Pokus o nástin vývoje lineární taktiky

[jmodrak]

Bohužiaľ záznamy od chirurgov majú jednu vadu. Zaoberajú sa živými, nie mŕtvymi. To jest, koho doniesli k chirurgovi, musel ešte žiť. Mŕtvoli k chirurgovi alebo felčiarovi nenosili.

[Bleu]

Bohužiaľ záznamy od chirurgov majú jednu vadu. Zaoberajú sa živými, nie mŕtvymi. To jest, koho doniesli k chirurgovi, musel ešte žiť. Mŕtvoli k chirurgovi alebo felčiarovi nenosili.

ok, tak jinak na základě čeho se domníváš, že více mrtvých mají na svědomí bajonety než ruční palné zbraně?

[jmodrak]

zle som sa vyjadril - nie čisto bajonety, ale povedzme chladné zbrane, t.j. pušky a bajonety ako také, šable, meče atď. Cele je to o tom, že vo fáze prvotného stretu - t.j. ostreľovania sa navzájom bolo minimum mrtvých a nedosiahol sa kýžený efekt, t.j. prerazenie línie. To sa dosiahlo až útokom. Preto aj význačný teoretici a praktici preferovali bodák v útoku, resp. spojenie paľby s útokom. Preto sa napr. v období 1710 - 1740 (1790) preferoval metodismus a manéver armády na týl, pretože v vtedajšej palebnej sile sa nepodarilo vytvoriť takú prevahu, aby vytvorila prielom a jazdectvo nebolo schopné preraziť líniu bez veľkých strát, na to bola palebná sila príliš veľká. Za daného stavu tak vznikla patová situácia. Jedine, kedy dochádzalo k významným stratám na životoch bolo vtedy, keď došlo k prelomeniu línie, nie vtedy, keď nepriateľ síce prehral, ale usporiadane ustúpil. Vtedy ale dochádzalo väčšinou k bojom na chladné zbrane. A väčšina mŕtvych bola práve z týchto bojov. Jednak nebol čas nabíjať, jednak sa nedalo použiť efektívne delostrelectvo a jednak utekajúcich masakrovalo jazdectvo. Veľmi výstižne to charakterizoval vo svojích radách Suvorov : „Šetri guľku v hlavni, traja naskočia - prvého zapichni, druhého zastreľ, tretiemu bodákom smrť!“ Samozrejme to platilo až v útoku. Preto praktici vymýšľali rôzne "finty", ako sa dostať do útoku ( kosí klin, ostrý klin, T kolona, kolona atď ).

[Bleu]

zle som sa vyjadril - nie čisto bajonety, ale povedzme chladné zbrane, t.j. pušky a bajonety ako také, šable, meče atď. Cele je to o tom, že vo fáze prvotného stretu - t.j. ostreľovania sa navzájom bolo minimum mrtvých a nedosiahol sa kýžený efekt, t.j. prerazenie línie.

Docela by mě zajímalo z jakých prací a nebo zdrojů vycházíš. Mě je znám v podstatě pravý opak ať budu citovat historika Jeana Colina či skvělého teoretika i praktika Fridricha Velikého - ten právě obhajoval zpočátku své kariéry obhajoval co nejdřívější útok na bodák. (později právě naopak viz jeho citát - "bitvy jsou vyhrávány palebnou převahou/palbou") A to nikoli z důvodu rychlého zničení nepřítele, ale z důvodu minimalizace vlastních ztrát způsobené palbou - což ve své podstatě znamená, že palba musela být nutně účinná. Další věc na kterou zapomínáš je, že linie nemusela být narušena jen čistě nějakým útokem, ale manévrem.

To sa dosiahlo až útokom. Preto aj význačný teoretici a praktici preferovali bodák v útoku, resp. spojenie paľby s útokom.

Viz věta před tím, nicméně napsal si to natolik dvojsmyslně, že fakt nevím. Co tím myslíš? Kteří teoretici či praktici?

Preto sa napr. v období 1710 - 1740 (1790) preferoval metodismus a manéver armády na týl, pretože v vtedajšej palebnej sile sa nepodarilo vytvoriť takú prevahu, aby vytvorila prielom a jazdectvo nebolo schopné preraziť líniu bez veľkých strát, na to bola palebná sila príliš veľká.

Motáš taktiku a strategii, manévrování se zaměřením na týl není nic jiného než snaha odříznout nepřítele od zásobování, potažmo přerušit zásobovací linie. Rozhodně to není jakkoliv motivováno efektem palby. Což mohu máš-li zájem doložit. Zároveň píšeš, že jezdectvo by utrpělo značné ztráty v důsledku palby. Tak jaká teda byla síla palby?

Za daného stavu tak vznikla patová situácia. Jedine, kedy dochádzalo k významným stratám na životoch bolo vtedy, keď došlo k prelomeniu línie, nie vtedy, keď nepriateľ síce prehral, ale usporiadane ustúpil. Vtedy ale dochádzalo väčšinou k bojom na chladné zbraně.

