí, na pozorovacích stanovištích se zbytečně nezdržuje a vše co je v ose postupu propátrává v rychlém tempu. Pátrací vozidlo prozkoumává cestu za jízdy, nebo z výhodných míst z místa pozorováním. Je li vše v pořádku, vydá signál „CESTA VOLNÁ“ a postupuje k dalšímu pozorovacímu bodu. Ten si volí velitel pátracího vozidla sám, pokud mu ho nestanoví velitel hlídky.

Hlavní síly hlídky se pohybují v proudu, nebo vyčkávají ve skrytu a ve věžových postaveních připravené podpořit pátrací vozidlo nebo vyslat doplňkový průzkum. Velitel řídí činnost hlídky a je-li potřeba, vydá se přímo k pátracímu vozidlu. Při odhalení nepřítele hlídka zahájí boj podle pokynů velitele.

Nyní se podíváme na některé konkrétnosti. Jako první vidíme způsob, jak průzkumná hlídka prozkoumává osadu. Takže zde je možný plán jak na to:

Obrázek
Co na obrázku vidíme?

Všechna vozidla průzkumné hlídky zaujmou postavení na výhodné čáře a využijí terénních podmínek a z věžových postavení pozorují zkoumanou osadu.
Pokud není zjištěna přítomnost nepřítele, je vysláno pátrací vozidlo, které dorazí na okraj osady do pozice číslo 2. Zde zastaví a pozoruje dění v osadě. Pokud nic nevidí, jízdou podle jejího okraje dorazí na jeden její okraj – pozice 1, kde se zastaví a pozoruje dění za osadou. Je-li klid, otočí se a projede tu samou trasu na pozici 4 a pět pozoruje dění za osadou. Potom se vrátí na pozici 2, projede přes osadu a zastaví se za ní na vhodném místě a vydá signál „CESTA VOLNÁ“
Hlídka následně svižným tempem vyrazí za ním a pokračuje se v další činnosti.

Dalším důležitým úkole průzkumných hlídek je průzkum výšin, pokud jsou v ose postupu a mohl by se za nimi ukrývat nepřítel:

Obrázek
Co na obrázku vidíme?

Hlídka se zastaví na výhodné čáře pro pozorování a kryt vozidel a pozoruje výšinu a okolí. Následně vyrazí pátrací vozidlo do pozice 1 a zjistí dění vpravo od výšiny. Následně přejede podél výšiny na pozici dvě a opět pozoruje dění za výšinou tentokrát vlevo. Následně vyjede na výšinu do pozice 3 a pozoruje z věžového postavení prostor za výšinou. Je-li klid, přejede za výšinu a dá signál „CESTA VOLNÁ“
Hlídka vyrazí za ním a pokračuje v plnění úkolu

Nyní se podíváme na to, jak některé úkoly plní samostatná průzkumná hlídka. První co jsem vybral je činnost hlídky při průzkumu okraje lesa, průzkum samotného lesa a způsob vyjití z lesa do otevřeného prostoru.

Obrázek
Co na obrázku vidíme?

Velitel hlídky rozmístí svoji jednotku v osadě v pochodovém proudu a k lesu vyšle průzkumnou hlídku tvořenou třmi tanky a družstvem motostřelců. Pátrací vozidlo – tank se přemístí na okraj lesa i s vozidlem motostřeleckého družstva. Dva tanky pozorují okraj lesa z místa připraveny zahájit okamžitě palbu.

Pátrací tank zůstane na místě a z vozidla vysednou Pátrač P2 a Vedoucí pátrač P1. Ti prozkoumají okraj lesa a potom klikatým způsobem postupují lesem tak, aby prozkoumali pásmo o šíři asi 300 metrů. Pátrací vozidlo a vozidlo motostřelců postupují za nimi na dohled a dostřel.

Zbývající dva tanky průzkumné hlídky je následují vzdálené na dohled a dostřel a střeží každý jednu stanu prozkoumávaného pásma lesa. Jakmile pátrači dorazí na protilehlý okraj lesa, prozkoumají jej vpravo i vlevo, a propustí pátrací vozidlo do volného prostoru. Nasednou do svého obrněného vozidla a kryjí rozmístění tanků průzkumné hlídky vpravo i vlevo ke krytu pátracího vozidla.

Na signál „CESTA VOLNÁ“ celá samostatná průzkumná hlídka vyrazí do lesa a pokračuje v plnění úkolu.
Je-li les hustý a jsou v něm stopy přítomnosti nebo nedávné přítomnosti nepřítele, postupují lesem vpravo i vlevo ne pátrači, ale dvojice pátračů. Hlavní síly samostatné průzkumné hlídky zůstanou ve skrytu lesa, dokud její průzkumná hlídka s pátracím vozidlem nepřejdou na běžný režim činnosti.

Ppor. A.: Poznamenám, že okraje lesa jsou v místních podmínkách obzvláštní problém, je jich milion. Objevit solidně zamaskovaný tank ve věžovém postavení na kraji lesa není sranda; a je navíc ho třeba objevit z protějšího kopce, jinak si můžete být skoro jisti, že vás vidí taky. A pak babo raď – jet dál, ustoupit, zaútočit? Tady hodně řeší ti pěší pátrači. Takže jsme opět u pěšáků.
Je-li les hustý, tak je to docela dobré, protože představuje problém i pro obranu, která nic nevidí. Spíš je tu aktuální stanoviště nějakých těch radarů, houfnic a dalších vychytávek, někde na mýtině uprostřed. Pro tankistu jsou největší nebezpečí ty kraje lesa, křovíčka, terénní vlny a podobně. Může tam sedět maník s PTŘS, nebo rovnou cizí tank, a dát si vás k večeři.


Jako další průzkumný úkol samostatné průzkumné hlídky probereme průzkum přepraviště přes vodní překážku. Zde tedy je to most.

Obrázek
Co na obrázku vidíme?

Velitel samostatné průzkumné hlídky tuto rozmístí v prostoru zemědělské usedlosti. Po určené ose vyrazí průzkumná hlídka, která se rozmístí na okraji malého lesíka a v první fázi pozorují pečlivě prostor kolem mostu samotného i přístupový prostor k němu. Následně přímo k mostu vyrazí pátrací vozidlo, které jako tankový výsadek veze dva Pátrače. Možná rovnou Neferita, poznamenává Argonantus, tedy mě, na RPG fóru vystupuji jako Neferit Sr.

