President Masaryk-poválečné projekty vyzbrojení

Odpovědět
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

President Masaryk-poválečné projekty vyzbrojení

Příspěvek od Pátrač »

Obrázek
POHLEDY NA POVÁLEČNOU VÝZBROJ
ČESKOSLOVENSKÉ HLÍDKOVÉ LODI PREZIDENT MASARYK


Kolega Rase mi věnoval knihu. Jmenuje se OD BODÁKU PO TRYSKÁČE, má podtitul nedokončené československé zbrojní projekty v letech 1945 až 1955. Napsal to pan Dubánek Martin a je to kniha jako víno. Jestli máte zájem poznat, co se v naší zemi za pouhých 10 let zkoušelo, shánějte a budete zírat.

K mé radosti je zde i kapitola věnovaná naší hlídkové lodi Prezident Masaryk. A zde její rozpracování z různých pohledů.

Po návratu z amerického zajetí na konci roku 1947 byla tato loď dotažena do Bratislavy a vrátila se tak domů. Byla v bídném stavu. Dva roky se nic nedělo- asi nikdo neměl představu, co s touto lodí dělat. Až 22. března 1949 provedli odborníci ze Škody plzeň prohlídku lodi a a 21. května 1949 byl sestaven seznam, co s lodí lze udělat. A také kdo to udělá.

Loděnice Komárno:

- ji měly vytáhnout na břeh, očistit, obnovit nátěry, vyvařit poškozená místa a vyměnit obšívku tam, kde nesla stopy válečných škod.

- dále bylo rozhodnuto rekonstruovat kabiny, vytvořit nový stěžeň a takeláž

Tyto činnosti měly stát dokonce 900 000 korun.

ČKD Smíchov mělo provést:

- demontáž, rozebrání a vyčištění dvou německých motorů M.W.M typu RS-143

- demontáž pomocného motoru Deutz F-2N-317 a jeho nahrazení motorem Škoda 2S110, což byl poměrně úspěšný motor používaný jako stacionární a po určitých úpravách pro pohon lokotraktorů.

Ten motor stojí za pár slov: byl to naftový motor řadový, čtyřdobý, vodou chlazený levotočivý dvouválec. Vstřikování paliva se provádělo pomocí spalovací vířivé komůrky v hlavě válce. Rozvod motoru je OHV. Motor 2S110 byl součástí stavebnicového systému naftových stojatých motorů typové řady S110. Motory se vyráběly ve 2, 3, 4 a 6-ti válcovém provedení. Tento motor se vyráběl i v mírně upravené variantě do důlních lokomotiv (snížen obsah CO2 v emisích) jako typ 2S110 CO jak v dvouválcovém provedení tak i v tříválcovém (3S110 CO).
Motory vyráběly od roku 1947 do konce devadesátých let a nebyly zastavovány jen do úzkorozchodných lokomotiv, ale i do stavebních strojů, čerpadel, elektrocentrál, železničních jeřábů a malých posunovacích lokomotiv.

Obrázek

Zde máte krásný prostorový obrazový řez tímto motorem. Pro mě jako vojenského paliváře je důležité, že jedna z mutací tohoto motoru a to Slavia 2ST120 byla součástí starších typů čerpadel na PHM v divizních a vyšších skaldech PHM.

Rekonstrukce pohonu měla stát 1 100 000 korun. Dalších 300 000,- měla pak stát kompletní rekonstrukce elektrické rozvodné sítě, rozvodů tlakového vzduchu, vyčištění nádrží a další revitalizace vnitřního vybavení.

Výzbroj se jak se zdá stala obětí vojenské metody řešení problémů, kterou lze nazvat: „CO KROK TO NÁPAD“.

První varianta, která dospěla ke všeobecné shodě:

A- dvě otočné věže z tanku PzKpfw. IV tedy dva tankové kanóny vz.40N (N značilo německý, čili kořistní). Německá armáda vyráběla dvě verze této zbraně:

První s označením: 7,5cm KwK 40 L/43. Zbraň byla použita u Pz.IV ausf.F2 a G.
Úsťová rychlost:740m/s
Průraznost:na vzdálenost 500 metrů byl schopen prorazit 90mm silný pancíř.
Délka hlavně byla 3,2 (s úsťovou brzdou 3,5)metru.
Kanón vážil 495kg.

Druhá s označením -7,5cm KwK 40 L/48. Kanón byl použit u Pz.IV ausf.H a J.
Délka hlavně byla 3,6 (s úsťovou brzdou 3,9) metru.
Kanón vážil 495kg.

