Většině lidí se při vyslovení jména tohoto konstruktéra a geniálního vynálezce ( opravdu, žil i zemřel jako většina geniálních vynálezců ) vybaví Sovětské tanky řady BT a T-34, občas některá z Anglických konstrukcí využívající jeho systém odpružení, ale jeho vlastní konstrukce jsou tak trochu ve stínu. Pravda, občas se někdo zasměje nad jeho létajícím tankem, ale celá anabáze jeho vynálezu je už méně známá. Proto doufám, že aspoň tady na PALBĚ to díky tomuto krátkému článku bude jinak.
Počátky
John Walter Christie se narodil 6. května 1865 v River Edge, New Jersey. Už od šestnácti let ( pravda, tehdy poměrně běžná věc )pracoval v hutích, ale podařilo se mu navštěvovat " večerní školu " Cooper Union ( škola ho sice neuvádí mezi významnými absolventy, ale to spíš ukazuje na to, že má dost důležitějších ). Obě tyto věci ukazují na původ z chudších poměrů ( ano asi další Emerický zázrak ), škola Cooper Union je totiž nadační a jako jedna z mála v USA je pro studenty zdarma ( odhad za rok 2008 130 tis dol..! ).
Asi se učil docela dobře, protože nakonec pracoval jako konzultační inženýr v oblasti parních lodí a ve volném čase se trochu zabýval ponorkami. V době kolem Španělsko-Americké války ( 1898 ) získal patent v oblasti námořního dělostřelectva, touto věcí se nejspíš opět zabýval ve volném čase, v tehdejší době připadaly patenty obvykle zaměstnavatelům.
Přibližně ve stejné době se zapojil do rozvíjejícího se automobilizmu a dá se říct že už tehdy vyrazil " proti proudu ", jím zkonstruované automobily totiž měly pohon přední nápravy, podařilo se mu v tom být druhý na světě. Výhody tohoto způsobu pohonu a svou konstrukci začal propagovat na různých závodech po USA, nejznámější je účast v závodě Vanderbilt Cup, ale podíval se i do Evropy na francouzskou Grand Prix. Sice se mu závodění dařilo poměrně dobře, ale 9. září 1907 havaroval poměrně těžce při závodě v Pittsburghu a po zotavení se opět vrátil k rýsovacímu prknu. Přes veškero snahu jeho továrna příliš neprosperovala, náhon na přední nápravu byl tehdy přece jen v plenkách.
Ale několik kusů vozidel jeho sloužilo ještě poměrně dlouho jako hasičská auta. P o vypuknutí světové války začal vyvíjet čtyřkolový transportér pro US Army Ordnance Board, ale při zkouškách se projevila jeho tvrdohlavost a prostě odmítl upravit svou konstrukci dle požadavků vojáků. Sice prý měl pravdu, ale je jasné, že mu to na oblibě ve vojenských kruzích nepřidalo.
Tanky
Asi se přesně nedozvíme, co ho vlastně přimělo věnovat se zrovna tankům, ale při nadšení pro novinky které se dá z jeho životopisu vycítit, to není až tak divné. Tanky byly nejnovější zbraň a při své minulosti k nim měl rozhodně blíž než například k letadlům. Jeho auta patřila spíš k těší hmotnostní kategorii a k lodím se dostal už v době kdy dřevo už patřilo spíš k doplňkovým konstrukčním materiálům. Navíc v této době dozrávalo v myslích mnoha mladších důstojníků podezření, že nasazení tanků tak jak proběhlo za Velké války není to pravé ořechové. Většina z nich si místo pomalých obrů doprovázejících pěchotu představovala obrněnou kavalérii a není divu, značná část důstojníků tankových vojsk pocházela z řad kavaleristů. Sice při tom opomíjeli úspěšnější Německou taktiku, ale ti přece prohráli.
Snad některý z nich způsobil, že J.V. Christie přišel na myšlenku nahradit neohrabaný tank vícenápravovým obrněným autem které by se přes rozmlácenou zákopovou linii dostalo pomocí nasazovacích pásů, protože aspoň jeho pozdější výtvory k nim mají blíž než k tankům.
