Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla III

Odpovědět
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla III

Příspěvek od Pátrač »

Obrázek
PODPORUČÍK ARGONANTUS VE VÁLCE, KTERÁ NEBYLA – část třetí
Kudy a jak do pekla možné války, válečné plány z roků 1977 a 1986.
Část sedmá: Proč vlastně tato práce vznikla – základní rysy československého válečného plánu z roku 1977.


OPERAČNÍ PLÁN ČESKOSLOVENSKÉ LIDOVÉ ARMÁDY
podepsaný vrchním velitelem ozbrojených sil Československé socialistické republiky prezidentem republiky a generálním tajemníkem ÚV KSČ doktorem Gustávem Husákem dne 28. 12. 1977.


V případě úhrozy napadením strany imperialistických agresorů plán nařizoval provést uvedení armády do plné bojové pohotovosti a její operační rozvinutí. Současně měla rozvinout a předat pod spojenecké velení určené síly prostředky. Z toho plynuly tyto úkoly:
- převést vojska z mírového na válečný stav
- připravit a zplánovat odražení agrese a na zvláštní rozkaz provést útočnou operaci naším Československým frontem.
- silami PVOS a vojskové PVO zajistit ochranu území naší země, rozvinutých vojsk a napomoci témuž i u našich sousedů
- zplánovat a v součinnosti se silami SNB, Lidových milicí zajistit vyhledání a zničení nepřátelských výsadků
- zajistit co nejlepší ochranu obyvatelstva, zvýšit odolnost národního hospodářství
- všestranně zajistit přesuny Sovětské armády přes naše území.

Ppor. A. říká: Součinnost se silami SNB a milicí dává jasně najevo, odkud hrozí skutečný nepřítel; je třeba si to zasadit do kontextu ne až tak dávno proběhlé okupace 1968, a nyní je naší úlohou vlastně už jen všestranně zajistit přesuny Sovětské armády (a jádrem útoku je zvláštní rozkaz, tedy rozumím vrchního velení Střední skupiny vojsk.)

Reaguji: Nevím, proč hledáš v použití Lidových milicí a SNB při lokalizaci a případné likvidaci nepřátelských výsadků něco jiného než je psáno. Tak to bylo v plánu a tak by to bylo. Je otázka, zda by jim na to stačily síly, ale nic jiného v tom nebylo.

Ppor. A. říká: Politické hodnocení z obou stran krátím na minimum; je to otrava a moje chyba; je to proti základnímu smyslu této práce. Stejně tak nechám poznámky stran strašlivé vojenštiny.
Naopak ty Lidové milice a vojska SNB považuji za podezřelý prvek právě proto, že už za mojí vojny vedly takovou tichou válku s odbojem; první rozehnaná demonstrace byla 21. 8. 1988. Při tom, jak správně pravíš, na opravdové vojáky s opravdovými zbraněmi – třeba BVP Bradley – jsou naprosto k ničemu. Takže vzniká otázka, co by vlastně měli dělat. A napadají mne jen samé špatnosti. Například vyvolat válku tím, že by zařídili „napadení“ ze západní strany.


Reaguji: V případě probíhající války by se LM a ani SNB nezatěžovaly nějakým odbojem. Měli by jiné úkoly. Těch několik se disidentů by se nejspíš strčilo někam do vazby a bylo by po odboji. Výsadky byl jen jeden z nich. Realizovaly hlavně strážní službu. Co se týká toho, že by tvořili nějaké divadelní vystoupení, které mělo ospravedlnit válku, považuji za nesmysl. Pro případ obranné operace je to blbost od podstaty, při přechodu do útoku po obranné operaci bychom k tomuto protiútoku měli právo nejsvětější.
A pokud se z tohoto plánu dá dedukovat, že by mohlo dojít k tomu, že my zaútočíme jako první, nějaké ospravedlnění této akce by asi bylo to poslední, co by se řešilo. A nejsem ji jistý, že to z plánu z roku 1977 jednoznačně vyplývá.

Ppor. A. říká: Já považuji divadelní představení za nezbytnou podmínku skryté mobilizace a propagandistického odůvodnění války. Mediální válka byla už tehdy pomalu důležitější, než reálné bojiště. Vojákům se něco musí říct alespoň dodatečně. A pro Západ by to byla rána v ceně několika armád, když by zjistili, že jsou útočníci.

Reaguji: Argonante, chlape, když chci provést SKRYTOU mobilizaci, tak ji přece neuvedu nějakým cirkusem na hranici se střelbou, možná mrtvými a podobnými extravagancemi. To bych mohl dělat mobilizaci otevřenou a nikdo by se nemohl divit.

Úkoly bylo plánováno splnit celým sledem opatření.

Bod jedna řešil způsob uvedení armády do plné bojové pohotovost, úkoly pro frontové a vojskové letectvo, pro vojska PVOS. Zvláštní pozornost byla věnována útvarů na rámcových a snížených počtech, které musely projít rozsáhlou mobilizací. Byly určeny časy, kdy to které musí mít dokončeno a jak má armáda v čase narůstat.

Například motostřelecké divize ve stálé bojové pohotovosti byly 3, za 24 hodin jich bylo na plných stavech 5, za 48 hodin 6 a jejich počet už se nezvyšoval.
Tankové divize ve stálé bojové pohotovosti byly 2, za 24 hodin byly na plných stavech 3, za 48 hodin 6 a po 72 hodinách 7.

Ty extra pohotové jednotky byly:
9. tanková divize Tábor, 1. tanková divize Slaný
2. motostřelecká divize Sušice, 19. motostřelecká divize Plzeň, 20. motostřelecká divize Karlovy Vary,
Takže čtyři držela 1. armáda a jednu 4. armáda

Pro úplnost uvádím, kdo co měl v povinnosti válečně postavit.

1. tanková divize válečně stavěla 16. tankovou divizi - tedy Argonautovu
13. tanková divize válečně stavěla 17. tankovou divizi
4. tanková divize válečně stavěla 18. motostřeleckou divizi
14. tanková divize válečně stavěla 32. motostřeleckou divizi
3. motostřelecká divize válečně stavěla 26. motostřeleckou divizi

Ppor. A. říká: Tohle je docela užitečný přehled B divizí, nechal bych to tam. Já se v tom zorientoval až po prohlídce této výtečné stránky http://www.csla.cz/armada/druhyvojsk/csla2dislokace.htm
Je celkem jasné, že všechna tato „béčka“ by se mobilizovala později a byla podezřeleji vyzbrojená.
V Prešově a Topolčanech byly částečně „živé“ ta 14. td a 13. td, kde byly ty „péešky“, kde se školili moji vojáci prvních půl roku vojny. Na čem přesně, to nevím a už si nepamatuju, ale prosakovaly mlhavé zprávy, že se tam někde stále nacházely ještě ty T 34 (hádal bych právě 17. td, čili béčko Topolčan) což musela být dost zoufalost.

Jak říkám, chtělo by to někoho, kdo na tom Slovensku tehdy byl. Já bych fakt kecal, co tam měli; ale mohlo toho být překvapivě hodně. Po nahlédnutí sem http://armada.vojenstvi.cz/povalecna/studie/22.htm
kde jsi zjevně taky čerpal (a omlouvám se plukovníkovi Minaříkovi, je to velmi nešťastná shoda jmen), a kde má šílené číslo 4680 tanků ve velmi poučné tabulce na konci, které překonává i moje informace a s těmi 15 nebo 16 divizemi se k tomu nějak nemohu dopočítat. Vychází mi zhruba polovina. Možná je pes zakopaný v tom, že některé metodiky západu počítaly BVP s kanonem 70 mm za tank.


Tím byly vytvořeny hlavní síly Československého frontu.

Ppor. A. říká: Tedy v té době pozemních 15 divizí, pokud dobře počítám. Při čemž platilo i nadále, že ty z východního okruhu byly trochu podezřele vybavené – nejsem si jist, jestli měli Kladiva úplně všude, například.

Reaguji: V době účinnosti tohoto plánu z roku 1977 to bylo takové složité. Armáda procházela takovým jakýmsi sjednocováním a vznikl poměrně složitý slepenec. Existovalo celkem 6 typů vševojskových divizí, s těmito počty základní bojové techniky

Motostřelecká s BVP: 123 kusů BVP, 324 kusů OT-64, 214 kusů tanků T-54/55, 82 kusů jiných OT, 45 kusů kompletů PTŘS, 138 kusů děl a raketometů a 57 protiletadlových kanónů.

Motostřelecká s OT: 372 kusů OT-64, 214 kusů tanků T-54/55, 190 kusů jiných OT, 171 kusů děl a raketometů a 57 protiletadlových kanónů.

Motostřelecká s dělostřeleckým oddílem v msp:
BVP, 284 kusů OT-64, 195 kusů tanků T-54/55, 152 kusů jiných OT, 18 kusů kompletů PTŘS, 150 kusů děl a raketometů a 42 protiletadlových kanónů.

Tanková s BVP: 123 kusů BVP, 24 kusů OT-64, 322 kusů tanků T-54/55, 198 kusů jiných OT, 9 kusů kompletů PTŘS, 84 kusů děl a raketometů a 51 protiletadlových kanónů.

Ppor. A. říká: Děsí mne, že po letech nejsem ani schopen říci, kolik má divize přesně tanků. Vyšlo mi 313 tanků (3 pluky po 94, další prapor u motostřeleckého pluku s 31, a proti tobě mi devět chybí - možná nějaká velitelská rota na divizi?).
Právě počet násobení tohoto čísla (něco přes 300) a divizí dává něco drasticky jiného, než Minaříkových 4600 tanků. Ani tanky u msd to nevytrhnou (těch 195 bych věřil; tak nějak to vypadá).


Pokračuji:

Tanková s OT: 119 kusů OT-64, 322 kusů tanků T-54/55, 231 kusů jiných OT, 99 kusů děl a raketometů a 51 protiletadlových kanónů.

Tanková s dělostřeleckým oddílem v msp: 2 kusy OT-64, 319 kusů tanků T-54/55, 310 kusů jiných OT, 54 kusů děl a raketometů a 42 protiletadlových kanónů.

Byl v tom pěkný hokej. Zlé jazyky – mezi nimi já - v 80-tých letech tvrdili, že naše armáda nemá dva stejné pluky a tiše jsme záviděli Bundeswehru jeho dokonalou unifikaci pozemního vojska. Tato roztříštěnost se začala razantně měnit v 80 letech.

Zálohy frontu a Ministerstva obrany jely podle jiného časování.

Operační rozvinutí armády mělo zabezpečit:

- odražení možných úderů nepřítele po zemi a ze vzduchu

Ppor. A. říká: Pro mne nejzajímavější otázka, jak už jsem řekl. Letecký konvenční úder byl nejreálnější hrozba, kdyby se něco semlelo; myslím, že nejvíce odpovídá myšlení západních generálů. Z celé slavné tankové divize by nakonec rozhodovaly boj protiletadlové jednotky.

- co nejlépe ochránit vojska před účinky ZHN a napalmu
- rychlé rozvinutí pro přechod do útoku ihned po provedení palebných úderů konvenčních nebo jaderných

Ppor. A. říká: Mám dojem, že stav všech jaderných hlavic pod dozorem sovětských důstojníků trval.

Reaguji: Jistěže trval. Velký soudruh si vyhranil pro sebe rozhodnutí, jestli vůbec a kdy naše armáda použije jadernou výzbroj. Stejně jako si to úplně stejně vyhranily síly USA v případě Bundeswehru. Nevím nic o tom, že by se díky tomu cítil někdo v NSR ponížený nebo zneuznaný. U nás převládal ten samý klid. Bylo nám to šuma fuk.

Ppor. A. říká: Tady detail – není to tak. Podle mne fungoval systém „dvojího klíče“, nevím odkdy, ale za nás zcela jistě, což značí, že užití jaderných zbraní schvaloval Američanům taky stát, na jehož území měly být použité. Toto zjištění mne právě vede ke krajní skepsi, že by vůbec použité byly. A i kdyby byly, zcela jistě by schválení dost trvalo.

Reaguji: Nejsme ve sporu. Já se snažím říci, že i kdyby NSR na kolenou klečelo a chtělo JZ, dokud se Američané nerozhoupali, nedostali by nic.

To mělo být splněno rozvinutím divizí armád prvního sledu a vševojskové zálohy frontu do tří linií:
- první linie 20 až 30 km od státní hranice
Ppor. A. říká: Z našeho hlediska zřejmě zajímavá ta 20. Karlovarská divize, co se bránila před námi.
- druhá linie 50 až 60 km od státní hranice s pohotovostí vyvedení na státní hranici
- třetí linie 75 až 100 km od státní hranice

Ppor. A. říká: A nevím, zda je slánská 1. divize ve druhé nebo až třetí linii. Vůbec by bylo zajímavé vědět, z čeho měly být ty linie sestavené. Představa bránící se země se zakopanými tanky a BVP s drtivou početní převahou proti útočníkovi je zajímavá a bizarní.

Reaguji: Nemám v tom jasno. Plány použití armád a divizí zatím nejsou dostupné. Uvažovalo se o tom, že část sil se zakope a zbytek bude bojovat pohyblivou obranou operaci.

Raketčíci se měli rozmístit ve svých prostorech rozvinutí a být v trvalé pohotovosti k palbě. Letectvo rozptýlit, vrtulníkové odřady divizí k nim přiblížit a zajistit pohotovost k plnění úkolů.
První sled 1. a 4. armády měl být ve špalkách 30 až 35 od vyhlášení bojového poplachu, první sled celého frontu do 48 hodin a hlavní síly frontu do 72 hodin.

Ppor. A. říká: V zásadě bych řekl, že jsou to reálná čísla. Ve skutečnosti by to asi nemělo až takový význam; v případě našeho útoku, nebo v případě rostoucího napětí by bylo času dost. V případě náhlého jaderného útoku, o kterém se neustále tlachalo, je to samozřejmě strašně pomalé.

Bod dvě byl velmi obsáhlý a začal větou, že úkolem armády je spolehlivě přikrýt státní hranici s kapitalistickými sousedy, tedy NSR a Rakouskem, s cílem zabezpečit operační rozvinutí vojsk naší armády, a přeskupení vojsk spojenců na našem území a odrazit možnou agresi.

Po této první větě následuje pečlivý rozbor sil a prostředků nepřítele na našem obranném směru. Je zde jmenováno postupně vše od Američanů, Bundeswehru a Francouzů a v jedné větě se dokonce mluví o hlubokých operačních zálohách tvořených mobilizovanými útvary a divizemi ze zámoří.

Ppor. A. říká: Podle mne naprostá fantasmagorie; divize ze zámoří by se na místo dopravovaly hodně dlouho a zřejmě by k tomu musel delší dobu zrát stav politiky. Na druhou stranu vidím, že je to zoufalá snaha vysvětlit, jak by ten útok vůbec mohl dávat nějaký smysl; jinak by totiž zjevně šel Západ proti beznadějné přesile. Je to útok podobně magorský, jako ten náš z roku 1964; i kdyby byl Západ skutečně krvelačný a imperialistický, byla by to zjevná sebevražda. Odtud možná poměrně mlhavý nástin obranné fáze; ve skutečnosti se tomu asi moc nevěřilo.

Reaguji: Žádná fantasmagorie. O přísunu divizí ze zámořských teritorií se skutečně uvažovalo. A nebylo by to jen tak něco.
Například 101. výsadková měla být do Evropy přemístěna letecky do D+5 od zahájení nepřátelství – nemuselo jít přímo už o běžící válku. 82. výsadková o dva dny později. 10. horská divize byla schopna boje kdekoliv v Evropě už 96 hodin po zahájení nepřátelství.
Dále se uvažovalo o 12 až 18 brigádách národní gardy, dvou divizích z Kanady a 3 divizí z ostrovů, tedy z Velké Británie. V roce 1986 mělo třeba jen letectvo americké Národní gardy ve výzbroji cca 3 800 letadel.

Ppor. A. říká: Tohle je malinko nedorozumění, zaviněné mnou. Šlo mi o ideu pozemních divizí a vojsk. Osobně nejsem přesvědčen, že by jich bylo nějak závratně mnoho. O účasti letadel, výsadkářů a letadlových lodí, případně řízených střel není pochyb – to je samozřejmě síla impozantní a lze si o ní udělat představu ze Zálivu 1991, kde to bylo všechno k vidění.
Podle mne je základní problém představy západního útoku v tom, že by museli jít proti přesile a doufat, že přežijí až do chvíle těch posil. Logičtější je samozřejmě napřed tyto síly do Evropy navézt a pak útočit, ale jednak by to už nebylo překvapivé a jednak by to útok WS vyvolalo skoro se zárukou.
Tohle je vůbec kardinální bod, který by si zasloužil vyjasnit; jak dlouho trvá přisunout Západu ty letadlové lodě a podobné jednotky a kolik toho vlastně je reálně použitelné.


Celkově mělo jít o:
- cca 12 divizí a tří samostatné brigády
- 16 odpalovacích zařízení taktických raket
- 112 odpalovacích zařízení operačně taktických raket
- 2 950 tanků

Ppor. A. říká: Pro mne už tohle číslo hovoří za vše. Převahu měli alespoň ve kvalitě, snad; pokud bylo už dost přezbrojených Leopardů a Abramsů (ne v době vzniku plánu). Stejně je to proti 4000 našim a dalším nejméně 2000 ruským zjevně nesmyslný útok.

Reaguji: Nelze nevidět jejich naprostou převahu v počtech bitevních vrtulníků a kolega říká že tady se shodneme. Důležitá síla. Stejně podle mne útok sama o sobě nevyjasní.

- 1847 děl a minometů, z toho 402 kusů takzvaného jaderného dělostřelectva
- 2 356 kusů protitankových prostředků
- 1 081 vrtulníků z toho 322 bitevních

Vše členěno do dvou sledů

První operační sled: 7 divizí a 3 brigády s 16 odpalovacími zařízeními taktických raket, 24 odpalovacími zařízeními operačně taktických raket, 1 878 tanky, 1 287 děly a minomety, z toho 366 kusů takzvaného jaderného dělostřelectva, 1 141 PTŘS a 328 protitankovými kanóny a 909 vrtulníky z toho 234 bitevních

Druhý operační sled: 5 divizí s 16 odpalovacími zařízeními operačně taktických raket, 1 072 tanky, 560 děly a minomety, z toho 36 kusů takzvaného jaderného dělostřelectva, 545 PTŘS a 342 protitankovými kanóny a 172 vrtulníky z toho 88 bitevních

Letectvo nepřítele tvořilo 27 letek s možností nárůstu na 37 letek

PVO nepřítele bylo nesmírně silné, hluboce členěné a okrývalo všechny potřebné letové hladiny možného působení našich vlastních leteckých sil.

Výsledek tohoto rozboru vedl k závěrům, že hlavní síly nepřítele jsou soustředěny v prvním sledu a pokud se tento podaří vážně poškodit, naruší to odolnost celého operačního uskupení nepřítele.

Nepřítel pravděpodobně zamýšlí v souladu splatnými doktrinálními pravidly zahájit válku bez nebo s použitím jaderných zbraní. Rozsah jejich použití může být omezený i zničující. To může vést k zámyslu jaderně poškodit naše vojska natolik, že to umožní útočnou operaci na pražském směru v hlavním úderu a na táborském směru vedlejším úderem.

Přikrytí státní hranice s NSR měly provést jednotky Pohraniční stráže a vyčleněné – celkem jich bylo 7, pohraniční motostřelecké pluky od 20., 19., 2. a 15. motostřelecké divize.

Ppor. A. podotýká poměrně zásadní věc: Tady vůbec nevím, jak vlastně vojska PS vypadala.

Reaguji: Takže jak to bylo vojensky. Jednalo se o 6 brigád pohraniční stráže. Jim byly podřízeny prapory, bylo jich 19, těm roty - celkově asi 114 a těm čety. Z tohoto počtu byl jeden říční pohraniční prapor a ten měl 3 říční pohraniční roty. T9m jsem si ymsle že to odbududu ale kolega Argo měl jiný pohled na věc.

A tak ppor. A. říká: Takže do naší tehdejší vojenštiny; asi 7 pluků čili přibližně necelé 2 divize, co do počtu lidí. Což je nemalé množství. Ve vybavení ovšem nemám stále jasno. Znamená to, že měli zhruba 600 dalších BVP, jako normální pěšáci?

Reaguji, jelikož je potřeba v tom mít opravdu jasno:

Takže první doplněk do tohoto dílu:

Pohraniční stráž byla mimo jiné významnou složkou ozbrojených sil ČSSR zaplňující absenci teritoriálního vojska, především v pohraničí. I to byl jeden z důvodů, proč byla PS od 1. 1. 1966 převedena v rámci vytvoření tzv. jednotných ozbrojených sil od ministerstva vnitra k ministerstvu národní obrany a vybavena těžkou technikou (tanky, samohybnými děly, obrněnými transportéry, raketomety, bezzákluzovými protitankovými kanóny, protitankovými řízenými střelami a dalšími vymoženostmi.
Pohraniční stráž vedle svých hlavních úkolů v míru byla připravována k odražení čelních sil protivníka bez zásahu armády. Jednotky PS tedy byly konstituovány jako vojenská síla, která mohla klást značný odpor mechanizovaným i tankovým jednotkám protivníka. Na základě konkrétní situace se předpokládal jejich zásah proti slabším jednotkám protivníka nebo proti blíže nespecifikovaným, silně ozbrojeným skupinám, které by operovaly v příhraničním pásmu našeho výsostného území.

Úkol obrany teritoria zůstal pohraničníkům i po opětném převedení k ministerstvu vnitra. Tedy od 1. 1. 1972. To už ale byla pohraniční stráži odebrána těžká technika. Zůstal jim tam jen nevelký počet obrněných transportérů. K těmto úkolům se příslušníci PS také tvrdě připravovali.

Například pohraniční roty kromě ostrahy státní hranice pravidelně nacvičovaly obranu území ČSSR v tzv. cvičných opěrných bodech, což bylo ženijně vybudované cvičiště se zákopy, s okopy pro techniku a zbraně. Každá rota PS měla mít schopnost aktivně a úspěšně bránit objekt roty při nenadálém napadení ze země i ze vzduchu.

Kromě toho měly roty vybudovaný i přísně utajovaný „ostrý“ opěrný bod, o jehož existenci věděl jen velitel roty a ženista provádějící jeho údržbu. Jednalo se o železobetonové bunkry zcela zakryté zeminou a maskované porostem, které by byly aktivovány až v případě napadení. Opěrné body byly od roku 1982 vybavovány PTŘS Fagot a do roku 1990 jich mělo být dodáno pohraničníkům plných 1180 kusů s potřebným počtem odpalovacích zařízení. Tím mohlo být vyřazeno cca 160 kusů zastaralých bezzákluzových kanónů. Jejich schopnost bojovat s obrněnou technikou nepřítele tím výrazně stoupla.
Vybudovaný opěrný bod roty měl umožnit aktivně bránit svěřený úsek, odrážet protivníka a nedovolit mu pronikat do hloubky našeho území. Tím měly být vytvořeny podmínky pro odražení agrese rozhodnou útočnou činností útvary a jednotkami ČSLA.

Předpokládaná činnost PS zahrnovala:
- boj s jednotlivými skupinami protivníka na státní hranici nebo s vysazenými ozbrojenými skupinami na našem území a to jak z mírových objektů, tak případně z vybudovaných opěrných bodů,
- plnění vymezených úkolů k obraně státního území v těsné součinnosti s útvary ČSLA podle zpracovaných plánů součinnosti a upřesnění v době zvýšeného nebezpečí,
- obrana svěřeného úseků při nenadálém napadení úpornou obranou svých opěrných bodů s cílem co nejvíce zdržet nápor protivníka a umožnit tak včasné rozvinutí útvarů ČSLA.

Není to málo, co se po nich chtělo a ti lidé to uměli a byli odhodláni to také udělat, pokud by to bylo potřeba.

Tento kryt hranice jednotkami Pohraniční stráže dále vyztužovaly vyčleněné útvary a jednotky – pluky a prapory od určených divizí. Tyto divize to v případném boji znevýhodňvalo. Ale bylo potřeba pohraničníky podpořit těžkou technikou, dělostřelectvem. Je samozřejmé, že tyto jednotky se vrátily do bojové sestavy své mateřské divize ve dvou případech:
Primo: v případě obranné operace, pokud by nepřítel vyhrával, bylo by nutno příhraniční pásmo opustit.
Secundo: v případě útočné operace, kdy by naše armáda překročila hranice a vyrazila směrem na západ.

Přikrytí státní hranice s Rakouskem měly provést jednotky Pohraniční stráže a vyčleněné pluky od 15. motostřelecké divize, 55. pevnostní prapor, a od pátého dne i síly 26. a 32. motostřelecké divize.

Náš front měl být v pohotovosti přejít do útoku na směru PLZEŇ-ULM-FEIBURG částí sil na MNICHOV.

Bližší úkol bylo zničení většiny sil 2. armádního sboru NSR a 7. armádního sboru USA a zajistit zasazení Střední skupiny vojsk do probíhajícího sražení.