Patová situace - není pravda - úspěšnost nebo neúspěšnost palby rozhodovala o dalším směřování bitvy. Jinými slovy bez rozvracení nepřítele palbou nemohlo dojít k úspěšnému útoku (to platí i pro Revoluční války btw.)

Veľmi výstižne to charakterizoval vo svojích radách Suvorov : „Šetri guľku v hlavni, traja naskočia - prvého zapichni, druhého zastreľ, tretiemu bodákom smrť!“ Samozrejme to platilo až v útoku. Preto praktici vymýšľali rôzne "finty", ako sa dostať do útoku ( kosí klin, ostrý klin, T kolona, kolona atď ).

Suvorov také prohlásil, že "kulka je hloupá, ale bajonet to je chlapík" a přesto ruská armáda (rozuměj pěchota) bojovala po evropsku palbou.
K poslední větě - útočná kolona (vezmu-li ji jako terminus technicus) je záležitost jednoho batalionu, základní to taktické jednotky. Co je T kolona ve válečncitví 18. století - nevím. Kosý klín - no možná máš na mysli kosý šik - oblique order - je to záležitost několika batalionů, nikoli jednoho bataliony samy o sobě jsou sformovány buď v linii a nebo v koloně. Co je ostrý klín v 18. století neznám - napadájí mě jen Římané...

[jmodrak]

1. Literatúra Asi najviac rozpitváva v Slovenčine Vojenský historický časopis pre vojenskú históriu, múzejníctvo a archívnictvo - Vojenská história. Dá sa stiahnuť aj z netu. Dosť podrobne sa rozpisuje aj Vojenské dejiny Slovenska. Ďalej napr. je dobrý životopis Suvorova, bohužiaľ autora už neviem, (preklad z ruštiny) , P. Belina - General Laudon. Život ve ....., Vojenské dejiny Československa, a potom Napoleonika - tam toho je požehnane. Tak isto o Fridrichovi. Asi najlepšia kniha je Dokonalý šikovateľ, napísal ju nejaký Francúz, český preklad, ale mal som ju už strašne dávno.
K tomu, čo prerazí líniu len toľko - je to spojenie paľby a manévru zakončené útokom - prerazenie línie. Paľba bola účinná tak, ako to dovoľovali vtedajšie technické podmienky. Preto sa aj manéver stáva nutnou súčasťou taktiky.
Teoretici a praktici - Folard, Puysegur, Suvorov atď.
K metodismu - nemotám. Stratégia je určujúca pre taktiku. Metodismus bol vyjadrením, keď nemôžeš poraziť paľbou, poraz nepriateľa manévrom, najlepšie v je ho tyle. Čo si vlastne aj písal vyššie. Keby som mohol poraziť nepriateľa v otvorenom boji, netrmácal by som sa po cestách. Čas sú peniaze. A tie su vo vojne najdôležitejšie.
Sila paľby bola malá na to, aby sama o sebe rozhodla bitku, ale silná na to, aby udržala nepriateľa v určitej vzdialenosti. Podobná situácia viz. zákopova vojna. Inak, ako by si chcel vyriešiť kedy paľba bola úspešná a kedy nie ? Bez rozvrátenia paľbou to nešlo, ale rozvrátiť celu líniu paľbou bolo praktický nemožné.
"kulka je hloupá, ale bajonet to je chlapík" a mal pravdu. To, že si to mnohý vykladali ako preferenciu bodákovho útoku bez paľby je ich hlúposť. On to nikdy nepraktizoval.
T kolona alebo obratené T - Suvorov
Tupý klin, kosý šik - ordre oblique Puyseger, Fridrich
ostrý klin - prerazenie línie jazdectvom v tvare šipky
Je to toho dosť, treba to keď tak rozoberať po malých častiach.
Poz. Klasickým útokom typu najprv strieľaj, potom bojuj chladnou zbraňou bol tzv. škotský útok alebo tiež označovaný ako vrchársky útok. V rakúskej armáde ho presadzoval škót c.k. maršal Brown.

[Alchymista]

Dovolím si pár poznámok:

Pokiaľ jedna zo strán prešla do bodákového útoku - a vydržala v ňom pod nepriateľskou paľbou až do stretnutia s nepriateľom - tak obvykle vyhrala boj pre seba.
IMHO "útok na bodáky" nebol len výrazom "materiálnej", ale i "morálnej" prevahy nad protivníkom.

