Pokus o nástin vývoje lineární taktiky

Moderátor: Pátrač

Odpovědět
Adjutant-major
svobodník
svobodník
Příspěvky: 30
Registrován: 12/1/2011, 12:06
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Adjutant-major »

Přesné. Jen bych slovo šavle doplnil o slovo "pěchotní".
Uživatelský avatar
Chouan
vojín
vojín
Příspěvky: 16
Registrován: 1/1/2011, 17:10

Příspěvek od Chouan »

Ve zkratce je to docela přesné, jen u té šavle bych ten nástroj viděl spíš u šavle palubní (abordážní – tedy u námořnictva). Pěchotní šavle byla spíš nepraktickou ozdobou či znakem hodnosti, nebo druhu vojska.

edit: ehm... No jo tak Adjutant-major byl rychlejší.
A la santé du Roi de France,
Et merd' pour le Roi d'Angleterre
Qui nous a déclaré la guerre!
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11489
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Příspěvek od Dzin »

A odpověď na můj dotaz nikdo nezná. :cry: :cry: :cry:
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bleu »

Dzin píše:Jen takoví dotaz do placu. Nevíte někdo, jaké byly hlavní důvody, proč rakouská armáda vlastně ke konci využívání boje lineární taktikou, v polovine 19. stol. přešla na snahu o boj na bodáky? Zase si čtu knihu "Válka 1866" (Bělina, Fučík) a z ní mi plyne, že to bylo díky špatnému zhodnocení zkušeností s boji v Itálii, kdy jejich jednotky byly nejprve oslabeny palbou a poté doraženy ztečí.
tenhle?

No k tomu v zásadě tolik - zaprvé tu je reglement 1862.

Jo to je dost dobře možné, a nebyl by to nic nového (viz Fridrich). Nicméně v tom reglemanu je v celku jasně napsáno že bajonetový útok má příjít potom co je nepřítel dostatečně poškozen střelbou. Maximální možná vzdálenost pro bajonetový útok má být 500kroků (cca 310m).
Ono to trochu vypadá jako kdyby velitelé, vezmu-li v úvahu na jaké vzdálenosti se mohlo začít střílet, a obecnou tendenci střílet spíš z blízka než z dálky (počítám že mohli začít střílet právě okolo těch 300m - bavíme li se o řadové pěchotě v sevřené formaci), ve chvíli kdy se dostali pod palbu Prusů mohli být obecně vedení k tomu že se snažili už jenom prorazit pomocí kolon. Zkusím k tomu eventuálně něco pohledat těch 300m pro zahájení střelby si trošku cucám z prstu a vycházím z amerických nebo britských předpisů z téže doby....
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11489
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Příspěvek od Dzin »

To by bylo super , kdyby si našel :-)
Ale jak si čtu, tak mi z toho vychází zhruba totéž, co uváděli výše zmínění autoři v celé knize (co si tak vybavuji).
Ovšem, jakékoliv upřesnění jednoznačně uvítám.
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bleu »

Kde si na začátku diskuze jsem naznačil že pikenýři na třicetileté války byly do značné míry anachronismem použitelným jen při defenzívě. Předkládám proto citaci která to snad dostatečně potvrzuje.

Musil jsem nosit píku, což mi bylo tak proti duchu, že bych se byl raději dal oběsit, než bych byl dělal dlouho vojnu s takovouto zbraní. Nedařilo se mi ani trochu jako tomu Švábovi, který si chtěl naložit půltucet takových dřevíček; neboť mně bylo o 18stop přílíš na jediném; proto jsem také napořád dychtil, jak bych se ho se ctí zase zbavil; je sice mušketýr ubohé stvoření týrané z té míry, ale srovnám-li jej s bídným kopiníkem, má vedle něho ještě nádherné blaženství. Mrzí vzpomenout, neřku-li povědět, jakou trampotu ti troupové zakoušejí, a neuvěří, kdo nezakusil sám; i myslím že kdo ubije kopiníka, kterého by mohl ušetřit vraždí nevinného a nemůže se ospravedlnit z tahového mordu. Neboť ti ubozí tažní voli (tímto posměšným jménem jim říkají) jsou uděláni k tomu, aby své brigády chranili od šavlujícího nájezdu jezdců v širém poli, sami přece nikomu nezkřiví vlásku, a dobře tomu se děje, kdo tomu či onomu z nich do jeho dlouhého kopíčka vjede.
Ouhrnkem , viděl jsem za svého života mnoho ostrých utkání, ale málokdy jsem viděl, že by kopiník někoho připravil o život.



Grimelhausen, H. J., Sodlat Skocdopole, Praha 1953
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bleu »

Tak jsem zrevidoval a rozšířil původní úvodní text. Když to dobře dopadne dostanu se někdy v září k francouzským revolučním válkám.