Další úkol: dokončit zničení vojsk NATO v jižní části NSR a nejpozději v devátý den operace dosáhnout státní hranici Francie v určeném pásmu od města BASEL po severní hranici Švýcarska.

Ppor. A: Vlastně od tohoto místa velmi podobné plány, jako 1964. Reaguji: Ano to bezesporu, de facto stejný nesmysl.

Pokud by byla nepřítelem porušena neutralita Rakouska, bylo nařízeno provést silami dvou divizí úder z prostoru Český Krumlov, České Budějovice, Třeboň a Trhové Sviny směrem na LINZ a dále KIRCHDORF.

Ppor. A. říká: Mám dojem – a nemám ověřeno – je „neutralita“ Rakouska byla založena na tom, že za určitý smluvený čas by to prostě zabraly armády NATO. Byli asi tak neutrální, jako jsme my byli samostatní. On ostatně ani jiný způsob obrany Rakouska nebyl reálný.

10. letecká armáda společně se 14. leteckou armádou od Sovětské armády se zapojí do ničení leteckého uskupení nepřítele na západním válčišti s použitím konvenční výzbroje. K tomu provede celkově dva armádní vzlety.

Dále se určují sousedé vpravo a vlevo, rozhraní mezi naším frontem a sousedy, činnost raketových vojsk strategického určení Sovětské armády.
Střední skupina vojsk na našem území dislokovaná od roku 1968 se po vyvedení z posádek soustředí na velkém prostory mezi Prahou, Plzní a Lovosicemi a má být pohotovosti k zasazení do probíhajícího sražení.

Ppor. A. říká: Zvláště pěkné; tady je celkem jasně čitelná ta myšlenka, že celý plán je součástí plánu daleko většího, kde hraje ČSLA jen pomocnou a nevděčnou roli prvního sledu.

Reaguji: Pokud mělo válku vést celé seskupení Varšavské smlouvy, muselo jít o část celkového plánu koalice. A jelikož to bylo naše území, které se mělo bránit, nebo z něho měl být veden útok, připadá mi poměrně logické, že jsme měli být v prvním sledu.

Pro soustředění vojsk Přikarpatského vojenského okruhu se předpokládalo velké území od Prahy po Prostějov ve směru západ-východ a Jindřichův Hradec a Trutnov ve směru jih –sever.

Dále se zde vyjmenovávají síly československého frontu:
- dvě vševojskové armády se svými armádními komplety
- frontový komplet a frontové divize záloha
- 10 letecká armáda s jednou stíhacím jednou stíhací bombardovací divizí, vrtulníkovým plukem a průzkumným leteckým plukem.

Úkol československého frontu splnit takto:

- hluboce členěnou, aktivní obranou odrazit možnou agresi nepřítele, způsobit mu těžké ztráty a rozhodnými údery svazků druhého sledu 1. a 4. armád a zálohy frontu nedopustit jeho proniknutí na území ČSSR.

- útokem úderného uskupení frontu s hlavním úderem ve směru Plzeň, Dillingen a částí sil1. armády na Mariánské lázně, Auerbach a 4. armády na Volary, Gangkofen rozetnou hlavní uskupení protivníka, způsobit velké ztráty jeho prostředkům jaderného napadení a jeho vzdušných sil a sil PVO a ovládnout Mnichovský průmyslový rajon.

Následně nasadit Střední skupinu vojsk a splnit bližší úkol frontu dosažením čáry Ellwangen-Miesbach.

V dalším zasazení čerstvých sil rozvíjet útok frontu s hlavním úderem směrem na Ulm, Freiburg, zničit nově přisunuté prostředky jaderného napadení a přisunované zálohy nepřítele a dokončit zničení pozemních i vzdušných sil nepřítele v jižní části NSR a devátý den vyvést vojska frontu ke státním hranicím Francie v určeném pásmu od města BASEL po severní hranici Švýcarska.

Tato část pokračuje podrobným rozpisem použití jaderných zbraní.

1. První jaderný úder měl být realizován za použití 124 jaderných nábojů, z toho pro operačně taktické rakety a taktické rakety 84 kusů a pro letectvo bylo určeno 40 kusů. Tato varianta značila, že se válka povede s použitím jaderných zbraní. Mělo být zničeno:
- raketové křídlo/oddíly střel LANCE, PERHING, HONEST JOHN od 2. armádního sboru NSR a 7. armádního sboru USA
- pět baterií protiletadlových řízených střel HAWK
- velitelská stanoviště obou sborů a divizí prvního sledu nepřítele
- čtyři střediska uvědomování a navedení letectva
- prostředky radioelektronického boje obou sborů nepřítele
Při tom způsobit ztráty 60 až 70 % dvěma divizím prvního sledu a 30 až 40% dalším třem divizí a lehkému obrněnému pluku.

Ppor. A. říká: Tady lze tušit mezi řádky vážněji míněné strategické odhady, které v minulém plánu z r. 1964 zcela chyběly. Nejsem schopen to odborně posoudit, ale připadá mi to celkem hladce splnitelné, protože minoritní útok Západu by šel proti jasné převaze. Zamíchat kartami mohlo opět jedině západní letectvo a jaderné zbraně. Nicméně za šílenou cenu. Počty jaderných střel jsou nakonec podobné, jako na té Vltavě, ale stejně to souhlasí s mojí tezí, že zastavovat pozemní vojsko jadernými zbraněmi znamená početné a masivní bombardování mnoha údery, což by vedlo především k totální katastrofě civilistů. Pokud by nás Západ skutečně napadl, 124 jaderných úderů přímo u nás a nebo těsně za hranicemi znamená zřejmě trvalou likvidaci všeho, co žije na západ od Vltavy a já naprosto souhlasím.

10. letecká armáda provede 1 armádní vzlet

2. Bližší úkol měl být pokryt 71 jaderným nábojem, z toho pro operačně taktické rakety a taktické rakety 41 kusů a pro letectvo bylo určeno 30 kusů.
10. letecká armáda provede 9 armádní vzlet

3. Další úkol měl být pokryt 45 kusy jaderných nábojů a to pro operačně taktické rakety a taktické rakety 30 kusů a pro letectvo bylo určeno 15 kusů jaderných leteckých pum
10. letecká armáda provede 5 armádní vzlet

4. Záloha byla tvořena 18 kusy jaderné munice z toho raketové prostředky 8 kusů, letectvo 10 kusů
10. letecká armáda provede 1 armádní vzlet

Na vzdušnou operaci 10. letecká armáda provede 2 armádní vzlety


Pokud by došlo k vedení války bez použití jaderných zbraní. Mělo letectvo hromadnými nálety a mohutnými dělostřeleckými údery způsobit ztráty oběma armádním sborům nepřítele a dokončit jejich zničení rozhodným útokem úderného uskupení frontu.

Ppor. A. říká: Pro mne jediná varianta, která dává vůbec nějaký smysl – a reálnost závisí zcela na poměru sil ve vzduchu a protivzdušné obrany.

Operační členění Československého frontu- v jednom sledu
- první sled:
1. armáda s 20.,19. msd, 1.,9.,a 16. td
4. armáda s 2.,15. a 3.msd, 4. a 13. td
- vševojsková záloha frontu: 18. msd a 14. a 17. td

Ppor. A. říká: Tady vypadá 1. a 16. td pěšky jako za vozem; jsou na tom úplně stejně. Zjevně jsou ty dvě pozemní armády naprosté jádro československých sil. Nepostřehl jsem, kdy přesně se změnila organizace 2+2 poměru motostřelců a tankistů k 3+1, který fungoval za naší doby, ale tady to vypadá na ten starý systém.

1. armáda ve složení 20.,19. msd, 1.,9.,a 16. td měla přejít do útoku s hlavním úderem na směru Plzeň, Dietfurt a částí sil úderem na Mariánské lázně, Auerbacha v součinnosti s 8. gardovou armádou 1. západního frontu zničit hlavní síly 7. armádního sboru a časti sil 2. armádního sboru v prostoru Bayeruth, Neumarkt, Rötz a třetí den operace ovládnout čáru Greusen, Freystadt, Kelheim a zajistit zasazení Střední skupiny vojsk Sovětské armády do sražení. Tím splnit bližší úkol.
Další úkol: rozvíjet úkol ve směru Dietfurt, Dilingen a v součinnosti se Střední skupinou zničit nově přisunuté prostředky jaderného napadení a přisunované operační zálohy nepřítele a pátý den operace ovládnout čáru Ellwangen, Dilingen, Augsburg.
Armáda zajistí přikrytí státní hranice s NSR vyčleněním dvou a dvou pluků od 20. a 19. msd

Ppor. A. říká: Takže ještě pár poznámek hodnocení k tomuto útoku; plán z r. 1986 je vlastně v mnohém podobný, ale v této verzi je několik zásadních problémů, které ho činí skoro nereálným.

1. armáda v roce 1977 má k útoku 3 divize, a všechny T 55, což už jsou tanky lehce muzeální. Němci měli Leopardy 1, pokud se nepletu, a také nějaké muzeálnější exponáty. Kdyby byl průraz počítán stejně jako v roce 1986, bylo by to zřejmě v číslech asi 1000 tanků, na což by měla odpovídat obrana a záloha, která by ale mohla dosahovat dost zlověstných sil, pokud bylo k dispozici 2900 tanků celkem – pokud by to Němci trefili a poslali třeba dvě divize, vychází mi to na paritu, a takový útok by asi těžko prorazil.

Celý problém v počtech zavinil zjevně fakt, že se nepočítá s ruskou armádou Střed čili 22. armádou, která měla v r. 1986 vázat třetím útokem na severu plno sil, například Američany a třetinu Němců.

Jinak řečeno, útok 1977 mi nepřipadá úplně zdravý a je to trochu loterie. Možná se také počítalo vážně s těmi jadernými údery. I když to podle mne nedává žádný smysl v kombinaci s pozemní klasikou.


Rozhraní vlevo: mimo Milevsko, mimo Mirotice, sedlice, Žinkovy, mimoDomažlice, mimo Regensburg, řeka Donau až po Ingolstadt, mimo Augsburg

4. armáda ve složení 2.,15. a 3.msd, 4. a 13. td měla přejít do útoku s hlavním úderem na směru Klatovy, Siegenburg a částí sil úderem na Volary, Gangkofen.

Ppor. A. říká: Dva symetrické údery stejnou silou mají blbou vlastnost, že nemusí prorazit ani jeden. Asymetrie z r. 1986 dává silnějšímu úderu téměř zaručený úspěch. Mimochodem, už chápu, jak se do plánu 1986 dostaly Volary, Gangkofen – prostě to opsali ze staršího plánu, i když to moc nedává smysl.

V součinnosti s 1. armádou zničit uskupení 2. armádního sboru v prostoru Regensburg, Viechtach a třetí den operace ovládnout čáru Kelheim, Vilsbiburg, Pfarrkirchen a tím splnit bližší úkol.

Ppor. A. říká: No ty brďo. Třetí den operace dobýt Regensburg, to může fungovat s totálním vojenským štěstím, a nebo taky datel. Pokud se někdo pokusí město bránit, může se takové dobývání města velikosti Plzně zatraceně protáhnout.

Další úkol: rozvíjet útok ve směru Rottenburg, Mering a částí sil na München zničit nově přisunuté prostředky jaderného napadení a přisunované operační zálohy nepřítele a pátý den operace ovládnout čáru Augsburg, Miesebach.

Ppor. A. říká: Mnichov je pro změnu velký jako Praha. Takže to samé několikrát zvětšené. V roce 1986 zábava pro velkou část 4. armády na neurčito, se kterou se už dál nepočítá, aby radši nezdržovala. Tady to nikdo neřešil a optimisticky plánuje pokračování z Mnichova, a to pátý den. Mám dojem, že představa boje s Německem je ta, že udělají obranu na hranici, my ji prorazíme a pak se Němci v podstatě položí.

Armáda zajistí přikrytí stání hranice s NSR vyčleněním dvou pluků od 2. msd a jednoho pluku od 15. msd a tato divize vyčlení jeden pluk na přikrytí státní hranice s Rakouskem.

Ppor. A. říká: Další jemnost – krycí jednotky v r. 1986 byly vyčleněny z různých rezervních divizí, kdežto tady maníci budou chybět na čele útoku. Aby měl vůbec kdo útočit; připusťme si to, že by mohly být i nějaké ztráty, soudruzi!

Dále zde byly úkoly pro:

- raketové vojsko, rozepsané na jednotlivé baterie a oddíly prostředků jaderného napadení nepřítele, velitelská stanoviště sborů divizí, úkoly pro ničení infrastruktury letectva nepřítele. Tedy jak má být použito přidělených 84 jaderných hlavic.

- dělostřelectvo, které mělo v součinnosti s letectvem podporovat boj vlastních útvarů a svazků v přikrytí státní hranice a při odrážení agrese nepřítele. Hromadnými a soustředěnými palbami podporovat vojska při jejich přechodu do útoku. Dělostřelectvo soustředit na směr hlavního úderu a zde vytvořit hustotu hlavní 84 na jeden kilometr
.
Ppor. A. říká: To je metoda jak první světová. To i tanky jsou modernější metoda válčení.

- 10. leteckou armádu, která měla za úkol v součinnosti vojsky PVOS, vojskovou PVO a PVO Střední skupiny odrazit hromadné údery prostředků vzdušného napadení nepřítele s důrazem na západní jihozápadní směr.
Dále bylo stanoveno, jak má být naloženo s přidělenými 40 jadernými bombami vyčleněných pro první jaderný úder frontu.
Dále plnit úkoly průzkumu, přikrýt a podporovat vojska frontu 8 plukovními vzlety stíhacích bombardovacích pluků. Hlavní úsilí věnovat při podpoře boje 1. armády.
Na celou operaci 10. letecká armáda vykoná 18 armádních letadlových vzletů.

- vojsková PVO frontu plní při odrážení útoků nepřátelských vzdušných sil jako 10. LA. Tedy odrazit první hromadný a další údery letectva nepřítele. Bránit vlastní vojska a vést všemi způsoby boj s vrtulníky vzdušné podpory nepřítele.

Celý bod končí určením chráněných míst velení jednotlivých operačních svazů.

Bod třetí se velmi pečlivě věnuje úkolům pro vojska protivzdušné obrany státu. Zde je určeno že v součinnosti s podobnými formacemi spojenců zabránit ničení hlavních politicko - správních průmyslových center spojeneckých zemí.
Hlavní úsilí: Praha, průmyslové zóny kolem Prahy, Ostravy a dále Brno, Plzeň a Bratislavu.
Síly nepřítele tvoří část 4. stíhacího taktického leteckého velitelství v síle 522 dvou letounů, z toho 396 stíhačů a 180 nosičů jaderných zbraní.
Tento počet mohl narůst až na 682 letounů pokud by do války stoupila i Francie.

Ppor. A. říká: Tady hlásím fatální problém. Pokud se plánuje rychlá moderní válka (5. den tanky opouštějí dobytý Mnichov...), pak je pro NATO naprostý nesmysl bombardovat Prahu, Ostravu a podobně, protože to je metoda na dlouhodobou opotřebovávací válku s efektem v týdnech a měsících. Bombardovat je třeba útočící tanky, letiště, radary, rakety a podobné věci – to ví snad každý vojín, který prošel výcvikem. Netuším, soudruzi, proč předpokládáte, že Bundeswehr udělá stejnou slavnou chybu, jako Hitler, když se vykašlal na ta letiště v Anglii a bombardoval místo toho Londýn. Těch jednotek PVO jest vám zatraceně třeba někde kolem těch tanků, soudruzi.

A já jdu do protipohybu: Není v tom žádný problém. Tento plán z roku 1977 totiž, když se znovu podíváš dopředu, napřed uvádí vojska do plné bojové pohotovosti a potom se má odrazit agrese nepřítele. Do útoku se má přejít až na zvláštní rozkaz. Pokud se čelí agresi a předpokládá se, že nepřítel bude útočit nejen na bránící se vojska, ale i na důležitá hospodářsko-administrativní centra, je výše uvedené v naprostém pořádku.

Zde se totiž odráží neblahá zkušenost, kterou prošel Vietnam, který byl obětí masivního bombardování velkých měst a co se týká Hanoje, z toho naše protiletadlovce mrazilo a mrazilo.

Při přechodu do útoku na zvláštní rozkaz, by se těžiště muselo přenést na podporu pozemního útoku. Ale v té době už mělo být vybojováno výrazné snížení stavů vzdušných sil nepřítele. A potřeba chránit uvedená centra trvala.

Následuje podrobný rozbor úkolů pro spojenecké síly, pro PVO vlastního státu a nakonec pro jednotlivé divize, tedy pro 2. divize PVOS a 3. divizi PVOS. Tedy:
- které prostory mají bránit
- součinnost se sousedními svazky
- součinnost při zajištění činnosti sil spojenců při společném působení
- systém sledování vzdušného prostoru nad bojištěm
- úkoly pro letecké stíhací pluky PVOS

Bod čtvrtý se věnuje hrozbě, která se tehdy brala nesmírně vážně. Tedy tomu jak sledovat, vyhledávat a ničit operační, taktické a průzkumně diverzní výsadky nepřítele. A to jak:
- v prostorech soustředění a nakládání pomocí raketových sil a letectva
- při jejich přepravě vzduchem silami letectva frontového i PVOS, vojskové PVO, protiletadlových raketových sil
- v prostorech vysazení silami vojsk frontu.

Předpokládalo se, že nepřítel je schopen nasadit proti našemu frontu do 12 taktických, převážně vrtulníkových výsadků, každý v síle do roty k ovládnutí pohraničních přechodů přes pohraniční hory.

Ppor. A. říká: Tohle je fascinující doklad efektivnosti malých jednotek; 12 rot výsadkářů je v těchto rozměrech považováno za velký problém. Myslím, že je to přesně tak; vrtulníky s výsadkáři, nasazované velmi operativně a pohyblivě (tak do hodiny nebo dvou prakticky kdekoli na mapě) skutečně mohly monstrózním přesunům pěkně zatopit, třeba vyhozením nějakého mostu do vzduchu.

Kometuji:
No já bych to tak jednoznačně neviděl. Je pravda, že i malá jednotka dobře vycvičených a vybavených výsadkářů dokáže hodně. Ale válku nerozhodnou. Jelikož se o schopnostech protivníka v této oblasti vědělo, bylo připraveno mnoho záložních přemostění hlavních silničních a železničních tahů. Jeden vyhozený most nic neřeší. Ani 10 by se až tak moc neprojevilo. Navíc opravdu důležité objekty by byl od prvního dne války nebo jen nepřátelství střeženy. Výsadek bez pozemní podpory má velmi krátkou životnost

Dále se očekávalo možné vysazení výsadků v síle až prapor pro podporu útoku vlastních sil při vedení útočné operace s cílem ovládnout důležité prostory, objekty, přechody přes vodní překážky, ničit vojskovou síť velení, spojení a zásobování.

Zde malá odbočka, čili doplněk číslo 2 do tohoto dílu

Tvrdě vycvičený a dobře vybavený výsadkový prapor dokáže přežít v boji několik hodin a tím, že udrží prostor důležitý pro další vývoj boje, až do příchodu pozemních sil, to je to pravé v moderní válce. To se cvičilo i u nás.
A vrtulníků měli na druhé straně více než dost. A aby bylo jasné, že nekecám, vložím doplněk:

Předsunutý odřad – PO – byl jednotka určená ke specifické činnosti. Byl stavěn v síle od roty po pluk. ČSLA větší velikost nemohla postavit. Pro mě jeden neznámý kolega co mi provedl korektury textu jiné práce, přímo uvádí, že by pro bojové použití naší armády neměl smysl. Evidentně neznal náš plán z roku 1986, jak uvidíme v další kapitole, bylo to jinak.

Obrázek

Na obrázku vidíme variantu použití 1. motostřelecké roty od 1. motostřeleckého praporu 1. motostřeleckého pluku. Jako taktického vzdušného výsadku - TVV. Vyčleněná rota se přemístí do prostoru konsolidace TVV, což je zpravidla v prostoru druhého sledu, tedy podle našeho schématu u tpr.

Tím se zvýšený pohyb a manipulace ztratí před leteckým průzkumem. Po jeho uvedení do náležitého stavu se přemístí do místa nasednutí taktického vzdušného výsadku k nasednutí do přepravních vrtulníků. Po trase průletu je TVV přemístěn na místo určení. V našem případě jde o most přes větší vodní tok. Zde TVV provede výsadek, obsadí stanovený prostor a zaujme kruhovou obranu. V ten moment začíná souboj s časem. Protivník ví, že ten most je velmi důležitý. Přes tento most mohou přisunout posily pro vlastní porážené jednotky, nebo naopak porážené jednotky přes něj mohou ustoupit za řeku do budovaných obranných postavení. V krátké době se tak TVV dostane do obklíčení a bojuje o přežití. Jeho schopnost přežít v regulérní bitvě je od 1 hodiny do 3 hodin podle nasazených sil a prostředků protivníka. Celá situace tedy už v momentě plánování spěje k rozhodnutí, které zní:

Je potřeba nasadit PO.

Je to zpravidla nejsilnější jednotka pluku. Tedy v našem případě zesílený tankový prapor. Ten se zkonsoliduje podobně jako vyčleněná rota, a v pochodovém proudu se připraví k rychlému pochodu. Na signál - ten se zpravidla shoduje se signálem ke vzletu TVV na vrtulnících pak vyráží po stanovených pochodových osách a v určeném místě překročí vlastní přední okraj. Prvosledový prapor z jednotek na předním okraji k tomu určený je připraven poskytnou palebnou podporu až na dohled a dostřel vlastních zbraní a hlavně vytvoří a vyznačí a pásmo průchodu PO předním okrajem v četně regulační služby.

Potom po stanovené pochodové ose nebo osách vyrazí do prostoru boje TVV-ku. Od poloviny vzdálenosti cesty k TVV, pokud to terén umožní, se přemisťuje v předbojových sestavách. Podle potřeby si vytváří ČPZ nebo BPZ, tedy boční pochodovou nebo čelní pochodovou záštitu až do síly tankové čety. Pokud je to jen trochu možné, neváže se bojem, místa odporu ničí z chodu nebo je obejde a nechá postupujícím hlavním silám divize.

Na konec pochodové sestavy se umístí vozidla organicky patřící k jednotce taktického vzdušného výsadku. Po příchodu do prostoru boje TVV se PO energicky pustí do boje a TVV nebo to co z něj zbylo, vyprostí, začlení do své sestavy a začne plnit jeho úkol. Tedy udržet prostor a vyčkat příchodu hlavních sil. Tak se za podmínky potřebné dávky bojového štěstí podaří splnit úkoly.

Tak jsme to cvičili my. Stejně by to dělal nepřítel – líp to prostě nejde.

A zpět k plánu:

Na likvidaci nepřátelských výsadků se mělo vše, co bylo k dispozici. Optimisticky se předpokládalo, že síly Lidových milicí a Sboru národní bezpečnost si poradí se speciály od diverzně průzkumných výsadků. Je jen dobře, že se to nikdy nestalo.

Ppor. A. říká: Sdílím pocit, že si dělali srandu, jinak to nelze nazvat. Výcvik policajtů a výsadkářů je někde jinde; a obzvláště to platí o výzbroji. O Lidových milicích proti speciálům, to už raději nekomentovat.

Zde opět musím kontrovat:
Možná že si srandu nedělali. Hlavní bylo výsadek lokalizovat a zajistit, aby nemohl opustit prostor, který sám obsadil. Jistě. Esenbáci a milicionáři by v přímém boji asi neobstáli proti vycvičeným profesionálům. Ale kulka ze samopalu či kulometu zabije i supervojáka a je jedno kdo ji vystřelí. Navíc pokud by se výsadek ukázal nad síly teritoriálního zajištění, byla by nasazena armáda, včetně těžké techniky.

Bod pátý se věnoval úkolům pro Civilní obranu ČSSR.
ta měla zabezpečit ochranu obyvatelstva a zvýšení odolnosti národního hospodářství před nepřátelskými údery s cílem zajistit přežití obyvatelstva a nepřetržitou činnost národního hospodářství za branné pohotovosti státu.

Hlavní silou plnící tyto úkoly byly vojenské a územní vojenské útvary CO. Tyto plnily úkoly součinnosti s teritoriálními a výrobnímu subjekty správy života země.
Plán předpokládal, že se celkově do tohoto dění zapojí až 2,4 milionu obyvatelstva republiky. U těch se očekávala velká občanská statečnost, disciplína, nasazení a loajalita.

Ppor. A. říká: Kdyby znalo obyvatelstvo tento plán, pak je jedině rozumné minimalizovat ztráty pokusem prostřílet se přes Rakousko někam do Afriky, než se to přežene.
A nebo ještě lépe, nebrat to vůbec vážně, plánů si nevšímat s tím, že na ně nedojde. Jako že nedošlo, jak už víme.
Nene Argonante: Opět platí to, co jsem napsal výše. Obyvatelstvo ani jedné strany nemělo kam utéci. Prostě oni i my jsme tomu museli čelit, pokud by to nastalo.


