Francouzské PTŘS první generace: Nord SS.11

Ruční zbraně, PVOS, bojové systémy, automobilní technika a jiné
Odpovědět
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Francouzské PTŘS první generace: Nord SS.11

Příspěvek od kopapaka »

Francouzské protitankové rakety první generace: 3)

Nord SS.11

Vývoj rakety SS-11 začal ve Francii v roce 1953, za vývojem stály převážně zkušenosti s vývojem rakety SS-10, tak navýšené požadavky některých složek armády. Kromě zvýšené účinnosti bojové hlavice se jednalo o větší dostřel a letovou rychlost, předešlá raketa S-10 měla velmi omezený účinný dostřel ( 400 - 1600 m ) a malou letovou rychlost ( cca 80 m / s ).

Obrázek

Všechna tato vylepšení měla umožnit účinější nasazení jak z obrněných vozidel, tak i vrtulníků ( a letadel a lodí ). S pěchotním nasazením se nejprve vůbec nepočítalo, pěchota rakety SS-10 a ENTAC považovala za dostačující a raketa SS-11 bylo pro běžné nasazení příliš těžká. Kvůli některým zahraničním zájemcům ovšem velmi brzy došlo i k vyřešení převozitelné verze s jednoduchou odpalovací rampou.

Obrázek

Obrázek

Vývoj byl díky zkušenostem z předešlé rakety velmi rychlý, už rok po zavedení raket SS-10, v roce 1956 došlo k předvedení Francouzské armádě a to v později zavedené podobě. Raketa byla zavedena jako SS-11 do výzbroje stíhačů tanků a především lehkých tanků AMX-13 a jako AS-11 do výzbroje vrtulníků, především Alouette II, ale první bojové použití je zaznamenáno z letounů Sud-Aviation SE.117 Voltigeur.

Obrázek

Obrázek

Celý vývoj byl velmi pečlivě sledovaný Američany, měli dobré zkušenosti z předešlých Francouzských raket a vlastní vývoj se jim moc ( spíš vůbec ) nedařil. A když byl v září 1958 zrušen vývoj mírně obludné rakety SSM-A-23 Dart, tak nezbylo než koupit něco jiného. Nakonec to byla pouze vrtulníková varianta AS-11 ( byť se toto označení nepoužívalo ) pod označením AGM-22 zavedená spolu s šestinásobným odpalovacím zařízením M22 do výzbroje vrtulníků UH-1B Iroquois.

Obrázek

Obrázek

Část vrtulníků později létala s takzvaným Maxwellovým kitem s dvěma raketnicemi po 18 ( případně 12 ) raketách r.70 mm a dvěma odpalovacími rampami pro rakety SS-11.

Obrázek

Zároveň s Američany se ozvali i jiní zájemci, raketu v nejrůznějších verzích nakonec zakoupilo ( minimálně ) 36 států. Není přesně známo, kolik raket SS-11 bylo vyrobeno, ovšem nejčastěji se uvádí 180 000 kusů.

Obrázek


Konstrukce PTŘS SS-11

Raketa konstrukčně navazovala na předchozí SS-10, při přepravě byla rozdělená na dvě části. Tyto části, bojová hlavice a tělo rakety, byly do přepravního kontejneru kompletovány obvykle už ve výrobním závodě. Vyjímky tvořila záměna bojových hlavic za cvičné u procházejících ( či prostě starších ) raket a v pozdější době i náhrada kumulativní hlavice tříštivou.
K raketě bylo nakonec dodáváno šest typů bojových hlavic, čtyři byly zavedeny v roce 1959 a v roce 1962 byly dvě z nich nahrazeny ( či doplněny ) účinějšími variantami.
Jednalo se o:

Mod.59:
INERT ( cvičná ) - Šlo o cvičnou základní kumulativní hlavici o hmotnosti 7,1 kg.
(1)125 AC - Kumulativní r.125 mm o hmotnosti 7,1 kg ( 1,55 kg trhaviny ) - průbojnost - 550 mm.
(2)140 AP - Tříštivá ( protipěchotní ) o hmotnosti 8,15 kg ( 2,15 kg trhaviny ) s nárazovým zapalovačem.
(3)140 CCN - Tříštivá se směrovým účinkem ( protilodní ) o hmotnosti 7,1 kg ( 2,45 kg trhaviny ) s nárazovým zapalovačem.

Obrázek

Mod.62:
(4)140 AC - Kumulativní r.140 mm o hmotnosti 7,15 kg ( 2,35 kg trhaviny ) - průbojnost 600 mm.
(5)140 APO 2A - Průbojná r.140 mm ( protilodní ) o hmotnosti 7,8 kg ( 2,55 kg trhaviny ) - průbojnost 10 mm,
zapalovač se zpožděním přivede hlavici k výbuchu asi 2 metry za pancířem.

Ve všech hlavicích byla použita směs Hexogenu / TNT v poměru 50 / 50.
Bojové hlavice 140 CCN Mod.59 a 140 APO 2A Mod.62 byly původně určeny pro vrtulníkovou variantu AS-11 a v menší míře byly používány i na palubách raketových člunů. Šlo totiž o protilodní hlavice i když musely být účinné proti jakýmkoli lehce pancéřovaným cílům...

