Překvapení v Operačním plánu ČSLA z r. 1986

Odpovědět
Argonantus
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 417
Registrován: 13/12/2013, 15:13

Překvapení v Operačním plánu ČSLA z r. 1986

Příspěvek od Argonantus »

IV. Válka, co nebyla a Argonantova překvapení v Operačním plánu ČSLA z r. 1986, aneb část desátá:

Teprve během Pátračova vydávání a následné diskuse s oponenty mi dochází některé zcela nové rysy, které měl Operační plán z r. 1986 oproti letům minulým. A byl jsem nucen změnit některé své názory a dojmy. Čímž se omlouvám všem, kdo by to náhodou četli a je jim všechno dávno jasné.

I. Rozsah sil
Celkový obraz scény se mi začal vyjasňovat až po vysvětlení, co vlastně bylo za jednotky na území NDR. To je patrno z obrázku
http://www.palba.cz/forumfoto/displayim ... ?pos=-3902


který někde objevil Pegeučko, kterému tímto děkuji za výzkum.
Během psaní Pátračovi i mně totiž vrtalo dlouho hlavou, jak se stalo, že sil na straně NATO je daleko méně, než v předchozích plánech (např. plán z r. 1977), a dokonce i méně, než byla tehdy celkem známá síla Bundeswehru. A že z toho úplně vypadl americký VII. armádní sbor.

Zmíněný užitečný obrázek vychází z toho, že na území NDR je celkem 5 armád, z čehož tři ruské (2. Gta, 3. Uda a 8. Ga) a dvě NDR (3.a, 5.a), to všechno srovnané dokonce ve dvou frontech – Severním a Západním. Těchto 5 armád bylo štábními krysami NATO řešeno coby vážný problém, protože je tu docela veliká konvenční převaha a stratégové si lámali hlavu, jak to zastavit. Při čemž Československo byl tak nějak „vedlejší problém“, protože tu jsou pouze 2 armády, které by samy o sobě prorazit snadno neměly. Navíc je v ČSSR pro nějaké prorážení o dost složitější terén. Takže když se podaří NATO zastavit hrozící malér uprostřed na Západním frontu a nějak zastavit přísun záloh, dá se něco pořídit.

Pokud věříme tomu, že plánovací změny nechaly beze změn stav na severu (a naprosto to není jisté), pak je dramatická změna roku 1986 v tom, že se do systému vklínila i 22. armáda, neprávem na obrázku považovaná za zálohu, někde u Karlových Varů a proti Norimberku. Takže armád v prvním sledu je najednou 8, a problém začíná hořet nejen na severu, ale i na jihu. Osm armád je, hrubě počítáno, 40 divizí (!), může to mít 400.000 vojáků a asi 10.000* tanků, nehledě na BVP a mraky všeho dalšího. Optimismus plánovačů štábu, že za těchto okolností Čechoslovákům zmizí ze směru spousta německých jednotek a úplně Američani je potom docela jasně odůvodněný. Američani byli proti obrázku, zjevně v souladu s předchozí úvahou, z velké části redislokováni více do středu, kde hrozil největší malér.
*EDIT: Po dlouhých debatách edituji toto číslo - je to přes 17.000

V původní debatě jsem počítal, že ČSLA nese asi 2/5 zátěže. Jak se ukazuje, není to tak – nese jen ¼ zátěže, tedy přesně 10 divizí prvního sledu, zbytek ČSLA (5 divizí) je volný k nejrůznějším dalším účelům, např. krytu s Rakouskem nebo k zálohám.

II. Soustředění sil

Všechny předchozí plány počítaly s tím, že v nějaké fázi bude třeba soustředit síly proti obraně nepřítele. Řešení otázky potřebné „koncentrace útoku pozemní armádou na zakopanou obranu“ je jakýsi evergreen sovětského strategického myšlení; naučili se to za druhé světové, fungovalo to, a neviděli důvod, proč to opustit.
Takže, když se vrátíme k výchozímu obrázku a klasické představě (např. rok 1977), na každou armádu vychází zhruba 100 km šíře fronty. Když se ta armáda srazí na 5-10 kilometrů, třeba do dvou sledů, aby to bylo vůbec technicky možné, vznikne lavina soustředěné techniky, která by měla prorazit. Osm průrazů po řádově 700 a více tancích by představovalo pro obránce velmi obtížný problém.

Plán z r. 1986 si ovšem všiml pokroku v ničení tanků nejrůznějšími prostředky, např. PTŘS, a případně tanků nové generace, a také změn taktiky (viz dále), a přišel s koncentrací ještě drastičtější. Přeházel jednotky mezi armádami, a udělal vždy jednu „superporrážející“, kde je zdrcující většina tanků, okolo 1800, a jednu „stínující“, která může zkoušet prorazit také, ale její úloha je hlavně v krytí prostor a asistenci tomu průraznému kladivu.
Zatímco v předchozí verzi bylo osm průrazů, které projdou pravděpodobně, tak zde jsou jen čtyři, možná jen tři průrazy (za každý front), které ovšem projdou naprosto neodvratně, s tím, že obrana dalších částí fronty tím vlastně ztratí smysl a velmi snadno se stane pastí pro obránce, pokud by došlo k obklíčení jednotek.

Tato koncepce je na naší straně jasně čitelná; na severní průraz 1. armádou jsou soustředěny 4 tankové divize s asi 1800* tanky, což je víc než veškerá síla, kterou měl na našem úseku obránce k dispozici! Takže ať by šachovali Němci se zálohami a obranou, jak chtěli, v tomto místě by došlo zákonitě a nevyhnutelně k drastickému přečíslení.
*EDIT: tady jsem zase přehnal - jen 1500.

Předpokládám, že stejný model strategie použili plánovači i na severu; dva až tři superprůrazy, zbytek podle situace. Kdybychom použili této logiky z 2. světové války, pak je touto úvodní „prorážecí“ bitvou obrana Západu vlastně vyřízená; když nedokázali lavinu zadržet v první superbitvě s nasazením úplně všeho, co měli, pak by to dál muselo být pro ně zákonitě ještě horší s ubývajícím množstvím techniky.

Při čemž 10.000 tanky, 8 armádami a 400.000 vojáky se pozemní síla VS jen rozcvičuje; celý tento monstrózní úder mohl v dalším boji zmizet ze světa, protože ho šlo zcela nahradit, a to rovnou dvakrát, dalšími armádami ze SSSR, číhajícími vzadu. Takže – vypadá to operačně jasně vyhrané už na Šumavě. A zbývá probrat, co tomu mohlo bránit.

III. Změna taktiky
Tuto úvahu měli západní generálové před očima celou dobu. Jediné řešení, které západní dogma nabízelo, znělo takto (Citováno podle Alvin Toffler, Válka a antiválka, 1993):
Konvenční armády Sovětského svazu a východního bloku byly tak obrovské a počet jejich tanků tak vysoce převyšoval počet tanků na Západě, že plánovači NATO nebyli schopni najít žádný jiný způsob, jak odrazit svými silami útok Rudé armády na Západní Evropu, než sáhnout po jaderných zbraních. Takřka všechny scénáře na obranu Německa počítaly s užitím jaderných zbraní v rozmezí tří až deseti dnů po počátečním sovětském úderu. Avšak pokud by se použilo jaderných zbraní, zničila by se velká část Západního Německa, které NATO přislíbilo bránit.

Zatím nechme plavat jaderné zbraně; poslední věta naznačuje, v čem byla podstatná díra této koncepce. Spokojme se tím, že popsaná strategie se jevila podezřelá a neuspokojivá.

Docela mne pobavilo, že jedním z významných kritiků této koncepce a vlastně spoluautor strategie, která ji překonala, je tankista, a to jistý Donn Starry, který velel 5. americkému armádnímu sboru (viz obrázek) poblíž Kasselu, čili právě v místech, která jsou pro celý tento válečný seriál podstatná.
Dotyčný pán si lámal hlavu nad řadou situací, kdy pozemní armáda zcela překvapivě a v rozporu s klasickou „druhoválečnou“ taktikou na předchozí téma „koncentrovaný útok versus zakopaná obrana“ vyhrávala, i když byla beznadějně slabší a podle popsané logiky zjevně ztracená.
Například mu ležel v hlavě výkon Izraele ve válce na Jom Kippur, kdy 6.10. 1973 se nahrnula do Izraele ohromná arabská pozemní armáda s 1400 tanky, aby již za čtyři dny (!) za linií hranic nezbyl jediný z těchto tanků, schopných boje. Při čemž Izrael měl tanků nepravděpodobných 170, takže málem 1:10.
Lze to odmávnout klasickým moudrem, že Židi vyhrají proti Arabům prostě vždycky, i kdyby měli jen obrněné koloběžky.
Ale bližší pohled ukáže, že Izrael provozoval všechno možné, jen ne to, co by mu doporučila klasická koncepce – totiž zakopat se v obraně.