Byly určeny součinnostní postupy při plnění úkolů, hlavní oblasti pro nasazení sil prostředků, je zde vyjmenováno 7 největších měst v Čechách a na Moravě a 4 místa na Slovensku, mimo jiné i Povážská kaskáda.

Bod šestý neuvěřitelné pečlivě rozebíral úkoly pro naši armádu a civilní složky pro zabezpečení přesunů a působení sil a prostředků Sovětské armády na našem území.

Byly určeny:
- hlavní silniční a železniční tahy pro jejich přesuny

Ppor. A. říká: To jsme u té otázky vagonování. Má smysl jedině při útočném vedení války a tedy převaze. V obraně je to sebevražda. Tedy v moderní válce je to strašně o držku i v útoku. I když PVO úspěšně odrazí nálet vrtulníků nebo A – 10 někde před Regensburgem, stačí jen pár mašin, co zdrhnou do Čech, a za pár minut jsou někde u Plzně, kde nám zmasakrují prapor tanků na vagonech. Kousne se na mnoho hodin celá trať a máme problém.
Vůbec začínám mít pocit, že je v moderní válce vlak jedna z achilovek celého systému válčení ČSLA. Na zastavení vlaku stačí partička pěšáků nebo výsadkářů.


- zajištění jejich technického stavu včetně mostů, náhradních přepravišť
- vybudování 186 etapních stanic, z toho
54 zdravotnických
48 stravovacích
49 pro doplnění PHM
45 pro technickou pomoc

Byly vytvořeny a udržovány obrovské zásoby všech potřebných PHM v celkové výši 109 088 tun, tedy asi 130 milionů litrů.

Ppor. A. říká: Zajímavé číslo. Nasvědčuje tomu, že ve hře byly i zde ve skutečnosti daleko početnější armády, než ta naše. Nebo se mýlím?

Reaguji: Není to jednoznačné. Z tohoto množství je cca 65 procent určeno pro letectvo, které má příšernou spotřebu.
Pro potřebu našeho frontu v roce 1964 bylo počítáno s 93 000 tunami PHM a bylo to podle mě málo a spotřeby techniky v té době byly výrazně menší i její počty také než o 13 let později.

Vše uloženo ve skladech federálních hmotných rezerv a skladech národního podniku BENZINA, ve vojenských skladech a na letištích.

Pro zdravotnické zabezpečení bylo vyčleněno 17 000 lůžek.
Ppor. A. říká: Při více než 100 jaderných úderech je to jak plivnutí do Stromovky. Dává to smysl jen v bezjaderné verzi.
S tím souhlasím, ale musím dodat, že případě jaderné války je každý počet malý.

Poslední položka tohoto velmi náročného úkolu
bylo zajištění krevních zásob a technické zabezpečení silami tankových opravářských a tankových opravářských závodů na celém území státu.

Podepsáno: celkem pět vysokých představitelů naší armády, velení Varšavské smlouvy a Sovětské armády.

Ppor. A. říká: Poznámka na závěr – vidím v tom jasnou vývojovou řadu; ty plány 1964, 1977 a 1986 zjevně navazují na sebe, protože části textu jsou opsané. Od zcela šíleného 1964 je tento prostřední lehce šílený a 1986 už vypadá zlověstně reálně.

Musím to potvrdit: Vskutku. Tento plán oproti té podivné skice z roku 1964 už má úroveň a řekl bych, že by se podle něj snad i dalo do určité doby válčit.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla III

Příspěvek od Pátrač »

Část osmá: Základní rysy československého válečného plánu z roku 1986, plán pro podporučíka Argonanta


OPERAČNÍ PLÁN ČESKOSLOVENSKÉ LIDOVÉ ARMÁDY
podepsaný vrchním velitelem ozbrojených sil Československé socialistické republiky prezidentem republiky a generálním tajemníkem ÚV KSČ doktorem Gustávem Husákem dne 24. října 1986.


ÚVODNÍ - VŠEOBECNÁ ČÁST PLÁNU platná pro další dvě části.

ČSLA plní svoji hlavní úlohu v sestavě Spojených ozbrojených sil při zabezpečování internacionální ozbrojené obrany států Varšavské smlouvy. Včasné vyčlenění dobře připravených vojsk a orgánů pod jediné Vrchní hlavní velení a hlavní velení na západním válčišti k odražení agrese a rozdrcení agresora je základním úkolem velení ČSLA.

Ppor. A: Jediné Vrchní velení forever. Ani tady není ČSLA nějaká zajímavá a samostatná jednotka. Dál ale náznak nového větru:

Prvořadou pozornost soustředit na Československý front s ohledem na jeho významnou úlohu a místo v sestavě Spojených ozbrojených sil na jihoněmeckém směru, jeho vybavení technikou a materiální zabezpečení dle schválených protokolů. Velení frontu podléhá Statutu SOS členských států Varšavské smlouvy a jejich orgánů velení za války.

Všechna ostatní vojenská tělesa využít k obraně teritoria a obyvatelstva ČSSR k zabezpečení spolehlivé funkce hlubokého týlu ve prospěch frontu a spojeneckých vojska na našem území.

Československá lidová armáda měla být připravena splnit následující hlavní úkoly:
- provést uvedení armády do plné bojové pohotovosti a její operační rozvinutí v četně skrytého přechodu vojsk z mírového na válečný stav a operačního rozvinutí přímo z míst stále dislokace.

Ppor. A: Proč skrytého, když jsme údajně napadeni? Bavíme se tedy zpočátku o mobilizaci, která se tváří, že je univerzální, ale já dodávám, že je dle popisu evidentně k útoku.

Pátrač: Řeší se útok naší armády bez toho, že bychom byli napadeni. Proto ta skrytá mobilizace. Pro mě osobně je to morální propad, do doby než jsem tyto plány či spíše tento plán prostudoval, jsem měl velké pochybnosti o tom, že by to nějaký plán obsahoval. Inu co se dá dělat. A není to univerzální mobilizace – je to skrytá mobilizace.

- připravit a zplánovat odražení agrese a na zvláštní rozkaz provést útočnou operaci naším Československým frontem.
- silami PVOS a vojskové PVO zajistit ochranu území naší země, rozvinutých vojsk našich i spojeneckých na našem území a napomoci témuž i u našich sousedů

Ppor. A: Opět nevím, zda by to vůbec šlo.

- zplánovat a v součinnosti se silami SNB, Lidových milicí zajistit vyhledání a zničení nepřátelských výsadků vysazených na území našeho státu
- provést opatření Civilní obrany a zajistit tak co nejlepší ochranu obyvatelstva, zvýšit odolnost národního hospodářství a splnit úkoly ve prospěch naší armády a vojsk spojenců
- všestranně zajistit přesuny Sovětské armády přes naše území.
- udržovat vojska Československého frontu na stanovené úrovni jejich doplnění osobami, výzbrojí a technikou a materiálem z národního hospodářství. Připravit opatření pro náhradu ztrát a udržení morálně-politického stavu vojsk

Úkoly bylo plánováno splnit celým sledem opatření.

Bod jedna požadoval stálou pohotovost naší armády k organizovanému přechodu z mírového na válečný stav v krátkých časových lhůtách k odražení agrese a rozhodnému zničení nepřítele v součinnosti se spojenci.

A/ Uvedení vojsk do plné bojové pohotovosti mělo být zabezpečeno nepřetržitou připraveností všech zainteresovaných orgánů velení vojsk realizaci konkrétních plánů uvádění do bojové pohotovosti. Nosným dokumentem byla „Směrnice pro uvádění ČSLA do bojové pohotovosti“
Naše armáda mohla být převedena z mírového na válečný stav dvěma způsoby:

A/ Využitím systému vytvořeného čtyřmi stupni bojové pohotovosti. Zde musím, aby bylo úplně jasné, o co šlo, vložit doplněk o systému nárůstu bojové pohotovosti ČSLA. Bude to dlouhé, ale bude naprosto jasno.

Doplněk číslo tři od Pátrače:

1. Stupeň byl de facto běžný mírový život a nesl název STÁLÁ BOJOVÁ POHOTOVOST. Tento stupeň spočíval v tom, že: stálá bojová pohotovost, která spočívala v tom, že byl denně vyčleňovaný určitý počet vojáků základní služby a vojáků stálého stavu do bojové pohotovosti. Byly to:
- spojky, tedy vyčlenění vojáci, kteří v případě vyhlášení jednotlivých stupňů zajistily seznámené příslušníků stálého stavu s vyhlášeným stupněm bojové pohotovosti. A nebylo to jen tak něco. Spojky musely být připraveny opustit kasárenský prostor do 5 minut a do 20 minut musely mít oběhnut svůj rajon
- řidiči hotovostních vozidel, časově stejně jako spojky. Jejich úkolem bylo v prvním kole spojky rozvážet, ale sváželi i podle určeného harmonogramu vojáky stálého stavu například ze skupiny velení.
- příslušníci dozorčí a strážní služby a další prvky jako třeba již zmíněná skupina velení. Skupina velení z řad vojáků stálého stavu, kteří měli telefonní linku, musela být z domova na pracovišti do 20 minut.
To byl základ systému bojové pohotovosti, který se denně upřesňoval a dokladoval od nejnižších stupňů a začínalo se od čety.

2. Stupeň: nesl název ZVÝŠENÁ BOJOVÁ POHOTOVOST. Armáda nebo procvičovaný útvar nebo jednotka do něj vstupovala na rozkaz nadřízeného. Zahrnoval vše, co jsem uvedl o prvním stupni, ale navíc byl rozšířen o to, že:
- vojáci základní služby museli být v kasárnách, oblečeni v polním stejnokroji. Osobní věci měli připraveny k vyvezení do pole a to museli mít i příslušníci stálého stavu.
- stálý stav navíc musel být ve stoprocentních počtech přítomen v kasárnách a každý také musel být trvale v polním stejnokroji, připravené osobní věci k vyvezení
- připravovala se technika k výjezdu, nakládal se materiál k vývozu do pole, tedy v prvním kole do záložního prostoru.

Zde byl časový limit stanoven na podmínky jednotlivých jednotek a útvarů ovšem základ byl 40 minut, kdy museli být všichni vojáci nastoupeni v polním obleku na nástupišti, kde se upřesňovaly další fáze jednotlivých stupňů bojové pohotovosti, což znamenalo pro stálý stav být do 30 minut na pracovišti. V případě větší vzdálenosti bydliště je svážela hotovostní vozidla, která vyjížděla v čase 5 minut spolu se spojkami.

3. Stupeň: nesl název BOJOVÁ POHOTOVOST VÁLEČNÉ NEBEZPEČÍ. Do tohoto stupně se vojska uváděla signálem „Bojový poplach“. A jelikož řešíme ppor. Argonanta a jeho možnou účast ve válce, musí být jasné, že zde už šlo o tvrdou akci. U tankových jednotek prvosledových divizí to bylo takto: Po vyhlášení bojového poplachu se dělo toto:
Č+6 min nástup řidičů tanků - odchod do autoparku a příprava techniky
Č+10 min nástup roty a odchod do parku,
Č+ 17 výjezd prvního tanku praporu
do Č+ 40 v létě a Č+60 v zimě opuštění prostoru pluku posledním vozidlem, třeba i na tyči nebo laně, jinak by úkol nebyl splněn. Dovoluji si upozornit, že tankový pluk byl v té době kolos o počtu 94 tanků a několika set kusů další obrněné a neobrněné techniky- 60 minut!!!

Ppor. A: Jak se to jevilo záklaďákům - Pro život a smysl ČSLA v té době je poplach a trvalá BoPo naprosto klíčový bod. Za stavu, kdy by žádné útočné plány WS neexistovaly a nebyly na pořadu dne, a kdy by se uznalo, že žádný bezprostřední útok Západu nehrozí, vlastně nedává žádný smysl držet statisíce vojáků (zřejmě miliony v celé WS) v trvalé pohotovosti. Naopak by dávalo smysl kvalitně cvičit spousty záložáků a na to klást důraz; a při tom je nechat klidně bydlet doma. Uvědomit si to ovšem znamená popřít ústřední komunistické dogma o agresivní podstatě imperialismu a vzdát se agresivity vlastní. Což stále ještě nešlo.

Pátrač na to říká, že je to skvěle vyhodnoceno. Bravo!!

Ppor. A: Takže to byl ideologický důvod a politika, proč se armáda musela chovat, jako by očekávala napadení každým okamžikem. Pro ČSLA byla hlavní trvalá BoPo, výcvik byl vedlejší. Podstatné bylo utéct s technikou letícím raketám, od vypuštění do přistání v řádu desítek minut. Strategické rakety jsou z tohoto hlediska nejméně nebezpečné (tak 30 a více minut letu z USA a podobných míst), horší problém byl ten střední dolet, který se už dal stíhat jen velmi těžko a spíše vůbec (10 minut a podobné časy). Odvezení techniky z kasáren bylo díky tomu vlastně hlavním a nejdůležitějším cvičením armády; co bude dál, to už bylo jasné daleko méně (nám, velitelům čet, naprosto vůbec).

Reálně se ty Pátračovy časy stíhaly, plus minus nějaké minuty. Zkoušeli jsme to nejméně desetkrát během roku. Na Pershinga bychom ovšem stejně nestíhali ani náhodou, kdyby měla válka skutečně překvapivě vypuknout, jak tvrdila propaganda. V tomto smyslu na drobných překročeních času moc nezáleželo – v reálu by nejspíš buď vůbec nestihl celý pluk vůbec a podstatně (zaspí PVOS a systém družic), anebo by stihl naopak velmi pohodlně a v předstihu o desítky minut či hodiny (jasné příznaky válečného stavu několik dní dopředu, což by asi tak reálně muselo vypadat)
.

Tedy platí, že vždy již po 40 minutě vyjížděla technika s osádkami a materiálem prvního koloběhu – někdy označovaným jako materiál pro bojovou pohotovost - do určených prostorů, což byla někdy shromaždiště čili prostory soustředění, nebo přímo záložního prostoru. Tyto prostory bývaly zpravidla v okolních lesích, vesnicích a často také v zemědělských objektech. Byly voleny tak, aby se útvar rozložil v okruhu 10 až 15 kilometrů od mateřského posádkového místa. Dbalo se, aby vybrané prostory zajistily rozptýlení a úkryt lidí, techniky i materiálu.

Ppor. A: Je zvláštní si uvědomit, že válečný stav se od mírového kasárenského liší zejména tím, že vojáci se už do kasáren nikdy nevrátí a během války budou bydlet ve své technice. Tohle jsme si reálně vyzkoušeli na té spoustě cvičení – na tom divizním jsme byli v terénu 14 dní v kuse, a to v zimě. Krom tanků to znamenalo hlavně stany.

Dalším krokem druhého stupně fáze bylo další vyvážení techniky a materiálu do určeného prostoru soustředění. Technika byla rozdělena na:
- provozní, ta vyjížděla okamžitě.
- uloženou s proběhem, někdy označovanou za techniku s krátkodobým uložením, která byla částečně zakonzervovaná a vyvážela se například v Č+ 4 hodin - kolová nebojová technika, Č+ 6 hodin - kolová bojová technika a pásová technika. Čas Č byl čas okamžiku vyhlášení stupně bojové pohotovosti.
- technika dlouhodobě uložená, která se odkonzervovala skupinou techniků a dílenskými specialisty a do Č + například 12,18, 24 hodin se vyvážela do prostorů vyvedení.

Ppor. A: Tady záleželo ještě na stupni poplachu a jeho vážnosti. V případě ostrého poplachu, mám dojem, že to znamenalo nejméně velitele divize, mohlo vyjet prakticky všechno a okamžitě, t.j. do té hodiny. Tak to vypadalo na tom divizním cvičení, které začalo takovýmto poplachem. Jinak nižší velitelé mohli dělat jen částečné a omezené poplachy, neměli právo vyslat ven například ty uložené stroje (celý B pluk z té 16. td naproti našim kasárnám; navíc by nebyli lidé, co by s tím vůbec vyjeli; ty museli nejprve zmobilizovat; viz popis dalších stupňů pohotovosti).

4. stupeň se nazýval PLNÁ BOJOVÁ POHOTOVOST a od tohoto momentu se obsah úkolů třetího a čtvrtého stupně kryje.

Při tomto pokračování se také pokud by nešlo o cvičení, zahájilo mobilizování. Útvary souběžně se vším co jsem popsal, rozvinovaly mobilizační pracoviště, která se pozůstávala například z:
- přijímací místo osob
- přijímací místo motorové techniky
- přijímací místo letecké techniky

Zde se povolávali předurčení záložníci, kteří se do Č+12 až 24 hodin museli dostavit k určenému útvaru, dopravní podniky posílali určenou techniku s vázanými řidiči i bez nich, a že se mobilizovalo všechno, co si lze představit: osobní vozy, motocykly, nákladní a speciální vozidla jako jeřáby a cisterny. Stavební, silniční a železniční prapory nabíraly techniku od podobných civilních organizací, bylo to masivní stěhování lidí, materiálu techniky.

Nosnými osobami při uvádění armády do kteréhokoliv stupně bojové pohotovosti byl dozorčí vojenské součásti. On byl ten, kdo přijal první signál. Měl v trezoru veškeré signály, hesla, volací tabulky a telefonní linky ve své podřízenosti. Zpravidla po pracovní době sehrával rozhodující úlohu při přijímání signálů, jejich ověřování a vyhlašování jednotlivých stupňů bojové pohotovosti. O těchto lidech by se dalo napsat ledacos a ledasčemu by dnešní občan ani neuvěřil.

Ppor. A: Odbočka - V reálu byl devéťák (čili dozorčí vojenského tělesa) voják z povolání, důstojník, co měl zrovna službu, a podléhalo mu zejména v době volna ostatních důstojníků vše živé v kasárnách. Byla to neoblíbená a nevděčná služba. Mám dojem, že měl právo písknout poplach do určitého stupně jednotky sám i bez velitele pluku, což občas dělal, aby si ukrátil volnou chvíli šikanováním nějaké nešťastné jednotky. Absolventi měli v tomto směru za úkol dělat pomocníka DVT, což znamenalo bílou šňůru a službu těžkou podle toho, jaký byl DVT. Pokud byl blbec, tak běda vám. Krom této služby byly mraky služeb dalších, dozorčí na jednotlivých rotách, dozorčí štábu, vchodu, parku (obou parků), kuchyně a nevímčeho ještě. A samozřejmě stráže všech objektů, zejména muničních skladů (tady dělali absolventi často velitele stráží). V poměrech první divize na vás vyšle služba tak dvakrát týdně. Moc jste se teda nevyspali, a když, tak to byl jasný patent na kázeňský malér (zejména spící stráž je jistá běžná basa, a reálně hrozil i prokurátor).

Pátrač komentuje: Ano, porušení řádu posádkové a strážní služby bylo sabotování plnění bojového úkolu v míru, za což byla stráž právně považována. Pokud to bylo vážné porušení, trest byl na cestě. A označení devéťák v době Tvojí služby neexistovalo. Byl to Dozorčí útvaru. Tomu se ale podle označení této funkce z padesátých let jak jsi ovedl vojenskou hantýrkou říkálo tak jak jsi uvedl.

Ppor. A: Kázeňský trest basy uděloval, myslím, velitel pluku, a vykonával se prakticky tentýž den na posádce v Žatci. Znamenalo to den, dva, tři, maximálně týden, spočívající zejména v pořadové přípravě čili pochodování. Nepříjemné na tom bylo zejména to, že se odkroucené dny basy ještě nasluhovaly k vojenské službě (takže někteří borci šli domů třeba o měsíc po ostatních). Prokurátor znamenal vojenský soud a vojenské vězení v Sabinově nebo v Leopoldově, měsíce až roky. Opět to samozřejmě nekrátilo vojenskou službu, nýbrž naopak. Hrozilo se tím často, nicméně v reálu bylo takto zavřených ve vězení během mého roku jen několik lidí. Obvykle za běžnou dezerci. Normální basa na posádce byla naproti tomu dost běžná.

Stupně bojové pohotovosti byly vyhlašovány různými způsoby:

- cestou dozorčích orgánů sestupným způsobem od nadřízeného směrem dolů
- cestou spojovacích prostředků
- cestou technického zařízení P 161
- cestou osobní - funkcionářem oprávněným k vyhlášení bojové pohotovosti.
Dozorčí orgány plnily úkoly v první fázi do převzetí velení skupinou velení a byly vybaveny metodikami činnosti v jednotlivých stupních bojové pohotovosti.

Na plnou bojovou pohotovost se útvary převáděly buď v mírových posádkách pokud se naznalo, že hrozí bezprostřední nebezpečí zahájení války do několika hodin, nebo v situaci, kdy proběhly postupně předchozí stupně, a armáda na plných válečných stavech přikryla státní hranici a zahájila rozvinování frontu do bojové sestavy podle plánu k obranné nebo útočné operaci. Pokud by na naše území nepřítel zaútočil bez jakýchkoliv předchozích příznaků, vyhlásil se Bojový poplach a armáda mohla jet přímo do plné bojové pohotovosti a v časech, kterým dnes už nikdo nevěří, zahájit boj.

Konec doplňku. Je pěknej, jsem na něj velmi pyšný.

B/ skrytou mobilizací vojsk
bez vyhlášení bojového poplachu za účelem skrytého narůstání sil a plánovitého přechodu vojsk na válečný stav. Provádí se na zvláštní pokyn hlavního velitele spojených ozbrojených sil.
Zde je hlavní důraz kladen na utajení. Přechod stanovených sil do plné bojové pohotovosti je prováděn postupně a v delším časovém sledu.

Ppor. A: V měřítku celé ČSLA a v době pozorovacích družic naprostá fantasmagorie. Poplachu tankového pluku si snadno všimli i místní obyvatelé, a to pokaždé. I kdyby byly slepé všechny západní družice, stačil by jediný špion v Žatci, aby si narůstající mobilizace vojáků dávno všiml. Protiopatření proti špionům spočívala například v tom, že dozorčí vchodu zapisoval pečlivě všechna západní auta, co projela kolem kasáren. Jak to bylo efektivní asi netřeba komentovat. Jakýsi smysl to dává opět jedině za stavu, kdy zaútočí Východ.

K tomu Pátrač nemá co dodat.

Ppor. A: No, ale po dalším přemýšlení vidím, že to má ještě jednu jedovatou zatáčku; ono není tak úplně triviální odlišit vojenské cvičení od invaze. Zpočátku to vypadá dost stejně. A když uvážíš lásku komunistů k velikánským cvičením, mohlo by se tím mnoho hodin udržovat Západ v totálním omylu.

Vojska stálé bojové pohotovosti:
- motostřelecké divize ve stálé bojové pohotovosti byly tři: 2., 19. a 20. motostřelecká divize.
Za 24 hodin jich bylo na plných stavech už 5, za 48 hodin 6 motostřeleckých divizí a jejich počet už se nezvyšoval.

- tankové divize ve stálé bojové pohotovosti byly dvě: 1. a 9. tanková divize, za 24 hodin byly na plných stavech už 3, za 48 hodin 6 a po 72 hodinách 7 tankových divizí.

Ppor. A: Nechci se mýlit, ale mám dojem, že jednotky geograficky na západ, tedy zejména motostřelci první armády z 19. msd (Tachov), 2. msd (Sušice) a 20. msd (Karlovy Vary) měly v tohle snad ještě o něco ostřejší režim, než my a jejich příprava byly hlavně mraky poplachů. Jinak ti druzí zoufalci z 9. td by mne zajímali – to je zřejmě 4. armáda a Tábor, ne?

Pátrač: Ano 9. tanková byla Tábor. Byli na tom nemlich stejně jako Tvoje 1. tanková.

Ppor. A: Ještě jeden důležitý detail – 9.td měla v roce 1988 dva pluky z T 72 a na konci roku teprve pořídila ten zbytek. Takže během 1988 to byl takový zvláštní hybrid.

- dvě armádní a jedna frontová raketové brigády
- tři protiletadlové raketové pluky
- letectvo frontu
- vojsko PVOS
Tyto síly musely dosáhnout pohotovost k plnění úkolů ze stálé bojové pohotovosti bez doplnění na válečné počty 3 hodiny, s doplněním za 12 hodin. Ze zvýšené Bojové pohotovosti do 2,5 hodiny s doplněním opět do 12 hodin. Něco prostě urychlit nešlo.

Letectvo muselo dosáhnout pohotovost k plnění úkolů takto:
- stíhací bombardovací: ze stálé bojové pohotovosti 3 hodiny, ze zvýšené bojové pohotovosti do 1,5 hodiny
- bitevní: ze stálé bojové pohotovosti 3 hodiny, ze zvýšené bojové pohotovosti do 1 hodiny
- stíhací: ze stálé bojové pohotovosti 1,5 hodiny, ze zvýšené bojové pohotovosti do 1 hodiny
- vojskové jako stíhací

Vojsko PVOS ze stálé bojové pohotovosti 2 hodiny, ze zvýšené bojové pohotovosti do 1hodiny a 20 minut a stíhacích pluků PVOS do 1 hodiny

Ppor. A: Tohle je zřejmě zase asi zvláštní kapitola; je jasné, že pohotovost pro tyto jednotky musela být časově někde úplně jinde, aby měly smysl. Po zvážení všeho bych jim písknul poplach o pár hodin dřív.