Je to opět Vedoucí Pátrač P1 a Pátrač P2. Vozidlo zaujme pozici číslo 1.

Pátrači seběhnou každý z jedné strany pod most a zjišťují jeho technický stav, jestli zde není připraveno výbušné zařízení k jeho destrukci. Vrátí se k vozidlu a pod jeho krytím přeběhnou na druhou stranu mostu.
Následně prozkoumají druhou polovinu mostu. Pokud nezjistí nic závadného, dají signál vozidlu a to přejede přes most do pozice číslo 2. Následně se do prostoru za mostem přemístí zbytek průzkumné hlídky. Na signál „CESTA VOLNÁ“ vyrazí celá samostatná průzkumná hlídka za most a pokračuje v plnění svého úkolu.

Ppor. A.: Poznámka k mostům – ne všechny mosty v ČSSR unesly tank. Na druhou stranu, pro tank je zajímavá až docela veliká řeka, jako překážka, mnohem složitější je to s charakterem břehů. Údolí hodně zaříznutého potoka je daleko větší problém, než Sázava, kterou lze na mnoha místech brutálně projet. Nejvíc se šachovalo s mosty na Labi a na Vltavě, zcela pochopitelně. Ty měly docela veliký strategický význam. Předpokládám, že v Německu by to bylo dost podobné – mosty přes Dunaj by byly zásadní otázka. Jinak most je taky moc dobré místo na tankovou léčku – máte dost vysokou pravděpodobnost, že se pojede právě tudy.

Je ale pravda, že úkoly průzkumných hlídek nebyly jen průzkumné. Jejich úkolem bylo i nepřítele ničit a to vždy, když tento boj mohl vést rychlému rozhodnutí a pokud bylo při průzkumu naraženo na významný cíl. Tímto cílem bylo například:
- velitelské stanoviště vyšší nepřátelské jednotky
- prostředky jaderného napadení, které měla hlídka za povinnost napadnou vždy. A to i za cenu toho, že po útoku ztratí schopnost dále plnit úkoly původně plněné. A šlo to dál. Tyto prostředky měla hlídka za úkol napadnout, i pokud by sama měla čelit svému zničení.
- průzkumná hlídka nepřítele
- hodnotné zařízení nepřítele – například radiolokátory

Jako první si ukážeme vyobrazení Průzkumné hlídky, která vytvoří léčku a ničí cíl, který se přesunuje v hloubce nepřátelské obrany

Obrázek
Co na obrázku vidíme?

Průzkumná hlídka v síle tankové čety bez posilových prostředků se vrací k vlastním silám. V této situaci zjistí, že se po lesní komunikaci k ní blíží kolna nepřátelské nepancéřované techniky. Jelikož hlídka průzkumné úkoly splnila, velitel se rozhodne vytvořit v lese léčku a kolonu napadnout.
Z chodu zaujme postavení tak, aby jednotlivá tanková družstva měla dobrý výhled a výstřel a přitom byla kryta. Na povel velitel zahájí rychlou ničivou palbu na své části postupující kolony s cílem způsobit maximální škody. Po několika výstřelech vozidla vyrazí ke komunikaci a za neustále palby ji přetnou a postupují směrem, který určil velitel hlídky. I za odchodu ostřelují to co z kolony zbylo, v učeném bodě se spojí a pokračují v další cestě směrem ke svým jednotkám.

Jako další si ukážeme, jak mohl vypadat boj tankové průzkumné hlídky v síle roty v hloubce nepřátelské obrany při ničení důležitého cíle.

Obrázek
Co na obrázku vidíme?

Průzkumná hlídka zjistila, že v ose postupu se nachází cíl, který je za povinnost ničit za všech okolností. Jedná se o prostor rozmístění palebné sekce taktické jaderné střely LANCE. Po provedení hodnocení situace velitel roty oznámí nadřízenému co našel, a svůj zámysl. Následně zahájí útočnou akci.

Na čáře rozvinutí se rota rozvine do předbojové sestavy čet a každá z nich vyrazí po své ose na čáru, ze které má zaútočit. Na cíl se útočí v tomto případě ze tří stran tak, aby vlastní palba neohrožoval spolubojovníky. Zakopané obrněné prostředky střežící prostor tanky ničí protitankovou municí, a cíle uvnitř bráněné plochy tříštivotrhavými granáty. Po palebném přepadu pokud to situace dovolí, pronikne do prostoru sekce a ničí nepřítele palbou všech palubních zbraní a pásy.

Po skončení útoku vyvede hlídku z prostoru, podá hlášení nadřízenému a požádá o dokončení zničení cíle silami nadřízeného. Podle stavu v jakém se hlídka nachází, rozhodne o dalším postupu. Buď se pokračuje v průzkumu, nebo je zahájen odchod domů.

A na posledním obrázku do části průzkumných hlídek se podíváme na ničení důležitého cíle samostatnou průzkumnou hlídkou posílenou o motostřelce, chemiky a ženisty.

Obrázek
Co na obrázku vidíme?

Samostatnou průzkumnou hlídku posílenou motostřeleckým družstvem ženijním družstvem a chemickou hlídnou.
Pátrací vozidlo zjistilo, že v malém lesíku se nachází odpalovací sekce taktické rakety LANCE. Velitel stáhne všechny prostředky k sobě, vytvoří pochodový proud. Vyhodnotí situaci a rozhodne se odpalovací zařízení zničit. Podá hlášení veliteli, který ho vyslal do akce a vypracuje plán útoku a zahájí boj.
Chemickou hlídku a ženisty nechá na místě. Motostřelecké družstvo s jedním tankem jede v čele a v určitém bodě se tanky rozejdou. Po vlastních pochodových osách tanky udeří na prostor s taktickou raketou. Pálí z chodu, a pokud to terén dovolí, tak s chodu zavalí prostor a ničí vše palbou všech palubních zbraní a pásy. Motostřelecké družstvo ničí personál a jistí tanky před útoky tankoborníků s ručními zbraněmi.

Po zničení všeho co se v prostoru sekce taktických raket LANCE nachází, okamžitě ustoupí do výchozího postavení a ukryje vozidla. Podá hlášení nadřízenému a podle stavu své hlídky buď pokračuje v plnění úkolu samostatné průzkumné hlídky, nebo zahájí přesun do sestavy vlastních jednotek.

B/ Tanková rota jako speciální odřad pro ničení důležitého cíle v hloubce obrany nepřítele.