Úvod
Proč se vůbec zabývat způsobem, nebo lépe řečeno technikou boje pěchoty v 18. století? Především snad proto, že neexistuje mnoho jiných témat okolo kterých by kolovala tak dlouhá řada mýtů, pověr, omylů, či jen nepochopení. Snad je to dáno jistým nezájmem z řad převážně evropských historiků. Přeci jen válčení, ať se nám to líbí nebo ne, je lidská činnost, která provází člověka od nepaměti a jako taková si zaslouží zkoumání z různých úhlů pohledu. Sociální důsledky války pro člověka – jedince – až po, například ekonomické důsledky pro společnost, v rámci tohoto tématu pro stát. Lze se také zabývat průběhem jednotlivých válek, kdy potřebujeme rozumět tomu co tehdejší vojevůdci nazývaly velkou taktikou. Relativně užším tématem je potom děj jednotlivých bitev. Tady se dostáváme k jádru věci tedy k „malé taktice.“ Chceme li popsat jakoukoli bitvu v novověku měli bychom kromě samotného průběhu bitvy, tedy toho, kam se kdy, kdo a s jakým výsledkem přesunul, znát i proč se tam přesunul a hlavně jakým způsobem se tam přesunul. Na otázku proč nám dává odpověď dobová taktika. Na otázku jakým způsobem pak většinou odpovídají tehdejší předpisy, které jsou „gramatikou taktiky“. Stejně tak můžeme zkoumat dlouhodobější trendy ve způsobu nasazování jednotlivých zbraní, které se v průběhu času proměňovaly.
Tato práce si klade za cíl nastínit možnosti, způsob, důvody a trendy v používání palby vedené pěchotou jako hlavní ze „tří zbraní“ a „královnou bitevních polí“ v druhé polovině osmnáctého století. Časové vymezení bylo zvoleno z důvodu podstatných změn, kterým prošlo nasazeni pěchoty právě v polovině 18. století, a které měly zásadní vliv na metodiku výcviku a boje až do druhé poloviny 19. století.

Doby dřívější; pikenýři a mušketýři
Na konci Třicetileté války se s konečnou platností projevila větší efektivita boje palnou oproti boji zbraní chladnou. Důvodů proč tomu tak bylo je několik, a jsou vzájemně provázané - během Třicetileté války se díky obecnému zlepšení technologických postupů ve výrobě palných zbraní dařilo snižovat hmotnost mušket z 6-7kg na 4,5-5kg. Furketa se proto stala nepotřebnou. Díky tomuto se dařilo zjednodušit a tím pádem i zrychlit proces nabití zbraně. Tím že se zkrátila doba nutná pro pro nabití, mohl se snížit počet řad, jejichž vysoký počet byl nutný právě kvůli pomalému nabíjení, a který zajišťoval že jednotka nezůstane bez možnosti bránit se. Jestliže pro kompanii mušketýrů počátkem dvacátých let 17. století bylo typických 10-12 řad, tak ve čtyřicátých letech je již běžně používaných řad šest. Snížení počtu řad má logické vyústění v navýšení počtu zástupů, při stejném počtu mužů a zvětšení šíře čela praporu jako celku. Jednotka má díky tomu možnost pokrýt palbou větší plochu. Dalším spíše organizačním než technickým důvodem bylo, že výcvik mušketýrů byl nepoměrně jednodušší než u ostatních druhů pěších vojsk, a šlo ho snadno zmechanizovat.

Jejich výrazně větší univerzálnost a efektivita zároveň znamenala pozvolný zánik pikenýrského řemesla, které už za Třicetileté války pomalu pozbývalo účelu jiného než čistě defenzivního. Obecný stav na bojišti vyjádřil Hans Jacob Grimelhausen: „Musil jsem nosit píku, což mi bylo tak proti duchu, že bych se byl raději dal oběsit, než bych byl dělal dlouho vojnu s takovouto zbraní. Nedařilo se mi ani trochu jako tomu Švábovi, který si chtěl naložit půltucet takových dřevíček; neboť mně bylo o 18stop příliš na jediném; proto jsem také napořád dychtil, jak bych se ho se ctí zase zbavil; je sice mušketýr ubohé stvoření týrané z té míry, ale srovnám-li jej s bídným kopiníkem, má vedle něho ještě nádherné blaženství. Mrzí vzpomenout, neřku-li povědět, jakou trampotu ti troupové zakoušejí, a neuvěří, kdo nezakusil sám; i myslím že kdo ubije kopiníka, kterého by mohl ušetřit vraždí nevinného a nemůže se ospravedlnit z tahového mordu. Neboť ti ubozí tažní voli (tímto posměšným jménem jim říkají) jsou uděláni k tomu, aby své brigády chránili od šavlujícího nájezdu jezdců v širém poli, sami přece nikomu nezkřiví vlásku, a dobře tomu se děje, kdo tomu či onomu z nich do jeho dlouhého kopíčka vjede. Ouhrnkem, viděl jsem za svého života mnoho ostrých utkání, ale málokdy jsem viděl, že by kopiník někoho připravil o život.“

Neméně důležitým faktorem bylo i samotné uvědomění si síly a možností ručních palných zbraní (který spolu s jejich technickým zdokonalením a zjednodušením výroby tvoří spojené nádoby) jakožto základního prostředku k poražení nepřítele. Tento jev je patrný už v 16. století zejména v osobě Mořice Oranžského a obecně „holandského“ systému s 10 řadami mušketýrů. Švédský král, Gustav Adolf, „holandský“ systém dále zdokonalil a zmenšil počet řad na 6 – toto si mohl dovolit zejména díky dobré vycvičenosti jeho pěchoty a zavedl palbu po trojřadech. Z organizačního hlediska potom vytvořil brigády o třech praporech. Jak Mořic Oranžský tak Gustav Adolf položili prazáklady způsobu boje který později získal označení „lineární taktika“.

