Stíhač tanků Achilles

[TonyHazard]

Obrněná technika z období 2. světové války

Britský stíhač tanků M10 Achilles


Stíhač tanků Achilles verze IIC- boční pohled

Předmluva :
Britové se vývojem stíhače tanků začali vážněji zaobírat v roce 1940, když hrozilo nebezpečí invaze německých vojsk na ostrovy. Když tato situace pominula, byl projekt odložen. Šlo o vozidlo s nízkou nástavbou, plně otočnou věží a pancířem, který měl vydržet palbu německých kanónů do ráže 50 mm ze vzdálenosti 700 m. Později britští konstruktéři testovali na podvozku tanku Churchill z výzbroje vyřazené protiletadlové kanóny ráže 76 mm, instalované do neotáčivé věžové nástavby. Prototyp byl kompletní v únoru 1942. Armáda objednala na 100 strojů, a následně ji snížila o polovinu. Po nabídce stíhačů tanků M10 z americké strany byly v prosinci 1942 veškeré projekty úplně zastaveny, již vyrobené stroje se do boje nedostaly, ale byly převážně využity k experimentům. První stroje M10 byly dovezeny na britské ostrovy v roce 1943 a jeho stávající hlavní výzbroj kanón M7 ráže 76,2 mm předčil britský kanón OQF 6 ráže 57 mm, kterým byly dosud vyzbrojovány britské stroje. Stíhač tanků v roce 1942 zavedený do americké armády byl zhodnocen na stávající dobu celkem kladně. I když jeho pancíř byl tenký, měl odolat palbě kanónu ráže 50 mm, kterým byla vyzbrojena převážná většina německých tanků. Také jeho hlavní zbraň, kanón M7 ráže 76,2 mm byla zbraň, která si mimo Tigerů poradila s veškerou pancéřovanou německou technikou, použitou proti spojeneckým jednotkám. Když byly stíhači tanků M10 vyzbrojeny britské protitankové jednotky, byl jim přidělen název Wolverine. Důvod přezbrojení nastal po objevení nových německých středních a těžkých tanků, kdy začal mít americký stroj M10 problém s jejich likvidací. Stíhač tanků M10 Wolverine (rosomák) se změnil na Achilla výměnou amerického kanónu M7 ráže 76,2 mm za britský kanón OQF 17 ráže 76,2 mm. Co se týče 17liberniho kanónu, Achilles byl na druhé příčce v instalaci tohoto kanónu, před ním se nacházel pouze Sherman VC Firefly. Pro svoji funkci byl stíhač tanků Achilles pří svém nasazení v Normandii vyhledávaným cílem, a jeho mínus bylo, že byl snadno rozpoznatelný mezi ostatní technikou.

Část první : Modifikace stíhače tanků Achilles


Stíhač tanků Achilles verze IIC- pohled shora

Varianty britských stíhačů tanků Achilles
> 17-pdr.SP M10 Mk.IC (Achilles Mk. IC) : verze s klínovým tvarem protizávaží (heavy wedge counterweight), na nástavbě a věži úchyty pro dodatečné pancéřování.
> 17-pdr.SP M10 Mk.IIC (Achilles Mk. IIC) : verze se zaobleným tvarem protizávaží (duck-bill counterweight), úchyty pro dodatečné pancéřování jen na věži. (převážná část vozidel byla dodána v této verzi)
Označení mohlo vypadat i takhle :
17-pdr.SPM M10C Mk.I a 17-pdr.SPM M10C Mk.II
Písmeno C značilo vyzbrojení kanónem OQF 17.
(17pdr SP Achilles, SP - self-propelled : angl.překl. : samohybný )

