Přepisování historie a Waterloo?

[Bleu]

Ač se nechci zúčastňovat této debaty, ve které se tady překřikujete o direktivech a nařízeních rok co rok upravujících ten předešlý a doplňující ten následný a já nevím jaký ještě atd.

Tak se Vás zeptám , kolik procent velících důstojníků všech druhů jednotek Francouské ale i jiných armád té doby vůbec umělo číst ( byli gramotní) aby si ty vaše předpisy, direktiva a nařízení vůbec přečetli a zaváděli je do praxe ?

Ve Fr. armádě této doby musel být gramotný tuším kdokoli kdo chtěl být poddůstojníkem.

btw. Jane - ty děláš historii?

[t.hajek]

mimo téma, jen k diskuzi

@ jmodrak, 1stCLJan - to že dokážete polemizovat s Dzinem v jakémkoli tématu kde je Rusko/SSSR/"východ" vs. Německo/"západ" beru.

Zdá se, že máte o historii všichni stejný amatérský zájem a zápal a střety pak vycházejí zejména z osobních postojů a přesvědčení.

Ale stát nutně (a zdá se mi že opravdu nutně a za každou cenu) v opozici v tak oproti T-14, Ztrátám na východní frontě, Leningradu, Hladomoru.. "apolitickému" tématu, kde je zjevně jen málokdo jistý v kramflecích... to chce opravdu značnou dávku sebevědomí.

Když tak čtu vaše reakce na Jakuba Samka ani nevím, jestli se smát nebo brečet.

[tarava]

PS : být mým profesorem historie tak arogantní člověk jakým je J.S , tak mu hodím houbu na hlavu a jdu studovat radši jiný obor.

V tom s tebou naprosto souhlasím. Už jsem párkrát byl svědkem, když Blue někam hodil ten Samkův článěk o 6ti bodech týkajících se Waterloo. Pokud si někdo dovolil oponovat v nějákém bodě, tak se tam, tipuji na Blueův popud, objevil sám velký Samek osobně, aniž se tam kdykoliv předtim ukázal, a začal si agresivně vynucovat tu svou pravdu a oponenta zesměšňujícím tónem shazoval. I kdyby měl ve všech bodech pravdu a byl v daném oboru nejznalejší na světě, tak bych s ním nikdy diskutovat nechtěl, kvůli jeho vystupování. V tomto jej považuji za blbce.

[Bleu]

Prosil bych zde diskutující, aby s argumentama ad hominem šli laskavě do háje.

[Adjutant-major]

V klidu, pánové. Myslete si, co chcete. Nikdo na celém světě nemůže říct, že by ode mě na věcný argument nedostal věcnou odpověď. Máte-li co říci k tématu, můžeme se bavit dál, jinak si své učitele vybírejte zcela svobodně a na své hodnocení mého stylu diskuse s hochštaplery, kteří onanují svou neznalost tématu způsobem mi nevyhovujícím, máte plné právo.

Pokud jde o mou recenzi týkající se knihy Bernarda Coppense, s tou může, prosím pěkně, polemizovat ten, kdo tu knihu zná, případně ten, kdo má povědomí o elementárních pramenech týkajících se bitvy. Všichni ostatní mi mohou velmi smělé vlézt na záda, a první ti, kteří o napoleonských válkách čerpají své povědomí z časopisu History, ze svých představ o své dávné službě v ČSLA nebo ze Čtyřlístku.

Děkuji za pozornost.

[Mirek58]

Všichni ostatní mi mohou velmi smělé vlézt na záda, a první ti, kteří o napoleonských válkách čerpají své povědomí z časopisu History, ze svých představ o své dávné službě v ČSLA nebo ze Čtyřlístku.

Amen. Konec vyjádření následovníka Komenského
( technický dotaz:
Jsou Vaše záda dost široká, aby unesla ty zástupy?)

