Francouzské PTŘS první generace: Nord SS.10

Ruční zbraně, PVOS, bojové systémy, automobilní technika a jiné
Odpovědět
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Francouzské PTŘS první generace: Nord SS.10

Příspěvek od kopapaka »

Francouzské protitankové rakety první generace: 1)

Nord SS-10

Je snad dostatečně známé, že první funkční protitanková řízená střela ( PTŘS ) byla německá X-7 Rotkäppchen (Červená Karkulka). Její výroba ovšem nepřekročila předsériovou produkci a o případném bojovém nasazení se pouze spekuluje.

Obrázek

Díky tomu se na čelní místo ve vývoji a zanedlouho i výrobě PTŘS dostala Francie. Mělo to několik důvodů, ale Francouzi si v počátcích nekladli příliš vysoké cíle a také měli na co navazovat.
Přestože byl hned po válce zahájen výzkum v oblasti protiletadlových raket a pokračoval vývoj balistické rakety zahájený už před válkou, hlavní prioritu dostaly protitankové rakety. Bylo to poměrně logické rozhodnutí, PTŘS jsou přes potřebu miniaturizace o dost jednodušší než ostatní druhy raket a menší velikost zmenšuje nároky ve skoro všech ohledech, ať už na potřebné materiály, testovací prostory a technologie výroby motorů na TPH ve velikostech vhodných pro protitankové rakety.

Francouzi díky předválečným ( a i válečným ) pokusům měli k dispozici většinu technologií nutných k výrobě PTŘS, ale to nejdůležitější byl celkový koncept rakety a hlavně jejího řídícího systému.

Panzerabwehrrakete X-7 Rotkäppchen

Tento článek se sice věnuje Francouzským PTŘS, ale z výše zmíněných důvodů začnu krátkým popisem jejich ideového vzoru, totiž Německé PTŘS X-7.

Obrázek

Pravděpodobně první zmínka o vývoji PTŘS by se dala vysledovat až v archívu firmy BMW, tato firma totiž v roce 1941 navrhla vývoj řízeného protitankového prostředku s odhadovanými náklady 798.000 RM, ovšem vzhledem k tehdejšímu vývoji války bylo toto zamítnuto. Ale jak známo, stejným způsobem bylo omezeno snad celé odvětví vývoje, většina projektů které neslibovaly okamžitý výsledek...
Zahájení vývoje PTŘS tak muselo počkat až na rok 1943, kdy pod vedením Dr.Maxe Kramera u firmy Ruhrstahl Brackwede začal vývoj PTŘS X-7. Firma Ruhrstahl sice měla značné zkušenosti s vývojem řízených prostředků, ale tak malá raketa byla úplně něco jiného a snad i proto vypadala raketa " trochu jinak " než jak bylo obvyklé.

Obrázek

Raketa vypadala jako malé letadélko s doutníkovým trupem a dvěma křídly. V přední části trupu byla umístěna kumulativní hlavice o hmotnosti 2,5 Kg s průbojností cca 200 mm, v zadní části těla byl uložen raketový motor firmy WASAG 109 - 506 s 3,5 kg TPH. Motor měl dva stupně tahu, startovní stupeň dával 676 N po dobu 2,5 s, letový 49 N po dobu 8,5 s. Nad tryskou motoru se ještě nalézala stopovka umožňující navádění. Uvnitř trupu se ještě nacházel řídící jednotka složená z prachového gyroskopu, komutátoru a polarizovaných relé. Raketa měla jen jedinou řídící plochu, uloženou vzadu pod trupem střely, řízení bylo umožněno rotací rakety, šlo o cca 2.ot / s.

Raketa díky uspořádání mohla současně vykonávat pouze jeden povel ze čtyř možných, šlo tedy o jednokanálové řízení. Přepínání jednotlivých povelů obstarával komutátor řízený gyroskopem, povely se na střelu předávaly pomocí dvou drátů o průměru 0,18 mm.
Raketa startovala z kolejové rampy o délce 150 cm a hmotnosti 15 kg, k rampě patřila kromě řídící jednotky ( Düsseldorf FuG 510, v raketě " přijímač " Detmold FuG 238, šlo o zjednodušenou aparaturu z X-4 ) i 300 V baterie napájecí odpalovací okruh ( a pravděpodobně i řídící jednotku ). Při odpálení rakety došlo propojení odpalovacího okruhu k zapálení 2 g střelného prachu v dutině gyroskopu, plyny unikající tangenciálními otvory roztočily gyroskop do provozních otáček, následoval zážeh motoru a stopovky. Raketa se na cíl naváděla metodou tří bodů ( MCLOS ), střelec sledoval cíl a snažil se raketu udržet na záměrné.
K prvním zkušebním střelbám došlo 21. září 1944, ze sedmi použitých raket čtyři narazily do země ( nezkušenost obsluhy ), u dvou došlo k havárii motoru, poslední zasáhla cílový tank ve vzdálenosti 500 m.
Později došlo k dalším pokusným střelbám ( včetně střelby z letounu Fw-190 ), při nichž byla spotřebována část z 300 dokončených raket. Zbytek dokončených raket a větší množství rozpracovaných byl ukořistěné Spojenci.

TTD PTŘS Panzerabwehrrakete X-7 Rotkäppche

Ráže-------------------------140 mm
Délka------------------------950 mm
Rozpětí křídel-------------600 mm
Hmotnost--------------------9,2 kg
Max. rychlost---------------360 km/hod
Dostřel:
-ze země---------------------1200 m
-ze vzduchu-----------------2400 m


Nord SS-10

Konečně se dostáváme k Francouzům, v roce 1948 začal Arsenal de l'Aéronautique v Châtillon sous Bagneux studovat možnost vývoje protitankového řízeného prostředku. Studium Německého vývoje prokázalo možnost dosažení poměrně slušných výkonů, o dva roky později už probíhal vývoj PTŘS u firmy Nord Aviation ( člen skupiny SNCA, později Aérospatiale ), výzkum zde vedl Jean Bastien-Thiry ( *1927 +1963 ) známější spíše jako člen OAS a jediný popravený za atentát na prezidenta de Gaulle. Raketa byla u firmy Nord označena jako Nord-5203, vývoj probíhal až do roku 1955 kdy byla raketa označena jako SS-10 ( sol - sol / země - země ) a zavedena do výzbroje Francouzské armády.

Obrázek

Už v průběhu vývoje se objevili potencionální zájemci, Americká armáda se zúčastnila už prvních střeleckých testů v roce 1952 a dokonce v té době prováděla vlastní zkoušky této rakety. Zavedení bylo sice zamítnuto, ale pokračovalo sledování zkoušek.

Obrázek

Dalším zájemcem o nový zbraňový systém byl Izrael, prvních 36 kusů kompletů mělo být koupeno už v průběhu roku 1955, ale kvůli nejrůznějším průtahům a výcviku byly první rakety dodány jednotkám až v průběhu roku 1957. První bojové nasazení tak zůstalo Francouzům v době Suezské krize, raketa se údajně celkem osvědčila, operátoři PTŘS s velmi kvalitním výcvikem stejně jako později v Alžíru dosahovali v bojových podmínkách 60 % pravděpodobnost zásahu ( při výcviku až 90 % ).

Obrázek

Po Izraeli s ke koupi rozhoupala i Americká armáda, pokus o vlastní vývoj skončil raketou SSM-A-23 Dart a tak bylo v roce rozhodnuto zakoupit ( přímo ve Francii ) menší množství raket SS.10 jako prozatímní PTŘS, raketa byla označována MGM-21A.

Obrázek

PTŘS SS-10 byla nakonec vyráběna až do roku 1962, počet vyrobených kusů se zastavil na čísle 29 849, 61 % bylo vyvezeno do celkem 11 zemí... Cena jedné rakety byla v roce 1955 - 340 franků, řídící jednotka stála 1750 franků. Tyto ceny bohužel nemám s bližšími podrobnostmi, komplex bez raket totiž není jen samotná řídící jednotka a není jasné, zda uváděná cena zahrnuje i další položky kompletu bez kterých nefunguje.

Komplex s PTŘS SS-10 měl pro Francii mimořádný význam, stál totiž na počátku bouřlivého vývoje PTŘS a nepřímo i dalších raketových zbraní. Samotné rakety zanedlouho podlehly svým mladším kolegyním, ale ještě dlouho sloužily ke cvičným střelbám, ať už je v činné službě nahradily PTŘS ENTAC nebo SS.11 ( případně v dalších státech i jiné ), způsob navádění vlastně všech raket první generace se z pohledu operátora totiž příliš nelišil.

Obrázek

Raketa SS-10 byla zkušebně použita na nejrůznějších platformách, logicky nejdříve došlo ke zkouškám odpalů z vozidel, v této fázi se spíš zkoušelo čím vlastně rakety přepravovat protože s odpalem nebyly problémy a díky vlastnostem raket je bylo možné namontovat na skoro jakékoli vozidlo. Trochu složitější to bylo s montáží na obrněná vozidla, ale i tak nedošlo k větším problémům, jen se došlo k poznání, že pro tyto účely bude vhodnější nová konstrukce s především vyšším dostřelem.

Obrázek

Trochu složitější byly pokusy o montáž na letadlech a vrtulnících, ve Francii šlo v první fázi o letadla Potez 75 a vrtulníky Bell 47, ale stejně jako v případě pozemní techniky to fungovalo poměrně solidně. Jen se došlo ke stejnému poznatku, byl požadován větší dostřel a rychlost ( potřebná hlavně u letadel, ale ze zřejmých důvodů i ostatních aplikací ), ale oproti pozemní technice byl s nástupem výkonnějších strojů s vyšší nosností požadován vyšší účinek v cíli.

Obrázek

Pro firmu Nord se těmito pokusy otevírala možnost rozvoje vpravdě netušených rozměrů a dá se říct, že jí využila, kromě protitankových raket ( SS-11, SS-12 ) firma základu využila i v konstrukci leteckých protizemních ( AS-12, AS-10, AS-15/15TT, AS-20 a AS-30 ), protiletadlových ( AA-20 ) a dokonce i pozemních protiletadlových ( Nord 5301 ACAN ). Všechny tyto rakety vznikly na základě zkušeností s raketou SS-10 a hlavně na základě jejího pokračovatele SS-11, ale konstrukční linie se ještě pořád drží, na základě rakety AS-30 totiž byla postavena protilodní raketa MM-38 EXOCET...

Komplet a palebné postavení

Už jsem skoro chtěl začít s popisem samotné rakety, ale nejdřív se budu věnovat těm ostatním věcem, které jsou nezbytné pro odpálení a navedení PTŘS na cíl. Je to hlavně proto, že se tato část " příslušenství " PTŘS první generace hodně opomíjí a když pomineme samotný princip navedení, tak tvoří největší odlišnost od generace druhé. Druhá generace PTŘS, jak známo, využívá systém navedení SACLOS ( poloautomatické po záměrné ), ale dalším důležitým prvkem je umístění celého kompletu PTŘS ( u pěchotní verze ) na " jednom " místě, tedy na odpalovacím zařízení. Naopak první generace PTŘS se systémem MCLOS ( ručním navedením po záměrné ) mají u pěchotní verze komplet " rozhozený " po zemi a jednotlivé části jsou propojené kabely. K tomu bych ještě dodal, že část raket první generace byla modernizována změnou systému řízení ( což se ovšem týká až PTŘS SS-11 ) na SACLOS, ale komplet zůstal tak jako na původních raketách takže by je snad šlo označovat jako jeden a půltou generaci.

Obrázek

Základem kompletu pro raketu SS-10 byl samozřejmě pult operátora s joystickem ( č.7 ) a dalekohledem, doplněný polním telefonem ( č.9 ). Řídící signál z pultu operátora putoval kabelem ( délka 100m č.3 i s bubnem )do generátoru signálu ( č.4 ) a dále do propojovacího pultu ( č.2 ), který rozděloval řídící a odpalovací povely k jednotlivým raketám. K tomu je nutné připočítat ještě baterii ( 26 V, 4A – č.10 ) a přístroje na přezkušování raket ( č.5, 6 ).

Obrázek

Komplet musely obsluhovat alespoň dvě osoby protože při běžném rozvinutí se pozice operátora nacházela až 100 m od zbytku kompletu a tlačítko odpalu rakety se nacházelo na generátoru signálu, a pak bylo samozřejmě nutné provést volbu rakety. Kompletní obsluhu pak obvykle tvořily čtyři osoby a to se komplet přepravoval automobilem. To byl také důvod, proč bylo záhy řešeno samohybné odpalovací zařízení, protože umožňoval zkrátit čas předstartovní přípravy a snížilo počet členů obsluhy na dva ( řidič a operátor ).

Simulace a výcvik

Jak u bylo zmíněno výše, operátoři po ukončení výcviku dosahovali pravděpodobnost zásahu 90 %, ovšem je nutné dodat, že měsíc bez procvičování na simulátoru znamenal pokles na nějakých 50 %, to vše ovšem v mírových podmínkách, při skutečném nasazení to samozřejmě bylo ještě méně.

Obrázek

Pro raketu SS-10 existovaly dva simulátory ( je ovšem možné, že některý z nich vznikl až pro SS-11 ), první měl pouze zjednodušené zobrazení na běžné obrazovce ( bod a při pozdějším nácviku siluetu tanku ) a sloužil v počáteční fázi výcviku k naučení zacházení s joystickem ( byla to přeci jen doba nezasažená počítačovými hrami ). Pozdější nácvik ( a procvičování ) už obsahoval kromě přesunů “ naváděcího “ bodu po obrazovce i cvičné navádění na siluetu tanku.

Obrázek

Druhý simulátor už byl propracovanější, využíval promítací plochu se záběry skutečných cílů a výcvik spočíval v “ prostém “ navádění na ně. Po dokončení tohoto výcviku následovaly cvičné odpaly skutečných raket, operátor ve službě ( i v záloze ) měl předepsané dva odpaly ročně.

V době shánění materiálu pro tento článek sem se pokoušel najít nějaký simulátor odpalu PTŘS první generace, ale bohužel bez úspěchu. Občas se dá narazit na pokus o něco podobného u her obsahujících BVP-1, ale provedení odpalu a především navedení PTŘS rozhodně neodpovídá skutečnosti ( asi by se totiž jen tak někdo netrefil :D ).

Popis PTŘS Nord SS-10

Řízená střela se skládá ze dvou hlavních částí, jde o samostatnou bojovou hlavici a tělo rakety. Spojení obou částí se provádí při předstartovní přípravě, obvykle na na odpalovacím zařízení nebo kontejneru.

Obrázek

Kumulativní bojová hlavice o hmotnosti 5,5 kg dosahuje průbojnost až 400 mm homogenního pancíře. V dnešní době by to bylo samozřejmě málo, ale u většina tehdejších dosahovala maximálně poloviny, například maximální čelní pancíř tanku T-54 má tloušťku 210 mm, pár těžších tanků na tom nebylo o moc lépe.

Největší část trupu zabírá raketový motor na TPH se dvěma stupni tahu, startovací tah je 500 N po dobu 0,3 - 0,7 s a raketa jeho činností získá rychlost kolem 80 m / s. Poté tah motoru klesá na 50 - 100 N, tento tah po dobu dalších 15 - 17 s dostačuje k udržení letové rychlosti v celé dálce účinného dostřelu.

Obrázek

Palubní řídící systém se skládá z prachového gyroskopu s komutátorem ( viz info u PTŘS X-7 ) a reléového ovládání řídících ploch ( spoilerů ), napájení celého řídícího systému obstarávají dvě suché baterie vkládané při předstartovní přípravě.

Řídící plochy jsou čtyři, vždy dvě propojené pro změnu směru nebo výšky, zapojované podle podle natočení rakety komutátorem. Spoilery za letu kmitají ( frekvence 10 Hz ), ke změně směru dochází změnou frekvence.

TTD PTŘS Nord SS-10

Ráže-----------------------165 mm
Délka----------------------851 mm
Rozpětí křídel-------------750 mm
Hmotnost:
Rakety---------------------14,8 kg
Hlavice--------------------5,5 kg
Max. rychlost--------------80 m / s
Dostřel:
minimální-------------------400 m
maximální-------------------1600 m

Občas se jako minimální dostřel uvádí hodnota 900 m, jedná se o vzdálenost kdy už je skoro stejná pravděpodobnost zásahu, jako po zbytek dostřelu, ale jako u všech raket první generace záviselo na kvalitě výcviku operátora.

Obrázek

Videa:

Nord SS 10 ATGM (1956)
http://www.liveleak.com/view?i=d56_1297091808

SS.10 ( MGM-21A ) Anti Tank Missile
http://www.youtube.com/watch?v=-vivsiToYT8


Zdroje:

VOJENSKÉ RAKETY, J. Kroulík, B. Růžička, Naše vojsko, 1985
http://www.designation-systems.net
http://www.wehrmacht-history.com
http://www.oocities.org
http://www.nazireich.net
http://en.wikipedia.org/
http://www.waronline.org/
http://popgun.ru/
http://dlib.eastview.com/
http://users.livejournal.com/

PALBA - PROTITANKOVÉ ŘÍZENÉ STŘELY
Obrázek
Naposledy upravil(a) kopapaka dne 8/4/2011, 23:19, celkem upraveno 2 x.
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Příspěvek od kopapaka »

Zde se původně mělo nacházet pokračování článku, tedy popisy PTŘS ENTAC a SS.11, ale podařilo se mi najít víc materiálů na oba tyto systémy.
Po zralé úvaze tak radši napíšu samostatné kousky.
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Odpovědět

Zpět na „Pozemní vojsko“