Prototyp : Gun Motor Carriage T6
Sériové označení : Gun Motor Carriage M 12
Počtem nepatřilo k nejrozšířenějším typům, ale měly nezastupitelnou roli v bojových operacích. Byly nasazeny pouze ve válce v Evropě po vylodění v Normandii v počtu 74 kusů z celkově vyrobených 100 kusů. Vývoj započal v roce 1940 v rámci programu generálního přezbrojení a modernizace ozbrojených sil. Podvozek byl využit z dolní části korby nového tanku M 3 General Lee. Prototyp byl zkoušen od června 1941 do poloviny roku 1942. Oproti M 3 byl motor přesunut do středu korby, převodovka a hnací kola byly vpředu. V průběhu zkoušek bylo zjištěno, že podvozek je příliš krátký pro obsluhu děla při střelbě z korby, proto byla zadní část korby upravena jako hydraulicky sklápěcí plošina. Tato tvořila zároveň opěru při střelbě. Výroba první série 50ti kusů byla zahájena ještě před jeho standartizací a ukončena v listopadu 1942. Druhá 50ti kusová série byla vyrobena do března 1943. Tyto série byly dále zkoušeny a výsledkem bylo rozhodnutí o provedení modernizace. K modernizaci bylo určeno 75 kusů ( ve skutečnosti 74 ), zbývající byly určeny pro výcvikové účely. Z modernizovaného počtu bylo postaveno 6 oddílů, každý o 3 bateriích po 4 dělech a 4 transportérech munice M 30. Zbývající 3 kusy byly určeny jako rezervní. Modernizace byla ukončena v květnu 1944 a všechny byly odtransportovány do Evropy. Bojové použití : Vyzbrojeno bylo 6 oddílů čísel 174., 258., 557., 987. a 991., každý podřízený armádnímu sboru. Vzhledem k tomu, že byly samohybné a tím vysoce mobilní, byly přidělovány poté, co boje nabyly manévrového charakteru, jednotlivým pancéřovým divizím. Bez problémů dosahovaly vzdálenosti 200 km za den, rekordem bylo 320 km. Po ukončení války byly vzhledem k zastaralosti podvozku převedeny do zálohy a brzy poté i vyřazeny z výzbroje. Jeho nástupcem se stalo samohybné dělo prototypového označení T 83 na podvozku tanku Sherman a vyzbrojeného dělem 155 mm M2 Long Tom, které bylo zavedeno pod označením M 40. Ukázalo se tak povedené, že bylo vyzbrojeno těžkou houfnicí 203 mm, prototyp označen T 89, zaveden jako M 43. Ale o těchto až příště.
Obrázek vlevo : nahoře prototyp M 30, vpravo je dobře vidět technické řešení zadní sklopené plošiny
Oproti prototypu byly provedeny následující změny :
---nové pojezdové ústrojí z tanku M 4 se zesíleným odpružením
---nová sklápěcí plošina s ručním spouštěním a pokrytá plechy pro usnadnění pohybu obsluhy, v pochodové poloze tvořila sedačku pro obsluhu
---přesunutí akumulátorů na předek pravého sponsonu ( to znamená bok korby nad pásy ), což způsobilo jeho prodloužení a likvidaci bočního průlezu druhého řidiče ( pomocníka prvního řidiče )
---doplnění ochrany prostoru obsluhy děla zvýšením výšky pancéřování boků bojového prostoru a zaměřovacích přístrojů štítkem, obojí o síle 19 mm
---zamontování úchytů do prostoru osádky pro pohotovostní zásobu munice
Takticko technická data a popis :
---Hmotnost : prázdná 24,9 t, bojová 26,8 t
---Rozměry : Délka celková ( sklápěcí plošina v pochodové poloze ) 6770 mm, šířka celková 2675 mm, výška 2880 mm, světlost 430 mm, šířka pásu 420 mm
---Měrný tlak na půdu : 0,85 kg/cm2
---Překonává : svah 30°, příkopy o šířce 230 cm, stěny o výšce 60 cm, brody o hloubce 100 cm
---Pancíř : horní část čela – 25 mm, dolní část čela – 51 mm, boky nad pásy – 16 mm, dolní část boků 19 mm, týl – 19 mm, strop a dno - 13 mm,
--- Motor : hvězdicový letecký benzínový čtyřtaktní devítiválcový o objemu 15,9 dm3 Wright Continental R975C1 chlazený vzduchem o výkonu 400 koní ( 300 kW ) při 2400 otáčkách za minutu, měrný výkon 10,2 kW / tunu
---Rychlost : maximální 35 – 40 km/h, na krátkou vzdálenost až 56 km/h, pochodová 30 – 40 km/h.