Který byl předpokládán na našeho Prezidenta Masaryka nevím. Zdroje jsou vyloženě povšechné.

B- k tomu jeden rychlopalný kanón ráže 20 mm nebo až dva čtyřhlavňové rychlopalné kanóny vz. 38N. Zde mohu uvést, že 20mm protiletadlový čtyřkanón vz. 38 (2cm Flakvierling 38 na lafetě 30/38) byl sestaven ze čtyř kanónů vz. 38, které vznikly na základě požadavku německé armády na zvýšení rychlosti střelby 20mm protiletadlových kanónů vz. 30 používaných v průběhu války ve Španělsku (červenec 1936 až březen 1939). Ve firmě Mauser zbraň přepracovali a podařilo se jim zvýšit rychlost střelby z 280 a 420 ran za minutu.

Obrázek

Jednalo se o tento kus německé výzbroje. Tento co vidíte, jsem si nafotil při mé druhé návštěvě v leteckém muzeu Hatzerim poblíž města be er ševa v Izraeli.

Kanóny se používaly v různých lafetacích po celou dobu války na většině válčišť a také ještě dlouhou dobu po válce se udržel ve výzbroji mnoha armád. Je zajímavé, že po vyřazení těchto zbraní z výzbroje naší armády byly hlavně využity k výrobě vložných hlavní do tankových kanónů.

C- jako další měl být nainstalovaná raketomet ráže 90 mm, typ RK 4, který byl zatím jen ve vývoji, Tento byl úspěšně odzkoušen v lednu 1949. Byl původně v tažené verzi, ale uvažovalo se o jeho instalaci na vhodné kolopásové vozidlo. Rakety měly ráži, jak už je uvedeno 90 mm, dostřel 7 600 metrů a základní verze měla celkově 48 raketnic. Jejich stabilizace během letu k cíly byla zajištěna rotací. Bohužel vývoj tohoto raketometu byl ukončen v roce 1949 a šlo se cestou větších ráží raket a nakonec to přineslo velmi vydařený raketomet 130mm raketomet vzor. 51 na podvozku Praga V3S

Obrázek

Zde je skica zkoušeného, ale do výzbroje nezavedeného československého raketometu 90 mm RK-4

D- doplňková výzbroj měla být tvořena 4 těžkými kulomety vz. 37

Loď měla mít výkonný světlomet o průměru 40 cm a kvalitní radiostanici. Kdyby se toto vše podařilo, vzniklo by velmi těžce vyzbrojené monstrum.

Obrázek

Zde je výkres pana Dubánka, který to ukazuje. Je to ta horní varianta. Pokud by se toto podařilo realizovat- ne přesně s těmito zbraněmi, ale jen s podobnými - stala by se naše hlídková loď vražedným strojem v obrovskou palebnou silou a velkým odstrašujícím potenciálem.

Trochu věštění z koule střelného prachu:

„Nepřítel na Dunaji staví pontonový most. Silná PL obrana odrazila několik náletů letadel. Pod krytem noci připlová naše bojová loď. Ve správný moment vypálí dvě řady raket na samotný most a těžce jej poškodí. Následně položí po dvou řadách raket na levo a pravobřežní dílce - mostu, tedy nájezdové a výjezdové rampy. Na zbytky mostu vypálí po deseti ranách z kanónů ráže 75 mm a ustoupí. Posádka přebije raketomet a opět se vrací, aby dokončil ničení. Následně mizí a na den se maskuje v nějakém meandru“.

Jenže cesty osudu lodi šli jinou cestou, alespoň prozatím. Dne 24. června 1949 byla svolána u ženijního praporu 14 další porada. Ta znovu posoudila stav lodi a odsouhlasila vše mimo výzbroj, k té se mělo vrátit po revitalizaci trupu a pohonu. Jenže Velitelství ženijního vojska brzy změnilo názor a na použití plavidla rezignovalo. Hned na to vstoupil do hry i Vojenský technický ústav, který dne 7. července 1949 který ve své zprávě uvedl:

- loď je slabě pancéřovaná a neodolá ani kulometům ráže 12,7 mm a pěchotním protitankovým zbraním, tedy tarasnicím a pancéřovkám

- na hladině vytváří velký a rozměrný cíl

- není chráněna před leteckými útoky

- je špatně manévrovatelná- což je dáno velikostí

- má velký ponor.