Starryho závěr – opět podle Tofflera, zní, že není důležité, koho je víc a koho je míň. Když se někdo chopí iniciativy a podaří se mu ji udržet, ať už útočí, nebo se brání, pak zvítězí.

Tento poněkud kacířský závěr se stal jedním ze základních nápadů materiálu Aktivní obrana, jehož je Starry spoluautorem a který TRADOC – čili The Tranining and Doctrine Commmand – použil jako základ materiálů dalších, daleko významnějších, zejména Koncepce vzdušné a pozemní bitvy z r. 1981, a následně i Polního předpisu 100-5 v roce 1982.

Jinými slovy, pochyby, které jsem měl o klasické taktice během vojny, měli na opačné straně významní důstojníci NATO již o deset let dříve, a ani ti to nevymysleli, protože dávno před nimi to prakticky aplikovala Izraelská armáda, a ta si to zase povypůjčovala od vojevůdců, jako byl třeba Rommel a Patton. A netřeba dodávat, že nakonec se přesně těmito novými zásadami řídila americká tanková vojska v Zálivu 1991.

Abych tuhle podivnou věc trochu přiblížil, kouzlo iniciativy je v tankové bitvě opravdu strašně mocné. V tanku totiž celkem houby vidíte. Tempo ničení umí být při tom překvapivě rychlé; teoreticky okolo 6 ran za minutu znamená, že s jistou dávkou štěstí může jediný tank rozmáznout náhlým přepadem hned několik soupeřů. Že to není tak úplný nesmysl, vyplývá z toho, že není vůbec snadné identifikovat, kdo vlastně střelil na tank před vámi nebo vlevo od vás; garantuji vám, že to nedokážete do deseti, dvaceti a zřejmě ani třiceti sekund. A pak máte ještě nabít a vystřelit. Tím hůře, když se útok stane z nějakého hodně debilního a zdánlivě nelogického směru, například někde v sektoru 4-7 hodiny. Tam nevidíte vůbec nic. Abyste viděli, musíte otočit průzorem, někdy i věží. A začít hledat.
Řada historek ze Zálivu, kdy parta Abramsů vletěla mezi partu iráckých dvaasedmdesátek a začala na ně smažit z bezprostřední blízkosti, při čemž Iráčani ani jednou nevystřelili, je založena přesně na té iniciativě. Není to náhoda; je to záměr a oficiální taktika.

Pročež odtud moje poznámky, že nechat se utrápit v zakopané obraně je od NATO v případě invaze vlastně úplný omyl – takovou taktiku vůbec nelze vyhrát a povede to jen k docela velikánské ztrátě techniky, která pak bude zoufale chybět.
Daleko jedovatější od Němců by bylo nechat celou monstrarmádu VS vjet do země a napadat ji různými bočními údery. Pokud vpadne prapor třiceti Leopardů na Argonantovu 16. td odněkud z lesa zboku, ve směru od Karlových Varů, samozřejmě nevyhraje, ale má velkou šanci takto zničit docela slušnou partu T55. Třeba prapor, nebo i dva. To, že má 16. td tanků mnohonásobně víc je sice hezké, ale na reálném bojišti je většina z nich roztahaná někde na dvaceti kilometrech okolo a do bitvy ani nestačí zasáhnout. A jak to začne houstnout, útočník zase zdrhne. A příště znovu a jinde.
Konečně, tanky v pohybu, bránící vlastně protiútokem, nikoli zakopanou obranou, mají stejnou možnost se koncentrovat podle situace jako útočník. Takže k těm zoufalým přečíslením nedojde tak snadno.

Shoduji se s Pátračem, že v té době bylo na tak radikální skok, jako úplné opuštění té zakopané obrany, asi ještě brzy a Němci by na to neměli odvahu.* Věřím, že by v panice zkusili to staré a nacvičené, zakopali by se na Šumavě a dostali velmi namláceno. Nicméně, nelze věřit, že by bylo v úvodní megabitvě zničeno úplně všechno. A v dalším by nakonec byla taktika aktivní obrany Němcům vlastně vnucena, protože by už nic jiného ani dělat nemohli. Jestliže nepřinese úspěch zakopaná obrana se 1400 tanky, pak je stejná obrana o kus dál třeba s 1000 tanky už jasná sebevražda.
Takže, přátelé, žádné průrazy a zakopané obrany – většina bitev za Šumavou v dalším průběhu by byl nejspíš ten nenáviděný a odmítaný střetný boj.
*EDIT: Ukázalo se, že zřejmě kompromis byl výsledkem; část Bundeswehru měla být zakopána, část jezdit a aktivně bránit.

IV. A co na to soudruzi?
ČSLA se chovala, jako kdyby se nic jako aktivní obrana nikdy nikde nezjevilo. Alespoň podle výcviku soudě.
Jenže si z různých náznaků myslím, že soudruzi tohle přece jen tušili a vývoj by je zase až tak nezaskočil. A že jim možná ten Jom Kippur, Rommel a další epizody ležely v hlavě taky. Ostatně, svůj největší triumf ve Velké vlastenecké válce vybojovali u Kurska a Prochorovky právě střetným bojem, zcela proti vlastním teoriím.*
*EDIT: Rozhovor s generálem Zachariášem udělal naprosté jasno; naši to věděli také.

Takže se do plánu 1986 dostaly věty, zdůrazňující, že je třeba s využitím armádních operačních manévrovacích skupin rozvíjet operaci ve vysokém tempu. A k tomu reálné časy a bojové čáry, které je třeba dosáhnout, a které se zdají Pátračovi poměrně daleko.

A konečně, ta OMS, což je pro mne konečný důkaz. Tento prvek jakoby vypadnul z té Starryho koncepce. Rusové to znali taky a měli svoje zkušenosti; pochopili, že předpokladem nějakého nečekaného překvapení z nelogického směru je prostor, který musí k tomu nepřítel mít. Takže pokud se armády VS budou valit maximální rychlostí a jako améba vyplní všechna volná místa, zákonitě tím nepřítele musí obklíčit v izolovaných ostrovech. Převahu na to mají dostatečně kolosální. A T 55 možná není nejúžasnější zbraň na světě, ale k vyplňování prázdných míst a obklíčení nepřítele se docela hodí taky.

Další efekt OMS je ten Rommelův dávný objev, že je strašně těžké zaujmout obranu v doteku s nepřítelem. Zaujetí obrany spotřebuje prostě mnohonásobně víc času, než přesun nebo útok. Když na vojsko stále dotíráte a tlačíte ho stále dál, nezbude mu, než ustupovat, ustupovat a stále jen ustupovat. A nakonec se ocitne u Atlantiku.

V. Mobilizace
Ale tohle všechno, přátelé, je úplné houby proti tomu kotrmelci, co se odehrál na začátku války. Jak to celé začne. Notoricky známé dogma do té doby totiž znělo, během všech předchozích plánů, že zaútočí Západ a my ho po úspěšné obraně zničíme drtivým protiútokem.

No, a po té, co Západ skoro 40 let nehodlal zaútočit, a tím nám ten drtivý protiútok umožnit, bere to najednou plán do vlastních rukou, a na scéně se zjevují dříve nevídané věty:
Československá lidová armáda měla být připravena splnit následující hlavní úkoly:
- provést uvedení armády do plné bojové pohotovosti a její operační rozvinutí včetně skrytého přechodu vojsk z mírového na válečný stav a operačního rozvinutí přímo z míst stále dislokace.


Ha! Zapomeňte na to, že plán je všude inzerován jako obranný; obrana tu samozřejmě je, nicméně obě části, útok a obrana, k sobě vůbec nepatří a jsou to očividně dva různé plány, odlišné jako den a noc. Jeden jakoby napsal hodný soudruh Gorbačov a druhý strašliví jestřábi odkudsi ze Spojeného velení.
Zvláště děsivé na tom je, že jedině tento útočný plán v historii ČSLA dává nějaký smysl.

Nyní konkrétněji:
Skrytou mobilizací vojsk bez vyhlášení bojového poplachu za účelem skrytého narůstání sil a plánovitého přechodu vojsk na válečný stav. Provádí se na zvláštní pokyn hlavního velitele spojených ozbrojených sil.

