Jedná se trochu o scifi a chtěl sem ji dat raději do "Fikce, dohady, dotazy", nevím jestli na palbu uplně zapadá ale pokud se tu řeší možnost jaderné války tak asi ano. Napíši jenom stručný úvod, aby to nebyla zbytečná práce kdybych se netrefil do okruhu tohodto fora.
Nemožnost dalšího absolutního válčení na zemi
Od rozšíření mezikontimantálních jaderných zbraní je možnost válčení značně omezená. Realizují se jen konflikty omezeného rozsahu s velmi asymetrickým rozložením sil. Takové války jsou ale spíše policejními akcemi proti rebeliím, neboď v nich je realtivně jasné mezinárodní právo které je pouze prosazováno silou proti odporujícím subjektům, které nemají dost síly aby radikálněji formovaly svět. Skutečné války velmocí které nepodléhají žádnému apriornímu právu protože je teprve v nich silou právo definováno, které formují celkový vývoj lidské civilizace (Jako Achajmeojovská, římská nebo mongolská expanze, 30-ti letá válka, imperiální expanze evropských mocností, Napoleonské války nebo WWII) nejsou v současných podmínkách možné, protože by se nezbytně musely týkat jaderných mocností, a planeta země je příliž malá než, aby se na ní daly používat systematicky jaderné zbraně jako standartní metoda válčení. Přitom ale je jasné, že absolutní válka nezbytně předpokládá použití nejúčinějších bojových technik, a proto není možné si představovat, že by se mocnosti v takové válce v rámci nějaké dohody zavázaly nepoužívat jaderné zbraně. V absolutní válce nemůžou takové dohody obstát, pokud se zde předefinovává právo v rámci kterého se dohody uzavírají.
Omezíme-li se tedy na zemi, stávají se úvahy a debaty o vojnesví velmi malicherné a anachronické, protže pozemské války přestaly být věcí prvořadého významu jakou byly v historii.
Rozumě představitelné
Z toho mi plyne, že první příležitost k renesanci absolutního válčení bude až tehdy, kdy lidsvo přestane být závislé na planetě zemi. Nechci zde rozvádět diskuzi o nejasných technologiích ala startrek. Uvažujme čistě technologie rozumně vědecky představitelné jak dnes, tak např. v 60.tých a 70.tých letech 20.století, kdy se formovala jaderná a kosmická technologie, a kdy optimistické vize předpokládaly podobné technologie běžné už v dnešní době. To, že tyto technologie dnes běžné nejsou je dáno spíše změnou motivací, priorit a společenských nálad spíše než technickými problémy.
Mezi tyto technologie počítám
- Jaderným reaktorem poháněné malé dopravní prostředky a zbraně.
- Termonukleární reakcí pohádněné kosmické dopravní prostředky
- Laserové zbraně s energií pulzu v řádech GJ
- Jaderným výbuchem buzené lasery
- Elektromagnetické urychlovače projektilů v vystupem v řádech 10^5 m/s
- Jaderné zbraně uzpusobené jako EMP-bomba s orientovaný radiovým svazkem
- Stálé na soběstačné (zemi nezávislé) vojenské a průmyslové základny na kosmických tělesech (měsíc, asteroidy) ....
K motivacím - Proč by se mělo ve vesmíru bojovat - O co?
Úvahy o bojích ve svesmíru resp. kolonizaci sluneční soustavy, kriticky závisí na motivaci. Narozdíl od expanzivních válek na zemi kde obvykle šlo o ovládnutí nějakých osídlených oblastí nebo oblasí příhodných k osídlení (které jsou na zemi omezené), pro války o vesmír na první pohled není rozumný důvod, protože vesmír je enormně rozsáhlý, ale zároveň enormě nákladný ke kolonizaci.
Vesmír je ovšem také enormě heterogenní. Vzhledem k danostem pohybu kosmických těles, a k tomu jak významné je tato dymanika pro vesmírné cestování nabývají mnohé tělesa a body ve sluneční soustavě významnou strategickou hodnotu. Podobně je tomu s prvkovým složením kosmických těles a s přírodními podmínkami podmínkami (sluneční příkon, magnetické pole, gravitace, atmosféra).
Jako nejatraktivnější se jeví asteroidy a komety, jejichž nulová gravitace dovoluje relativně snadnou konstrukci rozsáhlých průmyslových struktur, geologická stavba a velký povrch vůči oběmu dovoluje snadný geologický průzkum a těžbu a absence atmosfery dovoluje provoz mnohých pokročilých technolgií (které na zemi musejí probíhat ve ochrané atmosfeře nebo ve vakuu) v obrovském rozsahu mnohem levněji než na zemi.
Dá se uvažovat, že v případě zainvestování někoolika asteroidů, by jejich průmyslový výkon mohl růst mnohem rychleji než v pozemských podmínkách.
-------
Uvahy o metodach valčení ve sluneční soustavě prozatim nechám až pro případ že o tohle tema bude zájem.
Jde mi tedy o kvalifikovanou technickou a taktickou diskuzi a dohady (fikci založenou na racionalnich argumentech), nejde mi o konstatování historických fakt (protože zatím žádné nejsou) a uplnou rigoroznost (protože cokoli namířené do budoucnosti musí byt do značné míry dohad) ale ani bych nechtěl to tema nechat zdegenerovat na čistě sentimentální snění a nijivní scifi-soap-operu jako se promítají v kině.
Kolonizace kosmu - nejbližší příležitost k totalní válce
Moderátor: jarl
-
Alchymista
- 5. Plukovník
- Příspěvky: 4883
- Registrován: 25/2/2007, 04:00
Alfou a omegou kolonizácie vesmíru, aspoň Mesiacu a ďalších telies slnečného systému, je dostatočne efektívny a lacný systém dopravy na obežnú dráhu Zeme a späť.
A)
Súčasná cena dopravy jedného kilogramu nákladu na zemskú orbitu sa pohybuje na úrovni niekoľko desiatok tisíc dolárov za kilogram, cena za dopravu na LEO a späť je na úrovni niekoľko stotisíc dolárov za kilogram nákladu, cena za dopravu k Mesiacu a späť je už rádu milionov dolárov za kilogram nákladu.
Efektívny a lacný dopravný systém zatiaľ neexistuje a pokiaľ nedôjde k nejakému technologickému prielomu, v najbližších desaťročiach zrejme ani nevznikne.
Druhá vec, ktorá bráni nejakej výraznej expanzii mimo Zem by sa dala formulovať asi takto: Aké doposiaľ známe suroviny alebo iné zdroje sú tak hodnotné, aby sa oplatila ich ťažba alebo produkcia mimo Zem alebo obežnú dráhu okolo Zeme pri zohľadnení súčasných a pravdepodobne aj budúcich nákladov na ich dopravu na Zem?
B)
Na vytvorenie aspoň čiastočne sebestačnej kolónie na ľubovoľnom telese treba na miesto určenia dopraviť najmenej niekoľko sto ton nákladu. Dá sa zároveň predpokladať, že súčin množstva nákladu (a personálu) a doby od začiatku výstavby po dosiahnutie sebestačnosti je viacmenej konštantný, teda s malým nákladom potrvá dosiahnutie sebestačnosti dlho.
Žiadny súčasný štát neprodukuje dostatočný hospodársky prebytok, aby mohol kolonizáciu financovať samostatne.
C)
Počas celej doby výstavby je kolónia kriticky závislá na dodávkach zo Zeme. Táto závislosť je podstatne silnejšia ako v prípade akejkoľvek "kolonizácie územia" na Zemi v minulosti - miesto, kde bude kolonizácia prevádzaná, totiž na rozdiel od Zeme neposkytuje ani len elementárne podmienky prežitia mimo objekty kolónie.
D)
Nie je v silách žiadneho súčasného štátu alebo skupiny štátov disponujúcich kozmickou technikou selektívne zabrániť inému štátu alebo skupine štátov disponujúcich kozmickou technikou v prístupe na obežnú dráhu Zeme.
Naopak, každý štát disponujúci kozmickou technikou je schopný trvalo alebo aspoň dlhodobo uzavrieť prístup na obežnú dráhu pre všetkých, vrátane seba podľa hesla "keď nie aj ja, tak nikto". Na to postačuje celkom primitívna technológia.
K zbraniam použiteľným v kozmických bojoch treba započítať aj normálne kozmické telesá s upravenou dráhou a prípadne následne roztrieštené do nejakej formy umelého meteorického roja. Deštrukčný účinok takejto zbrane na inštalácie na inom malom kozmickom telese by bol obrovský a obrana veľmi obtiažna kvôli vysokým stretávacím rýchlostiam a veľkému množstvu "útočiacich cieľov".
A)
Súčasná cena dopravy jedného kilogramu nákladu na zemskú orbitu sa pohybuje na úrovni niekoľko desiatok tisíc dolárov za kilogram, cena za dopravu na LEO a späť je na úrovni niekoľko stotisíc dolárov za kilogram nákladu, cena za dopravu k Mesiacu a späť je už rádu milionov dolárov za kilogram nákladu.
Efektívny a lacný dopravný systém zatiaľ neexistuje a pokiaľ nedôjde k nejakému technologickému prielomu, v najbližších desaťročiach zrejme ani nevznikne.
Druhá vec, ktorá bráni nejakej výraznej expanzii mimo Zem by sa dala formulovať asi takto: Aké doposiaľ známe suroviny alebo iné zdroje sú tak hodnotné, aby sa oplatila ich ťažba alebo produkcia mimo Zem alebo obežnú dráhu okolo Zeme pri zohľadnení súčasných a pravdepodobne aj budúcich nákladov na ich dopravu na Zem?
B)
Na vytvorenie aspoň čiastočne sebestačnej kolónie na ľubovoľnom telese treba na miesto určenia dopraviť najmenej niekoľko sto ton nákladu. Dá sa zároveň predpokladať, že súčin množstva nákladu (a personálu) a doby od začiatku výstavby po dosiahnutie sebestačnosti je viacmenej konštantný, teda s malým nákladom potrvá dosiahnutie sebestačnosti dlho.
Žiadny súčasný štát neprodukuje dostatočný hospodársky prebytok, aby mohol kolonizáciu financovať samostatne.
C)
Počas celej doby výstavby je kolónia kriticky závislá na dodávkach zo Zeme. Táto závislosť je podstatne silnejšia ako v prípade akejkoľvek "kolonizácie územia" na Zemi v minulosti - miesto, kde bude kolonizácia prevádzaná, totiž na rozdiel od Zeme neposkytuje ani len elementárne podmienky prežitia mimo objekty kolónie.