To byl skoro hřebík do rakve. Následně totiž došlo k dohodě mezi Velitelstvím ženijního vojska a 1. oddělením Hlavního štábu, na jehož základě náčelník Hlavního štábu generál Šimon Drgáč zrušil požadavek na zajištění výzbroje a loď měla být nabídnuta k odprodeji.

O plavidlo nikdo nejevil zájem. Přece jen se zde promítaly animozity nového režimu proti první republice a logicky tedy proti samotné lodi nesoucí jméno prvního prezidenta demokratického Československa. Chátralo bez jakékoliv pozornosti v Zimním přístavu v Bratislavě. Bylo zde pod ostrahou lodní roty 14. ženijního praporu. Jenže zde se našlo několik lodníků tělem i duší a těm tento dle nich neutěšený a hlavně nezasloužený stav nedal klid. A ti se dali do práce, která jim dělá ještě dnes čest. Ve volném čase se podařilo vojákům a důstojníkům 52. pontonového pluku loď uvést do provozuschopného stavu.

Tváří tvář této iniciativě nemohlo MNO hrát mrtvého brouka. Šimon Drgáč, který vůkolem této lodě na základě stanoviska Vojenského technického ústavu dal k ledu, už v armádě nebyl. Semlely ho politické procesy v padesátých letech a v době kdy toto probíhalo, už byl zavřen na Mírově a čekal ho neuvěřitelný 24 letý test.

Dne 14. října 1953 proběhla komisionální prohlídka lodi, která měla posoudit její stav a současně posoudit, jaké možnosti výzbroje by pro ni v novém čase připadaly v úvahu. Uvažovalo se hlavně o přeměně lodi na silnou plovoucí protiletadlovou baterii s možností:

- doprovod konvojů nákladních lodí po celé délce Dunaje od Černého moře po Bratislavu

- zesílit protiletadlovou obranu přístavů na řece

- podpora pozemních vojsk v pobřežním pásmu kolem řeky.

Uvažovalo se o vybudování pěti palebných stanovišť. Dvě už byla k dispozici, zde bylo potřeba jen provést úpravy. Tři další bylo potřeba vybudovat, což bylo ale spíše ku prospěchu- byla by na míru a ergonomicky by plně odpovídala instalované zbrani. Poprvé do toho, jak by loď měla být vyzbrojena, měli co mluvit i sovětští poradci.

Nakonec bylo stanoveno, že posádka bude 38 mužů a na palubě bude 5 rychlopalných zbraní:

- dvě- na přídi a zádi ráže 57 mm

- tři - nástavbách měly tvořit nově zavedené československé dvoukanóny typu PLDvKvz.53 ráže 30 mm.
Obrázek

Zde opakuji obrázek umístěný výše, zde je to ta spodní varianta.

Byl zde ale jeden problém. Nové PLDvK vz.53, my je známe v tažené verzi ale hlavně ve verzi slavných Ještěrek ve verzi samohybný PLDvK Praga vz. 53/59 byly do armády teprve zaváděny a byl jich zoufalý nedostatek. A kanóny ráže 57 mm naší možné vlastní produkce se ještě nacházeli ve fázi vývoje, tedy dolaďování jejich bojeschopnosti při rychlém zavedení do výzbroje v letech 1952 až 1953.

Obrázek

Historie zbraně PLDvK vz.53 sahá až do časů Druhé světové války, kdy byl český průmysl nucen pracovat pro síly Třetí říše. Roku 1940 si německé námořnictvo objednalo rychlopalný kanon ráže 30 mm, jehož hlavním účelem by byla protiletadlová obrana nacistických ponorek. České firmy se zapojily jak do vývoje munice, jenž probíhal v Konstruktě Praha a Zbrojovce Vsetín, tak do přípravy samotného kanonu, na kterém od roku 1942 pracovala Zbrojovka Brno. Zbraň byla dořešena roku 1943 a pod označením ZB 303 nabídnuta Němcům. Prototyp zbraně německé produkce se nepovedl a úkol převzala opět Zbrojovka. Do konce války bylo vyrobeno cca 125 kusů, ale do bojové činnosti už nezasáhly. Zbrojovka Brno ale zbraň hned po válce nabídla armádě osvobozeného Československa, a to pod názvem ZK 414.