Zranenia a mŕtvy - k felčiarom a vojenským chirurgom sa dostávali predovšetkým "vlastný" vojaci, zranený v priebehu bitky a po víťaznej bitke. V priebehu bitky to boli vojaci zranený predovšetkým "paľbou" či už ručných zbraní alebo diel (tak, ako ich nosiči priášali), po víťaznej bitke potom všetky zranenia, paľbou i chladnými zbraňami.
Napriek tomu zostávalo na bojisku veľké množstvo ranených vlastných i cudzích. To bol ostatne podnet pre vznik Červeného kríža (bitka pri Sloferino - rakúske sily cca na začiatku 120 000/22 000 padlých, francúzsko/sardinske 170 000/ 17 000 padlých, počet ranených som rýchlo nenašiel).

Mimochodom, ako bol v minulosti (do širokého zavedenia "psích známok") definovaný pojem "padlý"? Bol to vojak skutočne mŕtvy, alebo vojak "chýbajúci u jednotky"?

[jmodrak]

Bol to vojak skutočne mŕtvy. Teda niekedy až dlho po boji. Z toho čo som prečítal usudzujem, že po bitke sa previedlo sčítanie podľa zoznamu - plany, po rotách a určovalo sa potom, kde ktorý vojak je. Napr. vedľa stojací vojak ohlásil, že to dostal tam a tam. Podľa toho sa potom aj určovalo a hľadalo kto je kde. Ak bol nezvestný, zadržal sa mu žold. Je ale fakt, že niekedy sa to robilo tak akosi "všeobecne", takže niekedy boli za mŕtvych vyhlásení aj vojaci, ktorý sa napr. počas boja dostali k inej jednotke a späť k pôvodnej sa vrátili až po určitom čase. Veliteľovi šlo hlavne o doplnenie roty, vojak ktorý mu chýbal mu bol v podstate ukradnutí, či už ako mŕtvy, dezertér alebo zajatec. Tak isto mu bolo jedno, či vojak, ktorý sa mu dostal do jednotky bol u inej hľadaný.

[Bleu]

1. Literatúra Asi najviac rozpitváva v Slovenčine Vojenský historický časopis pre vojenskú históriu, múzejníctvo a archívnictvo - Vojenská história. Dá sa stiahnuť aj z netu. Dosť podrobne sa rozpisuje aj Vojenské dejiny Slovenska. Ďalej napr. je dobrý životopis Suvorova, bohužiaľ autora už neviem, (preklad z ruštiny) , P. Belina - General Laudon. Život ve ....., Vojenské dejiny Československa, a potom Napoleonika - tam toho je požehnane. Tak isto o Fridrichovi. Asi najlepšia kniha je Dokonalý šikovateľ, napísal ju nejaký Francúz, český preklad, ale mal som ju už strašne dávno.
K tomu, čo prerazí líniu len toľko - je to spojenie paľby a manévru zakončené útokom - prerazenie línie. Paľba bola účinná tak, ako to dovoľovali vtedajšie technické podmienky. Preto sa aj manéver stáva nutnou súčasťou taktiky.
Teoretici a praktici - Folard, Puysegur, Suvorov atď.
K metodismu - nemotám. Stratégia je určujúca pre taktiku. Metodismus bol vyjadrením, keď nemôžeš poraziť paľbou, poraz nepriateľa manévrom, najlepšie v je ho tyle. Čo si vlastne aj písal vyššie. Keby som mohol poraziť nepriateľa v otvorenom boji, netrmácal by som sa po cestách. Čas sú peniaze. A tie su vo vojne najdôležitejšie.
Sila paľby bola malá na to, aby sama o sebe rozhodla bitku, ale silná na to, aby udržala nepriateľa v určitej vzdialenosti. Podobná situácia viz. zákopova vojna. Inak, ako by si chcel vyriešiť kedy paľba bola úspešná a kedy nie ? Bez rozvrátenia paľbou to nešlo, ale rozvrátiť celu líniu paľbou bolo praktický nemožné.
"kulka je hloupá, ale bajonet to je chlapík" a mal pravdu. To, že si to mnohý vykladali ako preferenciu bodákovho útoku bez paľby je ich hlúposť. On to nikdy nepraktizoval.
T kolona alebo obratené T - Suvorov
Tupý klin, kosý šik - ordre oblique Puyseger, Fridrich
ostrý klin - prerazenie línie jazdectvom v tvare šipky
Je to toho dosť, treba to keď tak rozoberať po malých častiach.
Poz. Klasickým útokom typu najprv strieľaj, potom bojuj chladnou zbraňou bol tzv. škotský útok alebo tiež označovaný ako vrchársky útok. V rakúskej armáde ho presadzoval škót c.k. maršal Brown.