D)
Nie je v silách žiadneho súčasného štátu alebo skupiny štátov disponujúcich kozmickou technikou selektívne zabrániť inému štátu alebo skupine štátov disponujúcich kozmickou technikou v prístupe na obežnú dráhu Zeme.
Naopak, každý štát disponujúci kozmickou technikou je schopný trvalo alebo aspoň dlhodobo uzavrieť prístup na obežnú dráhu pre všetkých, vrátane seba podľa hesla "keď nie aj ja, tak nikto". Na to postačuje celkom primitívna technológia.
K zbraniam použiteľným v kozmických bojoch treba započítať aj normálne kozmické telesá s upravenou dráhou a prípadne následne roztrieštené do nejakej formy umelého meteorického roja. Deštrukčný účinok takejto zbrane na inštalácie na inom malom kozmickom telese by bol obrovský a obrana veľmi obtiažna kvôli vysokým stretávacím rýchlostiam a veľkému množstvu "útočiacich cieľov".
Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
-
Mr.Otradice
- vojín
- Příspěvky: 18
- Registrován: 5/2/2010, 18:24
- Bydliště: Náměšť nad Oslavou
Zdravím,
pokud pominu otázku momemtální reality kolonizace vesmíru, jak uz napsal Alchymista, je to vlastně bodoucnost lidstva(jak už to psal sam Ciolkovskij).
Pokud budem stále stejní blázní a budem bojovat i ve vesmíru, tak každý boj bude mít neuvěřitelné množství obětí. Co nedokáží zničit zbraně protivníku o to se jistě pomale postará samotný vesmír svým chladem, vakuem, radiaci... I nepatrné poškození bude mít fatální následky.
Celkově boje budou připomínat námořní bitvy, ale tentokrát s možností boje ve všech třech rozměrech.
V potaz taky musíme vzít, že se jistě objeví pirátství. A jen představa "hákování" lodí je zajímavá a technologicky velmi náročná
EDIT1:ještě bych zapomněl, na snížení nákladů na dopravu do vesmíru by se dal klidně použit vesmírný výtah.(Základní myšlenka Ciolkovskij, později rozvinul A.C. Clark, ale stále sci-fi)
pokud pominu otázku momemtální reality kolonizace vesmíru, jak uz napsal Alchymista, je to vlastně bodoucnost lidstva(jak už to psal sam Ciolkovskij).
Pokud budem stále stejní blázní a budem bojovat i ve vesmíru, tak každý boj bude mít neuvěřitelné množství obětí. Co nedokáží zničit zbraně protivníku o to se jistě pomale postará samotný vesmír svým chladem, vakuem, radiaci... I nepatrné poškození bude mít fatální následky.
Celkově boje budou připomínat námořní bitvy, ale tentokrát s možností boje ve všech třech rozměrech.
V potaz taky musíme vzít, že se jistě objeví pirátství. A jen představa "hákování" lodí je zajímavá a technologicky velmi náročná
EDIT1:ještě bych zapomněl, na snížení nákladů na dopravu do vesmíru by se dal klidně použit vesmírný výtah.(Základní myšlenka Ciolkovskij, později rozvinul A.C. Clark, ale stále sci-fi)
Kdo je slušný, byl slušný vždycky. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky; kdo mění víru, neměl žádnou; člověka nepředěláš, jenom se ti vybarví.
No to je ale zajímavé téma. Bohužel mám něco rozepsaného tak se nemůžu pustit do nějak moc velkých traktací ale jak dodělám co potřebuji, asi se sem rád budu zapojovat.
Každopádně zde musím upozornit na dvě zásadně důležité knihy které na toto téma mají přímou vazbu. Ne zhlediska vojenského využití kosmu ale zhlediska obecných možností jeho využití.
Obě napsal Karel Pacner a jsou syntézou poznatků dané doby tedy před cca 20 lety. Ale jsou velmi zajímavé.
MĚSTA V KOSMU
POLIDŠTĚNÁ GALAXIE
Takže snad to pomůže.
Každopádně zde musím upozornit na dvě zásadně důležité knihy které na toto téma mají přímou vazbu. Ne zhlediska vojenského využití kosmu ale zhlediska obecných možností jeho využití.
Obě napsal Karel Pacner a jsou syntézou poznatků dané doby tedy před cca 20 lety. Ale jsou velmi zajímavé.
MĚSTA V KOSMU
POLIDŠTĚNÁ GALAXIE
Takže snad to pomůže.
Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:
JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Tak že budou se jednou přenesou války i do kosmu je jisté, ale nemyslím si, že by si to tam mezi sebou rozdávali pozemské velmoci. Přeci jen nač nákladně válčit třebas s Čínou o zdroje na Marsu, když je můžu sejmout zde. Spíše to budou války matičky Země se svými koloniemi.. ááále to bude až za nějakých sto až dvě stě let.
Patrac - POLIDŠTĚNÁ GALAXIE jsem cetl na gymplu, jedna z fakt technooptimistickych knizek presne podle meho gusta, po MĚSTech V KOSMU se podivam, diky.
Alchymista - uplne souhlasim s temi nakladmi na dopravu nakladu ze zeme, a interakci ze zemi vubec. A stejne tak s jeste o mnoho vetsimy naklady na dopravu meziplanetarni (at uz zeme-mesic, zeme-mars a popdobne). Proto mi prijde ze v sci-fi literarure a futurologickych knizkach jako Polidstena Galaxije se venuje nepatricne mala pozornost asterodidumn. V doprave asteroid-asteroid jsou naopak naklady extremne male (staci jen drobne vychylky drahy, neni potreba prekonavat gravitaci ani atmosferu, akcelerace a brzdeni je mozne provadet elektromagnetickymi urcyhlovaci (na zpusob maglev) velice efektivne protoze
a] Neni tu atmosfera ktera by urychlovane teleso brzdila
b] Neni tu gravitace ktera by klada dramaticke pozadavky na konstrukcni pevnost takovych obrovskych struktur jako by urychlovaci magneticka draha musela byt (minimalne desitky kilometru)
Pripada mi ze je to o aktivacni bariere kterou musi prumyslovy resp. vojenskoprumyslovy komplex prekonat nez zacne byt vesmir rentabilni. Do doby kdy bude muset byt vse dopravovaneo ze zeme nebo na zemi skutecne neexistuje mnoho rentabilnich cinosti ktere ve vesmiru provadet. Na druhou stranu jakmile zacne byt dominantni obchod a průmysl vrámci vesmíru (tj. v rámci podobného gravitacního a rychlostního potenciálu, napr v rámci pásma asteroidů mezi marsem a jupiterem), pak se stane naopak vesmirny prumysl vyrazne rentabilnejsí a snazsi nez ten pozemsky. (tim myslim dobu kdy tovarny situovane ve vesmiru budou zpracovavat suroviny tezene ve vesmiru a vyrabet vesmirne stroje, ktere a ze kterych se budou stavet dalsi tovarny ve vesmiru)
Souhlasim s tebou v tom ze v soucasnosti me nenapada jake mohutne hnuti nebo motivace by dokazala tuto aktivacni barieru prekonat, zvlastne kdyz to srovnáme napr. jen s tim jak problematicke je prekonat pocatecni aktivacni barieru prechodu z ropy/fosilních paliv na jine zdroje energie resp. pohone hmoty, pricemz tato bariera je mnohem mensi.
Alchymista - uplne souhlasim s temi nakladmi na dopravu nakladu ze zeme, a interakci ze zemi vubec. A stejne tak s jeste o mnoho vetsimy naklady na dopravu meziplanetarni (at uz zeme-mesic, zeme-mars a popdobne). Proto mi prijde ze v sci-fi literarure a futurologickych knizkach jako Polidstena Galaxije se venuje nepatricne mala pozornost asterodidumn. V doprave asteroid-asteroid jsou naopak naklady extremne male (staci jen drobne vychylky drahy, neni potreba prekonavat gravitaci ani atmosferu, akcelerace a brzdeni je mozne provadet elektromagnetickymi urcyhlovaci (na zpusob maglev) velice efektivne protoze
a] Neni tu atmosfera ktera by urychlovane teleso brzdila
b] Neni tu gravitace ktera by klada dramaticke pozadavky na konstrukcni pevnost takovych obrovskych struktur jako by urychlovaci magneticka draha musela byt (minimalne desitky kilometru)
Pripada mi ze je to o aktivacni bariere kterou musi prumyslovy resp. vojenskoprumyslovy komplex prekonat nez zacne byt vesmir rentabilni. Do doby kdy bude muset byt vse dopravovaneo ze zeme nebo na zemi skutecne neexistuje mnoho rentabilnich cinosti ktere ve vesmiru provadet. Na druhou stranu jakmile zacne byt dominantni obchod a průmysl vrámci vesmíru (tj. v rámci podobného gravitacního a rychlostního potenciálu, napr v rámci pásma asteroidů mezi marsem a jupiterem), pak se stane naopak vesmirny prumysl vyrazne rentabilnejsí a snazsi nez ten pozemsky. (tim myslim dobu kdy tovarny situovane ve vesmiru budou zpracovavat suroviny tezene ve vesmiru a vyrabet vesmirne stroje, ktere a ze kterych se budou stavet dalsi tovarny ve vesmiru)
Souhlasim s tebou v tom ze v soucasnosti me nenapada jake mohutne hnuti nebo motivace by dokazala tuto aktivacni barieru prekonat, zvlastne kdyz to srovnáme napr. jen s tim jak problematicke je prekonat pocatecni aktivacni barieru prechodu z ropy/fosilních paliv na jine zdroje energie resp. pohone hmoty, pricemz tato bariera je mnohem mensi.
K vlastnimu boji ve vesmíru - stručný úvod
Pohyb
hlavní problém veškerých vesmírných technologí je doprava. Obrovské vzdálenosti vyžadují vysoké rychlosti, což ale ve skutečnosti představuje nejmenší problém, protože díky nulovému odporu není třeba vynakládat žádné další prostředky na udržení rychlosti. Naopak zásadním problém představuje změna rychlosti (ať už zrychlení nebo zbrždění) nebo obecněji změna dráhy v gravitačním poli.