Speciální odřad byl variantou průzkumné hlídky. Jen jeho úkoly byly omezenější a jednoznačnější. Spíše bych řekl, že využil výsledků, kterých při průzkumu dosáhly jiné formy průzkumu. Jeho úkolem může být a také bývalo proniknout do uřčené hloubky obrany nepřítele, najít a zničit nebo alespoň důkladně poničit cíl, který byl k tomuto terorizování vybrán a potom se bojem dostat zpět do postavení vlastních jednotek.

První obrázek ukazuje způsob – tedy jednu z možností jak speciální odřad mohl pojít obranou nepřítele do hloubky jeho obranného pásma.

Obrázek

Co na obrázku vidíme?

Vlastní jednotky:
Vybudovanou obranu vlastních motostřeleckých jednotek, s rotami ve dvou sledech, předsunutými postaveními a prostor rozmístění tankového praporu. Tento prostor rozmístění je současně prostorem přípravy speciálního odřadu na jeho výpad.
Dva prostory rozmístění samohybných dělostřeleckých baterií od 1. samohybného dělostřeleckého oddílu.
Pohyblivou pozorovatelnu vyčleněnou od prvního motostřeleckého pluku.

Nepřítel:
přední okraj jeho obrany tvořený mechanizovanými jednotkami, dva prostory rozmístění skupin palebné podpory, prostor rozmístění tankové jednotky neznámé síly v pochodové nebo předbojové sestavě a dvěma předsunutými postaveními.

V prostoru rozmístění mateřského praporu se provede důkladná příprava vyčleněné tankové roty na výpad. To obsahuje:
- doplnění PHM na plnou náplň
- doplnění munice na plný palebný průměr
- důkladná technická prohlídka techniky, vyspravení pojezdových ústrojí, přezkoušení spojovacích prostředků a odstranění všech zjištěných závad. Za tímto účelem se přisune potřebná skupina opravářů od roty oprav techniky
- seznámení všech velitelů čet, tanků s úkolem, který rota bude plnit. Ti tuto znalost přenesou na všechny příslušníky osádek tanků.

Následně se vydá se bojový rozkaz, který mimo jiné musí obsahovat:
- místo a čas průchodu speciálního odřadu obranou nepřítele
- sestavu roty při průchodu předním okrajem nepřátelské obrany
- palebné zabezpečení průchodu
- signály pro jednotlivé kroky činnosti k průchodu
- bojový úkol speciálního odřadu
- nástin možné činnosti po splnění hlavního úkolu
- místo a čas průchodu nepřátelskou obranou při návratu zpět a signály pro porozumění si s vlastními jednotkami.

Dále je to už vše v rukou velitele roty, čet a tanků, vřesného štěstí a největšího nepřítele plánovaných činností pana Murphyho. Na něj si musí vojáci při plnění takového úkolu dávat pozor nejvíce a občas se podívat přes levé rameno dozadu. Pokud tam vidí pana Murphyho, jak se na ně šklebí, musí udělat cokoli, ale nepokračovat v tom co právě dělají.

Argonantus doplňuje: Mimochodem, dohledal jsem Murphyho v anglické wiki http://en.wikipedia.org/wiki/Edward_A._Murphy,_Jr. a zjišťuji, že souvisí s válčením a vojenstvím. V mé době byl velmi populární a aktuální i na naší straně fronty. Umřel 1990.

Ve stanovený čas velitel roty vyvede své tanky v pochodové sestavě z prostoru rozmístění a maximální rychlostí vyrazí k určenému úseku nepřátelské obrany. V okamžiku kdy prochází vlastní obranou, zahájí vyčleněné dělostřelecké prostředky prudký palebný přepad předního okraje a na smluvený signál přenesou palbu do hloubky. V palbě vytrvají do okamžiku, kdy dorazí signál o průniku odřadu předním okrajem nepřítele.

Samotná tanková rota v určitém místě přejde z pochodové sestavy do předbojové a v této sestavě také projde obranou nepřítele. V určeném místě tankové čety provedou krátký palebný přepad nepřátelských skupin palebné podpory. Jejich palba je označí a je možno je napadnout vlastním dělostřelectvem. V žádném případě se nesmí nechat vtáhnout do boje s bránícími se silami nepřítele. Místa odporu obejdou a pokračují ke svému cíli.

Ppor. A.: V této jediné větě je jádro pudla. Kdyby se tohle podařilo, je na tom obrana nepřítele hodně zle.

Pohyblivá pozorovatelna sleduje průběh průniku a hlavně sleduje, co dělá nepřítel vpravo i vlevo od pásma průchodu. Pokud je zpozorován pohyb nepřítele k průchodu, zajistí jeho napadení palbou a případně letecky.
Pokud technika vydržela, vojenské štěstí bylo tam, kde mělo být a pan Murphy ještě někde pije čaj, průnik se podařil a speciální odřad zahájí usilovný přesun ke svému hlavnímu cíli.

Předbojová sestava speciálního odřadu si vyšle před sebe na dohled a dostřel pátrací vozidlo. Pátrací vozidlo má dva hlavní úkoly:
- zajistit aby speciální odřad nebyl překvapivě napaden
- zjistit místo kde se vyskytuje hlavní cíl speciálního odřadu.

Na rozkaz velitele odřadu- tankové roty se odřad rozčlení do čtyř samostatných skupin.

Jednu skupinu tvoří tankové družstvo – pátrací vozidlo.

Tři skupiny jsou potom jednotlivé tankové čety.

Tyto skupiny mají své samostatné úkoly. Ty jsou tyto:
- pátrací vozidlo zahájí boj s pozorovatelnou, která kryje hlavní cíl. Hlavním cílem zde je prostor rozmístění velitelského stanoviště nepřátelské obrněné brigády v kruhovém obranném postavení. Situaci se snaží zobrazit další obrázek. Co na něm vidíme:

Obrázek
Co na něm vidíme?

3. tanková čela po samostatné pochodové ose najede do určeného postavení, jehož konfiguraci si velitel upraví podle místních terénních podmínek, s využitím přírodních ochranných podmínek své tanky ukryje do věžových postavení a následně zahájí palebný přepad hlavního cíle.

1. a 2. tanková četa opět po vlastních pochodových osách přejdou do svých prostorů nasazení a v bojových sestavách zahájí rozhodnou zteč hlavního cíle. Snaží se rychlým manévrováním, palbou a pásy způsobit co největší škody, zničit štábní vozidla, spojovací vozidla a prostředky.

