Opakovačky před Paulim

Moderátor: Pátrač

Odpovědět
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 934
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Opakovačky před Paulim

Příspěvek od vodouch »

Konstrukci jednoduché a spolehlivé opakovací pušky umožnila konstrukce jednotného náboje. Ale už dávno před ní někteří lidé hledali, jak vystřelit z jedné zbraně několikrát rychle za sebou. Možná je lákalo řešení technického problému. Možná je lákaly peníze, které by za takovou zbraň dali maršálové. Možná je lákalo rychlejší a pohodlnější zabíjení, zvířat-i lidí. Kdo ví.
Definuji opakovací pušku jako „zbraň, vybavenou střelcem ovládaným mechanismem, který nahradí v nábojové komoře hlavně vystřelený náboj“. Pominu tedy revolverovou zásobovací soustavu (tady se vyměňuje celá nábojová komora) a zbraně s několika náboji za sebou v hlavni (tady přechází nábojová komora přes určité meze).
Nabíjecí mechanismus Kalthofovy opakovačky z r. 1645 je poháněn otáčením pákou, která je prodloužením spoušťového oblouku (lučíku). Hlaveň je na konci rozšířena a prochází tudy otáčivý válec, provrtaný příčným otvorem, na horizontální ose. Zásobníky na střely a prach jsou ve středu pažby pod hlavní. Při otočení spoušťového oblouku do jeho normální pozice (přes plátek spouště) se nabral prach do odměrky. Během otáčení páky doprava se dopravila do nábojové komory střela. Pákou se otáčelo doprava tak daleko, až odměrka dosedla na otvor kanálku, kudy se vysypal prach do nábojové komory za otáčivým válcem a na pánvičku. Během otáčení páky se rovněž uzavřela pánvička a natáhl kohout. Složitý mechanismus opakovačky nebyl vhodný pro vojenské použití, byl dost poruchový. Přesto bylo malé množství Kalthofových opakovaček zavedeno u ostrostřelců dánských královských pěších gard a pravděpodobně byly použity v dánsko-švédských válkách v letech 1658-1660 a 1675-1679.
V druhé polovině 17. a začátkem 18. století se objevují opakovačky se zásobníky v hlavišti pažby. Vynález se přisuzuje Italům Lorenzonimu nebo Bersellimu. Křesadlový zámek opakovačky má na pravé straně schránku na zápalný prach se záklopkou. V pažbě jsou dvě trubice, uzavřené záklopkou v botce pažby; jedna je na střely (obsahuje asi 30 kulek), druhá na prach. Trubice ústí k válci s horizontální osou, který je zároveň závěrem. Ve válci jsou dvě vyhloubení, jedno pro střelu, druhé pro prach. Na pravé straně přechází válec v malý váleček, ústící do schránky s jemným prachem; ve válečku je vyhlouben žlábek a vyvrtán zápalný kanálek. Na pravé straně válce je rovněž přišroubován klínek segmentového tvaru. Na levé straně válce je ovládací páka, směřující dozadu. Střelec sklonil zbraň ústím dolů a otočil pákou dopředu a zpět. Při otáčení válce se do hlavně dopravila střela a dávka prachu, žlábek, který je rovněž pánvičkou, nabral zápalný prach ze schránky, klínek uzavřel víčko pánvičky a natáhl kohout.
Roku 1776 sestrojil Ital Girardoni opakovačku na 12 ran s dvěma trubicovými zásobníky podél hlavně, jedním na prach a druhým na střely. Nabíjela se příčným horizontálním závěrem a měla křesadlový zámek se samočinným plněním pánvičky. Jednou se při střelbě vznítila zásoba prachu a roztrhala vynálezci pravou ruku. Proto od této konstrukce upustil a sestrojil opakovačku-větrovku.
Literatura: Jaroslav Lugs, Ruční palné zbraně 1956
Odpovědět

Zpět na „Pěchotní výzbroj a dělostřelectvo“