Atomová bomba v rukou nacistů?
Moderátor: jarl
Fantasmagorie? To vubec ne. Kdyz prohravas, tak se snazis zkonstruovat zbran, ktera dokaze zvratit prohru v opak-ve vitezstvi. Zalezi jen na dobe, tvych prostredcich a schopnostech...Ono by stacilo tu bombu odpálit proste na jedné z front. Napriklad na vychode. To by udelalo dost velkou paseku a par ruskych armad by zmizelo z mapy, stejne tak par mest. Otazka zni, co potom?
Moment...řeč je o jaderné zbrani na tehdejší úrovni vědy a techniky...tedy max. desítky kilotun. Na ničení celých armád či velkých měst rovnou zapomeň. Nasazení jako taktické zbraně by mělo ostatně minimální vliv na průběh bojů...došlo by k ovlivnění situace jen na řádově nekolika km fronty. Nasadit jedinou nebo max. několik jaderných pum, co by teoreticky mohlo Německo mít, jako taktické zbraně, to by byla pěkná kravina...
Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
tak to jsem cekal,ze tohle nekdo rekne. Pouziti zbranik hromadneho niceni na frontach z nemecke strany by nebyl tak uplne snadny. Vojaci sice meli masky,alde udrzely by napriklad tabun, yperit? Vraťme se ale k programu jaderného zbrojení, nemeli Němci napriklad základnu v Peenemuende, ktera se az do bombardovani jevila jako vhodna k odpaleni jaderne strely/strel?
Pánové neustále tady operujete, že jaderná hlavice by vážila tuny, není to pravda. Následující informace jsou čerpány z článku www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2004052109
a některých dalších zdrojů jako například http://ablecd.wz.cz/vendeta/atom.php
Analýzu a kompilaci, tedy spojení faktů, nechť si každý učiní sám. Každopádně po přečtení lze uvažovat trochu jinak, myslím ...
Uvádí se, že kritické množství je u uranové bomby desítky kilogramů, u plutoniové asi 10,5 kg. Tedy ne žádné stovky kg, nebo tuny, to je nesmysl. Bomba sice může vážit více, aby měla větší ničivý účinek, ale lze sestrojit i menší bombu.
Ke štěpení může dojít za určitých podmínek samovolně. Stačí, vytvoříme-li vhodnou konfiguraci v přirozeném množství uranu. Pokusy ukázaly, že k rozvinutí řetězce štěpení, který se krok za krokem znásobuje, až nabude charakteru řetězové reakce, se hodí jen čistý izotop U 235. A ještě ho musí být pohromadě tzv. kritické množství. Zjistilo se, že kritické množství samotného uranu U 235 činí cca. 10 kilogramů. I z tak nevelkého množství izotopu U 235 je možné uvolnit milióny kilowatthodin energie. Při neřízeném procesu se to projeví jako výbuch, jehož účinek je srovnatelný s desítkami tisíc tun TNT.
Pokud bychom chtěli tuto energii uvolnit pomaleji takovým řízeným způsobem, abychom ji vůbec stačily prakticky využít, nabízí se následující „taktika“: místo izotopu U 235, který se „ochotně“ štěpí s rychlými neutrony, použijeme mnohem levnější, jen upravený přírodní kovaný uran, ve kterém na jedno jádro izotopu U 235 připadá 140 jader těžšího izotopu U 238.
Menší kusy se moderátorem (látka jako grafit, těžká voda aj.), který brzdí neutrony na takovou rychlost, aby si za „partnery“ vybíraly právě jen sporadicky rozložená jádra U 235. Tak by mohl znít návod na nejjednodušší jaderný reaktor.
Goudsmit své knize Alsos (1947) uvádí, že tajné odposlouchávání německých vědců, jasně dokazuje, že sám Heisenberg nechtěl věřit, že Američané opravdu mají nukleární bombu. Ostatní vědci mu, ale hned začali dávat vinu a citovali jeho prohlášení, že na bombu by bylo potřeba dvě tuny čistého U235. Weizsäcke řekl - celkem trucovitě - že by bývali také bombu postavili, kdyby chtěli - a tak vlastně začal fámu, že oni prostě "nechtěli" bombu stavět. Hahn - který ještě po svém objevu štěpení uranu chtěl spáchat sebevraždu, vyčítal Heisenbergovi jeho selhání a tvrdil, že úspěch Američanů dělá z německé vědy druhořadou disciplinu.
