Organizace československé armády v letech 1945 až 1956-III

Odpovědět
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Organizace československé armády v letech 1945 až 1956-III

Příspěvek od Pátrač »

Obrázek
ČESKOSLOVENSKÁ ARMÁDA V LETECH 1945 AŽ 1956.
DÍL TŘETÍ: VÁLEČNÉ PLÁNOVÁNÍ A TROCHU ZAJÍMAVOSTÍ
ÚVOD

Je nade vší pochybnost prokázáno, že naše armáda hrála ve vojenských úvahách východního bloku významnou i když asi ne zrovna závidění hodnou roli. Po odchodu sovětských vojenských sil z našeho území bylo jasné, že na obrannou či případně útočnou operaci budeme od počátku sami, s možností nějakých posil v časovém horizontu, který není dnes jednoduché stanovit.

Bohužel od roku 1948 se naše rozhodování stalo nesamostatné a rychlou unifikací naší armády se sovětskými ozbrojenými silami po stránce výzbroje a postupně i vojenské doktríny se začalo uvažovat i v našem generálním štábu v podobných intencích jako v Moskvě.

Takže státy na východ od železné opony považovaly za jisté, že západ je agresivní a že je jen otázkou času kdy dojde k válce. Sovětské plány a naše také byly ve své podstatě čistě obranné. Například pokud by západ napadl sovětskou okupační zónu v Německu, bylo úkolem Rudé armády tento útok zadržet na hlavní linii obrany, a tato linie měl být 50 až 100 kilometrů od hranic zóny a o protiútoku se nemluvilo.

Západ ale uvažoval obdobně. Byl vyčerpaný dlouhou válkou, hlavní síly armády USA byly stahovány rychlým tempem napřed do Tichomoří a po kapitulaci Japonska zpět domů a demobilizovány. Jak si absenci útočných plánů vysvětlovaly naše generální štáby nevím, ale jsou názory, že to bylo odůvodněno tím, že to pro Západ není právě nyní výhodné. Je pravda, že naše strana měla poměrně přesné informace o síle možného nepřítele, nepřítel to měl horší. Tedy od roku 1948 věděl o naší armádě hodně, díky velkému množství vojenských utečenců, kteří se ve velké síle zapojovali do aktivit proti své bývalé vlasti a prozradili vše, co věděli nebo i jen tušili. Od roku 1951 ale tento zdroj informací pro Západ tak levný a přitom výživný vyschl a zhusta vařil z vody.

Když končila 40. léta, západní analytici naznali, že jen SSSR má ve své Evropské části 175 plně vyzbrojených plnokrevných divizí, což byla naprostá blbost, ke které se došlo zajímavou analytickou metodou. Ta stála na tom, že se považovalo za jisté, že divize existuje, pokud tři důkazy netvrdí opak. Když k tomu dáte divize sovětských spojenců, bylo by to hodně přes 200 divizí a potom by asi svět dnes vypadal jinak. Proč se na Západě takto uvažovalo nevím. Jsou názory, že to bylo schválně, aby se zajistila trvalá přítomnost amerických vojáků v Evropě.

Ale je fakt, že naše strana měla nad nepřítelem značnou převahu. Výjimkou byly jen stavy letectva a rozhodující výhodou západu do roku 1949 byla schopnost použít jadernou zbraň.

Únor 1948 na východ od Železné opony zlikvidoval poslední demokratický stát a jeho armádu. Tedy svět demokracie ztratil naši zemi. Vše se začalo točit podle požadavků Moskvy, i když na rozdíl od ostatních států, u nás nebyla přímá sovětská přítomnost a to nám dávalo jakýsi mentální prostor pro vlastní úvahy a pocit samostatnosti. Ale v lednu 1951 proběhla v Moskvě top schůzka socialistických vůdců a zde Stalin vyzval k rychlému budování silných a moderních armád, které měly být schopné nasazení do tří let.
A v únoru stejného roku naše vláda tedy i vojáci dostali informace, podle kterých se Američané rozhodli silou obsadit Rakousko a tím odtud vytlačit sovětské síly. Tato informace dnes působí naprosto absurdně. Tehdy byla brána vážně i proto, že se proti Sovětskému svazu měla postavit i Titova Jugoslávie.

Na západě nic takové neplánovali a pokud ano, není o tom hodnověrný důkaz. Zde byli skoro v klidu- naše armáda byla personálně díky čistkám a dezercím v troskách a do roku 1954 nebylo předpokládáno, že by se vzpamatovala.
Tento odhad byl asi původně mimo realitu, ale komunisté prokázali nebývalou schopnost kádrové práce a armáda se personálně rychle doplňovala. Kvalita byla z počátku slabá, ale většina nových vojáků stálého stavu byla nadšenci věřící věci socialismu a bylo jasné, že je jen otázkou času, než dorostou potřebám doby.

Jak to bylo se silami armády v porovnání s rokem 1938?

Rok 1938 byl dán těmito počty:
mírový stav armády 232 000 mužů, 23 divizí mírové armády
válečný stav armády 1 280 000mužů, 40 divizí válečné armády

Rok 1946 byl dán těmito počty:
mírový stav armády 187 000 mužů, 16 divizí mírové armády
válečný stav armády 655 000mužů, 18 divizí válečné armády

Rok 1956 byl dán těmito počty:
mírový stav armády 208 000 mužů, 14 divizí mírové armády
válečný stav armády 765 000mužů, 23 divizí válečné armády

A nyní se tedy podíváme na to válečné plánování do roku 1956
Kapitola první: VÁLEČNÉ PLÁNOVÁNÍ DO ROKU 1956
Prvním dokumentem, který lze odpovědně považovat za něco podobné válečnému plánu byla „OPERAČNÍ SMĚRNICE PRO PLÁN KRYTU ZEMĚ- HESLO „OREL“

Tuto směrnici zpracovanou podplukovníkem pěchoty Janem Kotkem a majorem pěchoty Karlem Kučerou schválili vzestupně náčelník operačního oddělení, stálý zástupce náčelníka generálního štábu a nakonec náčelník generálního štábu armádní generál JUDr. Jaroslav Procházka.
Ke dni 5. únor 1951 ji schválil ministr národní obrany armádní generál Alexej Čepička.

O odborné způsobilosti obou mám důvodné pochyby.

JUDr. Jaroslav Procházka byl český právník, profesor a rektor Univerzity Karlovy, osvětový důstojník, armádní generál a náčelník Generálního štábu Československé armády, komunistický publicista a překladatel, člen korespondent ČSAV

Obrázek

V roce 1919, po návratu z československých legií v Rusku a ve Francii, se stal záložním důstojníkem československé armády. V roce 1925 vstoupil do komunistické strany a od roku 1931 byl v trvale v Sovětském svazu. Když začaly vznikat v této zoufale bojující zemi vznikat československé jednotky v letech 1942 až 1945 zastával funkci osvětového důstojníka v československých jednotkách v Sovětském svazu. Po ukončení druhé světové války pracoval na Ministerstvu národní obrany. Ve funkci náčelníka Generálního štábu Československé armády se výrazně podílel na prohlubování sovětského vlivu při reorganizaci armády. V roce 1952 odešel do zálohy.

Existují dokonce indicie, že se podílel na justiční vraždě generála Heliodora Píky.

Ministr národní obrany Alexej Čepička byl původně advokátním koncipientem v Ostravě. Od roku 1929 se stal členem komunistické strany. V roce 1942 byl zatčen gestapem a do konce války byl vězněn v koncentračních táborech. Jeho neuvěřitelnou politickou kariéru nastartoval sňatek s jedinou dcerou prezidenta republiky Klementa Gottwalda Martou, čímž odstartoval svou kariéru.
Obrázek
V letech 1947 až 1956 se mu dostalo cti zastávat vysoké stranické i státní funkce:
v letech 1947 až 1948 byl ministrem vnitřního obchodu,
v letech 1948 až 1950 už to byl ministr spravedlnosti
v letech 1949 až 1950 tedy souběžně byl i předsedou Státního úřadu pro věci církevní
potom se stal nechvalně slavným ministrem obrany a to na roky 1950 až 1956 a v této funkci o čase byl i členem předsednictva a politického sekretariátu Ústředního výboru komunistické strany.

Měl naprosto nezpochybnitelnou odpovědnost za nezákonnosti a zločiny páchané státní správou v letech 1948 až 1955. Spolu s tchánem a Rudolfem Slánským byl hlavním autorem plánů komunistů na postupnou likvidaci církví, osobně řídil politické procesy s odpůrci komunistů. Nakonec v nich nechal semlet i své souputníky ve zločinu. Zde narážím na divadelní představení nazvané vyšetřování a proces se skupinou lidí nesoucí pojmenování „Protistátní spiklenecké centrum v čele s Rudolfem Slánským“.
Ten proces řízený z Moskvy, kontrolovaný agenty NKVD a realizovaný našimi vlastními zločinci v talárech a uniformách je děsivou ukázkou justičního zločinu.

Že by tito dva vrcholní představitelé odpovědní za obranu země měli potřebnou kvalifikaci…. no nevím.
Směrnice byla koncipována jako soubor informací, které měli pomoci přijmout správná rozhodnutí pro případ, že by se západní země rozhodli k válce a napadli země východního bloku. Směrnice i na ni navazující mobilizační plán nazvaný PĚST – k tomu se také dostaneme, je ukázkou tehdejšího vojenského plánování – které mělo čistě obranný charakter.
Oba tyto plány měli za cíl jediné: zachytit úder nepřítele a obnovit obranou linii na státní hranici Československa.