Československá armáda se rozhodla, že tento kvalitní 30 mm rychlopal zavede do výbavy jako zbraň protiletadlové obrany vojsk. Zkoušky probíhaly s jedním kanonem na dvoukolové lafetě, ale pro sériové provedení byla určena montáž dvou kanonů na čtyřkolové lafetě. Tento zbraňový systém byl zařazen do výzbroje v roce 1953 pod označením „30mm protiletadlový dvojkanon vzor 53“, zkráceně PLDvK vz. 53. Tedy takto vnikl ten kus zbraně, co měl být instalován na Masarykovi.

Zde je fotka- současná jeho samohybné mutace, kterou není potřeba představovat:
Obrázek

Byla to klasicky vyřešenou automatickou zbraň na střelivo ráže 30 s délkou nábojnice 211 mm, jež byla poháněna odběrem prachových plynů z hlavně. Hlaveň při výstřelu konala pohyb vpřed, který byl účinkem výstřelu brzděn, což snižovalo zpětný ráz. Max. rychlost palbu činila asi 400 ran za minutu. Zásobování zajišťovaly pásy s deseti náboji, jež se zasouvaly zboku (tj. do levého kanonu zleva a do pravého zprava). Jeden kanon vážil 198 kg a celý komplex v bojové podobě vážil 1750 kg. Osádku tvořil velitel, střelec, dva nabíječi a dva podavači. Tak by asi vypadala i obsluha na hlídkové lodi.

Takticko-technická data:

Max. výškový dostřel: 6 950 m
Max. dálkový dostřel: 9 950 m
Účinný dostřel na pozemní cíle: 2 000 m
Bojová palebná rychlost palby: 120-150 rán/min
Rozsah náměru:
- kanón na vozidle: -10° až +85°
- kanón na zemi: -10° až +85°
Rozsah odměru: 360°
Dĺžka hlavně s úsťovou brzdou: 2 357 mm
Hmotnost kanónu: 1 750 kg

Zde je obrázek výkonnější zbraně:

Obrázek

57 mm PLK čs - protiletadlový kanón československé výroby. Vyvinutý ŠKODOU Plzeň, do výzbroje zařazen postupně od roku 1952 k protiletadlovým plukům PVOS.

Byl určený na ničení vzdušných cílů do výšek do 6000 m s údaji od střeleckého radiolokátoru SON-9A a střeleckého počítače EUZ-2. Cíle je možné vyhledávat i s pomocí optického zaměřovače do výšky 3600 m. Střelba na pozemní cíle přímým zaměřením je možná do dálky 4000 m.

Takticko-technické údaje:

Úsťová rychlost: 985 m/s
Max. výškový dosah střelby: 10200 m
Max. dálkový dosah střelby: 14500 m
Max. rychlost cíle: 270 m/s (972 km/hod)
Rychlost střelby: 170-180 ran/min
Hmotnost v pochodové poloze: 5050 kg
Hmotnost v bojové poloze: 4950 kg
Obsluha byla 6 mužů

Tento problém - tedy stávající nedostupnost rychlopalného kanonu ráže 57 mm - nakonec vedl k rozhodnutí, že výzbroj bude jednotná a to pět kusů PLDvK vz. 53 ráže 30 mm, což by bylo i levnější a zjednodušilo logistiku provozu a možného bojového nasazení lodě.
než se ale přistoupilo k dodávce zbraní a finálním úpravám plavidla došlo k dalšímu kolotoči. Bylo rozhodnuto o realizaci první varianty - s kanóny ráže 57 mm a přestavba byla dokonce zařazena do plánu na rok 1955. Loď byla na tomto základě přemístěna do Komárna - vlastní silou a zde měla dojít přeměně na silné bojové plavidlo. V prosinci roku 1954 dokonce bylo v Komárně vyřešeno i vyzbrojení lehkou palubní výzbrojí, což měly být těžké kulomety vz. 37 ráže 7,92 mm.

Jenže to už se nad celým malým, ale agilním československým loďstvem stahovaly mraky. K realizaci vyzbrojení nedošlo. Krátkou dobu byla loď vybavena kulomety vz.37, a k tomu a rychlopalným čtyřhlavňovým kanonem vz.38N, který sem byly přemístěn z dělového člunu DČ-1.

Nakonec se uvažovalo nad posledním modelem vyzbrojení, který měl být úsporný a přitom funkční a to čtyřmi kusy čtyřhlavňových kanónů vz.38N ráže 20 mm které byli ihned k dispozici a dvěma kusy protiletadlovými dvoukanóny ráže 37 nebo 57 mm, a to buď 37 mm PLK vz. 39S, sovětského původu, což byla známá Zenitka, nebo 37 mm PLK vz.39 N, ex. 3,7 cm Flak M 39(r).