[Adjutant-major]

Obrazně řečeno jsou v tomto ohledu naprosto neomezená a je jim úplně jedno, jak početné zástupy jimi budou pochodovat. (a jen pro jistotu: i Komenský by poslal do háje "učence", kteří by chtěli rádobyzasvěceně hovořit o knize či problému, který neznají; ptát se, prezentovat protichůdné teze, mít je podloženy, střetávat se v argumentech... kdo je směšný, odchází s posměchem; a já jsem, jaký jsem: arogantní, sarkastický, ironický... uznat chybu ovšem nemám problém a jsem za vyvedení z omylu vždy rád)

Dal jsem si tu velmi složitou práci a pročetl téma o Waterloo, Les Mensonges. Byl bych moc rád, kdyby mi někdo dostatečně citlivý prozradil, co pan tarava může myslet agresivním vnucováním mé pravdy a dokonce zesměšňováním oponenta... vždyť to vlákno je úplně klidné, neosobní, věcné http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=283&t=4095

J.

[Dzin]

Jde o to, že si v opozici proti někomu s kým souzní. Navíc máš "tu drzost" že upozorňuješ na nesmyslnost názorů svého oponenta místo abys je akceptoval jako "východisko pro možnou debatu" a udělil jim "fundovanost". Zda tak činíš na základě znalosti je nepodstané stejně tak i reálný tón tvých příspěvků. Protože pokud si apriori považován "za toho zlého" je automaticky tvůj příspěvek hodnocen jako "agresivní" a tudíž jeho vyznění se tak bude brát ať už byl napsaný jakýmkoliv stylem či obsahem.


Jen tak pro ukojení mojí zvědavosti, když se tu psalo o dvojité linii, ja kto bylo s používáním trojité linie? Co jsme tak málo četl vždy se tam obvykle hodnotilo, že dvojitá linie byla lepší. a to proto, že u trojité stejně stříleli jen první dvě řady a nebo že třetí řada spíše střílela pánubohu do oken a bylo to tedy značně neefektivní při vzájemném palebném boji. Ale jak jsem si přečetl příspěvek o kolonách, vyvolalo to ve mě dojem, že by to nemuselo být nějaké obecné pravidlo, tedy že trojitá řada byla vždy přestřílena tou dvojitou.

[Polarfox]

PS : být mým profesorem historie tak arogantní člověk jakým je J.S , tak mu hodím houbu na hlavu a jdu studovat radši jiný obor.

Řeknu to asi takhle...jmodrak (a občas spol.) se tu kroutí jak žížala napíchnutá na háčku vlastní neznalosti a prázdných frází, neví kudy kam a J.S. nepouští a dává mu to 100% sežrat. Možná to zní povýšeně, možná by občas mohl volit méně konfronační tón, ale na druhou stranu co s lidmi, co něco plácají jen aby byli zajímaví případně se proti něčemu vymezili (protože je to ideologicky či jinak dráždí) a ví o tom prdlačku? Možná kdyby se sami nenaráželi na ten háček více a více, protože nejsou schopni překousnout vlastní do tváře vmetenou neznalost a povrchnost názorů, tak by se ta arogance ani tolik neprojevovala....nebylo by to třeba. Takže někdo je arogantní, někdo je voražený a prezentuje ze sveřeposti blbiny, které jsou mu obratem rozbíjeny na prvočinitele, to je holt těžká situace a ne tak úplně jednoznačná že jo? Jediné co se z toho dá říci jistě je to, že jedna strana toho má za sebou rozhodně vědomostně více než druhá, která jen křečovitě prská a kroutí se na háčku. Na druhou stranu přineslo to hodně zajímavých informací...takže nějaký klad to dohadování rozhodně má.

Polare - čo tak niečo k veci. Ale to bude asi tím, že nerozumieš ničomu. Nielen k tejto tématike.

Pokud o věci nic nevím, nevyjadřuji se k ní. Já o ní nic nevím, takže mlčím. Ale rád se o tomto zajímavém tématu něco dozvím, takže za hodnotné informace jsem rád. Leč u tebe je očividně nenajdu a abych to ze stylu argumentace a podkladů poznal, nemusím být znalec v oboru. A tohle je prosté prodlužování utrpení ze zarputilosti a opozice za každou cenu.

[Adjutant-major]

ja kto bylo s používáním trojité linie?