Zběžně jsem prolistoval obsahy onoho časopisu objevil, jsme několik zajímavých článků nicméně jsem nenašel nic o taktice.
Zbytek vezmu pěkně odzadu. tzv Skotský útok je úplně něco jiného než popisuješ tady si to přečti. http://en.wikipedia.org/wiki/Highland_charge Pokud jde o teoretiky a praktiky. Puységur, pokud si pamatuji tak je to přítel hlubokých formací, a chtěl, stejně jako například de Saxe, opětovně zavézt píky jakožto výzbroj části fr pěchoty. Ostrý klín je u jezdectva nesmysl ukaž, mi jeden jediný případ kdy to bylo použité během 18. století. (klidně sekundární zdroj, ale s citací primárního). Tupý klín v zásadě a opět teoretická věc - ukaž mi nasazení. O Ordre oblique se nemusíme bavit ten je jasnej a je to Fridrichova záležitost. Pokud jde ( a teď předbíham) o Chevaliera Folárda - tak byl sice teoretik. Leč pouze teoretiky a nic z toho co kdy vymyslel se (zaplať pán Bůh) nedostalo do praxe (můžeš mi klidně dát citaci z ordonance v které nějaký jeho nápad je - řikám ti rovnou že není) jeho pokračovatel je Mesnil-Durand a jeho falangoidní kolona úplně na houno protože není schopna manévru. K oné T koloně u francouzů ji zmiňuje historik Pigeard, neuvádí tedy zdroj ale něco podobného má de Saxe ve svém Snění. Bohužel i tato záležitost je v reálu k ničemu protože 1) je neuvěřitelně neohrabaná (například mi řekni jak, podle jakých krajníků by zatáčela za pochodu), palbu celého batalionu stejně nenahradí. Navíc se jedná o středovou kolonu - z té nemáš možnost se libovolně rozvinout. Pokud to někde Suvorov použil docela by mě to zajímalo. U francouzů to zůstalo v rovině teorie.
K síle palby: mrkni se například na "Pensées sur la tactique, et sur quelques autres parties de la guerre" od marquise De Silva (je to na books.google.com) tam v části o palbách píše že generálové se spoléhají jen na palbu, a že to je proto, že zbraně jsou nedokonalé pro přímý boj, a že přichází se zbraněmi, jež jednotkám dodají sebedůvěru... - podstatná je první část věty - generálové se spoléhají jen na palbu - to není něčí domněnka ale konstatováni stavu v té době. Laudona o Pavla Běliny mám doma k tomu tam není prakticky nic. K vojenským dějinám československa se nebudu vyjadřovat. - řekni komukoli z vašeho nebo našeho VHÚ že si ve své praci vycházel z této obskurní publikace a vysměje se ti. Vojenské dějiny slovenska jsem v ruce neměl, nicméně předpokládám že, pokud jde o takto obecně zaměřenou publikaci, nebude to to s taktikou žádná sláva.

Ten tvůj "Dokonalý šikovatel" by mě docela zajímal - nenašel jsem v databázi NK ani SNK.

[Bleu]

k evidenci vojáků obecně.

Pokud jde o rekrutaci vojáků tak pro první čtvrtinu až polovinu 18. století je typický tento systém. Zde se jedná o Francii.

Rekrutování bylo vymezeno královskými předpisy, rekrutující důstojník nemohl vzít kohokoliv. Budoucí voják J. V. musel být dobrovolníkem (nařízení z 8.2. 1692) a nebo zproštěn závazků (propuštěním) z předchozí služby, být Francouzem (např v Prusku se na národnost nehledělo cca 1/2 byla tvořena cizinci), být dostatečně silným a větší postavy, "dobře stavěn" a bez tělesné vady. Musel prokázat svou totožnost, i když se pa krozhodl použivat nějakou přezdívku.

jamile dobrovolník podepsal odváděcí listinu, sta lse královským vojákem. Odváděcí prémie se mohla pohybovat mezi 3 a 40librami ale stával ose že dosáhla i 100franků.
Jednou z neřestí systému se stal poměrně rozšířený zvyk tzv. débauchage, přetahování. Někteří vojáci se ho účastnili, aby získali novou a neplánovanou prémii; kapitáni si mysleli, že je jednodužší nabírat muže na dovolené nebo zdravotní dovolené než vyhledávat 30 nebo 40 nových. Ale mohli tak ztratit hodnost, být odsouzeni k vězení a k pokutě. Pokud šlo o vojáka přešlého ilegálně z jednoho pluku do jiného, byl pokládán za dezertéra. Mohl být odsouzen na galeje na zbytek života, normálně riskoval odnětí nosu a uší. Praxe ale byla taková, že kapitán obvykle vyvázl s pokutou a voják byl bez trestu ponechán ve své nové rotě nebo úředně odeslán do původní.
převzato z :BLUCHE, Francoise, Za časů Ludvíka XIV.

[Dzin]

Bleu: Je fakt, že Britové a Francouzi používali rozdílné uspořádání pěchoty v linii? Četl jsme, že Britové stavěli svojí pěchotu do přerušovaných kolon, zatímco Francouzi do jedné dlouhé řady.

[Bleu]

Bleu: Je fakt, že Britové a Francouzi používali rozdílné uspořádání pěchoty v linii? Četl jsme, že Britové stavěli svojí pěchotu do přerušovaných kolon, zatímco Francouzi do jedné dlouhé řady.

v jaké době?