Stíhač tanků Achilles verze IIC- čelní a zadní pohled

Co se týká vzhledu, přezbrojený stíhač tanků Achilles se od původního vozidla M10 Wolverine výrazně neodlišoval. Změna se dotkla pouze hlavní výzbroje, Achilles měl nainstalován 17liberní kanón OQF 17, který svými výkony vysoko převyšoval původní americký kanón M7. Britský kanón Ordnance QF 17 probil standardní municí APCBC kolmý pancíř tloušťky 140 mm na vzdálenost 500 m nebo pancíř 131 mm na 1000 m při sklonu 30°. Munice APD prorazila pancíř o síle 209 mm na 500 m a 192 mm na 1000 m, také při sklonu 30°.
Přitom americký kanón M7 stroje M10 s použitím stejného střeliva (APCBC) prorážel pancíř tloušťky 98 mm na vzdálenost 500 m a 88 mm na 1000 m, vše se sklonem 30°. Pouze s municí HVAP vyrovnával skóre s kanónem OQF 17, střely prošly pancéřovou deskou o tloušťce 140 mm na 500 m a 127 mm na 1000 m, se sklonem 30°. Další mínus pro M10 bylo, že munice typu HVAP byla dodávána nepravidelně, protože se jí vyrobilo malé množství a standardního střeliva pro 17liberní kanón měli Britové dostatek.

Překročení řeky Rýn, 24. až 31. března 1945 : Stíhače tanků Achilles pohybující se na východním břehu Rýna byly nasazeny na podporu jednotek, jejichž opuštěné kluzáky je možné vidět v pozadí, 26. březen 1945

Britský Achilles se také od M10-tky odlišoval v instalaci úsťové brzdy, což mu dávalo specifický vzhled a proto docházelo maskování malbou na tuto kanónovou brzdu a protizávaží na zadní stěně věže. Další, už ne tak viditelný rozdíl byl, že Achilles zprvu obdržel dodatečné pancéřování na čelní desku korby a věže, také na jejich boky, později bylo tento pancíř přidáván jen na čelo a boky věže. Při výměně dostal příslušný kanón štít, který upravoval krytí z důvodu rozdílného průměru hlavně. Změna kanónu nedělala problémy, protože mezitím byl americkými vývojáři vymyšlen zjednodušující postup. Ne všechny vyrobené verze mohly být upraveny na instalaci britského 17liberniho kanónu, protože některé výrobní varianty byly uzpůsobeny pouze k nesení amerického kanónu M7. V průběhu roku 1943 bylo dovezeno na britské ostrovy asi 845 strojů M10, přičemž určitá část neměla namontován kanón M7. Britské velení zamýšlelo přezbrojit do plánovaného dne "D" asi jeden tisíc stíhačů tanků M10 na Achilly, ale pravděpodobně dalo přednost přezbrojení Shermanů na variantu Firefly. Výměna kanónů tak byla započata začátkem dubna 1944 a ke dni zahájení invaze na evropský kontinent proběhla výměna pouze u 124 vozidel. V prosinci roku 1944 tento stav vykazoval 816 vozidel, přičemž jen v předchozím měsíci bylo tak upraveno na 152 strojů. Zpoždění se podepsalo na tom, že britské protitankové útvary dorazily do Normandie převážně na původních stíhačích tanků M10, a ty osádky, které z jakéhokoli důvodu přišly o Achilla, obdržely jako náhradu standardní stroj M10, což se jich samozřejmě vůbec nelíbilo. Také přičlenění stíhačů tanků do podřízenosti Královských pancéřových sborů se nevyplnilo, jednotky spadaly pod velení Královského dělostřelectva. Do ukončení bojů na evropském kontinentu prošlo modifikací 17-tiliberkou na 1100 vozidel (jiný pramen informací uvádí jen 1017, další pak 1391), z celkově 1648 dodaných stíhačů tanků M10.

Stíhače tanků Achilles IC, pravděpodobně ze 773. praporu stíhačů tanků se přesunují do nového postavení, léto 1944, Normandie.