Ve Francii byly tři řady opuštěny definitivně až v roce 1858. Se dvěma řady pracovala už instrukce z roku 1788, která předepsala mechanismy pro přeskupení ze tří do dvou a obráceně, a obecněji také předpis 1791, který dva řady předepisoval pro mírový stav pěchoty. Standard byl po celou dobu koaličních válek trojřad, s výjimkou úvodního období v případě dobrovolnických batalionů a s výjimkou případných velmi nízkých stavů jednotek, a s výjimkou obecnou platnou od podzimu 1813 (před Lipskem) do konce tažení 1814, kdy byla pěchota zformována ve dvou řadech proto, aby proti trojnásobné přesile působila početnější.

Pro obě formace jsou celkem jasná pro a proti. Dva řady jsou snazší pro manévrování, a v první řadě mají maximální palebnou sílu, protože všechny zbraně mohou snáze pálit (ať už ve stoje, nebo první vkleče, nebo oba vkleče). Ze tří řadů lze pochopitelně pálit také naráz, ovšem již jen salvou, a se zakleknutím prvního řadu, což francouzská pěchota jednoduše neměla ráda. V drtivé většině případů vedla francouzská pěchota (proti pěchotě) tzv. palbu dvou řadů, při níž střílejí jen první dva. Třetí měl nabíjet zbraně druhému pro rychlejší palbu, což se v praxi neosvědčilo, a řešilo se to různě. Od chaotických pokusů, aby všechny tři řady pálily vestoje (což bylo předepsáno už v roce 1776, ale pro pěchotu bez tornister, a ani to se neosvědčilo), což vedlo k plýtvání municí a zraněním v prvním řadu, po velmi racionální opatření předepsané maršálem Neyem v jeho Etudes militaires, totiž že třetí řad dal na rámě zbraň a ustoupil o krok. Důsledkem bylo, že třetina francouzské palebné síly byla nevyužita, nebo byla neefektivní.

Výhoda tří řadů ovšem vyniká v boji proti jezdectvu. Zatímco britský batalion se musí zdvojovat a staví karé ve čtyřech řadech, alternativně je schopen poslat proti útočící kavalerii jen dvě salvy, batalion francouzský se zdvojovat může a nemusí; zdvojený má řadů šest, což je už hodně, a jednoduchý může poslat tři postupné salvy, což je více než dvě. Zatímco zdvojený britský batalion může vypálit čtyři čtvrtinové salvy, nezdvojený francouzský dá tři třetinové, jedna každá je účinnější.

Další výhodou tří řadů je, že má zálohy. Padlí a zranění jsou nahrazováni vojáky třetího řadu, aniž by bylo třeba svírat zástupy. Britský batalion rychleji řídne a než se pohne z místa, je třeba je vyrovnat. A v neposlední řadě je tu výhoda hlubší masy (v rámci racionálních omezení) pro boj bajonetem a užšího čela podjednotek pro manévr v koloně.

Není snadné rozhodnout, která sestava je lepší. Na Svaté Heleně se Napoleon vyslovil pro dva řady, ale nepříliš přesvědčivě (v kontextu podivných úvah na téma pěchotní taktiky obecně). Rakouská, Pruská, Ruská pěchota stavěla tři řady standardně. Ze třetího lze podle potřeby brát tirajéry (ať už ad-hoc, nebo v rámci nějakého ustaveného systému).

Neplatí mechanicky, že by trojřad byl přestřílen dvojřadem, byť základní matematika je jasná. Ve trojřadu potřebujete, pro stejně intenzivní palbu, mít více vojáků na daném úseku než protivník. Z důvodů, v nichž nemám po všem, co jsem přečetl, žádné velké jasno, francouzská pěchota v palbě navíc neexcelovala. Ale ani to nebylo rozhodujícím problémem. Tatáž pěchota dokázala své protivníky porážet nahlavu a zásadně. Při 800 lidech v batalionu, bude britský batalion široký cca 200 metrů, francouzský proti němu bude zabírat 133 metrů. Britský vyšle cca 1600 kulí za minutu, francouzský asi 1050. Ale jeden na jednoho takhle válčit nebudou. Je to neuzavřené téma. Jisté je, že není klíčem k vítězství a že rozhodně neplatí, že by dva řady byly jednoznačně pokrokové či výhodnější.