Obrázek

Tělo rakety mělo v přední části přírubu k montáži bojové hlavice, za ní byl umístěn letový raketový motor na TPH s dobou chodu 20 - 21 s a tahem 350 N. Letový motor pokračoval plynovou trubicí, kterou spaliny hoření procházely celou raketou až k trysce v zadní části rakety.
V dalším prostoru byl kolem plynové trubice uložen startovací motor na TPH s dobu chodu 1,2 s a tahem 2650 N, dvě trysky tohoto motoru směřovaly šikmo vzad.
Při startu došlo nejdříve k zážehu startovacího raketového motor, letový motor se zažehoval až 0,6 s po tom. Společnou funkcí obou motorů získala raketa rychlost 110 až 190 m / s, podle teploty TPH, letový motor potom tuto hodnotu udržoval přibližně na úrovni 160 m / s.

Obrázek

Ve zbytku těla byl kolem plynové trysky umístěn řídící systém rakety, včetně dvou cívek s celkem 3300 m řídících drátů.
Nejdůležitější změnou oproti starším raketám byl přechod na řízení pomocí změny vektoru tahu, do výstupní trysky zasahovaly čtyři elektromagneticky ovládané spoilery. Díky této úpravě se podařilo dosáhnout nižšího aerodynamického odporu, systém řízení byl díky přesunutí do trupu méně zranitelný a konstrukce křídel se až neuvěřitelně zjednodušila. V případě rakety SS-11 to došlo tak daleko, že mohla být použita skoro " modelářská " technologie, totiž sendvič v kterém střed tvořilo do profilu obroušené balzové křídlo oboustranně polepené hliníkovým plechem.

Obrázek


TTD PTŘS SS-11A1
Ráže-----------------------164 mm
Délka----------------------1210 mm
Rozpětí křídel-------------500 mm
Hmotnost:
Rakety---------------------28,5 kg / 29,9 kg
Hlavice---------------------7,1 kg / 8,15 kg
Max. rychlost--------------190 m / s
Prům. rychlost--------------160 m / s
Dostřel:
minimální-------------------500 m
maximální-------------------3000 m

Obrázek

Někdy kolem roku 1960 došlo k první modernizaci kompletu s raketou SS-11, pult operátora byl plně vybaven tranzistorovou elektronikou, v této souvislosti údajně došlo i k menším změnám na palubním elektronickém systému rakety. Otázkou zůstává, zda byly tyto modernizované rakety ( a pult ) kompatibilní se starými částmi systému.
Nová raketa dostala označení SS-11B1, TTD byla shodná s původní raketou.

Obrázek

V roce 1966 došlo k další modernizaci systému, firma Nord Aviation se systémem SS-11 TCA ( TéléCommande Automatique ) Harpon vstoupila jako první na světě do druhé generace protitnkových řízených střel. Na vybavení kompletu nedošlo k žádným změnám, pouze byl nahrazen zaměřovací dalekohled novým, který obsahoval veškerou elektroniku a IR goniometr. Díky tomu rakety SS-11 vydržely ve službě ještě poměrně dlouho, svůj podíl na tom samozřejmě měla i velká univerzálnost systému díky mnoha druhům bojových hlavic...

Sestava kompletu PTŘS SS-11

Při vývoji systému s raketou SS-11 se konstruktéři mohli opřít o zkušenosti se systémy SS-11 a ENTAC, takže asi nepřekvapí, že palebná sestava už byla mnohem jednoduší než tomu bylo u rakety SS-10.
Základ opět tvoří pult operátora, který obsahoval vše potřebné k odpálení a navedení rakety včetně napájecího zdroje. K pultu je možné na přímo připojit pouze jednu raketu, tato možnost byla velmi často používána při cvičných střelbách a při případných palebných přepadech. Připojit další raketu bylo otázkou okamžiku a přitom nehrozilo nebezpečí v podobě zbytečných ztrát při svinování kompletního systému.

Obrázek

Kompletní systém se rozvinoval v předem připravených postaveních ( tedy pokud nehrozil ústup ) a vlastně také při montáži na různé samohybné prostředky.

Obrázek

V tomto případě se do konektoru na připojení rakety připojil volič raket, který umožňoval připojení až šesti odpalovacích zařízení, případně čistě teoreticky stejný počet dalších voličů.

Rakety SS / AS-11 většinou dosloužily počátkem osmdesátých let, ale především jako vrtulníkové rakety vydržely ( obvykle na vrtulnících Alouette ) i déle. Tam kde protivník nedisponoval výkonnější, hlavně raketovou výzbrojí, tak tam mohly protilodní varianty být účinné i nadále...
Několik nepříliš kvalitních fotek s objevilo i z Libye, ovšem zda si je někdo troufl odpálit...

Videa:
DJIBOUTI 1971-76. Tirs missiles VLRA SS 11 et tirs canon AMX 13..
http://www.youtube.com/watch?v=q_IKUUN0HAY

Obrázek

Zdroje:
VOJENSKÉ RAKETY, J. Kroulík, B. Růžička, Naše vojsko, 1985
http://forums.bharat-rakshak.com
http://servir-et-defendre.com
http://www.armyrecognition.com
http://www.designation-systems.net
http://www.aircav.com
http://www.militaryphotos.net
http://en.wikipedia.org
http://xbradtc.wordpress.com
http://freeforumzone.leonardo.it
http://www.waronline.org
http://cajfumado88.blog.163.com
http://www.m38a1c.7x.cz
http://worldatwar.net
http://avions-de-la-guerre-d-algerie.over-blog.com
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Odpovědět

Zpět na „Pozemní vojsko“