Technická data stíhače tanků Achilles :
> hmotnost : 29,6 t
> rozměry : délka : (s kanónem) 7010 mm, délka nástavby 5970 mm, šířka : 3050 mm, výška : 2570 mm
> posádka : 5 (velitel, řidič, 3 obsluha kanónu)
> pancíř : 9 - 57,2 mm
> výzbroj : kanón Ordnance QF 17 (ráže 76,2 mm), 50 nábojů, protiletadlový kulomet Browning M2HB ráže 12,7 mm (420 nábojů)
> pohon : dvojici vznětových motorů General Motors 6046, každý s výkonem 276 kW (375 HP)
> výkon / hmotnost : 12,5 hp / t
> podvozek : typ VVSS
> dojezd : 300 km
> rychlost : silnice 51 km/h
> překonávání překážek : brod 0,90 m, svislá stěna 0,60 m, zákop o šířce 2,5 m

Část druhá : Použití a služba stíhače tanků Achilles


Nasazení stíhačů tanků Achilles v severní Francii, 1944. Tato vozidla byla zcela charakteristická a snadno identifikovatelná, jejich výtečný kanón zapříčinil, že se stala prioritním cílem. O ,,zájmu" o toto vozidlo svědčí tři průstřely ve věži.

Než se dostaly stíhače tanků do výzbroje britské armády, tato zprvu používala v svých pěších útvarů standardní tažený protitankový kanón OQF 6, který byl malý, lehký a mimo tanků Tiger a Panther byl schopný zničit ostatní pancéřovou techniku nepřítele. Jeho mohutnější "brácha" britský tažený kanón OQF 17 si s těmito "monstry" poradil, ale na druhou stranu byl to těžký a problémový kanón, který na přípravu palebné pozice, která obnášela zakopání a maskování zaúkoloval osádku skoro na 12 hodin. Jak už bylo prověřeno, na tuto činnost nebýval čas, neboť protivník se vrhal do protiútoků bez přípravy, s využitím momentu překvapení. Obsluhám 17liberním děl tak nezbýval čas na přípravu výhodných palebných postavení, ze kterých by se dalo ve skrytu střílet na německé stroje vyrážející do útoku. Americké stíhače tanků měly fungovat jako lovci tanků, Britové však počítali se stíhači tanků Achilly jako s rychlou tankovou protizbraní, účinně pomoci a podpořit pěchotu při německém protiútoku podporovaném tanky. V průběhu bitvy se tažené 17liberní děla odvezou zpět a vytvoří druhý obranný sled. Jmenovaný zámysl zvýhodňoval slabě pancéřované stroje Achilles, které tak využily momentu překvapení a vypálily první, převážně likvidační palbu. V praxi to probíhalo úplně jinak, na tyto podpůrné akce byly posílány standardní vozidla M10, a přezbrojené Achilly pak dělaly ochranný "doprovod" tankovým jednotkám, které disponovaly technikou nemající tanky s kanónem OQF 17, jako třeba stroje Churchill a Cromwell.

Stíhač tanků Achilles překonává řeku Savio pomocí speciálního vozidla Churchill ARK, který byl vtažen do řeky, 24. října 1944

Při invazi se první stíhače tanků Achilles dopravily na pobřeží Normandie dislokované v jednotkách Královského dělostřelectva a Královského kanadského dělostřelectva. Pravděpodobně nejlepší akcí stíhačů tanků Achilles se označuje jejich působení v operaci "Charnwood", které se mimo jiné účastnilo 8 stíhačů tanků Achilles z oddílu B, 245. baterie 62. protitankového pluku, Královského dělostřelectva připojené k Hamiltionově lehké pěchotě. Smíšená německá skupina tanků PzKpfw IV a Pantherů z 12. SS Panzer divize se pokusila znovu dobít město Buron, které měli v rukou Kanaďané. Jmenovaných 8 Achillesů oddílu B si zřídilo obranné postavení v sadu v jižní části směrem na Abbaye d'Ardenne. Německé tanky byly při protiútoku touto dobře ukrytou skupinou zaskočeni a po ztrátě 13 tanků se stáhly.

Britské stíhače tanků Achilles byly používány i po druhé světové válce, například izraelskou armádou.