Síly a prostředky vyčleněné do pohotovostního systému:
- 50% protiletadlových raketových oddílů-6 minut ostatní síly a prostředky do 30 minut
- 2 letouny i každého stíhacího leteckého pluku PVOS a celkově 4 vrtulníky do 2 minut a další dva letouny u každého stíhacího let. pluku 10. letecké armády do 4 minut. V žargonu se to jmenovalo ostrá hotovost.
- další 4 letouny u PVOS a 2 letouny u 10. LA (vždy každý pluk) do 40 minut.

Připravenost vojsk stále pohotovosti k plnění bojových úkolů a rozmístění v blízkosti plánovaných prostorů bojového nasazení měla umožnit:
- přikrýt státní hranici s NSR většinou vyčleněných sil do 5 hodin, částí sil – jeden tankový prapor 12. tankového pluku po obdržení úkolu
- zaujmout obranné úseky na hlavním pásmu obrany hlavními silami divizí prvního sledu za 7 až 10 hodin na pravděpodobných směrech útoky nepřítele s hustotou:
0,5 praporu
10 tanků
8 dělostřeleckých hlavní
10 protitankových prostředků
na jeden kilometr fronty.

Ppor. A: Velmi zajímavé počty, které ve všech starších plánech zcela chyběly. 10 tanků na kilometr, vyztužených vším možným dalším, je náramně tuhá obrana podle učebnice. Jenže uvidíme dál.

- v krátké době zakončit přípravy k provedení úderů na objekty nepřítele prvního pořadí většinou plánovaných sil a prostředků
- přikrýt vojska frontu před údery vzdušného nepřítele
Bojové použití vojsk ČSLA , tedy svazků, útvarů a jednotek se sníženými počty a válečně vytvářených je podmíněno jejich doplněním na válečné počty podle „Plánu mobilizačního rozvinutí vojsk ČSLA“.

Vojska frontu měla dosáhnout plné bojové pohotovosti za dva dny

Celá ČSLA za 4 dny

Ppor. A: S policejním státem za zády to bylo zcela reálné. Dnes ani náhodou; považte jen, jak dlouho by trvalo stáhnout lidi z dovolené na Mauritiu.

K tomu Pátrač: Jen o málo pomaleji to zvládali na druhé straně. Díky patové situaci drželi podobnou soustavu bojové pohotovosti jako my. Armády tam v té době žili v policejním režimu bez policejního státu.

B/ Operační rozvinutí armády mělo zabezpečit:

- odražení možných úderů nepřítele po zemi a ze vzduchu
Ppor. A: Napřed ze vzduchu. V čemž byly pozemní jednotky víceméně kompars.
- co nejlépe ochránit vojska před účinky hromadných úderů nepřítele za použití konvenčních zbraní nebo za použití ZHN a napalmu
- rychlé a organizované vyvedení vojsk frontu do operačních prostorů a jejich rozvinutí k provedení plánovaných operací, podle rozhodnutí hlavního velení na válčišti
- raketčíci a letectvo se měli rozmístit ve svých prostorech rozvinutí a být v trvalé pohotovosti k palbě na objekty nepřítele prvního pořadí se zahájením bojové činnosti a pro provedení 1. jaderného úderu frontu.

Operační sestava se měla vytvořit zplánováním provedení přesunů a jejich provedením v tomto pořadí.

1. První sled 1. a 4. armády 19. msd, 1. td, 9. td, 4. td, 2. msd, 15. msd a 20. msd, dále potom raketové brigády armád a frontů s pomocnými útvary, armádní frontové síly a prostředky vojsk PVO, ženijní utvary pro zatarasovací a čistící práce, a pro budování přeprav, síly pro ochranu proti ZHN

2. Druhý sled 1. a 4. armády 16. td a 13. td, a 3. msd vševojskové zálohy frontu, armádní dělostřelectvo a 7. dělostřelecká divize, síly a prostředky druhů vojsk a služeb určené do záloh obou armád, týlové a technické útvary a zařízení armád a frontu.

Ppor. A: Podle všeho, co vím, byla pro mne ta 16. td pravděpodobnější. Proč musela být 16. td. druhosledová je jasné z logiky věci – bez reálných zmobilizovaných vojáků by ty časy BoPo nemohla stíhat ani náhodou.

Pátrač dodává: Po zmobilizování by šla po stanovených osách tam, kde by bylo její místo v druhé sledu 1. armády a věř tomu, že velitel 1. armády by se ptal každých 20 minut - už tu bude?

Ppor. A: Napadl mne ještě jeden trik – cvičení záložáků, které lze v naprosté tichosti spustit v předstihu. Takto lze mobilizaci 16. td až překvapivě urychlit. Věř, že by proti povolávání záložáků do Žatce Západ ani nevzdechl. Ostatně, zažil jsem to reálně – a nevzdechl.

3. V dalším pořadí 14. td v hloubce operační sestavy 1. armády, 18. msd na pasivním úseku 4. armády a 17. td ze vševojskové zálohy frontu, zbytek armádních a frontového kompletu

Ppor. A: 14. td nemobilizuje z nuly, nicméně jede z Prešova, což je šílená dálka. Lze ovšem stejný trik, jako u 16. td.

4. Nakonec divize v podřízenosti ministerstva obrany, tedy 26. msd a 32. msd

Ppor. A: Tohle jsou zřejmě další B divize z tvého užitečného seznamu a nikoli normální pohraničníci. O výzbroji těchto jednotek mám svoje pochybnosti.

Časové relace:
první sled obou armád na hlavním pásmu obrany 7 až 12 hodin
první sled frontu 2 až 3 dny
hlavní síly frontu 5 až 7 dnů

Ppor. A: Při použití různých fíglů to lze celé urychlit o dny. Respektive, podstatnou část těch příprav opravdu ukrýt.

Pátrač jde do protipohybu: Urychlit to bohužel nejde:
- je potřeba nabrat desítky možná stovky tisíc lidí, desítky tisíc nákladních automobilů a speciální techniky,
- naložit miliony litrů a miliony kilogramů materiálu.
- vše stmelit a dostat do stavu jakéhosi minimálního taktického, takticko-operačního a operačního použití.
Uvedené dny jsou naprosté minimu. Otázka ukrytí je pravděpodobnější, ale jen po určitou dobu. Takové pohyby nelze utajit trvale. I v těch dobách zde byli tisíce německý turistů, měli zde svoje rozvědčíky a navíc u nás byl vždy dostatek ochotných zrádců.

Bod dvě požadoval v první větě připravit a zplánovat odražení agrese nepřítele a na zvláštní rozkaz provést útočnou nebo obrannou operaci Československým frontem.

Po této první větě následuje pečlivý rozbor sil a prostředků nepřítele v jižní části NSR. Je zde jmenováno postupně vše od Američanů, Bundeswehru a Francouzů a v jedné větě se dokonce mluví o hlubokých operačních zálohách tvořených mobilizovanými útvary a divizemi ze zámoří.
Celkově mělo jít o síly v hodnotě:
- cca 10 divizí
- 108 řízených střel středního dosahu Pershing 2
- 60 řízených střel operačně taktických LANCE a Pershing 1.
Ppor. A: Z toho měli vojenští stratégové obzvláště těžkou hlavu a ani se jim nedivím. Jakýkoli způsob zničení těchto zbraní dříve, než stačí vystřelit, představoval skoro neřešitelný problém.
- 2 150 tanků
- 1 200 děl, raketometů a minometů, z toho 560 kusů hlavní jaderného dělostřelectva
- 1 980 kusů protitankových prostředků
Letecké síly jsou tvořeny částí sil 4. stíhacího taktického leteckého velitelství a v našem směru šlo o cca 600 letadel z toho 260 nosičů jaderných zbraní a 228 odpalovacích zařízení PLŘS

Ppor. A: Chybí tu velezásadní odrážka počtu vrtulníků, kterých bylo minule asi 1080, pokud jsem dával pozor. Pro úspěch plánu je to klíčová položka. A zajímavý je výpočet asi 200 letadel A-10 z tohoto počtu, která by nás měla nesmírně zajímat, neb jsou protitanková.

Toto vše mohlo v případě potřeby provedené mobilizaci narůst na 20 až 23 divizí a 900 letounů z toho 550 nosičů.

Ppor. A: Tohle je zajímavý dodatek, o kterém doposud řeč nebyla. Znamenalo by to opravdu vážnou přípravu Západu na válku. Předpokládám, že zmobilizovat tyto síly by trvalo Západu daleko déle, než ty čtyři dny, a v případě rychlého agresivního útoku z východu by už bylo napůl po válce. To je možné.
Další potíž je, že tyto jednotky vesměs neměly do čeho nasednout. Západ neměl tanky a BVP pro takovou spoustu vojáků. A konečně za podstatnou sílu pokládám opět ta letadla.


Já o tomto závěru pochybuji: V roce 1988 měl jen Bundeswehr 495 000 vojáků a 170 000 civilních zaměstnanců. Pro všechny tyto vojáky zde byla prvotřídní výzbroj. A to je mírový stav. Výzbroje a to i těžké techniky zde bylo dost pro další vojáky. Na co by jinak byly vycvičené zálohy?

Proti našemu frontu se předpokládalo použití 11 až 12 divizí v součinnosti s 4. STLV. Mohlo zde být
- 18 odpalovacích zařízení řízených střel středního dosahu Pershing 2
- 48 odpalovacích zařízení řízených střel operačně taktických LANCE a Pershing 1.
- 1 400 tanků
Ppor. A: Tady předpokládám, že jsou ve skutečné pohotovosti přesně dvě divize, jako u nás. Ty další je třeba budit ze zimního spánku. Což je opět zásadní.
- 1 450 děl, raketometů a minometů, z toho 330 kusů hlavní jaderného dělostřelectva
- 1 700 kusů protitankových prostředků
- 520 bojových letounů, z toho 170 nosičů
- 96 odpalovacích zařízení PL raket HAWK
- 48 odpalovacích zařízení PL raket PATRIOT
- stíhacích letek s 80 bojovými letouny PVOS
Vše členěno do dvou sledů

Ppor. A: Zatrhuji a zdůrazňuji celkové počty pozemních divizí a tanků, které jsou pro tankistu Argonanta nejdůležitější; s tím ostatním nemůže totiž nic dělat a není to jeho úkol. Dva různé počty tanků velmi přesně odpovídají poznámce o 22. armádě o něco níže; na našem směru skutečně chybí právem přibližně třetina tanků. Ovšem při této úvaze by měly chybět úplně stejně celkové pozemní divize; z celkových 10. v první sérii údajů by mělo být asi 7. k těm 1400 tankům; jenže jich je najednou dokonce 11, což je evidentní nesmysl. Jiná možnost je, že správně je těch 11. v druhém výpočtu, ale pak v tom prvním jich musí být nejméně 16., což mi připadá nejpravděpodobnější. Stejná záhada jsou děla, raketomety a minomety – v druhém seznamu je jich nepochopitelně víc, než v prvním, a mělo by to být obráceně.

Jsem ochoten uvěřit, že Pershingy jsou z jakéhosi důvodu skoro všechny v té severnější části, než je náš směr; ale divné je, že na našem směru jsou skoro všechna letadla (520 z 600) a protitankové prostředky (1700 z 1980).
vrtulníky opět chybí a při užití stejného klíče jako u tanků počítejme s asi 700, což vidím jako jeden z největších problémů plánu. Počet A-10 klesne dost podstatně, vychází na nás snad jen 40 kusů.


První operační sled: 5 divizí a 1 brigáda s 16 odpalovacími zařízeními taktických raket, 24 odpalovacími zařízeními operačně taktických raket, 970 tanky, 740 děl, raketometů a minometů, z toho 366 kusů takzvaného jaderného dělostřelectva, 930 PTŘS a přes 50 bitevních vrtulníků

Ppor. A: Já bych určitě zmobilizoval víc jednotek PVOS.

Druhý operační sled mohlo tvořit až 7 mobilizovaných divizí s 420 tanky, 720 děly, raketometů a minometů, z toho 70 kusů takzvaného jaderného dělostřelectva, přes 800 PTŘS a protitankových kanónů.
Zde bych rád věděl, proč se neuvažovalo o nasazení divizí 7. armádního sboru USA.

PpoR. A: Američani viz dole. Tady se tváří, že mají plně mobilizovaných dvakrát tolik tanků, co my, čemuž moc nevěřím.

Letectvo nepřítele by tvořilo až 520 letounů z toho 170 nosičů.

Oproti plánu z roku 1977 je to všechno nějak málo. Abych řekl pravdu, moc mi to nesedí. Ale co je psáno, to je dáno, pokusím se to rozšifrovat navzájem. Myslím si, že kouzlo náhlé slabosti našeho protivníka je v tom, že americké jednotky byly z našeho směru odebrány a přiděleny k porážce nebo zničení jinému bojovému subjektu.

Ppor. A: Všímám si toho také, a myslím, že je za tím ta technologická převaha a víra, že žádná válka už nebude (naprosto oprávněná; už se vyjednávalo). Údajná rostoucí militarizace Západu byl na jedné straně Reaganův bluf (Hvězdné války by rozchodili nejdříve v devadesátých letech), jednak sovětský ideologický sebeklam – Západ je agresivní, protože musí být agresivní.

Já mohu jen dodat, že : Ano, tak to asi bylo. Opět pěkné vyhodnocení. Bravo!

PVO nepřítele bylo nesmírně silné, hluboce členěné a skrývalo všechny potřebné letové hladiny možného působení našich vlastních leteckých sil.

Ppor. A: To samo mohlo udělat případné invazi z naší strany velikánské problémy. Pokud jsem dával pozor, na našem směru jsme měli mít asi 600 letadel a někde mezi 700 a 1000 vrtulníky, samozřejmě to ještě nevyjasňuje, o jaká letadla a vrtulníky vlastně šlo. Stovka A-10 mohla zatraceně zatopit několika tankových divizím a nadělat z výpočtů trosky. Naopak stovka A-10 rozmáznutá na zemi náhlým bombardováním, třebas i konvenčním, mohla zase všechno překlopit jinam. Stále by platilo, jako v každé válce, že není snadné nějaké výsledky spolehlivě předvídat.

Silná místa nepřítele:
- velký počet prostředků jaderného napadení ve vysokém stupni bojové pohotovosti
Ppor. A: Čím více nad tím přemýšlím, tím iluzornější a dvojsečnější mi tato síla připadá při reálné válce.
- silné, vysoce kvalitní letectvo
Ppor. A: To naopak iluzorní není ani trochu; pokud by měl Západ převahu ve vzduchu, byl by to vážný důvod pro odložení agresivních plánů Východu. V poměru leteckých sil stále nemám jasno; jak moc bylo reálných těch 900 letadel. Nebo jich bylo 600 a rovnováha?
K tomu já: Bohužel to nedokážu posoudit, ale technologicky to naší straně bylo v této době spíše muzeum, než reálná bojová síla.
- velmi silnou PVO
- vysoká nasycenost bojových sestav protitankovými zbraněmi
- účinný a vysoce odolný systém velení a spojení

Slabá místa nepřítele:
- omezený počet pohotových divizí použitelných v prvním operačním sledu a nedostatek operačních záloh
- nižší bojová hodnota mobilizovaných svazků
- závislost armád NATO na posilách a materiálu ze zámoří

Ppor. A: Jak už jsem psal, pokládám to za dost diskutabilní problém. Má to význam v případě, že by se válka zakousla na měsíce a roky, což moc nepředpokládám. Myslím, že v několika dnech by bylo dost jasno, zda útok jedné či druhé strany prorazil. Pokud ano, nejspíš by byl konec. Pokud ne, konec by byl taky; obě strany by se zakopaly na mnoho let na nově vzniklé čáře.

K tomu já: VRRR! Už jsem se k tomu vyjadřoval, nebylo to nereálné. XVIII. výsadkový sbor z USA by v Evropě byl schopen nasazení do 72 hodin. Měl a dodnes má takovou sílu, že by bez problémů dokázal zastavit a vážně poškodit i naši 1. či 4. armádu.

Ppor. A: Další zkoumání této otázky – výsadkáři mne tak moc neděsí ve frontovém boji, jsou ovšem schopni rázně zatočit s logistikou v týlu a podobně.Naprosto zásadní jsou, ale letadlové lodě. Západní doktrína na nich dost visí. Vidím jejich objevení se tak za týden, ale pak to bude problém, zejména pro ty severnější části úderu v NDR, které nevidíme. Dnes jsme po bitvě v Zálivu generálové a víme, jak to dělají Američani vždycky – napřed rozmlátí Tomahawky PVOS na mraky, a pak začnou lítat letadly a bombardovat a bombardovat tak dlouho, dokud se něco hýbe.
Pokud nebyli Rusové schopni eliminovat tento problém ve vzduchu, byla by veškerá genialita plánu na zemi marná.


Já Pátrač mám tak trochu pochybnosti. Neumím si představit, jak by mohly letadlové lodě rozptýlené po všech světových oceánech za 7 dní ovlivňovat dění na středoevropském válčišti

Nepřítel pravděpodobně zamýšlí v souladu splatnými doktrinálními pravidly zahájit válku bez nebo s použitím jaderných zbraní. Rozsah jejich použití může být omezený i zničující. To může vést k zámyslu jaderně poškodit naše vojska natolik, že to umožní útočnou operaci na pražském směru v hlavním úderu a na táborském směru vedlejším úderem.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla III

Příspěvek od Pátrač »

Část devátá: Základní rysy československého válečného plánu z roku 1986, plán pro podporučíka Argonanta.

A/ ÚTOČNÁ OPERACE ČESKOSLOVESNKÉHO FRONTU

Nepřítel by při vlastní obranné operaci pravděpodobně bránil silami 2. armádního sboru NSR prostor NABBURG, INGOLSTADT, MÜHLDORF, WALDKIRCHEN. První sled by tvořila jedna mechanizovaná, jedna horská divize, 56. brigáda domobrany a možná mobilizovaná pěší divize. Hloubku by tvořila tanková divize. Možný protiútok mohou provést síly 5 armádního sboru.

Ppor. A: To mi připadá zoufale málo.

Druhé pásmo obrany vybudovat silami 5. armádního sboru a francouzských divizí.

Náš front měl být v pohotovosti přejít do útoku na směru KLATOVY, REGENSBURG, ULM a částí sil na MNICHOV. Přechod do útoku se měl uskutečnit na zvláštní rozkaz a na strategickém jihoněmeckém směru měl náš front útočit ve spolupráci s 3. západním frontem. Cílem bylo zničit vojska Střední skupiny armád a 4. taktického leteckého velitelství v jižní části NSR, převalit se přes řeku Rhein a ovládnout prostor Belfortské brány.

Ppor. A: Tam už jsme byli několikrát i podle minulých plánů; dříve se to točilo víc na jih, ale tyhle další úkoly stejně nemají větší význam s ohledem na to, že v tu chvíli by už byla válka jasně rozhodnutá. Vše podstatné by se stalo před Rýnem.

Malý doplněk od Pátrače: Belfort je město na východě Francie, v regionu Franche-Comté, departmentu Territoire de Belfort, asi 50 km jihozápadně od Mulhouse. Město leží v úvalu mezi pohořími Vogézy a Jura, na důležité dopravní trase mezi řekami Rýn a Rhôna. Toto údolí bývá nazývané Belfortská brána. Už od prehistorické doby bylo toto území významným koridorem, kterým procházely obchodní, vojenské a migrační trasy mezi západní a střední Evropou. Do dějin Francie se zapsala urputná obrana města a místní pevnosti v roce 1870, kdy posádka 3 500 vojáků pod velením plukovníka Denfert –Rochereaua odolávala 40 000 útočícím Prusům s mohutným dělostřelectvem. Na obránce dopadne na 400 000 střel. Plukovník a jeho muži čestně kapitulovali až na rozkaz svých nadřízených. Nyní tudy měli naši vojáci proniknout do nitra Francie

Ale pojďme zpět k našemu tématu.

Zámysl útočné operace

Hlavní úder měla vést 1. armáda a hlavní síly 4. armády ve směru KLATOVY, REGENSBURG, ULM a částí sil 4. armády ve směru na MNICHOV. Druhý úder měl být zasazen silami 2 motostřeleckých divizí – zbytku 4. armády na samostatném směru VOLARY GANGKOFEN.

Ppor. A: V této souvislosti je zajímavé si uvědomit, že dost velká část válčení se měla odehrávat ve městě – u toho Mnichova je to dost jasné; město velikosti Prahy, kde se měly zjevit asi tři divize. A i jiné oblasti Německa jsou dost obydlené a čím dál tím víc, čím hlouběji v Německu. Boj ve městě se při tom nikdy necvičil. Vůbec se všichni soudruzi chovali, jako kdybychom byli v kazašské stepi.

Pátrač pár slov: Hlavní úder vede 1. armáda posílená částí divizí od 4. armády. A druhý úder oslabená, ale svým štábem vedená 4. armáda. Mám obavu, že o velká města by se nebojovalo. Mám tak nějak v hlavě uloženo, že velká města se silnými posádkami se měla jaderně bořit. Což zní strašně a je to termín, který znám v souvislosti s jaderným použitím strategických jaderných sil na obou stranách.

Ppor. A: Nesouhlasím. Právě jsem se zkoumáním někde v Regensburgu, na 1. armádu mi připadá 100 km úsek a ježto máme čtyři divize, může jít třeba jedna pod, jedna nad a jedna přes, případně čtvrtá jako záloha. V každém případě, když město vynecháš, a budeš ho bombardovat, spad ti nafouká všude kolem. To jsme v tom modelu, kdy si to zamoříme před nosem. A když nic jiného, pozabíjíš Pátrače a jeho týlaře, což znamená, že si zastavíš tak za den invazi sám. Kombinace konvenční a jaderné války tímto způsobem nemůže fungovat. A když budeš město bombardovat konvenčně, pozabíjíš sice plno civilistů, ale největší šanci na přežití mají zase vojáci. Myslím, že té klasické nohy pěšáka se takto snadno zbavit nelze. krom toho, ta část armády vyblokovaná na Mnichov a nic jiného jasně svědčí, že uvažovali o klasickém dobývání.

Pátrač: Tento výklad se mi nelíbí, bo jsem si myslel, že takovou válku přežiju - s odpuštěním – s bodákem v pravé půlce prdele.

V součinnosti s 22. armádou od 3. západního frontu rozetnout sestavu vojsk 7. armádního sboru USA a 2. armádního sboru NSR a právě 2. armádní sbor NSR a vše, co proti němu bude vysláno v prostoru SCHWANDORF, NEUSTADT, STRAUBING. S využitím armádních operačních manévrovacích skupin rozvíjet operaci ve vysokém tempu a tím zabránit nepříteli ve tvorbě a přísunu záloh.

To byl bližší úkol frontu spolu se zajištěním zasazení Střední skupiny vojsk do probíhající bitvy. V osmý den operace tak měl front ovládnout čáru URACH, BAD TÖLZ.

Další úkol: po zasazení čerstvých sil rozvíjet útok frontu s hlavním úderem směrem na Ulm, Freiburg, zničit nově přisunuté prostředky jaderného napadení a přisunované zálohy nepřítele a dokončit zničení pozemních i vzdušných sil nepřítele v jižní části NSR a nejpozději šestnáctý den vyvést vojska frontu ke státním hranicím Francie v určeném pásmu od města VESOUL po BASEL po severní hranici Švýcarska.

Plán obsahuje nesmírně zajímavou a důležitou větu, cituji:

„K provedení útočné operace se předpokládalo skryté zmobilizování a rozvinutí vojsk frontu v operační sestavě přímo z míst stálé dislokace“.
.
Přikrytí státní hranice s NSR měly provést jednotky Pohraniční stráže a vyčleněné – celkem pět – zesílených motostřeleckých pluků a čtyři motostřelecké nebo tankové prapory a síly 47 rot Pohraniční stráže. Z toho v útočném pásmu 22. armády silami od 20. msd (jeden motostřelecký pluk a dva motostřelecké či tankové prapory) a od 19. motostřelecké divize dva prapory od 104 motostřeleckého pluku. Zbytek sil krytu státní hranice měly za úkol vyčlenit 2. a 15. motostřelecká divize.
Přikrytí státní hranice s Rakouskem měly provést jednotky Pohraniční stráže v síle 49 rot pohraniční stráže a po převedení armády na válečný stav vyčleněné pluky od 15. motostřelecké divize – jeden pluk, od 3. motostřelecké divize-tři pluky a 55. pevnostní prapor. Přitom bylo stanoveno, že 20. motostřelecká divize po zaujetí určených čar krytu bude předána veliteli 22. armády-tedy Střední skupiny vojsk.

Ppor. A: Jak by mohl nějaký velitel frontu útočit na trase Klatovy – Regensburg – Ulm, když vpředu by operoval s 20. msd nějaký Rus s neznámým účelem?

Pátrač: Moc se mi líbí, jak konspiruješ. Ale v tomto případě nemáš pravdu. Jasně je zde uvedeno, že polovina 20. msd přikryje státní hranici a bude ji krýt. Tím že bude předána veliteli 22. armády, tato armáda přebírá povinnost tohoto krytu a veliteli příslušné armády toto břemeno odpadá.