V době této zteče 3. tanková četa ukončí svůj palebný přepad a pozoruje dění. Mířenou palbou se snaží z místa zničit síly a prostředky, které se snaží uniknout z místa boje.
V této době pátrací vozidlo dokončí zničení pozorovatelny.

Následuje obrázek třetí.

Obrázek
Co na obrázku vidíme:

Ukazuje složitou situaci, která nastane po přepadu hlavního cíle. V boji bylo zničeno 1. tankové družstvo třetí tankové čety a 3. tankové družstvo druhé tankové čety. Po vyvedení jednotek ze zničeného prostoru velitel roty musí vyřešit tři věci:
1. vyřazenou techniku nenávratně zničit a předtím zní, pokud to je možno, odebrat zbylou tankovou munici
2. vytvořit léčku pro odražení prvního náporu nepřítele, který logicky nebude čekat na to, až náš speciální odřad po anglicku zmizí domů.
3. po splnění vlastního plánu při boji v léčce se speciální odřad stáhne do krytu za osadu SRNÍ, kde se připraví na cestu domů.

Velitel odřadu vytvoří léčku podle vyobrazení ze zbylých tanků 3. a 2. tankové čety, určí palebné úkoly a signál, na který tyto jednotky vyvedou techniku a osádky z léčky a po stanovených osách vyrazí do prostoru reorganizace speciálního odřadu. Tento manévr kryje palbou nedotčená první tanková četa posílená tankem velitele roty. Jakmile se v prostoru objeví nepřátelská průzkumná hlídka, léčka zahájí její ničení. Jak se to dělá, už víme. Při odchodu z léčky ale speciální odřad čelí napadením nepřátelskými bitevními vrtulníky, a je zničeno 1. tankové družstvo první tankové čety. Další nálet postihne speciální odřad v prostoru reorganizace a přes včasné varování pátracím vozidlem, je zničeno 2. tankové družstvo první tankové čety.

Do této doby speciální odřad dosáhl svého cíle, ale zaplatil nemalou cenu. Ztráty jsou 40% techniky a 11 padlých vojáků-tankistů.

Velitel oslabené tankové roty v roli speciálního odřadu provede reorganizaci. Vytvoří proud čtyř tanků a po stranách se zajistí pátracími vozidly.

Vydá stručný rozkaz, kde určí:


- směr postupu odřadu k vlastním jednotkám
- úkoly pro pátrací vozidla
- způsob ničení nepřítele, na které cestou narazí. Všem velitelům tanků sdělí signály pro podpůrnou palbu vlastních jednotek při průchodu nepřátelskou obranou – nikdo není nesmrtelný.
Následuje obrázek, který ukazuje schematicky, jak by to celé mohlo vypadat.

Obrázek

Domnívám se, že po všem co jsem zde už vyobrazil, je každému jasné, o co jde. Mohl bych zde ještě řešit, jak se vše měnilo v nočních podmínkách, jak by to bylo v horách či v zamořených prostorech. Ale to už by byly jen kosmetické doplňky. Proto tuto kapitolu, kterou jsem doplnil na základě Argonantových připomínek s klidným svědomím mohu ukončit. A zbývají už jen ty plány.

Ppor A. :Kolosální práce. Tohle všechno velitelé čet ČSLA v drtivé většině případů neuměli. Já také ne – museli bychom cvičit podobné situace vícekrát. Kdyby to uměli, útočit ve velké jednotce na pokyn shora zvládnou hravě.
Někde tady se podle mne skrývá jeden ze základních problémů celé WS, který se zřejmě nikdy nepodařilo uspokojivě vyřešit. Vlastně naštěstí. Dnes je to ale velký podnět k zamyšlení, co všechno takový tank může umět.


Připomínky našeho podporučíka Argonanta jsem jako v jiných kapitolách ponechal v původním znění. Považuji to za velmi nutné. Tato kapitola a její vyhodnocení, nakonec mají jedinou hodnotu. Porovnáním požadavků a předpokládaných dovedností se skutečností ukázaly jediné – armáda měla velké ambice a chtěla, aby její velitelé – tankisté od nejnižšího stupně byli aktivní, iniciativní a flexibilní. Jenže povaha ČSLA a neustálý strach ze vzniku mimořádné události vedl k tomu, že právě tyto základní schopnosti tankového velitele musela potlačit. A to nemluvím o stálém materiálním nedostatku, který neumožnil takovýto komplexní výcvik. A zde je snad pojmenován jeden z těch základních problémů ČSLA. Bylo právě strach z iniciativy, strach ze samostatnosti a strach z individuality. Nikdo neměl přečnívat nad průměrnou šeď.

Takže tato práce je tak trochu cestou za poznáním neznalosti, nekompetentnosti a nezpůsobilosti našich velitelů – vojáků základní služby a absolventů vojenských kateder vysokých škol. A nebyla to jejich chyba.

Pokud by vše, co jsem v této práci popsal, skutečně bylo cvičeno, naše armáda by měla tankisty zabijáky. Nestalo se tak. Možná je to škoda, možná ne. Takto totiž měla tankisty – oběti. Oběti všemi způsoby ničenými lavin postupujících mas tankové a jiné obrněné techniky.

Kolegové palbáci, tímto končí druhá část rozsáhlého projektu nazvaného tak jak je to uvedeno v čele obou těchto zatím předložených částí. V krátké době bude následovat třetí, kde se budeme věnovat hodně, ale hodně podrobně válečnému plánování. Napřed poměrně podrobně proběhneme plán z roku 1977 a potom ve třech kapitolách ještě podrobněji plán z roku 1986, tedy plán, který by jako velitel tankové roty 16. tankové divize musel pomoci plnit i podporučík Argonantus.

ALe musíte pár dní počkat. Jak vidíte, když něco takového svěříte dvojici grafomanů, je to problém.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17708
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla II.

Příspěvek od skelet »

ObrázekObrázekObrázek
sahidko
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 585
Registrován: 26/7/2010, 20:07

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla II.

Příspěvek od sahidko »

Tak som si oba diely tak narýchlo prečítal, predovšetkým komentáre ppor. Argonantusa a musím povedať, že veľmi zaujímavé. Vyzerá to tak (aj keď samozrejme na základe skúseností jedného človeka je to pomerne predčasný záver), že sme mali síce všetko pekne naplánované a popísané v príručkách, ale realita bola opäť raz niekde úplne inde. Ak natom druhá strana nebola obdobne, tak by prípadný konflikt pre nás mohol dopadnúť veľmi smutne.
Uživatelský avatar
Franz Trubka
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1815
Registrován: 14/10/2010, 04:16

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla II.