Zde je hlavní důraz kladen na utajení. Přechod stanovených sil do plné bojové pohotovosti je prováděn postupně a v delším časovém sledu.
Léta bych věřil, že je to v měřítku celé ČSLA a v době pozorovacích družic naprostá fantasmagorie.
Ale studium problému, ke kterému mne Pátrač donutil, vedla k drsnému vystřízlivění. Prošel jsem si ty zkušenosti se spoustou cvičení i s reálnou invazí v roce 1968, a uvědomil si, že je sice banálně snadné pohyb vojsk zjistit, ale mnohem méně snadné je ho správně vyhodnotit.
Západ byl zakletý ve svých vlastních iluzích a teoriích stejně, jako Rusové. Předpokládám, že největší pozornost byla soustředěna zejména na rakety, jaderné zbraně, letectvo, ponorky. Co kdyby ale tohle všechno zůstalo v první fázi v klidu?

Slova postupně a v delším časovém sledu právě tomuto nahrávají; zmobilizuje se to a jen to, co je právě potřeba; a odsune se do útoku; a hned se přisune zas něco dalšího. Takže se to celé posouvá hned na Západ jako kostky domina; a v první fázi se to celé může tvářit jako vojenské cvičení; právě jako ty Krkonoše 1980, kde to také oficiálně cvičením zůstalo až do konce. Když uvážím lásku komunistů k velikánským cvičením a hloubku některých západních pověr, věřím, že by tomu Západ mohl klidně věřit ještě pár hodin po té, co by první jednotky překročily hranici. Čímž VS získá časový náskok několika nebo i více hodin, který je s ohledem na vysvětlenou taktiku náramně důležitý.
Pokud je nějaká jednotka potřeba poměrně brzy, lze ji tiše vyštvat už s předstihem coby cvičení záloh. Podle mne se to týká například tří divizí druhého mobilizačního sledu; 16.td, 13. td a 3. msd. Tři divize, to není nijak závratně mnoho, aby to budilo západní generály ze snu. Reálně by to vypadalo tak, že se začnou v kasárnách scházet nějací maníci, technika se zatím nehne z místa. Pokud se nepletu, podobně by to postihlo i 4. td a 15.msd, které také nebyly na plných stavech; a to ještě před zmíněnou trojicí. Tam je doplnění viditelné ještě hůře.

Do pohybu se reálně první dostanou 19. msd, 2. msd a 20. msd. Ty mají vlastně úkol válku začít; „otevřou“ díry na hranici každá pro celou vlastní armádu; zajistí průzkum a první skromný prostor v šíři asi 10 km. Ihned za nimi se hrnou vlakem tankisti z dalších „superpohotových“ divizí 1.td a 9.td.
V čase Č-0, tedy kdy to doopravdy začne, je tedy jasný pohyb techniky pouze pěti divizí, tři z nich už jsou pomalu na hranici a nejméně dvě další někde ve vlaku. Nevěřím, že by to Západ ihned pochopil jako invazi; pět divizí se hýbalo docela často.

Ale o pár hodin později by se hýbala i ta dvojice 15. msd a 4. td, ale to už by mezitím první trojice překračovala hranici!
A pak to jede postupně, jakmile nějaká divize vyleze z vlaku, okamžitě začne překračovat hranice a rozvíjet se, a vlaky z druhé strany začne vycpávat divize následující; za 1. td jede ta 16. td, za 9. td potom 4. td, mezitím domobilizované. A za ní třeba 7. dělostřelecká. A ještě za ní se na Slovensku budí 13. td. A v Budějovicích začíná mobilizovat 3. msd. Takže už jich je v pohybu 11 a Západ někde mezi tím teprve zjistí, že je zle.

Věřím, že první i druhý sled lze narvat do Německa anebo na Rakouskou hranici během jediného prvního dne, celkem sedm nebo osm divizí. Pět z nich je na plných stavech a jde jen o to je šikovně přesunout, tři další je třeba částečně domobilizovat, což lze při využití předstihu zvládnout. Čili vlastně většinu plánovaných armád 1. sledu.
Vtip je v tom, že ještě v čase před Č-0 se při tom prakticky nic zajímavého nedělo.

VI. Letectvo a protiletectvo
Řeklo by se, že nic nového; letectvo je ihned po invazi ve vzduchu a dělostřelectvo a hlavně rakety se snaží překvapit protivníka v uzlových bodech. Alchymista mi správně připomněl, že hodně mocný prostředek k tomu je Tamara – ten by prozradil, že se západní letectvo a dělostřelectvo probouzí. Přiznám, že podrobnosti dopracované nejsou; badatele by navedl ten plán v nejaderné verzi.

Z několika důvodů by ale bylo výhodné, aby se tohle všechno stalo co nejpozději.
Především se bude rozehrávat složitá propagandistická hra, zamlžující, kdo vlastně zaútočil. Věřím, že propaganda by s použitím všech podlých triků - například té taškařice s "napadením" vlastních jednotek, k čemuž skutečných západních jednotek netřeba - dokázala pravdu úspěšně zamlžit nejméně na mnoho hodin. Je to nesmírně důležité.

Podruhé, jakmile vyletí letadla a rakety, je okamžitě konec hry na cvičení. A vlastní jednotky někde na Šumavě jsou rázem ohroženy nejrůznějšími protiúdery.
Takže, je to dilema, dříve nevídané – z hlediska úspěchu je třeba zaskočit nepřítele jako první, z hledisek jiných je ideální se nechat naopak napadnout. Optimální je tedy posunout okamžik těchto akcí tak, aby ho prakticky nešlo odlišit od akcí protivníka; to, že jsme byli o pár minut rychlejší, už potom asi nikdo nerozmotá.

První úder letectva NATO se po dlouhé debatě o PVO jeví být celkem slušně řešitelný tím, že jednotky PVO lze v tichosti – podle Skeletova nápadu - dávno před invazí tiše doplnit nějakými mocnými výpůjčkami ze SSSR. Ono takové společné cvičení PVO někde v Boleticích by zdůvodnilo leccos, třeba experimenty se systémem Buk nebo S-300.

No a konečně, pozemní operace ve vysokém tempu jsou brutální odpověď na pokusy NATO o leteckou převahu. Pokud je pravda, že v Zálivu získávalo NATO vzdušnou převahu přibližně pět dnů, a to s modernější technikou (ty Tomahawky) a s jednoznačně slabším protivníkem, pak zde můžeme počítat řádově i s týdny. Což je s ohledem na plánované tempo pozemních operací beznadějně pozdě. Řádově týdny může také trvat celá válka.

VII. Jaderný problém
Ale to se všechno zdá být nepodstatné proti otázce jaderné apokalypsy na té či oné straně.
Po absolvování celého tohoto Pátračova kursu jsem názor na to zcela změnil. Jaderné třeštění bylo možná celou dobu západní přelud a z ruské strany to byl úspěšný trik.

Pro VS totiž jaderná taktika nebyla výhodná vůbec nikdy. V první fázi, někde do půlky šedesátých let, Pátrač spočítal, že měl Západ v atomovkách převahu asi 1:7. Nemíním toto číslo rozebírat; je stejně jasné, že Východ měl nejméně od tohoto momentu docela značnou převahu v konvenčních zbraních.
Druhý logický problém je, že nedává žádný smysl si zamořit prostor před vlastními tanky radioaktivitou. A dokonce i vlastním týlařům, kteří mají ty tanky nějak zásobovat; ti umřou ještě rychleji. Zkrátka, naházet atomovky před vlastní tanky je výborný recept na zastavení vlastní invaze!

Soudruzi si toho museli být zcela vědomi celá léta. Podle trochu tajemného materiálu RB:
Nové vydání kompendia Vojenská strategie zpracovávaného pod vedením maršála V. D. Sokolovského, ohlašovalo v roce 1968 novou éru, kdy konflikty budou probíhat bez jaderných zbraní nebo pouze za jejich omezeného použití.
Takže – jsem přesvědčen, že všechny svalnaté řeči o mohutných jaderných úderech byly ze strany SSSR maskirovka, válečná lest neboli bluf. Nejméně od svržení soudruha Chruščova, milovníka raket a atomovek, to nejspíš nikdo nemyslel moc vážně.

Vidím jako značně problematický i plán Západu zastavovat pozemní invazi Východu atomovkami. Citovaná věta z Tofflera shora ukazuje, že si to uvědomovali také: Avšak pokud by se použilo jaderných zbraní, zničila by se velká část Západního Německa, které NATO přislíbilo bránit.

Pátrač zjistil, že je třeba opravdu hodně jaderných úderů, řádově desítky, a hlavně, že tím by na jednoho zabitého vojáka VS připadalo asi 48 civilistů. Němců, samozřejmě. Takže celý plán je trochu jak podle pirátů z Asterixe; aby zabránili potopení ze strany Galů, raději se potopí sami.