Ppor. A: Konspiruji špatně; už jsem si postupně uvědomil klíčovou změnu tohoto plánu proti většině minulých.
Věc se má tak, že místo dvou našich armád jsou na našem směru v důsledku známých událostí tři; ta třetí, 22. armáda v Milovicích a leckde jinde, o které se tu logicky moc nemluví, neb nám nepodléhá, je přesto vlastně součástí plánu na našem směru; měla se usadit u třetího bodu na hranicích, buď u Rozvadova, nebo u Chebu, podobně jako měla 1. armáda působit někde u Janovic a 4. armáda u Volar. Všechny tři mají každá jakousi předsunutou jednotku, mobilizovanou daleko rychleji tím, že už vlastně na hranicích je, totiž 2.msd (4. armáda), 19. msd (1. armáda) a právě 20.msd (22. armáda). Rusové tuto funkci nemohli plnit, neb byli prostě moc daleko od hranic.

Celá tato změna vede k posouvání všech našich jednotek výrazně k jihu, zdánlivé nečinnosti kolem Karlových Var (neb jsou tam ti Rusové) a hlavně, vysvětluje záhadné zmizení Američanů z našeho směru – stojí totiž proti nim právě ta 22. armáda a váže je, a dost pravděpodobně – neb by to nemuselo stačit – do toho zasahují nějaké další jednotky z NDR.
To je zřejmě důvod optimizmu, že Čechoslováků k boji proti Američanům netřeba a zbývají nám téměř čistě Němci a jejich Leopardy.

Podotýkám, že to je trochu zjednodušený pohled pozemního tankisty; u letců nebo rakeťáků samozřejmě síly fungují daleko mezinárodněji.


Pátrač: Tak nějak by to mohlo být.

K ovládnutí pohraničních přechodů a zničení nepřítele v zabezpečovacím pásmu měly čelní divize vyslat ke státní hranici silné předsunuté odřady. Malokapacitní hraniční přechody-LENORA, ŽELEZNÁ RUDA – měly obsadit pluky krytu státní hranice. Z takto obsazených přechodů zahájit dílčí útočné operace na taktických směrech v součinnosti s vojsky útočícími na hlavním a druhém směru úderu.

Ppor. A: Opět fascinující věta. V zásadě to ti čelní motostřelci vyzkoušejí malými jednotkami, jestli vůbec nějaká obrana na druhé straně funguje a jestli bude třeba nějaký drsný útok; možná se podaří zastihnout imperialistu totálně nepřipraveného. A to všechno po skryté mobilizaci.

Pátrač: Jasný důkaz ofenzivnosti tohoto plánu. Ti motostřelci obsadí, co je třeba, aby bojová sestava frontu co nejsnadněji překročila hranice. Jasně se tam píše, že jde o to a o poražení sil nepřítele v zabezpečovacím pásmu. Tedy dalo by se říci, že mimo jiné jde o průzkum bojem.

Pokud by nepřítel dokázal zaujmout pevnou obranu, bylo určeno, že tato bude prolomena ve dvou armádních pásmech průlomu.
1. armáda měla průlomové pásmo SEEBARN, BERNRIED, široké 7 kilometrů
4. armáda měla průlomové pásmo GRAFENWIESEN, ARNDORF, široké 5 kilometrů
s hustotou 110 až 130 děl raketometů na jeden kilometr průlomu.

A aby to bylo ještě zajímavější:

10. letecká armáda společně se 14. leteckou armádou od Sovětské armády se zapojí do ničení leteckého uskupení nepřítele na západním válčišti s použitím konvenční výzbroje. K tomu provede celkově dva armádní vzlety.

Podle zvláštního nařízení vrchního velení přejít na použití jaderných zbraní s využitím celkového počtu 344 jaderných nábojů. Na první jaderný úder frontu do hloubky po čáru NÜRNBERG, REGENSBURG, GARMISCH PARTENKIRCHEN naplánovat 100 jaderných úderů, z toho pro raketové vojsko a nově dělostřelectvo 88 a pro vzdušné síly 12.

Ppor. A: No bezva. Krajina na směru útoku bude možná více či méně radioaktivní. Osobně myslím, že by tuhle část plánu nespustili už ve vlastním zájmu.

Pátrač: Plně souhlasím.

Operační sestava vojsk Československého frontu


Směr hlavního úderu: 1. armáda s 19. msd, 1.td, 9.td, 14.td a 16. td, 4. armáda s 2.msd, 4.td a 13. td, vševojsková záloha frontu tvořená 3. msd a 17. td, armádními komplety a frontovým kompletem

Ppor. A: Po několika výměnách a pochopeních tento klíčový vstup zpřesňuji a navazuji na jádro zjištění s těmi Rusy o něco výš.
Normální mírová struktura ČSLA armád je tu naprosto přebudována; velitel armády velí něčemu úplně jinému, než jsou jeho normální jednotky. Je to důsledek začlenění té 22. armády do akce a posunu k jihu, popsaného minule. Tři motostřelecké divize, původně všechny 1. armády, končí každá úplně jinde, každá na čele samostatného útoku.
Pro Argonanta je zajímavá 1. armáda, byla původně s převahou motostřelců (3+1), zde se obratem promění na tankovou smršť 1+4, tedy se čtyřmi (!) tankovými divizemi a zbývají jediní motostřelci, 19. msd (původně Tachov, nyní posunutá jižněji, někam k Janovicím).
2. msd funguje stejně v čele 4. armády někde u Volar a 20. msd naopak na severu u 22. armády.

Jádro akcí mají v prvních hodinách na triku zjevně ti troje motostřelci, možná s pohraničníky, protože všichni ostatní dorazí s několikahodinovým zpožděním. To se týká i těch dvou nejpohotovějších tankových divizí, nyní v sestavě 1. armády – 1. td a 9. td.
Argonantova bývalá 1. td má k místu střetu docela daleko, asi 200 kilometrů (že by vagonování?). 9. td přijede od Tábora, zřejmě podobným způsobem.

16. td, kde je Argonantovo nejpravděpodobnější vtělení, musí jednak urazit stejnou dlouhou trasu, jako 1. td, jednak nabrat zmobilizované záložáky. 14 td se sebere zřejmě na východním Slovensku v Prešově a navíc není na plných stavech ani náhodou, což bude trvat zaručeně nejdéle, ještě déle, než 16. td, a plán ji také zařazuje do dalšího sledu. Takže ta dorazí na scénu k 1. armádě poslední.
Jádro tanků jsou při tom T-72, vlastně všechny, které ČSLA měla, v době plánu jedna divize, ale za Argonanta už jeden a půl, protože 9. td byla právě v přezbrojování. To ostatní jsou ovšem strašlivé uloženky T - 55 se záložáky (14. td a 16. td zejména).

Takže celá tahle parta 1. armády a 5 divizí (a možná nějakých pohraničníků) nakonec bude prorážet obranu v nějakém prostoru někde u Chamu, v průlomovém pásmu SEEBARN, BERNRIED, který mi podle mapy vychází 40 kilometrů široký, nikoli sedm (zřejmě si to měl velitel někde zúžit), a to vše ještě za předpokladu, že tam bude nějakého prorážení třeba. Tanků je tam působivá početní převaha – vychází mi jich 1435 (4x312 + 94+3x31), což je fakt lavina, síla úplně celé Německé armády na našem směru (!), a pokud si to velitel zúží na těch 7 kilometrů (podle mapy jsou ta dvě místa od sebe 40 km daleko, nikoli 7), vychází to úžasných 200 tanků na kilometr, čili 20 na sto metrech (zapomeňte na 50 metrové rozestupy.). Při očekávatelné hustotě asi 10 solidních Leopardů 2 na kilometr v plánu, slušně zakopaných, k tomu samozřejmě nějací pěšáci, by to mohlo znamenat sice pěkné ztráty (v souvislosti s těmi záložáky obzvláště), ale sázel bych na soudruhy, tohle se fakt odrazit nedá.
Soudruzi si přesně spočítali, že když narvou na tak malý prostor početní sílu rovnou veškeré síle protivníka, tak je prakticky nemožné proti tomu něco vymyslet.

Zda přežije déle Argonantus v T 72 u 1. td nebo v T 55 u 16. td, to je závislé na tom, zda se do úvodní bitvy 16. td vůbec stačí zapojit. V tomto typu boje Leopard schopen skolit oba tanky, když je trefí. T 72 umí zase zrušit Leoparda, T 55 to umí jen při souhře šťastných okolností, které ovšem lze za podobných podmínek dosáhnout. Dával bych Argonantovi o dost větší šance, než jsem se obával tehdy.

Pokud by velitele napadlo, že bitvu začnou 1 td. s 9.td samostatně, což se dost nabízí, s ohledem na tu mobilizaci a málo místa na tolik tanků, 16. td se zjeví nakonec jako deus ex machina a dorazí to, vypadají Argonantovy šance přímo triumfálně, přestože má nejslabší tanky a nejhůře vycvičené vojáky. Nějaká ta ztráta by asi byla určitě, ale nezapomeňte, že Argonantus je velitel roty a jeho velitelský tank může jet pěkně za sestavou těch devíti dalších, takže zrovna jeho tanku by se to týkat nemuselo. Paradoxně by tedy přežil možná snadněji, než v T 72 u 1. td.

Jenže těch alternativ je daleko víc.

1) Mám podezření, že popsaný vzorový frontový megaútok na zakopanou obranu je přesně to, co soudruzi očekávali a očekávat chtěli (viz předchozí části pojednání).
10 tanků na kilometr někde u Chamu je zjevně nějaká zhuštěná obrana, na ubránění asi 300 kilometrů šířky v této hustotě prostě neměli Němci dost tanků, neb 300x10 je 3000, a to se ani nebavíme o potřebné strategické záloze. Připomínám, že tanků měli mít Němci na našem směru 1400 celkem. A slušnou část z toho zřejmě bez vojáků, jako uloženky, takže k dispozici se zpožděním. Při tom si mohli v NATO spočítat totéž, co já; že i při zakopání úplně všech tanků, co mají, může proti nim WS zkoncentrovat na úzkém úseku nějakou naprosto šílenou sílu (v mých počtech podle plánu až 1:20, pokud by se čekalo i na Prešovskou 14 td., což je absurdní). Takže jakkoli hustá a připravená obrana je marná a její proražení je jen otázkou koncentrace techniky. A v důsledku je to jen ztráta drahých tanků, lidí i morálky.

Další otázka je, zda to imperialista vůbec mohl stihnout. Zkušenost s mobilizací v roce 1968 je tristní – žádná reakce v Německu se nekonala, bez ohledu na to, že se kolem Šumavských hranic proháněly podobné laviny ruských tanků. Důležité je vědět, odkud by ty Německé obranné tanky jely; a z toho, co vím o zakopávání, vybudovat takovou pěknou obranu s 10 tanky na kilometr chvíli trvá; pod 10 hodin to fakt nevidím.
Tohle by mohlo zachránit jen to, že měli ty okopy pro tanky už vybudované dopředu. Což má zase blbou nevýhodu, že si mohli soudruzi dopředu nastudovat z družic dokonce i pozice tanků.


Pátrač: Západ v roce 1968 byl v klidu, jelikož věděl, že to co se děje u nás je vnitřní problém východního bloku a není pro ně žádnou hrozbou. Naopak tento otřes podle mě výrazně snížil bojeschopnost celé Varšavské smlouvy na několik let.

Ppor. A: 2) Takže bych zvážil i další varianty; obranu daleko lehčí, třeba 3 tanky na kilometr, určenou jen na zdržení, a přes ní přehnat silnou strategickou zálohu, třeba tři stovky Leopardů, které lze operativně nasadit přesně v tom úzkém prostoru, kde se bude WS pokoušet o průlom. Takže obrana, kombinovaná se střetným bojem; takový menší Kursk. I když by to asi 1. armáda stejně vyhrála, ty čtyři tankové divize, zejména z T 55, by to značně zredukovalo a ztráty by mohly být náramné. A rychlý postup by to značně zpomalilo; a do bitvy by se asi nakonec zapojily i ty zpožděné 16. td a 14 td. A zde by to proti Leopardům fakt nebylo snadné.
Konečně, možné je, že obranu zakopat v tomto čase vůbec nelze, a pak by ji budovali buď dál ve vnitrozemí, anebo by z toho vylezl ten střetný boj.

3) Důsledné by bylo pojmout válku ze strany Západu jako asymetrickou a guerillovou; to bych udělal já, znaje systém východního bojování. Nechat armády klidně pronikat na vlastní území, pakliže se tomu stejně nedá zabránit, a nasazoval na ně různé přepady, letecké i pozemní. Ve městech je k tomu příležitostí milion. A čekat na spásu v podobě amerických letadlovek a vzdušných protiúderů.
Ale souhlasím s Pátračem, že na tohle by asi západní generálové neměli nervy a neodpovídá to jejich myšlení.
Až sem to měli zřejmě soudruzi poměrně promyšlené a strategicky vlastně vyhrané. Obavy bych měl, být jimi, z toho pokračování ve městech a mezi nimi.

U té druhé party 4. armády je tanků podstatně méně, jen dvě divize se samými T 55, což jim při nějakém prorážení vojsk Leopardů šance značně snižuje. Mají i tak velikánskou převahu, která by asi uspěla, ale ty ztráty budou zřejmě ještě větší. Výhodou je, že se útok děje v nejzapadlejším koutě Německa, kam je nejtěžší přisunovat nějaké strategické zálohy. A že vlastně stačí jediná díra v obraně, aby vytvořila katastrofální problém.


Směr druhého úderu: část sil 4. armády 15. a 18. msd a část armádního kompletu.
Operační sestav frontu měla být členěna do jednoho sledu. V prvním sledu měly být všechny výše uvedené vševojskové divize, pouze vševojsková záloha měla být v hloubce útočného pásma frontu.


Jaderné ničení nepřítele
Jednotlivé fáze jaderného konfliktu měly být pokryty takto:

1. První jaderný úder frontu měl být realizován za použití 100 jaderných nábojů, z toho pro operačně taktické rakety, taktické rakety a atomové dělostřelectvo 88 kusů a pro letectvo bylo určeno 12 kusů.
Mělo být zničeno:
- dva oddíly střel PERSHING 1 a 2

Ppor. A: Jak a proč se ničí Pershing atomovkou, to by mne zajímalo. Zřejmě to znamená použít jaderné zbraně dřív, než nepřítel; jinak tomu nerozumím. Připadá mi to zbytečné, protože by ho rozmázla i klasika. A připadá v úvahu zřejmě jedině raketa, protože pokud bude Dana na dostřel od Pershinga, je už zřejmě obrana Západu dost v háji. Osobně nevěřím, že by na tuhle jadernou složku boje došlo i za fantastických okolností, kdyby nějaká válka skutečně začala. Klasický tankový útok by jasně prorazil i bez téhle věci a Pershingy by tomu nijak nezabránily. A nebo je tento jaderný bod opět varianta na zamyšlenou, se kterou se vůbec nepočítá.

- jeden oddíl střel LANCE
- tři baterie protiletadlových řízených střel HAWK
- jeden sklad jaderné munice
- velitelské stanoviště 2. armádního sboru NSR a velitelská stanoviště jeho divizí v prvním sledu

Ppor. A: Svědčí to o tom, že Tvá důležitá poznámka, že se s Američany na tomhle místě z nějakého důvodu moc nepočítalo, je asi pravdivá. Zřejmě by měli plno starostí s další lavinou tanků z NDR.

Pátrač: Tak to přesně vypadá. A dává to ofenzivě našeho frontu výrazně lepší šance.

- dvě střediska uvědomování a navedení letectva DINGOLFING a FREISING
- prostředky radioelektronického boje 2. armádního sboru NSR

Při tom způsobit ztráty hraničící s umlčením:
- 50 až 80 % třem divizím 2. armádního sboru prvního sledu a
- 30 až 50% dvěma mobilizovaným divizím a 56. mechanizované brigádě teritoriálních sil

Aby bylo jasné, o jaký že šlo frmol, ukážeme si detailní rozpis provedení prvního jadrného úderu. A zrovna říkám, že mě to velmi překvapilo- podle mě to vypadá nesplnitelně. Ale nyní jen popisuji to, co bylo v plánu.

P - první odpálení – výstřel raketového vojska atomového dělostřelectva a vzlet letectva
od P+ 5 minut do P+50 minut příprava druhého odpálení taktických raket po upřesněných objektech
od P+ 10 minut do P+90 minut příprava druhého odpálení operačně taktických raket po upřesněných objektech
od P+ 15 minut do P+40 provedení úderů silami 10. letecké armády, letecký průzkum výsledků prvního odpálení
od P+ 40 minut do P+60 provedení úderů silami vyčleněných ve prospěch našeho frontu vrchním velením Varšavské smlouvy
od P+ 50 minut do P+70 druhé odpálení taktických raket na upřesněné objekty
od P+ 90 minut do P+100 druhé odpálení operačně taktických raket na upřesněné objekty

Ppor. A: V téhle úvodní části boje jsou tankisti úplní statisti – stačí tak maximálně vyjet z kasáren. Jak ovšem ukazuje plán, někteří pěšáci ve skutečnosti možná už dávno bojují.

Pátrač: To platí pro celou armádu v poli. Bojují jen raketčíci, vyčleněné síly letectva a radiotechnické útvary zvláštního určení. Tedy:
- 311. těžká dělostřelecká brigáda Jince s přidruženou 11. dělostřeleckou základnou tamtéž
- 321. těžká dělostřelecká brigáda Rokycany s přidruženou 31. dělostřelecká základna Kostelec nad Orlicí
- 331. těžká dělostřelecká brigáda Hranice přidrženou 21. dělostřelecká základna Kostelec nad Orlicí
- těžký dělostřelecký oddíl
- oddíly vojskových raket divizí

- letouny – nosiče jaderných bomb od 10. LA

7. radiotechnická brigáda zvláštního určení Zbiroh - frontová
71. radiotechnický pluk zvláštního určení Kladno od 1. armády
74. radiotechnický pluk zvláštního určení Horažďovice od 4. armády

2. Další úkoly frontu měly být pokryt 217 kusy jaderných nábojů a to pro operačně taktické rakety, atomové dělostřelectvo a taktické rakety 139 kusů a pro letectvo bylo určeno 78 kusů.

3. Záloha byla tvořena 27 kusy jaderné munice z toho raketové prostředky a atomové dělostřelectvo 21 kusů, letectvo 6 kusů

10. letecká armáda provede 1 armádní vzlet nosičů jadrných zbraní.

Pokud by došlo k vedení války bez použití jaderných zbraní. Mělo letectvo hromadnými nálety a pozemní vojsko mohutnými raketovými a dělostřeleckými údery způsobit ztráty oběma armádním sborům nepřítele a dokončit jejich zničení rozhodným útokem úderného uskupení frontu.

Ppor. A: Podle mne daleko pravděpodobnější – a tudíž reálně nebezpečnější – varianta útoku; pokud by Východ zastihl Západ nepřipravený, rozvinul by se boj dost nevyhnutelně. Tanky by vážně nebylo čím zastavit, po zničení podstatné části letectva a raket. Zajímavé je, že se i tohle může odehrát v minutách, nejdéle hodinách.

Při tomto hromadném palebném úderu šlo o to zničit tyto cíle prvního pořadí:
- čtyři baterie střel PERSHING-2
- jeden oddíl střel LANCE
- letouny – nosiče na letišti Ingoldstadt
- 14 baterií protiletadlových řízených střel HAWK
- velitelské stanoviště 2. armádního sboru NSR
- velitelská stanoviště dvou divizí a čtyř brigád prvního sledu 2. armádního sboru NSR
- dvě střediska uvědomování a navedení letectva DINGOLFING a FREISING
- šest objektů průzkumu
- čtyři stanoviště pro radioelektronický boj
- čtyři dělostřelecké a raketometné baterie

Tento úder byl opět sledem celou řadou akcí. Bylo to dvojí odpálení raket s konvenční hlavicí, jeden letadlový vzlet frontového letectva a tři palebné přepady letectva. Vše v rychlém sledu po sobě a za pouhých 50 minut mělo být hotovo.

Při účasti ve vzdušné operaci na západním válčišti mělo být úsilí soustředěno na zničení letectva, raketojaderných sil a protivzdušných sil nepřítele a na vybojování nadvlády ve vzduchu. Bylo vyčleněno:
- 6 vzletů frontového a dva vzlety frontového letectva
- raketové vojsko, tedy i 1. oddíl vojskových raket od první tankové divize měli použít 32 raket s konvenčními hlavicemi
- šest dělostřeleckých oddílů divizí prvního sledu
- prostředky REB a vojsko PVO frontu

Dále plán před popisem úkolů pro jednotlivé armády probírá úkoly palebného ničení nepřítele. Na to se má použít vše co je možno od divizí armád i frontu.

Palebné ničení má být provedeno ve čtyřech obdobích:

Primo: palebné zabezpečení přesunu
Secundo: palebná příprav útoku
Tertio: palebná podpora útoku
Kvarto: palebný doprovod útoku vojsk v hloubce

Při přechodu frontu do útočné operace provést 30 až 50 minut dlouhou palebnou přípravu s hustotou na 1 km fronty:
- děl a raketometů 30 až 35
- tanků 30 až 40
- protitankových zbraní 12 až 15
Po průlomu předního pásma obrany tyto palebné kroky provést ve čtyřech obdobích. Při průlomu nepřátelské obrany v pásmu průlomu pálit 50 až 60 minuta to s hustotou 110 až 130 děl a raketometů na kilometr pásma průlomu. Ničit vše do hloubky brigád prvního sledu.
V průběhu dalšího boje si dělostřeleckou podporu řídí velitelé armád.

ÚKOLY ARMÁD

1. armáda ve složení 19. msd, 1., 9., 14. a 16. td měla připravit a na zvláštní rozkaz provést útočnou operaci přejít do útoku s hlavním úderem na směru HORŠOVSKÝ TÝN,
NITTENAU, ADELSCHLAG.

Ppor. A: Mimochodem, nedaleko odtud je úplně nejstarší cesta z Bavorska do Čech, kde došlo k nesčetným bitvám. Nic moc originálního tedy soudruzi pro hlavní úder nevymysleli. Buď tam někde dojde k hlavní bitvě, anebo taky ne.

Já mohu jen dodat: Bingo!

Bližší úkol - překonat zabezpečovací pásmo nepřítele silami předsunutých odřadů divizí prvního sledu a v součinnosti s 4. armádou zničit hlavní síly 2. armádního sboru NSR. Nejpozději 4 den operace ovládnout čáru RAITENBUCH, NEUBURG, INGOLDSTADT.
První den operace vyjít na čáru SCHWARZHOFEN-STALLWANG.

Ppor. A: Mezi předchozím a tímto odstavcem se mohou skrývat celé dějiny a plno událostí.

Další úkol – rozvíjet útočnou operaci s hlavním úderem na směru EICHSTAT, ULM, MINDERKINGEN a nejpozději 8 den operace ovládnout čáru URACH, OCHSENHAUSEN.

A zde začíná čas našeho podporučíka Argonanta. Pokud by byl ještě naživu a velel by své tankové rotě, nastal by právě nyní jeho čas. Po prolomení prvního pásma obrany vyvedení sil armády do prostoru za zničenými prvosledovými brigádami nepřítele, měl velitel armády za úkol nasadit do boje operační manévrovací skupinu (OMS) a to právě Argonantovu 16. tankovou divizi.

OMS měla za úkol postupovat samostatně ve směru hlavního úderu s bližším úkolem proniknout do 5 dne operace armády do prostoru západně AUGSBURG a 7 den operace ovládnout prostor TULLINGEN, MESSKIRCH, STOCKACH jako její další úkol. V dalším dění měla OMS vést manévrovací boj ve směru ULM, BELFORT.

Ppor. A: Hledám si to na mapě a uvědomuji si, že by se stalo do 7. dne operací zřejmě strašně moc věcí. Především vynechám varianty s jadernou válkou; to je zřejmě apokalypsa, kdy civilisté v Bavorsku i v Čechách umírají po tisících ihned a po milionech později; pravděpodobnost, že přežije Argonantus a jeho záložáci, je nízká.

Pátrač: Já mohu jen říci: To mě na tomto plánu nejvíce šokovalo. Je totiž podle mě nižší než nízká. Je nulová.

Ppor. A: Varianty s úvodním průrazem za hranicemi znamenají, že jednotky projdou větším či menším masomlejnem ztrát, takže vůbec není jisté, že bude všech pět úvodních divizí existovat; lze čekat jejich pospojování.
No, ať s tou úvodní velkou bitvou, nebo bez ní, dojde na to, že se budou muset jednotky výrazně dělit. Další kolosální linie nemají smysl; je potřeba ovládnout velikánské území, hájené porůznu rozptýlenými, leč stále docela nebezpečnými silami. Tohle žádný plán dopředu nepojme a vidím tady spoustu improvizace a nejistoty.
A zřejmě bychom si také užili boj ve městě naplno; Augburg, Ulm, Stuttgart, Freiburg im Breisgau i samotný Belfort; to všechno jsou města, kde se může schovat spousta rot nějakých pěšáků a docela slušně zatopit nějakému tankovému praporu, byť papírově mnohem silnějšímu.