Příspěvek od Franz Trubka »

Patraci, dalsi prace hodna Tveho jmena a reputace. Pro nas stare "socialisticke" valecniky vzpominka na mladi, pro mladsi generaci ukazka, jaka byla CSLA organisace. A ac se o tom Patrac nezminuje, je to ukazka, kolik prostredku CSSR investovala do armady. Pridam nekolik nedulezitych poznamek z meho valceni
-Spagati,absici a td nebyli jen absolventi VKVS, ale i absolventi SDZ /skola dustojniku v zaloze ,coz byl muj pripad/.
Po maturite na 10 mesicu do skoly a potom k bojovym utvarum na zakladni dustojnicke funkce.Osobne si myslim , ze jsme
byli trochu lepe pripraveni. Vyhoda absolventu VKVS byl jejich vek, byli o ctyri nebo pet let starsi a vojnu meli jenom rok.
-Ppor Argonantus popisuje svoji sluzbu v roce 1988. Z vlastni zkusenosti vim /byl jsem na 5 tydnu na cviceni v Jicine/, ze
situace v armade byla o dost jina nez v roce 1977 v Plzni, kde jsem slouzil. Studena valka koncila, probihali odzbrojovaci jednani, staty socialismu se neuspesne pokousely o "perestrojku". Moznost prime konfrontace mezi VS a Nato se snizila na minimum.
-Absolutne bez urazky, nektere nazory A. mi prijdou dost zjednodusene. O tom, ze by se s tankovou rotou dostal az k oz Persingu, sestreloval z tanku letadla a vrtulniky, z lecek nicil s rotou tankove prapory a td. me prijde jako mirne podceneni protivnika.
-Jak by cela csla fungovala ve valce se tady uz probiralo v ruznych vlaknech.Muj osobni nazor je, ze by to velka slava nebyla.A jak by fungoval Budeswehr a US army si netroufam odhadnout.

Takze panum Patracovi a Argonantusovi dik za zajimavou praci.
Naposledy upravil(a) Franz Trubka dne 7/1/2014, 06:57, celkem upraveno 3 x.
ObrázekObrázek

Pink Floyd-On The Turning Away
Uživatelský avatar
rabo
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 2134
Registrován: 16/1/2007, 11:52

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla II.

Příspěvek od rabo »

Tak som si oba diely tak narýchlo prečítal, predovšetkým komentáre ppor. Argonantusa a musím povedať, že veľmi zaujímavé. Vyzerá to tak (aj keď samozrejme na základe skúseností jedného človeka je to pomerne predčasný záver), že sme mali síce všetko pekne naplánované a popísané v príručkách, ale realita bola opäť raz niekde úplne inde. Ak natom druhá strana nebola obdobne, tak by prípadný konflikt pre nás mohol dopadnúť veľmi smutne.
Najlepšou armádou v západnej časti Európy bola jednoznačne Bundeswehr. To boli, sú a budú potomkovia Karla Veľkého. Všetko ostatné malo úroveň nižšiu. Netreba si robiť ilúzie o zvyšku NATO. Problémy NATO sa prejavili v prvom "novodobom" konflikte v Iraku. Ak by mal takto "západ" viesť konflikt s východom, tak aj ČSLA má akú takú šancu.
Podstatné je však iné. "Víťaznú" vojnu so "západom" nemali viesť naše vojská, ale ZSSR. Keď naši jazdili na novom T-72M, tak Sovieti začali zavádzať T-80U. Keď naši zaviedli posledné Mig-23, tak u Sovietov lietali Mig-31, 29.
Naša armáda mohla byť taká aká bola, lebo jej to bolo dovolené. Dôvody boli politicko ekonomické.
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11488
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla II.

Příspěvek od Dzin »

Skvělé čtení!!! Opravdu výborné, jsem nadšen!

Zajímavé je třeba podobnost názorů, co zde prezentuje ppor. A. s tím, co známe z literatury. Třeba Davy Crockett. Byla to marginální zbraň, která ve výzbroji US Army vydžela 10 let (přesně 61 - 71), přičemž v Evropě byla vyřazena z arzenálu americké armády v roce 67 a poslední jednotka s ní ve výzbroji (u 82 výsadkové) by zrušena v roce 68. Celkově se uvádí, že to bylo z důvodu neefektivnosti, resp. ze snížení schopnosti obrany armád NATO, pokud by se spoléhali na taktické jaderné zbraně. Což mi přijde pozoruhodně podobné tomu, co si můžeme zde v článku přečíst.
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11488
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla II.

Příspěvek od Dzin »

rabo píše: "Víťaznú" vojnu so "západom" nemali viesť naše vojská, ale ZSSR. Keď naši jazdili na novom T-72M, tak Sovieti začali zavádzať T-80U. Keď naši zaviedli posledné Mig-23, tak u Sovietov lietali Mig-31, 29.
Tohle taky hezky plyne z toho, co píše ppor. A. Podle typu nasazení VS měl první strategický sled defakto za cenu vlastního zničení oslabit obranu NATO a následný druhý strategický sled měl zvítězit. V prvním sledu měla početní převahu vojska loutkových států SSSR, takže je jasné, jak by naše armáda dopadla.
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla II.

Příspěvek od Mirek58 »

Hezké, a jen na okraj.
Vcelku tahle práce krásně dokumentuje jak se ČSLA měnila v čase k horšímu, díky uvolnování mezinárodních vztahů.
Jen mě mrzí, že se zase objevila podpora teorie malých tankových jednotek v útoku, která nefunguje už od 1.sv. války ( od vzniku tanku).
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla II.

Příspěvek od Zemakt »

:up: pěkné čtení. Shodou okolností jsem byl v létě 95 na výkoňácké PŠ v Žatci. Carveru jsem nepotkal :D , nicméně pár "hádéček" s kýblem nafty a hadrem jsem při leštění T 72 a 55 strávil. Samozřejmě, že jsem si je pořádně prolezl, ale na rozdíl od Argonantuse mi přišla 72 dvojka více klaustrofobická. I když v interiéru zase víc do kulata, míň ostrých hran. Asi to bylo tím automatem, ten opravdu zabral dost místa.

Naproti přes ulici, byli ještě v té době protiletadlovci. Párkrát jsem tam byl ve stráži, připomínalo to spíš "kasíno duchů", ostatně tankový pluk také. Prostě torza "dávné minulosti".