Z toho důvodu je v prvé řadě třeba využívat samovolné kosmické dynamiky (např. tzv. gravitační katapůltáž) a minimalizovat potřebu explicitních změn dráhy pomocí motorů. Ve vesmírném válečnicví je tedy třeba uvážit pohyb kosmických lodí po předem promyšlených drahách respektujících a využívajících gravitační působení kosmických těles při svých manévrech. Toto je možné uvažovat v analogii námořních bitev plachetnic respekujících vítr případně tvar pobřeží. Není rozumná představa ala startrek nebo hvězdné války, kdy bojující lodě svévolně manévrují ve volném vesmíru (daleko od planet) jako stihačky při dog-fightu
. Dráhy bojujících lodí jsou naopak po dlouhou dobu do značné míry determinovány, a možnost volby (bifurkace drah) je možná především v diskrétních oknech, při vhodné vzájemné konstelaci těles a kurzu. Jelikož je pohyb lodí takto omezený, probíhá i samotný boj (vzájemné ostřelování) také především v krátkých vzácných "oknech" při vhodných vzájemných polohách a kurzech.
Pohon
Zásadní pro pohon kosmických lodí je zákon zachování hybnosti. Jestliže loď má získat hybnost v určitém směru musí tuto hybnost ptředat na jiné hmotné médium které tak získá stejnou hybnost ve směru opačném. Jelikož p=m*v, může loď získat vysokou rychlost buďto urychlením malého množsví hmoty na vysokou rychlost, nebo urychlením velkého množsví hmoty na malou rychlost. Jelikož E~m*v^2 je výrazně energeticky výhodnější druhá možnost. Loď pochopitelně nemůže nést příliž velké zásoby reaktivního média (např. raketového paliva), proto v raketové technice je přez energetickou nevýhodnost snaha zvyšovat výtokovou rychlost motorů (urychlovat malé množsví látky na velkou rychlost). Jediný rozumný způsob jak může získat loď rychlost energeticky efektivním způsobem je vyměňovat hybnost s jiným tělesem. Mezi tyto možnosti patří
1) Akcelerační dráha (maglev, kanon) pevně spojená se masivním kosmickým tělesem (asteroid, měsíc pokudmožno bez atmosfery)
2) Interakce s magentickým polem planet (možné jen u Země nebo Jupiteru, a i zde jsou intenzity pole příliž malé pro smysluplné využití)
3) Solární plachtění ať už na bazi světla (zrcadlo) nebo slunečního větru (magnetická/plazmová "plachta")
Všechny tyto možnosti jsou buť extrémě málo výkoné nebo extrémě neflexibilní, nepohotové, a zranitelné a tedy zcela nevhodné pro vojenské aplikace a manévrovaný boj.
Reaktivní pohon
Z toho důvodu je smysluplné uvažovat že kosmické lodi musejí být poháněny především reaktivním pohonem (tryskou). Nemá naprosto smysl uvažovat chemické raketové motory, jelikož zde je poměr hmotnosti užitečného nákladu a palviva desítky i stovky na jedenu změnu rychlosti o ~kosmickou rychlost (tento poměr roste exponenciálně). Pro rozumný manévrovaný boj ve vesmíru jsou nezbytné výtokové rychlosti v řádech desítek a stovek km/s. Tyto výtokové rychlosti jsou dnes sice schopné poskytnout různé druhy elektricky napájených iontových motorů, ale poměr ceny, hmotnosti a spotřeby ušlechtilé elektrické energie k tahu je činí naprosto nepoužitelné jako hlavní pohonné jednotky plnohodnotené bojové kosmické lodě.
Jako primární zdroj energie trysky s vysokým specifickým impulzem principielně nemůže sloužit ušlechtilá elektrická energie, kterou je třeba vyrábět v rozměrných generátorech. Zároveň jako primární zdroj energie nemůže sloužit chemické palivo.
Prakticky jako jediná možnost vychází Jaredná reakce (ať už štěpení nebo fůze) probíhající při teplotách kdy střední rychlost částic odpovídá požadované výtokové rychlosti. To defakto znanamená trysku v podobě otevřeného jaderného reaktoru z něhož přímo unikají štěpené produkty (ve vesmírném prostoru a v totální válce nepředstavuje související radiace vážnější problém). Pochopitelně při daných teplotách musí být jaderný materiál udržován při dostatečné hustotě elektromagneticky. Pro vysoké výtokové rychlosti se zdá mnohem realističtější fuze než štěpení, protože hustota uranové nebo plutoniové plazmy při dosažitelných intenzitách pole (v řádech jednotek max desítek tesla) je příliž malá pro udržení řetězové reakce. Jediným řešením by mohlo být usměrňování vyletujících fragmentů jader z hustého pevného jádra reaktoru, které by ovšem muselo být intenzivně chlazeno. Takové chalzení je však nezvládnutelné. Právě potřebná velikost výkonu reaktorové trysky a jí úměrné požadavky na chlazení jsou nejzásadnějším limitujícím faktorem omezujícím tah jaderného motoru. Je pravděpodobné, že bude muset být volen kompromis - pro pozvolnou palivově úspornou akceleraci bude magnetická klapka reaktoru přivřená a bude vypouštět malé množsví rychlých částic (~100-1000km/s), zatímco pro prudší bojové manévry bude otvřená, resp. bude do výtokové plazmy přimícháváno chladné hmotné medium čímž při výtokových rychlostech (~10km/s) prudce vzroste tah na jednotku výkonu, ale také klesne specifický impulz, a tedy spotřeba paliva vzroste natolik, že během těchto krátkých bojových okamžiků může loď spotřebovat většinu svého paliva během několika minut. (extremni after-burner jako u stihaček
Dá se snad uvažovat i o nejaderné podobně podobné trysky, kde by byla energie získávána obrovský např. parabolickým zrcadlem. Vzhledem k tomu že pracovní medium by muselo být tak jako tak drženo stejným magnetickým ústrojím, a k nízkým cenám termojaderného paliva, však takové řešení nemá příliž opodstatnění, s ohledem na nemotornost a zranitelnost světlozběrné soustavy, a závislost na přímém slunečním osvětlení.
Pohyb
hlavní problém veškerých vesmírných technologí je doprava. Obrovské vzdálenosti vyžadují vysoké rychlosti, což ale ve skutečnosti představuje nejmenší problém, protože díky nulovému odporu není třeba vynakládat žádné další prostředky na udržení rychlosti. Naopak zásadním problém představuje změna rychlosti (ať už zrychlení nebo zbrždění) nebo obecněji změna dráhy v gravitačním poli.
Z toho důvodu je v prvé řadě třeba využívat samovolné kosmické dynamiky (např. tzv. gravitační katapůltáž) a minimalizovat potřebu explicitních změn dráhy pomocí motorů. Ve vesmírném válečnicví je tedy třeba uvážit pohyb kosmických lodí po předem promyšlených drahách respektujících a využívajících gravitační působení kosmických těles při svých manévrech. Toto je možné uvažovat v analogii námořních bitev plachetnic respekujících vítr případně tvar pobřeží. Není rozumná představa ala startrek nebo hvězdné války, kdy bojující lodě svévolně manévrují ve volném vesmíru (daleko od planet) jako stihačky při dog-fightu
. Dráhy bojujících lodí jsou naopak po dlouhou dobu do značné míry determinovány, a možnost volby (bifurkace drah) je možná především v diskrétních oknech, při vhodné vzájemné konstelaci těles a kurzu. Jelikož je pohyb lodí takto omezený, probíhá i samotný boj (vzájemné ostřelování) také především v krátkých vzácných "oknech" při vhodných vzájemných polohách a kurzech. Pohon
Zásadní pro pohon kosmických lodí je zákon zachování hybnosti. Jestliže loď má získat hybnost v určitém směru musí tuto hybnost ptředat na jiné hmotné médium které tak získá stejnou hybnost ve směru opačném. Jelikož p=m*v, může loď získat vysokou rychlost buďto urychlením malého množsví hmoty na vysokou rychlost, nebo urychlením velkého množsví hmoty na malou rychlost. Jelikož E~m*v^2 je výrazně energeticky výhodnější druhá možnost. Loď pochopitelně nemůže nést příliž velké zásoby reaktivního média (např. raketového paliva), proto v raketové technice je přez energetickou nevýhodnost snaha zvyšovat výtokovou rychlost motorů (urychlovat malé množsví látky na velkou rychlost). Jediný rozumný způsob jak může získat loď rychlost energeticky efektivním způsobem je vyměňovat hybnost s jiným tělesem. Mezi tyto možnosti patří
1) Akcelerační dráha (maglev, kanon) pevně spojená se masivním kosmickým tělesem (asteroid, měsíc pokudmožno bez atmosfery)
2) Interakce s magentickým polem planet (možné jen u Země nebo Jupiteru, a i zde jsou intenzity pole příliž malé pro smysluplné využití)
3) Solární plachtění ať už na bazi světla (zrcadlo) nebo slunečního větru (magnetická/plazmová "plachta")
Všechny tyto možnosti jsou buť extrémě málo výkoné nebo extrémě neflexibilní, nepohotové, a zranitelné a tedy zcela nevhodné pro vojenské aplikace a manévrovaný boj.
Reaktivní pohon
Z toho důvodu je smysluplné uvažovat že kosmické lodi musejí být poháněny především reaktivním pohonem (tryskou). Nemá naprosto smysl uvažovat chemické raketové motory, jelikož zde je poměr hmotnosti užitečného nákladu a palviva desítky i stovky na jedenu změnu rychlosti o ~kosmickou rychlost (tento poměr roste exponenciálně). Pro rozumný manévrovaný boj ve vesmíru jsou nezbytné výtokové rychlosti v řádech desítek a stovek km/s. Tyto výtokové rychlosti jsou dnes sice schopné poskytnout různé druhy elektricky napájených iontových motorů, ale poměr ceny, hmotnosti a spotřeby ušlechtilé elektrické energie k tahu je činí naprosto nepoužitelné jako hlavní pohonné jednotky plnohodnotené bojové kosmické lodě.
Jako primární zdroj energie trysky s vysokým specifickým impulzem principielně nemůže sloužit ušlechtilá elektrická energie, kterou je třeba vyrábět v rozměrných generátorech. Zároveň jako primární zdroj energie nemůže sloužit chemické palivo.