Bod I: VŠEOBECNÁ VOJENSKOPOLITICKÁ SITUACE
Určoval, že válečný konflikt naší země bude součástí všeobecného konfliktu tábora míru, tedy SSSR a jeho spojenců s táborem imperialismu. Co měli podle našich představ imperialisté získat?
- obsazením Polska, Československa, Rakouska a Maďarska a sovětské okupační zóny v Německu mělo být dosaženo skvělého východiště k napadaní samotného Sovětského svazu
- útok na Sovětský svaz

Aby to bylo možné, bylo nutno vážně rozrušit sovětské ozbrojené síly všude, kde se nacházely mimo vlastní území Sovětského svazu a současně porazit armády sovětských spojenců. Naše území se v tomto vidění mělo stát obětí ne strategického ale pouze významného operačního útoku.

II. HLAVNÍ OPERAČNÍ SMĚRY A JEJICH CHARAKTERISTIKA

Byly určeny dva hlavní směry.

PRVNÍ směr byl osa Norimberk-Regensburg-Plzeň-Praha-Breslau, cílem zde měla být oblast středních Čech a tedy i hlavního města Prahy. Odtud by potom postupem na Breslau byl ohrožen týl sovětských armád v sovětské okupační zóně Německa.
Pokud by se v tomto směru podařilo nepříteli vniknout na naše území, byl by v prostoru vhodném k použití všech druhů vojsk a nejsou zde významné přírodní překážky. Navíc zde je 8 komunikací vedoucích z Bavorska do naší země.
Šířka směru je na hranicích 85 kilometrů a je zde možnou použít až 15 divizí bez omezení možnosti pohybu.

Závěr? Směr není ničím krytý a stává se tak směrem hlavním.

DRUHÝ směr byl osa Vídeň-Brno-Katovice, cílem zde mělo být ovládnutí průmyslové oblasti Ostravsko-Katovické a navíc by došlo k rozetnutí našeho území na dvě části. Navíc by byly obsazeny velké městské konglomerace a průmyslová centra Brno, Olomouc, Přerov, Ostrava.
Šířka směru na hranicích byla stanovena na 80 kilometrů a umožňovala nasazení také 10 až 15 divizí. Po překročení Dyje a Svratky by nepřítel musel zúžit své sestavy při průchodu Vyškovskou bránou a opětovně by se mohl rozvinout v Moravské bráně.

Závěr? Směr je velmi nebezpečný, i když hrozba je zmenšena sovětskými silami v Rakousku. Ale i tento směr by se mohl stát směrem hlavním.

Dále bylo určeno 5 vedlejších operačních směrů

Směr Marktredwitz-Karlovy Vary-Žatec
Tento směr je až po čáru Kadaň-Žlutice rozdělen Císařským lesem a Doupovem. Bylo vyhodnoceno, že není vhodný pro velké formace tanků. Navíc levý bok nepřítele by byl ohrožen sovětskými silami z Německa.
Mohl by být použit k obchvatu Prahy od severu a ovládnutí Mostecka. Šířka na státní hranici byla do 35 kilometrů a bylo zde možno nasadit až 5 divizí.

Směr Pasov-Strakonice-Praha
Ve spojení s prvním hlavním směrem mohl tento podpořit a po obchvatu prostoru Plzně posílit úder na Prahu.
Je široký jen 25 kilometrů a má malou propustnost v oblasti Šumavy. Po jejím překročení nepřítel vstoupí do prostorů, kde by nebylo nic k omezení použití všech druhů sil. V druhé polovině směru na Prahu se volnost zmenšuje mezi Brdami a Vltavou a stává se nevhodném pro široce založené operace.
Umožnil by pohyb maximálně 5 divizí.

Směr Zwettl-Jihlav-Pardubice-Hradec Králové
Tento směr v prostoru Jihlava nabývá na nebezpečnosti tím, že přetíná většinu komunikací vedoucích od západu na východ.
Umožňuje obchvátit od západu Brno a Prahu od východu
Na směru není význačnějších přirozených překážek a umožňuje použití všech druhů sil.
Směr je na hranici široký až 40 kilometrů a umožňuje nasazení až dvou armádních sborů.

Směr Linec-České Budějovice-Tábor

byl nebezpečný tím, že vedl přímo do týlu vojsk rozmístěných a bojujících na západní hranici ČSR a ohrožoval komunikační spoje od Jihlavy na Tábor a Plzeň.
Směr byl pro vedení útočné operace nepřítele problémový z důvodu velkého množství rybníků a malých vodních děl. Nasazení tankových jednotek se zde očekávalo jen omezeně.
Šířka směru byla určena na 20 kilometrů kapacitou maximálně 3 divizí.

Směr Bratislava-Nové Zámky-Ostřihom.
měr byl veden přes Žitný ostrov po levém břehu Dunaje k obchvatu Budapešti od severu. Jsou zde velké vodní překážky: Dunaj, Váh a Nitra.
Je široký 10 až 120 kilometrů a po přechodu přes jeho jižní část umožní nasazení všech druhů vojska. Má kapacitu pro pohyb až dvou armádních sborů.

III. OHODNOCENÍ NEPŘÍTELE


1. Je potřeba počítat že západní spojenci nadále budou okupovat Rakousko a Německo, tedy své části těchto zemí.

2. Je potřeba očekávat znovuvyzbrojení Německa výstavbu jeho ozbrojených sil, které by se měly začlenit do Evropské armády.

Zde musím vložit malou vsuvku:

V roce 1952 napsal jeden ze zakladatelů EU Jean Monnet toto: „Evropské národy je třeba vést směrem vytvoření „superstátu“, ale tak, aby nechápali podstatu věci. Může být toho dosaženo cestou důsledných kroků, z nichž každý by byl zamaskován jakoby pro dosažení ekonomických cílů, v konečném důsledku by však přivedl k federaci“

NATO ještě neexistovalo a tak jako součást tohoto integračního úsilí mělo být vybudování Evropské armády. Podle představ našeho velení mělo jít o silné uskupení, kdy údajně mělo být této armádě:
1951 - 39 divizí
1953 - 59 divizí

Bylo s velkým znepokojením sledováno úsilí o vybudování nové armády v Německu – tedy v tom nepřátelském, v tom okupovaném sovětskou armádou to bylo vítáno. Bylo ale považováno za jisté, že k útoku na východ přes železnou oponu nedojde dříve, než budou k dispozici německé divize.

Jako snaha zvýšit svoje bojové možnosti u národních armáda západních zemí bylo vyhodnoceno jejich přezbrojování a reorganizace podle ameriského vzoru.

Bylo považováno za jisté, že proti naší zemi bude, pokud dojde k útoku, jedna pětina až jedna čtvrtina sil nepřítele tak v den:
D-1 bylo možno očekávat útok 4 až 5 pěších divizí, 1 až 2 obrněných divizí, 1 výsadkové divize
D-7 už bylo možno očekávat 5 až 6 pěších divizí, 2 až 3 obrněných divizí, 1 výsadkovou divizi
D-20 už bylo možno očekávat 6 až 8 pěších divizí, 2 až 3 obrněných divizí, 2 výsadkové divize

Tyto počty, by ale považoval za opravdovou hrozbu jen naprostý laik. Naše vlastní armáda v roce 1951 měl dost sil, aby si takového protivníka doslova a do písmene nalouskala jako hromádku buráků.

Jiná situace byla v leteckých silách. Zde bylo konstatováno i když nedokážu posoudit do jaké míry to byly relevantní údaje, že převaha sil letectev západu je velká.
Bylo spočítáno, že zde je k dispozici:
182 letek stíhacích letounů s 4 434 letadly
36 bitevních letek s 1 058 letadly
96 bombardovacích letek s 1 584 letadly
17 letek zpravodajských s 413 letadly
29 letek dopravních s 637 letadly

Celkově tedy bylo na druhé straně k dispozici 360 letek s 8 126 letadly. Pokud by poměr nasazení proti nám byl jedna pětina, naše armáda jako celek by čelila přesile 1: 2,2 v letadlech. Dále se počítalo s tím, že v USA je připraveno dalších 1 900 letadel k použití v Evropě.

Závěr:
v dané době nepřítel, v plánu nazývaný jako „imperialisté“ nemá dost sil k zahájení válečného konfliktu. Ale nevylučovaly se lokální konflikty v pohraničí s omezenými cíly do přísunu hlavních sil po jejich z mobilizování. V roce 1951bylo možno očekávat:
- zvýšené úsilí při budování nové německé armády
- zvýšené úsilí při militarizaci všech západních armád
- nelze vyloučit ozbrojené přepady a to i za účasti větších sil s podporou letectva za účelem provokací a záškodnictví a to i za pomoci vnitřního nepřítele u nás doma
- lze očekávat zvýšenou aktivitu sabotérů a zpravodajských útoků a to i za pomoci československých uprchlíků a sudetských Němců a to jak pozemní cestou tak i za pomoci leteckých výsadků
- lze očekávat velkou nepřátelskou propagandistickou aktivitu nepřítele.

IV. ZÁMĚR A CÍLE PLÁNU KRYTU ZEMĚ OREL


Cílem plánu „Orel“ bylo:
1. Nedopustit vniknutí nepřátelských a hlavně jeho rychlých jednotek na území ČSR.

2. Úpornou obranou jednotek na obranném pásmu krytu zabezpečit provedení mobilizace a soustředění československé armády

3. V případě vniknutí nepřítele na území státu udržet obranné pásmo krytu jednotkami krytu a mocnými protiúdery druhých sledů sborů a záloh hlavního velení zničit vniknuvšího nepřítele, obnovit souvislost obrany a tak zajistit plánované soustředění hlavních sil

4. Zajistit soustředěným československým hlavním silám výhodné podmínky pro rozvinutí k útočnému boji.

Více dostupné prameny neuvádí. Přiloženou mapu jsem nikdy neviděl.