[Adjutant-major]

možná by občas mohl volit méně konfronační tón

Richtik. Poněkolikáté se omlouvám jsem přísný a nemám rád, když někdo argumentuje falešně, vylhaně nebo oponentovi podsouvá hlouposti, které nenapsal. Kromě asi tisíce věcí mě dokáže opravdu velmi vytočit naprosto ničím nepodložený názor, že se předpisy nedodržují. Vojenství přelomu 18. a 19. století je opřené o mechanické zásady manévru v sevřené formaci. Aby vojevůdce získal z křesadlové zbraně s hladkým vývrtem největší úžitek, nemůže nasadit jiné prostředky. U jezdectva pak jde o mechaniku pohybu, kynetickou energii koně, kterému sevřená formace nedá na výběr, musí jet rovně, cokoli je před ním. Bez aplikace těch nejzákladnějších zásad toho nelze dosáhnout.

V této otázce je pěkný příměr, jehož autora z paměti momentálně nevylovím, který říká, že předpisy jsou gramatikou vojevůdcovou, ale básníka z něj nedělají. V opačném gardu lze dodat, že básník, kterému je lhostejná gramatika, kterou neovládá, si o sobě může myslet cokoli, je jen blbem, a jeho dílo bude směšné.

Předpisy a z nich odvozené taktické příručky a pomůcky nejsou ani zdaleka tím, co by určovalo válečné umění doby; ale jsou jeho naprosto nepostradalnou výchozí podmínkou. Dávají vojevůdci použitelné prostředky, které kominací s ostatními podle svých zkušeností a talentu kombinuje s cílem uspět. Tady už nějak parafrázuju jedno z Napoleonových maxim, nenosím je všechna v hlavě a nebudu to teď hledat.

J.

[skelet]

Panove reknu to asi takhle. Pokud tady ucitim stoupajici agresivitu vuci oponentum, tak se pripravte na popravci cetu pod mym velenim. Takze k veci panove. Sve nazory na oponenta si nechte na doma. Tady se resi Waterloo a veci okolo. Preji prijemnou debatu

[Adjutant-major]

Bylo mi to nějaké matně povědomé celé... déjà vu, chyba v Matrixu... http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=303 ... &start=140

Tímto se zde naposledy omlouvám. Tentokrát za to, že jsem na jmodraka vůbec reagoval.

[Dzin]

Adjuntant
Ještě si tak říkám, že teoreticky početně stejně velký trojřad představuje menší cíl než dvojřad. Ergo by tak teoretické vzájemné postřelování nemuselo vycházet tak jednoznačně (mluvím jen o teorii ne praxi). Sice dvojřad více pálí, ale na menší cíl. Beru přesnost palby spíše na úrovni palby na plošný cíl a ne střílení jednotlivých vojáků. Nebo se pletu?

[Adjutant-major]

I v této otázce vstupují do věci pro a proti. Hlubší sestava znamená vyšší ztráty v případě zásahu, zejména dělostřectvem, ale pěchotní palbou také. Zejména při palbě, která dopadne na formaci diagonálně. Poměřovat jeden batalion na jeden je příliš umělé; do takového střetu by vstupovali minimálně tirajéři na obou stranách. Rozvinutý batalion je přitom rozhodně dostatečný cíl, a paradoxně z křídel batalionu silnějšího by na něj dopadala palbě více zešikma, účinnější. Přesnost palby závisí na přesnosti palby jednotlivých vojáků, a jeden každý z nich střílí na dostatečně velký cíl, chceme-li porovnávat dva rozvinuté bataliony. Problémem není mířit na sevřený řad horizontálně, problémem je mířit přesně vertikálně. Samozřejmě s tím, že puška s hladkým vývrtem má rozptyl cca 1 m na 100 m (udáváno pro francouzskou 1777/An 9)

Nechá se vyrobit jeden nebo více terčů na batalion, terč bude vysoký pět a půl stopy [178,6 cm] a široký dvacet palců [54,1 cm]; střed bude vyznačen pruhem křiklavé barvy širokým tři palce [8,1 cm] a vedeným horizontálně; horní okraj terče bude vyznačen podobným pruhem. Vojáci budou cvičeni ve střelbě na tento cíl, nejprve na 50 sáhů [97,4 m], následně na 100 sáhů [194,9 m] a konečně na 150 sáhů [292,3 m]. Na 50, a stejně tak na 100 sáhů, budou vojáci mířit na spodní pruh, na 150 sáhů budou mířit na horní pruh. Necháme je střílet jednoho po druhém, nejprve bez povelů, následně na povel, jakmile se naučí přesně mířit.