[jmodrak]

Blue
Škótsky útok – to, čo si dal za link, mi vôbec neodporuje. Je jasné, že Angličania , Rakúšania a pod sa nevyzbrojovali štítmi dýkami a mečmi, ale prevzali taktické zásady tohto útoku. Rakúšania dokonca vyzbrojovali určité pluky šabľami vrátane radových pešiakov.
Praktici a teoretici tej a aj dnešnej doby boli ľudia, ktorý sa snažili nájsť čo najučínejší spôsob porážky nepriateľa. Je jasné, že musí byť rýchli = lacný a čo najefektívnejší. To znamená zničiť armádu nepriateľa = preraziť líniu. Nikto však nevyhlási vojnu aby si novu taktiku vyskúšal, resp. málo kto sa odváži použiť novú taktiku, ak tým ohrozí víťazstvo vo vojne. Preto aj v lineárnej taktike je toľko až protichodných prvkov, názorov, taktik a stratégii. Je to odraz technických možnosti danej doby. Ani Napoleonova taktika „kolón“ nie je jeho vynález, iba adaptácia starších postupov na nové možnosti. Jednoducho pilovanie línie G. Adolfa k dokonalosti.
K názvosloviu
Tupý klin – formácia armády, kde jedna jej časť preráža líniu nepriateľa – je jedno akým spôsobom. Známa od staroveku až podnes. Nemusí mať zákonite tvar klinu, napr. Napoleon u Wagramu použil obdĺžnik. Dôležité je sústredenie paľby a ničenie nepriateľa na predom zvolenom smere alebo na najslabšom mieste. Šikmí šík - Ordre oblique je jedna z variant tohto klinu. Tých možnosti je viac, záleží na schopnosti veliteľa.
Takisto aj T kolona je viac menej variácia tupého klinu. Používali ju Rusi v 7 ročnej vojne proti Fridrichovy. Podstata spočívala v tom, že sa pohybovali ramená podľa potreby. Vytvárala sa buď línia alebo klin. Presne podrobnosti sú v starej knihe (cc. 50 roky ?) o Suvorovovy aj s popismi bitky a jej priam katastrofálnymi následkami pre Fridricha. Ako každá novinka mala nevídaný účinok.
Ostrý klin – u pohyblivých jednotiek zase dodnes, je stará jazdecká taktika prerážania línie. Línia sa preráža vtedy, ak ju nie je možné obísť alebo inak sa dostať do týla nepriateľa. Jazdectvo v tvare šipky vráža do línie a prerážaju, nerozširuje ju na maximum a podľa úlohy sa potom aj medzera v línii môže nechať zaceliť, pokiaľ je sú už hlavné sily v tylu. Posledná veľka bitka jazdectva s touto taktikou bola u Custozy 1866 a vykonalo ju rakúske jazdectvo. Predtým skoro v každej významnejšej bitke.

K paľbe – v tej dobe a ešte aj dlho po, museli velitelia riešiť základný rozpor – o tom som už písal vyššie – účinnosť paľby a prerazenie línie. Aj de Silva ho vyjadruje –„ že generálové se spoléhají jen na palbu,“ bez nej to jednoducho nejde, dokáže nepriateľa zastaviť v útoku, ale nedokáže preraziť líniu – t.j. že sú nedokonalé pre priamy boj.
Aj v dnešnej dobe, aj keď už s inými zbraňami a na iných taktických usporiadaniach a spôsoboch, to stále platí. Dnes je módou nájsť zázračne zbrane ktoré by vyriešili celé spektrum problémov rovnako ako vtedy.
Preto aj Suvorovove – „guľka je hlupák“ platilo o tom, že nebola možná riadená paľba radovej pechoty – strieľalo sa salvami. Streľba ako taká bola schopná narušiť líniu, ale nie ju preraziť. Preto musí nastúpiť útok, aby buď sa nepriateľ stiahol, pokiaľ mu hrozilo prelomenie línie alebo v panike utiekol, alebo vybojoval záverečnú fázu bitky. A tu sa už dostávajú chladné zbrane do vedúcej pozície. Vojak má iba 1 guľku, ale dobrý bodák (chladná zbraň) je viacnásobneho použitia.

K historikom – málo ktorý je natoľko taktický zdatný, aby porozumel, čo dobrý vojvodca vlastne predviedol . O zlých a priemerných sa píše málo. Logicky. Takže je potreba rozšifrovávania textu z pohľadu taktiky a rozoberať si to, o čo tam vlastne ide. To vlastne platí o všetkých textoch historikov, novinárov atď.