Na druhou stranu, palba nebyla samospasitelná a někteří velitelé měli odpor k přílišnému rozšiřování čela jednotky. Mezi takové patřil i Montecucolli “Pouhá palba z mušket, bez podpory pikenýrů, nedokáže učinit oddíl schopný vydržet prudký nájezd jezdectva, jež jej obkličuje, ani úder a střetnutí s pikenýry... Mušketýři nesmějí být zformováni s příliš širokým čelem, jako 70, 80 či 100 mužů, neboť v případě útoku nepřátelského jezdectva, nebo napadení pikenýry a potřebě ustoupit, zanechali by po sobě široký volný prostor, jímž by mohl proniknout nepřítel, napadnout z boku ostatní oddíly a rozrazit je. Aby se této nepříjemnosti předešlo, nesmí se oněch 500 mušketýrů na křídlech roztáhnout do jedné linie.“ Toto Montecuculliho konstatování potvrzuje výše zmíněné tvrzeni Grimelhausena, ačkoli je svým způsobem zajímavé, že se zde mluví i útoku provedeném pikenýry, je však otázkou na kolik byl takový model útoku reálný a nakolik byl v praxi používaný. Spíše to hovoří o větší snaze kombinovat tyto dvě složky pěchoty podobným způsobem jako v době kdy císařští používali španělských tercií. V další části citace se dozvídáme způsobu provádění paleb císařskou armádou. „Mušketýři se řadí do šesti řadů, neboť se tak mohou řídit tím, aby měl první řad znovu nabito, když poslední vystřelil, a aby ihned začal střílet tak, že nepřítel bude pod stálou palbou.“9 Zde je patrné, že císařští v té době používali již tenčí sestavu, která stejně jako švédská využívala protipochodů a to následovně. První řada mušketýrů vypálí a je odvedena (buď tak že provede vlevo nebo vpravo bok a je pomocí bočního pochodu odvedena dozadu, a nebo vojáci projdou mezerami mezi zástupy) poddůstojníkem na místo poslední řady, druhá řada je potom odvedena na místo první a připraví se k palbě. Identickým způsobem potom pokračují i ostatní řady.

Změna přichází s masovým zavedením pušky v 80. a 90. letech 17. století. Rychlost palby se zvýšila do té míry, že se jí podřizují i taktické dispozice na bojišti, boj chladnou zbraní se zdá nedůležitý (mimo jiné zřejmě z důvodu používání zátkových bajonetů). Od této doby pěchota již definitivně vytváří dlouhé linie které dají ráz bojišti na dalších 150 let. Bitvy v této době jsou velmi statické. Důvodem je neexistence smysluplných evolucí12 a používání sestav s velkými rozchody i rozestupy mezi řadami a mezi zástupy, které mají zajistit rychlé ovládaní zbraně. Stále se běžně používá palba využívající protipochodů. pěchota se běžně řadí do šesti, pěti, a čtyř řadů. V případě ztrát je snaha zachovat šíři čela jednotky za cenu snižování počtu řad. Přesto, že je pěchota již zdaleka nejpočetnější složkou armády a má na svědomí i největší počet zraněných a zabitých, samozřejmě převážně palbou13, je to však stále ještě jezdectvo, které svým útokem rozhoduje bitvu. Tento stav zůstane v platnosti i během války O dědictví španělské.

