* Francouzský prototyp lehkého bojového letounu * Rekordní stroj *
Zamítnutý projekt lehkého bojového letounu pro NATO
Breguetův Taon byl jedním z celkem tří francouzských účastníků soutěže o lehký stíhací bombardovací letoun NATO. Navzdory dobrým letovým výkonům, ovladatelnosti a rychlosti podlehl italskému G.91.
Na jaře roku 1954 vypsalo NATO soutěžní požadavky na lehký taktický stíhací bombardovací letoun, jenž se měl ve své třídě stát standardním strojem členských států. Společnost Breguet přihlásila typ Br.1001, jenž byl zpočátku favoritem. Měl však malý dolet a vyžadoval delší vzletovou dráhu, takže v soutěži nakonec podlehl italskému Fiatu G.91R. Později s ním společnost Breguet získala rychlostní rekord na uzavřeném 1000 km okruhu.
Ve snaze zvítězit v soutěži o standardní stíhací bombardovací letoun NATO předložili evropští výrobci letadel řadu zajímavých a zčásti i radikálních návrhů.
K hodnocení byly vybrány čtyři stroje : Breguet Br.1001 Taon, Dassault Etendard VI, Fiat G.91R a Sud S.E.5000 Baroudeur. Od každého letounu byly objednány tři prototypy pro letové zkoušky, které měli provádět evropští a američtí piloti. NATO vyžadovalo vysokou rychlost u země, dobrou ovladatelnost, dostatečný dolet a schopnost vzlétat z menších letišť.
První dva požadavky splňoval Taon beze zbytku, ale nepodařilo se mu dosáhnout stanovené výšky 15 m při délce rozjezdu 914 m a ještě podstatněji zaostával v doletu. Vítězem soutěže se tedy nakonec stal Fiat G.91R, jenž celkově vykazoval lepší výkony. Ostatní země NATO jej však jako standardní letoun nepřijaly, a tak zpočátku sloužil jen v Itálii a Německu.
Aby zdůraznila vysokou rychlost svého Taonu, upravila společnost Breguet jeden stroj v souladu s nejnovějšími poznatky z aerodynamiky a získala dva světové rekordy na uzavřeném 1000 km okruhu. Při prvním pokusu v dubnu 1958 dosáhl zkušební pilot Bernard Wit rychlosti 1046,65 kh/h a o tři měsíce později překonal vlastní rekord rychlostí 1075 km/h.
Podrobnosti letounu Br.1001 Taon
První ze tří prototypů, č. 01, nesl barevné schéma ve dvou odstínech modré barvy a francouzské výsostné znaky - kruhové tříbarevné kokardy Armée de l'Air na trupu a křídlech a trikoloru na směrovce. Trup byl ozdoben stylizovanou kresbou ováda (francouzsky ,,taon'').
První prototyp letounu měl francouzské přístroje a systémy, druhý byl již vybaven pilotní kabinou ve stylu NATO s údaji v angličtině. Pilot seděl na vystřelovacím sedadle Martin Baker MK 4 s parametry 0 m/167 km/h.
Kónická tělesa u kořene křídla měla redukovat transsonický odpor. S jejich pomocí byl Taon schopen překonat ve velké výšce rychlost zvuku bez přídavného spalování.
Při vývoji Taonu byly uplatněny nejnovější poznatky z aerodynamiky. V souladu s pravidlem ploch byla střední část trupu zúžena, aby se snížil transsonický odpor.
K naplnění hlavních a přídavných nádrží a k doplnění munice stačilo necelých sedm minut.
Výzbroj se skládala ze čtyř kulometů Browning ráže 12,7 mm s 1200 náboji. Kulomety i schránky s náboji byly umístěny na snadno vyjímatelných rámech a daly se jako celek rychle vyměnit.
Jméno Taon (ovád) mělo vyjadřovat agresivitu a kromě toho se skládalo ze stejných písmen jako zkratka NATO. Obě slova byla spojena v kresbě na vstupním otvoru vzduchu.
Taon létal s proudovým motorem Orpheus BOr.3 britského výrobce Bristol-Siddeley. Stejné motory, byť poněkud odlišných verzí, poháněly i všechny ostatní letadla této soutěže NATO.
Technická data letounu Br.1001 Taon :
→ typ : prototyp jednomístného lehkého bojového letounu
→ pohon : proudový motor Bristol Orpheus BOr.3 s tahem 21,6 kN (v sériových strojích motor Bristol Orpheus BOr.12 s přídavným spalováním s tahem 51 kN
→ maximální rychlost : 1194 km/h u země
→ hmotnost : vzletová asi 5000 kg
→ výzbroj : (předpokládaná) čtyři palubní kulomety Colt-Browning ráže 12,7 mm nebo dva kanony DEFA ráže 30 mm nebo dvě raketnice MATRA (po 15 raketách), dále pumy, rakety, řízené střely nebo napalmové nádrže do celkové hmotnosti 454 kg na čtyřech závěsnících pod křídly
→ rozměry : rozpětí 6,80 m, délka 11,68 m, výška 3,70 m, plocha křídel 14,70 m2
Taktická data letounu Br.1001 Taon :
→ tah : Úspěšný typ Aeritalia (Fiat) G.91R měl poněkud silnější motor než Taon, jenž by však při sériové výrobě zřejmě rovněž dostal motor s větším tahem. Gnat měl celkově menší rozměry.(G.91R - 22,2 kN, Gnat F.Mk 1 - 18,9 kN)
→ rychlost : Nejrychlejší z těchto tří typů byl Gnat (1199 km/h) po něm následoval Taon. Sériový G.91 byl asi o 100 km/h pomalejší, neboť jej brzdila hmotnost nesené operační výstroje a aerodynamicky méně výhodný tvar (1075 km/h).
Fakta a čísla
Označení Br.1002 připadlo navrhované přepadové stíhací verzi s raketovou výzbrojí.
Vývoj nového motoru Orpheus byl v rámci NATO finančně podporován z USA.
První Taon vzlétl poprvé dne 26. července 1957.
Během testů NATO létali na Taonu francouzští, britští a američtí piloti.
Konstrukce Taonu byla zahájena v listopadu 1956 (první let 26. července 1957)
Podvozek firmy Messier byl určen i pro dráhy s nezpevněným povrchem a měl nízkotlaké pneumatiky.
Pár plků nakonec
Soupeři letounu Taon :
Aeritalia (Fiat) G.91R : G.91 zvítězil v soutěži vypsané roku 1954 na lehký taktický bojový letoun, ale standardním strojem NATO se přesto nestal.
Dassault-Breguet Etendard : Pozdější palubní stíhací bombardovací letoun Etendard IV měl řadu shodných znaků s pozemním prototypem navrženým pro soutěž NATO.
Folland Gnat : Britský Gnat byl sice navržen jako možný účastník, ale oficiálně vyhodnocen nebyl. Indie, Finsko a Jugoslávie koupily 39 sériových strojů.
Sud-Aviation S.E.5000 Baroudeur : Závěrečné soutěže se zúčastnily tři prototypy : Taon, G.91 a Baroudeur. Baroudeur vzlétal z podvozku a přistával na lyžích.
Zdroj informací : encykl. Letadla, IMP BV/International Masters Publishers