Těch 150 sáhů je v podstatě maximální účinný dostřel pěchotní pušky.

[Pátrač]

NO abych řekl pravdu, tak už jsem se v tom nějak ztratil. Pominu-li osobní animozity - na rozdíl od kolegů je neodmítám, jelikož jsem na ně zvyklý, kdykoliv dojde na nějaké téma o Izraeli - je to velmi zajímavé.

Ale třeba Dzin píše, cituji:

Adjuntant
Ještě si tak říkám, že teoreticky početně stejně velký trojřad představuje menší cíl než dvojřad. Ergo by tak teoretické vzájemné postřelování nemuselo vycházet tak jednoznačně (mluvím jen o teorii ne praxi). Sice dvojřad více pálí, ale na menší cíl. Beru přesnost palby spíše na úrovni palby na plošný cíl a ne střílení jednotlivých vojáků. Nebo se pletu?

To si umím představit: mám sto vojáků ve dvou řadách po padesáti a dlouhých 50 metrů. Proti nim zase sto vojáků, ale ve třech řadách po 33 dlouhých 30 metrů. Abych to měl jednodušší předpokládám stejně výkonnou výzbroj a stejnou úroveň vycvičenosti.

Ale to ztracení je v tom, že z vašich dlouhých rozborů ani netuším kdo je na tom při palebném souboji lépe. Já bych řekl dvouřad. Tento můj odhad vychází pouze a jen z toho, že 100 výstřelů je koncentrováno na čelní plochu tvořenou jen 33 muži a navíc to umožní střelbu i na obě křídla v plné hloubce tří rad což je věc které dvouřad čelit nemusí. Kolega A-M píše o diagonální palbě, čehož je to co jsem popsal asi důkaz.

Má to stejnou váhu i při boji desetitisícových armád? Nebo jen u menších celků?

Fí ha to je téma. Bleu stvořil jsi malého ďábla.

[Adjutant-major]

No a četl jste ty dlouhé rozbory? Čistě pro palbu pěchoty proti pěchotě je asi vhodnější dvouřad, má vyšší palebnou sílu:

Dva řady jsou snazší pro manévrování, a v první řadě mají maximální palebnou sílu, protože všechny zbraně mohou snáze pálit

Důsledkem bylo, že třetina francouzské palebné síly byla nevyužita, nebo byla neefektivní.

základní matematika je jasná

Při 800 lidech v batalionu, bude britský batalion široký cca 200 metrů, francouzský proti němu bude zabírat 133 metrů. Britský vyšle cca 1600 kulí za minutu, francouzský asi 1050.

Hlubší sestava znamená vyšší ztráty v případě zásahu, zejména dělostřectvem, ale pěchotní palbou také

Ale nejde jen o palbu a nemá mnoho smyslu porovnávat v tomto ohledu dvě stejně početné formace, protože šedé jsou teorie, války strom se zelená. Vy se ptáte: Má to stejnou váhu i při boji desetitisícových armád? Nebo jen u menších celků?, a já napsal: Poměřovat jeden batalion na jeden je příliš umělé; má to svou váhu, pochopitelně. Jestli "stejnou", to je celkem nemožné nějak paušálně říci. Za určitých podmínek převáží výhody tří řadů, za jiných podmínek výhody dvou řadů. Každý může subjektivně zaujmout postoj, jaký se mu líbí. Faktem zůstává, že kromě Britů (a Španělů a Portugalců) dvěma řadům nikdo přednost nedával. Tři řady rakouské, pruské nebo ruské pěchoty byly rovněž schopny plně využít své palebné síly, protože jejich první řad "se nestyděl" před nepřítelem zakleknout. Teoreticky by tedy měli mít výhody na své straně... a přitom: Austerlitz, Jena, Friedland, Eggmühl, Wagram, Lützen.

