* Nadzvukový stíhací letoun * Nejmodernější průzkumná technologie *
Zázračný bombardovací letoun, který nebyl uskutečněn.
TSR.2
Pokud by letouny BAC TSR.2 byly nasazeny, nacházel by se v majetku vzdušných sil Velké Británie nejpokrokovější letuon světa, schopný útočných misí ve velkých i malých výškách. Svými výbornými letovými výkony, moderní avionikou a účinnou výzbrojí by letoun TSR.2 mohl od základu změnit britské vzdušné síly (RAF). Ačkoliv byl zkušebním pilotem Rolandem Beamontem označen jako ,,jeden z nejpozoruhodnějších projektů v historii letectví'', nikdy nebyl v armádě nasazen. Zrušení tohoto projektu bylo následkem stoupajících finančních nákladů a politického nedorozumění.
Několik málo vyrobených kusů TSR.2 mělo krátký život bez velké slávy. Nenalétaly celkem ani 14 letových hodin a skončily na šrotišti nebo v muzeu.
Stroj TSR.2 společnosti British Aircraft Corporation byl navržen s úmyslem nahradit bombardovací letoun Canberra. Účelem bylo vytvořit letoun, který by byl ve velké výšce rychlý jako každý stíhací letoun, v malé výšce měl být však nedostižitelný. Díky svému radaru pro sledování terénu z malé výšky a infračerveným senzorům by byL letoun TSR.2 schopen průniku do vzdušného prostoru protivníka a mohl by použít svých efektivních zbraní v tomto prostoru s vysokou přesností.
První zkušební lety potvrdily, že štíhlý stroj TSR.2 by mohl splňovat to, co si od něj konstruktéři slibovali. Takové letové výkony však něco stojí a náklady na projekt TSR.2 stoupaly tak rychle jako tento stíhací bombardovací letoun, který směřoval do oblak rychlostí 250 m za sekundu. Tento ctižádostivý program byl nakonec nově zvolenou labouristickou vládou v roce 1964 zrušen. Plná dvě desetiletí musela RAF čekat na stroj Tornado, aby mohla použít stroj, který se svými výkony přibližoval letadlu TSR.2.
Podrobnosti letounu TSR.2 :
Stroj TSR.2 byl technologickým mistrovským kouskem, jehož projekt byl opuštěn na základě finančních úvah. Pokud by byl realizován, měly by jednotky RAF tehdy nejlepší útočný letoun na dlouhých trasách.
Ukončení křídel byla u stroje TSR.2 nezvykle zahnuta směrem dolů.
Pilot měl k dispozici moderní projekci na předním skle pro použití zbraní, navigaci systémem Doppler i inerční navigaci, radarový výškoměr a elektronické obranné systémy.
Ohromné množství paliva se nacházelo hlavně uvnitř trupu TSR.2. Samotná přední nádrž mohla pojmout více než 5000 litrů.
Systém vzduchových nasávacích kanálů byl velmi komplexní - obsahoval přídavné klapky ve vnějším ostění kanálů, které se podle rychlosti otvíraly nebo zavíraly, a regulovaly tak proud vzduchu k pohonné jednotce.
Na horní straně trupu se v zadní části nacházely brzdící štíty. Celé ocasní plochy byly pohyblivé - pohyb kolem podélné osy byl řízen pomocí diferenciálních výchylek.
Dvě pohonné jednnotky Olympus poskytovaly stroji TSR.2 větší tah, než jakým disponovaly americké letadla F-111 nebo F-4 Phantom.
Radar umožňoval automatické sledování terénu - schopnost, které se musely jednotky RAF vzdát až do 80. let, kdy byly poprvé nasazeny letouny Tornádo.
Radar pro boční výhled byl na stroji TSR.2 další inovací a umožnil by mu velmi užitečné průzkumné vlastnosti. Pro tento systém bylo plánováno datové satelitní spojení s pozemními stanicemi.
V dlouhém trupu byly umístěny dva kokpity, pumovnice a velké palivové nádrže.
Zdvojená kola podvozku měla těžkému TSR.2 umožnit nasazení na nerovných, taktických letištích.
Technická data letounu TSR.2 :
→ typ : průzkumný a útočný letoun
→ pohon : dvě proudové pohonné jednotky Britol Siddeley Olympus 320, každá z nich s tahem 136,2 kN (až 147,15 kN)
→ rychlost : max. 2390 km/h, dostup : 16 460 m, přepravní dolet : 6840 km
→ hmotnost : prázdná 36 287 kg, vzletová 43 500 kg
→ výzbroj : plánováno bylo 2722 kg konvenčních nebo nukleárních zbraní v pumovnici a 1814 kg vnější zátěže pum, raket a odhoditelných nádrží.
→ rozměry : rozpětí 11,28 m, délka 27,13 m, výška 7,32 m, plocha křídel 65,03 m2
Taktická data letounu TSR.2 :
→ dostup : Ačkoliv byl stroj TSR.2 maximálně výkonným útočným zbrojním systémem pro hloubkové lety, byl koncipován i pro výškové nasazení, a mohl být využit jako průzkumný letoun. Také stroj F-111 byl univerzálním letounem s pozoruhodným dostupem (15 550 m). Stroj Buccaneer byl však od počátku koncipován pro menší výšky a nemohl proto těchto hodnot dosáhnout (12 190 m).
Fakta a čísla
Po vytažení vztlakových klapek byla ovladatelnost stroje TSR.2 dobrá i při taktických krátkých startech.
Stroj TSR.2 se do jednotek RAF nikdy nedostal a slíbené F-111 byly stornovány. Místo těchto strojů byly objednány letouny Buccaneer.
Prototyp TSR.2 absolvoval první let 27. září 1964.
Stroje TSR.2 splňovaly s centrálním počítačem, projekcí na předním skle a radarem pro sledování terénu dnešní standardy.
Ještě dnes by stroje TSR.2 byly celosvětově považovány za jedny z nejlepších bombardovacích letadel.
Všeobecně se vychází z toho, že TSR.2 by při nasazení podávaly lepší výkony než stroje F-111 společnosti General Dynamics.
Nejprve bylo plánováno 49 strojů TSR.2, vyrobeny však byly pouze čtyři.
Jediný stroj TSR.2, který kdy létal, absolvoval celkem 789 letových minut.
Pár plků nakonec
Útočná bombardovací letadla
English Electric Canberra : Ve své době byl tento stroj tak pokrokový, jako později TSR.2. Podzvukový letoun Canberra pro operace ve velkých výškách byl navržen na konci 40. let. V 60. letech měl být už dávno nahrazen novějšími modely.
General Dynamics F-111 :Vývoj stroje TSR.2 byl zrušen a přednost byla dána ,,hotovému výrobku'', který však nakonec nebyl zakoupen. Vývoj stroje F-111 byl provázen mnoha problémy, než dozrál k vynikajícímu letounu.
Blackburn Buccaneer : Požadavky jednotek RAF pro útoky v malých výškách byly nakonec splněny strojem Buccaneer, který sloužil již ve válečném námořnictvu. Bylo to dobré letadlo, které však stroji TSR.2 nemohlo konkurovat.
Zdroj informací : encykl. Letadla, IMP BV/International Masters Publishers