Prakticky jako jediná možnost vychází Jaredná reakce (ať už štěpení nebo fůze) probíhající při teplotách kdy střední rychlost částic odpovídá požadované výtokové rychlosti. To defakto znanamená trysku v podobě otevřeného jaderného reaktoru z něhož přímo unikají štěpené produkty (ve vesmírném prostoru a v totální válce nepředstavuje související radiace vážnější problém). Pochopitelně při daných teplotách musí být jaderný materiál udržován při dostatečné hustotě elektromagneticky. Pro vysoké výtokové rychlosti se zdá mnohem realističtější fuze než štěpení, protože hustota uranové nebo plutoniové plazmy při dosažitelných intenzitách pole (v řádech jednotek max desítek tesla) je příliž malá pro udržení řetězové reakce. Jediným řešením by mohlo být usměrňování vyletujících fragmentů jader z hustého pevného jádra reaktoru, které by ovšem muselo být intenzivně chlazeno. Takové chalzení je však nezvládnutelné. Právě potřebná velikost výkonu reaktorové trysky a jí úměrné požadavky na chlazení jsou nejzásadnějším limitujícím faktorem omezujícím tah jaderného motoru. Je pravděpodobné, že bude muset být volen kompromis - pro pozvolnou palivově úspornou akceleraci bude magnetická klapka reaktoru přivřená a bude vypouštět malé množsví rychlých částic (~100-1000km/s), zatímco pro prudší bojové manévry bude otvřená, resp. bude do výtokové plazmy přimícháváno chladné hmotné medium čímž při výtokových rychlostech (~10km/s) prudce vzroste tah na jednotku výkonu, ale také klesne specifický impulz, a tedy spotřeba paliva vzroste natolik, že během těchto krátkých bojových okamžiků může loď spotřebovat většinu svého paliva během několika minut. (extremni after-burner jako u stihaček
Dá se snad uvažovat i o nejaderné podobně podobné trysky, kde by byla energie získávána obrovský např. parabolickým zrcadlem. Vzhledem k tomu že pracovní medium by muselo být tak jako tak drženo stejným magnetickým ústrojím, a k nízkým cenám termojaderného paliva, však takové řešení nemá příliž opodstatnění, s ohledem na nemotornost a zranitelnost světlozběrné soustavy, a závislost na přímém slunečním osvětlení.
Vesmírná střelba zbraně a obrana před nimi
Požadavky a problémy
V uvažované době se dá očekávat enormní vyspělost avioniky a elektroniky, připadně umělé inteligence, proto nemá asi smysl příliš řešit problémy jako rozpoznání cíle, zaměření, výpočet dráhy projektilu resp. navedení na cíl. Smysl má uvažovat základní fyzikální omezení, které jsou platné tehdy stejně jako nyní.
Kosmická střelba bude pravděpodobně vedena na extrémní vzdálenosti desítek až stovek tisíc kilometrů (průměr země, geostacionární dráhy, vzdálenost země-měsíc). Na tyto vzdálenosti je zásadním limitujícím faktorem doba letu projektilu, divergence svazku (laseru, případně částicového). Diskutujme proto jednotlivé typy zbraní zvažované v rámci pragramu hvězdných válek (SDI) v USA za studené války a některé další analogické.
LASERY
Laserový svazek na velké vzdálenosti si není možné představovat jako přímku (optět jako ve startkeku nebo hvězdných válkách). Zákony difrakce říkají, že tvar každého paprsku omezeného průřezu se bude rozšiřovat od určitého minimálního ohnizka (tzv. numerické apertury) pod určitým minimálním úhlem. Čím na větší vzdálenost chceme střílet a čím chceme v této vzdálenosti fokusovat menší ohnizko, tím širší musí být apertura našeho laseru resp. teleskopu kterým laser promítáme. Z Reighliova vztahu si lze udělat představu o rozměru.
minimální_apertura_děla [m] = vzdálenost [1000 km]*vlnová_délka [micron]
Proto jsou také talíře radarů mnohem větší, než dalekohledy. A vesmírné delekohledy mnohem větší než puškohledy. Laser se řídí stejnými zákonitosmi
Mnohem větším problémem vojenského nasazení laserů vůbec je jeho buzení a kvalita procovního media. Většina laserů pracuje je za velice spacifických (ústkostlivě a nákladně nastavovaných) podmínek a i tak s malou účiností a výkonem. Poměr hmotnosti k energii pulzu nebo kontinuálnímu výkonu je často žalostný. Pevnolátkové lasery používaný ve vysokovýkonových projektech jako NIF, nebo Les Megajoules Laser jsou pro vojenské a zvlášť vesmírné aplikace nepoužitelné kvůli obrovské hmotnosti na Joule energie pulzu. Jako lazery které připadají ve vesmírném boji v úvahu patří:
Plynové lasery buzené výbojem - technologie je zvládnutá, účinosti slušné, plyn lehký, jen je nepředstavitelné jak budit výboje potřebné k rozumnému válečnému použití.
chemické lasery - dokážou do svého aktivního prostředí předakumulovat dost energie v chemické formě, proto se snimi počítá prakticky ve všach pozemských laserových vojenských projektech. Problém ve vesmíru je ten, že bychom musely vyřešit uzavřený cyklus pracovních chemikálií, v opačném případě by byl problém stejný jako s chemickým palicem (příliž těžké).
Lasery s volnými elektrony (nebo jinými nabitými částicemi) - narozdíl od běžných laserů nepracují s vázanými kvantovými stavy elektronů v látce ale s přímým vyzařováním urychlovaného náboje. Problémem je, že potřebujeme elektrony s relativistyckými rychlostmi (tj. urchylovač jako CERN). S trochou snahy by se ale snad daly získat dosatečné toky rychlých elektronů přímo z radiaktivního beta-záření z reaktorové trysky.
Lasery s nerovnovážnou plazmou - laser pro svou funkci potřebuje tzv. inverzi populace stavů která je záležitostí nerovnovážných dějů - tzn. musíme např. pracovní medium zahřát a pak ochlazovat tak rychle, že se některé energeticky bohaté stavy nestačí vyprazdňovat. Lasery s nerovnovážnou plazmou jsou dnes buzeny nejčastěji explozí tenkého drátku do kterého se prudce pustí proud v řádech kilo-amper nebo zásahem velmi výkoného pulzního laseru na kovový povrch. Taková nerovnovážná plazma ale také vzniká při jaderném výbuchu. V USA jsou zdokumnevány jak návrhy (i přímo od Edwarda Tellera) tak experimenty (v rámci podzemních testů jaderných pum) buzení laserů jaderným výbychem. Takový laser měl podobu drátu (zinek, wolfram) v plášti jaderné nálože, který byl vystaven jak radiačnímu ohřevu od výbuchu, tak pravděpodobně elektromagnetické indukci elektromagnetohydrodynamikou expandující plazmy.
V neposlední řadě by se taková nerovnovážná plazma dala čerpat přímo z jaderné trysky (pouze by se muselo zajistit dost rychle chladnutí, protože tlak rekatorové plazmy není tak velký aby chladla explozivní expanzí jako v předešlých případech). Teoreticky by mohlo být možné budit laserové záření přímo ve výtokových plynech trysky.
Obrana před lasery
Velký problém laserů představuje především relativně snadná obrana.
Dielektrické zrcadla dosahují obrovské odraziovsti (neco jako 0.9999 - tj. pohltí jen desetinu promile světla) v kolmém odrazu, přitom mohou mít podobu tenké folie zanedbatelné hmotnosti. Smysluplný laserový zásah tedy musí být tak intenzivní, aby dosáhl elektrického průrazu dielektrika. Plošná intenzita však může být snadno zredukována skloněním zrcadla pod malým (kosým úhlem).
Dokonce i v případě že se podaří průrazu zrcadla/štítu dosáhnout, působí laserový pulz velice neefektivně. Obvykle intenzivně zahřívá povrchové vrstvy, které se navíc často stíní oblakem vzniklé plazmy.
Řešením mnoha těchto problémů je používání laserového záření s lepšími absorbčními vlastnostmi, buď resonujícími s materiálem zrcadel, nebo naopak s větší hloubkou průniku štíty i plazmou (např. rentgenové). Lasery na těchto specifických vlnových délkách jsou však obtížněji konstruovatelné. Platí že účinost šťítu dramaticky záleží na laseru, naopak. Pro každý laser by mohl být navržen optimální materiál šťítu a naopak pro daný šťít použit určitý typ laseru, který ho překonává s minimálními problémy / s maximálním účinkem na cíl, rozdíly dané takoviu optimalizací jsou o několik řádů, proto se dá předpokládat že se bude používat širší pleta laserů i štítů.
Částicové paprsky
Ačkoli particle-canon nebo ion-beam-destruptor zní sexy, není tato technologie prakticky příliš vojensky užitečná. Předně nabité částice divergijí podstatně více než laserové záření (vzdájemně se odpuzují). Ze stejného důvodu je možné se proti tomuto záření relativně snadno bránit odkláněním elektromagnetickým polem, případně i šťíty jelikož interakce nabitých částic s látkou je obvykle až příliž vysoká (nízká hloubka průniku). Navíc urychlovače opět využívají příkon elektrické energie, a dostatečný příkon v okamžiku výstřelu představuje opět obligátní problém.
Výhodné by byly elektricky neutrální paplsky atomů nebo neutronů, pro ně však neexistují dostatečně výkoné způsoby generování intenzivních pulzů a metody fokusace či zaměření jsou velice problematické.
Gauss Kanon a projektily
Pravděpodobně nejúčinější zbraň ve vesmíru budou staré dobré pevné kinetické projektily jako za doby kamené. Ty poskutyjí nejlepší účinek v cíli a nulovou divergenci.
Limitujícím faktorem je zde doba letu. Je třeba zajistit aby doletěly k vzdálenému cíli dříve, než ten stačí změnit rychlost v nepředvidatelném směru (protože předvidatelný např. setrvačný pohyb balistický počítač zohlední) dostatečně na to aby se vyhnul.
Proto je třeba buťo uvažovat palbu na krátké vzdálenosti většího množství projektilů (to je možné např. při vzájemném čelním střetu znepřátelených lodí, kdy je vzájemná rychlost dostatečná, aby projektyly mohly být pomalé).
V jiných příápadech (tj. boj na větší vzdálenost) je třeba, aby byly rychlosti projektilů extrémně vysoké (~100km/s), aby překonaly vzdálenost k cíli v řádech desítek sekund, za kterou se i velice rozměrná a těžce reaktivním motorem manévrující loď stačí vychílit z předpokládané pozice v okamžiku výstřelu.
Tyto extrémní rychlosti vyžadují extrémně dlouhé akcelerátory (desítky kilometrů) a velmi lehké projektily (gramy, desetiny gramu) kvůli limitnímu zatížení materiálu projektilu i akcelerátoru (~1-10GPa) při použití nejpevnějších představitelných materiálů (grafitove vlákna, diamant, monokrystaly kovu, uhlíkové nanotrubice). Pevnost materiálů není možné principialně zvyšovat příliž za tuto mez, protože to je limit pevnosti samotných kovalentních vazeb.