Jinak k těm výkoňákům: předpokládám jednoho na rotě. Dělal jsem ho u velitelské baterie dělostřeleckého oddílu a každá "baterka" měla svého. Jinak si to ani neumím představit. Jeden by byl zralej na provaz. Jaký si to člověk udělal, takový to měl. Osobně jsem nepoznal nějakého vystresovného výkoňáka 8-) .
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
jmodrak
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1376
Registrován: 20/1/2010, 20:53

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla II.

Příspěvek od jmodrak »

Pátrač - tankové pluky mali v miery motostrelecké roty. Vojnové počty som už zabudol.
- železničné prepravy sa ukončovali 80 a viac km od predného okraja v závislosti od situácie.
- " Bylo právě strach z iniciativy, strach ze samostatnosti a strach z individuality. Nikdo neměl přečnívat nad průměrnou šeď. " To je problém každej armády. Stačí si spomenúť na príslovie o iniciatívnom blbcovi. Takže každý nadriadený radšej "držal" priemer.
- čo sa týka Agronauta a je ho postojov k "mastodontím kolonám" , nikto zatiaľ aspoň čo viem, nič lepšie nevymyslel. Samozrejme na to treba vytvoriť situáciu - prielom v obrane. To isté aj s vlakovými prepravami, tie sú v podstate 2. najefektívnejšie, samozrejme nie niekde pri prednom okraji. Sú dokonca ešte pohyblivejšie a manevrovateľnejšie ako kolóny na ceste.
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4160
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla II.

Příspěvek od Alfik »

jmodrak píše: To isté aj s vlakovými prepravami...
Ovšem to vagónování... :D (byl jsem jako záklaďák regulovčík). Celou cestu přes vagóny couvat před velkou železnou obludou... širší než ten vagón... pooomaaaluuu se cukatůrující sem tam po centimetrech... opakovaně - dycky si dojít na začátek pro další tank... a toho smradu co jsme se přitom nadejchali - jak ve tři ráno na autobusáku :D zážitky na celý život :D
Njn, potvrzuji, že karierní "válečníci" záklaďákům nevěřili, snažili se nic důležitého jim nesdělovat, a my jsme jim to ostatně vraceli - živě si pamatuju, jak jeden poddůstojník na prověrkách na PŠM na otázku "Co máte dělat při..." odpověděl ve stylu: "Dělat mám to a to, ale udělal bych něco jiného. Střelil bych vás do zad, svlíkl bych mundůr a vys**l bych se na to." Dotyčný důstojník to sice bral jako že je to žert, ale tak nějak bylo cítit, že to VÍ a počítá s tím...
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
parmezano
7. Major
7. Major
Příspěvky: 552
Registrován: 17/3/2012, 16:17

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla II.

Příspěvek od parmezano »

Náhodou jste to uměli , jednou jsem měl noční ve Vyškově a to jste stihli za noc naložit tři převozy , tenkrát to šlo jak na drátkrách , někdy se stalo , že se jeden převoz nakládal celou noc.
Obrázek
Uživatelský avatar
cover72
7. Major
7. Major
Příspěvky: 3160
Registrován: 12/6/2007, 20:09

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla II.

Příspěvek od cover72 »

Velmi zajímavé a dobrá práce. Druhý díl jsem ještě neměl čas dočíst, leč k prvnímu již mám pár dotazů.
Tedy pár -- hodně.
EDIT: pokud na něco z toho odpovídá článek a já to přehlédl, prosím toliko o navedení.

Dotazy spíše na Agronanta:
1) když jsi velel záložákům na T-55, měl bys přitom jako velitel T-72 (popř. T-72K?), nebo bys "downgradoval" též na T-55? Ve druhém případě -- jaký pak mělo smysl, aby ses cvičil na T-72 a ne rovnou na T-55?
2) v témže případě -- dostal bys stejnou posádku, s jakou jsi byl sžitý z výcviku, nebo by se to poskládalo "náhodně"?
3) zméněné záložní T-55 měly KLADIVO všechny, nebo jen pár? A byly pro tanky s KLADIVO k dispozici z kanonu odpalované PTŘS, nebo to byla jen teoreticky možná, ale nenaskladněná varianta?
4) na mapkách mne zaujalo měření vzdálenosti. To se i u T-72 a T-55AM2 s laserovými dálkoměry počítalo s ručním vkládáním vzdálenosti k cíli, nebo šlo o "zálohu" pro případ výpadku SŘP a spíše o taktickou informaci?
5) narazil jsem na informaci, že čety Abramsů se měly v obraně přesouvat mezi primárním a dvěma záložními postaveními, postavenými do trojúhelníku -- to aby na ně, v případě, že odrazí první útok, za chvíli nepřistála dělostřelecká salva. Po "vyplýtvání" sekundárního a tertiárního postavení se, v případě, že by útok nepřítele nebyl tak masivní, že by bylo nutné dále ustupovat -- měly přesunout zpět do prvotního palebného postavení. Přijde ti to jako blbost, nebo se s něčím takovým hypoteticky počítalo i v ČSLA?
6) cvičili jste nebo probírali, jak se zachovat v případě napadení tankové čety bitevními vrtulníky s PTŘS?
7) jaká byla operační procedura pro případ, že by tvá četa vjela do nezmapovaného minového pole (třeba položeného raketovým dělostřelectvem) a zjistila to "po zlém"? A odpověď na tutéž otázku, kdybyste že se nacházíte v minovém poli zjistili při zteči?
8) v článku se píše o stovkách nábojů do pistolí i Kosy. Ty byly napáskované do zásobníků, nebo v krabicích? Ve druhém případě -- kolik jste měli zásobníků? A měli jste jako tankáni vůbec sumky třeba na zásobník do Sa.58?