Druhým dokumentem, který lze odpovědně považovat za něco podobné válečnému plánu byl „NÁVRH ZÁMYSLU OPERAČNÍHO PLÁNU ČESKOSLOVENSKÉ ARMÁDY“

Tuto směrnici zpracovanou podplukovníkem pěchoty Janem Kotkem schválili vzestupně náčelník operačního oddělení, stálý zástupce náčelníka generálního štábu a nakonec náčelník generálního štábu armádní generál JUDr. Jaroslav Procházka.
Ke dni 8. březnu 1952 ji schválil ministr národní obrany armádní generál Alexej Čepička.

I: VŠEOBECNÉ INFORMACE

Tento plán je přímým pokračováním plánu „Orel“, kdy je jeho vyšším stupněm po vyhlášení mobilizace. Dobu, která uplyne mezi nimi nelze určit, měla se odvíjet od konkrétního vývoje vojenskopolitické situace.

Plán „Pěst“ měl mít dvě období provedení, která se lišila v úkolech pro armádu.

Bylo konstatováno, že nejkritičtější obdobím pro armádu a zemi bude období mezi vyhlášením plánu „Orel“ a „Pěst“, tedy doba než se podaří ukončit mobilizaci a vyvést vojska do prostorů bojového nasazení. Po celou tuto dobu hlavní tíži obrany země měly nést jednotky krytu, které prostě musely snést předpokládanou leteckou ofenzivu nepřítele a jeho obrněných sil a mechanizovaný jednotek.

Plán „Orel“ byl tedy přímo závislý na akceschopnosti mírové armády a plán „Pěst“ zase na tom, jak se svých úkolů shostí mobilizovaná vojsková tělesa, která musí po vyvedení z prostorů soustředění převzít bojiště. Velkou roli měly sehrát zpravodajské orgány armády a civilní rozvědky.

Aby to vše fungovalo, bylo považováno za zásadní:
a/ co nejdokonalejší utajení vyhlášení plánu „Orel a jeho realizaci a hlavně jeho vyhlášení okamžitě, pokud externí hrozba bude zřejmá a neodvratná
b/ vyhlášení mobilizace musela být vyhlášena tak, aby naše armáda v mobilizačních krocích předstihla nepřítele. Tedy i za cenu mobilizace zdánlivě předčasné. Opoždění tohoto kroku by mohlo být pro zemi osudné.

II. STAV NEPŘÍTELE

Zde panovala shoda s plánem „Pěst. Jen závěry se předpokládalo pravidelně upřesňovat podle aktuálních informací zpravodajců všech stupňů. Tato povinnost byla přímo vložena na bedra generálního štábu, který distribuci informací k armádám řešil kurýrní cestou.

Bylo považováno za jisté, že v prvních fázích války imperialisté použijí své letecké převahy k bezohlednému bombardování měst, průmyslu a komunikací. Cíl těchto náletů mělo být podlomení morálky obyvatelstva i armády, ochromit dopravní infrastrukturu, narušit mobilizaci a tím připravit cestu a podmínky pro úder vlastních divizí.

Nasazení výsadkových sil bylo označeno za vysoce pravděpodobné.

Očekávala se rozsáhlá propagandistická ofenziva nepřítele a vlna diverzních akcí za pomoci vnitřní reakce. Nebylo vyloučeno použití chemických a biologických zbraní, kupodivu plán neuvažoval o tom, že by naše armáda a země musely čelit jaderným zbraním.

III. ZÁMYSL A CÍLE PLÁNU „Pěst“

1. Aktivní obranou hranic země od Ašského výběžku po Šamorín vyčleněnými silami podle plánu „Orel“ zajistit mobilizaci a soustředění vojsk.

2. Soustředit zmobilizované jednotky armády podle zvláštního plánu a byt připraveni:
- v případě vniknutí nepřítele na území státu provést aktivní obrannou operaci s cílem zničit proniknuvší síly nepřítele
- vytvořit výhodné podmínky pro k provedení útočné operace v součinnosti se spojeneckými vojsky

3. Po zmobilizování a soustředění jednotek předvídat, připravit a při výhodných podmínkách operační situace provést útočnou operaci na směru Plzeň-Mnichov, v ní dosáhnout řek Dunaj a Naab a získat předmostí na jižním břehu řeky Dunaj.

IV. ČINNOST JEDNOTEK ČSL. ARMÁDY V „KRYTU ZEMĚ“

Realizovat dle plánu „Orel“

V. OBRANNÁ OPERACE

Bojová sestava:

7. armáda v sestavě 3., 2. a 5. armádní sbor, kdy v prvním sledu bude:

3. armádní sbor v sestavě dvě pěší divize a jedna mechanizovaná divize se rozmístí od Ašského výběžku po Futrh in Wald v prvním sledu oběma pěšími divizemi a mechanizovanou divizí v druhém sledu rozmístěnou západně od Plzně.

2. armádní sbor v sestavě dvě pěší divize a jedna mechanizovaná divize se rozmístí od Furth in Wald po Staňkovský rybník v prvním sledu oběma pěšími divizemi a mechanizovanou divizí v druhém sledu rozmístěnou kolem Strakonic.

V druhém sledu armády bude 5. armádní sbor se dvěma pěšími divizemi a jednou mechanizovanou divizí, který se soustředí v prostoru Rokycany-Zbiroh-Hořovice-Obenice-Rožmitál.

Vlevo od 7. armády se rozmístí 4. armádní sbor v sestavě se dvěma pěšími divizemi a jednou mechanizovanou divizí, podřízená Hlavnímu velení.
v prvním sledu dvě pěší divize rozvinuté od Staňkovského rybníka po řeku Moravu a v druhém sledu divize mechanizovaná rozmístěná v prostoru Moravský Krumlov-Oslavany

Úplně vlevo obranu zaujímala 4. pevnostní brigáda, rozvinutá svými čtyřmi pevnostními prapory od řeky Moravy po Šamorín.

Zde pár slov o tomto vojskovém tělese. V roce 1952 vznikl jediný poválečný pevnostní útvar, nazvaný 8. pevnostní brigáda a ta měla velitelství v Rajhradě. Měla 4 pevnostní prapory:
1. pevnostní prapor s velitelstvím v Jemnici
2. pevnostní prapor s velitelstvím v Znojmě
3. pevnostní prapor s velitelstvím v Pohořelicích
4. pevnostní prapor s velitelstvím v Malackách

Celkově brigáda měla v péči:
- 213 objektů stálého lehkého opevnění vzor 36, využito skutečně 71 objektů
- 849 objektů stálého lehkého opevnění vzor 37, využito skutečně 533 objektů a nakonec
- 14 objektů stálého těžkého opevnění vzor 36, využito skutečně objektů 5

Idea byla jednoduchá: pokud by se nepřítel tedy armády USA a NSR s ostatními spojenci pokusil využít slabosti rakouského Bundesheru a proniknou přes jeho území na naše, měli se tyto objekty obsadit, vyzbrojit, doplnit polními opevněními a dělostřeleckou výzbrojí a zadržet postupující protivníky. Válečně tak měly na základě praporů vzniknout 4 pevnostní brigády vyzbrojené mimo jiné 2176 těžkými kulomety. Měla také pokračovat výstavba nových opevňovacích objektů. Celkově mělo jít o:
- 818 palebných srubů propojených
- 845 kilometrů zákopů,
- 210 kilometrů protitankových minových polí a
- 206 kilometrů protipěchotních minových polí.

Dále mělo být připraveno:
- 456 úkrytů pro pěchotu
- 531 pozorovatelen
- 3967 okopů pro lehké kulomety
- 1088 okopů pro tarasnice nebo pancéřovky
- 765 okopů pro kulomety DŠK v PL verzi nebo minomety
- 365 okopů pro protitankové kanóny

Vše se rychle rozběhlo a ještě rychleji skončilo. V roce 1955 byla brigáda zrušena. Objekty pak převzaly pěší pluky spádově dislokované:

54. střelecký pluk, velitelství ve Znojmě, patřící k 16. střelecké divizi
50. střelecký pluk, velitelství v Mikulově, patřící k 16. střelecké divizi
24. střelecký pluk, velitelství ve Znojmě, patřící k 6. střelecké divizi
60. střelecký pluk, velitelství v Brně, patřící k 16. střelecké divizi a nakonec
9. střelecký pluk, velitelství v Chebu, patřící k 12. střelecké divizi

No a nyní se vrátíme k bojové sestavě v obranné operaci.

3. armáda, která měla v sestavě 7., 10. a 1. armádní sbor, byla soustředěna v prostoru Říčany-Kolín-Čáslav-Havlíčkův Brod-Pacov-Neveklov. Každý armádní sbor měl svůj prostor rozmístění.

Dále zde bylo velké množství sil, které byly podřízeny

113. dělostřelecká divize rozmístěná v prostoru Beroun-Běleč-Unhošť-Hořelice
133. dělostřelecká divize rozmístěná v prostoru Přelouč-Pardubice-Chrudim-Běstvina-Ronov.
Zde mi není jasné, o jaké dělostřelecké svazky se přímo jednalo.

