Pár slov o výcviku československých říčních sil

Odpovědět
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Pár slov o výcviku československých říčních sil

Příspěvek od Pátrač »

Obrázekxxxxx Obrázek
PÁR SLOV O VÝCVIKU PŘÍSLUŠNÍKŮ ŘÍČNÍHO PRAPORU ŽENIJNÍHO PLUKU 6

ÚVOD:


Když se člověk jednou do něčeho pustí, občas se sám diví, kam ho další hledání přivede. Nedávno jsem dával sem na palbu malý článek na téma poválečné úvahy na znovuvyzbrojení hlídkové lodi President Masaryk, poté, co se vrátila z amerického zajetí. Mysle jsem, že téma našeho říčního loďstva je vyčerpáno, ale není. Narazil jsem na další zdroje a nyní sem dávám opět menší práci - doufám že si nezkazím svoji dobrou pověst grafomana.

Jde o to, že se pokusím a myslím si, že s poměrně velkou mírou přesnosti vložit soubor informací, které by měly všem, co si to pročtou, předložit informaci o tom, jakým výcvikem českoslovenští vojenští ženisté u říčního praporu prošli. Budu upřímný: ani jsem netušil jaký rozsah a pestrost látky - teoretické a praktické musel československý ženista - lodník zvládnout.

Kapitola první: NOSNÉ ÚTVARY ČESKOSLOVESNKÉHO ŽENIJNÍHO VOJSKA A ZÁKLADNÍ INFORMACE O VZNIKU ŘÍČNÍM PRAPORU

V roce 1938, ještě než došlo k zániku naší První republiky a její armády, bylo ženijní vojsko tvořeno těmito hlavnímu útvary, mírový stav:

Ženijní pluk 1: velitelství a pomocná rota – Terezín, I. ženijní prapor – Terezín, II. ženijní prapor – Litoměřice, motorizovaný ženijní prapor 23 – Terezín (od července 1938 Liberec), motorizovaná ženijní rota 14 – Terezín, náhradní prapor – Terezín,

Ženijní pluk 2 „Uralský“: velitelství a pomocná rota, I. až III. ženijní prapor, motorizovaná ženijní rota 12, náhradní prapor – vše Kroměříž,

Ženijní pluk 3: velitelství a pomocná rota, I. a II. ženijní prapor, motorizovaná ženijní rota 13 – vše Komárno, náhradní prapor – Komárno (od července 1938 Sereď),

Ženijní pluk 4: velitelství a pomocná rota, I. a II. ženijní prapor, mostní prapor, náhradní prapor – vše Bratislava,

Ženijní pluk 5: velitelství a pomocná rota, I. a II. ženijní prapor, motorizovaná ženijní rota 11 – vše Praha, motorizovaný ženijní prapor 21 – Domažlice, motorizovaný ženijní prapor 22 – Most, náhradní prapor - Praha,

Ženijní pluk 6: velitelství a pomocná rota, strojní prapor (světlometná rota, strojní a elektrotechnická rota, pobřežní rota), říční prapor (lodní rota, minová rota), náhradní prapor – vše Bratislava,

Ženijní prapor 12: velitelství a dvě ženijní roty – vše Komárno (od února 1938 vše Michalovce), náhradní rota – Sereď (od února 1938 Michalovce).

Ženijní prapory byly vždy tvořeny dvěma ženijními rotami. Součástí mostního praporu byly dvě mostní roty. Náhradní prapory se skládaly z náhradní roty a ženijní zbrojní roty.

Nás nyní bude zajímat pouze a jen říční prapor a jeho stručná historie:

Vodní prapor byl vojskové těleso ženijního vojska branné moci

Prapor vznikl nově 1. ledna 1922. Nacházel se v Bratislavě v Dunajských kasárnách a podléhal Velitelství zemského ženijního vojska pro Slovensko

Součástí praporu bylo:
- velitelství s pomocnou četou v Bratislavě v Dunajských kasárnách
- oddíl válečného loďstva pro Dunaj v Bratislavě v Dunajských kasárnách a v loděnici
- oddíl válečného loďstva pro Labe v Litoměřicích, Ženijní kasárna a loděnice
- mostní rota v Bratislavě, Dunajská kasárna
- náhradní oddíl v Litoměřicích

Vodní prapor byl sice součástí ženijního vojska, ale byl organizován jako speciální jednotka k provádění všech aktivit na velké řece. Proto do něj byla začleněna i mostní rota.

Na základě výnosu MNO byl prapor 21. května 1924 přejmenován na Mostní prapor.

Velitelé praporu postupně byli:
plukovník ženijního vojska Karel Müller, leden 1922 až červen 1923
major ženijního vojska později podplukovník ing. Jaroslav Untermüller od června 1923 až květen 1924

Obrázek
podplukovník ing. Jaroslav Untermüller

Mostní prapor, vojskové těleso ženijního vojska

Vznikl 21. května 1924 přejmenováním z Vodního praporu. Nacházel se v Dunajských kasárnách v Bratislavě a podléhal Velitelství zemského ženijního vojska pro Slovensko a od září 1925 Velitelství zemského ženijního vojska v Bratislavě. Součásti praporu bylo:
- velitelství s technickou správou, hospodářskou správou a pomocnou četou
- mostní rota
- minová rota
- oddíl válečného loďstva pro Dunaj v Dunajských kasárnách a v loděnici
- strojní rota

ŽENIJNÍ PLUK 6

Pluk vznikl nově na základě výnosu MNO. Jeho velitelství podléhalo Velitelství zemského ženijního vojska v Bratislavě a od září 1936 přímo VII. sboru. V jeho sestavě byly:
- velitelství s technickou správou, hospodářskou správou a pomocnou četou- později pomocnou rotou
- říční prapor - od srpna 1934
- strojní prapor od srpna 1937
Všechny jednotky byly spolu s velitelstvím v Dunajských kasárnách. Město Bratislava pluku přidělilo dne
20. září 1935 prapor se stuhami.