Všichni dohromady pak vinili Goudsmita, že jim o americkém programu neřekl. Ani ne za dva týdny - ale Heisenberg udělal pro své kolegy přednášku, kde jim vysvětlil, jak byla bomba postavena. Jakmile zjistil, že americká bomba měla asi 200kg, vypočítal, že bylo potřeba jen asi 50 kg čistého U235. Jak se mohl předtím splést skoro o dva řády (tj. 100 krát), to vysvětluje jeho změna "volné dráhy" směrem dolů a "multiplikační konstanty" směrem nahoru. Udělal tedy původně - ať už vědomě či ne - chyby dvě. Věděl Heisenberg předem, jak malé množství je skutečně potřeba a úmyslně to zkreslil a tím vedl svou "tajnou válku" proti nacistům?
Co chtěl vlastně Heisenberg říci, bylo asi to, že "měli štěstí", protože (mylně) věřili, že dvě tuny čistého U235 nelze jen samotnými spektroskopy v rozumné době vyrobit a jinou technologii neznali. To zřejmě také sám nacistům, jak říká, "upřímně řekl". Nikdy ovšem později veřejně nepřiznal, že se zmýlil v počtech či že je úmyslně "nainženýroval", takže se můžeme jen dohadovat.
Výraz "naštěstí" ale prozrazuje i něco jiného: kdyby němečtí vědci byli před otázku postaveni - a věděli, že lze bombu vyrobit - museli by "upřímně" přiznat, že to jde a mnozí by na bombě asi pracovali dokonce rádi - jako na ní s entuziasmem pracovali američtí vědci.
V polovině roku 1942 při setkání německých vědců a zbrojních expertů, které bylo tajné a zúčastnili se ho i četní vojenští činitelé, se generál polní maršál Milch dotázal, jak velká by musela být bomba, aby srovnala se zemí tak velké město jako je Londýn. Heisenberg zdráhavě odpověděl, že asi jako je větší banán. Samozřejmě v ten okamžik generálové byli jako u vytržení. Heisenberg musel nadšení generálů utlumit slovy, „...že ji nelze vyrobit během 6 - 9 měsíců“.
Pro sestrojení bomby je třeba kritické množství. Česky minimální váha. U uranové bomby jsou to desítky kilogramů a u plutoniové bomby asi 10,5 kilogramu. A nebylo to právě potřebné množství, které nutilo Američany konstruovat plutoniovou bombu? Přehnané? Nikoliv. Podle nákladních listů materiálu pro atomovou bombu, vystavených samotnými Američany do „kompletace“ bomby jim musely chybět desítky kilogramů uranu. A přesto byla atomová bomba na bázi uranu na Hirošimu shozena. Tady přestala fungovat logika. Nebo fungovala a cestu do bomby našel uran z Haigerlochu a U-234?
Stále se tvrdilo a vlastně až do nedávna, že atomová bomba s menším než kritickým množstvím "nálože" je nerealizovatelná. Konkrétně u uranu připomínám jsou to desítky kilogramů a u plutonia asi 10,5 kilogramu. Na základě toho, co bylo řečeno o Jonastalu museli Němci už v roce 1945 vědět, že tyto hodnoty mohou být sníženy. Ve zprávě André Gsponéra a Jeana -Pierra Hurniho v knize "Fourth Generation Nuclear Weapons" se uvádí, že za použití berylliového pláště a při stlačení atomové nálože, které může dosáhnout až hodnoty 10, lze sestrojit atomovou bombu s vahou 100 gramů. Zpráva Gsponéra a Hurniho byla vydána v roce 2001. Němečtí inženýři a vědci museli znát technologii berylliového pláště a stlačování už na konci II. světové války.
Na začátku roku 1948 byla nedaleko Kaspického moře odpálena nukleární bomba, která měla nálož o váze 150 gramů. Oficiálně otestovali Rusové atomovou bombu až v roce 1949 a historie podezřívá Manfreda von Ardenne, že bombu pomohl Rusům zkonstruovat právě on. Mohl to dokázat? Mohl Von Ardenne pracoval na německém nukleárním programu, a na konci války se dostal do sovětského zajetí. Za svoji práci dostal v SSSR dokonce "Stalinovu" cenu, tedy jistou protiváhu Nobelovy ceny.
a některých dalších zdrojů jako například http://ablecd.wz.cz/vendeta/atom.php
Analýzu a kompilaci, tedy spojení faktů, nechť si každý učiní sám. Každopádně po přečtení lze uvažovat trochu jinak, myslím ...