Doplněk čtvrtý od Pátrače:

Operační manévrovací skupina bylo něco, o čem jsem poprvé slyšel někdy v roce 1986. Generálplukovník Vacek, člověk, ke kterému jsem vždy tak trochu vzhlížel s velkým respektem a úctou o nich napsal, cituji:

„Jejich předurčení vzniklo už za 2. světové války, kdy SSSR přešel převážně k útočné činnosti a provedl i deset drtivých úderů (tehdy nazývaných stalinskými). Cílem těchto OMS bylo využít situaci na válčišti tam, kde v sestavě nepřítele se vytvářely široké mezery, vlastní vojska měla dostatek sil i prostředků využít jich a proniknout do co největší hloubky jeho sestavy, ničit při tom s určitým překvapením druhé sledy, sklady a tím narušit jeho činnost na co nejširší frontě. Samozřejmě, že v řadě případů nebyl vybojován požadovaný výsledek. V přípravě na obdobnou činnost bylo vyslání OMS procvičováno operačními štáby Sovětské armády i v 70. - 80. letech.

Front mohl jako OMS vyslat jednu ze svých armád, která k tomu měla co nejpříhodnější podmínky, vzniklé v průběhu předcházejících bojů. Armáda jako OMS by vyslala obdobně jednu ze svých divizí, která by pro úkol měla opět nejvhodnější podmínky. Frontové i armádní OMS by byl určen i nejvhodnější směr činnosti, ale v pravomoci jejího velitele byla větší možnost rozhodovat o směru i ostatních způsobech boje, které by směřovaly k co nejefektivnějšímu splnění stanoveného úkolu. Oproti splnění úkolu OMS za 2. světové války sehrávala významnou roli v poválečném období modernizace výzbroje a techniky, což dávalo reálnější předpoklady pro splnění nesmírně obtížného úkolu. I tak vznikaly obtížně řešitelné situace, zde to trošku rozvrstvím: například se:
- zabezpečením péče o odsun zraněných vojáků,
- spotřebovanou municí a jejím doplňováním
- o doplnění některými druhy PHM při ztrátě vezených vlastních zásob,
- jak nakládat s vlastní neopravitelnou technikou
- co se zajatci atd.

Pro činnost OMS nebyly v ČSLA předurčeny předem žádné vševojskové svazky ani svazy“.


Pátrač ve velmi špatném rozpoložení dodává: Zde tedy mimo velmi kvalitní a zasvěcenou informaci máme od generála Vacka vloženou i vědomou lež, nebo snad jak doufám v lepším případě, mylnou informaci. Ten plán, který čtete totiž podepsal, tedy musel vědět, že až dvě divize jsou určené k tomu, aby plnily tento úkol a to i přesto, že jejich velitelé a štáby to neuměly, neměly to nacvičeno a aby to bylo úplně dokonalé, v případě 1. armády jako OMS měla bojovat mobilizovaná 16. tanková divize. Tedy divize, která cca 10 až 15 dní před válkou neexistovala. Otřesná myšlenka.
Tedy: Hnus velebnosti.

Ppor. A: Generála Vacka a jeho spolehlivost vynechám.

Vést pozemní válku způsobem, který od začátku vnímám pro slabší stranu jako jedině možný, totiž v menších jednotkách, je základní problém všech plánů na útok už od šedesátých let, včetně tohoto. Víru, že by se nepřítel zakopal na Šumavě do učebnicové linie, nechal se převálcovat nějakou zběsilou převahou a pak se v podstatě zlomil, podpírá jen zbožné přání štábních plánovačů. Za západní stranu to vlastně vidím hratelné jedině pomocí rozptýlení vojsk na velikánské ploše Bavorska a Švábska a nějakých přepadů ve vesnicích a městech. Vést celé útočné východní tažení ve velkých a dost nezkušených jednotkách po divizích a plucích proti partičkám profíků by zřejmě vedlo k velikánským ztrátám a výsledkům mnohem méně přehledným, než jak se jeví při té úvodní kočkovanici někde na Šumavě.


Pátrač: Nevím o jakých profících to píšeš. Armáda NSR i armáda Francie byly v té době založeny na všeobecné branné povinnosti, tedy stejné jako ta naše. Problém by byli vojáci USA. Ale ti už v tomto plánu připadli našim sousedům vpravo.

Ppor. A: Aha, můj omyl. Já měl dojem, že Bundeswehr sestával – zejména osádky Leopardů a podobně – hlavně z profíků. Pokud ne, dost to mění situaci ve prospěch východu. Mohli být lépe vycvičení, než my, ale není pro to zase až tak moc důvodů. Ve střetném boji a podobných drsárnách by to byl docela důležitý faktor. Osobně a zcela laicky bych dal ve střetném boji přednost blbějšímu tanku s lépe vycvičenou osádkou, než obráceně.

Stačí třeba vyhodit do luftu velitelský tank maníka s mapou (tedy Argonanta) a je hned problém. Dobývat zcela neznámé město bez mapy by se mohlo náramně protáhnout. Celkem bez odporu proniknete do města, ale tím začne teprve opravdová válka; protivník má milion možností, co všechno vám může provést. Se zoufale nevycvičenými záložáky, kteří byli obvykle rádi, že vůbec jednou – a mám podezření, že nejen 16. td., ale i 14. td byla to samé - se to mohlo snadno proměnit v noční můru.


Pátrač: Ne 14. tanková byla na snížených stavech, ale nebyla na tom tak špatně jako 16. tanková, která se stavěla celá od nuly.

Ppor. A: Podrobnosti samozřejmě nevím. Hodně podstatní jsou třeba řidiči. Když se první hodiny války změní v autoškolu, je to drsné. No, a střílet taky není tak triviální, jak to vypadá – ve cviku je rychlost, a to ti ve střetném boji může zachránit krk.

Ze dnů by se snadno mohly stát týdny, a tím nastat potíže s PHM a dalším zásobováním. Civilisti jsou možná neozbrojení, ale umí například zapálit vlastní benzínovky. Nebo záhadně ztratit všechny mapy ve městě. Nebo otrávit jídlo. Nebo tam poslat partu mírotvůrců s kytkami. Já bych na ně rozhodně nestřílel. A je to taky ideální okamžik pro dezerci.


Pátrač: Neumím si představit, jak si autoři plánu měli vyřešeno, jak v hloubi území nepřítele budou mimo bojovou techniku plnit své úkoly i roty týlového čety, roty a prapory týlového a technického zabezpečení. Dovede si někdo představit, že nějakých 100 kilometrů před předním okrajem se budou hýbat stovky vozidel s PHM, municí a dalším materiálem?
Zabýval se někdo tím, že každý zraněný je zároveň mrtvý nebo zajatý podle chování nepřítele?
Skutečně se nad tím někdo v té době někdo pořádně zamyslel?

Ppor. A: No, asi zamyslel; řekl bych, že ani tento plán nebyl myšlen důsledně a úplně vážně a byl jen jakousi možností, kterou armáda musela mít. Některé rozpory, na které jsem poukazoval, naznačují, že je to dílo sice mnohem reálnější, než to z roku 1964, alespoň těmi počty, ale stále spíše z říše nočních můr.

Ale pokračujme dál v plánu:

Armáda měla zajistit přikrytí státní hranice s NSR v útočném pásmu 1. armády silami 67. msp, a silami dvou praporů od 104. msp. Pod tímto krytem se měla rozvinout a přejít do útočné operace.

Rozhraní vlevo: mimo Milevsko, Blatná, Švihov, Domažlice, Furth im Wald Sulzbach, řeka Donau až po Ingolstadt, mimo Augsburg

Na celou operaci se první armádě přidělilo 78 raket s jadernou náplní, v prvním jaderném úderu frontu jich měla použít 24 kusů. Šlo o taktické rakety z divizních oddílů vojskových raket a armádní operační taktické rakety.

Velitelské stanoviště: 3 kilometry jižně Stříbro, osa jeho přesunu Waldmünchen, Munderkingen.

V roce 1986 armádě velel generálmajor Imrich Andrejčák a od roku 1987 generálmajor Milan Polák. Ten druhý by vedl našeho podporučíka do války, pokud by začala v době jeho prezenční služby.

Ppor. A: Předpokládáme to v naší válečné hře. A připomínám, že tento pán by na tom byl hodně podobně, jako Argonantus – velel by úplně jiným jednotkám a lidem, než v době míru. Žádní záklaďáci, ale zmatení fotři od rodin, vytažení odněkud z civilu, asi v polovině jeho bojového uskupení pěti divizí.

Velitelem 1. tankové divize byl v době Argonantovy služby:
09.05.1986-07.10.1987 Kindl, Jaroslav, Ing. (plukovník generálního štábu)
07.10.1987-01.10.1988 Ščudlík, Jan, Ing. (plukovník generálního štábu)
01.10.1988-08.09.1989 Ščudlík, Jan, Ing. (generálmajor) tedy po povýšení

Ppor. A: Tomu diviznímu cvičení velel plukovník gšt. Ščudlík, se kterým jsem se párkrát setkal zdálky. Podotýkám, že to byl velitel, vystudovaný již v SSSR, takže zřejmě by byl schopen i něco rozhodovat a věděl by plno věcí, co nevěděli jeho podřízení. Možná znal i úkol 20. msd z Karlových Varů. Je to šílený systém, když si představíte, že je docela slušná pravděpodobnost, že během popsaných operací trefí někdo gšt. Ščudlíka do hlavy a jeho nástupce z toho všeho zná sotva polovinu.

4. armáda ve složení 2., 15., 18. a 4. a 13. td měla připravit a na zvláštní rozkaz provést útočnou operaci přejít do útoku s hlavním úderem na směru KLATOVY, KÖTZTING, WÖRT a druhý úder vést na směru VOLARY, GANGKOFEN.

Bližší úkol - překonat zabezpečovací pásmo nepřítele silami předsunutých odřadů divizí prvního sledu a v součinnosti s 1. armádou zničit hlavní síly 2. armádního sboru NSR. Nejpozději 4 den operace ovládnout čáru MANCHIN LANDSHUT, GANGKOFEN, PFARRKIRCHEN.
První den operace vyjít na čáru FALKENSTEIN, ZWIESEL.

Další úkol – rozvíjet útočnou operaci s hlavním úderem na směru MEINBURG MEMMINGEN a nejpozději 8 den operace ovládnout čáru MEMMINGEN, KAUFBEUREN, BAD TÖLZ.

Po prolomení prvního pásma obrany vyvedení sil armády do prostoru za zničenými prvosledovými brigádami nepřítele, měl velitel armády za úkol nasadit do boje operační manévrovací skupinu (OMS) a to 13. tankovou divizi.
OMS měla za úkol postupovat samostatně ve směru hlavního úderu s bližším úkolem proniknout do 5 dne operace armády do prostoru západně DACHAU a 6 den operace ovládnout prostor DIETMANNSRIED, BETZIGAU, IMMENSTADT jako její další úkol. V dalším dění měla vyčkat příchodu hlavních sil armády a vstoupit do sestavy své armády

Ppor. A: Nemůžu si pomoci, ale úkoly této druhé poloviny pozemní armády ČSLA mi připadá ještě zoufalejší. Jejich úvodní převaha je menší a boje ve městech by si užili ještě víc.

Armáda měla zajistit přikrytí státní hranice s NSR v útočném pásmu 4. armády silami 12. a 10. msp od 2. msd, silami 68. msp od 15. msd a silami 51. msp přikrývá hranice s Rakouskem. Pod tímto krytem se měla rozvinout a přejít do útočné operace. Na hranicích s Rakouskem potom měla tímto zajistit jejich nedotčenost.

Rozhraní vlevo: státní hranice s Rakouskem, státní hranice NSR s Rakouskem a státní hranice NSR se Švýcarskem

Ppor. A: Mimochodem, je zajímavé, jak se v Alpách vůbec nebojuje. Zřejmě tam měli jít nějací Maďaři, nebo co.

Na celou operaci se první armádě přidělilo 75 raket s jadernou náplní, v prvním jaderném úderu frontu jich měla použít 26 kusů. Šlo o taktické rakety z divizních oddílů vojskových raket a armádní operační taktické rakety.

Velitelské stanoviště: 6 kilometrů severozápadně Strakonice, osa jeho přesunu Mainburg, Landsberg.
V roce 1986 armádě velel generálporučík Václav Grohman.

Dále zde byly úkoly pro:
Raketové vojsko- konkrétně pro frontovou 311. raketovou brigádu. Byl určen hlavní a dva záložní prostory rozmístění. Bylo jí přiděleno 37 jaderných náloží.
Její cíle byly cíle vysoce důležité:
- záložní velitelské a týlové velitelské stanoviště 2.armádního sboru NSR
- jeden oddíl střel Pershing 2 a jedno křídlo střel Pershing1
Dále měla dvanácti kusy klasických hlavic zničit velitelské stanoviště 2. armádního sboru NSR

Letectvo frontu, které bylo tvořeno 10. leteckou armádou a útvary vojskového letectva která měla za úkol v součinnosti vojsky PVOS , vojskovou PVO a PVO Střední skupiny odrazit hromadné údery prostředků vzdušného napadení nepřítele s důrazem na západní a jihozápadní směr.
Mělo dále zajistit přeskupení a bojovou činnost svazků a útvarů letectva 3. západního frontu na vyčleněných letištích na našem území.

Bylo stanoveno, jak má být naloženo s přidělenými 12 jadernými bombami vyčleněných pro první jaderný úder frontu a při prvním hromadném úderu na nepřítele konvenční výzbrojí.

Dále plnit úkoly průzkumu, přikrýt a podporovat vojska frontu. Hlavní úsilí věnovat při podpoře boje 1. armády. Celkově mělo být uskutečněno 20 vzletů frontového letectva. Jejich rozdělení bylo toto:
1 vzlet na první jaderný úder frontu
6 vletů frontového a dva vojskového letectva na vzdušnou operaci
7 vzletů na podporu plnění bližšího úkolu frontu
6 vzletů na podporu plnění dalšího úkolu frontu, z toho jeden vzlet letectva 3. západního frontu
1 vzlet v záloze

Vojsková PVO frontu plní při odrážení útoků nepřátelských vzdušných sil jako 10. LA. Tedy odrazit první hromadný a další údery letectva nepřítele. Bránit vlastní vojska a vést všemi způsoby boj s vrtulníky vzdušné podpory nepřítele.

Úkoly pro vševojskovou zálohu
3. motostřelecká divize, zvaná Kroměřížská, se po zmobilizování měla rozmístit v určeném prostoru a na zvláštní rozkaz měla neprodyšně přikrýt státní hranici s Rakouskem, se třemi pluky v prvním sledu v součinnosti s 55. pevnostním praporem a 15. a 4. brigádou Pohraniční stráže. Podle vývoje situace potom svoje postavení předat útvarům26. motostřelecké divize a připravit se k přesunu na území NSR do útočné sestavy frontu.

17. tanková divize se po zmobilizování měla přesunou do určeného prostoru v západních Čechách a připravit se k přesunu na území NSR k zasazení do prvního sledu frontu v útočné operaci.

Ppor. A: Tady se mihlo tušení těch ztrát a odpověď na otázky, čím budou ztracené jednotky doplňovány. Je zřejmé, že bojový svaz 1. armády v čele útoku se nemá moc zastavovat.

Pátrač: Bingo!

MATERIÁLNÍ A ZDRAVOTNICKÉ ZABEZPEČENÍ ÚTOČNÉ OPERACE ČESKOSLOVESNKÉHO FRONTU

To je něco pro mě, pro Pátrače, vojenského týlaře. Tady jsem tak trochu doma. Bylo tedy stanoveno soustředit hlavní úsilí frontu na nepřetržité materiální a zdravotnické zabezpečení všech vojsk frontu s důrazem na 1. armádu.
K tomu rozvinout:
- frontovou brigádu materiálního zabezpečení rozvinutou do frontové týlové základny
- za každou armádou rozvinout jednu brigádu materiálního zabezpečení z vlastního armádního kompletu a další posilovou brigádu materiálního zabezpečení z kompletu frontového.
Pro splnění úkolu frontu se vyčleňuje:
91 260 tun munice
4 400 tun letecké munice
18 200 tun proviantu
47 800 tun ostatního materiálu
320 700 000 litrů PHM

Ppor. A: Zajímalo by mne tohle číslo okomentovat. Kolik je to tankokilometrů; kolik s tím ty popsané divize ujedou. A nesmírně napínavá je otázka, jak by se ty tuny materiálu dopravily do měst, kde by se bojovalo. Augsburg, Ulm, Freiburg a tak. Mimochodem, jaderné zamoření prakticky vylučuje dopravu nafty a dalšího materiálu jednotkám v čele útoku – jestlipak to někoho napadlo?

Pátrač: Mohu se o to pokusit, ale neslibuji to.

Vyčleněné zásoby vyvést po železnici podle dopravního plánu a automobilními prostředky frontu a teritoriálních sil podle plánů prvního naložení.

První dva dny operace pokryt dovozem ze zásob v mírových posádkách, z předsunutých skladů munice a vyčleněných zdrojů. Další dny pokrýt přísunem prostředky frontu podle plánu perspektivního přísunu.
1. brigáda potrubní dopravy zahájí budování polního dálkového potrubí ze skladu Třemošná ve směru WALDMÜCHEN, INGOLDSTADT, GABELBACH.
Na konci operace mít:
- vojska 100% pohyblivých zásob
- armádní sklady 80% zásob
- frontové sklady 70% zásob.

Pátrač: Neumím si to představit. Tak daleko jsem prostě nedorostl.

Vytvořit síť vojenské silniční a železniční dopravy západně čáry od čáry Plzeň- České Budějovice.

Pro zdravotnické zabezpečení vyčlenit 100 000 lůžek, z toho 70 100 v polních nemocnicích a 29 900 v teritoriálních zdravotnických zařízeních.
První dva dny operace raněné odsunovat raněné a nemocné do vyčleněných teritoriálních zařízení. Od třetího dne už využívat i kapacity rozvinovaných polních nemocničních základen. Od pátého dne zajišťovat odsuny raněných z polních nemocničních základen pomocí nemocničních vlaků a sil zdravotnických autobusových praporů.

Ppor. A: Tady připomínám, že je docela zásadní rozdíl mezi jadernou a nejadernou verzí války. V jaderné verzi budou ztráty katastrofálně větší.

Předposlední bod řeší použití posledních dvou svazků, které měly být bojeschopné od třetího dne po zahájení mobilizace. Byly to divize přímo podřízené ministerstvu obrany.
26. motostřelecká divize Kroměříž měla vystřídat 3. msd v krytu státní hranice s Rakouskem
32. motostřelecká divize Prešov měla krýt hranici s Rakouskem na slovenském úseku hranic.
V dalším obě divize, pokud to bude potřeba, měly být předány do zálohy hlavního velení k posílení vojsk frontu v průběhu zdárně se rozvíjející útočné operace nebo k jiným úkolům.

Ppor. A: Popis jejich úkolu jasně nasvědčuje, že jsou to dost bídně vyzbrojené divize, které by to asi nerozsvítily.

Celý bod končí určením chráněných míst velení jednotlivých operačních svazů.

Ppor. A: Tady někde odtud je to prakticky úplně stejné, jako v VII. kapitole.

Bod třetí se velmi pečlivě věnuje úkolům pro vojska protivzdušné obrany státu. Zde je určeno, že v součinnosti s podobnými formacemi spojenců zabránit ničení hlavních politicko - správních průmyslových center spojeneckých zemí.
Hlavní úsilí: Praha, průmyslové zóny kolem Prahy, Ostravy a dále Brno, Plzeň a Bratislavu.
Síly nepřítele tvoří část 4. stíhacího taktického leteckého velitelství v síle 522 dvou letounů, z toho 396 stíhačů a 180 nosičů jaderných zbraní.
Tento počet mohl narůst až na 682 letounů pokud by do války stoupila i Francie.

Ppor. A: Přemýšlím, proč tato čísla sedí jen zhruba s první částí plánu, kde se mihlo 900 letadel.

Pátrač: Těch disproporcí počtů je v celém plánu povícero, neumím si je vysvětlit.

Následuje podrobný rozbor úkolů pro spojenecké síly, pro PVO vlastního státu a nakonec pro jednotlivé divize, tedy pro 2. divize PVOS a 3. divizi PVOS. Tedy:
- které prostory mají bránit
- součinnost se sousedními svazky
- součinnost při zajištění činnosti sil spojenců při společném působení
- systém sledování vzdušného prostoru nad bojištěm
- úkoly pro letecké stíhací pluky PVOS

Bod čtvrtý se věnuje hrozbě, která se tehdy brala nesmírně vážně. Tedy tomu jak sledovat, vyhledávat a ničit operační, taktické a průzkumně diverzní výsadky nepřítele. A to jak:
- v prostorech soustředění a nakládání pomocí raketových sil a letectva
- při jejich přepravě vzduchem silami letectva frontového i PVOS, vojskové PVO, protiletadlových raketových sil
- v prostorech vysazení silami vojsk frontu.

Předpokládalo se, že nepřítel je schopen nasadit proti našemu frontu do 12 taktických, převážně vrtulníkových výsadků, každý v síle do roty k ovládnutí pohraničních přechodů přes pohraniční hory.
Dále se očekávalo možné vysazení výsadků v síle až prapor pro podporu útoku vlastních sil při vedení útočné operace s cílem ovládnout důležité prostory, objekty, přechody přes vodní překážky, ničit vojskovou síť velení, spojení a zásobování.

Podílet se mělo vše, co bylo k dispozici. Optimisticky se předpokládalo, že síly Lidových milicí a Sboru národní bezpečnost si poradí se speciály od diverzně průzkumných výsadků. Je jen dobře, že se to nikdy nestalo.

Bod pátý se věnoval úkolům pro Civilní obranu ČSSR.
ta měla zabezpečit ochranu obyvatelstva a zvýšení odolnosti národního hospodářství před nepřátelskými údery s cílem zajistit přežití obyvatelstva a nepřetržitou činnost národního hospodářství za branné pohotovosti státu.
Hlavní silou plnící tyto úkoly byly vojenské a územní vojenské útvary CO. Tyto plnily úkoly součinnosti s teritoriálními a výrobnímu subjekty správy života země.
Plán předpokládal, že se celkově do tohoto dění zapojí až 2,4 milionu obyvatelstva republiky. U těch se očekávala velká občanská statečnost, disciplína, nasazení a loajalita.

Byly určeny součinnostní postupy při plnění úkolů, hlavní oblasti pro nasazení sil prostředků, je zde vyjmenováno 7 největších měst v Čechách a na Moravě a 4 místa na Slovensku, mimo jiné i Povážská kaskáda.

Bod šestý neuvěřitelné pečlivě rozebíral úkoly pro naši armádu a civilní složky pro zabezpečení přesunů a působení sil a prostředků Sovětské armády na našem území.
Byly určeny:
- hlavní silniční a železniční tahy pro jejich přesuny
- zajištění jejich technického stavu včetně mostů, náhradních přepravišť
- vybudování 186 etapních stanic, z toho
54 zdravotnických
48 stravovacích
49 pro doplnění PHM
45 pro technickou pomoc

Byly vytvořeny a udržovány obrovské zásoby všech potřebných PHM v celkové výši 109 088 tun, tedy asi 130 milionů litrů. Vše uloženo ve skladech federálních hmotných rezerv a skladech národního podniku BENZINA, ve vojenských skladech a na letištích.

Pro zdravotnické zabezpečení bylo vyčleněno 17 000 lůžek.

Poslední položka tohoto velmi náročného úkolu bylo zajištění krevních zásob a technické zabezpečení silami tankových opravářských a tankových opravářských závodů na celém území státu.

Tímto tedy část válečného plánu z roku 1986 zaměřená zcela jistě na náš vlastní útok na tehdejšího nepřítele končí. A my se podíváme na poslední kus celé této rozsáhlé práce. Na obrannou operaci našeho frontu podle tohoto plánu.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla III

Příspěvek od Pátrač »

Část desátá: Plán pro podporučíka Argonanta, obranná operace Československého frontu

Takže se v poslední části tohoto dlouhého projektu podíváme na cíl a zámysl obranné operace Československého frontu.
CO NÁŠ NEPŘÍTEL A CO MY NA TO

Na úvod této části se podíváme na možné úmysly nepřítele. Bylo stanoveno, že jeho zámyslem by mohlo být nenadálými údery jaderných zbraní nebo jen konvenčními prostředky připravit prostor pro útočnou operaci a s použitím vysoce přesných zbraní rozbít hlavní uskupení vojsk na našem území, narušit mobilizaci a ztížit vytváření operační sestavy přísun dalších záloh.

Hlavní úder se předpokládal silami 7. armádního sboru USA na směru MĚLNÍK, OSTRAVA

Na úseku našeho frontu se očekával úder sil 2. armádního sboru NSR ve směru KLATOVY, TÁBOR. Do 7 dne operace za pomoci výsadků mohla být ovládnuta čára PRAHA, TÁBOR, ČESKÉ BUDĚJOVICE .