Zatím jsem dohledal jen jednu dělostřeleckou divizi, a to velmi silnou jednotku. Měla velitelství v Mladé Boleslavi. V sestavě měla tyto brigády:
21. těžká dělostřelecká brigáda se třemi oddíly 152mm houfnic vz.18/47
24. raketometná brigáda, pravděpodobně s 130mm raketomety vz.51
22. minometná brigáda
23. těžká dělostřelecká brigáda
15. automobilní rota

Dvě samostatné dělostřelecké brigády
31. těžká dělostřelecká brigáda, zařazena v roce 1956
32. těžká dělostřelecká brigáda, ve složení se dvěma kanónovými oddíly a jedním oddílem kanónových houfnic

Protiletadlové dělostřelectvo
82. protiletadlová divize, mírové velitelství Jaroměř, ve složení 251. až 254. protiletadlový pluk
83. protiletadlová divize, mírové velitelství Brno, ve složení 255. až 258. protiletadlový pluk

Protitankové dělostřelecké svazky
33. protitanková brigáda v roce 1955 přejmenována na protitankovou dělostřeleckou brigádu se třemi protitankovými pluky s čísly 207., 208. a 209
34. protitanková brigáda, asi jen válečně stavěný svazek

Tankové svazky a útvary
3. tanková divize, ve složení měla dva tankové pluky, jeden mechanizovaný pluk, průzkumný prapor, samohybný prapor, protiletadlový oddíl, průzkumný prapor, ženijní prapor, spojovací prapor, dělostřelecký pluk, raketometný oddíl, chemickou četu a školní tankový prapor
4. tanková divize se stejným složením
33. tanková divize, pravděpodobně mobilizovaný svazek
1. těžký tankosamohybný pluk – rozebráno podrobně v druhém dílu.
1. tankový plamenometný prapor – zde se mi nepodařilo zjistit nic, co by stálo byť jen za zmínku.

1. a 2. oddíl obrněných vlaků

Výsadková brigáda, do roku 1960 velitelství v Prešově, ve složení:
172. mechanizovaný výsadkový prapor
173. dělostřelecký výsadkový oddíl
65. výsadkový prapor
71. výsadkový prapor
72. výsadkový prapor
22. výsadková průzkumná rota, přiřazena v roce 1957 a v roce 1959 rozšířena na 22. výsadkový průzkumný prapor
22. výsadkový protitankový oddíl, připojen v roce 1961

Ženijní svazky a útvary
51. ženijní brigáda
1. a 2. pontonový pluk
1. lodní rota
1. a 2. ženijní stavební brigáda
Zastírací rota
Hydrotechnická rota
1. a 2. prapor ženijních strojů

Spojovací útvary jednotky
5. spojovací pluk
1. a 2. samostatný stavební spojovací prapor
1. a 2. telegrafní stavební rota
1. a 2. exploatační rota
1. a 2. rota pro opravu vedení
Lehká samostatná Dm rota
Těžká samostatná Dm rota
Týlový spojovací prapor
Ústředna polní pošty

Chemické vojsko
101. a 103. chemický prapor

Železniční vojsko:
1. železniční brigáda

V. OPERAČNÍ HUSTOTA DIL A PROSTŘDKŮ NA KILOMETR FRONTY
- pěší prapory: 0,38
- dělostřelecké hlavně: 7,0
- protitankové dělostřelecké hlavně: 2,2
- tanky a samohybná děla: 4,5
- ženijní roty: 0,29
Tato operační hustota byla spočítána na celou délku ohrožené státní hranice, tedy ca 580 kilometrů a jsou do ní tedy započítány jednotky krytu
Do počtů praporů jsou započítány i prapory Pohraniční stráže, celkově 37.
Do počtů dělostřeleckých hlavní jsou zahrnuty i minomety ráže 82 mm.

VI. ÚTOČNÁ OPERACE

Tato otázka byla podmíněna tím, že aby ji bylo možno uskutečnit, bylo nutné včas zmobilizovat a soustředit armádu v určených prostorech a na určených čárách. Pokud by se to podařilo, bylo nařízeno připravit a provést útočnou operaci na směru Plzeň-Mnichov. Cílem operace mělo být:
- zničit protistojícího nepřítele
- dosáhnout řeky Naab a Dunaj
- ovládnout předmostí na jižním břehu řeky Dunaj v prostoru Regensburg-Straubing

Síly a prostředky:
- 7. armáda v sestavě se 3., 5. a 7. armádním sborem
- 3. armáda v sestavě se 1., 2. a 10. armádním sborem
Záloha hlavního velení byla 4. armádní sbor

Šířka průlomu byla určena na 18 až 24 kilometrů v úseku Furth in Wald – Lam.
Hloubka operace: 50 až 60 km
Trvání operace: 4 až 5 dnů
Průměrná rychlost: 12 až 15 km,

Všeobecná hustota v pásmu průlomu, Furth in Wald – Lam jsou od sebe přímou čarou 22 km daleko útočná hustota bojové sestavy byla:
- pěší prapory: 7,8, v tomto počtu jsou zahrnuty i samopalné a mechanizované prapory u mechanizovaných divizí a tankových divize
- dělostřelecké hlavně: 101,4, mimo minometů 82mm a plukovních protitankových děla děl ráží 76mm
- protitankové dělostřelecké hlavně: 57
- tanky a samohybná děla: 111
- ženijní roty: 7

VARIANTY VEDENÍ OBRANNÝCH OPERACÍ PODLE PLÁNU „PĚST“

Varianta první: hlavní úder je veden na směru Plzeň-Praha

Aktivní obranou vojsk prvního sledu 7. armády způsobit nepříteli ztráty, vyčerpat jeho síly a rozhodným protiútokem druhého sledu tvořeného 3. tankovou divizí a 5. armádním sborem zničit pronikajícího nepřítele a obnovit původní obranu.

V případě neúspěchu protiútoku druhého sledu 7. armády a dalšího pronikání nepřítele ve směru Plzeň- Praha předvídat a realizovat tyto dvě možnosti použití 3. armády:

a/ 3. armáda s posilovými prostředky provede protiúder ve směru Tábor-Písek-Klatovy-Domažlice, s těmito čárami rozvinutí:
a) Nepomuk-Sušice
b) Blatná-Strakonice
Doba pohotovosti 3. armády k provedení proti úderu: ve 4 den operace.

b/ Při rozhodné převaze nepřítele a velké rychlosti jeho útoku 3. armáda zaujme obranu na obranném pásmu Rakovník-Hořovice-Příbram-Orlík a dále po řece Vltava, s hlavním odporem na směru Plzeň-Praha
Pokud nebude v době této přímá hrozba ve směru Vídeň-Brno, převezmou obranu tohoto úseku pevnostní prapory a 4. armádní sbor bude vyveden z obrany a soustředěn jihovýchodně od Prahy v prostoru Říčany-Neveklov-Benešov jako záloha hlavního velení.

Varianta druhá: hlavní úder je veden ve směru Vídeň-Brno

7. armáda úporně brání svůj úsek západní hranice a příslušný příhraniční prostor. Pevnostní prapory a 4. armádní sbor vedou úpornou obranu, ničí pronikajícího nepřítele a působí mu ztráty.

3. armáda s posilovými prostředky provede protiúder ve směru Jihlava-Znojmo-Vídeň, s cílem zničit vklínivšího se protivníka a připravit výhodné podmínky pro přechod do protiofenzivy v součinnosti se spojeneckými silami.
Čáry rozvinutí:
a) Znojmo-Moravský Krumlov
b) Jemnice-Třebíč
Pohotovost třetí armády k provedení protiúderu : 4 den operace

Varianta třetí: nepřítel vede současný úder na obou hlavních směrech, tedy Plzeň-Praha, Vídeň-Brno.

Vojska 7. armády, pevnostní jednotky a 4. armádní sbor hlavního velení vedou úpornou obranu na svých směrech. 7. armáda musí vydržet do příchodu spojeneckých vojska.

3. armáda je připravena podle druhé varianty provést protiúder a tím jako první eliminovat hrozbu přetnutí státu na dvě části.

VII. ÚKOLY VOJSK

7. armáda ve složení 3., 2. a 5. armádním sborem

1. jednotkami krytu plní dosavadní úkoly plánu „Orel“

2. mobilizuje 5. armádní sbor ve složení 20., 22. pěší divize a 24. mechanizovaná divize a ostatní pro ni vyčleněné jednotky nebo jednotky vytvářené pro samostatné úkoly nebo hlavní velení

3. do dne D6 soustředí 5. armádní sbor v prostoru: Hořovice-Obecnice-Rožmitál-Příkosice-Rokycany-Zbiroh jako druhý sled armády s úkolem buď:

a) připravit provést protiúder silami celého sboru ve směrech
- Horažďovice-Klatovy-Domažlice nebo
- Kralovice-Stod-Nýrsko nebo
- Plzeň-Planá-Cheb

b) obsadit a aktivně bránit 3. obranné pásmo na plzeňském směru v úseku mezi Mží a /hlavou s hlavním odporem v prostoru Chotěšov-Lukavice

3. armáda ve složení 1., 7. 10. a dočasně i 4. armádní sbor

1. jednotkami krytu plní dosavadní úkoly plánu „Orel“

2. doplní na válečné počty 1. armádní sbor

3. mobilizuje:
- 7. armádní sbor ve složení 21. a 32. pěší divize a 25. mechanizované divize
- 10. armádní sbor ve složení 30. a 32. pěší divize a 15. mechanizovaná divize
- ostatní pro ni vyčleněné jednotky nebo jednotky vytvářené pro samostatné úkoly nebo hlavní velení

4. soustředí 3. armádu ve složení 1., 7. a 10. armádní sbor do dne D10 v prostoru Kolín-Čáslav-Havlíčkův Brod-Pacov-Mladá Vožice-Neveklov-Říčany-s úkoly podle části III. tohoto plánu.

5. Pro soustředění 3. armády v naznačeném prostoru vydělí štáb 3. armády ze svého počtu operační skupinu, která bude soustředění armády řídit, zatímco štáb armády bude velet jednotkám podle plánu „Orel“. Jakmile bude rozkazem Hlavního velení uvolněna z krytu 9. pěší divize a 13. mechanizovaná divize, přejde celý štáb 3. armády do prostoru soustředění armády a velení obranou jižního úseku hranice přejímá velitel4. armádního sboru.
Tímto okamžikem přechází 4. armádní sbor do podřízenosti Hlavního velení.