Uvádí se, že kritické množství je u uranové bomby desítky kilogramů, u plutoniové asi 10,5 kg. Tedy ne žádné stovky kg, nebo tuny, to je nesmysl. Bomba sice může vážit více, aby měla větší ničivý účinek, ale lze sestrojit i menší bombu.
Ke štěpení může dojít za určitých podmínek samovolně. Stačí, vytvoříme-li vhodnou konfiguraci v přirozeném množství uranu. Pokusy ukázaly, že k rozvinutí řetězce štěpení, který se krok za krokem znásobuje, až nabude charakteru řetězové reakce, se hodí jen čistý izotop U 235. A ještě ho musí být pohromadě tzv. kritické množství. Zjistilo se, že kritické množství samotného uranu U 235 činí cca. 10 kilogramů. I z tak nevelkého množství izotopu U 235 je možné uvolnit milióny kilowatthodin energie. Při neřízeném procesu se to projeví jako výbuch, jehož účinek je srovnatelný s desítkami tisíc tun TNT.
Pokud bychom chtěli tuto energii uvolnit pomaleji takovým řízeným způsobem, abychom ji vůbec stačily prakticky využít, nabízí se následující „taktika“: místo izotopu U 235, který se „ochotně“ štěpí s rychlými neutrony, použijeme mnohem levnější, jen upravený přírodní kovaný uran, ve kterém na jedno jádro izotopu U 235 připadá 140 jader těžšího izotopu U 238.
Menší kusy se moderátorem (látka jako grafit, těžká voda aj.), který brzdí neutrony na takovou rychlost, aby si za „partnery“ vybíraly právě jen sporadicky rozložená jádra U 235. Tak by mohl znít návod na nejjednodušší jaderný reaktor.
Goudsmit své knize Alsos (1947) uvádí, že tajné odposlouchávání německých vědců, jasně dokazuje, že sám Heisenberg nechtěl věřit, že Američané opravdu mají nukleární bombu. Ostatní vědci mu, ale hned začali dávat vinu a citovali jeho prohlášení, že na bombu by bylo potřeba dvě tuny čistého U235. Weizsäcke řekl - celkem trucovitě - že by bývali také bombu postavili, kdyby chtěli - a tak vlastně začal fámu, že oni prostě "nechtěli" bombu stavět. Hahn - který ještě po svém objevu štěpení uranu chtěl spáchat sebevraždu, vyčítal Heisenbergovi jeho selhání a tvrdil, že úspěch Američanů dělá z německé vědy druhořadou disciplinu.
Všichni dohromady pak vinili Goudsmita, že jim o americkém programu neřekl. Ani ne za dva týdny - ale Heisenberg udělal pro své kolegy přednášku, kde jim vysvětlil, jak byla bomba postavena. Jakmile zjistil, že americká bomba měla asi 200kg, vypočítal, že bylo potřeba jen asi 50 kg čistého U235. Jak se mohl předtím splést skoro o dva řády (tj. 100 krát), to vysvětluje jeho změna "volné dráhy" směrem dolů a "multiplikační konstanty" směrem nahoru. Udělal tedy původně - ať už vědomě či ne - chyby dvě. Věděl Heisenberg předem, jak malé množství je skutečně potřeba a úmyslně to zkreslil a tím vedl svou "tajnou válku" proti nacistům?
Co chtěl vlastně Heisenberg říci, bylo asi to, že "měli štěstí", protože (mylně) věřili, že dvě tuny čistého U235 nelze jen samotnými spektroskopy v rozumné době vyrobit a jinou technologii neznali. To zřejmě také sám nacistům, jak říká, "upřímně řekl". Nikdy ovšem později veřejně nepřiznal, že se zmýlil v počtech či že je úmyslně "nainženýroval", takže se můžeme jen dohadovat.
Výraz "naštěstí" ale prozrazuje i něco jiného: kdyby němečtí vědci byli před otázku postaveni - a věděli, že lze bombu vyrobit - museli by "upřímně" přiznat, že to jde a mnozí by na bombě asi pracovali dokonce rádi - jako na ní s entuziasmem pracovali američtí vědci.