Je zajímavé, že si této donebevolající nelogičnosti po celá léta teorie jaderného odstrašení nikdo nevšiml. Popsaný problém ještě podtrhuje skutečnost, u nás propagandou nikdy nezdůrazňovaná; koncepce dvojího klíče. Šlo totiž o to, že s použitím jaderných zbraní musel souhlasit kromě USA, tedy majitele atomovek, i stát, na jehož území má být jaderný úder použit; tedy Německo.
Představte si tu absurditu, jak divize z Východu už přelézají hranice a za nimi se hrnou další, a politici Německa a USA začínají jednat. A jednají. A tanky jedou. Chci vidět toho německého politika, který za těchto okolností souhlasí s vymazáním Německa z mapy!
Především je jisté, že rozhodnutí Západu nebude až tak rychlé; opět viz ten odstavec z Tofflera: Státy počítaly s užitím jaderných zbraní v rozmezí tří až deseti dnů po počátečním sovětském úderu. To je hodně odlišné, než ta tradičně servírovaná představa o „prstu na knoflíku“!

Myšlenka jaderného odstrašení byla ovšem zejména založena na strategickém úderu Západu. Vy na nás pustíte tanky, my hodíme na SSSR atomovky.
Ale i tato myšlenka obsahuje logický problém. Odstrašení totiž funguje jen do chvíle, než tanky opravdu vyjedou. Pokud se tak stane, jaderný úder na města v SSSR už postrádá smysl; je to už jen taková pomsta, protože tanky vpředu v Německu to stejně nezastaví; pobije to akorát další spoustu civilistů v Rusku.
Přiznám se, že mojí letitou vírou v úspěšnost jaderného odstrašení – které bylo úspěšné, protože se prostě SSSR zaútočit neodvážil, jak tvrdí oficiální vysvětlení, tohle hodně otřáslo a začínám si s panem Richardem Pipesem myslet, že to možná byly úplně jiné důvody, proč vlastně Rusové celou dobu nezaútočili.

Operační plán ČSLA z r. 1986 na tyto nelogičnosti všech jaderných přeludů zcela bezohledně hraje. Kašleme proto při jeho studiu na různá další bombastická prohlášení o plánovaných jaderných úderech; ideálem podle mne bylo, aby zůstaly jen na papíře. Byla to zřejmě další maskirovka, třeba pro případ, že by se k plánu dostal nějaký západní špion.
Skutečná jaderná koncepce plánu je podle mne skryta ve slovech rozvíjet operaci ve vysokém tempu. Tedy – co nejrychleji dorazit k co největším městům a vzít si je fakticky za rukojmí! Ta čára na úrovni Ingolstadtu 4. den hovoří za vše. Na našem směru je už za Regensburgem a u Mnichova, a na sever to zřejmě bude postaveno podobně – Norimberk, Hannover a Hamburg. Němečtí politici by měli vyřešeno; smířit se se ztrátou takových položek prostě nejde. To je pomalu půl Německa.

Jiný případ je ovšem Pátračova poznámka o přísunu záloh ze SSSR: 100 kilotun na ČIERNU a vše je to jen teorie. Myslím si tedy, že jediné opravdu dostupné posily jsou divize Střední skupiny vojsk a divize v Maďarsku. Nic jiného se sem už nedostane, vyjma letectva.

Tohle naopak bohužel smysl dává. Atomovka někde v Čierné nad Tisou samozřejmě německá města neohrozí a připraví Východu opravdu kolosální logistický problém, pokud si připomeneme, že se v tomto místě na potvoru překládají vlaky s ohledem na šířku kolejí. Navíc se při tom Američani vlastně podle popsaného systému nemusí ptát Němců.

Nevýhoda takového úderu je jediná, nenápadná, ale docela zásadní – Západ se nechá natlačit do pozice, kdy spustí jadernou válku jako první. Když si vzpomenu, co všechno vyslechli u první atomovky v Japonsku, není to vůbec snadná úloha. Je to jasný patent na velikánské mírové demonstrace, především před vlastními základnami na Západě. A pokud dál předpokládám, že Východ by měl všeobecné problémy s morálkou, tohle by jeho morálku naopak dokonale upevnilo. Není větší a lepší demonstrace, že ti zlí jsou na Západě, a to pro obě strany.
Být západní stratég v této válce, neprovedu proto ani ten úder na Čiernu nad Tisou, i když vypadá tak lákavě a logicky.

IX. Města
Zatím se všechny úvahy odehrávaly, jako by se operační plány odehrávaly někde na irácké poušti nebo ruské stepi, kde nic není. Platí to s jistými výhradami snad pro první den nebo dva na Šumavě; ale velmi rychle se ukáže, že Německo je velmi moderní, průmyslová a především hustě zalidněná země, kde veškeré operace postupují „od domu k domu“.

V minulé kapitole jsme se dostali zejména k těm velikým městům. V plánu se o nich poměrně mlčí. Z úvah o taktice bych předpokládal, že města je třeba především obklíčit; zbytek vojsk je objede a spěchá dál. Obklíčené město potom už moc velká překvapení nevyvede; nevyletí z něho letadla a asi těžko někdo překvapivě zaútočí.
Nicméně zůstane problém, co s nimi.

Zamítám zcela možnost, že je rozmlátí jaderné údery; je to nemožné přinejmenším z důvodů, uvedených v minulé kapitole; města nejsou tak veliká, aby rozfoukaný spad nezničil vlastní armády kolem.
Pochybná se mi zdá být i technika rozmlátit města konvenčním nebo leteckým bombardováním. Je třeba si uvědomit, že ideologie východní války stále počítá s doktrínou osvobození ubohých vykořisťovaných soudruhů dělníků; to je deklarovaný smysl války. Rozmlátit takový Regensburg, asi nejkrásnější německé město – a na potvoru možná i na Argonantově trase – by bylo těžko omluvitelné barbarství. A kromě toho, pokud by někdo přežil konvenční bombardování, budou to zase zejména vojáci v bytelných krytech, tancích a podobně.
Takže scénáře se nabízejí reálně zhruba dva.

První je boj ve městě. Pomalé dobývání dům od domu, ulice od ulice. Noční můra všech pozemních vojáků; a daleko víc doména pěšáků, než tankistů. Protože, jak někde popisoval Pátrač, a omlouvám se, že necituji přesně, pěšák skočí na cizí tank, hodí celtu na průzory a když vylezou, metne jim granát dovnitř.
Takže alespoň u některých pěšáků se tyhle věci cvičily. A vypadá to šíleně, ale šílené to není ani trochu – jakmile stojí cizí pěšák na vašem tanku, jste dokonale bezmocní a zachránit vás může vlastně jen váš sousední tank, nebo sousední pěšák.
Bez pěšáků je dobývání měst zhola nemožné; tankisti jsou v tom jen jako doplněk hrubé síly, pokud je potřeba. A může to trvat klidně týdny, pokud jsou obránci zatvrzelí, je jich hodně a mají slušnou výzbroj. Strategicky je to ovšem stále hra na jednu branku; útok nakonec musí vyhrát, pokud zůstane město obklíčené.

Druhá je nenásilný odpor. Po zkušenostech jen o rok pozdějších pokládám tuto taktiku za naprosto nejrozumnější, jakou by obránci mohli zvolit, a zřejmě by drasticky urychlila možný rozklad armády útočníků. Ale o tom dále.

X. Obranný plán
Operační plán ČSLA z roku 1986 má i obrannou část, Pátračem rozebranou v IX. části seriálu. V této části jsme se moc neshodli.
Narozdíl od útočné části pokládám tento plán za naprostou fantasmagorii.

Odhlédnu-li od svého světonázoru a připustím, velmi neochotně, pro účely této válečné hry a debaty, že by Západ vůbec byl ochoten sám od sebe zaútočit, pak je naprosto jisté, že by zaútočil úplně jinak. Pokud jsme přehrávali útok ČSLA a celé VS celkem logicky podle ruských not a operačních zvyklostí, pak je rozumné předpokládat, že by západní útok měl běžet podle not a zvyklostí NATO. Obrana pak není příprava na útok, který bychom si přáli, ale příprava na veškeré útoky, které jsou pravděpodobné.
Asi nebudu muset nikoho moc dlouho přesvědčovat, že země NATO a USA v čele jsou posedlí letectvem a leteckým bombardováním; Jupiterský komplex jim kritici vyčítali už ve druhé světové. Později v Koreji a ve Vietnamu se to rozhodně nezlepšilo. A ještě později pak dokonce zostřilo; v mnoha válkách let devadesátých a nultých se nedělo vůbec nic jiného, než letecké údery.