Ppor. A: Američan nikdy nevede žádné údery po jakékoli ose, dokud nerozmlátil všechno letadly. A ty se objeví na scéně až po rozstřílení PVOS raketami. To je, oč tu běží.
Bundeswehr, naproti tomu, měl zakázáno útočit zákonem a potřeboval k tomu dovolení... už nevím koho. Byl to problém i v Zálivu a jinde – Němci prostě nesmí bojovat mimo Německo. A Němec nikdy nedělá nic bez povolení, to je snad jasné.
Takže i kdybychom připustili, že útok ze strany Západu je reálný, musel by vypadat naprosto jinak. Kardinální problém obrany potom je, že se nemůže bránit tak, jak chce ona, ale reagovat na to, co dělá útočník.


Pátrač: To je možná pravda, ale lepší je nějaký plán než žádný plán. V tom je tento plán dobrý a řekl bych, že dokonce velmi dobrý.

Druhý sled silami 5. armádního sboru NSR mohl být zasazen z čáry MILIČÍN, SOBĚSLAV do hloubky našeho území. Počítalo se i s možností porušení neutrality Rakouska a dal se čekat z této strany pokus o hloubkový obchvat směrem na SLAVKOV, OLOMOUC.

Ppor. A: Tohle není bitevní plán, to je pohádka.

Pátrač: To máš pravdu. To není bitevní plán, ale součást operačního plánu naší armády a tedy vyhodnocení a popsání další možnosti průniku nepřítele na naše území. Zde to jsou zobecněné reminiscence na dlouhá staletí naší historie. Pohádka ani omylem.

V případě vedení války jadernými zbraněmi se dalo očekávat, že do dne číslo 5 bude naše území cílem až 350 jaderných úderů.

Ppor. A: Jasně, a ty ani náhodou nemůže odfouknout vítr zpátky do Německa. Bezva plán na sebevraždu zlých imperialistů.

Letecké síly nepřítele jsou schopny v první den vedení války provést až 4 hromadné údery s použitím konvenční výzbroje a až 3 s použitím jaderných zbraní.

Ppor. A: To je jedině zajímavý problém, který měly štábní krysy řešit – konvenční bombardování letadly a raketami. Ježto nevěděly jak, vymýšleli kraviny. Mimochodem, bylo by to dobré vědět i pro případ úplně jiný, než Američani. Například PVOS proti nejasným Arabům. Tam by byl plán užitečný i dnes.
Proto náš front měl za úkol v obranné operaci připravit a zplánovat odražení agrese nepřítele, způsobit mu velké ztráty v příhraničním sražení a vytvořit podmínky pro přechod do operace útočné.

Ppor. A: Kde já jsem tohle už viděl. Všude možně Argonante, všude možně....

Útočná operace Československého frontu

Hlavní síly frontu uskupit proti NSR k odražení útoku hlavních sil 2. armádního sboru NSR ve směru KLATOVY, TÁBOR. Současně zabezpečit nejnutnější obranu jižního boku frontu proti případnému útoku nepřítele z prostoru Rakouska.

Hlavní úsilí soustředit na udržení prostoru mimo BOR, HOŘOVICE, STRAKONICE, NÝRSKO. Využít terén, zátarasy a hluboce členěné obrany odrazit útok nepřítele a jeho síly již na hlavním pásmu obrany a vytvořit tak podmínky pro přechod do útoku.
Připravit provedení silných protiúderů a to buď silami armád viz dále v úkolech armád, nebo celého frontu.

Frontový úder plánovat a vykonat silami 16., 14. a 17. tankové divize z čáry číslo 1: ČERNICE, BLATNÁ nebo z čáry číslo 2: NÝŘANY, NEPOMUK ve směru STRAŠICE, CHAM a částí sil na BĚLÁ POD BEZDĚZEM.

Ppor. A: WTF? To jsou zase ty zoufalé záložácké divize; kde jsou potom opravdové jednotky? Pokud jsem to pochopil, záložáci provádějí protiúder přes vlastní obranu, postavenou ze záklaďáků?

Pátrač: Přesně tak to vypadá. Má to jistou, byť kulhající logiku. Divize stálé bojové pohotovosti a na snížených stavech už dva dny bojují, když se teprve dávají do pohybu ty mobilizované. Jsou vyčerpané, z části vybité. Mobilizované divize jsou naproti tomu na plných počtech a tím velmi úderné.

Ppor. A: Po delším studiu problému na opačné straně vidím, že zakopaná obrana za jistých okolností může být totální omyl. Navíc úder T 55 proti Leopardům a Abramsům je velká sranda. Ta záloha je možná důležitější, než zakopaná obrana. Tím, že je pohyblivá a lze ji soustředit! Takže přesně obráceně – zakopat zoufalé úloženky a zálohu udělat z T 72.

Současně s tímto protiúderem provést druhý silami druhého sledu 4. armády na směru SEDLICE, NÝRSKO A KÖTZING

Ppor. A: No ty krávo. To jsme gerojové – s tím vším ještě uděláme uloženkami druhý útok. To je tak, když někdo vymyslí bezva útočný plán a pak z něho bezduše opíše ten protiúder. Autor zapomněl, že má elitní divize k těm úderům jednak zakopané, jednak po několikadenní obraně.

Pokud by mělo dojít k útoku z území Rakouska v směru na SLAVKOV zajistit obranu silami 3. motostřelecké divize ze zálohy frontu v součinnosti s 49. armádou od 1. jihozápadního frontu Sovětské armády.
Předpokládat v tomto případě posílení krytu jižní hranice částí sil 13. tankové divize a vytvoření hloubky obrany v tomto směru silami 26. msd ze zálohy ministerstva obrany.

Obranná pásma

Zabezpečovací pásmo - podél státní hranice ČSSR s NSR mezi touto hranicí a hlavním obranným pásmem. Bránit vyčleněnými silami pro přikrytí státní hranice tedy pohraničními motostřeleckými pluky od 19. a 2. motostřelecké divize s rotami pohraniční stráže a motostřeleckým plukem od 15. msd. Tedy na úseku proti NSR celkově 4 msp a 25 rot pohraniční stráže.

Hlavní pásmo obrany – obsadit na směru hlavního úderu nepřítele divizemi stále pohotovosti. Jde o:
19. msd bez 104. msp
1. td
2. msd
a na volarském směru postupně silami 15. a 18. msd.
Hlavní pásmo bylo stanoveno takto: BOR, STAŇKOV, KLATOVY, SUŠICE, KAŠPERSKÉ HORY, VIMPERK, ČESKÝ KRUMLOV, KAPLICE, JINDŘICHŮV HRADEC, MORAVSKÉ BUDĚJOVICE, MIROSLAV, PODIVÍN, BŘECLAV, BRATISLAVA

Ppor. A: Mám v tom zmatek – co je hlavní a co první pásmo? Jinak řečeno, kde bude 1. td? Brání někde u Plzně?

Pátrač: Nemám k dispozici plány armád, nevím tedy kde by 1. tanková mohla být.

První armádní pásmo – obsadit tankovými divizemi od 1. a 4. armády a to 16., 9., 4. a 13. tankové divize. K zabezpečení podmínek pro vedení vysoce aktivní obrany
Bylo stanoveno takto: PLZEŇ, DVOREC, BLATNÁ, PÍSEK, PROTIVÍN, HLUBOKÁ NAD VLTAVOU.

Druhé armádní pásmo- obsadit 14. tankovou divizí od 1. armády.
Bylo stanoveno takto: RAKOVNÍK, ZBIROH, PŘÍBRAM

Obsazení příčného postavení na řece Vltavě předpokládat silami 17. tankové divize od vševojskové zálohy frontu. Zde jsem si vzpoměl na Vltavskou příčku z první republiky- Pátrač

Ppor. A: Ha! Vltava je zajímavá tím, že na ní lze opravdu něco ubránit. Ovšem ne jednou divizí uloženek.


Frontové pásmo obrany mít připraveno k obsazení silami z hlavního nebo armádních pásem obrany.
Jeho plánovaný průběh: DĚČÍN, řeka Labe do ROUDNICE, VELTRUSY, řeka Vltava do DAVLE, řeka Sázava do HAVLÍČKOVA BRODU.

Ppor. A: Ta Sázava to pohřbila. To je houby překážka. To je tak, když paranoidní maniaci čekají útok ze všech stran najednou. Linie samozřejmě měla pokračovat k jihu přes přehrady a končí elegantní bambulkou Lipna, které je velmi vážně míněná překážka.

Příčná postavení připravit na čarách plánovaných protiúderů na východním břehu Vltavy v úseku DAVLE, KOSTELEC NAD VLTAVOU.

Předat 20. msd na zaujatých čarách do podřízenosti 22. armády- Střední skupina vojsk. Pro vedení obranné operace se veliteli 20. msd podřizuje 104. msp od 19. msp a povede boj na levém křídle bojové sestavy této divize.
Ppor. A: Už zase? Bráníme se, nebo útočíme u Mariánských lázní? Z poznámky získávám nejasný dojem, že bráníme jen jižní část země a podobně jako v útočném plánu brání severozápadní kout u Karlových Varů Rusové.

Operační sestava vojsk Československého frontu

Směr hlavního úderu nepřítele: 1. armáda s 19. msd bez 104 msp, 1.,9., 14. a 16. td, 4. armáda s 2., 4. a 13. td, vševojsková záloha frontu tvořená 3. msd a 17. td, armádními komplety a frontovým kompletem

Směr druhého úderu nepřítele: část sil 4. armády 15. a 18. msd a část armádního kompletu.

Operační sestava frontu měla být členěna do jednoho sledu.

Možný směr úderu SLAVKOV, OLOMOUC pokryje 3. msd ze vševojskové zálohy frontu. Při velké síle nepřítele zde bude zasazena do boje i 26. msd ze zálohy MNO:

V prvním sledu měly být všechny výše uvedené vševojskové divize, pouze vševojsková záloha měla být v hloubce útočného pásma frontu.

ZPŮSOB PLNĚNÍ HLAVNÍCH ÚKOLŮ V OBRANNÉ OPERACI

A/ Jaderné ničení nepřítele

Podle zvláštního nařízení vrchního velení přejít na použití jaderných zbraní s využitím celkového počtu 344 jaderných nábojů. Na první jaderný úder frontu do hloubky po čáru NÜRNBERG, REGENSBURG, GARMISCH PARTENKIRCHEN naplánovat 100 jaderných úderů, z toho pro raketové vojsko a nově atomové dělostřelectvo 88 a pro vzdušné síly 12.

Ppor. A: Totéž, co pro nepřítele; obrátí se nám vítr a bude sranda. Už nebude co bránit.

Jednotlivé fáze jaderného konfliktu měly být pokryty takto:

1. První jaderný úder frontu měl být realizován za použití 100 jaderných nábojů, z toho pro operačně taktické rakety, taktické rakety a atomové dělostřelectvo 88 kusů a pro letectvo bylo určeno 12 kusů.

2. Další úkoly frontu měly být pokryt 217 kusy jaderných nábojů a to pro operačně taktické rakety, atomové dělostřelectvo a taktické rakety 139 kusů a pro letectvo bylo určeno 78 kusů.

3. Záloha byla tvořena 27 kusy jaderné munice z toho raketové prostředky a atomové dělostřelectvo 21 kusů, letectvo 6 kusů

Použití jaderné výzbroje, cíle a sled vedení boje měly být stejné jako při vedení útočné operace frontu v předchozí kapitole.

B/ Hromadný palebný úder na cíle prvního pořadí
silami letectva, raketového vojska a dělostřelectva provést se stejnými úkoly, cíly a strukturou jako v útočné operaci frontu.

C/ Při účasti v protivzdušné operaci na západním válčišti odrazit hromadné údery letectva nepřítele s hlavním úsilím na přikrytí hlavního uskupení vojsk frontu. Úsilí mělo být soustředěno na zničení letectva, raketojaderných sil a protivzdušných sil nepřítele a na vybojování nadvlády ve vzduchu. Bylo vyčleněno:
- 3 vzletů frontového a dva vzlety frontového letectva
- raketové vojsko mělo použít 28 raket s konvenčními hlavicemi
- prostředky REB a vojsko PVO frontu

Ppor. A: Další perla. Tím budeme odrážet 85 letadel z letadlovky a nějaké ty Tomahawky.

D/ Palebné ničení nepřítele
Palebné ničení provést dělostřelectvem frontu, dělostřelectvem 1. a 4. armády a dělostřelectvem čtyř prvosledových divizí, letectvem frontu a vojskovým letectvem.
Palebné ničení má být provedeno v šesti obdobích:

Primo: palebné podpora vojsk v zabezpečovacím pásmu,
Secundo: palebná protipříprava útoku v úseku: HORŠOVSKÝ TÝN, MLÝNEC, VŠEDRUBY, KLENČÍ s hustotou 30 až 40 děl a raketometů na kilometr frontové linie po dobu 25 až 30 minut
Tertio: palebná ničení nepřítel při přesunu a rozvinování
Kvarto: palebný odrážení útoku
Kvinto: palebná podpora vojsk bránících se v hloubce naší obrany
Sexto: palebné ničení nepřítele při provedení vlastních protiúderům ve třech až čtyřech obdobích s hustotou děl a raketometů na 1 kilometr.

ÚKOLY ARMÁD


1. armáda ve složení 19. msd bez 104. msp, 1., 9., 14. a 16. td měla s posilovými prostředky a se 4 rotami pohraniční stráže zaujmout obranu v pásmu ŽELEZNÁ, BEROUN, FOLMAVA, MILEVSKO.

Ppor. A: Nerozumím. Ten prostor má 150 kilometrů hloubku – co se na něm přesně brání?

Pátrač: Všechno? Jen to co se ubránit dá, ale níže je stanoveno na čem záleží nejvíce.

Hlavní úsilí soustředit na prostor HOUSTOŇ, BLOVICE, DOMAŽLICE.

Ppor. A: No, to je tedy zarazit to hned za hranicemi. Jak se tam ale zjevilo Milevsko a Beroun? Nic proti hloubce obrany, ale hloubka skoro větší, než šířka, mi připadá dost maximalistická.

Plánovat provedení protiúderů:
armádní protiúder: silami 16. a 14. tankové divize z čáry KLADRUBY,CHLUMČANY ve směru NÝŘANY, WALDMÜNCHEN, částí sil ve směru BĚLÁ pod Radbuzou.

frontový protiúder: silami 16., 14. a 17. tankové divizen dvou čar:
první čára: ČERNICE, BLATNÁ
druhá čára: NÝŘANY, NEPOMUK
s hlavním úderem na STRAŠICE, CHAM částí sil ve směru BĚLÁ pod Radbuzou

Ppor. A: To jako jsou dva různé protiúdery, nebo alternativy téhož?

Pátrač: Jde skutečně o alternativy téhož. Podle toho jak se situace našich a nepřítel vyvine, ta čára která bude příhodnější, bude tou, ze které se udeří.

Rozhraní při protiúderech vlevo: BLATNÁ, PLÁNICE, KLATOVY,BORSKO, FLEKY KÖTZING

Obranné čáry, jejich průběh, obsazení a rozsah ženijního budování určí velitel frontu

Na celou operaci se první armádě přidělilo 78 raket s jadernou náplní, v prvním jaderném úderu frontu jich měla použít 22 kusů. Šlo o taktické rakety z divizních oddílů vojskových raket a armádní operační taktické rakety.
Plán, tempo a cíle jaderného ničení nepřítele jako při útočné operaci.

Letové úsilí ve prospěch 1. armády:
6 plukovních vzletů stíhacího bombardovacího letectva
4 plukovní vzlety bitevního letectva
14 plukovník vzletů vojskového letectva

Velitelské stanoviště: 3 kilometry jižně Stříbro, osa jeho přesunu Waldmünchen, Munderkingen.

4. armáda ve složení 2., 15., 18. a 4. a 13. td měla s posilovými prostředky a s 23 rotami pohraniční stráže zaujmout obranu v pásmu FOLMAVA, MILEVSKO, SLAVONICE, JIHLAVA

Ppor. A: Principiální potíž plánu je, že brání proti Německu a Rakousku zároveň. Tím se bojuje prakticky všude. Nevyhnutelně by to naředilo bránící jednotky. Jihlava je fakt docela daleko od předpokládaného místa útoku.

Hlavní úsilí soustředit na prostor ŠVIHOV, SEDLICE, SUŠICE

Plánovat provedení protiúderů:
armádní protiúder: silami 4. a 13. tankové divize z čáry MYSLIV, SUŠICE nebo z čáry KADOV, STŘELECKÉ HOŠTICE ve směru HORAŽĎOVICE, KLATOVY, ESCHELKAM.

současně s frontovým protiúderem: ve směru STRAŠICE, CHAM provést úder silami 4., a 13. tankové divizen ze dvou čar:
první čára: BEZDĚKOV, STŘELECKÉ HOŠTICE
druhá čára: BLATNÁ, STRAKONICE
ve směru SEDLICE, NÝRSKO, KÖTZTING

Obranné čáry, jejich průběh, obsazení a rozsah ženijního budování určí velitel frontu

Na celou operaci se 4. armádě přidělilo 75 raket s jadernou náplní, v prvním jaderném úderu frontu jich měla použít 26 kusů. Šlo o taktické rakety z divizních oddílů vojskových raket a armádní operační taktické rakety.
Plán, tempo a cíle jaderného ničení nepřítele jako při útočné operaci.

Letové úsilí ve prospěch 4. armády:
4 plukovních vzletů stíhacího bombardovacího letectva
2 plukovní vzlety bitevního letectva
14 plukovník vzletů vojskového letectva

Rozhraní vlevo: NOVÁ BYSTŘICE, JIHLAVA

Velitelské stanoviště: 6 kilometrů severozápadně Strakonice.

Dále zde byly úkoly pro:

Raketové vojsko- konkrétně pro frontovou 311. raketovou brigádu. Byl určen hlavní a dva záložní prostory rozmístění. Bylo jí přiděleno 37 jaderných náloží.
Její cíle byly cíle vysoce důležité:
- záložní velitelské a týlové velitelské stanoviště 2. armádního sboru NSR
- jeden oddíl střel Pershing 2 a jedno křídlo střel Pershing1
Dále měla dvanácti kusy klasických hlavic zničit velitelské stanoviště 2. armádního sboru NSR, tedy úkoly byly stejné jako v útočné operaci frontu.

Letectvo frontu, které bylo tvořeno 10. leteckou armádou a útvary vojskového letectva, které mělo za úkol v součinnosti vojsky PVOS , vojskovou PVO a PVO Střední skupiny odrazit hromadné údery prostředků vzdušného napadení nepřítele s důrazem na západní a jihozápadní směr.
Mělo dále zajistit přeskupení a bojovou činnost svazků a útvarů letectva 3. západního frontu na vyčleněných letištích na našem území.

Bylo stanoveno, jak má být naloženo s přidělenými 12 jadernými bombami vyčleněných pro první jaderný úder frontu a při prvním hromadném úderu na nepřítele konvenční výzbrojí, cíle a pořadí úderů stejné jako při útočné operaci.

Dále plnit úkoly průzkumu, přikrýt a podporovat vojska frontu při obraně i při přechodu do protiútoku. Celkově mělo být v protivzdušné operaci ve třech etapách v průběhu 5 až 6 dnů uskutečněno 3 vzlety frontového letectva a jeden vzlet vojskového letectva.

Vojsková PVO frontu plní při odrážení útoků nepřátelských vzdušných sil jako 10. LA. Tedy odrazit první hromadný a další údery letectva nepřítele. Bránit vlastní vojska a vést všemi způsoby boj s vrtulníky vzdušné podpory nepřítele s hlavním důrazem při přechodu do protiútoku.

Úkoly pro vševojskovou zálohu

3. motostřelecká divize, zvaná Kroměřížská, se po zmobilizování měla rozmístit v určeném prostoru a na zvláštní rozkaz měla neprodyšně přikrýt státní hranici s Rakouskem, se třemi pluky v prvním sledu v součinnosti s 55. pevnostním praporem a 15. a 4. brigádou Pohraniční stráže.
Při útoku nepřítele ve směru SLAVKOV, OLOMOUC soustředit úsilí nepřehrazení směru HAUGSDORF, POHOŘELICE a NEUDORF, KYJOV. Divize měla bránit aktivní obranou a protiútoky postupu nepřítele do hloubky našeho území a získat čas pro zmobilizování, stmelení a příchod 26. msd ze zálohy ministerstva která potom měla zaujmout obranu na hlavním pásmu obrany na čáře SKALICE, JIŘICE, ŠAKVICE, RAKVICE, BŘECLAV.

17. tanková divize se po zmobilizování měla přesunout do určeného prostoru v západních Čechách a připravit se ke společnému protiútoku se 16. a 14. tankovou divizí ve směru STRAŠICE, CHAM, nebo k zaujetí obrany na řece Vltava v úseku CHLUM, KOXSTELEC nad Vltavou.

Ppor. A: Protiútok 17. divizí záložáků má šance jen za předpokladu, že nepřítel bude opravdu v troskách. Dál je to hodně podobné, jako útok.

MATERIÁLNÍ A ZDRAVOTNICKÉ ZABEZPEČENÍ ÚTOČNÉ OPERACE ČESKOSLOVESNKÉHO FRONTU

Bylo tedy stanoveno soustředit hlavní úsilí frontu na nepřetržité materiální a zdravotnické zabezpečení všech vojsk frontu s důrazem na zabezpečení plánovaných protiúderů a přechod do útočné operace.
K tomu rozvinout:
- frontovou týlovou základnu
- za každou armádou rozvinout jednu brigádu materiálního zabezpečení z vlastního armádního kompletu a další posilovou brigádu materiálního zabezpečení z kompletu frontového.
Pro splnění úkolu frontu se vyčleňuje:
91 260 tun munice
4 400 tun letecké munice
18 200 tun proviantu
47 800 tun ostatního materiálu
320 700 000 litrů PHM

Vyčleněné zásoby vyvést po železnici podle dopravního plánu a automobilními prostředky frontu a teritoriálních sil podle plánů prvního naložení.

První dva dny operace pokryt dovozem ze zásob v mírových posádkách, z předsunutých skladů munice a vyčleněných zdrojů. Další dny pokrýt přísunem prostředky frontu podle plánu perspektivního přísunu.

1. brigáda potrubní dopravy zahájí budování polního dálkového potrubí ze skladu Třemošná ve směru WALDMÜCHEN, INGOLDSTADT, GABELBACH.

Na konci operace mít:
- vojska 100% pohyblivých zásob
- armádní sklady 80% zásob
- frontové sklady 70% zásob.

Vytvořit síť vojenské silniční a železniční dopravy západně čáry od čáry Plzeň- České Budějovice.

Pro zdravotnické zabezpečení vyčlenit 100 000 lůžek, z toho 70 100 v polních nemocnicích a 29 900 v teritoriálních zdravotnických zařízeních.
První dva dny operace raněné odsunovat raněné a nemocné do vyčleněných teritoriálních zařízení. Od třetího dne už využívat i kapacity rozvinovaných polních nemocničních základen. Od pátého dne zajišťovat odsuny raněných z polních nemocničních základen pomocí nemocničních vlaků a sil zdravotnických autobusových praporů.

Předposlední bod řeší použití posledních dvou svazků, které měly být bojeschopné od třetího dne po zahájení mobilizace. Byly to divize přímo podřízené ministerstvu obrany.

26. motostřelecká divize Kroměříž měla vytvořit potřebnou hloubku obrany na směru možného útoku z Rakouska směrem na Slavkov a Olomouc a ničení nepřítele v prostoru jižně a jihovýchodně od Brna.

32. motostřelecká divize Prešov měla krýt hranici s Rakouskem na slovenském úseku hranic a zabezpečení podmínek pro rozvinutí sil 1. jihozápadního frontu. Tato divize byla naprosto atypický - měla dva tankové a dva motostřelecké pluky.

Celý bod končí určením chráněných míst velení jednotlivých operačních svazů.

DALŠÍ ÚKOLY

Vojska protivzdušné obrany státu.
Zde je určeno, že v součinnosti s podobnými formacemi spojenců zabránit ničení hlavních politicko - správních průmyslových center spojeneckých zemí.
Hlavní úsilí: Praha, průmyslové zóny kolem Prahy, Ostravy a dále Brno, Plzeň a Bratislavu.

Následuje podrobný rozbor úkolů pro spojenecké síly, pro PVO vlastního státu a nakonec pro jednotlivé divize, tedy pro 2. divize PVOS a 3. divizi PVOS. Tedy:
- které prostory mají bránit
- součinnost se sousedními svazky
- součinnost při zajištění činnosti sil spojenců při společném působení
- systém sledování vzdušného prostoru nad bojištěm
- úkoly pro letecké stíhací pluky PVOS

Ppor. A: Stejný rozpor, jako 1977 – buď jde o dlouhatánskou opotřebovávací válku, a pak nemá smysl plánovat nějaké protiúdery, když bude všechno jinak, anebo jde o rychlý přepad, a pak zase nemá smysl za útočníky bombardovat Prahu.