V polovině roku 1942 při setkání německých vědců a zbrojních expertů, které bylo tajné a zúčastnili se ho i četní vojenští činitelé, se generál polní maršál Milch dotázal, jak velká by musela být bomba, aby srovnala se zemí tak velké město jako je Londýn. Heisenberg zdráhavě odpověděl, že asi jako je větší banán. Samozřejmě v ten okamžik generálové byli jako u vytržení. Heisenberg musel nadšení generálů utlumit slovy, „...že ji nelze vyrobit během 6 - 9 měsíců“.
Pro sestrojení bomby je třeba kritické množství. Česky minimální váha. U uranové bomby jsou to desítky kilogramů a u plutoniové bomby asi 10,5 kilogramu. A nebylo to právě potřebné množství, které nutilo Američany konstruovat plutoniovou bombu? Přehnané? Nikoliv. Podle nákladních listů materiálu pro atomovou bombu, vystavených samotnými Američany do „kompletace“ bomby jim musely chybět desítky kilogramů uranu. A přesto byla atomová bomba na bázi uranu na Hirošimu shozena. Tady přestala fungovat logika. Nebo fungovala a cestu do bomby našel uran z Haigerlochu a U-234?
Stále se tvrdilo a vlastně až do nedávna, že atomová bomba s menším než kritickým množstvím "nálože" je nerealizovatelná. Konkrétně u uranu připomínám jsou to desítky kilogramů a u plutonia asi 10,5 kilogramu. Na základě toho, co bylo řečeno o Jonastalu museli Němci už v roce 1945 vědět, že tyto hodnoty mohou být sníženy. Ve zprávě André Gsponéra a Jeana -Pierra Hurniho v knize "Fourth Generation Nuclear Weapons" se uvádí, že za použití berylliového pláště a při stlačení atomové nálože, které může dosáhnout až hodnoty 10, lze sestrojit atomovou bombu s vahou 100 gramů. Zpráva Gsponéra a Hurniho byla vydána v roce 2001. Němečtí inženýři a vědci museli znát technologii berylliového pláště a stlačování už na konci II. světové války.
Na začátku roku 1948 byla nedaleko Kaspického moře odpálena nukleární bomba, která měla nálož o váze 150 gramů. Oficiálně otestovali Rusové atomovou bombu až v roce 1949 a historie podezřívá Manfreda von Ardenne, že bombu pomohl Rusům zkonstruovat právě on. Mohl to dokázat? Mohl Von Ardenne pracoval na německém nukleárním programu, a na konci války se dostal do sovětského zajetí. Za svoji práci dostal v SSSR dokonce "Stalinovu" cenu, tedy jistou protiváhu Nobelovy ceny.
Ještě dodatek k raketě V-2, dosah byl dostačující cca 280 km. V Peenemünde byl v lednu 1945 testován prototyp modifikované rakety A-4 s křídly, tzv. A-4b s dosahem cca 580 km.
Více na www.project1947.com/gfb/a-9.htm
Nemůžu si pomoct, ale možnosti zde existovaly. Kdyby Němci soustředili dostatečné zdroje a dokázali prodloužit o něco válku, což by bylo klidně možné, nebýt Hitlerových rozkazů o žádném ústupu.
Tato debata má proto význam ... jen příště prosím o více argumentů a nejenom výkřiky do tmy, ale nakonec to je stejně v sekci Fikce ...
Více na www.project1947.com/gfb/a-9.htm
Nemůžu si pomoct, ale možnosti zde existovaly. Kdyby Němci soustředili dostatečné zdroje a dokázali prodloužit o něco válku, což by bylo klidně možné, nebýt Hitlerových rozkazů o žádném ústupu.
Tato debata má proto význam ... jen příště prosím o více argumentů a nejenom výkřiky do tmy, ale nakonec to je stejně v sekci Fikce ...
Konstrukce Littleboy – atomová bomba svržená na Hirošimu. Uranu 235 bylo použito celkem 50 kg. Z toho jedna část vážila 24 kg a druhá cca 36 kg. Princip - uvnitř bomby spojil výbuch konvenční trhaviny dva bloky s Uranem 235, což vyvolalo řetězovou reakci.
http://commons.wikimedia.org/wiki/Image ... 1_info.png
http://commons.wikimedia.org/wiki/Nuclear_weapon_design
Zdá se, že německý výzkum atomové bomby byl trochu roztříštěn. Existovalo několik „skupin vědců a míst“, kde se prováděl výzkum. Zdá se, že to bylo kvůli bezpečnosti a utajení.