Podotýkám, že i kdyby generály NATO zachvátilo šílenství a podlehli proti svým zvyklostem touze zaútočit výhradně po zemi, asi by si všimli, že útočí v poměru sil 1:2 nebo hůře, jak jsme popsali na začátku. Co si myslím o takovém útoku nemá asi cenu rozvádět.

Takže obranný plán ČSLA, který bych bral vážně, bude vypadat přesně jako ta naše část debaty na Palbě, kde jsme řešili problém vojskové PVO – Ješterky, Šilky, Kuby, Osa, S-300 a tak dále, kde to má přesně stát, jak rychle se to tam dostane a kam se to přesune v případě neúspěchu. A samozřejmě, vlastní letectvo. Je to válka, kde je hlavním hrdinou daleko víc Martin, než Argonantus. Pokud někdo chce, ať takovou válku sepíše. Ale Argonantova 16. td v ní bude sotva kompars, maximálně by mohla stát kolem nějakého kopečka, kde je uprostřed v lese ukrytý Kub.
A pokud dojde na to, že budou pozemní tanky 16. td opravdu bojovat, bude obrana vlastně už ztracená, letectvo a protiletectvo nebude existovat, 16. td se bude zoufale krčit v nějakých zákopech a třást před soustavnými nálety A-10 a vrtulníků, a ty Abramsy budou vjíždět až nakonec na scénu tak bezpečně, že na nich mohou klidně poskakovat americké roztleskávačky.
Takže to jsou důvody mého minimálního zájmu o tuto část plánu.

XI. Politika
Vraťme se proto raději k útočnému operačnímu plánu ČSLA z r. 1986. Ten vidím naopak přes všechny možné výhrady a slabá místa jako téměř neřešitelný problém pro Západ. Západ by použil novou taktiku, ale ještě pro ni neměl tak úplně zbraně a neměl ji úplně zvládnutou; naopak Východ tuto novou taktiku tušil a zčásti s ní zřejmě počítal. A měl úděsnou, beznaděj vzbuzující převahu.

Jediným slabým místem celého plánu byla ta vojáky tolik nenáviděná politika. Gorbačov a vrchní velení to celé mimo veškerou pochybnost udělat nechtělo a nezamýšlelo. Plán je očividně dílem jiné politické kliky, možná i té, která nakonec Gorbačova v r. 1991 dočasně svrhla; ale ta byla naštěstí v menšině.

To, že by k válce opravdu došlo, je podmíněno především svržením Gorbačova. Třeba takovému, ke kterému o pár let později opravdu došlo; v letních měsících ho zavřou ve vile na Krymu. A začnou hospodařit; především vrátí ruskému medvědovi důstojnost a respekt a upevní kázeň tím, že spustí celkem slibně vyhratelnou válku v Evropě.
A teprve když se probereme z čistě vojenského přemýšlení o „pajdulákoplánu“, jak to nazývá Polarfox, je zřejmé, že i takto vyhraná válka má zjevné mouchy.

Mizivá podpora by byla mezi vojáky. Důvody jsem již uvedl, nemíním je opakovat, a platí více či méně pro celou VS. A Pátrač mne mile překvapil tím, že velké nadšení by to nesklidilo zřejmě ani u vojáků z povolání; je to jaksi něco úplně jiného, než to, s čím celý život počítali.

Ale to nejdůležitější; mizivá by byla podpora obyvatelstva. Potíže s přísunem záloh – pravděpodobné - by šlo řešit například jedině přes Polsko, kde je dost místa i přechodů; ale to by se při známé tehdejší náladě Poláků, která by zřejmě sahala až k sabotážím, např. k nápadu vyhodit si do luftu vlastní koleje směrem do Ruska. Takže přísun záloh by se mohl velmi snadno změnit v invazi do Polska. Polsko by se jaksi samo ocitlo napůl mezi okupovanými zeměmi. V roce 1988 už pomalu obyvatelstvo vypovídalo poslušnost komunismu i tak, a invaze ruských armád by to zaručeně nezlepšila.

O ochotě Němců z NDR střílet jiné Němce mám pochyby také, a od začátku. Při čemž NDR, donedávna jeden z nejposlušnějších členů VS, se také už v reálu pomalu blížilo k bodu zlomu.

Vlastně i ti Rusové. Nemám moc pochybností o těch vojácích někde v lese v ČSSR a NDR, ti žili tak trochu v jiném vesmíru a poslouchali by asi rozkazy. Ale ruská veřejnost, rozleptaná Gorbačovem, by najednou musela spolknout, že je po dost katastrofální válce v Afganistánu znovu ve válce, a to daleko větší. Myslím, že pro řadového Rusa je racionálnější svrhnout nové podivné vedení, než se poslušně účastnit válečného dobrodružství.

No, a nakonec ČSSR. Vlastně nejvěrnější člen komunistické soustavy, jak se alespoň zdálo do té chvíle, věrnější, než sami Rusové. Já dost věřím, že by tato věrnost narazila na svoje meze. 21.8.1988 ostatně u nás reálně začala válka s komunismem, pokud na to někdo zapomněl; a věci by se zaručeně urychlily, kdyby mladí muži byli najednou odesláni válčit a umírat za naprosto podivných vysvětlení.

Já prostě moc nevěřím, že by za daného stavu věcí byla válka moc dlouhá. Strategicky vyhraná, ale uvnitř tak prohnilá, vylhaná a na tak vratkých základech, že by se skoro nevyhnutelně rozsypala a urychlila pád komunismu.

XII. Kapitola poslední – co s Argonantem
No, a ten Argonantus. S docela slušnou pravděpodobností by se konce války stejně nedožil, i kdyby byla poměrně rychlá, třeba pár týdnů. T 55 je v takových podmínkách mašina silně zranitelná vším možným, a je to velice lákavý cíl. Výsledek pátrání mne stejně překvapil; tenkrát jsem si dával sotva několik hodin. Nyní si myslím, že by to byly skoro jistě dny. Ale víc spíš ne.

Jiná možnost je, že by zemřel při pokusu o dezerci nebo organizované vzpouře. Považoval by takový výsledek za čestnější. Řečeno s klasikem – alespoň jsem to zkusil.

Třetí verze, nejoptimističtější, ale s menší šancí, je úspěšná vzpoura nebo útěk. Na hraně obou armád, v prostoru nikoho, projet na jižní hranici do Rakouska nebo Švýcarska a tam přečkat, než se to přežene a nějak skončí. Ta OMS takovému scénáři docela nahrává.
Tato méně pravděpodobná větev děje má dvě podvarianty.

První, komunismus nakonec přece zvítězí v celé Evropě, Argonantus uteče do Austrálie, nebo kam (do USA by asi moc nemohl) a svoji rodinu už nikdy nespatří. A bude se do smrti užírat tím, co měl udělat lépe a chytřeji. A dumat nad tím, jestli opravdu musel zastřelit nějaké ty Němce; a jestli nešlo zachránit víc jeho vlastních vojáků.
Druhá, komunismus se nakonec stejně rozpadne, jak mu věštím jako vysoce pravděpodobný výsledek, a pak Argonantus nejspíš skončí před Mezinárodním soudem v Haagu. Nevyprovokovaná agrese je zločin, okecávat to lze jen tím nacistickým poslouchal jsem rozkazy, což má u soudu dost slabou váhu. Pravděpodobně by trestu přesto unikl, jakožto nepodstatná malá ryba. Nicméně by se vrátil domů, provázen doživotním opovržením mnoha lidí a absurdní kritikou za to, že se bouřil moc pozdě a málo, a že nezastřelil taky nějaké vojáky z ČSLA, kteří zůstali v řadách VS a kterých by zřejmě zůstala většina (a rovněž by prošli soudními procesy).

Zkrátka, nějak to pro mne nemá dobrý konec a jsem dost rád, že se ta válka nakonec nekonala.