Ovšem že se v tom ztrácíte, to mě vůbec nepřekvapuje. Není to nic jednoduchého, protože do věci vstupuje velmi mnoho proměnných, a proto:

Je to neuzavřené téma. Jisté je, že není klíčem k vítězství a že rozhodně neplatí, že by dva řady byly jednoznačně pokrokové či výhodnější.

Zejména po napoleonských válkách, když se ve Francii opět rozhořela diskuse o pěchotní taktice (která tam byla velmi živá po celé 18. století) se většina autorů přiklání ke dvěma řadům (Napoleon, Fririon, Gouion-Saint-Cyr, Tanski, Chambray, Marmont; všichni citováni Jeanem Colinem, většina a další jsou dohledatelní na google books zejména v různých číslech Spectateur militaire ze 30. let). Přesto, jak jsem psal, byly dva řady definitivně zavedeny až ministerským rozhodnutím z 10. července 1858, které říká: "Formace ve třech řadech je zrušena a nahrazena formací ve svou řadech."

J.

PS citujete Dzina, ale ten se ptal z opačné strany. Totiž jestli náhodou trojřad, protože jeho formace je kratší a tedy představuje při stejných počtech kratší cíl, není ve výhodě dané tím, že menší cíl se hůře zasahuje. Vy píšete o koncentraci palby, a já s vámi souhlasím. Ve skutečnosti ovšem je to tak, že by nestřílel jeden batalion na jeden batalion, ale první linie brigády na první linii divize, apod. Plus dělostřelectvo, plus manévr, plus tirajéři, a význam té elementární matematiky 1600 kulí proti 1050 kulím se z bojiště, podle mého názoru, do "jisté míry" vytrácí. Kdyby šlo o sport, pak je to jasné. Ale sport to není.

PPS má-li někdo dojem, jak občas slýchám už mnoho let ostatně, že mě zajímají jen ty "mé předpisy" a že válka je něco jiného, tak třeba právě otázka palby francouzské pěchoty může snadno posloužit k vyvrácení podobných dojmů. Předpis chce, aby první řad při palbě zaklekával, a aby při palbě dvou řadů třetí řad nabíjel zbraně druhému řadu. Takže bych měl chodit a vykládat, že takhle to prostě bylo. Díky řadě pramenů, které popisují praxi běžnou u francouzské pěchoty a vycházejí z ní (Ney, Morand, Chambray, Tanski, a mnoho jiných), víme, že fr. pěchota jednoduše salvou střílela naprosto minimálně, že zaklekávat se jí nelíbilo, a že to nabíjení zbraní pro druhý řad nefungovalo, jak si autoři předpisu mysleli, že by mohlo. Podstatné je mít v ruce ty prameny.

[Pátrač]

Jasné, chápu. Nelze to vytáhnout z celého kontextu, musí se to vzít v celé síle. NO jelikož v tom mám trochu hokej, budu si to muset postahovat, poskládat a po vypuštění balastu si to projít znovu.

Ohledně předpisů. Pro armádu jsou předpisy a polní řády pokud má i něčemu být naprosto nezbytné. Jejich zpochybňování z jakýchkoliv důvodů je mimo mapu.

[1stCLJan]

Rozumím tomu tak, že dvojřad pálí tak, že první řada poklekne a vypálí současně s druhou řadou která stojí a pak obě řady přebíjí a nebo pálí samostatně první řada , pak odstoupí dozadu , začne přebíjet a mezitím pálí druhá řada a tak hle se střídají?

Trojřad pálí jak?

První řada poklekne a vypálí současně s druhou řadou, pak třetí řada předstoupí před ty dvě řady a vypálí zatím co ty dvě přebíjí, nebo pálí jen jedna řada pak ustoupí dozadu a přebíjí, pak pálí druhá řada, odstoupí dozadu a přebíjí a pak pálí třetí řada ?