"Dokonalý šikovatel"- útla knižka, asi ako príručka pre pôddostojnika dnes, bola vydaná asi v 50. rokoch, podobne ako ostatná podobná literatúra. Vtedy sa vydávali rôzne takéto historicko – taktické knižky pre osvetu vojakov, asi Naše vojsko. Ja som ju vyštrachal v 80 rokoch v útvarovej knižnici, zapadnutú prachom spolu s ostatnými skvostami tej doby. Snáď ju budu mať v Našom Vojsku alebo v inom vydavateľstve, ktoré vydávalo pre vojakov. Podobne starý bol aj životopis Suvorova, ale rovnako dobrý. Tých knižiek s touto tematikou bolo viac, len tieto som si však zapísal, resp. robil výpisky.

[Dzin]

To je právě to, že to není blíže specifikováno. Bude to ale cca první polovina 18. stol. Celkově to je tak, že Britové (resp. prý anglo-holandský systém) mají sformovány jednotky do kolon po tří řadách (aspoň to tak vypadá podle přiloženého schématu), kdy první dvě pálí střídavě a třetí slouží jako záloha. Francouzi potom mají celistvou řadu a několik za sebou a palba probíhá rtak, že vystřelí vždy celá první řada a potom uvolní místo následující.

[Bleu]

dzin: zkusím dohledat, to co popisuješ vypadá na něco okolo let 1700-1730

[Bleu]

splašil jsem britský předpis (nebo spíš komentáře k němu) " z roku 1735", tak se k tomu nějak pokusím vyjádřit...

[Bleu]

Základní Britská bitevní sestava je linie. To bud 3 nebo 4 řadá. Obě jsou možné. Jsou celkem 4 typy batalioní bitevní sestavy (tedy linie).

Sevřený odřad - vojáci v řadě stojí na vzdálenost jedné stopy od sebe a v zástupu na vzdálenost taky jedné stopy, nebo tak blízko jak jen to jde.

Běžný odřad - jak v řaě ta v zástupu mají mezi sebou 3 stopy

otevřený odřad - 6 stop jak v řadě tak i v zástupu.

Další dělení druhy vzdáleností se rozdělují podle věci kteoru batalon hodlá vykonat.
tzn pochod, manévr (evoluce), skirmish (v tom to případě je myšleno boj)

Při pochodu (v bitevní sestavě - v linii) se používá sevřený odřad pro zástupy a otevřený pro řady, tzn řady mají mezi sebou 6 stop.

Pro evoluce se používal běžný odřad v zástupech a otevřený v řadách.

Pro boj a zatáčení - se pro řady i zástupy používá sevřený odřad.

Aby bylo jasné jak palby je třeba se podívat na složení jednoho batalionu o třech řadech. Batalion má 540 mužům v 4 divizích, 8 kompaniích, 15 pelotonech a 180 zástupech. Každý peloton má tedy 12 zástupu a tedy 36 mužů. Granatnická kompanie na pravém křídle se však skládá z 72 mužů z nichž ale půlka je vždy odvelena na levé křídlo (já vim, že to zní jako nesmysl nicméně tak zní regule )

Teď k samotným palbám - je to trošku chaos nicméně se to pokusím vysvětlit jak nejlíp budu umět. Jedná se o střelbu po pelotonech.

Jakmile zazní rozkaz, a signál k palbě připravit. Připraví se zprava 1. 3. a 5. peloton. Zleva se připraví opět 1. 3. a 5. peloton. První střílí 1. peloton zprava potom 1. peloton zleva, následuje 3. peloton zprava a po něm, 3. peloton zleva atd. až všech 6 vypálí. Po skončení palby těchto 6 pelotonů následuje druhý povel+ signál k palbě. Na ten se připraví 2. 4. a 6. zprava a 2. 4. 6. zleva střili se opět zprava do leva tak ja kjsem před tím napsal. následuje třetí povel + signál k palbě. Ten je pro dva pelotony granátníků a středový peloton. Granátníci vpravo střílí první, granátníci vlevo druzí a středový peloton jako poslední. Samozřejmě pelotony které vystřelili znovu nabíjejí.

Další způsob palby se jmenuje "Hedge firing" probíhá následujícím způsobem.
Když je vydán první povel+signál pro střelbu, pelotony pro které to platí tedy, zprava 1. 3. a 5. zleva pak 1. 3. a 5. se připraví k palbě. Na stejný signál první řada ostatních pelotonů se taky připraví k palbě a zaklekne. Pak střilí zbylé dvě řady každeho pelotonu tak jak bylo posáno výše. jako poslední pak střilí první řada všech pelotonů tzn celá první řada batalionu.