Jediným velitelem pluku byl:
podplukovník, od prosince 1936 plukovník ženijního vojska ing. Josef Klicpera.

Obrázek
Plukovník inženýr ženijního vojska Josef Klicpera

ŘÍČNÍ PRAPOR Vznikl nově na základě výnosu MNO. Kde se nacházel a komu přímo podléhal, víme. Součástí praporu byly:

- velitelství s hospodářskou správou, technickou správou a pomocnou četou

- lodní rota měla velitele roty, hlídkovou loď President Masaryk, dělové čluny, hlídkové čluny a na pomocné družstvo. Byla určena pro boj ozbrojenými motorovými plavidly na splavné řece

- minová rota měla velitele roty jednu až tři čety po dvou družstvech, člunové družstvo a pomocné družstvo. Byla určena k boji říčními minami, zřizoval obraná opatření na vodě, prováděla trhací práce pod vodou s použitím zvláštních bojových prostředků- potápěčských souprav a potápěčských prámů.

Ve výzbroji praporu ke dni jeho zrušení po rozpadu Republiky československé byly:
- hlídková loď Prezident Masaryk
- dva dělové čluny
- deset strážních člunů
- tři hlídkové čluny
- dva minové pracovní prámy s těžkými vlečnými čluny
- dvě pancéřové minonosky.
- dva potápěčské prámy

Na základě výnosu MNO čj.9.733/Taj. -hl.št./1.odděl 1937 byl prapor přejmenován na
I. prapor Ženijního pluku 6.

Vojáci nosili modifikovaný stejnokroj vz.21 i stejnokroj vz.30, který měl námořnický střih a místo označení pluku nosili límcový odznak - výložky hnědé barvy doplněné odznakem ve tvaru kotvy. Velitel praporu byl až do října 1937 štábní kapitán, od ledna 1937 major ženijního vojska Karel Pavala.

Obrázek
Jeden velitelů Prezidenta Masaryka, Karel Pavala, Zde jako velitel říčního praporu

Kapitola druhá: OBSAH VÝCVIKU PŘÍSLUŠNÍKŮ ŘÍČNÍHO PRAPORU

Výcvikový rok začínal vždy 1. října každého kalendářního roku a měl tato období:

První období: zimní, 1.10. až 30. 11., tedy plné dva měsíce probíhal základní vojenský a odborný výcvik

Druhé období: 1.12. až 31.3. probíhal prakticko-teoretický výcvik a školení, výcvik odborný a speciální

Třetí období: letní 1. 4 až 30. 9. probíhal praktický a odborný výcvik ve stálé posádce, na velkých i menších řekách dle velikosti cvičící jednotky a plněného výcvikového úkolu, tedy i na Dunaji, Labi a Vltavě a v létě probíhaly velká a závěrečná cvičení

A/ Všeobecná vojenská příprava:

Z vojenského výcviku musí mostní roty ovládat totéž, co ženijní roty.

Pod tím to se skrývá:

1- plný pěchotní předbojový a bojový výcvik vojáků jednotlivců. Tedy vše, co musel absolvovat každý odvedený voják po nástupu do armády. Bylo by to na samostatný post a není to úplně nutné podrobně rozebírat. Snad jen, že každý ženista - lodník absolvoval plnohodnotný vševojskový základní vojenský výcvik.
prvouka: 5 hodin
pěchotní výcvik: 60 hodin
nauka o zbraních: 15 hodin
střelecká příprav: 60 hodin
mravní výchova: 5 hodin
tělesná příprava: 17 hodin
boj s plynem a OPOL ( obrana proti plynovým látkám): 10 hodin

2- střelecká příprava:
- každý ženista - lodník musel ovládat svoji osobní zbraň a splnit rozsah osnov střelecké přípravu pro tuto zbraň. Šlo tedy o pistole vz. 24, pušky vz.24
Tento výcvikový program trval 30 hodin

- střelby z kulometů vz. 26 se týkal pouze posádek člunových družstev, dle výzbroje lodí, které obsluhovaly, součástí byl i výcvik ve střelbě na vzdušné cíle
Tento výcvikový program trval 25 hodin

- kulomet vz. 24 byl ve výzbroji jen několika plavidel a jejich posádky tedy prošly základním výcvikem ve střelbě této zbraně následně i zdokonalovacím výcvikem a výcvikem ve střelbě po vzdušných cílech tedy dobově OPL - ochrana proti letadlům
Tento výcvikový program trval 20 hodin

Pěchotní a střelecký udržovací výcvik v druhém a třetím období měl celkovou délku dalších 60 hodin.

B/ Pozemní ženijní výcvik

Pozemní ženijní výcvik patřil k ženijnímu minimu a sloužil k tomu, aby v případě nutnosti byl mostní prapor plnit i tyto úkoly. O co v kostce a pro potřebu mostního praporu šlo:

1-Polní opevňování se zaměřilo na schopnost budování polních obranných staveb od okopů pro jednotlivé zbraně přes souvislou zákopovou linii až po dřevozemní polní pevnůstky. Cvičila se tato schopnost jak v simulované situaci mimo dotyk s nepřítelem tak v dotyku s nepřítelem:
Tento výcvikový program trval 50 hodin

2 - Zastírání - v dnešní vojenské mluvě maskování a to jak pomocnými tak i tabulkovými prostředky bylo vždy součástí každého výcviku

3 - Ničení, dnes jsou to trhací práce, byly považovány za součást ženijní vojenské gramotnosti každého ženisty poddůstojníka důstojníka. Obsahovalo:

- seznámení se všemi druhy armádou používaných trhavin a střelivin, rozněcovadel a druhy náloží

- sestavování jednotlivých náloží dle účelu a náložných polí, včetně roznětného vedení

- cvičné ničení vybraných objektů - zděných staveb, kolejí, silnic, mostů a mostků, propustků pod komunikacemi, polních opevňovacích objektů

Tento výcvikový program trval 50 hodin, z toho zkouška v ostrém ničení 5 hodin

4. Stavba silnic a cest. Jen v omezeném rozsahu pro vybudování nájezdových a výjezdových ramp u všech druhů přepravišť a pro případ potřeby opravy nebo znovuvybudování mostů na pozemních komunikacích při přesunu do prostor nasazení

C/ Všeobecná lodní služba a mostní služba musela obsahovat tyto prvky:

1 - plavbu loďkami jako základ výcviku na vodě, cílem výcviku bylo, aby každý ženista - lodník získal základní návyky plavby po vodě, a aby ho to doslova do písmene začalo bavit. Na tento výcvik bylo vyčleněno celkově 40 výcvikových hodin.

2 - plavbu pontony jako průpravu pro kotvení a stavbu válečných pontonových mostů a pro převážení, zde se kladl velký důraz na zvládnutí všech potřebných úkonů spojených s veslováním
Tento výcvikový program trval 20 hodin

3 - kotvení, které bylo považováno za zásadní pro výstavbu kvalitního mostu a přepravišť. Jelikož šlo o činnost, která podléhala mnoha změnám dle pobřežní konfigurace, složení půdy a porostu na březích i v důsledku ročního období, bylo to celoročně cvičeno a precizováno.
Tento výcvikový program trval 30 hodin

4 - převážení, tedy přeprava jednotek a materiálu přes vodní hladinu pomocí čehokoliv plovoucího byla velmi důležitým odvětvím činnosti ženijních jednotek a byla považována za jednu z nejnáročnějších činností ženijních útvarů a jednotek vůbec. Součástí výcviku bylo i nošení přepravného materiálu i na velké vzdálenosti- šlo o vytvoření potřebného fondu fyzických sil vojáků a to i pontonů. Toto vše se cvičilo jak s materiálem vojenským - tabulkovým, ale i improvizovaným materiálem a rekvírovanými plavidly.

Důraz u Mostního praporu Ženijního pluku 4 s lodní rotou byl kladen na plavbu se sedmidílnými loděmi - soulodími, velkými pramicemi a velkými plavidly vůbec a na spolupráci s vlečnými motorovými čluny
Tento výcvikový program trval 20 hodin u běžných ženistů, u tohoto ženijního pluku 60 hodin.

5 - stavba válečných mostů byla pokládána za nejobtížnější - technologicky a nejtěžší - fyzicky odvětví výcviku na vodě. Jelikož v případě bojové činnosti navíc byl velká uhróza leteckých náletů a dělostřeleckých úderů, byla považována i za potenciálně vojensky krajně nebezpečnou.

Tento výcvik začínal v druhém období, kdy docházelo k nácviku na pevné zemi. Vojáci se seznámili s každým kusem vybavení a nakonec stavěli most na pevné zemi a to několikrát, aby každý věděl kde je jeho místo, co kdy musí dodat, co kdy sestavit a hlavně se cvičila povelová technika tak, aby byla všem srozumitelná a jasná. Napřed se cvičilo sestavení lehkých typů mostních souprav a přecházelo se k těžkým typům.

V třetím období potom docházelo k ostrému výcviku s mostovými soupravami přímo na vodě, za účasti lodí, pontonů a opět se postupovalo tak, že se vyzkoušely lehké typy mostů a přešlo se k těžkým mostním soupravám.

Tento výcvikový program trval 110 hodin, k tomu 20 hodin nácviku nákladky vykládky válečných mostů na a z přepravních prostředků.

Říční prapor Ženijního pluku 6 byl seznámen s technologií a postupy, ale necvičil výstavbu výpomocných mostů a lávek či útokových lávek. Neměl k tomu potřebné strojní vybavení. Jeho důstojníci se ale pravidelně podobných akcí účastnili jako pozorovatelé, aby v případě personálních pohybů byli v obraze.
U ženijních pluků se tomuto výcviku věnovalo:
výpomocné mosty: 40 hodin
útokové lávky: 30 hodin

Říční prapor s lodní rotou a minovou rotou od Ženijního pluku 6 stavbu válečných mostů cvičil jen omezeně a spíše výjimečně, a v tom nejnutnějším rozsahu. Hlavní váha byla kladena na stavbu těžkých výpomocných mostů. Zvláštní důraz se kladl na:
- rychlé a přesné beranění pilot,
- sestavování a přemisťování beranidlových soulodí v součinnosti s vlečnými čluny
- beranění pneumatickými a ručními beranidly
- detailní znalost a praktickou zkušenost s rychlým a přesným budováním vlečných přívozů a přístavních můstků z materiálu válečných mostních souprav.

Dalším výcvikovým úkolem byla stavba takzvaných Herbertových mostů, co bylo u mostní roty a mostního praporu Ženijního pluku 4 nejdůležitější úkol. Bylo jasně stanoveno, co kdy musí jednotky zvládnout.

