V minulém článečku jsem zběžně přiblížil vývoj a verze známého letounu Dassault Mirage III. Tento typ byl primárně vyvíjen jako stíhací letoun, přesto se postupem doby změnil ve víceúčelový letoun. Pro roli útočného letounu však stroj nesl některé zbytečné zařízení. Jednalo se hlavně palubní radiolokátor Cyrano (různé verze), který útočný letoun k životu asi opravdu nepotřebuje. Dalším takovým nepotřebným zařízením byl přídavný raketový motor SEPR.
Takto nějak asi uvažovalo IAF, izraelské vojenské letectvo, při objednání upravených letounů Mirage IIICJ u firmy Dassault. IAF požadovala po francouzské firmě úpravy tohoto osvědčeného typu. Stroj měl nést jen zjednodušenou avioniku bez radiolokátoru, zmizel i raketový motor. Místo něj se objevila dvojice revolverových kanónů DEFA 552 ráže 30 mm, stroj měl o dva podvěsy více (celkem 7) a mohl nést i více paliva. Prototyp pod označením Mirage 5 byl zalétán 19.5.1967. IAF si objednalo padesát kusů, ovšem do Izraele tato letadla již nedorazila. Jako obvykle v tom měla prsty politika, president de Gaulle vyhlásil embargo na vývoz zbraní do Izraele. Vyrobená letadla převzala Armée de l'Air pod označením Mirage 5F.
Teď malé odbočení od tématu. Toto embargo měla zásadní dopad na další vývoj letectva v Izraeli. Nejenom že došlo k většímu „přiblížení“ Izraele a USA (dodávky zbraní), Izrael se pustil do vývoje vlastních bojových letounů. I když vlastních…. Na počátku vývoje stejně stál Mirage. Problém nebyl jen se zabavenými letouny (již byly zaplacené!), IAF stavělo do té doby na francouzské letecké technice. Jestliže firma Dassault mohla nějakým způsoben pomoci při dodávce letounů (majitel firmy Marcel Bloch byl žid), motory Atar 9C-03 pro Mirage 5J vyráběla státní firma SNECMA. Tam se určitě nedala očekávat nějaká pomoc.
Ač je to k nevíře, stroje Mirage 5 se přece jen do Izraele dostaly. Američtí technici v roce 1970 narazili v továrně IAI na techniky montující Mirage 5. Není jisté, jestli byly stroje dodány celé od Dassault nebo byly využity jen některé díly. Stroje označené jako Nesher asi poháněly francouzské motory Atar 9C-03. Bylo postaveno 51 kusů verze S a deset kusů verze T (spárka). Jen pro úplnost, plány motoru získal Mossad od švýcarského inženýra Alfreda Frauenknechta pracujícího ve firmě Sulzer Brother. Ta vyráběla v licenci motory Atar pro švýcarskou verzi Mirage IIIS. Ale o dalším vývoji izraelských letounů snad někdy příště.
Francouzská Armée de l'Air sice dostala 50 Mirage 5F, ty však byly pro provoz na evropském kontinentu poněkud očesané. Letouny proto byly vybaveny radiolokátorem. I když se zdálo, že vývoj Mirage 5 bude pro firmu Dassault znamenat finanční ztrátu, nakonec tento typ zaznamenal velké exportní úspěchy. V Belgii firma SABCA v licenci vyrobila 63 kusů Mirage 5BA, 16 dvoumístných Mirage 5BD a 27 průzkumných Mirage 5BR. Na počátku 90. let prošlo 15 letounů verze BA a 5 verze BD rekonstrukcí, byla modernizována avionika a letoun dostal kachní plochy. 20 vyřazených Mirage 5BA bylo prodáno do Chile (tamní označení ELKAN).
U exportovaných letounů je používáno označení jako u verze Mirage III. Zde je výčet exportovaných letounů Mirage 5.
Abú Dhabi - 12 Mirage 5AD, 14 EAD, 3 DAD, 3 RAD
Peru - 34 Mirage 5P, P3, P4, 5 DP + 1 DP4
Kolumbie - 14 Mirage 5COA, 2 COD, 2 COR
Libye - 53 Mirage 5D, 35 DE, 15 DD, 10 DR
Pákistán - 27 Mirage 5PA, 18 PA2, 12 PA3, 2 DPA2
Venezuela - 6 Mirage 5V, 3 DV
Egypt - 54 Mirage 5SDE, 6 SDD, 6 SDR
Zaire - 14 Mirage 5M, 3 DM.
Gabun - 3 Mirage 5G, 4 G2, 4 DG
Mezi uživatele bychom mohli zařadit i Argentinu. Ta koupila 39 jednomístných a 4 dvoumístné izraelské Neshery, v Argentině přejmenované na Dagger A a B. Po válce o Falklandy (Malvíny) bylo v Peru zakoupeno 10 kusů Mirage 5P.
Dalším vývojem řady Mirage III/5 se stal koncem 70. let typ Mirage 50. První vzlet tohoto typu se datuje na 15.4.1979. Letoun pohání nový motor Atar 9K-50 s tahem 70,3 kN. Je použit moderní radar Cyrano IV a v kabině se objevuje HUD. Uživatelem Mirage 50 se stala Chile, začátkem 80. let bylo dodáno 14 jednomístných a dva dvoumístné stroje. Spolu se stroji verze 5 letouny prošly modernizací u domácí firmy ANAER a nyní mají označení PANTERA. Venezuela si nechala své Mirage 5 upravit na verzi 50 v roce 1990.
Tolik o verzi Mirage 5/50. Dalo by se toho napsat určitě víc, ale stejně to bude pro spoustu lidí jen okrajové téma. Třeba někdy příště ….
technická data Mirage 5
délka – 15,55 m
rozpětí – 8,22 m
výška – 4,5 m
hmotnost prázdná 6600 kg
hmotnost maximální – 13700 kg
max. rychlost – Mach 2,2
dostup – 17000 m
max. dolet – 2600 km
osádka – 1
Použité zdroje:
Encyklopedie letadel světa
Václav Němeček – Vojenská letadla 5
Časopis ATM
http://wikipedia.org