Linie versus Kolona část I., 1715-1740
Velký důraz na boj palbou logicky vyvolal protitlak opačného extrému, zejména ve Francii kde Jean-Charles, rytíř de Folard14 začal volat po jiném způsobu nasazování pěchoty: „Způsob, jakým bojujeme, je plný zásadních nedostatků. Naše bataliony neumějí útočit ani se bránit nezávisle jeden na druhém, neboť bojují v tak tenké sestavě, že mohou být snadno rozraženy, což je proti pravidlům vedení války. Skutečná síla jednotky spočívá v její hustotě a hloubce jejích zástupů, v jejich propojení, v jejich sevřenosti a stejně tak v sevřenosti řadů. Tato hustota činí její boky stejně či přibližně stejně silné jako její čelo. Tímto způsobem je batalion schopen odolat, rozrazit jakýkoli batalion, který by nebojoval podle této zásady, a pohybovat se snáze a lehčeji než ostatní; naproti tomu jednotka bojující s širokým čelem a v tenké sestavě manévruje obtížně a nemůže se vyhnout vlnění řadů, jež je tak běžné v jednotkách seřazených v příliš roztažené formaci... Ve válce hustota zástupů od tohoto pomáhá a zvyšuje sílu a rychlost zteče, jež je v bojích vším. Je třeba brát jako pravidlo, že každý batalion, který útočí a je seřazen ve větší hloubce a má menší šíři čela, musí překonat a porazit jiný, byť silnější, seřazený podle běžné metody, byť by jeho křídla přesahovala boky útočníka. Při boji tímto způsobem je veškerá síla batalionu jen na něm samotném, aniž by jeho porážka ovlivnila ty, které jsou po jeho stranách.“ Je zajímavé, že náhled na tento způsob boje, nebo spíš tato teorie způsobu boje, se nerozšířila do Británie či do zemí Habsburské monarchie, ale zůstala francouzskou, a později a na relativně krátkou dobu Pruskou záležitostí. Ačkoli prakticky všechny evropské armády, včetně ruské, musely řešit podobný problém, nikdo po teoretické rovině, jak se zdá, nedošel ke stejně vyhroceným závěrům. Abychom však přesněji pochopili co Folarda k takovému názoru vedlo musíme se podívat na složení a fungování praporu armády, která boj bajonetem, v tomto smyslu nepreferovala snad nikdy – armády Britské.

Prapor pěšího pluku Jeho veličenstva se v polovině třicátých let 18. století standardně stavěl do třech a nebo čtyřech řadů, obě varianty byly možné a zdá se, že i používané. Velikost praporu byla „papírově“ 540 mužů v 180 zástupech – počítá se tedy s třemi řady - kteří byly rozdělení do osmi kompanií respektive, patnácti čet o 12 zástupech a 36 mužích. Granátnická kompanie, která byla umístěna vždy vpravo, se skládala z 72 mužů z nichž však 36 bylo odvedeno na levé křídlo praporu. Stejně jako takřka všechny armády v té době, i britská používala 4 typů sestavy. Sevřenou sestavu, kdy vzdálenost mezi vojáky v řadech i zástupech byla stopa a půl, nebo tak blízko jak může muž vedle muže stát. Běžnou sestavu kdy je vzdálenost 3 stopy jak v řadě tak v zástupu. Otevřenou sestavu kdy je tato vzdálenost 6 stop a „dvojnásobnou“ (v originále double order) kdy je vzdálenost 12 stop. Další způsob dělení sestav je možno vzít podle způsobu použití. To znamená pro evoluce, manévry a boj. Pro evoluce se používal sevřený způsob v zástupech a otevřený v řadách, pro přesun běžný odřad řadách, v zástupech pak otevřený. Pro střelbu, potažmo boj a zatáčení, se používal sevřený způsob jak v zástupech tak v řadách. Z výše uvedeného vyplývá, že jakýkoliv složitější pohyb například kombinovaný se zatočením a následnou střelbou byl poměrně komplikovaný. Šíře čela praporu měla v bitevní sestavě standardně nějakých 180-20018 metrů. Pokud se takové těleso vydá nějakým směrem jeho pohyb provází vlnění, formace má tendence se roztahovat, nebo smršťovat19. Jakákoliv změna směru musí být doprovázena zastavením, pootočením levé nebo pravé krajní čety do požadovaného směru a opětovné se seřazení, vyrovnání a rozejití se. Pohyb musí být co nejvíc zautomatizován a proveden takřka bez „přemýšlení“, protože jedině tak se dosáhne rychlosti a přesnosti. Folard si přesně tyto problémy dlouhých a relativně tenkých linií uvědomoval ale v podstatě vymyslel jen přesně opačný extrém než na jaký reagoval. Jeho systém ze zakládal na poměrně složitě formovaných útočných kolonách které měly bitvou rozhodnout „vahou svého útoku“ a tedy čistě chladnou zbraní. Můžeme říct, že jako by skoro zapomněl na lekce předcházejících válek kdy boj palbou byl již jednoznačně nadřazen boji chladnou zbraní. Samotný systém paleb nebyl o nic jednodušší.

Britská pěchota jako ostatně i jakákoliv jiná v té době používala především palbu po četách (platoons). S provedením paleb nás potom detailně seznamuje „Compleat system of military discipline, as it is now used in the British foot“ od Johna Gittinse. Jakmile zazní rozkaz, a signál bubnu, k palbě připravit. Připraví se zprava 1., 3. a 5. četa. Zleva se připraví opět 1., 3. a 5. četa. První střílí 1. četa zprava, potom 1. četa zleva, následuje 3. četa zprava, po ní, 3. četa zleva atd., až všech 6 vypálí. Po skončení palby těchto 6 čet následuje druhý povel a signál bubnu k palbě. Na ten se připraví 2. 4. a 6. četa zprava a 2. 4. 6. četa zleva. Střílí se opět zprava doleva tak jak je předepsáno. Následuje třetí povel a signál k palbě. Ten je pro dvě čety granátníků a středovou četu. Granátníci na pravém křídle střílí první, granátníci na levém druzí a středová četa jako poslední20. Samozřejmě čety které vystřelili znovu nabíjejí. 