Christie M 1919
Christie už na svém prvním tanku použil možnost výměny pojezdu z pásového na kolový pouhým sejmutím pásů a zdvihnutím prostředních pojezdových kol. Hlavní pojezdová kola nebyla odpružená, což pro vozidlo znamenalo značná omezení při pohybu jak na pásech, tak i bez nich, hlavně rychlost byla poměrně omezená, o průjezdnosti v terénu ani nemluvě. Ale hlavním problémem byla poměrně malá spolehlivost, daná především narychlo řešenou konstrukcí.
Z dnešního pohledu se může zdát, že model M1919 byl řešen podle klasického schématu, shodného ( dnes!!! ) pro většinu tanků ( pomíjím podvozek ), ale v tehdejší době to rozhodně jen těžko mohl někdo tušit.
Zadní náprava tanku sloužila vždy jako hnací, přední náprava byla řiditelná, v případě jízdy po pásech bylo řízení samozřejmě zablokované a tank byl řízen pomocí brzdění pásu. Toto schéma se stalo základem všech dalších konstrukcí J. W. Christieho, samozřejmě po nezbytných úpravách. Sundávání pásu pro jízdu na komunikacích, případně v lehčím terénu zvyšovalo rychlost,dojezd a snižovalo spotřebu. To, že se tank pohyboval značnou část doby pomocí kolového podvozku navíc šetřilo pásy které v té době měli poměrně krátkou životnost. Demontáž pásů trvala vycvičené posádce kolem 15 minut.
Hlavní výzbroj tanku, kanón r.57 mm s krátkou hlavní byla umístěna ve spodní věži, doplňkovou výzbroj tvořil kulomet r. 7,62 mm v horní věži. Jako pohonná jednotka byl použit vodou chlazený šestiválec Christie o výkonu 120 koní s čtyřrychlostní převodovkou a samostatnou zpátečkou ( obraceč smyslu chodu ) takže tank dosahoval stejné rychlosti v před i vzad.
TTD:
Typ: M1919
Osádka-------------------------3 osoby ( řidič a dva střelci )
Výzbroj:
-kanón--------------------------57 mm s krátkou hlavní
-kulomety----------------------1x 7,62 mm
Pancéřování-----------------6,35--25,4 mm
Hmotnost----------------------13,5 t
Max. rychlost:
Kola-----------------------------22 km/h
Pásy----------------------------11 km/h
Dojezd:
Kola-----------------------------120 km
Pásy----------------------------56 km
Christie M 1921
Armádu typ M1919 celkem zaujal, ale považovala ho za nehotový, hlavně díky značné poruchovosti a nepříliš velké průjezdnosti. Proto ho vrátila výrobci k úpravám. Christie ovšem z nějakého důvodu začal tank radikálně přestavovat. První úprava ovšem řešila jednu z výtek armády, přední náprava byla vybavena odpružením které bylo vyřešeno pomocí vinuté pružiny. Může se to sice zdát málo, zadní náprava byla pořád pevná, ale i tak se vlastnosti tanku poměrně dost zlepšily. Nejradikálnější přestavbou ovšem prodělala korba, vlastně se úplně změnila koncepce vozidla.
Z tanku byly odstraněny obě věže a výzbroj se přesunula do trupu. Kanón r.57 mm byl umístěn v přední části korby a kulometná výzbroj posílená na dvě zbraně v samostatných lafetách byla umístěna po stranách kanónu. Armádě se vozidlo velmi líbilo, po prvních zkouškách vážně uvažovala o zavedení do výzbroje. Jenž s postupem času se opět začaly množit závady způsobené poddimenzováním vozidla a vojáci přišli na to, že vozidlo se v terénu pohybuje pořád poměrně špatně. Navíc malý vnitřní prostor neumožňoval umístění více členů posádky a osádka tanku ve čtyřech lidech nemohla ovládat tři samostatné zbraně, hlavně u kanónu to značně snižovalo rychlost PALBY.
TTD:
Typ: M1921
Osádka-------------------------4 osoby ( řidič a dva střelci )
Výzbroj:
-kanón--------------------------57 mm s krátkou hlavní
-kulomety----------------------2x 7,62 mm
Pancéřování-----------------6,35--20 mm
Hmotnost----------------------14 t
Max. rychlost:
Kola-----------------------------22 km/h
Pásy----------------------------11 km/h
Dojezd:
Kola-----------------------------160 km
Pásy----------------------------100 km
Takže se už těším.