CITUJI:

Herbertova mostní souprav byla univerzálním prostředkem, převzatým od zaniklé rakousko—uherské armády. Jejím základem byl prefabrikovaný ocelový nosník o délce 25 m s průřezem rovnoramenného trojúhelníku. Horní pás tvořily dva profily U poměrně blízko u sebe a spodní pás byl opět ze dvou profilů U, tentokrát vzdálených cca 1 m a propojených navzájem soustavou úhlopříček a svorníků.
Tato souprava už mohla být snadno montována na břehu v ose budoucího mostu a na místo pak, spolu s patřičným vývažkem, zasunuta. Souprava byla uzpůsobena k pokládání na zděné, popřípadě ocelové pilíře. Rovněž bylo možné nosníky ukládat na plovoucí sedmidílné pontony o délce 16 m. Běžná nosnost činila 16 tun. Při max. 2/3 ponoru pak činila nosnost max. 30 t.
Tato souprava byla na svou dobu poměrně pokroková, ovšem méně variabilní díky pevně dané délce nosníků. Nevýhodou byla zejména nemožnost nosníky montovat na sebe. Výhodou byla velice rychlá montáž v případě vhodných podmínek.


Zde najdete ucelenou informaci o mostních soupravách prvorepublikové armády.

http://www.fronta.cz/ocelove-mostni-kon ... 1918-1939e

Zvláštní osnovu přípravy měli poddůstojníci mostních rot: celkově šlo o 620 hodin:

Výpomocné mosty a lávky: 60 hodin
Herbertovy mosty a pilíře: 85 hodin
Stavba přívozů pro těžká břemena: 40 hodin
Pěchotní výcvik: 60 hodin
Plavba a kotvení: 40 hodin
Nauka o trhavinách a ničení: 50 hodin
vlečné motorové čluny: 30 hodin
Válečné mosty: 30hodin
Opevňování: 30 hodin
Stavba silnic: 15 hodin
Pneumatické beranidlo: 10 hodin

Opět je z tohoto výčtu vidět, čemu byla dávána největší váha. Bylo to asi dost náročné jak na myšlení vojáků- toto nemohl dělat kdejaký trouba, tak i na fyzickou zdatnost a otužilost.

D/ Speciální výcvik lodní roty jako součásti říčního praporu Ženijního pluku 6 zahrnoval:

1. výcvik velitelského personálu, tedy velitelů lodí jako funkce a potom specifika dle jednotlivých lodních tříd, co bylo velmi pestré a navíc se vyžadovala dílčí zastupitelnost jak na lodích, tak i mezi loděmi

2. výcvik lodních dělostřelců- děla byla pouze na třech lodích a to dvou dělových člunech a hlídkové lodi.
zde šlo o:
- nauka o balistice a to jak vnitřní balistice dělostřeleckých zbraní užívaných na dělových člunech a hlídkové lodi tak i balistika -dráhy střel. Studovala se jak přímá střelba tak i střelbě ze zakrytých postavení a dle všeho i střelba na vzdušné cíle, tedy u hlídkové lidi Prezident Masaryk.
- popis dělostřeleckého materiálu a střeliva
- instalace děl a muničních komor
- ovládání prostředků k řízení lodního dělostřelectva (megafony, hlásnice, elektrické zvonky a dálkoměry)
- dělostřelecké služební předpisy pro:
= obsluhu děl, tedy ošetřování, údržba konzervace, příprav k střelbě a samotná stela, ukončení střelby
= pro skladování, ošetřování a konzervaci dělostřelecké munice
= zásady pro bezpečnost.

Děla byla nejdůležitějšími zbraněmi všech lodí, které je měly ve výzbroji a bylo výcviku jejich obsluh věnováno mnoho času a panoval zde tvrdý dril. Doba trvání byla minimálně šest měsíců a bylo započato hned po ukončení základního výcviku nováčků.

Použitá dělostřelecká výzbroj:

Hlídková loď Prezident Masaryk
Počet: dvě dvoudělové věže, obě hlavně byly uloženy ve společné kolébce, vz.30
Ráže: 66 milimetrů
Úsťová rychlost: 600m/s
Dostřel maximální: 11 500 metrů
Max. dostřel výškový, úhel 85°: 7 800 metrů
Nevím, jestli byly k dispozici nějaké čistě protiletadlové granáty, ale třeba to dohledám.

Vysokou elevaci těchto děl nakonec nejvíce ocenili němečtí lodníci, které jejich schopnosti střílet do příkrých břehů řek využili v boji s jugoslávskými partyzány.

Obrázek
Obrázek ukazuje maximální plusovou elevaci palubních děl hlídkové lodi.

Dělové čluny OMd 1 a 2 měli jinou dělostřeleckou výzbroj. Byla to modifikovaná horská děla vz. 15/ 75, tedy ráže 75 milimetrů. Na lodích byla instalována na pivotových lafetách bez ochranných štítů. Měla tyto takticko- technické parametry.

Váha hlavně se závěrem bez lafety: 106 kilogramů
Odměr: kruhový
Náměr: -5° až + 55°
Dostřel až 7 500 metrů
Ostrý časovací granát vz. 14 a vz.14/23
Ostrý granátšrapnel vz. 15 a vz.15/23
Ostrý časovací granát vz. 35
Ostrý nárazový granát vz. 35
Ostrý šrapnel vz. 35
Ostrá nábojka vz. 15 a vz. 15/35
Cvičila se střelba přímá i horní skupinou úhlů ale lodě byly vyřazeny v roceč 1934 dle jiných údajů až v roce 1936 z výzbroje pro naprostou degradaci obou lodí.

Obrázek
Dělový člun

3. výcvik lodních kulometníků a světlometníků- šlo kulomety na hlídkové lodi, dělových člunech a Vedetě a potom na dalších plavidlech, kde byly ve výzbroji. Byla cvičena stelka z kulometů:
těžký kulomet vz. 24, ráže 7,92 mm modifikovaný kulomet Schwarloze ráže 8 mm, lafetovaný ve věžích a na volných lafetách
lehký kulomet vz. 26, ráže 7,92 mm
těžký kulomet vz. 37, ráže 7,92 mm

Obrázek
Detail kulometné věže se dvěma těžkými kulomety na hlídkové lodi.