Další způsob palby se jmenuje "Hedge firing" a probíhá následujícím způsobem. „Když je vydán první povel a signál pro střelbu, čety pro které to platí tedy, zprava 1. 3. a 5., zleva pak 1. 3. a 5. se připraví k palbě. Na stejný signál první řada ostatních pelotonů se taky připraví k palbě a zaklekne. Pak střílí zbylé dvě řady každé čety tak jak bylo popsáno výše. jako poslední pak střílí první řada všech pelotonů tzn celá první řada praporu.“ 

Další způsob palby - „Horse firing“  Provádí se podobně jako předchozí způsob jenom první řada nezaklekne ale zůstane stát s připravenými bajonety. Zbylé dvě řady praporu střílí po četách jako předtím. Po dostřílení oněch dvou řad se připraví k palbě celá první řada.  Zbývá dodat, že obě krajní granátnické čety, na křídlech praporu se lehce natočí směrem ke středu.

Poslední způsob palby používaný v britské armádě té doby se jmenuje „Pass Firing“. Tento model střelby se používá v koloně a to v koloně seřazené po divizích23. „Prapor zatočí po divizích doprava (vytvoří kolonu) a odpochoduje/zatočí čelem k nepříteli. Celý batalion se naraz připraví k palbě. Vystřelí první peloton. Ten potom zatočí doprava. Mezi tím se připraví druhý peloton a jakmile první dorazí na konec celého batalionu, druhý vystřelí, a odjede na konec s tím že za chodu nabijí. Celá 2. divize postoupí na místo první. a proces se opakuje. Ještě existuje varianta téhož s postupováním nebo ustupováním celého praporu.“

Tyto poměrně složité způsoby paleb mají za cíl jedinou věc. Udržet nepřítele pod neustálým přívalem střel a to takovým způsobem, aby ta jednotka která palbu vede nezůstala bez možnosti se bránit. K tomu bylo třeba oné pověstné „železné“ disciplíny. Francouzi jak se zdá nebyli schopni tak pravidelné palby jako vedla Pruská nebo Britská pěchota „Sire, nikdy bych býval nevěřil tomu, co jsem viděl včera, jejich pěchota byla sevřená a držela jak bronzová hradba, odkud vycházela palba tak mocná a tak hustá, že i nejstarší důstojníci potvrzují, že nikdy neviděli nic podobného, a o tolik silnější než naše vlastní, že se s ní nemůžeme srovnávat." Psal po bitvě u Dettingenu Maršál Adrien Maurice, vévoda de Noailles. Tento stav spíš než špatnému výcviku dávali za vinu národnímu naturelu. Podle tehdejšího mínění většiny důstojníků bylo francouzské „pěchotě vlastní bojovat chladnou zbraní bez střílení,“ a pokud už měla střílet, „pálila volně.“

Systém vymyšlený Folardem nebyl nikdy v celku přijat, jediné co z něj zůstalo a co se dostalo do královských ordonancí z první poloviny padesátých let 18. století, byl způsob formování útočné kolony, který byl však velmi často kritizován pro svoji pomalost a složitost. Francouzské armády proto bojovaly během válek O rakouské dědictví v především bitevní sestavě-linii.

Linie versus Kolona část II., 1740-1786
Pro období od druhé poloviny 17. století téměř do druhé poloviny století následujícího lze konstatovat, že Francie hrála vedoucí úlohu ve vývoji teorie pěchotní taktiky. Od druhé poloviny 18. století jí však nahrazuje Prusko respektive pruská armáda Fridricha II. Henry Lloyd popsal pruskou armádu takto: „Pruská armáda představuje sbírku cizinců všech národů, nejrůznějších mravů a náboženství, jediné co je spojuje jsou pouze pouta tvrdého výcviku a co nejpřísněji dodržovaná kázeň, to z ní vytváří obrovský a přesně jdoucí hodinový stroj, který je udržován a uváděn do chodu silným a geniálním vůdce. Za takových podmínek pruská armáda může být pokládána za jednu z nejrespektovanějších v Evropě. Ale jestli, že jenom na okamžik bude oslabena pružina, která ji uvádí do chodu, pak se všechny ty různorodé části, ze kterých je tvořena, uvolní a promění se v rozvalinu, po které zůstane jen vzpomínka o jejím krátkém a slavném bytí. Pruská armáda ze všech evropských armád nejlehčeji manévruje a to je hlavní příčinou jejich vítězství. Genius pruského krále by bez těchto vlastností nedokázal nic, s nimi však může dokázat vše.“ 