Obrázek
Zde ji máme na platu fotografií

Takticko-technická data:

Ráže: 37 mm
Délka hlavně: L/66,7 (2468 mm)
Váha: 2100 kg
Úsťová rychlost: 880 m/s
Dostřel: 3000 m
Rychlost střelby: 160-180 ran/min.
Váha střely: 0,785 kg
Odměr:360°
Náměr: -5°až +85 °
Náboje podávány z pětiranného klipsu.

Kořistní zbraně užívala německé ozbrojené síly pod označením 3,7 cm Flak M 39(r). Němci zbraň upravili zavedením systému řízení palby a používali poměrně ve velkém počtu. Po válce byla zbraň ve výzbroji mnoha sovětských satelitů.

Kanon byl vyvinut na základě široce rozšířeného kanonu Bofors ráže 25 mm a do Rudé armády byl zaveden na podzim 1939. Byl oblíben pro svou robustní konstrukci a jednoduchou obsluhu, často byl používán kromě své hlavní role i k boji proti pozemním cílům. Obsluhu mnoha baterií tvořily ženy a to i v našem armádním sboru.

Jenže to už bylo jen o té pověstné labutí písni. Jakmile se začaly do výzbroje zavádět nové typy mostních konstrukcí, které se daly sestavit přes noc, ochranu ozbrojených lodí v podstatě nepotřebovaly. Konvoje nikdo na Dunaji vytvářet nepředpokládal a obranu říčních přístavů měly zajistit jednotky vojskové PVO nebo dokonce PVOS.

I tuto hrozbu se však podařilo odvrátit, když se v roce 1957 z lodní roty stala rota říčního zatarasování posílená četou obojživelných vozidel. Jenže už příští rok Rada obrany Varšavské smlouvy přijala rozhodnutí, že v případě potřeby celý tok Dunaje zajistí Sovětský svaz. Tím bylo definitivně rozhodnuto a na jaře 1959 byl lodní oddíl rozpuštěný.

Tento doplněk má starší práce měl mít pár řádek a jeden obrázek, ale nakonec z toho vzniklo něco více. Takže jej vkládám jako samostatnou práci. Omlouvám se našim námořníkům za porušení slova, že jim už nebudu fušovat do řemesla. Nějak jsem se neovládl.

Poděkování ale patří kolegovi Rasemu. Je to hodný chlapec. Už se těším na další posezení u Dudka. Díky bráško.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11464
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: President Masaryk-poválečné projekty vyzbrojení

Příspěvek od Zemakt »

Pěkné doplnění Pátrači, jen co je pravda. Samotná kniha je opravdu velmi dobrá a zajímavostmi překypující.
Zbraň byla dořešena roku 1943 a pod označením ZB 303 nabídnuta Němcům. Prototyp zbraně německé produkce se nepovedl a úkol převzala opět Zbrojovka. Do konce války bylo vyrobeno cca 125 kusů, ale do bojové činnosti už nezasáhly.
S těmito kanony se původně počítalo pro ponorky Typu XXI a S-Booty Typ 700.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12966
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: President Masaryk-poválečné projekty vyzbrojení

Příspěvek od Rase »

Vidím že kniha posloužila dobré věci - parádní shrnutí :up:
ps. myslím, že by se hodilo i její pokračování o projektech po roce 1955
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: President Masaryk-poválečné projekty vyzbrojení

Příspěvek od Pátrač »

NO na to co pan autor knihy vytvořil je třeba hledět s velkou úctou. O PM tam byla stránka a půl a toto se z toho podařilo vytvořit. Je to velmi inspirativní publikace. A pokračovaní už existuje? o by bylo super. Já dokonce díky tomu doplnil přenášku, a tak bude ještě lepší.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12966
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: President Masaryk-poválečné projekty vyzbrojení

Příspěvek od Rase »

Bohužel zatím není a je otázkou, jestli vůbec pokračování bude (zda je o čem psát). Našel jsem od něj monografii o OT-64, kulometu vzor 52 a hodně se věnuje i různým, méně obvyklým, pevnostem př. pevnostní systémy za Velké války):
http://www.martinus.cz/knihy/autor/Martin-Dubanek/
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: President Masaryk-poválečné projekty vyzbrojení

Příspěvek od Pátrač »

Ale to víš že by to bylo ještě na několik knih. Jde o to, jestli se mu chce a nebo jestli může.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Odpovědět

Zpět na „Organizace armády“