---Počet rychlostí : 5 pro jízdu vpřed, 1 pro jízdu vzad
---Palivo : 755 litrů 80ti oktanového benzínu v bočních sponsonech umožňovalo dojezd 225 km na silnicích
Obsluha : 6 osob : první řidič a jeho pomocník v přední části korby, 4 členové obsluhy děla - dva podélně levého boku korby, dva na sklápěcí plošině, po každé straně závěru jeden ( každá sedačka byla vybavena bezpečnostním pásem )
Výzbroj : 155 mm dělo M1918M1, několik prvních včetně prototypu mělo typ M1917A1, ovládání náměru i odměru bylo pouze ruční
Délka hlavně : 5639 mm ( délka v rážích 36,4 ), šroubový vodorovný závěr otevíraný vpravo
Odměr : po 14° vlevo i vpravo, náměr : - 5°, + 30°
Zaměřovače : teleskopický M 53 pro střelbu z bezprostřední vzdálenosti a optický panoramatický M 6, dále dělostřelecký kvadrant M 1918A1 pro nepřímou střelbu
---Munice : dělená, 10 kusů jako pohotovostní v bojovém prostoru takto : střely – nastojato po obou stranách korby, vlevo 6, vpravo 4, nábojnice s prachovými náložemi – naležato 2 pod zámkem děla,další 2 pod nimi, 6 v levém sponsonu pod sedadly obsluhy, zbytek na vozidle M 30
*protipancéřová s balistickou čepicí ( APBC/HE ) AP M112B1, hmotnost střely 45,36 kg, průbojnost při sklonu pancéřové desky homogenní 60° :127 mm na dálku 500 yardů ( 460 m ), 119 mm na 1000 yardů ( 900 m ), pro desku povrchově tvrzenou 109 mm na dálku 500 yardů, 102 mm na 1000 yardů
*tříštivotrhavý HE M101 Shell, hmotnost střely 42,96 kg, dostřel s maximální náplní 18400 m
*dýmový WP M104 Shell Smoke, hmotnost střely 44,53 kg
Mimo to měl pro vlastní obranu pouze osobní zbraně obsluhy, a to 5 karabin M 1 a jeden granátomet M 8. Kulometem vyzbrojen nebyl, tuto obranu zajišťoval muniční transportér M 30.
Muniční transportér M 30
Prototyp : Cargo Carrier T 14
Sériové označení : Cargo Carrier M 30
Již v březnu 1942 bylo zřejmé, že bude potřeba prostředek o stejné rychlosti a průchodivosti. Byl použit prototyp T6 čísla U.S. 307053, který byl upraven na tento transportér. Změny se týkaly bojového prostoru. Z první 50ti kusové série bylo v listopadu 1942 hotovo 38 kusů. Není přesně zjištěno, kolik jich bylo vyprodukovaných, ale z organizační struktury vyplývá, že na každé dělo M 12 připadal jeden transportér M 30. V bojového prostoru bylo možno uskladnit 40 nábojů, střely naležato v přední části 5 vrstev po 8 kusech v zásobníku, náložky nastojato ve sponsonech, a to 9 v prodloužení pravého sponsonu za palivovou nádrží a v levém 21 kusů, dále ve dvou schránkách na podlaze po 5 kusech. Celková hmotnost munice činila 2,5 tuny. Zadní rampa byla sklopná, ve sklopené poloze usnadňovala zásobování municí, v pochodové poloze tvořila sedačky pro 3 muže obsluhy. Čtvrtý seděl na konci levého sponsonu, sedíce bokem ke směru jízdy v jedné linii s ostatními. Mimo osobních zbraní osádky byl vyzbrojen velkorážním kulometem 12,7 mm M2HB se zásobou 1000 nábojů. Umístěn byl na kruhovém otočném věnci v zadní části muničního prostoru. Jelikož děla M 12 nebyly kulometem vyzbrojeny, měly za úkol také blízkou obranu, a to i proti letadlům.
Bojová hmotnost : 20,7 tuny, délka celková 6040 mm, výška ( bez kulometu ) 2840 mm, světlost 480 mm.
Zdroj : Nowa technika wojskowa č. 12/98, Pavel Žurkowski
(je to vtip, tak to tak prosím berte) Ale to pokračování myslím upřimně.