Výcvik kulometníků začal ihned po skončení základního výcviku nováčků a trval minimálně tři měsíce. Následně byli tito vojáci cvičeni jako palubní personál.

4. výcvik topičů – pro hlídkovou loď President Masaryk

5. výcvik radiotelagrafistů a signalistů

Obrázek
Nácvik vlajkové signalizace na vlajkové lodi, rok 1937.

6. výcvik palubního a pomocného personálu

Výcvik všech specialistů musel být ukončen k 1. 7. každého jednoho výcvikového roku. Ihned začal 30 dní trvající výcvik kompletních posádek v součinnosti. Od 1.8 každého výcvikového roku byly zahájeny přípravy na stmelovací a součinnostní cvičení lodí dle jejich určení a v posledním týdnu srpna probíhalo vždy závěrečné cvičení. Mimo jiné probíhal součinnostní cvičení mezilodní a minovou rotou v pobřežní obraně a součinnost s pozemním vojskem. Součástí přípravy na závěrečné cvičení vždy byly i střelby ze všech zbraní, kdy se jiný výsledek než ten nejlepší neuznával.

Výcvik dělostřelců a kulometníků řídil první důstojník hlídkové lodi

Výcvik spojovací, světlometný a strojnický řídil druhý důstojník hlídkové lodi

Minové rota jako součásti říčního praporu Ženijního pluku 6 byla určena k boji říčními minami, zřizoval obraná opatření na vodě, prováděla trhací práce pod vodou s použitím zvláštních bojových prostředků- potápěčských souprav a potápěčských prámů

Speciální výcvik minové roty jako součásti říčního praporu Ženijního pluku 6 zahrnoval:

Nauka o používaných protilodních minách, kdy se po celou dobu používali miny dvou způsobů použití:

Mina uzávěrová, tedy mina, která byla trvale ukotvena na stacionárním místě jako součást minové uzávěry. Minové uzávěry se vytvářely na Dunaji jednořadé a dvouřadé a na Labi se uvažovalo pouze o jednořadých

Mina útoková, tedy mina, které se používala jako plovoucí nálož s nárazovou roznětkou. Používaly se tak, ve správném místě v souvislosti s proudnicemi vodních proudů a dokonce s přímým vlivem ročního období se vypustil roj těchto min v počtu od 3 do 9 kusů. Při nárazu na překážku – třeba pontonový most došlo k iniciaci a bylo hotovo.

Nauka obsahovala:
- konstrukční upořádání jednotlivých druhů min, kdy se používaly tyto druhy min:
U-28 útoková mina (útočná)
U-36 útoková mina

Z-28 závěrná mina
Z-32 závěrná mina (prototyp na export)

- přesný popis odpalovacích mechanismů min
- skladování přeprava a konzervace neaudjustovaných min
- adjustaci – tedy osazení min odpalovači a současně s tím deadjustaci min pokud nebyl vloženy do vody
- způsob vyzvednutí vlastních min nad hladinu a jejich bezpečné zneškodnění.
Výcvik k nakládce a vykládce min na přepravní a minovací prostředky.

Byly to:
- minové pracovní prámy dopravované na místo určení vlečným člunem od lodní roty, dvě soupravy
Obrázek
Fotografie minových pracovních prámů I a II

- minové čluny OMm , dva kusy, přímo z výzbroje minové roty

- pancérové minonosky jako nejmodernější prostředek vedení minové války v naší výzbroji, opět z výzbroje přímo minové roty

Cvičilo se:
- nakládka a vykládka min, vždy s reálnými cvičnými minami, kdy jejich náplní byl písek, jinak vše odpovídalo bojové realitě.
- jejich adjustace před spuštěním do vody
Obrázek
Cvičná mina vz.28, zde probíhá výcvik v její adjustaci.
- spouštění min do vody jak do útočných rojů plovoucích min tak při vytváření stálých minových uzávěr.

V souvislosti s trhacími pracemi pod vodou výcvik obsahoval:

Nauku o používaných výbušninách jako látkách a jako o předpřipraveném náloživu, roznětných prostředcích a jejich izolace proti působení vody. Vždy v návaznosti na běžnou přípravu a výcvik v ničení viz výše.

Způsoby ničení různých cílů pomocí k tomu konfigurovaných soustředěných náloží – podvodní překážky pod hadinou bránící našemu úsilí, pilíře mostů a vše, co člověka při boji o velkou řeku může napadnout.

Vytváření výbušných nástrah velké účinnosti v plavebních dráhách vodních toků, v místech možných přechodů přes řeku, pod mosty a přístavech.

Potápěčský výcvik v celé jeho složitosti:
- tedy nauka o skafandrech, jejich oblékání, svlékání, tlakování, používání závaží a další úkony
- obsluha potřebných kompresorů a tlakových láhví
- obsluha technického prostředku zvaného potápěčský prám z výzbroje minové roty. Na místo použití byl přepravován vlečným člunem od lodní roty. Pro potápěčský výcvik byly používány dle všeho i minové prámy.
- metodika průzkumu říčního dna v místě naší aktivity, kvantifikace zjištěných překážet a rozvah k jejich ničení

Obrázek
Výcvik potápěčů

Kapitola třetí: NĚCO NAVÍC, CO NENÍ MOJE ZÁSLUHA

Dost dlouho jsem uvažoval, jak asi vypadalo to plavení útokových min.Nevěděl jsem kam se vtrnout ale nakonec hledání a pátrání – koneckonců jsem Pátrač, mě dovedly k této 11 let staré práci pana Jiřího Tintěry. Zde je plná citace:

„Vážení kolegové,
před mnoha léty jsem si vypsal několik poznámek o říčních minách vyráběných v ČKD. Mimo níže uvedeného prototypu, to byly miny U-28, U-36 a Z-28 v úpravách pro československou armádu a na export do Jihoslávie a Rumunska. Údajně tyto miny používal i Wehrmacht během DSV.

