PALBA.CZ

A hlavně je vcelku zajímavý ..

Petrz píše:Ovšem opačná situace je u HE střel, kde trhavá střela kanónu M1A1 vážila cca. 5,85 kg a obsahovala pouze 390 gramů trhaviny.Bylo to(prý) z důvodu vysoké počáteční rychlosti,kdy střela musela snášet velké tlaky a musela mít silnější stěny. Nálož o menší hmotnosti tak musela rozložit na fragmenty silnější plášť, z čehož plyne podstatně menší kinetická energie střepin (podle mne).
Oproti tomu HE střela KwK 40 označovaná Sprgr.34 o hmotnosti 5,75 kg měla cca.685 gramů trhaviny, její počáteční rychlost byla 550 mps.
Takže v účinnosti proti nepancéřovaným cílů měl Panzer IV navrch.

Toto je otázka, ktorú možno posúdiť len empiricky, experimentom - napríklad skúškou na drevených zástenách, pretože spôsob rozkladu tela strely sa nedá jednoduchým spôsobom odvodiť z hmotnosti strely a jej náplne. Celkom podstatnú úlohu hrá druh náplne a materiál tela a jeho tepelné spracovanie.
Pri ničení ohnísk odporu, palpostov delostrelectva a guľometov celkom postačuje účinný dosah črepín sto metrov (menšia náplň), hlavne aby ich bolo dosť na "vyčistenie" zasiahnutého priestoru - teda z väčšej hmotnosti plášťa. črepiny s nadmernou kinetickou energiou a veľkým dosahom sú do istej miery nevhodné - pri dosahu pol kilometra už ohrozujem aj vlastné jednotky.

Ťahače a podvalníky - je to zabúdaný a pritom celkom podstatný prvok operačnej mobility vojska.

Toto je otázka, ktorú možno posúdiť len empiricky, experimentom - napríklad skúškou na drevených zástenách, pretože spôsob rozkladu tela strely sa nedá jednoduchým spôsobom odvodiť z hmotnosti strely a jej náplne. Celkom podstatnú úlohu hrá druh náplne a materiál tela a jeho tepelné spracovanie.

A jsou nějaké výsledky testů k dispozici?
Také by ne v této souvislosti zajímalo,jakým způsobem se provádí. Mne totiž dost překvapilo, že 122mm HE granát byl jen o 39% účinnější než 88mm(KwK 43). Podle jakých kritérií se tedy určuje účinnost granátu?

Dnes som dostal informáciu o jednoduchej finte, ktorou miatli Briti Nemcov. Na tankoch Sherman Firefly s protitankovým kanónom ráže 76,2 mm a dlhou hlavňou používali jednoduchú kamufláž(na obrázku), ktorá zdiaľky pripomínala obyčajný Sherman s krátkou hlavňou. Kanón OQF 17 však nebol žiadne oklepávatko farby a nepríjemné prekvapenie bolo na svete!

-

IgorT píše:Dnes som dostal informáciu o jednoduchej finte, ktorou miatli Briti Nemcov. Na tankoch Sherman Firefly s protitankovým kanónom ráže 76,2 mm a dlhou hlavňou používali jednoduchú kamufláž(na obrázku), ktorá zdiaľky pripomínala obyčajný Sherman s krátkou hlavňou. Kanón OQF 17 však nebol žiadne oklepávatko farby a nepríjemné prekvapenie bolo na svete!

Při dnu D nebyl tanků Firefly dostatek, tak každá tanková četa byla vyzbrojena vedle běžných tanků Sherman pouze jedním Firefly. Ty se pak samozřejmě stávaly prioritním cílem pro nepřátelské tanky a protitankové dělostřelectvo. Není proto divu, že se snažily jejich posádky co nejvíce "zapadnout do davu" a toto byla vcelku jednoduchá metoda.

Daly se Světlušky identifikovat jinak než podle délky kanonu? Celé mi to přijde tak, že na pár set metru poznal každy prd, než konkrétni verzi tanku. Možná se mýlím, ale přijde mi že dnešní znalosti tankové techniky jsou i u amatéru na jiném levelu než kdysi u "profesionalu".