A to bylo z dostupných dokumentů vše.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Organizace československé armády v letech 1945 až 1956-I

Příspěvek od Pátrač »

Kapitola druhá: DOPLŇKOVÉ INFORMACE K VÁLEČNÉMU PLÁNOVÁNÍ DO ROKU 1956 A KOUSEK HISTORIE - OHŇOMETNÍCI
Tato kapitola nebude až tak moc dlouhá. Dochovaných dokumentů, či spíše zatím nalezených dokumentů není až tak moc.

První dokument se jmenuje: „INFORMAČNÍ ZPRÁVA O OPERAČNÍCH PŘÍPRAVÁCH V GENERÁLNÍM ŠTÁBU ČS. BRANNÉ MOCI“

Tuto zprávu zpracoval generál major podplukovníkem pěchoty Jan Knotek a schválil ji náčelník operační správy.
Dokument obsahuje popis postupu prací na dvou samostatných plánech.

První plán se jmenuje „SOKOL“ a jde o plán zaujetí krytu státní hranice, které bude provedeno v míru stojícími jednotkami armády, doplněnými částečnou mobilizací na válečné počty.

Druhý zpracovávaný plán se jmenoval „HVĚZDA“ a šlo plán soustředění hlavních sil armády po provedení všeobecné mobilizace podle „Plánu mobilizačního rozvinutí vojsk československé branné moci“

PLÁN KRYTU STÁTNÍ HRANICE

Cílem plánu bylo:
- silami už v míru stojícími od 1. a 2. vojenského okruhu přikrýt státní hranici od Aše až po Šamorín
- nedopustit vniknutí nepřátelských a to hlavně rychlých jednotek na území státu
- úpornou obranou jednotek na pásmech obrany na západní a jihozápadní hranici nebo úderem na ještě nepřipraveného nepřítele mu způsobit porážku, významně ho oslabit a připravit podmínky pro úspěšnou mobilizaci a soustředění hlavních sil armády
- zajistit přípravu, soustředění a zaujetí výchozí bojové sestavy československé armády k provedení útočné operace
Dále zpracovatel dává na vědomí tyto skutečnosti:

a) že operační část plánu je hotova, ve dvou variantách, a to v útočné a obranné. Pro obě varianty jsou zpracovány rozpočty a plány silničních přeprav a železničních převozů.
Rozpočty pro útočnou variantu jsou také vypracovány dva:
- pro zaujetí útočné sestavy z obranné varianty plánu
- pro zaujetí útočné sestavy přímo z mírových posádek

b) na počátku roku byly vydány nové podklady a to:
- nový plán mobilizačního rozvinutí vojsk
- nové tabulky válečných počtů vojskových těles
- nový železniční přepravní řád vypracovaný na základě sovětských zkušeností
Tyto nové podklady vedou k postupnému přepracovávání všech rozpočtů a na tom pracují zvlášť určení důstojníci operační správy generálního štábu

c) kdo na rozpracování plánu už pracuje a kde, a že se jedná o poměrně málo lidí a vše probíhá přímo na generálním štábu. Zpracovatelé – tedy velitelé vojenských okruhů, jejich náčelníci štábů, a velitelé druhů vojsk rozpracovávají plány po svých liniích a připravují potřebné rozkazy pro podřízené
Podřízení ale nebudou s ničím seznámeni dříve, než to bude nutné.
Vše běží podle zvláštní směrnice a vše bude hotovo k 31. červenci 1953

d) Po stránce ženijních prací bylo v roce 1952 provedeno:

v 1. vojenském okruhu
- takticko-ženijní průzkum, zaměření a vykolíkovaní hlavního pásma obrany
- takticko-ženijní průzkum druhého pásma obrany
- průzkumy pro plán operačních zátarasů
- zkušební vykopání zákopů ve čtyřech plukovních úsecích na západní hranici
- všechny ženijní propočty a potřebná dokumentace
- zajištěn potřebný materiál a nářadí
- zajištěna část potřebných skladovacích prostorů
- ženijní jednotky vycvičeny v budování operačních zátarasů

v 2. vojenském okruhu
- takticko-ženijní průzkum, zaměření a vykolíkovaní hlavního pásma obrany, s ženijními propočty a potřebnou dokumentací

V roce 1953 je zaplánováno provedení těchto takticko-ženijních prací

v 1. vojenském okruhu
- doplňující průzkumy druhého pásma obrany
- dobudování hlavního pásma obrany na západní státní hranici, zejména vybudování palebných postavení pěchotních zbraní
- takticko-ženijní průzkum třetího pásma obrany s potřebnou dokumentací
- takticko-ženijní průzkum příčných postavení s potřebnou dokumentací

v 2. vojenském okruhu
- doplňující průzkum hlavního pásma obrany
- takticko-ženijní průzkum druhého pásma obrany s potřebnou dokumentací
- takticko-ženijní průzkumy podle plánu operačních zátarasů

V závěru se vše shrnuje a je určeno, že co se týká plánu „Sokol“ vše potřebné v dokumentaci bude hotovo do konce července 1953. O měsíc dříve měly být hotovy mobilizační přípravy s tím, že budou upraveny podle nového „Plánu mobilizačního rozvinutí vojsk československé branné moci“.
S plánem budou seznámeny jen úzké špičky armádních velitelství a do vojsk se vše dostane, až bude potřeba.
V pracích na vybudování obranných pásem se bude pokračovat podle zvláštního plánu.

PLÁN SOUSTŘŽEDĚNÍ HLAVNÍCH SIL ZMOBILIZOVANÉ ČESKOSLOVENSKÉ ARMÁDY „HVĚZDA“


Cílem plánu bylo:
- pod ochranou jednotek krytu hranic zmobilizovat, soustředit, připravit k boji všechny síly armády podle „Plánu mobilizačního rozvinutí vojsk československé branné moci“
- soustředěnými hlavními silami armády být podle vývoje situace připraven zaujmout bojovou sestavu pro některou z variant, a ty byly čtyři

Varianta 1:
v případě nepřipravenosti nepřítele a výhodných podmínek pro provedení útočné operace provést vlastní útočnou operaci jednotkami krytu hranic dvěma armádními sbory v prvním sledu, s postupným narůstáním sil

Varianta 2:
pokud podmínky pro útočnou operaci jednotek krytu nebudou příznivé, zajistit aby pod ochranou krytu soustředit hlavní síly armády v prostoru západně, jihozápadně a jižně od Prahy k secvičení vojsk a být v pohotovosti zaujmout bojovou sestavu pro variantu 3 nebo 4 podle situace

Varianta 3
v případě výhodných podmínek zaujmout sestavu pro provedení útočné operace všemi silami armády při ponechání nejnutnějších záloh hlavního velitelství

Varianta 4
v případě vážného nebezpečí zaujmout obranu západní a jižní hranici státu dvěma armádami při ponechání dvou armádních sborů v záloze Hlavního velitelství.

Plán „Hvězda“ plánuje a předvídá jen soustředění vojsk k jednotlivým variantám. Bojové úkoly budou vydány podle aktuální situace.
Proto je důraz plánu kladen na co nejlepší a nejreálnější proplánování silničních přesunů vojska převozů materiálu a železničních transportů.

I na tomto plánu pracuje jen malá skupina obeznámených lidí. V únoru 1952 byly oba tyto plány představeny představitelům sovětského generálního štábu. na základě konzultací se sovětskými spojenci byly plány v některých bodech upraveny.
V listopadu 1952 byly sovětským spojenců odeslány:
- kopie plánu “Hvězda“, druhá varianta s mapou
- textové vysvětlivky
- mapa sestavy letectva a vojsk protiletecké obrany státního území
V prosinci 1953 byly k těmto dokumentům připojeny:
- mapa dislokace vojsk ČSA v míru a jejich rozvinutí v mobilizaci
- mapa dislokace letectva v míru a jeho rozvinutí za mobilizace

Do jara roku 1953 byly zpracovány všechny potřebné kalkulace pro plány silničních přesunů a železničních převozů všech variant plánu „Hvězda“.

A nyní trochu HISTORIE:

Na závěr této kapitoly se vrátím k silám naší armády. V minulé kapitole jsem uvedl, že se mi nepodařilo zjistit nic o 1. tankovém plamenometném praporu. Nakonec to není pravda. Díky tomu sem dostává komplexnější informace o plamenometných jednotkách a materiálu naší armády.

Na základě vlastních zkušeností a zkušeností Rudé armády naše armáda počítala s použitím plamenometů. Na konci roku 1949 byly k dispozici tyto ohňometné prostředky:
- plamenomety 41N „Flammenwefer 41“ asi 850 kusů, přenosné
- plamenomety ROKS-3 sovětského původu asi 1 000 kusů, přenosné na zádech.
- ohňové fugasy FOG-2 sovětského původu v počtu také asi 1 000 kusů. Dalších 150 kusů jich bylo v SSSR zakoupeno v roce 1950

Obrázek Obrázek

Fugasy byly používány při budování ohňometných polí s cílem ničení tanků a živé síly nepřítele při odrážení mohutných útoků. FOG-2 vážil 50 kilo, obsahoval 20 litrů hořlaviny pošlehl až 110 metrů daleko. Dobře tedy zapadaly do tehdejší převážně obranné strategie naší armády.

Obrázek

Rudá armáda používala i několik typů ohňometných tanků, nejvíce byl rozšířen ohňometný tank OT-34, na bázi tanku T-34.
Tank vezl 110 litrů hořlaviny a byl schopen tří zášlehů v délce 10 vteřin a na vzdálenost 90 až 105 metrů. Plamenomet obsluhoval kupodivu řidič tanku, protože měl pevnou výšlehovou trubici a muselo tedy mířit celým tankem.