Opis archivního dokumentu:

Důvěrné!
Zpráva o interních zkouškách s minami Rudmann - ČKD (typ Z-32-R), zregulovanými na malý proud.

Zkoušky provedeny dne 25.IV., 5.V., 12.V.1939.

Prototyp pro malý říční proud (dolní Dunaj)
Po předvedení min ČKD-Rudmann v Galaci byli jsme vyzváni rumunským min. námořnictví, abychom letošního roku předvedli vzorkový přístroj, který by vyhovoval i minim, proudu vyskytujícím se v blízkosti ústí Dunaje. Rumunská VS nám k tomu dala vyšetřiti rychlosti proudu dunajského koryta ve všech svých stanicích podunajských od Staré Ršavy až po Valçova. Dle tabulek jež nám byly zaslány, pohybují se rychlosti v hodnotách 1-0,5 m/sek.

Dosavadní přístroje, ČKD dodávané, tj. série I, série II a série jugoslávská, byly stavěny pro proudy větší než 1 m/sek. Při pokusném vrhu takovýchto přístrojů do proudu nižšího než 1 m/s se ukázalo, že v některém případě miny přestávají fungovati co do dodržení hloubky pod hladinou. Při hodnotách proudu ještě nižších, na př. 0,8-0,9 m/sek se mina propadla ke dnu. Hodnota 0,8 jest kritická, poněvadž proudění vody v řece není laminární, nýbrž kolísá kol střední hodnoty, nehledě k tomu, že proud u hladiny je poněkud nižší než v hloubce 1 m pod hladinou, neboť ve svislém profilu ve směru od hladiny ke dnu řeky proud stoupá do určitého maxima, načež klesá a u dna je opět nejnižší. Tato nerovnoměrnost proudu spolu s turbulencí vody v říčním korytě působí na plavební funkci miny principu Rudmannova velmi nepříznivě.

Byla-li tudíž mina stávajícího provedení vržena do proudu 0,8 m/sek pak vlivem kolísání proudu se stane, že rychlost proudu v určitém okamžiku klesne na př. na 0,7 m/sek a v této kritické chvíli se mina propadne pod vodu a více se na hladině neobjeví. Není ovšem vyloučeno, že v hlubších vrstvách s větší rychlostí proudu se ustálí, takže nepadne až na dno, ovšem plavební funkce její splněna není, poněvadž neudržuje tolerovanou hloubku předepsanou, tj. 75 cm pod hladinou.

Miny série I a série II, dodané čsl. armádě, byly určeny pro bratislavský Dunaj, který má značný spád a proud ročního průměru 1,7 m/s, tj. značně vysoký /proud menší než 1 m se téměř nevyskytuje/, nepřicházel požadavek funkce v proudu malém vůbec v úvahu. V dolním rumunském Dunaji jest však rychlost proudu v mezích 0,5-1 m/sek, při tom však současně hloubky dna řeky jsou zejména blíže ústí Dunaje (Galač, Braila a Ismail) průměrně 25, maxim, až 40 m. Kombinace 0,5 m/sek rychlosti proudu a 40 m hloubka řeky je krajně nepříznivá pro funkci tohoto přístroje principu Rudmannova. Předvádění na remorkéru v Galaci jsme zjistili postupným spouštěním kotvy do hloubek, že mina při náležitém odlehčení hlavy funguje, při původním provedení křídel, do hloubek 0 až 10 m. Při větší Hloubce nedodrží už mina předepsanou nárazovou hloubku, vlivem velkého zatížení hlavy odporem lana, který roste s hloubkou přímo. Na základě těchto zkušeností a teoretických studií přikročeno k návrhu prototypu pro malý proud, lišící se od původního provedení těmito změnami:

1. Zvětšení nosné síly, zvětšením křídel 1 1/2x při ponechání těžiště dynamického vztlaku.
2. Odlehčením minové váhy ve vodě na 0,39 kg /pro Bratislavu bylo 1,9 dle dřívějšího způsobu vyvažování/*

3. Zvýšením stability plování, přesunem těžiště do zádi.

4. Dokonalejší způsob statického vyvažování těžiště tělesa ve vodě, ve vodní nádrži, umožňující provést u všech kusů stejné plavební vlastnosti, předem již v dílnách ČKD. Tím je možno vyloučit dříve dlouho trvající předávání přístrojů na řece a toto předávání lze zkrátit při event. sérii co nejvíce.

Praktické vyzkoušení návrhů ad 1-4 provedeno ve Vltavě ve Štěchovicích.

Zkoušky plavební funkce v malém proudu.

1.Vrh přístrojem vyváženým pro bratislavský Dunaj. Rychlost proudu naměřena 0,6 m/sek, po vržení přístroje se mina po normálním naplnění hlavy vodou propadla ke dnu, aniž udržela nárazovou hloubku. Tudíž mina s provedením pro bratislavský Dunaj v daném proudu nefungovala.

2.Přezkoušena sada vyvážení tak, že mina měla ve vodě váhu postupně odlehčenou:
a/ 1,9 kg
b/ 1,2 kg
c/ 0,8 kg
d/ 0,2 kg

Při proudu bratislavském byla váha miny ve vodě 0,9 kg (1,9 ??) a mina fungovala. Zde při proudu 0,6 m/sek se mina propadla ke dnu ve všech 3 případech a, b, c. Při vyvážení d, tj. 0,2 kg váhy zůstala mina u hladiny, střední nárazová hloubka byla však příliš veliká (ca 90 cm). Vhodným přívažkem v zadním kormidle přeloženo těžiště 160 mm za záď, načež mina udržovala pak správnou toleranci střední nárazové hloubky 75 cm. Takto přezkoušená a vyhovující mina byla převážena ve vodní lázni v laboratoři továrny závažím na kladce a zjištěna váha ve vodě 0,39 kg.