Obrana před vysokorychlostními projektily
Požadavky na vysokou rychlost vynucující si nízkou hmotnost nepříznivě ovlivňují terminální balistiku takových projektilů. Na jednu stranu v hydraulické limitě materiál terče/šťítu neklade žádný odpor svou pevností, na druhou stranu hybnost projektilu je tak malá, a jeho energie tak velká, že namísto aby štít penetroval a pokračoval v cestě, dojde v místě srážky k lokálnímu vypaření materiálu a v podstatě všesměrové explozi. Expandující páry/plazma sice nese určitou hybnost v původním směru letu, ale je tak rozptýlená že její další penetrační a destruktivní schopnost je značně omezená. Velice doboru obranu před těmito lehkými projektily by tedy bylo několik lehkých tenkých plátů skloněných pod značně ostrým uhlem řazených s dostatečným odstupem za sebe. Po malém množsví průrazů by se hmota projektilu a vypařeného svrchního šťítu rozptílila natolik, že by nemohla způsobit větší škody.
--------------------------------------------
O možnostech aplikace jaderných zbraní, jejich dopravení k cíly, účenému přenesení jejich energie a možnostech plazmové obrany které mě napoadají bych řekl něco příště. Doufám že tyhgle dva moje příspěvky nepůsobí jako nějaká pata-fyzikální paskvil
Požadavky a problémy
V uvažované době se dá očekávat enormní vyspělost avioniky a elektroniky, připadně umělé inteligence, proto nemá asi smysl příliš řešit problémy jako rozpoznání cíle, zaměření, výpočet dráhy projektilu resp. navedení na cíl. Smysl má uvažovat základní fyzikální omezení, které jsou platné tehdy stejně jako nyní.
Kosmická střelba bude pravděpodobně vedena na extrémní vzdálenosti desítek až stovek tisíc kilometrů (průměr země, geostacionární dráhy, vzdálenost země-měsíc). Na tyto vzdálenosti je zásadním limitujícím faktorem doba letu projektilu, divergence svazku (laseru, případně částicového). Diskutujme proto jednotlivé typy zbraní zvažované v rámci pragramu hvězdných válek (SDI) v USA za studené války a některé další analogické.
LASERY
Laserový svazek na velké vzdálenosti si není možné představovat jako přímku (optět jako ve startkeku nebo hvězdných válkách). Zákony difrakce říkají, že tvar každého paprsku omezeného průřezu se bude rozšiřovat od určitého minimálního ohnizka (tzv. numerické apertury) pod určitým minimálním úhlem. Čím na větší vzdálenost chceme střílet a čím chceme v této vzdálenosti fokusovat menší ohnizko, tím širší musí být apertura našeho laseru resp. teleskopu kterým laser promítáme. Z Reighliova vztahu si lze udělat představu o rozměru.
minimální_apertura_děla [m] = vzdálenost [1000 km]*vlnová_délka [micron]
Proto jsou také talíře radarů mnohem větší, než dalekohledy. A vesmírné delekohledy mnohem větší než puškohledy. Laser se řídí stejnými zákonitosmi
Mnohem větším problémem vojenského nasazení laserů vůbec je jeho buzení a kvalita procovního media. Většina laserů pracuje je za velice spacifických (ústkostlivě a nákladně nastavovaných) podmínek a i tak s malou účiností a výkonem. Poměr hmotnosti k energii pulzu nebo kontinuálnímu výkonu je často žalostný. Pevnolátkové lasery používaný ve vysokovýkonových projektech jako NIF, nebo Les Megajoules Laser jsou pro vojenské a zvlášť vesmírné aplikace nepoužitelné kvůli obrovské hmotnosti na Joule energie pulzu. Jako lazery které připadají ve vesmírném boji v úvahu patří:
Plynové lasery buzené výbojem - technologie je zvládnutá, účinosti slušné, plyn lehký, jen je nepředstavitelné jak budit výboje potřebné k rozumnému válečnému použití.
chemické lasery - dokážou do svého aktivního prostředí předakumulovat dost energie v chemické formě, proto se snimi počítá prakticky ve všach pozemských laserových vojenských projektech. Problém ve vesmíru je ten, že bychom musely vyřešit uzavřený cyklus pracovních chemikálií, v opačném případě by byl problém stejný jako s chemickým palicem (příliž těžké).
Lasery s volnými elektrony (nebo jinými nabitými částicemi) - narozdíl od běžných laserů nepracují s vázanými kvantovými stavy elektronů v látce ale s přímým vyzařováním urychlovaného náboje. Problémem je, že potřebujeme elektrony s relativistyckými rychlostmi (tj. urchylovač jako CERN). S trochou snahy by se ale snad daly získat dosatečné toky rychlých elektronů přímo z radiaktivního beta-záření z reaktorové trysky.
Lasery s nerovnovážnou plazmou - laser pro svou funkci potřebuje tzv. inverzi populace stavů která je záležitostí nerovnovážných dějů - tzn. musíme např. pracovní medium zahřát a pak ochlazovat tak rychle, že se některé energeticky bohaté stavy nestačí vyprazdňovat. Lasery s nerovnovážnou plazmou jsou dnes buzeny nejčastěji explozí tenkého drátku do kterého se prudce pustí proud v řádech kilo-amper nebo zásahem velmi výkoného pulzního laseru na kovový povrch. Taková nerovnovážná plazma ale také vzniká při jaderném výbuchu. V USA jsou zdokumnevány jak návrhy (i přímo od Edwarda Tellera) tak experimenty (v rámci podzemních testů jaderných pum) buzení laserů jaderným výbychem. Takový laser měl podobu drátu (zinek, wolfram) v plášti jaderné nálože, který byl vystaven jak radiačnímu ohřevu od výbuchu, tak pravděpodobně elektromagnetické indukci elektromagnetohydrodynamikou expandující plazmy.
V neposlední řadě by se taková nerovnovážná plazma dala čerpat přímo z jaderné trysky (pouze by se muselo zajistit dost rychle chladnutí, protože tlak rekatorové plazmy není tak velký aby chladla explozivní expanzí jako v předešlých případech). Teoreticky by mohlo být možné budit laserové záření přímo ve výtokových plynech trysky.
Obrana před lasery
Velký problém laserů představuje především relativně snadná obrana.
Dielektrické zrcadla dosahují obrovské odraziovsti (neco jako 0.9999 - tj. pohltí jen desetinu promile světla) v kolmém odrazu, přitom mohou mít podobu tenké folie zanedbatelné hmotnosti. Smysluplný laserový zásah tedy musí být tak intenzivní, aby dosáhl elektrického průrazu dielektrika. Plošná intenzita však může být snadno zredukována skloněním zrcadla pod malým (kosým úhlem).
Dokonce i v případě že se podaří průrazu zrcadla/štítu dosáhnout, působí laserový pulz velice neefektivně. Obvykle intenzivně zahřívá povrchové vrstvy, které se navíc často stíní oblakem vzniklé plazmy.
Řešením mnoha těchto problémů je používání laserového záření s lepšími absorbčními vlastnostmi, buď resonujícími s materiálem zrcadel, nebo naopak s větší hloubkou průniku štíty i plazmou (např. rentgenové). Lasery na těchto specifických vlnových délkách jsou však obtížněji konstruovatelné. Platí že účinost šťítu dramaticky záleží na laseru, naopak. Pro každý laser by mohl být navržen optimální materiál šťítu a naopak pro daný šťít použit určitý typ laseru, který ho překonává s minimálními problémy / s maximálním účinkem na cíl, rozdíly dané takoviu optimalizací jsou o několik řádů, proto se dá předpokládat že se bude používat širší pleta laserů i štítů.
Částicové paprsky
Ačkoli particle-canon nebo ion-beam-destruptor zní sexy, není tato technologie prakticky příliš vojensky užitečná. Předně nabité částice divergijí podstatně více než laserové záření (vzdájemně se odpuzují). Ze stejného důvodu je možné se proti tomuto záření relativně snadno bránit odkláněním elektromagnetickým polem, případně i šťíty jelikož interakce nabitých částic s látkou je obvykle až příliž vysoká (nízká hloubka průniku). Navíc urychlovače opět využívají příkon elektrické energie, a dostatečný příkon v okamžiku výstřelu představuje opět obligátní problém.
Výhodné by byly elektricky neutrální paplsky atomů nebo neutronů, pro ně však neexistují dostatečně výkoné způsoby generování intenzivních pulzů a metody fokusace či zaměření jsou velice problematické.
Gauss Kanon a projektily
Pravděpodobně nejúčinější zbraň ve vesmíru budou staré dobré pevné kinetické projektily jako za doby kamené
. Ty poskutyjí nejlepší účinek v cíli a nulovou divergenci.Limitujícím faktorem je zde doba letu. Je třeba zajistit aby doletěly k vzdálenému cíli dříve, než ten stačí změnit rychlost v nepředvidatelném směru (protože předvidatelný např. setrvačný pohyb balistický počítač zohlední) dostatečně na to aby se vyhnul.
Proto je třeba buťo uvažovat palbu na krátké vzdálenosti většího množství projektilů (to je možné např. při vzájemném čelním střetu znepřátelených lodí, kdy je vzájemná rychlost dostatečná, aby projektyly mohly být pomalé).
V jiných příápadech (tj. boj na větší vzdálenost) je třeba, aby byly rychlosti projektilů extrémně vysoké (~100km/s), aby překonaly vzdálenost k cíli v řádech desítek sekund, za kterou se i velice rozměrná a těžce reaktivním motorem manévrující loď stačí vychílit z předpokládané pozice v okamžiku výstřelu.
Tyto extrémní rychlosti vyžadují extrémně dlouhé akcelerátory (desítky kilometrů) a velmi lehké projektily (gramy, desetiny gramu) kvůli limitnímu zatížení materiálu projektilu i akcelerátoru (~1-10GPa) při použití nejpevnějších představitelných materiálů (grafitove vlákna, diamant, monokrystaly kovu, uhlíkové nanotrubice). Pevnost materiálů není možné principialně zvyšovat příliž za tuto mez, protože to je limit pevnosti samotných kovalentních vazeb.