Největším překvapením celého výletu pro mne ale je, že nás od ní nedělilo nejspíš ani jaderné odstrašení, ani geniální strategie a síla vojsk NATO, ale jen ta poměrně vratká skutečnost, že se Gorbačov v té době udržel u moci. Jinak se to mohlo zvrtnout opravdu všelijak.
Naposledy upravil(a) Argonantus dne 17/2/2014, 17:24, celkem upraveno 4 x.
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Překvapení v Operačním plánu ČSLA z r. 1986

Příspěvek od Mirek58 »

Jako čevená nit se táhne podobnými tematy definitivní soud, jestli plány VS byly útočné, nebo obranné.
Tak zkusím připomenout pár faktů, které těmto plánům předcházely.
Operační plán Polské armády z r. 1951( probíhala válka v Koreji a ami vážně uvažovali o házení A bomb i veřejně) celou polskou armádu směřoval k obraně pobřeží Baltu!
A at si každý odpoví čí bombardéry s A bombami se plácaly ve vzduchu.
Sovětské u třeba Norfolku, San Diega, nebo US u Vladivostoku, Archangelska?
Pokud Stalin, nebo jeho následovníci chtěli dostat záp. Evropu pod rudou hvězdu voj silou, nechali by tak význačnou voj. sílu jakou byla polská armáda, kopat zákopy na březích Baltu?
Logika byla jednoduchá, VS na jaderný úder odpoví konvenčním pozemním útokem. Jednoduše, akce a reakce.
Doporučuji si povšimnout, že plány použití konvenčních sil VS ( se započtení jisté setrvačnosti) se rapidně mění po dosažení parity v jaderných a raketových prostředcích v 80. letech.
Oč klesla agresivní část plánování v konvenčních silách, o to vzrostla údernost v jaderných.
Celá otázka je komplexní a jako taková se musí posuzovat, nikoliv vykřikovat ten a ten tank plánuje mi vjet do kapusty a tedy je zavrženíhodný agresor.
ObrázekObrázek
pilgrim
rotný
rotný
Příspěvky: 97
Registrován: 11/1/2007, 23:17

Re: Překvapení v Operačním plánu ČSLA z r. 1986

Příspěvek od pilgrim »

Otazka pripadneho nasazeni jadernych zbrani je naprosto zasadni. Teorie odstraseni jadernymi zbraněmi (a jejich pripadneho pouziti) se po celou studenou valku vyvijely. Vsechny však spojuje jeden zakladni prvek.....pripravenost pouzit jaderne zbrane (v pripade nutnosti). Nastupuje zde tedy jeden zakladni problem. Pokud by VS dokázala obsadit zapadni Evropu ciste konvencni valkou (a to znamena katastrofu pro US jednotky v Evrope), pak by US daly najevo nepripravenost pouzit JZ. A to je klicovy moment. Jejich jaderne odstraseni by se stalo nedůvěryhodným. Pokladam za mnohem pravdepodobnejsi, ze by NATO použilo svých tehdejších jadernych kapacit k izolaci prvního sledu VS utokem na nastupni prostory druheho a tretiho sledu VS......tedy na Ceskoslovensko, NDR a Polsko. Rusove by mozna odpovedeli podobnou minci na tyl jednotek NATO. A tim by to také mohlo i skoncit......vlci se nazrali a koza?......koho zajima osud kozy? Proste US ani Rusove by asi nespustili MAD kvůli Evrope. ALE obe strany by nezbytne musely projevit pripravenost k MAD v pripade nutnosti. Z toho mi vychazi, ze by na JZ muselo dojit. Ne kvůli tomu, kdo vyhraje a ovladne Evropu.....ale k vuli vzajemnemu odstraseni. Jinak Patrac a Argonantus.......kloboucek panove, kloboucek :up:
jmodrak
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1376
Registrován: 20/1/2010, 20:53

Re: Překvapení v Operačním plánu ČSLA z r. 1986

Příspěvek od jmodrak »

Čo sa týka plánu na inváziu NATO :
" Podotýkám, že i kdyby generály NATO zachvátilo šílenství a podlehli proti svým zvyklostem touze zaútočit výhradně po zemi, asi by si všimli, že útočí v poměru sil 1:2 nebo hůře, jak jsme popsali na začátku. Co si myslím o takovém útoku nemá asi cenu rozvádět."

Taký plán bol a dokonca celkom reálny. Samozrejme útočiť niekde na NDR alebo Šumavu by bola samovražda, s vybojovaním vzdušnej nadvlády to tiež nebolo bohvieako. Ale je tu jedná veľká možnosť. Útok cez Rakúsko jedným veľkým megaprielom. Že sa dá cez Rakúsko ísť rýchlo, ukázal už Adolf v 38. Prekvapiť slabé krycie sily na Morave a rýchlim postupom na sever k Baltu. Úzke "hrdlo" na Morave sa dá relatívne dobre brániť a možno z neho postupovať rôznymi smermi. Kolaps "obkľúčeného" nepriateľa sa potom dá očakávať. Má to ale jednu nevýhodu, plán musí byť tajní. Keďže sa o ňom šuškalo kde čo, akosi strácal zmysel.
pilgrim
rotný
rotný
Příspěvky: 97
Registrován: 11/1/2007, 23:17

Re: Překvapení v Operačním plánu ČSLA z r. 1986

Příspěvek od pilgrim »

jmodrak píše:Čo sa týka plánu na inváziu NATO :
" Podotýkám, že i kdyby generály NATO zachvátilo šílenství a podlehli proti svým zvyklostem touze zaútočit výhradně po zemi, asi by si všimli, že útočí v poměru sil 1:2 nebo hůře, jak jsme popsali na začátku. Co si myslím o takovém útoku nemá asi cenu rozvádět."

Taký plán bol a dokonca celkom reálny. Samozrejme útočiť niekde na NDR alebo Šumavu by bola samovražda, s vybojovaním vzdušnej nadvlády to tiež nebolo bohvieako. Ale je tu jedná veľká možnosť. Útok cez Rakúsko jedným veľkým megaprielom. Že sa dá cez Rakúsko ísť rýchlo, ukázal už Adolf v 38. Prekvapiť slabé krycie sily na Morave a rýchlim postupom na sever k Baltu. Úzke "hrdlo" na Morave sa dá relatívne dobre brániť a možno z neho postupovať rôznymi smermi. Kolaps "obkľúčeného" nepriateľa sa potom dá očakávať. Má to ale jednu nevýhodu, plán musí byť tajní. Keďže sa o ňom šuškalo kde čo, akosi strácal zmysel.
jedna otázka......kudy by se ta masa vojsk a tyloveho zabezpeceni do toho Rakouska dostala? ......přes Alpy?????????.....jako Hannibal?
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Překvapení v Operačním plánu ČSLA z r. 1986

Příspěvek od Mirek58 »

pilgrim:
Jako vždy v dějinách, údolím Dunaje. Z východu i západu.
ObrázekObrázek
jmodrak
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1376
Registrován: 20/1/2010, 20:53

Re: Překvapení v Operačním plánu ČSLA z r. 1986

Příspěvek od jmodrak »

pilgrim -tak ako svojho času A.H. viz. http://sk.wikipedia.org/wiki/Anšlus. Inak, keby spočítal počet priechodov medzi Bavorskom a Rakúskom, je ich viac ako medzi ČR a SR.
pilgrim
rotný
rotný
Příspěvky: 97
Registrován: 11/1/2007, 23:17

Re: Překvapení v Operačním plánu ČSLA z r. 1986

Příspěvek od pilgrim »

Mirek58.....ja vim, ale natlacit všechny utocici jednotky na limitovane množství komunikaci v udoli Dunaje mi prijde, ehm.....velmi odvazne......
J.modrak......Achilovou patou je Linec.....Lincem by musela projit naprosta většina materialu.....Zbytek komunikaci jde horama a jejich preruseni je tak mnohem snazsi.
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Překvapení v Operačním plánu ČSLA z r. 1986

Příspěvek od Mirek58 »

pilgrim:
Ano, je to risk a proto trumfové eso v případě obsazování Rakouska držela v rukách ČSLA - 4.A( úder na Linec, tam bylo hrdlo lahve, kterou mohla ucpat).
ObrázekObrázek
Argonantus
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 417
Registrován: 13/12/2013, 15:13

Re: Překvapení v Operačním plánu ČSLA z r. 1986

Příspěvek od Argonantus »

No, zní to dost zoufale - nejen Linec, ale nejméně od Pasova se ocitnete v sevřeném údolí. A vemte si, že se zase musíte plížit tiše a nenápadně, aby vás ani jedna družice neviděla. A teorie "cvičení" tu má dost vážnou mouchu, že Rakousko je neutrální a podobné věci na svém území neprovozovalo, takže by asi bylo dost jasné, že je všechno špatně.
Vidím to spíš, že na Moravě vznikne tanková megaléčka, která si ty útočníky pěkně vychutná. 1.td a 9. td v plné pohotovosti to mají podstatně blíž, než Němci kolem dokola; aby to uspělo, museli by zůstat nenápadní alespoň někam za ten Linec. A nevím co by zabránilo tomu, aby se mezitím ty armády na Šumavě vydaly do nehlídaného Německa.