Ke kvalitě Shermana. Když jsme to téma probírali naposled, objevil se tu odkaz na článek v ruštině, včetně překladu. V tom článku vzpomínal velitel čety Shermanů v Rudé armádě na válečné doby a ten tank hodně chválil a z mnoha důvodů. jediné kritické bylo, že se rád převracel a i o tom řekl, že mu převrácení zachránilo život, protože se jednou jeho tank převrátil a než ho postavili na pásy, padli ostatní do léčky. Velice také ocenil odolnost Shermana proti výbuchu munice při požáru, což byla bolest T-34.

josefg píše:Ke kvalitě Shermana. Když jsme to téma probírali naposled, objevil se tu odkaz na článek v ruštině, včetně překladu. V tom článku vzpomínal velitel čety Shermanů v Rudé armádě na válečné doby a ten tank hodně chválil a z mnoha důvodů. jediné kritické bylo, že se rád převracel a i o tom řekl, že mu převrácení zachránilo život, protože se jednou jeho tank převrátil a než ho postavili na pásy, padli ostatní do léčky. Velice také ocenil odolnost Shermana proti výbuchu munice při požáru, což byla bolest T-34.

Sherman Firefly vyšiel v hodnotení tankov celkom dobre aj v poslednej (novembrovej,listopadovej) Válke revue. Miroslav Mašek tam v zaujímavom článku porovnáva Panther Ausf.G, T-34/85, Sherman Firefly a Cromwell VII. Okrem slovného hodnotenia spracoval tabuľku s hlavnými kritériami: mobilita, palebná sila, pasívna ochrana, náklady a prevádzka. Najlepšie vyšiel Panther, T-34 a Sherman približne narovnako, Chromwell najhoršie. Hodnotil hviezdičkami od 0 po 5.(5* je najvyššie hodnotenie)

Ve svém životě jsem přečetl i několik rozhovorů s bývalými tankisty RA. Ačkoli si uvědomuji jak nepřesné mohou tyto vzpomínky v detailu být, základní věci si pamětníci většinou pamatují. Co se Shermanů týče, si pamatuji, říkali, ze byl nejlepší ze všech lend-lease tanku, a ze se téměř vyrovnal T-34-76. Byl prý hůře pancéřován, mel slabší kanón a horší průchodivost terénem. Na druhou stranu byl komfortnější, tišší při jízdě (Téčka prý většinou neměla gumové bandáže a tak pásy prý rachotily na kilometry) a taky prý převodovka v přední části trupu zvyšovala pravděpodobnost přežití v případě zásahu do této části.

Ohledně palebné síly Shermena proti T-34/76, zajímavé je srovnat jejich účinost podle sovětských testů ostřelování Tigera.

Pro 75mm bylo konstatováné, že munice M72 probíjí boční pancíř TIgeru na 625 metrů a munice M61 probíjí věžový pancíř (tloušťka 82mm) na vzdálenost 650 metrů. Čelní pancíř věže ani korby (110mm) nebyl probit. Souhrné hlášení konstatuje, že ze vzdálenosti 600 metrů protipancéřová střela probíjí pancíř věže (82 mm).

To zhruba odpovídá testům ukořistěných Tigrů z Tunisu, kdy boční superstruktura (pancíř 82mm) byla probita střelou M61 na vzdálenost 800 yardů (730 m) při kolmém dopadu, při dopadu pod úhlem 30 stupňů se rozpadla bez probití. Lépe si vedla APC střela 6liberky. Čelně ovšem dokázal pancíř Tigeru (102mm) probít jen 17ti liberní kanon a to klasickou AP střelou na vzdálenost 1600 yardů (1460 m).

Pro porovnání, při stejných sovětských testech pro 76,2mm F-34 sovětská komise prohlásila, že pancíř věže Tigeru (82mm) nebyl prostřelen protipancéřovou střelou na vzdálenost 200 metrů. Střela se o pancíř deformuje. Podkaliberní střela neprobíjela pancíř čela věže (100 mm) ze vzdálenosti 500 m.

Takže oficiální závěr je, že Sherman ze 75mm kanonem je při palbě proti Tigeru účinější než T-34/76. Ten ho překonává jen při použití podkaliberní munice. S tou by měl být schopen prostřelit čelní pancíř věže Tigeru na vzdálenost 200 (až 300) metrů.

Fotky kořistních Shermanů:
http://www.warhistoryonline.com/war-art ... hands.html

Obrázky typov veže Shermana s dátumom výroby:

Doplnil som fotky Sherman Tank ( Grizzly ) Canadian built M4-A1(1943). Ide hlavne o vnútorný priestor:

na stránkách VHÚ je velmi krátký článek o dobývání Brna v dubnu 1945 http://www.vhu.cz/dobyvani-brna-provaze ... -stranach/

O používání Shermanů v gardových jednotkách RA jsem slyšel, ale že byly ve výzbroji ve vrcholné fázi války na jaře 45, a že si tyto tanky na území ČSR zabojovaly víc na jižní Moravě než v Plzni - to je pro mě opravdu překvapení.