3.S takto vyregulovanou minou v malém proudu proveden pak vrh v proudu vyšším a sice 1,8 m/sek, který byl nalezen přímo pod přehradou ve Štěchovicích. Kotevní lanko 40 m zůstává stejné a na mině jinak nic neměněno. Křídla při zkouškách ad 2 a ad 3, byla namontována 1 1/2x větší, takže těžiště dynamického vztlaku zůstalo v témže bodě jako dříve. Nato byla mina pozorována a změřena střední nárazová hloubka pod hladinou, zjištěna střední hodnota 77 cm při proudu 1,8 m/sek. V malém proudu, tj. 0,6 byla střední naměřená hloubka 74 cm. Procenta výkyvů v prvním případě byla 0% (malý proud), v druhém případě 4% (velký proud), čili vše pod dovolenou mez. Dovolená mez pro střední nárazovou hloubku čs. armádou předepsána byla: 75±12,5 cm pod hladinou (pro dolní Dunaj jsme navrhli Rumunům 75±25 cm, pro nás výhodnější, tolerance lze tam zvětšiti, jelikož jde o lodi velkého ponoru). Pro procentuální počet výkyvů až do proudu 2 m/sek předepsána dovolená hodnota 20%.

Výsledek
Nový způsob vyvážení a zvětšená křídla se osvědčila, stabilita plování i vztlak dynamický vyřešeny v hodnotách umožňující spolehlivou plavební funkci již od 0,5 m/sek minim. říčního proudu. Max. mez rychlosti při které tato mina ještě funguje, bude ještě určena po hydrometrických zkouškách ve vodním kanále v Podbabě. Prozatím, jak již zmíněno, byla mina přezkoušena v proudu 1,8 m/sek, kde plně vyhověla, takže již dnes je patrno, že mina vyhovuje rozsahu daleko většímu než Rumuni požadují pro dolní Dunaj.

4. Válečný vrh
Mina s namontovanými novými křídly a vyvážením na 0,39 kg váhy ve vodě vložena do původní kotvy a proveden válečný vrh z pramice. Hloubka vody v místě vrhu naměřena před tím 4 m. Rychlost proudu naměřena 0,55 m/sek. Po vrhu konstatována správná funkce jak odvíjení tak střední nárazové hloubky po ustálení. Doba ustálení (tj. doba od okamžiku vrhu až do okamžiku kdy mina zaujala správnou hloubku) trvala 7 minut. Jak pozorováno postačí tato doba plně i v nejslabším proudu, aby si mina odvinula celé lanko z kotvy. K tomu účelu bylo ovšem nutno zvětšiti obsah hlavy o 1 dm3 a lůžka hřídele navijáku kotvy upraviti tak, aby odvíjení lanka z kotvy bylo co nejlehčí.

5. Zkouška kotvy s meziplovákem
Proveden jeden vrh úplné kotvy a meziplovákem při hloubce řeky 4 m a proudu 0,8 m/sek v nahodilém místě ve Štěchovicích. Odvinutí minového lanka bylo správné, rovněž funkce kotvy správná. Plovák zůstal na kotvě (odvíjení plováku má nastati až při hloubkách větších 8 m). Zkouška plováku ve velké hloubce nebyla ještě pro nedostatek času provedena. Vzhledem k veliké váze a obtížné práci při manipulaci s touto kotvou bylo zjištěno, že lze vrh do velké hloubky provésti pouze pomocí malého remorkéru, který obstarává permanentní vlečnou službu na vranském jezeře. Jde o provedení minim, dvou válečných vrhů do různých hloubek za účelem přezkoušení manipulace při vrhu a funkce přístroje.

Závěr:
Z dosud provedených praktických zkoušek jest zřejmo, že bude možno v nové úpravě miny ČKD - Rudmann použití pro následující rozsahy rychlostí a hloubek:

a/
s původní kotvou v rozsahu 0,5-3 m/sek rychlosti proudu,
s původní kotvou v rozsahu 2-10 m hloubky dna řeky,

b/
s kotvou s meziplovákem v rozsahu 0,5-3 m/sek rychlosti proudu,
s kotvou s meziplovákem v rozsahu 2 * 4-0 m hloubky dna řeky, tj. prakticky do libovolné hloubky.

Přesné vymezení hodnot jmenovaných rozsahů stanovíme proměřením hydrometrických hodnot minového tělesa samotného a odporu lanka kotevního v hydraulickém kanále, kde bude možno provésti plynulá měření postupně při různých rychlostech proudu od 0,5 m/sek až do 3 m/sek v nejkratším zkušebním čase.

Na základě takto naměřených hodnot budou revidovány hodnoty diagramu plnění, pro něž dosud ČKD používala diagram ženijního pluku 6, který není zvláště pro malý proud spolehlivý. Bude možno též teoreticky vypracovati přesnou záruku pro funkci plavební v určitých přesně stanovených mezních rychlostech proudu a hloubky řeky. Po absolvování těchto zkoušek bude prototyp připraven k předvedení na dolním Dunaji.

V Libni, dne 18. května 1939.

Zdroj
Zaniklý archiv VHJ ČKD Praha, fond AS, karton 361, složka 1735 - mina Rudmann.
Konec citace

Obrázek
Ve výše umístěném textu se jednalo o tuto fešandu

Zde mohu jen smeknout, to jsou znalosti, které je nutno skutečně vysoce ocenit. Jsem nadšený. Pro mě ale z toho vyplynulo jedno důležité zjištění. To nebylo jen to, že se něco naházelo do vody a plavalo to v určité hloubce pod hladinou, a když to něco trefilo, tak to bouchlo. Tyto miny byly malé, vodním tokem stabilizované zbraně. Takže zajistili náraz na cíl roznětkou a ještě bylo možno – nutno regulovat hloubku, ve které se tato mina pod hladinou pohybovala na kotvě. Takže mina byla pohledově nezjistitelná a tedy ji nebylo možno jen tak lehce zničit střelbou.

