Zámky střelných zbraní

Moderátor: Pátrač

Adjutant-major
svobodník
svobodník
Příspěvky: 30
Registrován: 12/1/2011, 12:06
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Adjutant-major »

Bylo dřív a pro němčinu převzít přirozenější anglické batter, nebo spíš francouzské battre ? ;)

Už vzhledem k tomu, že anglicky je to frizzen, bude Paterie nadevší pochybnost děckem s francouzskými předky.
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 934
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Příspěvek od vodouch »

Adjutant-major píše:Bylo dřív a pro němčinu převzít přirozenější anglické batter, nebo spíš francouzské battre ? ;)
Třeba jo; Francouze měli Němci blíž, takříkajíc za kostrčí, kdežto Angličané byli až za vodou, takže franština byla víc po ruce.
Adjutant-major píše:Už vzhledem k tomu, že anglicky je to frizzen, bude Paterie nadevší pochybnost děckem s francouzskými předky.
Nejspíš. V angličtině je ocílka označena "frizzen", francouzské popisy obrázků tvrdošíjně označovaly ocílku "batterie".
Obrázek
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4130
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Příspěvek od Alfik »

Ad jiskra: Samozřejmě, zde došlo k malémi nedorozumění. Jiskra je uražený kousek železa, nikoli kamínku. Ale i u toho dochází k opotřebení, a to je právě "kámen úrazu". Křemen má vysokou tvrdost, vyšší než "flint", a vyráží tudíž méně, ale větších a méně rozžhavených jisker, a také se sám lépe štípe a tříští. Pak dojde také k vzniku jiskry, dá se to vyzkoušet se dvěma křemínky pokud nemáme ocílku. Křísne, zasmrdí, ale na rozdělání ohně (ať už v troudu či na pánvičce) je ta z ocílky lepší.
Na ocílce na rozdělání ohně, stejně jako na té z pušky, jsou stopy jasně viditelné.
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 934
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Re: Zámky střelných zbraní

Příspěvek od vodouch »

Tento článek přijměte také jako splátku na dluh z úvodního článku tohoto vlákna.

Při svém broušení (browse) po internetu jsem narazil na zajímavou modifikaci puškového zámku. Zámek měl variantu jak pro křesadlový, tak pro perkusní systém; byl užit u pušek, vybavených spouští s napínáčkem.

Obrázek

Srdcem mechaniky zámku je ořech (R). Osa ořechu prochází zámkovou deskou; vně desky je opracována do čtyřhranu, na němž je nasazen a šroubem upevněn kohout (Kh). Druhý konec osy je uložen v ploché součásti, obvykle označované jako stolička (i když nemá nohy (nábytek) ani kořeny (zub)). Anglický ekvivalent "bridle" lze také přeložit jako "ukotvení"; to mně sedí líp-právě proto, že je v něm uložena osa ořechu.
Veškerou energii pro spuštění zámku dodává hlavní nebo bicí péro (Z). Dolní, delší rameno bicího péra je v kontaktu s ořechem; v tomto případě se opírá o výběžek ořechu.
Ořech má na svém obvodu obvykle dva zářezy-západy: západ polovičního natažení (klidový, nabíjecí) a západ plného natažení (napínací). Do zářezů ořechu zapadá ozub spoušťové páky (závěrové páky zámku, podstávky; je to součást, otáčející se kolem pravého šroubu stoličky). Spoušťová páka je k obvodu ořechu přitlačována pérem spoušťové páky. Stisknutím spouště je ozub spoušťové páky vytažen ze západu, ořech se otočí a kohout udeří do baterie nebo na zápalku na pistonu.
Jednoduchá spoušť vytáhne ozub spoušťové páky ze západu a přidrží jej vytažený. Napínáček funguje jinak; po stisknutí spouště udeří pérem poháněné kladívko do ramena spoušťové páky a vyrazí ozub spoušťové páky ze západu. Ořech se tahem bicího péra roztočí. Okamžitě potom je ozub spoušťové páky přitlačen pérem spoušťové páky k obvodu ořechu; může spadnout do západu polovičního natažení, takže kohout nedopadne na baterii nebo piston a neodpálí zbraň. Nárazem se může poškodit ozub spoušťové páky nebo západ.
Tomu odpomůže součástka, nazvaná anglicky "fly", německy "Fliege", což se obvykle překládá jako "moucha". Anglický text k pojmenování součástky doplnil " ... also known as a detent (také známá jako zarážka)", německý text " ... auch Schleuderkeil genannt (také pojmenovaná odhazovací klín)". Na stránce sk.westerners.cz je označena jako přemetka.