Obrana před vysokorychlostními projektily
Požadavky na vysokou rychlost vynucující si nízkou hmotnost nepříznivě ovlivňují terminální balistiku takových projektilů. Na jednu stranu v hydraulické limitě materiál terče/šťítu neklade žádný odpor svou pevností, na druhou stranu hybnost projektilu je tak malá, a jeho energie tak velká, že namísto aby štít penetroval a pokračoval v cestě, dojde v místě srážky k lokálnímu vypaření materiálu a v podstatě všesměrové explozi. Expandující páry/plazma sice nese určitou hybnost v původním směru letu, ale je tak rozptýlená že její další penetrační a destruktivní schopnost je značně omezená. Velice doboru obranu před těmito lehkými projektily by tedy bylo několik lehkých tenkých plátů skloněných pod značně ostrým uhlem řazených s dostatečným odstupem za sebe. Po malém množsví průrazů by se hmota projektilu a vypařeného svrchního šťítu rozptílila natolik, že by nemohla způsobit větší škody.
--------------------------------------------
O možnostech aplikace jaderných zbraní, jejich dopravení k cíly, účenému přenesení jejich energie a možnostech plazmové obrany které mě napoadají bych řekl něco příště. Doufám že tyhgle dva moje příspěvky nepůsobí jako nějaká pata-fyzikální paskvil
Tak jako Trekista se musím ozvat
Pozorný divák si jistě všiml, že celý Star Trek (původní série) se odehrává od roku 2245 našeho letopočtu. Takže říkat, že v této době bude něco možné a nemožné je trošku zavádějící. Vraťte se strojem času do roku 1775 a řekněte v tamní době vědcům, že z LOndýna do Tokya se dostanete za jeden den. Asi Vás zavřou do blázince
Dále v ST se jako výzbroj používají phasery (nějaké částicové zbraně) , ale i prastarý kapitán Kirk vzpomíná na používání laserů na prvních lodích. JInak nejsilnější zbraní jsou torpéda
K manévrovatelnosti a pohonu - zcela standardně se u všech ras je popisováno, že v dobách "starověku" se používal k pohonu raketový pohon nebo sluneční plachty. A to již od prvních Star Treků.
Trošku se v tom vymyká lidská rasa, která tuto vývojovou fázi částečně přeskočila díky jednomu šílenému vědci, který objevil a vyzkoušel warp pohon v roce 2063 (po 3.světové), ale než se tuto technologii podařilo zvládnout do použitelné formy uběhlo další století. Toto berme jako uměleckou úlitbu bohů, neboť lidská rasa je ta vyvolená z níž mají všichni strach. I všemocní Borgové (nebo by se mělo psát všemocní Borg?)
dále jsi zapomněl uvést, že NASA stále více počítá, že na ochranu astronautů bude marsovská loď používat emg štít. A ten by se dal upravit i jako obranný před některými typy zbraní.
Pozorný divák si jistě všiml, že celý Star Trek (původní série) se odehrává od roku 2245 našeho letopočtu. Takže říkat, že v této době bude něco možné a nemožné je trošku zavádějící. Vraťte se strojem času do roku 1775 a řekněte v tamní době vědcům, že z LOndýna do Tokya se dostanete za jeden den. Asi Vás zavřou do blázince
Dále v ST se jako výzbroj používají phasery (nějaké částicové zbraně) , ale i prastarý kapitán Kirk vzpomíná na používání laserů na prvních lodích. JInak nejsilnější zbraní jsou torpéda
K manévrovatelnosti a pohonu - zcela standardně se u všech ras je popisováno, že v dobách "starověku" se používal k pohonu raketový pohon nebo sluneční plachty. A to již od prvních Star Treků.
Trošku se v tom vymyká lidská rasa, která tuto vývojovou fázi částečně přeskočila díky jednomu šílenému vědci, který objevil a vyzkoušel warp pohon v roce 2063 (po 3.světové), ale než se tuto technologii podařilo zvládnout do použitelné formy uběhlo další století. Toto berme jako uměleckou úlitbu bohů, neboť lidská rasa je ta vyvolená z níž mají všichni strach. I všemocní Borgové (nebo by se mělo psát všemocní Borg?)
dále jsi zapomněl uvést, že NASA stále více počítá, že na ochranu astronautů bude marsovská loď používat emg štít. A ten by se dal upravit i jako obranný před některými typy zbraní.
-
Alchymista
- 5. Plukovník
- Příspěvky: 4883
- Registrován: 25/2/2007, 04:00
Skelet - ani použitie antihmoty by zrejme nestačilo na pokrytie energetických nárokov pohonných systémov lodí zo Startreku.
Asija - nie je veľa čo dodať, rozmontoval si to dobre - väčšina autorov space opier by smutne plakala
.
Jednou zo zbraní, ktoré v tvojom výčte chýbajú,sú delá na ľahký plyn (vodík alebo hélium), ktoré sú pri stavebnej dĺžke cca 50-100 metrov schopné urýchliť 10-25g kovové projektily na rýchlosť viac ako 10km/s, s teoretickým limitom rýchlosti niekde okolo 30km/s.
Dodám, že celkom podstatnou súčasťou výzbroje a výstroje vesmírnych bojových lodí musí byť aj veľmi kvalitný aktívny a predovšetkým prieskumný systém, schopný sledovať aj malorozmerné a veľmi rýchle ciele na extrémne vzdialenosti.
Asija - nie je veľa čo dodať, rozmontoval si to dobre - väčšina autorov space opier by smutne plakala
. Jednou zo zbraní, ktoré v tvojom výčte chýbajú,sú delá na ľahký plyn (vodík alebo hélium), ktoré sú pri stavebnej dĺžke cca 50-100 metrov schopné urýchliť 10-25g kovové projektily na rýchlosť viac ako 10km/s, s teoretickým limitom rýchlosti niekde okolo 30km/s.
Dodám, že celkom podstatnou súčasťou výzbroje a výstroje vesmírnych bojových lodí musí byť aj veľmi kvalitný aktívny a predovšetkým prieskumný systém, schopný sledovať aj malorozmerné a veľmi rýchle ciele na extrémne vzdialenosti.
Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Alchymista: zřejmě stačilo, zřejmě nestačilo. kdo ví co bude za 225let?
Během války o nezávislost USA si taky nikdo nedokázal představit jaderný pohon. Stejně jako mi si nedokážeme představit principy jiných pohonů. A o tom je právě sci-fi. Ale o tom ten můj post samozřejmě nebyl. Jen jsem chtěl poukázat na to, že i v ST prošla kosmonautika vývojem (který popsal Asija) než se dostala k těm známým lodím, které létají časoprostorem, tzv. warpem
Jinak samozřejmě s Asijou souhlasím a není tomu co vytknout. Se současnou úrovní technologií a znalostí to prostě jinak udělat ani nejde.
Během války o nezávislost USA si taky nikdo nedokázal představit jaderný pohon. Stejně jako mi si nedokážeme představit principy jiných pohonů. A o tom je právě sci-fi. Ale o tom ten můj post samozřejmě nebyl. Jen jsem chtěl poukázat na to, že i v ST prošla kosmonautika vývojem (který popsal Asija) než se dostala k těm známým lodím, které létají časoprostorem, tzv. warpem
Jinak samozřejmě s Asijou souhlasím a není tomu co vytknout. Se současnou úrovní technologií a znalostí to prostě jinak udělat ani nejde.
-
Alchymista
- 5. Plukovník
- Příspěvky: 4883
- Registrován: 25/2/2007, 04:00
Pravda...
Drobné fyzikálne rozpory v teórii elektromagnetizmu a interakcie hmoty a žiarenia, ktoré sa objavili na konci 19. storočia, sa na začiatku 20. storočia pretransformovali do relativistickej a kvantovej fyziky a spáchali jadrovú energiu a polovodiče.
Teraz sa nám tu objavujú drobné rozpory v teórii gravitácie...
Mám ale pocit, že sa ešte neobjavil ani "nový Maxwell", o "novom Einsteinovi" alebo "Kodaňskej škole" ani nehovoriac.
BTW - tejto civilizácii by som 225 rokov nedával. Aj storočie je primnoho - vojny o kontrolu energetických tokov už začali. Sme v zostupnej/úpadkovej fáze vývoja kultúry a civilizácie.
Drobné fyzikálne rozpory v teórii elektromagnetizmu a interakcie hmoty a žiarenia, ktoré sa objavili na konci 19. storočia, sa na začiatku 20. storočia pretransformovali do relativistickej a kvantovej fyziky a spáchali jadrovú energiu a polovodiče.
Teraz sa nám tu objavujú drobné rozpory v teórii gravitácie...
Mám ale pocit, že sa ešte neobjavil ani "nový Maxwell", o "novom Einsteinovi" alebo "Kodaňskej škole" ani nehovoriac.
BTW - tejto civilizácii by som 225 rokov nedával. Aj storočie je primnoho - vojny o kontrolu energetických tokov už začali. Sme v zostupnej/úpadkovej fáze vývoja kultúry a civilizácie.
Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
skelet -> nic proti startreku, na zakladce sem to taky zral, ale jak rikas - nemuzeme si ani v naznaku predstavovat technologii zalozenou na fundamentalne nove fyzice, natoz pak prumysl/vojensvi/politiku/spolecnost vyvijejici se v protredi takovych technologii. Proto mi prijde mnohem zajimavejsi bavit se (a psat scifi) o vecech o kterych muzeme rozumne uvazovat (kde se mame ceho chytit - alespon fundamnetalni fyziky). (Precijen si do startreku rypnu) Pak aspon neskoncime s tak absurdnimy vyjevy jako kdyz v souboji kosmickych lodi deformujicich casoprostor pobihaji chlapi s fazerama proklate nizko a kosi se strelbou odboku nebo tvrdyma ranama pesti. To je jako by v utoku na perl-harbor zahralo klicovou ulohu kdyz Yamamoto vzal prak a trefil Kimmela do oka coz bylo jeho jedine zranitelne misto protoze ho za nej matka drzela kdyz ho koupavala v blahodarnych texaskych ropnych studnach, nebo kdyby se posatky B2 a Tu-160 vzajemne kuchali nozem.
Asija myslím, že jsi vůbec nepochopil proč jsem se ST zastal 
Já se ho vůbec nezastávám, že tyto věci jsou nyní možné. To prostě nejsou. Pouze jsem řekl následující : na obranu ST musím říct, že všechny civilizace ST v dávném pravěku prošly vesmírné lodě stejnou evolucí jako jsi popisoval ty
Kdybych to rozpitvával fyzicky tak lodě v ST cestují mezi planetami za pomoci umělého Einsteinův-Rosenového mostu, jsou poháněny antihmotou a za normálních okolností se pohybují pomocí impulsních motorů, což není nic jiné než reaktivní pohon. Teleportace je již v současnosti prováděna s fotony. Jako výzbroj používají rakety a částicové zbraně. Tedy ST je co se týče fyziky hodně přitažena za vlasy, ale jako správná sci-fi vychází z ní. ST opravdu není Star Wars. Nemám absolutně potřebu dále ST rozpitvávat. Jen jsem si pouze rýpl, že svět ST je mnohem komplexnější než to může někomu připadat. A tímto bych to opravdu ukončil
Když se vrátím k tvé práci, s kterou souhlasím, narazím na první problémy, a to proč by se něco takového vůbec dělo...