Dotazy spíše na Pátrače:
1) velmi, převelmi mne zaujala ta mobilní úpravna vody. Vygooglil jsem o ní něco málo na http://www.woc-zakrany.cz, ale podrobnosti žádné. Nebyl bys schopen o tom sehnat více informací? Spolehlivé odmořování vody a všechny ty filtry, to je podle mého úžasně zajímavé téma (zejména filtry na kationty a anionty -- tím se měly filtrovat BOL?) -- a k tomu ta propustnost atd. Vím, že jsi to již krátce zmínil pod sapíkovým článkem, ale neměl bys toho více?
2) v článku jsem se nedočetl, jak by s tanky postupovali protiletadlovci: kdo a odkud měl poskytovat podporu kupříkladu proti bitevním vrtulníkům, na které tou dobou US. Army již dosti spoléhala? Ještěrky? Pěchota s 9K32? BVP-2 s kanony? Frontové stéhací letouny? ...?
A -- to by možná opět věděl spíše Agronantus -- byla vypracována nějaká taktika, jak se bránit proti kombinaci vrtulníků Kiowa a bitevníků, kde by Kiowa naváděla PTŘS pouze senzorovou hlavicí, která by jako jediná trčela nad terénní překážku (nepřímá palba, dělostřelectvo, bleskurychle pálící "na efekt" na pozici Kiowy, ...?)
3) dotaz na tebe jako logistika -- jak se měly řešit tanky, které by zůstaly stát na bojišti sice bojeschopné, ale imobilní? Pokud by nešly odtáhnout, měly se v případě nejasné situace (tzn. nejistoty, zda nepřítel území s imobilním tankem neobsadí) preventivně zničit, nebo opustit a nechat na pokoji s tím, že je kdyžtak "omylem" zničí nepřítel? Kam až by se tahaly tanky na opravu kupříkladu v případě poškození motoru -- do opravárenských kapacit, které postupovaly s útočícími vojsky, nebo až do týla po železnici, aby to neblokovalo kapacity na rychleji opravitelné věci?

EDIT:
doslova jsem přelétl druhou část a mám jen pár poznámek k poznámkám o západu:
1) letecký útok na železniční konvoje by patrně hrozil spíše v případě větších přesunů. Dělal by se totiž na základě informací rozvědky, resp. průzkumu. Jelikož by byly hluboko v týlu, dalo by se totiž předpokládat větší jištění prostředky PVO i PVOS, což v případě doktríny zásadu, nemýlim-li se dobově, znamenalo 16 strojů -- 4 až 8 útočících s bombami se submunicí (např. F-111, Tornado, F-4, F-105, či F-16), 4 stroje stíhače pro vybojování vzdušné nadvlády jistící ze vzduchu (F-15, F-4 či F-16) a 4 stroje přiřazené na umlčování PVO (F-4G, F-105). Což je hodně letadel a peněz a při letu 500km za FEBA značné riziko, které musí být vykoupeno odpovídající šancí na zničení ne 20, ale o hodně více tanků.
Letecké údery by šly spíše na mosty, tunely a známé sklady a překladiště PHM a munice.

2) k iráckým tankům za dunou -- pokud vím, tam šlo o to, že se Iráčané, vědomí si toho, že vidí na menší vzdálenost, než Abramsy, a tudíž jsou před dunou jen snadný terč, za dunu schovali a úmyslem si buď odpočinout, nebo právě nalíčit léčku. Abrams ovšem uviděl termovizí, kterak nad dunou stoupá světlezelené teplíčko ze zapnutých motorů, tedy zamířil odhadem skrze dunu, vypálil podkaliberní střelu, která dunu prorazila a tank zasáhla, a v nastalém zmatku zlikvidoval i zbylé dva, které se jej pak pokusily již aktivně vymanévrovat. Přitom inkasoval jeden zásah z kumulativní střely ze vzdálenosti pod 200m, ale ustál to v pohodě.
Perlička je, že toto bylo následně v populárně-naučných TV "dokumentech" interpretováno tak, že "Abrams má TAK vyspělou termovizi, že VIDÍ SKRZE DUNY!"

3) ach, ano, spodní poklopy. Ty měl ze západních tanků naposledy M60 Patton, Abrams již nikoli. Američtí tankisté si v souvislosti s tím stěžovali, že když se chtějí vymočit, musí lézt z tanku :)
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla II.

Příspěvek od Pátrač »

Ahojte kolegové.
Jsem rád, že se vám Argonantův a můj elaborát celkově líbí. Dalo nám to zatím dost práce a budiž řečeno nepřipouštěl jsem si, že bych to nedodělal, ale rostlo mi to pod rukama a Argonantus nestačil lupat další a další doplňky.

Malé tankové jednotky v boji jsou téma které diskutovat lze dloho a dlouho. Pro mě osobně jde spíše o možnost v asymetrickýh válkách. V klasickém střetnutí studené války na hlavním válčišti a náš front by bohužel vedl svůj boj na hlavním válčišti, pro ně moc prostoru teorie nedávala. Ale průřez minulostí - pracoval jsem s materiály vydanými od roku 1964 do roku 1989 a potom i pozdějšími - to hlavně v třetí zatím nezveřejněné části a zdá se, že ještě v šedesátých a sedmdesátých letech se na malé jednotky hodně spoléhalo. Byla to hra daná tím, že Bundeswehr se ještě nevybavil tak, jak byl od poloviny 70-tých let a o 80-tých ani nemluvím.

Celou dobu co jsem sloužil do roku 1989 byl náš protivník silný a schopný a hlavně to byl právě Bundeswehr. Bojiště které nám bylo přisouzeno v obraně - tedy naše vlastní území se pro boj malých jednotek skvěle hodí. Je členité, pokryté souvislými i drobnými porosty, hodně sídel, slušná síť komunikací.

Při možném útoku je stav stejný a myslím si, že by nás protivník asi dlouho vést frontální útoky nenechal - jeho převaha v bitevních vrtulnících a hlavně v nasycenosti jeho vojsk PTŘS by nás podle mého vidění světa rychle připleskla k zemi. Jestli by to znamenalo možnost pro boj tankových ro a čet s podporou motostřeleckých sil, tedy něco jako drobné ale vytrvalé ozobávání nepřítele, nevím. Nedovedu posoudit.

Něco málo jsem o 2. AS NSR napsal zde. http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=233&t=2890

Dále si myslím, že tak jak měly specifikovaný boj v léčkách tankisté, to bylo dobře vymyšlené, i ty další aktivity co jsem popsal. Jenže, jak jak tyto věci mělo vychytané průzkumné vojsko, to je ještě lepší. Ale to sem nepatřilo a třeba se toho někdy ujmu. ALe asi ne. Rozhodně jsou zde zajímavé věci a myslím si, že to pomyslné TOP vás kolegové ještě čeká.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
reddog
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 469
Registrován: 21/11/2008, 11:40
Bydliště: Litoměřice

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla II.

Příspěvek od reddog »

Zajímavé, poučné a pěkně napsané dílo.
Díky Pátrači
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11488
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla II.

Příspěvek od Dzin »

ad malé tankové jednotky.