Je o tom někde nějaký zdroj?
jmodrak
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1376
Registrován: 20/1/2010, 20:53

Re: Překvapení v Operačním plánu ČSLA z r. 1986

Příspěvek od jmodrak »

Ani odvážne, ani nejak nebezpečné. Mastodontnému prúdu nič nestojí v ceste, v podstate mám hneď vzdušnú nadvládu a niekde vo Francúzsku môžem nakladať lode a tie môžem vykladať tak povediac rovno na fronte. Jasné, musí to byť rýchle, utajené, atď. ale v podstate veľmi efektívne. Stále lepšie ako blbnuť niekde na Šumave, kde v podstate nemám šancu. Družica má môže vidieť, ale čo z toho. Adekvátne nemôžem hneď zasiahnuť, s touto situáciou som nerátal, nemám pre ňu adekvátne sily, atď. A hlavne, nad územím Rakúska má NATO vzdušnú nadvládu a hneď ju zlomiť tiež nepôjde. Takže presuny sú kryté a môžu byť rýchle. Samozrejme, Nemci by si kryli hranice 1. sledom a útokmi bránili presunom. Takže by zosnovanie megapasce mohlo byť v podstate neskoro.

Zdroje sú, v podstate plány NATO, ale ako som povedal, musel by to byť tajní plán, neznámy Moskve. Inak je to samozrejme o ničom. Čo sa nestalo.
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Překvapení v Operačním plánu ČSLA z r. 1986

Příspěvek od Mirek58 »

To nevím, ale v Rak voj. časopisech se objevovala mapa (1991), kde z Českého lesa a Šumavy vycházejí údery 1.a 4.A ČSLA pouze před Norinberg, Mnichov. A hlavní úder je vedený Rakouskem směr Pasov, jižně od Mnichova silami Přikarpatského frontu a Madarů, 4. A ČSLA zajištuje obsazení Rakouska právě úderem na Linec
Ale to je vzhledem na potřebný čas přísunu asi jen teoretická možnost, jedna z nepravděpodobných variant.
Spíš bych dal krk na to, že by to byla varianta použitá v další etapě konvenčního střetu.
Tam to má logiku perfektní. Nato by mělo vojska poutaná bojem a rozšíření čáry styku o Rakousko, by se upoutaly jeho zálohy ( II sb. Fr),
na straně VS by 22. A SA posílená o severní část Přikarpatského frontu ( dvě armády+ 57 LA), by měly volno směr severně od Norinbergu směr dolní Rýn.
ObrázekObrázek
Bubák
Příspěvky: 7
Registrován: 29/12/2013, 14:37

Re: Překvapení v Operačním plánu ČSLA z r. 1986

Příspěvek od Bubák »

Prosím a co by v takové válce, kdy by se VS valila na západ měly podnikat armády Maďarska, Rumunska, Bulharska, Itálie, Portugalska a Turecka?
Naprosto amatérsky předpokládám, že Maďaři by si udělali zkratku přes Rakousko do Bavorska (Zapojení rakouského území mi naznačil už Raptor v jednom What-if plánu - VS tam útočila na ČSR právě z Maďarska Dunajskou nížinou na Bratislavu a přes Rakousko na jižní Moravu) a Bulhaři by se střetli s Řeky. O ostatních státech netuším jaká by byla jejich role.
jmodrak
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1376
Registrován: 20/1/2010, 20:53

Re: Překvapení v Operačním plánu ČSLA z r. 1986

Příspěvek od jmodrak »

Maďari by rozhodne nevstúpili do Nemecka cez Rakúsko. Bolo by to kontraproduktívne a zbytočne. Teda pokiaľ by sa tam nevalilo NATO. V podstate mali tvoriť 2 sled. Bulhari by asi s Grékmi nebojovali, skôr spoločne proti Turecku :D . Potugalci boli v NATO kvôli Azorom, Španiely kvôli "demokracii" a Taliani asi zo zvyku aby sa necítili sami. :D Síce boli plány, ktoré presúvali nejaké Talianske a spol. divízie hore dole, ale asi iba prípravy na presun by skončili neskôr ako vojna. :rotuj:
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Překvapení v Operačním plánu ČSLA z r. 1986

Příspěvek od Mirek58 »

Tady je zmíněná mapka útoku VS přes Rakousko:
Obrázek
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Překvapení v Operačním plánu ČSLA z r. 1986

Příspěvek od Polarfox »

K té myšlence skryté mobilizace ála cvičení a náhlému úderu...muselo by se to dít nejen u nás, ale na celé budoucí frontě. Opravdu by Západ zůstal tak v klidu, kdyby najednou celá VS začala "cvičit" a dělat podezřelé věci? Můžeš vysvětlit, že cvičí Čechoslováci, že cvičí ti a tamti...ale že cvičí všichni? Byly běžné takovéto manévry?

Jaderné zbraně: Jednou se něco v NATO zlomí a může to začít lítat. Člověk možná chce věřit, že by váhavost, strach a ohled na obyvatelstvo převážily, ale na to bych nesázel. Tady bohužel nemluvíme o lokálním konfliktu, ale totální válce, kde jde o bytí a nebytí celých států. Spousta emocí a chladného kalkulu....beznaděje, ale i příležitostí. Čím větší koncentrace vojsk VS v určité oblasti, tím větší šance na průraz...ale mě jako frustrovaného obránce by možná lákalo tam něco pořádného hodit a jedním vrzem odvařit tunu problémů a docílit menších ztrát mezi obyvatelstvem, než kdybych to metal po celé délce fronty. Dále tu bylo uvedeno nepřátelské zázemí a tím pádem menší skrupule při rozhodování než když se to frkne na hlavu vlastním civilům...a efekt také nezanedbatelný.

Jak již tu bylo uvedeno, když nepoužiješ ten klacek, kterým hrozíš, tak ti už nikdo neuvěří. Možná by se podařilo nezvrhnout to v totální jadernou válku, ale na nepoužití JZ na vhodných místech bych si tak zcela nevsadil. A nikdy se neví, odkud facka přijde...bude se tak váhat, pokud už se JZ použijí v jiné oblasti? Tj. nějaká ponorka nebo bombardér už to na moři kropí protilodními raketami s atomovou hlavicí?

Jinak bych se přopojil k zde vznesenému dotazu. Jaká byla role jižního křídla Evropy a zde dislokovaných sil NATO/VS? A ostatně jak by se do konfliktu zapojily USA kromě pomoci Evropě? Napadání týlu a z moře přístupných oblastí?
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Argonantus
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 417
Registrován: 13/12/2013, 15:13

Re: Překvapení v Operačním plánu ČSLA z r. 1986

Příspěvek od Argonantus »

Polarfox píše:K té myšlence skryté mobilizace ála cvičení a náhlému úderu...muselo by se to dít nejen u nás, ale na celé budoucí frontě. Opravdu by Západ zůstal tak v klidu, kdyby najednou celá VS začala "cvičit" a dělat podezřelé věci? Můžeš vysvětlit, že cvičí Čechoslováci, že cvičí ti a tamti...ale že cvičí všichni? Byly běžné takovéto manévry?
Několik hodin. Víc bych si o toho nesliboval, a myslím, že ani autoři; ale ty Krkonoše i rok 1968 mne přesvědčily, že to zas až takový nesmysl není. Tam nikoho z dovolené nevolali. Nakonec by to zákonitě prasklo, ale těch několik hodin by hezky dlouho chybělo.
Jaderné zbraně: Jednou se něco v NATO zlomí a může to začít lítat. Člověk možná chce věřit, že by váhavost, strach a ohled na obyvatelstvo převážily, ale na to bych nesázel.
Ta Čierná, a vůbec bombardování před druhým sledem - tam vidím stejně jako Pátrač i Pilgrim nejslabší místo.
Je to kritický bod s nejasným výsledkem. A nerozhodují o tom vojáci, ale politici, alespoň na Západě.

Stran té globální války - no, vlastně ne. Z hlediska Wisconsinu to vypadá jinak. Ztráta Německa je strašná, ale jaderné bombardování Wisconsinu je horší. Já to moc jasně nevidím.
Čím větší koncentrace vojsk VS v určité oblasti, tím větší šance na průraz...
Na té Šumavě jsem se tomu věnoval zvlášť pečlivě a dospívám téměř k jistotě, že to prakticky nejde stihnout. To jsou řádově hodiny, to soustředění. A pokud se obrana vůbec nestačí sejít, což je možné, pak ani žádné soustředění nebude - prostě se to tam napere rovnou. Čára prvního dne je někde za Chamem, a je naprosto reálná- to je tak patnáct kilometrů.
Proti tomu ten Tofflerův odhad na jaderný úder - 3-10 dní. A má to zřejmě od toho velitele Starryho, nebo od koho. Myslím, že má naprostou pravdu, když započtu to jednání německé vlády a amerického prezidenta. Zajímavější otázka je, zda stihnou na Západě věc vyřešit dřív, než jsou tanky před tím Regensburgem. Plán zjevně doufá, že ani to ne. Tahle atomová část obrany prostě vůbec nefunguje.