1. pokud budou mezi sebou bojovat pozemské velmoci o vesmírné kolonie, tak narazím na problém, že válečné meziplanetární lodě prakticky nejsou potřeba. Protože stačí pouze blokovat jednu ze stran v blízkosti zájmové planety. Na vyložení a naložení takového monstra jej potřebuji zaparkovat na oběžné dráze. A to znamená, že je na ráně standardním prostředkům - satelitům, raketám a raketoplánům.
2. meziplanetární boj -stíhání lodě lodí mezi planetami, a tzv korzáření mi připadá přitažené za vlasy. Obrovské vzdálenosti, malé rychlosti a velice omezená energie. No ta bene riziko poškození při boji by bylo obrovské, a v tom případě by smrt byla jistá. To zřejmě opravdu nikdo nebude riskovat.
3. boj mezi Zemí a vzbouřenými koloniemi. Opět to bude jen o tom zabránit invazi. Boj bude opět probíhat někde na dohled od planety. Je to racionální způsob jak mít jakous takous šanci na záchranu. v případě poškození. Útočník zase nebude chtít ztratit obrovskou meziplanetární loď, což bude jeho záchranný kruh ve vesmíru. Takže tuto loď odstaví na dohled od cílové planety, ale mimo dosah obranných prostředků.
Suma sumárum při jakémkoliv scénáři mi vychází, že při současných znalostech jsou boje velkých kosmických lodí vyloučeny. Nic jako romantické plachetnice, ale ani ten ST se konat nebude. Budou se konat boje za pomocí malých lodí "raketoplánů" s reaktivním pohonem, které budou bojovat na dohled od planety, respektive od mateřské meziplanetární lodi. A dokud se neobjeví technologie a lá ST, tak na válečné meziplanetární bitevní lodě můžeme zapomenout.
A ještě bych podotkl, že při cenách lodí a drahocennosti nákladů bude nejúčinnější zbraní neutronová bomba.
Já se ho vůbec nezastávám, že tyto věci jsou nyní možné. To prostě nejsou. Pouze jsem řekl následující : na obranu ST musím říct, že všechny civilizace ST v dávném pravěku prošly vesmírné lodě stejnou evolucí jako jsi popisoval ty
Kdybych to rozpitvával fyzicky tak lodě v ST cestují mezi planetami za pomoci umělého Einsteinův-Rosenového mostu, jsou poháněny antihmotou a za normálních okolností se pohybují pomocí impulsních motorů, což není nic jiné než reaktivní pohon. Teleportace je již v současnosti prováděna s fotony. Jako výzbroj používají rakety a částicové zbraně. Tedy ST je co se týče fyziky hodně přitažena za vlasy, ale jako správná sci-fi vychází z ní. ST opravdu není Star Wars. Nemám absolutně potřebu dále ST rozpitvávat. Jen jsem si pouze rýpl, že svět ST je mnohem komplexnější než to může někomu připadat. A tímto bych to opravdu ukončil
Když se vrátím k tvé práci, s kterou souhlasím, narazím na první problémy, a to proč by se něco takového vůbec dělo...
1. pokud budou mezi sebou bojovat pozemské velmoci o vesmírné kolonie, tak narazím na problém, že válečné meziplanetární lodě prakticky nejsou potřeba. Protože stačí pouze blokovat jednu ze stran v blízkosti zájmové planety. Na vyložení a naložení takového monstra jej potřebuji zaparkovat na oběžné dráze. A to znamená, že je na ráně standardním prostředkům - satelitům, raketám a raketoplánům.
2. meziplanetární boj -stíhání lodě lodí mezi planetami, a tzv korzáření mi připadá přitažené za vlasy. Obrovské vzdálenosti, malé rychlosti a velice omezená energie. No ta bene riziko poškození při boji by bylo obrovské, a v tom případě by smrt byla jistá. To zřejmě opravdu nikdo nebude riskovat.
3. boj mezi Zemí a vzbouřenými koloniemi. Opět to bude jen o tom zabránit invazi. Boj bude opět probíhat někde na dohled od planety. Je to racionální způsob jak mít jakous takous šanci na záchranu. v případě poškození. Útočník zase nebude chtít ztratit obrovskou meziplanetární loď, což bude jeho záchranný kruh ve vesmíru. Takže tuto loď odstaví na dohled od cílové planety, ale mimo dosah obranných prostředků.
Suma sumárum při jakémkoliv scénáři mi vychází, že při současných znalostech jsou boje velkých kosmických lodí vyloučeny. Nic jako romantické plachetnice, ale ani ten ST se konat nebude. Budou se konat boje za pomocí malých lodí "raketoplánů" s reaktivním pohonem, které budou bojovat na dohled od planety, respektive od mateřské meziplanetární lodi. A dokud se neobjeví technologie a lá ST, tak na válečné meziplanetární bitevní lodě můžeme zapomenout.
A ještě bych podotkl, že při cenách lodí a drahocennosti nákladů bude nejúčinnější zbraní neutronová bomba.
-
vencour
- štábní praporčík
- Příspěvky: 517
- Registrován: 1/6/2007, 00:18
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Dovolím si jednu poznámku k tématu boje Země proti koloniím. Inspirací mi je kniha "Měsíc je drsná milenka". Na Měsíci jsou ti, co se cítí vykořisťovaní, mají k dispozici katapult a ... a gravitaci. Takže bombardují Zemi a ... a získají samostatnost. Protože ta hromada kamene při dopadu na Zem působí mechanicky jako nějaká atomová bomba, bez průvodního jevu spadu a záření.
Ty nejhlubší objevy nečekají nutně za příští hvězdou. Jsou uvnitř nás utkány do vláken, která nás spojují, nás všechny. (Jonathan Archer, Enterprise)
Pánové,
přelouskal jsem vaše příspěvky a skládám vám hlubokou poklonu.
Setkal jsem se s takovou sci-fi povídkou, byla situovaná někam do třetí čtvrtiny minulého století. Země byla přepadena emzáky; přistávali v prostorách Aljašky a Sibiře a veškeré nejmodernější pozemské vojenské technologie jim byly k smíchu. Jednou se pokusili masakrovat jakéhosi osamělého lovce, on po nich vystřelil z winchesterovky po prarodičích-ejhle, emzák se složil na zem, jeho bojový dopravní prostředek se rychle změnil v louži smradlavého bláta. Ano, uhádli jste, olovo bylo pro vesmírné dobyvatele okamžité kontaktní paralytikum a jed bez protijedu. Tím Země porazila uchvatitele-stačilo se stáhnout do velkých měst, kde bylo ovzduší, nasycené olovem z výfukových plynů, pro uchvatitele neproniknutelné.
přelouskal jsem vaše příspěvky a skládám vám hlubokou poklonu.
Setkal jsem se s takovou sci-fi povídkou, byla situovaná někam do třetí čtvrtiny minulého století. Země byla přepadena emzáky; přistávali v prostorách Aljašky a Sibiře a veškeré nejmodernější pozemské vojenské technologie jim byly k smíchu. Jednou se pokusili masakrovat jakéhosi osamělého lovce, on po nich vystřelil z winchesterovky po prarodičích-ejhle, emzák se složil na zem, jeho bojový dopravní prostředek se rychle změnil v louži smradlavého bláta. Ano, uhádli jste, olovo bylo pro vesmírné dobyvatele okamžité kontaktní paralytikum a jed bez protijedu. Tím Země porazila uchvatitele-stačilo se stáhnout do velkých měst, kde bylo ovzduší, nasycené olovem z výfukových plynů, pro uchvatitele neproniknutelné.
Mnoho z toho co kolega skelet uvedl, lze nalézt v brilantní knize velkého mága Arthura C. Clarka SVĚTLO ZEMĚ.
Je tam ledacos a navíc je to velmi dobré počtení. Mám ji doma jako ostaně asi všechny Clarkovi knihy.
Je tam ledacos a navíc je to velmi dobré počtení. Mám ji doma jako ostaně asi všechny Clarkovi knihy.
Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:
JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
skelet>Vypichnul si dost podstatne body. Taky jsem si jednu dobu rikal "Proc vlasnte kosmicke lode", nebo "Proc by mely byt velke?".
Duvody jsou podobne jako proc v pozemnim boji existuji tanky a stihacky a ne pouze delostrelectvo
1] Ani v daleke budoucnosti se neda predpokladat ze by bylo mozne ucine bojovat z jedne planety s druhou (napr., strilet z gigatickeho teleskopu na mesici na zakladnu na Europu ). Kvuli dobe letu, divergenci a predevsim kvuli kontrole situace ma stale znacny vyznam se skutecne premistit do zajmoveho prostoru a vynucovat sve zajmy primo zde.
2] Koncentrace sily - Proc se v pozemnim boji pouzivaji tanky a ne pouze betonove bunkry, ktere jsou mnohem levnejsi, odolnejsi a disponuji vetsi palebnou silou? Predevsim proto, ze tanky muzes soustredit tam kde je potreba, kdyz je potreba (nebo kdyz je vhodna prilezitost udelat s nimi neco prulomoveho). Ze stejneho duvodu se ve vesmirnych soubojich pravdepodobne budou pouzivat kosmicke lode schopne meziplanetarniho cestovani, aby se mohla flotila soustredit kde je potreba.
3] Proc by mely byt kosmicke lode velke - protoze zbranove systemy a pohon budto pracuje efektivneji pri vetsich rozmerech (pomer povrch objem napr, proc se stavi ITER a nestaci prazsky COMPASS na rentabilni jadernou fuzi? ) nebo dokonce tyto rozmery primo vyzaduji (viz delka urychlovaci drahy gausse kanonu, apertura a rozmer laseroveho aktivniho prostredi). Take stity (pancir) muze mit vetsi lod mnohem efektivnejsi (ad pomer povrch objem).