Další způsob palby - "Horse firing"
Provádí se podobně jako předchozí způsob jenom první řada nezaklekne ale zůstane stát s připravenými bajonety. Zbylé dvě řady pelotonů střilí po pelotonech jako předtím. Po dostřílení oněch dvou řad se připraví k palbě celá první řada.

poslední a asi nejsložitější se jmenuje Pass Firing

Batalion zatočí po divizích doprava (defakto vytvoří kolonu) a odpochoduje/ zatočí čelem k nepříteli. Celý batalion se naraz přirpaví k palbě. Vystřelí první peloton. Potom zatočí doprava. Mezi tím se připraví druhý peloton a jakmile první dorazí na konec celého batalionu, druhý vystřelí, a odjede na konec s tim že za chodu nabijí. Celá 2. divize postoupí na místo první. a proces se opakuje. Ještě existuje variantas postupováním nebo ustupováním celého batalionu.

[Bleu]

Blue
Škótsky útok – to, čo si dal za link, mi vôbec neodporuje. Je jasné, že Angličania , Rakúšania a pod sa nevyzbrojovali štítmi dýkami a mečmi, ale prevzali taktické zásady tohto útoku. Rakúšania dokonca vyzbrojovali určité pluky šabľami vrátane radových pešiakov.

K názvosloviu
Ostrý klin – u pohyblivých jednotiek zase dodnes, je stará jazdecká taktika prerážania línie. Línia sa preráža vtedy, ak ju nie je možné obísť alebo inak sa dostať do týla nepriateľa. Jazdectvo v tvare šipky vráža do línie a prerážaju, nerozširuje ju na maximum a podľa úlohy sa potom aj medzera v línii môže nechať zaceliť, pokiaľ je sú už hlavné sily v tylu. Posledná veľka bitka jazdectva s touto taktikou bola u Custozy 1866 a vykonalo ju rakúske jazdectvo. Predtým skoro v každej významnejšej bitke.

K paľbe – v tej dobe a ešte aj dlho po, museli velitelia riešiť základný rozpor – o tom som už písal vyššie – účinnosť paľby a prerazenie línie. Aj de Silva ho vyjadruje –„ že generálové se spoléhají jen na palbu,“ bez nej to jednoducho nejde, dokáže nepriateľa zastaviť v útoku, ale nedokáže preraziť líniu – t.j. že sú nedokonalé pre priamy boj.
Aj v dnešnej dobe, aj keď už s inými zbraňami a na iných taktických usporiadaniach a spôsoboch, to stále platí. Dnes je módou nájsť zázračne zbrane ktoré by vyriešili celé spektrum problémov rovnako ako vtedy.
Preto aj Suvorovove – „guľka je hlupák“ platilo o tom, že nebola možná riadená paľba radovej pechoty – strieľalo sa salvami. Streľba ako taká bola schopná narušiť líniu, ale nie ju preraziť. Preto musí nastúpiť útok, aby buď sa nepriateľ stiahol, pokiaľ mu hrozilo prelomenie línie alebo v panike utiekol, alebo vybojoval záverečnú fázu bitky. A tu sa už dostávajú chladné zbrane do vedúcej pozície. Vojak má iba 1 guľku, ale dobrý bodák (chladná zbraň) je viacnásobneho použitia.

Ne nepřevzali nic z tohoto. To že mají rakouské (ale i francouzské, ruské, pruské etc. )řadové regimenty zbraně neznamená naprosto nic. Jediný důvod proč mají ještě pořad poboční šavle je tradicionalismus tehdejších armád, šavle zároveň ukazuje na příslušnost k jistému stavu. Nic jiného to není, v boji je to naprosto nevyužitelné. (bavíme li se o řadové pěchotě). V podstatě už ani za 30tileté války nedocházelo k tomu že by mušketýři v řádné bitvě bojovali pomocí pobočních zbraní. Vybavuje se mi jediný příklad kdy bylo použito pobočních zbraní v řadové bitvě. A to tuším u Kolína 1757, kdy jeden batalion řadové uherské pěchoty se vrhl s tasenými šavlemi proti pruské řadové pěchotě a byl obratem rozstřílen na cucky. Prostě představa jak se pěšáci mezi sebou šavlují je dost nesmyslná a patří spíš k romantickým představám.
Pro tvoji informaci jestli existovala armáda která naprosto maximálně spoléhala na palbu jako způsob pěchotního boje byla to to pravě armáda anglická, později britská.

Custozza - předpokládám že máš na mysli hulány - proč by tam dělali jakousi šípovitou formaci když neměli kopí ale šavle? - Jen tak na okraj, byl jsem jedním kolegou poučen, že jediný kdo šípovitou formaci používal byli rakouští huláni (pokud měli kopí)

jen pro zajímavost tady máš "Auszug aus dem Execier-Reglement fur die K. und K. Cavallerie 1807" nikde to tam neni. Že by to až tak běžné nebylo?
http://books.google.com/books?id=eiFEAA ... &q&f=false

Podle toho co znám tak jezdectvo útočilo v kolonách. Samozřejmě mohla být rozdílná šíře čela kolony. Ono totiž mechanismus jak sestavit šípovitou formaci byl byl velmi složitý. To nefunguje jen tak že si řeknou a udělají.

k palbě se ještě vyjádřím.