Reálné je zastavit atomovkami ten druhý sled, co jsme se dopočítali také někam ke třetímu dni, a bude to ještě řadu dalších dní pokračovat. A co je naštvaným Němcům do nějakých Slováků a Maďarů, že. Frustraci by šlo řešit takto. Ale nejsem si jist, zda by to bylo moudré, když jsem o dvacet pět let dějin chytřejší.
Jak již tu bylo uvedeno, když nepoužiješ ten klacek, kterým hrozíš, tak ti už nikdo neuvěří.
Tady už se nehraje o nějaké šachy a triky, kdo je větší medvěd; jakmile jsou tanky v Německu, hraje se jiná hra. Otázka je, zda bude Západ Evropy rudý nebo mrtvý. A politik, který odepíše svoje obyvatele, se může vyskytnout těžko.
Situace by stála podle mne tak, že Německo, a zřejmě ani Francii, zachránit nelze vůbec nijak. Což by se ukázalo maximálně do několika týdnů.
Británie je k velké diskusi.
USA je při tom naprosto v pohodě na mnoho let, nejspíš navždy. Bombardováním by do toho akorát mohli zatáhnout ten Wisconsin, ale Německo by stejně nezachránili. Šach mat.
Možná by se podařilo nezvrhnout to v totální jadernou válku, ale na nepoužití JZ na vhodných místech bych si tak zcela nevsadil.

Jo, to bych viděl jako možný výsledek. A dost mizerný pro Západ i pro nás. Možná by tím paradoxně zachránili komunismu život. Vojensky jasné, politicky strašný problém. Skoro neřešitelný. Invaze by dostala solidní zdůvodnění, které do té chvíle stálo na hliněných nohou. Odnesou to Slováci, Maďaři, Ukrajinci, Poláci. Jejich dost vratký názor na komunismus se tím zase upevní. Válku budou nadále spíš podporovat a ty ruské tanky nakonec - s nevyhnutelným zpožděním - na Západ dopraví, kdyby je tam měli donést v zubech. Ony ostatně mohou nakonec projet i po vlastní ose, když bude nejhůř. Dopadne to stejně, jen o kousek hůř, než v konvenční variantě.

Obávám se, že i tohle si nějaký hodně drsný ruský maršál spočítal, když ty plány vymýšlel. V zásadě by si nemohl přát nic jiného, než nějaké ty hrdinné a hlavně zjevně nevinné oběti na oltář komunismu. Civilisty ideálně. To se vždycky strašně špatně vysvětluje.
Jaká byla role jižního křídla Evropy a zde dislokovaných sil NATO/VS?

Zatím nemám páru. Vaříme stále z plánu ČSLA a pár náznaků toho, co si myslelo NATO zejméně v Německu.
Osobně bych si myslel, že jižní Evropa je na další kolo. Byla tam spousta hor, Jugoslávci, potíže a síla, která nakonec nemohla VS nějak přesvědčivě ohrozit. V operaci je jižní kryt z našich rezervních divizí a zřejmě z něčeho v tom Maďardsku; kdyby si to Rakušáci s tou neutralitou rozmysleli, asi by se stali terčem dalšího útoku.

Jadernou válkou překročíme horizont toho, co se trochu předvídat dá. Start války podle plánu funguje s vysokou pravděpodobností, dokonce i do takových vychytávek, že Argonantus přežije úvodní prorážecí bitvu, pokud vůbec bude. Má vysloveně protekční pozici.

Ale dál, někde od třetího až čtvrtého dne, začínají záhady, které už moc vyřešit nelze. Atomovka na Čiernou je jedna z nich. Dobývání měst druhá. Příjezd letadlovek třetí.
Všechno se mi to tak nějak slévá k vojenskému vétězství VS, tak nebo onak, ale přesto to zdaleka není jasný konec, s ohledem na to, že systém vlastně měl obrovské vnitřní potíže.
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Překvapení v Operačním plánu ČSLA z r. 1986

Příspěvek od Mirek58 »

Argonautus:
Čiernou p/Č ze seznamu kritických bodů VS si klidně vyškrtni.
Byla moc zprofanovaná ( známá) a přístup k této železnici měl ještě na území Ukrajiny problém v přístupu skrz úzké průsmyky Karpat ( pouze dva Volovec, Rachivski). Ten samý problém byl na hranici Čechy - Slovensko
Přesuny by se řešily severně od Karpat, kde byl lepší terén pro transporty a jak dodal Parmezano kolejí na výběr.Nebo jižně od našeho území.
ObrázekObrázek
Argonantus
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 417
Registrován: 13/12/2013, 15:13

Re: Překvapení v Operačním plánu ČSLA z r. 1986

Příspěvek od Argonantus »

No, je jasné, proč ležela VS odedávna v hlavě zejména Francie a Německo - stačí mrknout na mapu. I dnes je to jasné jádro Evropy. Kdejaký dobyvatel, počínaje Atillou, přes Avary, Maďary i Mongoly k Hitlerovi mířil tímto směrem - přes Německo někam do Alsaska a byla jen otázka, kde mu to krachlo. Hitlerovi třeba až na břehu.

http://armada.vojenstvi.cz/povalecna/studie/22.htm

tady se dočtete tento skvost od generála O. Rytíře z roku 1960 (!):
„nový poměr sil dává reálnou možnost v případě rozpoutání války agresorem odpovědět mocným raketonukleárním úderem, který zabezpečí okamžitý přechod k rozhodným útočným operacím“. Smysl a cíl těchto operací upřesnil při projednávání nové varianty operačního plánu na shromáždění nejvyšších funkcionářů MNO a GŠ v březnu 1965, kdy řekl: „Válka bude znamenat konečný zápas socialismu a imperialismu, rozhodný boj obou táborů na život a na smrt, k dosažení základního cíle – zničení jedné ze soustav a definitivní upevnění druhé soustavy. Strategickým cílem vojsk Spojeného velení s největší pravděpodobností bude vyvedení hlavních sil NATO i základních evropských kapitalistických zemí (NSR, Francie) z války a obsazení přístavů Atlantského oceánu. Tím bude sledován cíl zamezit přísun podstatnějších sil a prostředků z USA do Evropy a vytvořit výhodné podmínky k vedení druhé, konečné etapy války.“
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Překvapení v Operačním plánu ČSLA z r. 1986

Příspěvek od Polarfox »

S apelem na lidumilnost představitelů Západu bych to úplně nepřeháněl. Přeci jen tak či onak je to válka...k čemu bude čistý štít, když jediné co z těch zemí zbyde bude pár členů vlády v exilu. Pokud je reálné omezeným taktickým použitím JZ vylepšit svou situaci zvrátit tak totální krach v krach s jistou nadějí, není jejich použití nereálné. Je to hnusný, když to takhle řeknu, ale spousta lidí stejně umře a patrně více v nějakém městě, které Sověti rozbombardují při jeho dobývání než vedlejšími účinky atomovky na nějaké soustředění vojsk.

A není jisté, že to tak zásadně rozloží morálku vlastních (západních)...přeci jen VS zákeřně (což není asi nijaká nadsázka) zaútočila a vše okolo se hroutí. Ani na straně VS nemusí použití JZ tu morálku tak úžasně posílit...jsme totiž u stejného bodu...útočníkem je VS, která skrytě mobilizovala a pod touto zástěrkou zaútočila na západ. Použití JZ je v tomto případě dá se říci obranné a i když jak by jsi asi řekl, východním civilům by to bylo asi fuk, pokud by byli obětí, tak....i přes jakékoli snahy se dříve nebo později všeobecně proflákne, že jsme to byli my, kdo začal válku, že jsme ji začali bez provokace a to ti garantuju režim moc neposílí, i přes všechny válečné křivdy.

Co se týká časového sledu použití JZ...zaregistroval jsem zádrhel ohledně toho, že v první fázi by se to nestíhalo. Ale mohou nastat jiné příležitosti, další seskupení vojsk pro následné operace.

K tomu jižnímu křídlu jsem chtěl vztáhnout i další související otázku...čím by měla končit válka v Evropě? Zdá se, že všechno jakoby hasne obsazením Německa, Francie a Beneluxu...ale co ústup zbytků vojsk na jih, jihozápad (a samozřejmě do VB), přísun posil a protahování války z těchto oblastí? Často ani ne moc úplně přístupných. Co sovětské velení předpokládalo, že se bude dít? Dejme tomu, že jsme stále v mezích konvenční války.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Odpovědět

Zpět na „Organizace armády“