Stejně jako ta fotka zničeného Stuarta.

Shermany vydržely v rámci bojového nasazení u RA docela dlouho např. na Dálném východě se zúčastnily i Mandžudské operace přičemž měly největší procentuální bojeschopnost ze všech typů tanků (vyjma tančíků a T-27, které na tom byly stejně). Z 250 jich bylo bojeschopných 250!

Skeptik píše:Ve svém životě jsem přečetl i několik rozhovorů s bývalými tankisty RA. Ačkoli si uvědomuji jak nepřesné mohou tyto vzpomínky v detailu být, základní věci si pamětníci většinou pamatují. Co se Shermanů týče, si pamatuji, říkali, ze byl nejlepší ze všech lend-lease tanku, a ze se téměř vyrovnal T-34-76. Byl prý hůře pancéřován, mel slabší kanón a horší průchodivost terénem. Na druhou stranu byl komfortnější, tišší při jízdě (Téčka prý většinou neměla gumové bandáže a tak pásy prý rachotily na kilometry) a taky prý převodovka v přední části trupu zvyšovala pravděpodobnost přežití v případě zásahu do této části.

Sherman byl základní tank (tažný kůň) celé války v Západní Evropě asi tak jako Panzer IV v Německu a T 34 na Východní frontě. Jeho působení v Tichomoří je ale možno přirovnat k působení a významu Tygrů v Evropě. Na tomto bojišti neměl konkurenta.

Kudy tudy ze Shermana

odminovací Sherman Crab

výsledky postřelovacích zkoušek M4A3

Vzpomínka na Shermany v SSSR

Plukovník Dmitrij Fjodorovič Loza (1922-2001), skončil válku jako velitel sovětské tankové brigády vyzbrojené tanky Sherman, zmiňuje pár velice zajímavých informací o pásech těchto tanků: "...díky tomu, že Shermany měly pásy potažené vrstvou gumy, byla jejich životnost dvakrát delší než u ocelových pásů, které navíc dělaly velký hluk. Pásy u tanků T-34 vydržely průměrně 2 500 kilometrů, u Shermanu 5 000 kilometrů. V roce 1944 jsme v Rumunsku zažili vedra kolem 30 stupňů Celsia. Když jsme jeli asi 100 kilometrů po dálnici, guma se začala tavit a odlepovat po kusech. Najednou všude lítala guma, kola se začala zasekávat a tanky dělaly ohromný rachot. Museli jsme na tři dny zastavit. Další nevýhodou těchto pogumovaných pásů bylo, že na lehce zmrzlém povrchu tank klouzal jako tlustá kráva. Museli jsme kolem nich omotávat ostnaté dráty nebo cokoliv, co zvýšilo přilnavost. Později nám z Ameriky dodali i speciální bloky pásů s ostny. Celkem jich bylo pro každý tank čtrnáct. To ostatně dokládá jednu velmi pozitivní věc u amerických vozidel. Kdykoli Američané zjistili, že je na jejich tancích nevyhovujícího, velmi rychle zjednali nápravu a přišli s nějakým řešením."

http://www.radiodixie.cz/clanek/tanky-s ... -pametnika


Plukovník Dmitrij Fjodorovič Loza (1922-2001)

Hodně zajímavý článek. Docela by bylo fajn, kdyby u nás vyšla Lozova kniha.

Systém nočního vidění na tanku Sherman

V roce 1942 Američané zkoušeli osadit tank Sherman systémem pro noční vidění. Na vnějším pancíři byly dva reflektory s infračervenými filtry. Řidič tanku sledoval okolí pomocí upraveného periskopu, pomocí snímače. Systém byl nejspíš napájen elektřinou ze samotného tanku, případně externím akumulátorem (baterií). Není mi známo, jaký měl systém dosah, ale patrně kolem 100 metrů. Systém fungoval, ale nebyl dostatečně dobrý, aby byl zaveden do služby. Trvalo tak dalších 10 let, než vznikl spolehlivý systém nočního vidění. V USA se testoval rovněž ruční systém nočního vidění, osaditelný na pušku, ale tak jako v případě tanku, i zde se jednalo pouze o experimentální kousek. Nutno podotknout, že první elektronooptický převaděč obrazu tzv. EOP, byl sestrojen ve společnosti Philips. Tradice zde tedy byla dosti velká.

http://www.theshermantank.com/sherman/t ... roduction/