Obrázek
Obrázek byl převzat ze stránky de.wikipedia.org/wiki/Stecher
Laderast-nabíjecí západ; Spannrast-napínací západ; Fliege-přemetka

Přemetka je uložena ve výřezu ořechu a může kývat dopředu a dozadu. Při natahování zámku spoušťová páka odtlačí přemetku zpět a ozub spoušťové páky spadne do nabíjecího západu. Při dalším tažení kohoutu vzad přejde spoušťová páka přemetku a ozub spadne do napínacího západu. Při stisknutí spouště je ozub spoušťové páky vyražen z napínacího západu a ořech se začne otáčet. Setrvačnost způsobí, že se přemetka přesune před nabíjecí západ a zamezí zachycení ozubu spoušťové páky v západu; spodní okraj přemetky donutí ozub spoušťové páky přejít západ polovičního natažení před dosažením plného kontaktu s ořechem.
Obrázek
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 934
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Re: Zámky střelných zbraní

Příspěvek od vodouch »

První nárazní zámek sestrojil roku 1807 A. Forsyth. V otočném zásobníku zámku byla zásoba třaskaviny na 20-30 výstřelů; manipulace s práškovou třaskavinou nebyla pro střelce bezpečná (poznámka 1), proto vznikly různé druhy jednorázových roznětek.
Válečková roznětka je, jak napovídá název, trubička, naplněná roznětnou směsí. Roku 1818 si ji nechal patentovat anglický puškař Joseph Manton.
Roku 1831 sestrojil zámek pro válečkovou roznětku Giuseppe Console. Při konstrukci zámku vycházel z potřeb rakouské armády té doby. Byly jimi:
- jednoduchá a hlavně levná přestavba zavedených křesadlových zbraní na nárazní systém
- co největší podobnost zacházení s nárazním a křesadlovým systémem zapalování; mohlo se tak využít nadrilované zacházení s křesadlovou zbraní
Console upravil pánvičku křesadlového zámku pro uložení roznětky kolmo k hlavni proti zátravce, baterii nahradil příklopem, který zajišťoval roznětku na pánvičce a po úderu kohoutu roznětku odpálil. Console rovněž upravil běžný papírový náboj; připevnil k němu roznětku drátem tak, že po zatažení za drát se náboj otevřel a nebylo nutné ukousnout konec obalu náboje. K ukousnutí jsou třeba zuby-když si branec nechal odstranit přední zuby, měl sice doživotně určité problémy, ale mohl se vyhnout dlouhé vojenské službě.
Pokusy s upravenými zbraněmi byly úspěšné. Zrychlilo se nabíjení (Consolovou puškou ozbrojený voják vypálil 12 ran v době, ve které křesadlovou puškou ozbrojený voják byl schopný vypálení jen 5 ran), zbraně byly přesnější a nový roznětný systém byl méně citlivý na vodu. Nicméně vyskytly se i nevýhody nového systému:
- dráty, jimiž byly roznětky připojeny k nábojům, se mohly v nábojové schránce snadno zaplést
- dráty byly příliš dlouhé; roznětka se mohla dostat mezi konce, ve kterých byly kulky, dvou nábojů a při otřesu mohla způsobit explozi nábojové schránky
- když byl příklop pánvičky zavřený příliš rychle, mohlo to odpálit roznětku
- pokud se roznětka roztrhla, mohly částice trubice vletět do oka mířícího vojáka
- pokud nebyla roznětka uložena na pánvičce přesně, zášleh při odpálení nezasáhl zátravku a zbraň nevystřelila
Consolův zámek upravil roku 1841 polní maršál Vincenz von Augustin. Do zátravky byla zašroubována kovová trubička, do níž se roznětka částečně vsunula, takže zášleh při odpálení byl vždy nasměrován do prachové nálože v nábojové komoře. V příklopu pánvičky se volně pohyboval malý a lehký úderník, který nebyl schopen odpálit roznětku i při hrubém uzavření příklopu. Teprve při úderu kohoutu odpálil úderník roznětku. Rovněž drát, držící roznětku u náboje, byl zkrácen.

Obrázek

Sylvestr Krnka, konstruktér pušky, která mohla (poznámka 2) změnit výsledek prusko-rakouské války v roce 1866, použil u modelu z roku 1849 k zapálení náboje také válečkovou roznětku. Náboj měl lepenkovou nábojnici, v jejímž dně byla vsazena roznětka. Uvolnění roznětky zabraňoval slabý měděný drátek, zalitý do střely, jenž také zajistil vymetení přední části úderníkem přeražené roznětky z hlavně.

Poznámka 1: Buď si byl Forsyth možnosti exploze třaskaviny v zásobníku zámku vědom, nebo k ní někdy došlo; zásobník měl tlakovou pojistku
Poznámka 2: Samozřejmě se změněnou taktikou. Krnkovka mohla střílet dvojnásobnou kadencí a měla trojnásobný efektivní dostřel než pruská jehlovka.
Obrázek
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 934
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Re: Zámky střelných zbraní

Příspěvek od vodouch »

Console využil svůj systém i k odpalování děl. Něco podobného bylo k vidění buď ve filmu Sahara (klon Merrimaku v Africe) nebo ve filmu Merrimac kontra Monitor (název se mi nevybavuje).
Obrázek
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Zámky střelných zbraní

Příspěvek od Rase »

Kulovnice s vnitřním křesadlovým zámkem (1735)