Nemá trojřad v kadenci souvislejší palbu bez přestávky, zatím co dvojřad má mezi salvami prodlevy, předpokládám , že nabití trvá daleko déle než zacílení a výstřel.

Na větší vzdálenost je asi souvislejší palba účinější vzhledem k brutálnímu rozptylu tehdejších pušek.

[Adjutant-major]

Pro armádu jsou předpisy a polní řády pokud má i něčemu být naprosto nezbytné. Jejich zpochybňování z jakýchkoliv důvodů je mimo mapu.

V tomhle směru je užitečná naše (Bleu, Chouan, nevím, kdo další tady mezi nás patří) vášeň, tj. napoleonský re-enactment. Už v měřítku, v němž se mu můžeme věnovat, je nade vší pochybnost zřetelné, že to tak jednoduše je. Akce u Waterloo by bez studia, šprtání a úmorného mechanického drillu jednoduše nemohla proběhnout, a kdo si myslí, že sto lidí může pochodovat pořadovým krokem v jednom směru, na povel zastavit, na povel změnit vhodným způsobem formaci, a zahájit nejúčinnější palbu, jakou křesadlová puška s hladkým vývrtem hlavně dovolí, aniž by se drželi těch či oněch předepsaných zásad, s tím je jakákoli diskuse zcela marná, neboť takový člověk o tématu neví vůbec nic.

Ještě jednou, skvělý je v tomto směru také Roguet mladší, který píše:

"L’exécution stricte et littérale de la théorie des manœuvres, et en général de tous les règlements militaires ; l’ordre, l’ensemble et la précision dans les mouvements, plutôt que leur variété ou leur nouveauté, doivent occuper le plus, en temps de paix, après le moral et la discipline. Les troupes tenues d’après de tels principes restent longtemps sans pouvoir s’habituer au désordre, cette éternelle cause des grands revers ; à la guerre, où tous les ressorts se relâchent, elles observent encore les règles les plus essentielles"

Tj. že jednotky, které se v době míru přísně drží předepsaných zásad, ve válce, kdy veškeré (mechanické) vzpruhy ochabují, budou dodržovat alespoň ty nejzásadnější pravidla. Neovládne je nepořádek, budou řiditelné, a budou mít šanci uspět.

Pro lepší pochopení to lze ilustrovat příkladem týkajícím se zásad pro vyrovnávání batalionu v bitevní sestavě. Pro výcvik předpisy (všechny) poskytují celou řadu pomocných a opravných prostředků, díky kterým skutečně lze dosáhnout i s tisícihlavým batalionem, a s linií několika takových batalionů, vyrovnané linie. Určují se směrové body, na linii se postupně rozmísťují prapory, směrníci, je popsáno, jak a v jakém směru se která část batalionu vyrovnává, kdo na to odkud dohlíží. Jakým způsobem napravovat nedostatky. Ve světle výše uvedeného je třeba takto cvičit (my jsme toho díky nízkým stavům ušetřeni a vystačíme s výrazně zjednodušenou variantou), a jednotky, které takto velmi důsledně cvičí, se pak bez těchto pomůcek v ostré akci dobře obejdou a jejich vyrovnávání bude díky nabytým zkušenostem přijatelné a současně rychle prováděné. Budou dodržovat alespoň ta nejzásadnější pravidla.

Příkladně představa, že by ten byť nejhorší ze všech rekvizičních batalionů z roku 1792 či 1793 nebyl schopen elementárních mechanických manévrů s hurvínkovským odkazem na to, že přece vojáci byli negramotní a neměli čas si číst nějaké předpisy, je absurdní. Takové vojenské těleso by nikdy nenastoupilo, nikdy by se nerozložilo do pochodové kolony a nikdy by se nemohlo dostat pod palbu nepřítele, aby mohlo, v kritické situaci, vzít nohy na ramena.

Úroveň vycvičenosti a připravenosti kádrů byla různá a mnohdy zoufalá, o tom není žádného sporu. Ale nedodržovat či ignorovat předepsané zásady, to je ve vojenství 18. a počátku 19. století podobné jako dnes nakrmit benzínový motor naftou. Prostě se nehnete z místa.