Obrázek

Od roku 1944 byl zaveden stejný tank s novým typem plamenometu s nádrží 200 litrů a bylo možno pálit až 20x po 10 litech hořlaviny. Zde už bylo možno použít odměr výšlehové trubice 15° na obě strany.
Celkově bylo vyrobeno 1170 ohňometných tanků na bázi tanku T-34 a 331 kusů tanků na bázi tanku T-34/85.
V sovětských ozbrojených silách byly tyto tanky až do konce padesátých let, kdy byly vyřazeny nahrazeny novými ohňometnými tanky na bázi tanků T-55.

Jelikož se ohňometné tanky v boji osvědčily, bylo uvažováno v naší armádě o tom, že se zavedou do výzbroje také. Na počátku stály 4 kusy ohňometných tanků Pz-III, ale jejich velmi špatný technický stav to neumožnil.

Obrázek

Začalo se jednat se sovětským spojencem, ale ten považoval své stroje také za zastaralé a jejich zařazení nedoporučil. Pozadí neznám, ale když víme, že je SSSR měl ve výzbroji až do konce padesátých let, je to poněkud zvláštní. Možná jich bylo jen málo anebo to s tím zastaráním byla pravda.

Následoval vlastní vývoj plamenometného tanku PM-1 na podvozku stíhače tanků ST-1, který probíhal v ČKD Sokolovo za spolupráce Vojenského technického ústavu. Prototyp měl plamenomet s dosahem 60 metrů a jeden kulomet. Po dalších úpravách se podařilo dálku výšlehu zvýšit na 90 až 140 metrů, což bylo solidní, ale v roce 1955 naše armáda už o ohňometný tank neměla zájem.

Obrázek

Tedy celá položka 1. tankového plamenometného praporu v bojové sestavě armády do roku 1956 byla o ničem. Byla to předpokládaná síla, ale nikdy nebyla ustavena. Více o tanku PM-1 najdete zde: http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/40764

Plamenomety ROKS-3 a fugasy FOG-2 byly ve výzbroji 105. plamenometného praporu až do jeho zrušení v roce 1958. Tento prapor vznikl v roce 1. listopadu 1952 a byl k 1. listopadu 1954 přejmenován na 105. ohňometný prapor. Nakonec byl přejmenován na 105. prapor chemické ochrany. V šedesátých letech byl reorganizován na 105. pluk chemické ochrany.

V Sovětském svazu byly na počátku padesátých let zavedeny do výzbroje dna nové typy plamenometů a to:
- lehký pěchotní plamenomet LPO- 50
byl určen k ničení úkrytů nepřítele, jeho automobilní techniky a k ničení živé síly protivníka a zakládání ložisek požárů. Do výzbroje plamenometných jednotek naší armády byl zaveden v roce 1955.

Obrázek

Obsah hořlaviny v nádržích: 3 x 3,3 litrů
Pracovní tlak: 5,9 MPa
Elektrický zapalovač: 6 V
Dosah: 70 m
Příprava k boji: 8 - 10 minut.
Hmotnosť: 23 kg / 15 kg bez horľaviny
Obsluha: 1 muž

- těžký pěchotní plamenomet TPO- 50
byl určen k ničení úkrytů nepřítele, jeho lehce obrněné a automobilní techniky a k ničení živé síly protivníka a zakládání ložisek požárů. Do výzbroje plamenometných jednotek naší armády byl zaveden v roce 1957. Nahradil tak doposud užívaný kořistní a sovětský materiál.

Obrázek

Technické údaje:
Obsah hořlaviny v nádržích: 3 x 21 litrů
Pracovní tlak: 5,9 MPa
Elektrický zapalovač: 6 V
Náměr: 2 - 50º
Dosah: 140 - 180 m
Příprava k boji: 8 - 10 minut.
Hmotnost: 173 kg / 130 kg bez hořlaviny
Obsluha: 2 muži

U 105. praporu chemické ochrany byla v organizaci plamenometná rota, která tyto dva typy plamenometu měla ve výzbroji.

ROKS-3 byly ve výzbroji 1. výsadkové brigády a cvičilo se s nimi i v chemickém učilišti. Zde byly nahrazeny také LPO-50 až TPO-50. Pro ohňometné fugasy FOG-2 bylo nakonec nalezeno i využití při výcviku a to tak, že po úpravě byly používány pro imitaci jaderných výbuchů. Poprvé se tak stalo v roce 1954 na VVP Hradiště, dnes Doupov a to při cvičení útvarů 3. sboru.

Tolik tedy něco málo k našim ohňometným jednotkám.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Organizace československé armády v letech 1945 až 1956-I

Příspěvek od Pátrač »

Kapitola třetí: VÝVOJ VOJENSKÉHO MYŠLENÍ, OPERAČNÍ UMĚNÍ A TAKTIKA POUŽITÍ ČESKOSLOVENSKÉ ARMÁDY


Také tato kapitola nebude moc dlouhá. Dochovaných dokumentů, či spíše zatím nalezených dokumentů není až tak moc.

Od roku 1945 tedy od roku ukončení největšího válečného konfliktu lidských dějin, který mnohonásobně z hlediska úbytku lidské populace a neuvěřitelné ničení předčil válku, která měla být poslední z válek, tedy Velkou válku, do roku 1956, kdy naše země vstoupila do Varšavské smlouvy, byly položeny i základy československého vojenského myšlení, operačního umění a taktiky.

Pokud měl vzniknout nějaký organizační rámec armády obnovené republiky, bylo potřeba najít odpovědi na mnoho otázek. Dnes bychom řekli, že bylo potřeba vyhledat a popsat možné hrozby a najít nástroje metody, jak jim čelit v relevantním čase a prostoru.

Otázka první zněla: Kdo bude v budoucnosti naším hlavním nepřítelem?

Odpověď byla nasnadě. Mělo to být znovu Německo. Naše země nebyla členem žádné koalice a Německo bylo rozděleno na okupační zóny spravované bývalými spojenci. Ale i tak bylo jasné, že Okupační síly nemohou být v Německu trvale a že jakmile se převalí několik let, bude provedena denacifikace a potrestání válečných zločinů, bude Německo tak jako po Velké válce usilovat o obnovu své ekonomické síly a logicky i své vojenské síly. Jenže to platilo jen krátkou dobu. Od Churchillova projevu v americkém Fultonu začal nezadržitelný rozpad protihitlerovské koalice. Takže představa, že dojde k válce mezi Německem a jeho východními slovanskými sousedy byla postupně nahrazena myšlenkou, že další válka bude mezi slovanskými státy, které budou čelit německo-anglosaské koalici.

Postupné upevňování sovětského vlivu ve všech východních státech, likvidace zbytků demokratických tendencí v nich byl nezastavitelný proces, který skončil únorovým převzetím moci komunisty v naší zemi a na dlouhé desítky let rozdělil Evropu a svět na dva proti sobě stojící politické, ekonomické vojenské bloky.
Hrozbou, kterou západní svět viděl za železnou oponou, se rozhodně nehodlal nechat zaskočit. Za předchůdce NATO je považován Bruselský pakt, který 17. března 1948 podepsaly Belgie, Nizozemí, Lucembursko, Francie a Spojené království. Jenže i tak se díky výše popsané podivné metodě počítání sovětských divizí, bylo jasné, že to nestačí a že k obraně proti Sovětskému svazu je zapotřebí i účast Spojených států.

Brzy se začalo uvažovat o nové, větší vojenské alianci. To vyústilo v Severoatlantickou smlouvu, která byla podepsána 4. dubna 1949 ve Washingtonu všemi pěti státy Bruselského paktu, Spojenými státy, Kanadou, Portugalskem, Itálií, Norskem, Dánskem a Islandem. Podle místa podpisu se někdy nazývá Washingtonskou smlouvou.
Smlouva obsahuje 14 článků, mezi hlavní patří článek 5:
Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblast.
Na východ od Železné opony nic takového neexistovalo. Od roku 1949 bylo jasné, že náš nepřítel bude gigantický vojensko-ekonomický kolos.

Na naší straně rozdělené Evropy bylo s krajním znepokojením sledováno jak USA a Velká Británie rychle upustily od závěrů Postupimské konference, která měla zajistit, že Německo už nikdy nebude pro nikoho hrozbou. Velmi rychle bylo rozhodnuto, že v zájmu boje proti komunismu bude muset dojít ke znovuvyzbrojení Německa a jeho zapojení to společné obrany západního světa. Celý tento proces bývá členě do tří etap.

1) První období je dáváno do let 1945 až 1949. Bylo mimo jiné charakterizováno osvobozováním německých druhoválečných generálů a vysokých důstojníků, někdy i válečných zločinců, tedy podle vidění naší strany barikády - zločinců z vězení. Američané a Britové je ve svých okupačních pásmech organizovali do „studijních skupin“, „pracovních týmů“, skupin analytiků pro zobecňování zkušeností z východního válečného tažení. Cíl: detailně pochopit jak bojuje Rudá armáda a jak asi budou bojovat i její spojenci.
Německý generál Hans Speidel přednášel pro americké důstojníky a zpravodajce v západním Německu a ve Švýcarsku. Zaměřoval se zejména na zkušenosti fašistického wehrmachtu na německo-sovětské frontě. Tento voják je někdy označován za autora taktiky spálené země v SSSR – myslím si, že nespravedlivě. Mimo jiné také tvrdil, že válka s východem je nevyhnutelná.