Důvod, proč Sovětská armáda neměla dostatečně propracovanou teorii boje malých tankových jednotek a soustředila se na velké je opravdu dost prostý. Byla to nedostatečná schopnosti v rámci velení a řízení. Důvodů bylo vícero, od neschopnosti sovětského průmyslu vyrobyt (ne vyvynout) dostatek výkoných komunikačních zařízení, přes neochotu podporovat iniciativu vlastních občanů po kalsický pejorativní přístup ke "kapitalistickým pavědám" jako třeba kybernetika (ostatně historka o maršálu Zacharovovi je dostatečně známá).

Jinak nasazení malých jednotek není jen doména asymetrických válek. Jen si to musíme představit. Vždy jde o to, aby nejmenší jednotka dokázala spoluporacovat a bojovat "jako jeden muž" a následně se to směrem nahoru ve struktuře promýtá také obdobnou spoluprací. ostatně koncept sám je prastarý jako lidstvo samo, vspomeňme římské legie nebo v případě tankových operací třeba Mongoly. Zde si to můžeme pěkně představit na jejich nejmenší jednotce 10 mužů, který byla cvičena, aby bojovala samostatně a společně a současně aby spolupracovala s ostatníma jednotkama na bojišti.

Právě to je alfou a omegou celého snažení. Tedy, že nejmenší jednotky jsou dostatečně schopné samostatného jednání a současně jsou schopné spolupracovat s ostatníma jednotkama. Což vyžaduje co nejlepší komunikační prostředí s prostupnými kanály od nejvyššího velení k nejmenší jednotce a obráceně (ovšem ne, že si volají navzájem, jde o schopnost vzájemné komunikace jednotlivých stupňů organizace).


A právě to, že armáda SSSR neměla tuto dostatečnou komunikační schopnost vedlo jí t ospíše k tomu, že se spoléhala na masivní nasazení vojska. Protože čím lépe jsem schopen na bojišti spolupracovat na co nejmenších úrovních, tím méně potřebuji vojáků ap rostředků k dosahování cíle.
Teď jen doufám, že jsme to vysvětlil dost srozumitelně a nezamotal jsme se v tom.
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla II.

Příspěvek od Mirek58 »

Dzin:
Protože jsem strávil 731 dnů (1979-1981)v těsném sousedství SA ( Neředín, Milovice) mám za to, že při svém hodnocení SA vaříš z vody a hlavně ze zastaralých poznatků.
ObrázekObrázek
Argonantus
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 417
Registrován: 13/12/2013, 15:13

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla II.

Příspěvek od Argonantus »

Franz Trubka píše:Osobne si myslim , ze jsme byli trochu lepe pripraveni.


Skoro určitě. I ti absolventi PŠ byli zpočátku o hodně lépe připraveni. A když se setkal absolvent PŠ po dalším půlroce služby, tedy přesně ročák, se mnou, tak to byl rozdíl přímo drastický, který rozhodně neusnadňoval to, že jsme mezi nimi měli teoreticky získat autoritu.
Studena valka koncila, probihali odzbrojovaci jednani, staty socialismu se neuspesne pokousely o "perestrojku". Moznost prime konfrontace mezi VS a Nato se snizila na minimum.
V tomto směru přineslo studium Operačního plánu 1986 drastické vystřízlivění mně a zřejmě i Pátračovi. Nebezpečí hrozilo možná víc, než kdy jindy - stačilo, že by se Gorbačov neudržel, respektive, že by ho svrhli o pár let dříve.
-Absolutne bez urazky, nektere nazory A. mi prijdou dost zjednodusene. O tom, ze by se s tankovou rotou dostal az k oz Persingu, sestreloval z tanku letadla a vrtulniky, z lecek nicil s rotou tankove prapory a td. me prijde jako mirne podceneni protivnika.
Tohle je asi nejnapínavější otázka ze všeho a na složitější debatu. Ano, poznámky jsou velmi zjednodušené a dost se vyvíjely i během práce; zpočátku například ještě ani Pátrač nevěděl, že se tím budeme zabývat a že vznikne VI. podrobná kapitola.

Možnosti léček a přepadů tanků vychází z toho, že toto všechno nepřítel mohl mnohokrát velmi snadno provést nám; zejména kvůli statistice těch pochodových proudů, kterých bylo mnoho, za stavu, kde jsme skoro nic neviděli a prakticky nikdy nevěděli, kde jsme. Studiem toho plánu zjišťuji, že ve skutečné válce by bylo pochodových proudů praporů stejně, ne-li více. Založit na tom protitaktiku se přímo nabízí.
A nevidím důvod, proč to neměla znát a užívat i ČSLA, když už na nic jiného, tak k možnostem se tomu bránit.
Z hlediska pedagogiky si troufám říci, že když naučíte vojáky se doplížit na místo a postavit solidní léčku, umí při tom automaticky i obranu, a pokud umí ČPZ a průzkum, umí i útok. Tyhle věci jsou totiž daleko složitější.

Pátrač mne překvapil informací, že Bundeswehr byl ze záklaďáků s půlroční službou. Tak nějak moc nevěřím, že byli připraveni nějak moc lépe. Možná o něco; ale za půl roku se zas nedají stihnout úplné zázraky. A čas ztráceli ve službě a pochodováním a jinde zřejmě taky.

S USA jednotkami to mohlo být úplně jinak, nicméně, těmi jsme dle toho plánu vůbec neměli přijít do styku (což se nám vůbec neřeklo).

Možnosti tanků proti letectvu jsou vždycky dost bídné, to se asi shodneme; za jistých okolností skoro nulové; ale v zásadě věřím tomu, že tanková rota v lese dopadne podstatně lépe, než rozvinutý pluk v linii. Přinejmenším z hlediska ztrát.
Zdůraznil jsem, že možnost sestřelit tankem vrtulník je vychytávka za velmi speciálních okolností; jinak dám klidně vrtulníku proti tanku 10:1.
Muj osobni nazor je, ze by to velka slava nebyla.
Můj taky. Za daného stavu věcí by některé popsané způsoby boje nebyly možné skoro vůbec, protože je necvičil prakticky nikdo, a ty základní, tedy útok a obrana, by třeba vždycky nemusely stačit.
Fungovaly by jen za vratkého předpokladu, že by Bundeswehr také nehodlal změnit taktiku a zůstal také duševně u druhé světové, což nepovažuji za jisté, ani moc rozumné, když byl docela drasticky slabší.
Odpovědět

Zpět na „Organizace armády“