Prostě to byla celá věda, a jak postupně pronikám do historie našeho loďstva, tím více ty naše nejchlapovatější chlapy obdivuji.

ZÁVĚR

A je dopsáno. Dost jsem se s tím nadělal, i když to tak nevypadá. Sám jsem se dozvěděl mnoho zajímavého a snad se to bude líbit i vám kolegové. Je to další část skládačky o našich vojenských lodích a lidech kolem nich. Slibovat, že do toho už nebudu kecat už nebudu. Když na něco narazím, nebude zbytí.

Zdroje:

Ludvík Doležel, Lubomír Kroupa, Ženijní vojsko-historie a současnost, MNO Praha, 2003
Jiří Fidler, Václav Sluka, ENCYKLOPEDIE BRANNÉ MOCI REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ 1920 - 1938
Bedřich Hanák, Ivo Vondrovský, Mobilizovaná československá armáda 1938, ing. Jan Škoda-FORTprint, 2010
Miroslav Hubert, Hlídková loď President Masaryk v pohledu techniky, Ares 2004
Miroslav Hubert, Karel Pavala, Vojenské lodě Československa 1918 – 1959, Ares 1999
René Grégr, Historie čs. dunajské flotily do r. 1939, HPM č.12/1991 a č. 1/1992
Miroslav Hubert, Československá dunajská flotila v letech 1946 – 1959, HPM č. 3/1995
Miroslav Hubert, Hlídkové lodě a čluny na Dunaji, HPM č. 8/1996, 9/1996

http://forum.valka.cz/topic/view/34843/ ... ricni-mina
http://www.fronta.cz/foto/potapeci
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Pár slov o výcviku československých říčních sil

Příspěvek od Zemakt »

Důraz u Mostního praporu Ženijního pluku 4 s lodní rotou byl kladen na plavbu se sedmidílnými loděmi - soulodími, velkými pramicemi a velkými plavidly vůbec a na spolupráci s vlečnými motorovými čluny
Kladení důrazu na plavbu sedmidílnými loděmi je vcelku pochopitelné, neboť samotný ponton nebyl vůbec žádný drobeček. K ovládnutí takovéto velké mrchy muselo být mužstvo opravdu zkušené, teorie znalé. Již jsem na Palbu k sedmidílné lodi něco dával, nicméně opakování je matka moudrosti :wink: .

Obrázek

Ponton zvaný „sedmidílná" loď patřil k soupravě „H“ tedy k Herbertově mostní soupravět: výtlak pontonu cca 9 tun, při využití max. ponoru, tedy až k samotném okraji obruby byl schopen unést náklad o 47 tunách. Největší povolený ponor byl však stanoven k 25 cm od obruby, což stejně znamenalo velmi slušnou nosnost 37 tun.

Jinak Pátrači, jako obvykle palec nahoru :up: .
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Pár slov o výcviku československých říčních sil

Příspěvek od Pátrač »

Ahoj Zemkate, pravdu díš, bylo to zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=36&t=6883

Je to hustá věc. A na tento svůj post jsem dost pyšný. Uvidím co se vynoří ještě v budoucnosti.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Pár slov o výcviku československých říčních sil

Příspěvek od Zemakt »

Jinak pokud by se chtěl někdo touto problematikou zabývat poněkud hlouběji, doporučuji si sehnat předpis Plavba na vodě a kotvení, sl. předpisy branné moci: IV./1. oddělení MNO 1929. Čas od času se objeví na aukru, v ceně pár stovek.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Pár slov o výcviku československých říčních sil

Příspěvek od jarl »

Pěkné počtení, Pátrači. Vůbec jsem netušil, že používání neukotvených říčních min bylo tak složité a metodika jejich vypouštění po proudu takhle složitá. Ti lidé, kteří se této činnosti věnovali, toho museli znát a umět opravdu hodně.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Pár slov o výcviku československých říčních sil

Příspěvek od Pátrač »

Já na to hleděl jak bagr na tvrdou hlínu. Inu je v tom asi schováno ještě hodně. Zatím se daří střípky sbírat a třeba to ještě chvíli vydrží.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
noah11
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 270
Registrován: 17/11/2010, 13:10
Bydliště: Vranov

Re: Pár slov o výcviku československých říčních sil

Příspěvek od noah11 »

Perfektná práca,dlho som hľadal kde som videl tu Pátračovu fotografiu v pravo a dnes sa mi to podarilo celkom dobré čítanie doporučujem na
http://www.ondrejkovics-sandor.com/?s=121&lg=1&galb=39
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Pár slov o výcviku československých říčních sil

Příspěvek od Pátrač »

noah11 - díky ještě větší díky za odkaz na velmi zajímavý článek. Proto to člověk vše dělá - aby se dověděl nové věci a ten článek je nesmírně zajímavý. Kdybys na něco ještě narazil, neváhej a piš. Děkuji.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Pár slov o výcviku československých říčních sil

Příspěvek od Zemakt »

Ono se de facto vyplatí prolézt ty stránky prakticky celé, je tam toho dost a dost zajímavého.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
noah11
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 270
Registrován: 17/11/2010, 13:10
Bydliště: Vranov

Re: Pár slov o výcviku československých říčních sil

Příspěvek od noah11 »

Ano je to fakt zaujímaví web a niektoré fotografie a príbehy sú raritné a zaujímave.
Odpovědět

Zpět na „Organizace armády“