František Antonín hrabě Špork (1662-1738) byl mecenášem hudby, divadla, výtvarného umění, významně se zasloužil o rozvoj myslivosti a byl výjimečnou osobností spjatou s technicky progresivní linií vývoje palných zbraní. Bohužel o jeho zbraních i jeho puškařích máme zatím k dispozici jen dílčí, velice torzovité údaje. Mezi nejzajímavějšími konstrukcemi bych rád vyzdvihl zbraně s vnitřním křesadlovým zámkem. Tato konstrukce navazuje na starší vodotěsné kolečkové zámky a je předchůdcem pozdějších hamerlesek, samozřejmě pouze v ideovém spojení, v myšlence uložit bicí mechanismus dovnitř zbraně a chránit jej tak před nepříznivými vnějšími vlivy. Jinak jde vždy o zcela samostatná a vzájemně nezávislá konstrukční řešení. Dnes se i zahraniční odborníci shodují v tom, že vnitřní křesadlový zámek je český vynález. Známe kolem třiceti zachovaných zbraní tohoto typu, zhotovených převážně českými puškaři. Sedm kusů zhotovil Stanislav Paczelt, šest Ferdinand Morávek působící v Golčově Jeníkově a později v Českém Krumlově, další exempláře jeho bratr Václav Morávek z Golčova Jeníkova, Georg Lippert z Chebu a Václav Pacholík pracující v Bratislavě, ale pocházející z Hradce Králové. Ojediněle se vyskytují zbraně s vnitřním křesadlovým zámkem i od některých německých a rakouských puškařů. U zbraní s vnitřním křesadlovým zámkem je v pouzdře za hlavní uložen "úderník" - tyčka zakončená čelistmi s křesacím kamínkem. V horní části pouzdra je výřez s odklopným krytem jehož spodní plocha plní úlohu ocílky. Výřezem se nasype pánvičkový střelný prach a ústím hlavně se zbraň obvyklým způsobem nabije střelným prachem a střelou. Existují dvě varianty napínání bicího mechanismu, tj. stlačení spirálové bicí pružiny. Tato konstrukce chránila střelný prach před deštěm a vlhkostí, mechanismus byl méně náchylný k poškození a zašpinění a zbraň bez vnějšího kohoutu neomezovala výhled střelce při míření.
V roce 2001 vyslovil PhDr. Vladimír Dolínek na stránkách Střeleckého magazínu domněnku, že zbraň, kterou ke svým 73. narozeninám obdržel hrabě Špork od svého synovce Josefa, a o níž si sám Špork 10. března 1735 poznamenal, že jde o "nově konstruovanou, mnou nikdy nevídanou ručnici", byla s velkou pravděpodobností právě tehdy nově vzniklá konstrukce s vnitřním křesadlovým zámkem. Vycházel z předpokladu, že do té doby nejstarší známá zbraň tohoto systému, uložená v londýnském Toweru a signovaná "STANISLAUS PACZELT 1738", nemusela být nutně prvním exemplářem, který tento puškař vyrobil. Stanislav Paczelt působil na počátku třicátých let 18. století v Heřmanově Městci, který po smrti Šporkova otce obdržel mladší bratr Františka Antonína Ferdinand Leopold a v roce 1735 se jeho majitelem stal Ferdinandův syn Josef, tedy osoba, která hraběti Šporkovi onu "nikdy nevídanou ručnici" darovala. Na základě těchto indicií PhDr. Dolínek usoudil, že první zbraň s vnitřním křesadlovým zámkem mohl Stanislav Paczelt sestrojit právě v roce 1735 jako dar pro Františka Antonína Šporka. Většinu podobných domněnek není možné ani potvrdit ani vyvrátit a ony zůstávají, přes snahu hned několika generací historiků a badatelů, stále jen ve fázi hypotéz. Naštěstí v případě Šporkovy zbraně tomu tak již není. Na sklonku roku 2012 se Vojenskému historickému ústavu podařilo tento utajený skvost českého puškařství ze soukromé sbírky nákupem získat. Puška je ve vynikajícím stavu, bez známek jakéhokoliv restaurátorského zásahu. Celková délka zbraně je 1 310 mm, ráže 14,5 mm a hmotnost 2 350 g. Válcová, v zadní části oktagonální hlaveň je opatřena vývrtem sedmi drážek. Mosazná mířidla jsou zdobena jednoduchou lineární rytinou. U dnového šroubu je hlaveň signována "STANISLaus PACZELT". Odklopný kryt křesadlového zámku je opatřen rytinou erbu šlechtického rodu Šporků. Mosazné zámkové desky jsou zdobeny rytinou lineárního a rostlinného ornamentu a lovecké scény štvanice na jelena. Kulovnice je polopažbená, pažba z ořechového dřeva s lícnicí je zdobena řezaným ornamentem rozvilin. Mosazné kování je bohatě ryto rostlinným a figurálním ornamentem. Dřevěný nabiják je zakončen pěchovákem z rohoviny.

http://www.vhu.cz/exhibit/kulovnice-s-v ... stec-1735/
http://www.radsvatehohuberta.cz/cs/o-ra ... ork-zbrane
https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5 ... %C5%A0pork

Obrázek

Obrázek

Obrázek
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Odpovědět

Zpět na „Pěchotní výzbroj a dělostřelectvo“