2) Druhé období je vřazeno do let 1949 až 1955. Vznik Spolkové republiky Německo 23. května 1949 znamenal potvrzení faktického stavu – Německo zůstalo rozděleno na dva státy. Kdo je toho větší viník nebudu hodnotit, je to jedno – hlavní je že vznikl úplně nový status quo. Vznik NDR 7. října 1949 byl toho potvrzením. První spolkový kancléř Konrád Adenauer se osobně zasadil o obnovu vojenské síly své země.
1. března 1952 Adenauer na schůzi aktivu CDU v Heidelbergu formuloval celkovou vojenskostrategickou koncepci SRN těmito slovy: „Představuji si vývoj takto – až bude Západ silnější než Sovětský svaz, pak nastane den vyjednávání s Rusy.“ To by nebylo nic nového.
26. května 1952 byla v Bonnu podepsána Smlouva o vztazích mezi SRN a západními mocnostmi. O den později byla v Paříži přijata smlouva o Evropském obranném společenství. Západoevropské země počítaly s účastí Nového německého státu, který ale měl zůstat pod kontrolou a to znamenalo, že na jeho území zůstanou vojenské kontingenty USA, Británie, Francie, Kanady a malé součásti dalších zemí.
30. srpna 1954 Francouzské národní shromáždění projekt Evropského obranného společenství, shodilo ze stolu. 23. října 1954 západní mocnosti ukončily okupační statut ve Spolkové republice Německo. Ve stejný den byl přijat mezi západními mocnostmi a Spolkovou republikou „Protokol ke smlouvě NATO a přístupu SRN“. Celá série těchto tak zvaných Pařížských dohod vstoupila v platnost 5. května 1955. A 9. května 1955 byla SRN přijata do amerického bloku NATO.

3) Třetí období je už otevřené vyzbrojování Spolkové republiky a vznik Bundeswehru. Je fakt, že do jeho řad bylo včleněno velké množství důstojníků a generálů Wehrmachtu a Luftwaffe. Nová německá armáda se během studené války stala páteří konvenčních sil NATO ve střední Evropě. Měl tehdy téměř 500 tisíc vojáků a 170 tisíc civilních pracovníků. Tedy západoněmecká armáda se postupně stala velkou silou, obávanou a respektovanou. Náš protivník se tedy dostal do formy už 10 let po válce a 15 let po ní už byl ve špalkách i vojensky. Velké množství stálého stavu Bundeswehru pocházejícího z války byla velkou propagandistickou nahrávkou na smeč pro socialistické ideology

Otázka druhá: Kdy vznikne válečná situace, která bude vyžadovat armádu připravenou na vedení soudobé války?

Podle tehdejších názorů bylo považováno za pravděpodobné, že Německo se znovu ekonomicky a ruku v roce s tím i vojensky postaví na nohy za 15 až 20 let. To bylo bráno jako limitní doba, kdy musí být naše země připravena k nové válce. Jenže zapůsobil fenomén přijatý Kongresem 3. dubna 1948 s cílem organizovaně zabezpečit americké úsilí pomoci poválečné Evropě. Byl to Marhallův plán V důsledku odmítnutí ze strany zemí východního bloku byl plán omezený jen na západní Evropu. Německo bylo třetím největším příjemcem této pomoci. Jeho ekonomika se i díky doplnění velkých ztrát obyvatelstva za války odsuny Německé populace z mnoha částí Evropy – nejvíce jich bylo vystěhováno z našich Sudet a Východního Pruska – velmi rychle rozvíjela díky tomu i základna pro budoucí ozbrojené síly.

V roce 1952 se členy NATO staly Řecko a Turecko. Někdy v té době započalo budování sítě Gladio, evropského protikomunistického odboje organizovaného Severoatlantickou aliancí. V roce 1953 oznámil Sovětský svaz, že by se měl připojit k NATO, aby se zachoval mír v Evropě. Členské země se ale bály, že Sovětský svaz chce Alianci oslabit, a tak návrh zamítly. Přijetí Západního Německa do Aliance 9. května 1955 popsal Halvard Lange, tehdejší ministr zahraničí Norska, za „rozhodující zlomový bod v dějinách našeho kontinentu“.

Odpovědí Sovětského svazu na tuto událost bylo vytvoření Varšavské smlouvy, kterou 14. května 1955 podepsaly Sovětský svaz, Maďarsko, Československo, Polsko, Bulharsko, Rumunsko, Albánie a Německá demokratická republika. Válečná situace, která mohla vést k válce tak přišla už po necelých 10 letech od konce války. Tato druhá otázka je zodpovězena tak, že odpovídá i na čtvrtou a pátou otázku, předposlední a poslední otázku kdo bude spojencem nepřítele a kdo bude spojencem naším. Nám nyní zbývá zodpovědět třetí otázku.

Otázka třetí: Jaký bude charakter války, kterou lze očekávat?

Prvotně se předpokládalo, že válka bude mít koaliční charakter jako druhá světová válka. Dále se předpokládalo, že se vší pravděpodobností se dotkne velké části světa. Své spojence prvotně vidělo velení našeho státu i armády ve státech protihitlerovské koalice, ale po jejím rozpadu bylo jasné, že tudy cesta nepovede. Položení Železné opony vytvořilo úplně jiné podmínky. Jediní spojenci co byli najednou k dispozici, byly státy východního bloku a nosným spojencem byl Sovětský svaz. Země, ze které velká část naší populace byla nadšena, ale který jako nosný spojenec velmi rychle převzal roli Velkého bratra v tom nejhorším slova smyslu. A k tomu si přivzal roli Neomylného, roli Učitele a roli Rákosky na neposlušné. Ale trvalo dlouho, než to většině populace došlo. V této době vše fungovalotak, jak si Sovětský svaz stále řízený Stalinem přál.
Další myšlení vedlo k názoru, že válka bude opět koaliční, ale budou bojovat německo-anglosasské - rozumíme západní – státy proti slovanské části Evropy.

Zodpovězení těchto otázek způsobem jaký jsem popsal, se stalo základem pro vojensko-strategické úvahy.
Tedy to vedlo k tomu, co už víme – zásadní redislokaci armády, která prioritně obsadila západní části země, a tedy i pro rozpracování jejího celkového organizačního rámce. Další odraz to nabralo ve tvorbě nástupových plánů a konfiguraci zbrojních programů.

Velení armády projevilo výraznou snahu maximálně respektovat základní limitující faktory vojenské výstavby státu. V úvahu byly brány:
- lidské a hospodářské zdroje společnosti
- demografické změny v českém a slovenském pohraničí
- geografická poloha i tar československé území
- spojenecké svazky.

Tvorba doktríny byla složitá a do úvahy se bralo vše, i naděje a prohry První republiky. Jako první je potřeba vidět fakt, že byla od samého počátku odmítnuta výhradně defenzivní strategie. Toto pojetí, které se stalo nakonec nosným pro poslední roky První republiky. Vzpomeňme, že předmnichovská armáda byla připravena v boji postupně obětovat celé Čechy, tedy území s největší hustotou populace a nejsilnějšími ekonomickými zdroji. Těžiště operací bylo položeno od Českomoravské vrchoviny na východ. Nešlo o to, že by se Čechy nebránily. Naopak. Ale bylo dopředu považováno za jisté, že budou ztraceny a že bez příchodu spojenců do války je nebude možno vybojovat zpět.

Vyhodnocení totálního debaklu defenzivní strategie Francouzů vedlo k tomu, že bylo považováno za základní povinnost vytvořit takovou schopnost krytu státní hranice a jejich rozhodnou obranu, aby nepřítel pokud vůbec, obsadil co nejmenší části našeho území a současně bylo možno zmobilizovat, vyvést vojska do bojových sestav a nepřítel odrazit zpět na jeho území.

Velení armády správně vyhodnotilo - vzhledem jak se svět a Evropa změnily – že hlavní směr příchodu nepřítele je na naší jihozápadní hranici. Tedy zde bylo rozhodnuto položit těžiště obranných a v případě úspěchu i útočných operací.
Hodně se o tom diskutovalo v Národní radě obrany státu, jejíž složení – komunisté měli menšinu – tímto závěrem nebyla ochotna souhlasit jen tak.
Znamenalo to hodně:
- nové řešení dopravní infrastruktury ve směru východ - západ
- vybudování nové sítě letišť pro armádní letectvo a od roku 1955 i pro letectvo nově zřízené PVOS
- nové skladové základny
- nové ubytovací kapacity

Tvar našeho území, jeho vysunutí přímo k nepříteli a jeho malá operační hloubka z naší země dělaly stát velmi zranitelný. Když k tomu dáme vysokou koncentraci obyvatelstva a vysoké zprůmyslnění, bylo to ještě horší. Naše zranitelnost leteckými údery byla doslova deprimující.

To vyžadovalo, něco, co se nakonec stalo naší mimořádnou předností a až do konce ČSLA která vzešla z této armády, kterou zde popisuji, činilo přes mnoho problému obávanou sílu. Byl vytvořen takový systém mobilizace a vyvedení vojsk z posádek do prostorů soustředění a tvorby bojových sestav, který zajistil přechod armády z mírového na válečný stav v časech, které jsou dnes nedostupné pro většinu armád světa. Konkurovat by jim dnes mohly snad jen Izraelské obranné síly.

Dále bylo vytvořeno prostředí, které umožnilo rychlé a maximalistické využití zdrojů celé země pro vytvoření a zásobování silné polní armády. Proto se třeba se železničními převozy počítalo jen po omezenou dobu a těžiště přesunů bylo položeno na silniční dopravu. Aby i ta byla zatížena co nejméně a tím i snížena její zranitelnost, byly útvary a svazky rozmístěny co nejblíže prostorům svého předpokládaného nasazení.

Ale to prvotní a nesmírně důležité byl kryt hranic, který měl zajistit obranu hranic a příhraničního území. Bralo se to nesmírně vážně. 80% pěších svazků bylo soustředěno v blízkosti hranic od Aše po Šamorín a jejich vybrané prapory a pluky s velkou vážností cvičily vyvedení do postavení k plnění úkolů obrany krytu.
Na západní polovině podélné středové osy státu byly dislokovány rychlé divize a tankový sbor. Jejich úkol byl jasný. Pokud pěší divize začnou ztrácet bojiště, okamžitě zahájit operace pro jejich podporu a pokud to podmínky dovolí i útočné operace omezeného rozsahu.