Boj proti nepřátelským výsadkům.
Byla to hrozba, která se tehdy brala nesmírně vážně. Tedy tomu jak sledovat, vyhledávat a ničit operační, taktické a průzkumně diverzní výsadky nepřítele. A to jak:
- v prostorech soustředění a nakládání pomocí raketových sil a letectva
- při jejich přepravě vzduchem silami letectva frontového i PVOS, vojskové PVO, protiletadlových raketových sil
- v prostorech vysazení silami vojsk frontu.

Předpokládalo se, že nepřítel je schopen nasadit proti našemu frontu do 12 taktických, převážně vrtulníkových výsadků, každý v síle do roty k ovládnutí pohraničních přechodů přes pohraniční hory.

Dále se očekávalo možné vysazení výsadků v síle až prapor pro podporu útoku vlastních sil při vedení útočné operace s cílem ovládnout důležité prostory, objekty, přechody přes vodní překážky, ničit vojskovou síť velení, spojení a zásobování.

Podílet se mělo vše, co bylo k dispozici. Optimisticky se předpokládalo, že síly Lidových milicí a Sboru národní bezpečnost si poradí se speciály od diverzně průzkumných výsadků. Je jen dobře, že se to nikdy nestalo.

Úkoly pro Civilní obranu ČSSR.
ta měla zabezpečit ochranu obyvatelstva a zvýšení odolnosti národního hospodářství před nepřátelskými údery s cílem zajistit přežití obyvatelstva a nepřetržitou činnost národního hospodářství za branné pohotovosti státu.
Hlavní silou plnící tyto úkoly byly vojenské a územní vojenské útvary CO. Tyto plnily úkoly součinnosti s teritoriálními a výrobnímu subjekty správy života země.
Plán předpokládal, že se celkově do tohoto dění zapojí až 2,4 milionu obyvatelstva republiky. U těch se očekávala velká občanská statečnost, disciplína, nasazení a loajalita.

Byly určeny součinnostní postupy při plnění úkolů, hlavní oblasti pro nasazení sil prostředků, je zde vyjmenováno 7 největších měst v Čechách a na Moravě a 4 místa na Slovensku, mimo jiné i Povážská kaskáda.

Úkoly pro naši armádu a civilní složky pro zabezpečení přesunů a působení sil a prostředků Sovětské armády na našem území.
Byly určeny:
- hlavní silniční a železniční tahy pro jejich přesuny

Ppor. A: Základní potíž opět; při vážně míněném útoku NATO to vidím na katastrofu; jako jednu z prvních věcí by rozmlátili letecky vlakové tratě. Vlak v obraně toho už moc nepřepraví.

- zajištění jejich technického stavu včetně mostů, náhradních přepravišť
- vybudování 186 etapních stanic, z toho
54 zdravotnických
48 stravovacích
49 pro doplnění PHM
45 pro technickou pomoc

Byly vytvořeny a udržovány obrovské zásoby všech potřebných PHM v celkové výši 109 088 tun, tedy asi 130 milionů litrů. Vše uloženo ve skladech federálních hmotných rezerv a skladech národního podniku BENZINA, ve vojenských skladech a na letištích.

Pro zdravotnické zabezpečení bylo vyčleněno 17 000 lůžek.

Poslední položka tohoto velmi náročného úkolu bylo zajištění krevních zásob a technické zabezpečení silami tankových opravářských a tankových opravářských závodů na celém území státu.

Podepsáno:

Ministr národní obrany ČSSR
generálplukovník M. Václavík, 2. 9. 1986

Náčelník generálního štábu ozbrojených sil SSSR
maršál sovětského svazu S. Achromejev, 26. 6. 1986

Náčelník generálního štábu ČSLA
generál plukovník M. Blahník, 20. 6. 1986, po něm to podepsal jeho nástupce ve funkci generálporučík Miroslav Macek a to 20.11.1986

Hlavní velitel Spojených ozbrojených sil
maršál Sovětského svazu V. Kulikov, 25. 6. 1986

Náčelník operační správy
generálmajor J. Vincenc, 20. 6. 1986

Ppor. A: U těch podpisů je zajímavé, že vypadl tak nějak vrchní velitel naší armády soudruh Husák.

Čím déle nad tím přemýšlím, tím víc se mi zdá, že to celé je kontinuální pokračování plánování ruského štábu z r. 1977, kde vymysleli jádro nápadu vylepšení útoku a naši to dotáhli, a pak je nějaký Gorbačovec otravoval s tím, že tam musí mít taky obranu, takže ji tam snadno a rychle nalepili, bez ohledu na to, zda dává nějaký smysl.
Tento plán je literaturou všude hodnocen jako obranný, což je katastrofální nepochopení. Je nejútočnější ze všech, díky té pasáži o skrytém mobilizování, a díky tomu, že útočná část vychází velmi solidně.


Pátrač: Soudruh Husák to podepsal na čelní stránce.
ZÁVĚR:

Kolegové, zde tedy máte poslední díl našeho společného projektu, tedy kolegy Argonanta a mojí maličkosti. Jeho osobní pohledy na celou záležitost mým řekněme školometným textům daly jiný rozměr a snad se nám podařilo trochu rozklíčovat alespoň některé otázky kolem naší armády. Tak jak byla vybudována, řízena a jak se v ní plánovalo. Taky snad i to, jak se v ní myslelo, žilo a přežívalo.

Za vším co jsem zde uvedl, si stojím. Za vším co uvedl kolega Argonantus občas ne, ale s mnohým jsem se ztotožnil a leckde jsem se našel. I když mi jeho vstupy někdy drásaly duševno, jsou velmi důležité a je dobře, že zazněly. Navíc jsme oba dva objevili ledacos nového a naše vidění tehdejšího světa a ČSLA v něm už nikdy nebude takové, jako bylo před tím, než tato práce vznikla.

Mě nezbývá než kolegovi Argonantovi poděkovat za skvělou spolupráci, za čestné argumentování a za férovost. Jsem rád, že díky této práci našel cestu na Palbu a myslím si, že si zde svoje místo najde nejen jako zdatný diskutér, ale i jako autor.

Argonante – díky. S úctou Pátrač.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Argonantus
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 417
Registrován: 13/12/2013, 15:13

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla III

Příspěvek od Argonantus »

Já děkuji taky, bylo mi ctí.
Máloco otřáslo mými letitými názory na tyto otázky jako tato práce.

No, a zítra sem ještě někam máznu takový jeden shrnující dodatek, jak to vlastně vidím teď, po celé práci a první části diskuse. Takový díl X, chcete-li.
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17710
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla III

Příspěvek od skelet »

jak už jsme si vyjasnili jinde, tak konvenční Tomahawky byly k dispozici až v roce 1990, a konvenční AGM-86 byly k dispozici v malých počtech od druhé půlky roku 1986. Rovněž sdílím Pátračovi pochybnosti o důležitosti letadlovek na našem bojišti.. krom toho, že z počátku bude mít hladinové loďstvo NATO problém s nevystříleným dálkovým letectvem sovětského námořnictva a s ponorkovým loďstvem obecně, tak jejich úkolem bude především vyztužit místa, kde nemělo pozemní letectvo místo k přistání - tedy z největší pravděpodobností oblast Středomoří a Blízkého Východu..
Středoevropská fronta by z největší pravděpodobností byla pokryta z Beneluxu, Velké Británie a Francie (plus zbytková letiště v Německu)
ObrázekObrázekObrázek
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla III

Příspěvek od Mirek58 »

S Francií mám problémek.
Velký Charles ji vytáhl z voj. podřízenosti Nato, je pravda, že v plánech VS se území Francie vyskytuje jako konečná "zájmová" oblast.
Ale! co když se zachová podle tohoto svého přístupu? Nato udeří první.
Co když ze podrbe za ušima a usoudí, že likvidace jejího obchodního konkureta (NSR) je pro ni žádoucí?
To je velice silná karta ve hře!
Poté je koncepce Nato na vodě bez zázemí.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla III

Příspěvek od Pátrač »

Válečný plán by měl vždy řešit největší možnou hrozbu. Pokud by mělo dojít na srážku mezi VS a NATO, není možno mít dva plány. Jeden z Francií a jeden bez ní. Takže se tím nezabývá a já jedu podle něj.

Francie by v tomto případě podle mého nejhlubšího přesvědčení do války naskočila hned po jejím začátku - náš front se měl probít až na její území.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Argonantus
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 417
Registrován: 13/12/2013, 15:13

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla III

Příspěvek od Argonantus »

Skelet:
Ano, náčelníku, pravdu díte. Pokud se v práci ještě vyskytují Tomahawky, pak jedině proto, že je naše dvojčelnná redakce ještě nestačila vychytat. Nemají tam co dělat.

Stran té mé posedlosti letadlovkami; je to podstatná složka branné moci USa, a když vezmeme síly, které šlo do Evropy reálně dovézt, jsou ještě podstatnější. A to i bez Tomahawků.
Mají podobnou roli, jako mocné posily SA, směřující přes ty nešťastné železniční uzly. Na scéně se zjeví řádově ve dnech, fakt nevíme, v kolika, protože to závisí na tom, kde právě jsou. Lze očekávat, že by se zjevovaly po jedné, a dřív než v D+3 nečekám ani první z nich.
B-52 a jiné strategické obludy, jak víme dnes, jsou taky další fáze boje, protože do nevyjasněné situace PVO se obvykle neodvažovaly, viz Záliv. Myslím, že nějaká z těch probíraných sovětských mašinek by si je asi dost vychutnala.

Takže souhlas i v tomto, letectvo v první fázi může být jedině z toho, co je reálně dislokováno v Evropě.

Mirek 58 - boj Francie proti konkurentovi ze SRN, nezlobte se, to asi těžko. Nehledě nato, že krátkozraká akce; napadá mne cosi o podřezávání větve.
V každém případě beru Francii jako daleko menší problém, než Německo - pokud tanky dojedou k Rýnu, je to s Evropou velmi nahnuté.
reddog
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 469
Registrován: 21/11/2008, 11:40
Bydliště: Litoměřice

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla III

Příspěvek od reddog »

No počítá někdo také se zapojením Britů ?
Rýnská britská , plus přísun jednotek z británie ?
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17710
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla III

Příspěvek od skelet »

B-52 by s největší pravděpodobností sloužilo především pro jaderné údery a pro lov hladinového loďstva SSSR. Jediné co mohla SAC použít nad Evropou pro případné konvenční útoky byly FB-111A a B-1B, s tím že B-1B vstoupila do služby v roce 1986. Bojeschopnosti (asi) dosáhly okolo roku 1988. Takže zůstáváme u FB-111A.
ObrázekObrázekObrázek
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla III

Příspěvek od Mirek58 »

Argonautus:
Nikde jsem nezmínil vojenské vystoupení Francie proti NSR!
Pouze jsem zmínil možnost zachování stávajícího stavu, tedy faktické neutralitě!
To jsou dva podstatně rozdílné pojmy!
Za další, hodnotili jste někdy rozdíly v průchodnosti Abramsů, Leopardů oproti tankům ruské provenience v našem terénu? ( nosnost mostů, jílová půda, nikoliv písčito hlinitá, o Britských ani nemluvím)
ObrázekObrázek
Argonantus
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 417
Registrován: 13/12/2013, 15:13

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla III

Příspěvek od Argonantus »

Já jsem nic takového nehodnotil, protože přítomnost Leopardů a Abramsů v našem terénu pokládám za naprosto vyloučenou ve všech variantách, i kdyby byl Západ agresivní a chtěl na nás zaútočit.

Kdyby tak hodlal učinit, učiní to dle svého zvyku těmi letadly a letadlovkami, a Abramsy by se dostavily až za situace, kdy by byly naše stroje všechny neschopné pohybu i boje.

Jinak řečeno, celou obrannou část plánu z r. 1986 pokládám za nemožnou, protože se hodlá bránit proti útoku, který by Západ nehodlal učinit buď vůbec, a nebo alespoň naprosto jiným způsobem.
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla III

Příspěvek od Mirek58 »

Argonautus:
Dobrá ted dál, jak hodnotíte pohyblivost jmenovaných tanků Nato v písčitohlinitém terénu NSR?
Zkušenost z Kuvajtu- pár měsíců se neválčilo, anžto byla zima a tedy občas pršelo. Mech. prapor Saudů tam dostal přes přirození od Iráčanů, kteří takto chtěli Spojence vyprovokovat k pohybu. Ami se svou obrněnou technokou ani nehli z táborů. Byla nízká oblačnost, tedy ani vertaljoty nemohly reagovat, letectvo sice rejdilo nad mraky, ale nevidělo kam to házet. Jezdily pouze naše PV3S - přímý účastník, můj bratranec.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Franz Trubka
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1815
Registrován: 14/10/2010, 04:16

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla III

Příspěvek od Franz Trubka »

Panove Patrac a Argonantus, patri vam muj dik za tuto mega praci. Treti dil jsem precetl dost spesne,poctu si poradne o vykendu. Za sebe muzu rict, ze bych s mnoha vecmi nesouhlasil. Hlavne mi chybi reakce, pocty, vyzbroj a moralka oposice.
Bez realneho zhodnoceni moznosti nepritele jsou takovehle plany pouze zbozne prani a sci-fi.
Ruda armada by o tom mohla vykladat.
Budu se opakovat, uz jsem to napsal na jine vlakno pred nejakou dobou.
Diky bohu ,ze se nebojovalo ani na Ryne ani u Plzne. A tim CSLA splnila svoje poslani. R.I.P.
ObrázekObrázek

Pink Floyd-On The Turning Away
Uživatelský avatar
palo satko
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2531
Registrován: 16/9/2013, 17:59
Bydliště: Pezinok, Slovensko

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla III

Příspěvek od palo satko »

všetky tri dieli "podporučika Argonanta" hodne pripomínaju trilogiu Pan prstenov. človek má nutkanie uvažovať, že to tak naozaj mohlo vypaliť a že sa to naozaj tak plánovalo. bol som na ZVS v roku 1981 a 1982 v Praslavicich a vtedy to aj mne tak pripadalo. ale dnes dosť pochybujem, či to bola skutočna realita a možný scenar môjho osudu v prípade konfliktu.
pred časom davali dokument o vojenskych misiach v byvalej NDR a NSR. ako si američania, francuzi, briti a rusi navzajom ukazovali svoje kapacity pre vedenie vojny medzi Berlinom a Atlantikom. aj sa postažovali na tych blaznov zo Stazi, ktorí sa im im do toho plietli a naozaj si mysleli, že je treba niečo utajovať. dnes sú dostupne udaje o vývoji počtu strategických zbrani v ZSSR a tak z toho jasne vyplyva, že hrozba a realna schopnosť obsadenia Západnej Europy Rusmi, vyrovnavala od roku 1945 obrovsku prevahu Američanov v atomovych zbraniach a ich nosičoch.
cela ta šachova hra: "ja viem, že vieš, že viem." ale dostala na frak začiatkom 80-tých rokov, ked Rusi vytvorili paritu v strategických silách. Nove ponorky, mobilne rakety a Buran dorovnali náskok. Američania sa citili oklamaní a pritvrdili v časoch Reagana. je otazkou, či by si nakoniec niekedy v roku 1989 "podporučik Argonautus" naozaj nezavalčil, keby sa moci v ZSSR nebol ujal Gorbačov s jeho glasnostou. vdaka Gorbymu sa rozpadol "Východ" aj ZSSR a Američania sa posunuli až k hranici Ruska. v konečnom dôsledku strana mieru a pokroku "podporučíka Argonauta" prehrala takticku bitku o Europu, bez toho že by on pomocou tlakovej bomby naštartoval svoju T 72. svet sa zmenil. Europa je bezbranna, jej armady na smiech a namiesto ruskej čižmy, ma na krku čínsku tenisku.
Obrázek
Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla III

Příspěvek od Stuka »

Europa je bezbranna, jej armady na smiech a namiesto ruskej čižmy, ma na krku čínsku tenisku.
S tím souhlasím.
Co se týče "Osudů dobrého vojáka Argonantuse aneb Jedno velké Kdyby", které jsou teď na Palbě, tak si myslím, že pro starší ročníky můžou být jako vzpomínka na vojnu (základní voj.službu anebo z povolání) zábavné. :D
ObrázekObrázek
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla III

Příspěvek od Mirek58 »

Tu je reakce na plánování VS, vyhýbám se označení plánování ČSSR.
Ministerstvo státní bezpečnosti
Č. 92/82
Berlín, 3. únor 1982
4 listy
3. výtisk
Přísně tajné!
Prosíme vrátit!



Informace
o protivníkových znalostech operačního plánování a průzkumu vojsk Varšavské smlouvy



Orgány průzkumu NATO provedly rozsáhlou analýzu vojenských cvičení pozemních sil Varšavské smlouvy, která proběhla v době od května 1979 do dubna 1981 a byla zaměřena proti oblasti hlavního velitelství NATO na středoevropském válčišti. Vyhodnotily, do jaké míry má velení Spojených ozbrojených sil Varšavské smlouvy hodnověrné údaje o ozbrojených silách NATO a jaké je s vysokou pravděpodobností výchozí sestava východních ozbrojených sil (Varšavské smlouvy).



Přitom zjistily následující:

1. Bez ohledu na údaje protivníka, které jsou vlivem opatření k dezinformaci záměrně změněné, byl potvrzen závěr, že Spojené velení ozbrojených sil Varšavské smlouvy má k dispozici údaje o operačním plánování NATO a že je využívá při cvičeních vojsk dislokovaných na území NDR a ČSSR při značkování nepřítele.

Vedle toho jsou také využívány údaje o nepříteli, které vyplývají z mírové dislokace vojsk NATO. Velení východních ozbrojených sil zásadně počítá s tím, že mírová dislokace posádek se nachází co nejblíže prostorů výchozího rozmístění vojsk.

O každé změně v organizaci a výzbroji vojsk NATO, kterou průzkum zjistí, jsou ve Varšavské smlouvě okamžitě informovány útvary. Do takového informování o nepříteli nejsou zahrnuty jenom ty síly NATO, s nimiž se očekává střetnutí v první fázi operací, ale také síly a prostředky, které mohou být nasazeny v pozdějších fázích. Tak se zabývá např. Národní lidová armáda NDR VII. armádním sborem USA a II. armádním sborem NSR, přestože tyto síly na počátku války nestojí proti ní.

Zprávy ve východních mediích o sérii podzimních cvičení NATO hovoří v souvislosti se Severoněmeckou nížinou o ideální cestě pro tanky, aniž je jasné, zda se jedná o cestu pro tanky západních nebo východních vojsk. Protože prostor mezi městy Hamburg a Braunschweig má vojenskogeograficky podmíněnou kapacitu pro 6 tankových divizí v prvním sledu, může jít i o předpokládaný útok Varšavské smlouvy.



2. Byly potvrzeny závěry zpracovávané od roku 1975, podle nichž budou na středoevropském válčišti nasazeny sovětské a nesovětské ozbrojené síly ve 3 strategických směrech, Sever, Západ a Jihozápad, jako fronty 1. strategického sledu.

Severní front
2. gardová tanková armáda (SSSR) v operačním směru – pobřeží Severního moře; první hlavní cíl – Hamburg;
vojska 5. armády (Vojenského okruhu V. Národní lidové armády NDR), především 8. motostřelecká divize, k vedení počáteční operace v operačním směru Schleswig-Holstein, eventuálně částí sil ve směru jižní okraj města Hamburg, pobřeží Severního moře;
vojska Pomořanského vojenského okruhu (Polské armády) k provedení námořních výsadků v Dánsku;
Spojené baltské flotily k podpoře sil Národní lidové armády NDR a Polské armády, k otevření průlivů na výstupu z Baltského moře a vytvoření podmínek pro námořní operace v Severním moři;
další síly Polské armády, Severní skupiny sovětských vojsk a sovětských vojenských okruhů Baltského a Běloruského ve druhém sledu.


Západní front (3 až 4 armády v prvním sledu)
3. úderná armáda (SSSR) pravděpodobně s podřízenou 1. motostřeleckou divizí (Národní lidové armády NDR) vlevo od 2. gardové tankové armády v hlavním směru Ruhrgebiet (průmyslová oblast u řeky Ruhr);
3. armáda (Vojenský okruh III. Národní lidové armády NDR) pravděpodobně doplněn jednou divizí 20. gardové armády (SSSR) navazuje zleva na 3. údernou armádu;
8. gardová armáda (SSSR) na levém křídle frontu v hlavním směru na Frankfurt nad Mohanem;
vojska 1. gardové tankové armády (SSSR), 20. gardové armády (SSSR), Slezského vojenského okruhu (Polské armády), sovětského Běloruského vojenského okruhu a mobilizované síly Národní lidové armády NDR ve druhém sledu, z toho část 20. gardové armády eventuálně proti Západnímu Berlínu.
Pravděpodobná operační střetnutí:

vojska I. armádního sboru (NSR), I. armádního sboru (Nizozemska), I. armádního sboru (Velké Britanie) a síly USA proti vojskům 3. úderné armády (SSSR) a útvarům Národní lidové armády NDR;
I. armádní sbor (Belgie) a část III. armádního sboru (NSR) proti vojskům Národní lidové armády NDR, kterým mohou být podřízeny svazky Severní skupiny sovětských vojsk;
vojska V. armádního sboru (USA) a III. armádního sboru (NSR) proti 8. gardové armádě (SSSR).


Jihozápadní front
1. armáda (ČSLA) na pravém křídle v hlavním směru Nürnberg, Ingolstadt; operační cíl druhého sledu armády (po nasazení do operace) – přechody řeky Rhein;
4. armáda (ČSLA) navazuje ve všeobecném směru München;
síly Střední skupiny sovětských vojsk ve druhém sledu;
nejisté je použití svazků Východního vojenského okruhu ČSLA.
Pravděpodobná operační střetnutí:

vojska II. armádního sboru (NSR), VII. armádního sboru (USA) a 4. mechanizované brigádní skupiny (Kanady) proti vojskům ČSLA;
po nasazení druhého sledu (záloh) francouzská vojska (1) proti sovětským útvarům.


Tato informace nesmí být v zájmu bezpečnosti zdroje publicisticky vyhodnocována a rozšiřována.

S vojsky Francie uvažují orgány průzkumu NATO bez jakéhokoliv omezení nebo podmínek.

Pozn.:

1) Přeložil a mapu překreslil Petr Krist.

2) Každý list dokumentu je opatřen razítkem KOPIE BStU (kopie Spolkového úřadu pro dokumentaci bezpečnostní služby bývalé NDR).

3) Blíže viz http://www.isn.ethz.ch/php/documents/collection.
No a ted tak nějak velice zhruba můžeme hodnotit.
ObrázekObrázek
Argonantus
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 417
Registrován: 13/12/2013, 15:13

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla III

Příspěvek od Argonantus »

Mirek 58:
Díky za hodně zajímavý dokument - docela zapadá do obrazu situace.

Stran té průchodnosti MBT: zcela bez záruky, protože jsem v západním tanku nikdy neseděl:
Během vojny jsem měl jistou nedůvěru k monstrózním západním tankům, protože podle zkušenosti je průchodnost lehkých mašin v terénu obvykle jasně lepší (T-72 versus BVP, nemluvě už o zázračné Praga V3S versus Tatra). A měl jsem dojem, že budoucnost je něco jako Sheridan.

Jenže dějiny byly naprosto jiného názoru, rozměry MBT kolem 50 tun jsou dnes standard a T72 se svými 41 tunami se zdá být zpětně lehce poddimenzovaná; prakticky všechny modernizace na ni navěšují nějakou další zátěž.
Je také jasné, že opravdu rozhodující je poměr výkonu motoru na tunu, kterýžto má třeba T55 výrazně horší, což je v praxi jasně znát, kdežto západní tanky jsou naopak lepší i než T72.

Takže si myslím, že mezi průchodností tanku T72, Leopard 2 a Abrams v terénu nebude podstatnější rozdíl, spíš záleží na tom, kdo to řídí, a na naprosto nedefinovatelné kombinaci terénních okolností, tedy nejen, jaká je zrovna půda, ale taky, zda třeba zrovna předtím nepršelo, jaký je sklon svahu atd. Předpovědět, ve kterém místě budou mít tanky problémy, je zatraceně složitý úkol, i když se o to armády světa snaží neustále. Výrazný faktor je dle mé zkušenosti i to, kolik tanků projelo před vámi; díra má tendenci se neustále prohlubovat, jak v ní řidič zabere, takže n-tý tank zapadne skoro se zárukou.
Ani ty mosty nebudou tak zásadní rozdíl; to, že je tank asi o 1/5 těžší neznamená, že se nutně proboří. Základní dvě kategorie mostu, který MBT unese a který ho neunese zůstanou víceméně stejné.

A podotýkám, že štáb USA a Německa asi dobře věděl, proč Leopardy a Abramsy v Německu používal.
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla III

Příspěvek od Mirek58 »

Ptal jsem protože jsem viděl tuším Holandany u Podbořan, kde nejdokonalejší PT zbraní bylo zorané pole.
Sýraři viseli na břichách strojů a Téčka kolem nich jenom svištěli a v našich kopečkách taky nic moc výkon, asi jako KT za WWII, jak sjeli ze zpevněné cesty, byli v loji.
ObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Organizace armády“