[jmodrak]

Ne nepřevzali nic z tohoto. To že mají rakouské (ale i francouzské, ruské, pruské etc. )řadové regimenty zbraně neznamená naprosto nic. Jediný důvod proč mají ještě pořad poboční šavle je tradicionalismus tehdejších armád, šavle zároveň ukazuje na příslušnost k jistému stavu. Nic jiného to není, v boji je to naprosto nevyužitelné. (bavíme li se o řadové pěchotě). V podstatě už ani za 30tileté války nedocházelo k tomu že by mušketýři v řádné bitvě bojovali pomocí pobočních zbraní. Vybavuje se mi jediný příklad kdy bylo použito pobočních zbraní v řadové bitvě. A to tuším u Kolína 1757, kdy jeden batalion řadové uherské pěchoty se vrhl s tasenými šavlemi proti pruské řadové pěchotě a byl obratem rozstřílen na cucky. Prostě představa jak se pěšáci mezi sebou šavlují je dost nesmyslná a patří spíš k romantickým představám.
Pro tvoji informaci jestli existovala armáda která naprosto maximálně spoléhala na palbu jako způsob pěchotního boje byla to to pravě armáda anglická, později britská.

Custozza - předpokládám že máš na mysli hulány - proč by tam dělali jakousi šípovitou formaci když neměli kopí ale šavle? - Jen tak na okraj, byl jsem jedním kolegou poučen, že jediný kdo šípovitou formaci používal byli rakouští huláni (pokud měli kopí)

jen pro zajímavost tady máš "Auszug aus dem Execier-Reglement fur die K. und K. Cavallerie 1807" nikde to tam neni. Že by to až tak běžné nebylo?
http://books.google.com/books?id=eiFEAA ... &q&f=false

Podle toho co znám tak jezdectvo útočilo v kolonách. Samozřejmě mohla být rozdílná šíře čela kolony. Ono totiž mechanismus jak sestavit šípovitou formaci byl byl velmi složitý. To nefunguje jen tak že si řeknou a udělají.

k palbě se ještě vyjádřím.

K škotskému útoku - prevzali údernosť, rychlosť, záverečný boj s chladnou zbraňou atď. Všetko čo z taktickej stránky k nemu patrí. Ako si prišiel na to, že Briti zavrhli útok s nasadenými bodákmi neviem. V každej významnej bitke ktorej sa zúčastnili cc. do 1916 k nemu došlo. Boli naň hrdý. V Búrskej vojne jeden Britský generál dokonca zakázal strieľať v útoku, aby sa "štence zakrvavili" t.j. mladý vojaci okúsili boj s bodákom.
Šable dostali práve rakúske pluky, nie uhorske. Nosili ich tiež granátnici. To že ich dostali je práve skúsenosť, že potrebovali chladnú zbraň.

Hulan bez piky resp. kopí ? Táto zbraň bola ( a ešte je ) pre nich charakteristická. Ale je to možné to možné. Možno chcel veliteľ jazdy zmiasť nepriateľa. Určite ich nezahodili sami od seba. Nezabúdaj že husárske kusky, sú práve od toho, že jazda dokázala takmer nemožné. Ten predpis som iba zbežne prebehol. Takže až si poriadne preložím, dám vedieť.
K šípovitej formacii - práve preto to robili najlepší. Ako som opisoval, stávalo sa to vtedy, keď nebola iná možnosť. Samozrejme, že to nerobilo celé jazdectvo, ale iba určená časť, ostatný sa prešmykli do týlu. Tam sa potom rozvinuli do klasických formácii. Robili ich aj husári a celkovo ľahká jazda.

Dzin - anglo-holandský systém - pozri si taktiku Angličanov a Holanďanov a ich spojencov vo vojne o španielske dedičstvo. 1701−1714. Klasické uplatnenie napr. v 2. bitke u Höchstädt - bitka u Blenheimu http://en.wikipedia.org/wiki/File:Battl ... t_1704.gif

[Bleu]

k těm šavlím co mi řekneš na tohle? Pro tvoji informaci je to malováno podle reglemánů jistým panem Ottenfeldem třeba ti to i něco řekne...
btw. a to máš odkud, že šavle byly zavedeny (zavedeny kdy? nebo znovu zavedeny?) aby měli zbraň na střetný boj. Pěchota je využívala ve střetném boji? Schválně kolik mi dáš citací kde o tomto mluví.




kde píšu, že britská armáda střetný boj zavrhla? Já napsal že jestli existuje armáda která se spoléhala na boj palbou tak je to britská armáda?

[Vladimír]

k těm šavlím co mi řekneš na tohle? Pro tvoji informaci je to malováno podle reglemánů jistým panem Ottenfeldem třeba ti to i něco řekne...

Já bych spíš dnešní terminologií pobočnou výzbroj na obou obrázcích nazval spíš jako tesák než šavli.