Jak to bylo, ukazují další dva obrázky:

Obrázek

První ukazuje dislokaci naší armády k 1. říjnu 1947. Ještě je rozptýlena po území celé země. Barevně jsou odlišeny:
- pěší divize, zelená barva
- rychlé divize, barva červená
- tankový sbor, modrá barva

Obrázek

Druhý ukazuje dislokaci naší armády k 1. říjnu 1949. Už byla redislokována podle nových politicko - vojenských dispozic. Barevně jsou opět odlišeny podle stejného barevného kódu.
- pěší divize, zelená barva
- rychlé divize, barva červená
- tankový sbor, modrá barva

Tyto neuvěřitelné změny se odehrály za dva roky. To ledacos vypovídá o organizačních schopnostech a odhodlání vytvořit co nejrychleji podmínky pro obranu po válce obnovené republiky.

OBRANNÁ OPERACE

V letech 1945 až 1948 byla poplatná zkušenostem z právě ukončené války. Rozhodnou roli sehrávaly široce založené tankové údery, podporované letectvem a zejména na východní frontě dělostřeleckými přípravami o jakých se do té doby nikomu ani nesnilo.

Vybudovaná obrana tedy musela být:

- protitanková, což se mělo docílit nasyceností bojových sestav protitankovými zbraněmi, protitankovými zátarasy výbušnými i nevýbušnými a vytvářením protitankových uzlů na tankových směrech

- protiletadlová, kdy měla být schopna zajistit primární ochranu sil a prostředků před leteckými údery

- měla zajistit co nejlepší přežití sil a prostředků při dělostřelecké přípravě budováním úkrytů, možností jejich rozptýlení a dále opět jejich koncentraci k odražení samotného útoku. Součástí snížení účinků dělostřelecké přípravy nepřítele mělo být i organizování vlastní dělostřelecké protipřípravy a ničení nepřátelského dělostřelectva pomocí vlastních těžkých děl.

Následující obrázek ukazuje, jak měla vypadat vybudovaná obrana.

Obrázek

Co na obrázku vidíme?

Jako první na co nepřítel narazí, bude předsunuté postavení. V té době šlo souvislou linii opěrných bodů pěších čet posílených těžkými kulomety a lehkými děly. Jejich úkolem bylo zachytit první nápor předvojů a pokud možno donutit nepřítele k rozvinutí do čistých bojových sestav a tím je vystavit působení vlastních zbraní. Bylo vysunuto 4 až 5 kilometrů od předního okraje.
Dále mělo zachytit aktivity nepřátelského průzkumu, zajistit vlastní průzkum a pozorování a při ústupu do hlavního obranného postavení, tehdy nazývaného postavením hlavního odporu, udržet nepřítele úporným bojem v rozvinutých sestavách.

Následovalo postavení hlavního odporu. Bylo hluboké 4 až 6 kilometrů a bylo tvořeno třemi zákopy a byly v něm rozmístěny jednotky prvního sledu pěších pluků. Před postavením hlavního odporu ještě bylo postavení předních hlídek. Přední hlídky měly za úkol pozorování a včasné varování před příchodem nepřítele a měly být poslední linií zachycení aktivit nepřátelského průzkumu.

Následovalo záchytné postavení, které mělo za úkol zachytit jak ustupující vlastní jednotky a tak a to hlavně nepřítele, který prorazil postavení hlavního odporu. Zde bylo žádáno rozmístit protitankové dělostřelecké jednotky a bylo obsazeno částí sil druhých sledů prvosledových pěších pluků.

Poslední obrannou čárou hlavního pásma obrany bylo zadní postavení, což byla poslední čára odporu prvosledových pěších pluků. Celá hloubka Hlavního pásma obrany byla 4 až 6 kilometrů.

V hloubce 10 až 15 kilometrů bylo druhé pásmo obrany, obsazené silami druhosledových pluků posledových divizí. Hloubka druhého pásma obrany byla také 10 až 15 kilometrů a tato dvě pásma byla taktickou hloubkou obrany.

Operační hloubka obrany potom byla 50 až 60 kilometrů a tvořilo ji třetí a čtvrté pásmo obrany. Tato pásma obsazovaly druhosledové divize armád, nebo vojska ze zálohy vrchního velení armády. V třetím pásmu obrany byla také vyčkávací postavení tankových sborů, které měly za úkol v případě nouze zahájit střetný boj s proniklými silami nepřítele a pokud by se obraně dařilo, měly být hlavní údernou silou pro protiútoky a odražení nepřítele do jeho výchozích postavení a přenesení bojových operací na jeho území.

Taktická a operační hloubka obrany spolu tvořily strategickou hloubku obrany, která byla 100 a více kilometrů.


ÚTOČNÁ OPERACE

Další obrázek ukazuje schéma průlomu nepřátelské obrany, silami armádního sboru.

Obrázek

Obrázek je velmi pečlivě vypracovaný a je myslím poměrně jasný. Ale pár slov uvedu, abych, nevypadal, že na čtenáře kašlu.

Dvojitá čára s prolomeními vyznačuje hranice útočného pásma 22. armádního sboru. /točné pásmo sboru je staženo šířku 6 kilometrů v místě dotyku čelních jednotek pěších divizí s předním okrajem nepřítele. To vytvoří potřebnou převahu nad bránícím se nepřítelem.

Každá divize je podporována vlastní divizní dělostřeleckou skupinou a sbor nasadil do boje svoji sborovou dělostřeleckou skupinu. Po splnění bližšího úkolu divizí prvního sledu se tyto divize stáhnou vpravo a vlevo hranicím sborového pásma a střed sestavy zaujme druhosledová pěší divize. To umožní zajistit potřebnou koncentraci sil a prostředků pro splnění dalšího úkolu divizí prvního sledu, který je totožný s bližším úkolem armádního sboru.

Očekávaný protiútok tankových jednotek nepřítele pomáhá zastavit protitanková záloha sboru. Pohyblivý odřad zatarasovací potom přehrazuje rizikové směry a v případě nouze vypomáhá protitankové záloze. V dané době by tíhu úkolu nesla pěchota. Tankových jednotek bylo málo a tak by pěchota v mnoha případech zůstala sama se svým organickým a posilovým dělostřelectvem.

Dosažením čáry splnění úkolu dne armádního sboru by skončili bojové operace a sbor by zahájil reorganizaci poničených jednotek, doplnění materiálu a výzbroje, přísun dělostřelecké munice a zakopal by se. Připravil by se na možnou útočnou aktivitu nepřítel v nočních hodinách.

Závěr

Máme za sebou další díl cyklu o naší armádě v letech 1945 až 1956. V dalším dílu se budeme zabývat pouze a jen tím, jak naše země v dotčených letech zahájila nové vyzbrojování své armády. Tedy podíváme se jak československá armáda za 11 let dorostla do úrovně, která snese s rovnání s kvalitou výzbroje a vybavení armády prvorepublikové ale výzbrojí pro možnou novou válku.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Flogger G
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 920
Registrován: 24/9/2009, 15:01
Bydliště: Č.Budějovice

Re: Organizace československé armády v letech 1945 až 1956-I

Příspěvek od Flogger G »

Rozhodně nebylo plánovačům co závidět. Letecké síly NATO v Evropě a severní Africe byly opravdu moderní a silné. Porovnávat naše vrtulové troje, až na letku S-101 ( 11 x Jak-23) a S/CS-92 ( 8 x Me-262), s letouny F-80, F-84, Gloster Meteor, DH Vampir a DH Venom, by bylo směšné. Nosný typ stíhačky S-199 měl tak bídné parametry a nedobré letové vlastnosti, že byl spíše nebezpečný svým pilotům než případnému protivníkovi. Ještě v r. 1951 v Plzni používali piloti na noční stíhání kořistní LB-79 (2 x He-219 Uhu).
Naposledy upravil(a) Flogger G dne 16/5/2014, 07:48, celkem upraveno 2 x.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Organizace československé armády v letech 1945 až 1956-I

Příspěvek od Pátrač »

NO pravda je, že letoun Avia S-199 a její cvičná verze byly stroje řekněme poněkud nevydařené.

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=298&t=2672

Zde náme o tomto našem prvním poválečném stroji u nás ve velkém vyráběném od kolegy Hanse moc pěkný článek. Já se jimi zabýval několikrát při svých pracích o naší pomoci Státu Izrael v době jeho vzniku a to tak, že hodně.

V tomto cyklu se Izraelem zabývat nebudu, už bych stejně nic dalšího nedodal.

Jinak Floggere další díl bude o poválečném vyzbrojovaní armády a tedy i našeho poválečného letectva. Budu vděčný za jakýkoliv doplněk - já jsem na letadla a lodě tupý.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Zipoun
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 177
Registrován: 28/12/2011, 06:22

Re: Organizace československé armády v letech 1945 až 1956-I

Příspěvek od Zipoun »

Patrači má ČR takové plány i dnes? Nezdá se ti, že spoléháme na "spojence" (zatím neprověřené co se týká 5. článku NATO) více než v minulosti?

jestli je to OT tak to smažte, ale fakt by mně zajímala strategie ČR v roce 2014 :shock:
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Organizace československé armády v letech 1945 až 1956-I

Příspěvek od Pátrač »

Zipoune, jestli naše armáda něco takového má, tak já o tom nevím a nebudu po tom ani pátrat. Hlavně proto, že mě armáda vyřadila z aktivních záloh a tedy by se to odehrávalo beze mě - tudíž mě to naprosto přestalo zajímat.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
brano
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 277
Registrován: 5/9/2004, 20:17
Bydliště: KE

Re: Organizace československé armády v letech 1945 až 1956-I

Příspěvek od brano »

Nájde sa nejaké bližšie info o tej štvorici plameňometných Pz.III ?
Obrázek
Odpovědět

Zpět na „Organizace armády“