Za snad nejdůležitější „vynález“, který v oblasti malé taktiky pruská armáda znala, je útočná kolona zformovaná na střed, tj, za středové podjednotky praporu. Tento velmi jednoduchý pohyb – jednoduchý proto, že žádná podjednotka nemusí zatáčet, pouze provede v zástupech vpravo nebo vlevo v bok a odpochoduje na místo – způsobil, že útočná kolona se stala v praxi použitelnou formací, která navíc mohla zrychlit průběh bitvy. Stejně jednoduchým způsobem je možno kolonu rozložit do linie. Tímto se podařilo vyřešit problém který tak dlouho trápil hlavy nejen francouzských teoretiků. Fridrich II. byl ovlivněn Folardem nebo Mořicem Saským, ale i jeho zkušenost z počátečních bojů První Slezské války ho vedla k přesvědčení, že jsou to chladné zbraně co rozhoduje bitvy, pěchota se palbou zbytečně opotřebovává a proto je třeba střílet co možná nejméně a snažit se zaútočit co nejdříve. Tento názor zastával do roku 1758, kdy zřejmě pod dojmem porážky v bitvě U Kolína, dochází k závěru, že „zaútočit na nepřítele bez získaní výhody v terénu a nebo palebné převahy je nemožné“ téměř deset později ve své Vojenské závěti pak dochází ke konečnému závěru „bitvy jsou vyhrávány palbou“.

Ač by se mohlo zdát, že Fridrich uvažoval nelogicky není tomu tak. Pruská pěchota počátkem čtyřicátých let pálila, seřazená ve třech řadech, takřka výhradně po četách s postupováním. To se provádělo následujícím způsobem: „Když prapor dojde na místo, šéf praporu vydá rozkaz jak daleko se má postupovat, stejně tak i kolikrát se má vystřelit: řekněme šedesát kroků, pro příklad, šéfové čet dají rozkaz svým četám postupovat na výše zmíněnou vzdálenost podle následujícího pořádku: jakmile dopochodují na přikázanou vzdálenost, sami od sebe zastaví a a šéfové vydají okamžitě povel zalícit! Pal! - První a osmá četa vypochodují současně, osmá nebude lícit dokud první nevypálí; když tyto dvě čety postoupí o dvanáct až patnáct kroků, vypochoduje druhá; potom sedmá, a tak pořád dál. Četa po četě zprava doleva směrem do středu batalionu“. Palba po četách má řadu nevýhod či přímo defektů a je nepraktická - jak poznamenal Lloyd „Palba vedená po četách (nejen s postupováním pozn. aut.) musí už ze své podstaty vyvolat všeobecný zmatek, jednak tím, že se velitelé čet vzájemně překřikují, za druhé tím, že při ní dochází k rozpadu linie a za třetí tím, že první řada zaklekává. Toto jsou tři základní potíže, které pravděpodobně objeví, a které jsou vykonávány s velkým rizikem, zejména pokud je nepřítel blízko. Z těchto důvodů musí být jednoznačně opuštěny. Sám pruský král35 má na to stejný názor.“ Palba, i díky způsobu provádění, představovala pro mladého Fridricha II. svým způsobem překážku. Nevyhovovala jeho útočnému způsobu nazírání na vedení bitvy potažmo vedení války obecně. Fridrich jak už bylo předesláno, na počátku své kariéry krále a válečníka se snažil vést „tažení (...) krátce, živě a rozhodnout je bitvou, byť by se to nezamlouvalo, poněvadž dlouhá válka podrývá kázeň, zemi vylidňuje a existenční zdroje vyčerpává.“ Pokud jde o jeho způsob vedení bitvy dobrým příkladem je Bitva u Žďáru z 30. září 1745. Pruská armáda ležela v té době už asi 14 dní v táboře mezi vesnicemi Studenec a Radeč. Velmi brzo ráno byl pruský král informován předními hlídkami o přítomnosti značného počtu rakouských vojsk, která se začala formovat na výšinách necelé dva kilometry od pruského tábora. Jediná možnost jak situaci řešit bylo přijmout bitvu, ačkoliv tábor byl už takřka sbalený.

Fridricha v tuto chvíli zachránilo, že se princi Karlu Alexandru Lotrinskému nedařilo rychle vojsko rozvinout, natož zaútočit s využitím momentu překvapení, jak původně chtěl a proti plánu měl zpoždění více než tři hodiny. Základem jeho pozice se stalo levé křídlo s kopcem Hranná na kterém nechal rozmístit 28 těžkých děl. Za nimi v několika sledech, místo standardních dvou nebo tří, byla seřazena pěchota. Zbytek vojska tj. střed a pravé křídlo byl řazen do dvou sledů, zřejmě se standardní mezerou 150 až 200 kroků mezi liniemi. Bitva byla zahájena jezdeckou srážkou která dopadla v zásadě nerozhodně, ale zastavila první rakouský nápor. Fridrich II. V této bitvě provedl to, co ve větším měřítku provedl o 12 let později u Leuthenu40. Většinu svých sil shromáždil na svém pravém křídle a nechal je zaútočit proti kopci Hranná. Prusům se i díky zmatku který mezi Rakušany nakupenými na kopci zavládl, podařilo kótu dobýt a rozvinout se kolmo na původní rakouskou linii. Rakušané byly nucení se stáhnout a přeformovat se zhruba o kilometr a půl dál a to tak, že vytvořili písmeno L kratší stranou obrácené proti směru hlavního pruského útoku. Fridrichovi se tedy podařilo otočit frontu, čímž vojensky řečeno uvedl Rakušany ve zmatek, a však ti se dokázali po jisté době zkonsolidovat a relativně spořádaně ustoupili směrem k osadě Žďár potom přes Kuks do Dvora Králové. Fridrich v této bitvě porazil armádu, která byla dvakrát větší a měla i výhodnější postavení, způsobem který se pro něj stal typický. To znamená rychlý útok na nepřátelské křídlo, jeho rozbití a donucení nepřítele otočit frontu. Vítězství však bylo draze vykoupeno. Fridrich ztratil na 3700 vojáků, Rakousko-Saská armáda potom okolo 6000-7000 mužů. Fridrich sám přiznal, že bitva u Žďáru „byla krvavější než u Freibergu“. Z hlediska postupů použitých v rámci malé taktiky je bitva u Žďáru zajímavá právě použitím útočných kolon na pravém pruském křídle, jichž bylo použito i proto, že na severovýchodní straně kopce Hranná je poměrně členitý terén, tak i celkově malého významu přiznaného bojipalbou, díky tomu byla i relativně krátká.

S tím jak, Fridrich stárnul, měnil se i jeho náhled na strategii a velkou taktiku a v návaznosti na to, jak bylo řečeno výše, i jeho vztah k malé taktice. Fridrich začíná upouštět od útočného vedení tažení i bitvy. Palba se pro něj stala prvořadým činitelem v bitvě, snad právě proto že ji považoval za defenzivní způsob vedení boje. Tím se opět dostáváme k období kdy vedení boje palbou – a tím i pomocí linie – začne opět převažovat nad útočným vedením boje a tím i nad kolonou.

to be continued
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Uživatelský avatar
t.hajek
7. Major
7. Major
Příspěvky: 442
Registrován: 26/2/2009, 12:03
Bydliště: Praha

Příspěvek od t.hajek »

výborný odkaz na taktiku třicetileté války - překlad trochu pokulhává, ale původní anglická verze je už pryč

http://spanelsketercie.over.cz/
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bleu »

přes již výše zmíněné chyby v překladu hezké a přehledné...
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Pokus o nástin vývoje lineární taktiky

Příspěvek od Bleu »

Velmi poučnej článek na téma šavle vs puška s bajonetem

http://www.austerlitz.org/puska-s-bodak ... avle_a1879
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12970
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Pokus o nástin vývoje lineární taktiky

Příspěvek od Rase »

Na obdobné téma znám hodně dobrý článek (poměrně obsáhlý):
http://riegel.militaria.cz/clanek-detail.php?id=15
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Pokus o nástin vývoje lineární taktiky

Příspěvek od Bleu »

Asi jsem objevil Ameriku. Když jsem tak pročítal texty, kteér se zabývají vojenskou revolucí, tak jsem narazil na jednu věc. Prakticky všechny do jednoho se zabývají technický/technologickým vývojem zbraní. Přitom prakticky ani jeden se nevěnuje tomu jakým způsobem se vyvýjela munice. Na co narážím? No především na to, že dle mého soudu v 90tých letech 17. století - a vrcholí to hlavně během války o dědictví španělské - dojde ke dvěma věcěm. 1) zavadí se hromadně křesadlové pušky (což věst, která je právě zmiňována v akademických textech 2) masově jsou zaváděny papírové polopatrony, a ruší se bandalíry s apoštoly. Právě tuhle změnu munice považuji za onen pravděpodobný zdroj nárustu objemu palby. Který mě lve výsledku poměrně zásadní vliv na vývoj taktiky...
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Re: Pokus o nástin vývoje lineární taktiky

Příspěvek od Alchymista »

Mení sa postupne aj technológia výroby prachu, na konci 17. storočia sa objavujú, miesto dovtedy používaných prachových mažiarov, prvé kolobehy na miešanie prachoviny a prach sa teda začína lisovať a následne zrniť. To značne zlepšuje vlastnosti prachu - je pravidelnejšie zrnený a teda aj vývoj rany je tiež pravidelnejší. Menia sa aj vstupné suroviny na výrobu prachoviny, hlavne technologie získania sanitru a technológie výroby dreveného uhlia.

Ostatne s tou muníciou si nahodil dobrú otázku... Napríklad prečo je na trhu každý roky najmenej tucet nových modelov pištolí v ráži 9x19 Luger (para, parabelum), ale náboj samotný oficiálne vznikol asi v roku 1902, a podobne .45 ACP vznikol niekedy v roku 1904, 7,62x54R bol zavedený v roku 1891 a 7,92x57 Mauser v roku 1905...
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Pokus o nástin vývoje lineární taktiky

Příspěvek od Mirek58 »

Dobrou odpověď dává replika z románu - Dobrodružství Wernera Holta-, když si chtěl jeden z party vzít na frontu na Odře StG 44:
- Kde pro to chceš na frontě sehnat munici?-

Tedy protože je dostatek dostupné munice.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Pokus o nástin vývoje lineární taktiky

Příspěvek od Bleu »

Alchymista píše:Mení sa postupne aj technológia výroby prachu, na konci 17. storočia sa objavujú, miesto dovtedy používaných prachových mažiarov, prvé kolobehy na miešanie prachoviny a prach sa teda začína lisovať a následne zrniť. To značne zlepšuje vlastnosti prachu - je pravidelnejšie zrnený a teda aj vývoj rany je tiež pravidelnejší. Menia sa aj vstupné suroviny na výrobu prachoviny, hlavne technologie získania sanitru a technológie výroby dreveného uhlia.

Ostatne s tou muníciou si nahodil dobrú otázku... Napríklad prečo je na trhu každý roky najmenej tucet nových modelov pištolí v ráži 9x19 Luger (para, parabelum), ale náboj samotný oficiálne vznikol asi v roku 1902, a podobne .45 ACP vznikol niekedy v roku 1904, 7,62x54R bol zavedený v roku 1891 a 7,92x57 Mauser v roku 1905...
Jo to máš recht s tim prachem - na druho ustranu prakticky od třicetilté války do napoleonských válek se do dávalo pořád kolem 10-12g prachu.
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Pokus o nástin vývoje lineární taktiky

Příspěvek od Bleu »

Tak jsem dočetl, že generál Saldern (autor pruských výcvikových předpisů z doby po sedmileté válce a jeden z velkých inspirátorů autorů britského pěchnotního výcvikového předpisu 1792) měl prohlásit že: "Dlouhým a dlouhým přemýšlením dospěl k přesvědčení, že pochodovati 75 kroky v minutě je mnohem lepší než 76 kroky."
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Re: Pokus o nástin vývoje lineární taktiky

Příspěvek od Alchymista »

Bleu píše:Jo to máš recht s tim prachem - na druho ustranu prakticky od třicetilté války do napoleonských válek se do dávalo pořád kolem 10-12g prachu.
Možné to je. Rozhodne sa na to ale treba pozrieť aj z druhej strany, teda:
Ako sa behom doby menila úsťová energia strely?
Ako sa behom doby menila hmotnosť a počiatočná rýchlosť striel?
nemám čas to teraz hľadať v konkrétnych hodnotách - ale na to máš zrejme lepšie zdroje i praktickú skúsenosť

Dá sa výjsť z takejto úvahy: ak počiatočná energia strely stúpla, tak prírastok energie strely pochádza z nárastu výkonu prachu a zlepšenia utesnenia strely.
Aj v prípade, že sa úsťová energie strela nezmení, ale kaliber je menší, tak musí byť prach výkonnejší, pretože hlaveň menšieho kalibru má relatívne väčšie termodynamické straty.
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Pokus o nástin vývoje lineární taktiky

Příspěvek od Bleu »

Úsťová enerige se měnila v závislosti na usťové rychlosti a hmotnosit střely. Černej střelnejch prach se od počátku 18. století prakticky do dneška nijak výrazně nezměnil. Ráže - ve smyslu čistý pruměr střely - se pohybovala někde od 16,5 mm do 19-20mm. Pokud jde o měření tak bylistické kyvadlo bylo vynalazeno roku 1742 - od té doby se dají najít jakš takě smysluplné hodnoty úsťových rychlostí střel.
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
kenavf
7. Major
7. Major
Příspěvky: 5997
Registrován: 15/12/2010, 23:13

Re: Pokus o nástin vývoje lineární taktiky

Příspěvek od kenavf »

Neviem či to patrí do tohto vlákna.
Vedel by mi niekto vysvetliť prečo sa používala tá taktika postupu a strelby v "šíkoch" a neboli strelci rozptýlení do väčšej šírky?Veď aj vtedajšie nepresné zbrane museli pri výstrele smerom k takému veľkému šíku niekoho trafiť.Ak by boli vojaci rozostúpení s veľkými mezerami tak by pravdepodobnosť zásahu bola menšia.
Kedy sa prestala používať taktika "šíkov" a prečo?
Edmund Burke: "Jediné čo potrebujú nečisté sily k svojmu víťazstvu je to, aby slušní ľudia neurobili nič."

ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Pokus o nástin vývoje lineární taktiky

Příspěvek od Bleu »

kenavf píše:Neviem či to patrí do tohto vlákna.
Vedel by mi niekto vysvetliť prečo sa používala tá taktika postupu a strelby v "šíkoch" a neboli strelci rozptýlení do väčšej šírky?Veď aj vtedajšie nepresné zbrane museli pri výstrele smerom k takému veľkému šíku niekoho trafiť.Ak by boli vojaci rozostúpení s veľkými mezerami tak by pravdepodobnosť zásahu bola menšia.
Kedy sa prestala používať taktika "šíkov" a prečo?
Když zabruslíš o pář příspěvků vzhůru, na můj rozsáhlejší příspěvek tak se to tam dočteš. K tomu kdy se přestala používat - definitivně to mizí v 90tých letech 19. století mimo jiné díky nástupu kulometu.
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Odpovědět

Zpět na „Armádní strategie a taktika“