„Heisenbergova skupina“ byla vědomě nacisty použita jako „přední“ skupina pro veřejnost, jmenovitě spojence. Ovšem skutečný vývoj atomové bomby se odehrával pod ochranou SS.
Uváděl jsem kolik je třeba kritického množství Uranu, u americké bomby to bylo 50 kg. Je možné toto množství nějakých způsobem ještě snížit? Ano, existuje na to metoda, tzv. podporované štěpení. V podstatě je podporované štěpení založeno na tom, že se do výbušniny přidá nějaký materiál, který produkuje neutrony jako například polonium nebo těžký vodík – deuterium nebo dokonce tritium – k uvolnění více neutronů do řetězové reakce, než je ve skutečnosti uvolněno samou kritickou hmotností štěpného materiálu.
Toto podporované štěpení by Němcům umožnilo zvýšit počet atomovek a nebo používat materiál s menší kvalitou. Už je možná dost jasné, že Freierovo svědectví týkající se podzemních továren také zmiňuje továrnu na výrobu těžké vody, která samozřejmě obsahuje atomy deuteria a tritia (deuterium a tritium jsou atomy vodíku s jedním nebo dvěmi „nadbytečnými“ neutrony v atomovém jádře).
Zdroj: www.matrix-2001.cz/v2/default.aspx?aid=1999
http://commons.wikimedia.org/wiki/Image ... 1_info.png
http://commons.wikimedia.org/wiki/Nuclear_weapon_design
Zdá se, že německý výzkum atomové bomby byl trochu roztříštěn. Existovalo několik „skupin vědců a míst“, kde se prováděl výzkum. Zdá se, že to bylo kvůli bezpečnosti a utajení.
„Heisenbergova skupina“ byla vědomě nacisty použita jako „přední“ skupina pro veřejnost, jmenovitě spojence. Ovšem skutečný vývoj atomové bomby se odehrával pod ochranou SS.
Uváděl jsem kolik je třeba kritického množství Uranu, u americké bomby to bylo 50 kg. Je možné toto množství nějakých způsobem ještě snížit? Ano, existuje na to metoda, tzv. podporované štěpení. V podstatě je podporované štěpení založeno na tom, že se do výbušniny přidá nějaký materiál, který produkuje neutrony jako například polonium nebo těžký vodík – deuterium nebo dokonce tritium – k uvolnění více neutronů do řetězové reakce, než je ve skutečnosti uvolněno samou kritickou hmotností štěpného materiálu.
Toto podporované štěpení by Němcům umožnilo zvýšit počet atomovek a nebo používat materiál s menší kvalitou. Už je možná dost jasné, že Freierovo svědectví týkající se podzemních továren také zmiňuje továrnu na výrobu těžké vody, která samozřejmě obsahuje atomy deuteria a tritia (deuterium a tritium jsou atomy vodíku s jedním nebo dvěmi „nadbytečnými“ neutrony v atomovém jádře).
Zdroj: www.matrix-2001.cz/v2/default.aspx?aid=1999
Malé atomové bomby odpalované na frontě, například z děla, můžeme nazývat jako taktické atomové bomby. Následky exploze jsou dobře patrné z následujícího záznamuYAMATO píše:Moment...řeč je o jaderné zbrani na tehdejší úrovni vědy a techniky...tedy max. desítky kilotun. Na ničení celých armád či velkých měst rovnou zapomeň. Nasazení jako taktické zbraně by mělo ostatně minimální vliv na průběh bojů...došlo by k ovlivnění situace jen na řádově nekolika km fronty. Nasadit jedinou nebo max. několik jaderných pum, co by teoreticky mohlo Německo mít, jako taktické zbraně, to by byla pěkná kravina...
www.aldebaran.cz/animace/Phy_B_Tactical.mpg
Obdobnou malou taktickou atomovou bombu zkoušel vyrobit i Hitler. Takových bomb by mohli sestrojit desítky, kdyby nálož vážila jenom 150 gramů! Ostatně, že je miniaturizace možná, dokazují takzvané kufříkové jaderné bomby. Vznikly v laboratořích SSSR a dokáží zahubit až 100 000 lidí. Bomba skutečně vypadá jak kufřík a původně byly určeny k odpálení v amerických městech, kam by je přivezli sovětští zpravodajci.