4]Naopak co mi pripada "pritazene za vlasy" je kladeni durazu na "smrt" a "vysadek". Neni asi duvod priliz predpokladat vysnamejsi ulohu lidi ve vesmirnych bojich
5] boj mezi zemi a vzbourenymi koloniemi na jinych planetach? Snazil jsem se nekolikrat zduraznit ze nepovazuju kolonizaci planet za priliz rentabilni. Je to dalsi vitka k beznym klise rozsirenym ve scifi. Mnoho toho co jsi kritizoval neplati v bojich o pasmo asteroidu. Zde jsou vzdalenosti mezi asteroidy mnohem mensi, a celkovy charakter bojoveho prostoru se velice podoba egejskemu mori na pocatku rozmachu recke civilizace. Neni tu zadna preprava z lodi na planetu raketoplany. Lode kotvi primo u asteroidu. Vlastne tu ani neni pliliz kvalitativni rozdil mezi tim co je loď, co vesmirna stanice a co kolonizovane vesmirne teleso.
Jinak o nejakem "korzareni" jsem nemluvil (piratstvi tu vytahl nekdo jiny). Ja spise uvazuju strety docasne zkoncentrovanych flotil v bojovem prostoru nekolika set tisic kilometru podporovane ze vzdalenesjich zakladen.
ad startrek - myslim ze si vubec nepochopil co jsem kritizoval, vubec mi nejde o nerealizovatelnost. Jde mi o to ze technicka diskuze o dobe o ktere nemuzeme nic rici je dost nepodnetna, a scifi ktere se o to snazi jsou technicky ploche a ideove absurdni. Hvezdne valky bych hodnotil lepe protoze ty si alepson na nic jineho nez space-operu nebo space-farietale nehrajou.
Duvody jsou podobne jako proc v pozemnim boji existuji tanky a stihacky a ne pouze delostrelectvo
1] Ani v daleke budoucnosti se neda predpokladat ze by bylo mozne ucine bojovat z jedne planety s druhou (napr., strilet z gigatickeho teleskopu na mesici na zakladnu na Europu ). Kvuli dobe letu, divergenci a predevsim kvuli kontrole situace ma stale znacny vyznam se skutecne premistit do zajmoveho prostoru a vynucovat sve zajmy primo zde.
2] Koncentrace sily - Proc se v pozemnim boji pouzivaji tanky a ne pouze betonove bunkry, ktere jsou mnohem levnejsi, odolnejsi a disponuji vetsi palebnou silou? Predevsim proto, ze tanky muzes soustredit tam kde je potreba, kdyz je potreba (nebo kdyz je vhodna prilezitost udelat s nimi neco prulomoveho). Ze stejneho duvodu se ve vesmirnych soubojich pravdepodobne budou pouzivat kosmicke lode schopne meziplanetarniho cestovani, aby se mohla flotila soustredit kde je potreba.
3] Proc by mely byt kosmicke lode velke - protoze zbranove systemy a pohon budto pracuje efektivneji pri vetsich rozmerech (pomer povrch objem napr, proc se stavi ITER a nestaci prazsky COMPASS na rentabilni jadernou fuzi? ) nebo dokonce tyto rozmery primo vyzaduji (viz delka urychlovaci drahy gausse kanonu, apertura a rozmer laseroveho aktivniho prostredi). Take stity (pancir) muze mit vetsi lod mnohem efektivnejsi (ad pomer povrch objem).
4]Naopak co mi pripada "pritazene za vlasy" je kladeni durazu na "smrt" a "vysadek". Neni asi duvod priliz predpokladat vysnamejsi ulohu lidi ve vesmirnych bojich
5] boj mezi zemi a vzbourenymi koloniemi na jinych planetach? Snazil jsem se nekolikrat zduraznit ze nepovazuju kolonizaci planet za priliz rentabilni. Je to dalsi vitka k beznym klise rozsirenym ve scifi. Mnoho toho co jsi kritizoval neplati v bojich o pasmo asteroidu. Zde jsou vzdalenosti mezi asteroidy mnohem mensi, a celkovy charakter bojoveho prostoru se velice podoba egejskemu mori na pocatku rozmachu recke civilizace. Neni tu zadna preprava z lodi na planetu raketoplany. Lode kotvi primo u asteroidu. Vlastne tu ani neni pliliz kvalitativni rozdil mezi tim co je loď, co vesmirna stanice a co kolonizovane vesmirne teleso.
Jinak o nejakem "korzareni" jsem nemluvil (piratstvi tu vytahl nekdo jiny). Ja spise uvazuju strety docasne zkoncentrovanych flotil v bojovem prostoru nekolika set tisic kilometru podporovane ze vzdalenesjich zakladen.
ad startrek - myslim ze si vubec nepochopil co jsem kritizoval, vubec mi nejde o nerealizovatelnost. Jde mi o to ze technicka diskuze o dobe o ktere nemuzeme nic rici je dost nepodnetna, a scifi ktere se o to snazi jsou technicky ploche a ideove absurdni. Hvezdne valky bych hodnotil lepe protoze ty si alepson na nic jineho nez space-operu nebo space-farietale nehrajou.
Naposledy upravil(a) asija dne 16/3/2010, 21:58, celkem upraveno 1 x.
1) toto jsem nikdy netvrdil a přijde mi to absurdní. Něco takového může fungovat ve vztahu Země - Měsíc, kde je vzdálenost malá a náklady na vybudování infrastruktury jsou "titěrné". Čím bude cíl dále, tím mu dáváme i lepší šanci na obranu bez možnosti protireakce. To znamená tam vyslat loď, či lodě.
2) opět mi v ničem neodporuješ. Pouze nesouhlasím s nasazením velkých válečných lodí. Pokud nějaké takové budou, budou plnit formu mateřských lodí. Zmenší se tím riziko jejího zničení, což by stálo nemalé prostředky. Je lepší přenést do kosmu taktiku letadlových lodí než bitevních. Ale chápu bitevní lodě jsou přitažlivější
3) co platí dnes a zítra nemusí platit pozítří, ale možná bude. Kdo ví. Pochopitelně si nepředstavuji "raketoplán" o rozměrech toho stávajícího, ale mnohem větší. co se týče výzbroje bude pro přepad lodí a stanic výhodnější použít neutronové a emp zbraně než laser apod. Tedy říkejme jim třebas torpéda.
4) U velké meziplanetární lodi se bez lidské posádky v blízké ani vzdálenější budoucnosti neobejdeš. UI není tak daleko a dlouho ani moc daleko nebude, abys jej tam mohl použít. Otázkou by bylo jestli "raketoplány" vybavit lidskou posádkou nebo je vybavit částečnou UI a dálkovým ovládáním.
5) kolonie planet možná není ekonomicky rentabilní, ale je perspektivní z hlediska kontroly oblasti, odpočinku posádek lodí atd.
6) vesmírné boje budou spíše ve stylu starověku - tedy na dohled od pobřeží. Mooožná se sem tam setkají dvě flotily někde uprostřed. Ale to bude spíše náhoda nebo zoufalství než úmysl.
Co se týče ST se nechápeme navzájem. Jinak mám radši technicky plochý a ideově absurdní ST než pohádku a lá SW. Asi to bude tím, že je to zkrátka sci-fi tak jak byla kdysi definována - rozvíjet fantasii o technickém pokroku na základě poznatků, které známe. On i ten Verne byl ve své době technicky plochý a ideově absurdní ...
2) opět mi v ničem neodporuješ. Pouze nesouhlasím s nasazením velkých válečných lodí. Pokud nějaké takové budou, budou plnit formu mateřských lodí. Zmenší se tím riziko jejího zničení, což by stálo nemalé prostředky. Je lepší přenést do kosmu taktiku letadlových lodí než bitevních. Ale chápu bitevní lodě jsou přitažlivější
3) co platí dnes a zítra nemusí platit pozítří, ale možná bude. Kdo ví. Pochopitelně si nepředstavuji "raketoplán" o rozměrech toho stávajícího, ale mnohem větší. co se týče výzbroje bude pro přepad lodí a stanic výhodnější použít neutronové a emp zbraně než laser apod. Tedy říkejme jim třebas torpéda.
4) U velké meziplanetární lodi se bez lidské posádky v blízké ani vzdálenější budoucnosti neobejdeš. UI není tak daleko a dlouho ani moc daleko nebude, abys jej tam mohl použít. Otázkou by bylo jestli "raketoplány" vybavit lidskou posádkou nebo je vybavit částečnou UI a dálkovým ovládáním.
5) kolonie planet možná není ekonomicky rentabilní, ale je perspektivní z hlediska kontroly oblasti, odpočinku posádek lodí atd.
6) vesmírné boje budou spíše ve stylu starověku - tedy na dohled od pobřeží. Mooožná se sem tam setkají dvě flotily někde uprostřed. Ale to bude spíše náhoda nebo zoufalství než úmysl.
Co se týče ST se nechápeme navzájem. Jinak mám radši technicky plochý a ideově absurdní ST než pohádku a lá SW. Asi to bude tím, že je to zkrátka sci-fi tak jak byla kdysi definována - rozvíjet fantasii o technickém pokroku na základě poznatků, které známe. On i ten Verne byl ve své době technicky plochý a ideově absurdní ...
-
Alchymista
- 5. Plukovník
- Příspěvky: 4883
- Registrován: 25/2/2007, 04:00
Keď spomínate scifi, dve kvalitné ste už spomenuli - Svetlo Zeme a Mesiac je drsná milenka, prihodím tretiu - Večná vojna od Haldemana.
Asi najlepšie z hľadiska "techniky" a "logiky" je Svetlo Zeme, kde sú veľmi dobre rozobrané aj príčiny a dôsledky vojny (hoci v štýle "nakonec se hajný naštval a z toho lesa nás vyhnal všechny")
"Mooožná se sem tam setkají dvě flotily někde uprostřed."
na chvíľu - vzájomné rýchlosti by boli najskôr hodne vysoké, takže jeden prielet formácií a rozchod - a to ešte za podmienky, že obe skupiny chcú bojovať - na stíhanie či aktívne priblíženie k unikajúcemu súperovi nebude mať zrejme nikto energiu.
Asi najlepšie z hľadiska "techniky" a "logiky" je Svetlo Zeme, kde sú veľmi dobre rozobrané aj príčiny a dôsledky vojny (hoci v štýle "nakonec se hajný naštval a z toho lesa nás vyhnal všechny")
"Mooožná se sem tam setkají dvě flotily někde uprostřed."
na chvíľu - vzájomné rýchlosti by boli najskôr hodne vysoké, takže jeden prielet formácií a rozchod - a to ešte za podmienky, že obe skupiny chcú bojovať - na stíhanie či aktívne priblíženie k unikajúcemu súperovi nebude mať zrejme nikto energiu.
Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова