ENTAC
Vývoj protitankového kompletu s raketou ENTAC ( ENgine Telèguidè AntiChar ) byl zahájen po získání zkušeností s předešlou raketou SS-10. Nešlo přitoč o nějaký výrazný skok v technologiích, hlavním účelem vývoje bylo alespoň mírné zvýšení výkonů při současné miniaturizaci. nejdůležitějším krokem mělo být omezení počtu součástí kompletu a zkrácení doby přípravy k palbě.
Vývoj probíhal v DTAT ( Direction Technique des Armaments Terrestres ) od počátku padesátých let, výroba bylo opět svěřena firmě Nord Aviation.
Stejně jako v případě rakety SS-10 se jedná o systém první generace, s ručním naváděním po záměrné. Přes použití technologií z předešlé rakety se podařilo dosáhnout zvýšení dostřelu a to při zmenšení ( byť ne velkém ) rozměrů a snížení hmotnosti. Hlavním důvodem bylo promyšlenější využití prostoru v raketě a lepší aerodynamický tvar rakety. Podobně tomu bylo u celého kompletu, miniaturizace umožnila soustředit veškeré vybavení potřebné k provedení odpalu a navedení na cíl pouze v pultu operátora.
Sestava kompletu PTŘS ENTAC
Základem kompletu byl pult operátora, upevněný na trojnožce s dalekohledem. Samotný pult bez dalšího vybavení umožňoval přímé připojení dvou řízených střel ( MISSILE A / B ), akumulátor ( NiCd ) potřebný k napájení byl připojen přímo do pultu. Tuto minimální sestavu dokázali pěšky přenášet tři vojáci, po propojení už k obsluze stačil pouze operátor.
Při použití plné sestavy bylo nutné k pultu připojit až dva selektory, každý umožňoval připojení čtyř řízených střel, díky prodlužovacím kabelům mohly selektory být umístěny až 100 metrů od pozice operátora. Tato sestava tak teoreticky umožňoval pokrytí dvou směrů ( 2 x 4 ks raket ) přičemž další dvě rakety připojené přímo k pultu bylo možné operativně natočit přímo do potřebného směru.
Pokrok proti SS-10 je jasně znatelný, vybudované palebné postavení přímo obsluhuje jediný člověk, při rozvíjení kompletu není nutné propojovat větší množství zařízení a palbu je možné zahájit už po připojení první rakety k pultu.
Do vybavení kompletu je samozřejmě nutné připočíst ještě nabíječku ( y ) NiCd akumulátorů a tester raket, tato zařízení obvykle zůstávala na přepravním prostředku.
Řízená střela ENTAC
Raketa byla uložena v přepravně - odpalovacím kontejneru jehož součástí byl kromě 10 m kabelu i aktivátor baterie ( váleček po pravé straně ). Přední kryt kontejneru ( po namontování bojové hlavice stejně nešel uzavřít ) sloužil v palebném postavení i jako opěra pro ustavení do potřebného náměru.
Raketa se skládala ze dvou částí, přední obsahovala kumulativní bojovou hlavici s elektrickou iniciací a nárazový spínač, k propojení zapalovacího okruhu došlo až po připojení k tělu rakety.
Zadní část, tělo rakety obsahovalo za sebou umístěné raketové motory se společnou tryskou, zadní ( C ) obsahoval rychle hořící TPH a sloužil jako startovací. Přední ( E ), s pomalu hořící TPH sloužil jako letový a udržoval rychlost na celé dráze letu.
Prostor kolem letového motoru byl využit k umístění řídícího systému, tento se skládal z gyroskopu ( D ) roztáčeného při startu navinutým drátem připevněným ke kontejneru, nálevkové baterie ( A ) a cívek s řídícími dráty ( M ). Mezery vyplňovala řídící elektronika ( N ). Mezi čelem letového motoru a bojovou hlavicí se ještě nacházel pneumatický systém odjištění bojové hlavice ( K ).
Průběh odpálení
Operátor připojil sestavenou a otestovanou raketu k ovládacímu pultu a selektorem ji vybral. Předpokládejme, že raketa byla natočena do správného směru a nikdo na nic nezapomněl.
Jako první začal fungovat aktivátor baterie a vstříkl tekutinu ( pravděpodobně vodu ) do nálevkové baterie. Tyto baterie ( obvykle s hořčíkovou anodou ) jdou díky nepřítomnosti elektrolytu skladovat velmi dlouho, voda po nalití rozpustí elektrolytickou sůl a baterie je funkční.
Elektrické okruhy rakety tak byly plně funkční, navenek se jako první projevily oba zažehovače motorů a došlo k současnému zážehu. Část plynu vzniklých funkcí letového motoru byla kanálkem ( F ) vedena do filtru ( G ), dále byl průtok omezen zúžením průřezu ( H ). Díky tomu tlak v trubce ( J ) vzrůstal pozvolně, po dosažení potřebného tlaku ( po cca 400 m letu ) došlo k odjištění bojové hlavice.
Po celou dobu od zalití baterie byl funkční i systém řízení, dvě sady spínačů řízení ( N ) a cívek ( O ). Každá sada řízení řídila pomocí elektromagneticky ovládaných plošek jeden směr letu ( doprava - doleva / nahoru - dolů ), o správné rozdělení signálů se staral komutátor řízený gyroskopem*.
Jak je vidět i od pohledu jednoduchá raketa byla uvnitř relativně složitá, ke cti výrobci je nutné dodat, že toto všechno fungovalo spolehlivě. I díky spolehlivé funkci bylo v rozpětí let 1957 - 75 dodáno na 140 tisíc raket do devíti ( minimálně ) zemí. Kromě Francie to byla Austrálie, Indie, Írán, Izrael, Jižní Afrika, Libanon a Kanada. Na seznamu ještě figurují Spojen státy, raketa ENTAC tam byla dávána s odlišnou bojovou hlavicí a pod označením MGM-32.
Rakety ENTAC představovaly ve své době vrchol konstrukce PTŘS 1. generace řízených ještě aerodynamicky. Po tom následoval už přechod na řízení pomocí změny tahu ( Gen. 1+ ), rakety tak mohly být ještě kompaktnější a v některých případech byly vybaveny i sklápěcími křídly ( například Maljutka ). Poslední inovací byly modernizace autopilotů ( rozšíření tranzistorů ) a konečně přechod na poloautomatický systém řízení po záměrné ( Gen. 1,5 ) který předznamenal zrození nové, druhé generace PTŘS.
Tyto změny se ovšem raketě ENTAC vyhnuly a tak tyto rakety sloužily až do konce svých dnů ( ve Francii kolem roku 1970 ) v původní konfiguraci.
Pokud někomu připadá, že účinný dostřel " jen " 2000 m je poměrně málo, tak bych chtěl upozornit, že šlo především o raketu pro pěchotu a " menší " dostřel byl daní za sníženou hmotnost. Navíc tato vzdálenost byla považována za dostatečnou, vždyť i následník PTŘS ENTAC, PTŘS Milan má stejný dostřel a navíc byl později ve službě doplněn menší raketou pro pěchotu, jde PTŘS ERYX s dostřelem " pouhých " 600 m.
TTD PTŘS ENTAC
Ráže-----------------------150 mm
Délka----------------------820 mm
Rozpětí křídel-------------380 mm
Hmotnost:
Rakety---------------------12,2 kg
Hlavice---------------------4 kg
Max. rychlost--------------85 m / s
Dostřel:
minimální-------------------400 m
maximální-------------------2000 m
Poněkud horší to bylo v případě montáže na vozidle, tak jako u raket SS-10 došlo velmi záhy na zavedení samohybných variant. Prvním prostředkem byl samozřejmě Jeep, v původním návrhu měl přepravovat dokonce 8 kusů PTŘS ENTAC připravených k odpálení, ale toto množství příliš přetěžovalo odpalovací zařízení. Do výzbroje byla proto zavedena varianta s 4 kusy raket na odpalovacím zařízení, další tři rakety byly uloženy ve vozidle.
Celá konstrukce byla poměrně promyšlená, při minimálních změnách na původním vozidle ( Jeep Hotchkis M201 ) umožnila natáčení kontejnerů s raketami až 45 od podélné osy vozidla a dokonce umožňovala i ( nedá mi to - jak typicky Francouzské
) i vedení palby dozadu. 
Všechno to ale mělo malý problém, ať už byla maskovací kázeň jakákoli, tak bez vybudování okopu pro vozidlo se jednalo o značně lepší cíl než jen pouhý operátor. Řešení bylo typické jako vlastně u všech kompletů s PTŘS první generace, na vozidle byl vezen i prodlužovací kabel o délce 100 metrů.
Toto opatření tak umožnilo vést palbu z úplně zakrytého vozidla, ale v konečném součtu to snižovalo pravděpodobnost zásahu, protože bylo složitější dostat raketu na záměrnou. Nakonec bylo nalezeno velmi jednoduché řešení, byl vyvinut malý a velmi nízký přívěs, na něm byly naloženy další čtyři rakety připravené k odpálení. Po odpojení od tažného vozidla tak bylo možné umístit vozík do vhodného prostoru, díky malý rozměrům nepředstavoval tak velký cíl a bylo to mnohem rychlejší než přenesení jednotlivých raket.
O něco později vznikly minimálně dvě pancéřová vozidla vybavená PTŘS ENTAC, pouze pokusný Ferret Scout Car Mark I s odpalovacím zřízením ve stylu výše zmíněného Jeepu...
...a Francouzský AMX VTT M56. Francouzům se výzbroj asi osvědčila, protože po vyřazení raket ENTAC transportéry dostaly PTŘS MILAN. To všem nic nemění na faktu, že PTŘS s tak krátkým dostřelem je pro vyzbrojení stíhače tanků přinejmenším nevhodná.
Ale na jednu složku Francouzské armády bych málem zapomněl, v době zavádění Jeepů s PTŘS ENTAC výsadkáři pořád ještě statečně klusali vedle skútrů Vespa 150 ACMA T.A.P. Mle.56/59 s 75 mm kanónem ( bezzákluzovým ) a rozhlíželi se po něčem o trošku lehčím a méně rozměrném. V té době se sice situace s přepravní kapacitou transportních letadel poněkud zlepšila, ale výsadkáři počítali s reálnou budoucností v podobě vrtulníkových výsadků. Takže se museli trochu uskromnit, řešení přišlo v podobě Belgické tříkolky FN AS24.
Výsadkáři údajně koupili 130 ks, ale jen část byla přestavěna na protitankovou verzi. Pokud ovšem můžeme mluvit o přestavbě, na vozidle není žádná speciální lafetace ( snad kromě úchytu pultu operátora ), takže je klidně možné, že to celé sloužilo pouze jako přepravní prostředek a relativně pohodlné sedátko...
K vozítku se dal připojit přívěs, který v tomto případě mohl sloužit k přepravě až šesti připravených raket.
Celé to poháněl dvouválcový dvoutaktní motor o obsahu 250 ccm a výkonu 15 kW. přes převodovku se čtyřmi převodovými stupni vpřed. V převodovce není chyba, jen neměla zpátečku ( což konkrétně Francouze asi překvapilo
) 
TTD FN AS24
Výrobce------------------Fabrique National D'Armes de Guerre Herstal
Délka---------------------189 cm
Šířka----------------------164 cm
Rozvor--------------------127 cm
Výška---------------------89 cm
Po složení:
Délka----------------------106,5 cm
Šířka----------------------164 cm
Výška----------------------76 cm
Hmotnost:
Prázdná--------------------220 kg
Celková---------------------550 kg
Přívěs-----------------------250 kg
Max. rychlost---------------57 km / h
Brodění---------------------40 cm
Světlá výška----------------29 cm
*Některé zdroje ovšem uvádějí, že raketa za letu nerotuje.
Zdroje:
VOJENSKÉ RAKETY, J. Kroulík, B. Růžička, Naše vojsko, 1985
http://servir-et-defendre.com
http://paras.forumsactifs.net
http://dogswar.ru
http://bcoy1cpb.pacdat.net
http://www.tekhnogun.com
http://freeforumzone.leonardo.it
http://anciens-combattants.forumactif.com
http://www.bocn.co.uk
http://www.maxmatic.com
http://www.papas.ic.cz