Nemícháš náhodou možnosti poválečného jaderného zbrojního průmyslu s faktickými možnostmi německých laboratoří v období WWII?? Je trochu rozdíl dospět v laboratoři k nějakému výsledku a být schopen zjištěné výsledky převést do použitelné formy.
Nebo mi chceš tvrdit, že Němci ve svém "garážovém" vývoji plánovali produkci desítek jaderných dělostřeleckých granátů? Tedy typu munice k němuž se USA i SSSR s přispěním zajatých německých vědců dopracovali až pěkných pár let po válce?
A to v době, kdy americký projekt Manhattan i s druhou nejvyšší prioritou v rámci amerického zbrojního průmyslu WWII (a s prakticky neomezenými zdroji) dokázal vyprodukovat pouze jednu zkušební nálož a dvě čtyřtunová monstra použitá v Japonsku?
Ještě že je to v sekci fikce: Nijak jinak se to totiž označit nedá.
Nebo mi chceš tvrdit, že Němci ve svém "garážovém" vývoji plánovali produkci desítek jaderných dělostřeleckých granátů? Tedy typu munice k němuž se USA i SSSR s přispěním zajatých německých vědců dopracovali až pěkných pár let po válce?
A to v době, kdy americký projekt Manhattan i s druhou nejvyšší prioritou v rámci amerického zbrojního průmyslu WWII (a s prakticky neomezenými zdroji) dokázal vyprodukovat pouze jednu zkušební nálož a dvě čtyřtunová monstra použitá v Japonsku?
Ještě že je to v sekci fikce: Nijak jinak se to totiž označit nedá.
Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Přesně tak, jsme v sekci FIKCE a tady si lze tyto polemiky dovolit. Dávám jsem jen teoretické možnosti jak by bylo možné něco využít. S tím, že bombu prostě neměli a ještě by jím nějaký čas dalo zabrat jí vyrobit. Máš pravdu podmínky pro to nebyly, ale v podzemních továrnách by možná byly. Nicméně opět zde mluvíme o rocích.
Nicméně nutno přiznat, že Otto Hahn v roce 1938 učinil objev - jádro puklo - konečně to bylo vysvětleno, další vědci utekli před Hitlerem do Ameriky a pak se podíleli na jejich atomovém programu. Hitler měl priority tehdy jinde ... doufal válka bude blesková, a chtěl věci, které lze použít "zítra" a ne až za roky.
Nicméně např. Severní Korea má taky A-bombu, a možná vyrobenou v garážových podmínkách ... možná ne, ale někdy je to taky o nápadu ... třeba o jednou geniálním nápadu, který vydá za léta bádání, ale neříkám, že to byl zrovna tento případ.
Nicméně nutno přiznat, že Otto Hahn v roce 1938 učinil objev - jádro puklo - konečně to bylo vysvětleno, další vědci utekli před Hitlerem do Ameriky a pak se podíleli na jejich atomovém programu. Hitler měl priority tehdy jinde ... doufal válka bude blesková, a chtěl věci, které lze použít "zítra" a ne až za roky.
Nicméně např. Severní Korea má taky A-bombu, a možná vyrobenou v garážových podmínkách ... možná ne, ale někdy je to taky o nápadu ... třeba o jednou geniálním nápadu, který vydá za léta bádání, ale neříkám, že to byl zrovna tento případ.
Ano, velký vůdce Kim s největší pravděpodobností má jadernou bombu.
Ale to je trochu jiná situace. Jsou známa technická řešení a kompletní postup se dá v podstatě najít i na internetu. Je to jen o možnostech. Pokud jsou zdroje a potřebná technologická základna, může si A-bombu vyrobit každý.
Jenomže tyhle informace byly za války utajeny v nejpřísnějším režimu a každý si musel vše vyvíjet od počátku (kromě ivanů - ti to jenom obšlehli).
Ale to je trochu jiná situace. Jsou známa technická řešení a kompletní postup se dá v podstatě najít i na internetu. Je to jen o možnostech. Pokud jsou zdroje a potřebná technologická základna, může si A-bombu vyrobit každý.
Jenomže tyhle informace byly za války utajeny v nejpřísnějším režimu a každý si musel vše vyvíjet od počátku (kromě ivanů - ti to jenom obšlehli).
Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.