První stíhače tanků Achilles z britského Pluku dobrovolníků vjela do města La Roche-en-Ardenne v prosinci 1944. (památník)

Muzea a památníky
Belgie: Brusel: V královském muzeu historie vojenství je na volné ploše umístěn M10 Achilles. V bruselském muzeu se nachází převážně základní typy amerických a britských tanků.
La Roche v Ardenách: Stíhač tanků M10 Achilles stojí na nízkém podstavci jako památník na kruté boje v Ardenách koncem roku 1944.
Bastogne: Před historickým centrem belgického města, stojí na památku stíhač tanků M10 Achilles.

Modelářský koutek
Model stíhače tanků M10 Achilles (Dave Williams)

Zdroje :
válka.cz, military.cz,
world war II, wikipedie,
kn. Tanky a bojová vozidla 2. světové války, nakl. Naše vojsko (Leland Ness),
kn. "Tanky" nakl. Naše vojsko, 2006 (aut. Chris Chant).
Fota : world war II, google images

[Petrz]

Achilles měl naistalován 17liberní kanon OQF 17, který svými výkony vysoko převyšoval původní americký kanon M7

článek je pěkný a čtivý(jako většina těch, které jsem od tebe četl), ale s tímto tvrzením plně nesouhlasím. V průbojnosti 17 liberní dělo sice 3 palcový kanón překonával, v přesnosti však tomu bylo přesně naopak. Podle toho co vím měl 17 liberní kanón velmi velký rozptyl, zejména při palbě s APDS municí. Mám program pro výpočet pravděpodobnosti zásahu děl DSV. Zadal jsem do něj cíl o velikosti Panthera pro APDS(APCBC) střelu, a o velikosti čela věže Panthera pro HVAP střelu. Světe div se vyšlo mi, že na 1000 metrů měl 76,2 mm kanón větší(stejnou oproti APCBC střele) šanci zasáhnout věž Panthera, než 17 liberní dělo celý tank.

[kopapaka]

Petrz:

V průbojnosti 17 liberní dělo sice 3 palcový kanón překonával, v přesnosti však tomu bylo přesně naopak.Podle toho co vím měl 17 liberní kanón velmi velký rozptyl, zejména při palbě s APDS municí. Mám program pro výpočet pravděpodobnosti zásahu děl DSV. Zadal jsem do něj cíl o velikosti Panthera pro APDS(APCBC) střelu, a o velikosti čela věže Panthera pro HVAP střelu. Světe div se vyšlo mi, že na 1000 metrů měl 76,2 mm kanón větší(stejnou oproti APCBC střele) šanci zasáhnout věž Panthera, než 17 liberní dělo celý tank

To je sice hezké, jenže pokud ses dobře díval, tak bys měl vědět:

Další mínus pro M10 bylo, že munice typu HVAP byla dodávána nepravidelně, prože se jí vyrobilo malé množství a standardního střeliva pro 17liberní kanon měli Britové dostatek.

Co já vím, tak se 17ti liberky docela trefovaly a probíjely, pokud máš pravdu i ty, tak se i ten americký kanón trefoval. Ale probití nebylo tak časté, pokud " náhodou " neměl tu " lepší " ( HVAP ) munici.
Tony to ( asi ) myslel tak, že s běžnou ( a dostupnou!! ) municí byl 17liberní kanon OQF 17 rozhodně účinější.

[Petrz]

Jasně, s klasickou municí na tom byl 17 liberní kanón mnohem lépe. Jen jsem chtěl poukázat na to, že nebyl lepší jednoznačně. Jinak APDS munice byla, podle toho co vím, opravdu nepřesná. Vycházím z tohoto testu: http://www.wargaming.info/ww2/ustest3.htm
Také na těchto stránkách je zajímavý poslední řádek tabulky průbojnosti u M10 Wolverine: http://www.tarrif.net/

[TonyHazard]

Pánové Petrz a kopík, děkuji.
Myslím, že neexistuje článek (kdekoli), který by byl stoprocentní, vždy se najde nějaká nepřesnost, chyba či překlep, o kterých lze v klidu diskutovat (nemyslím tuto diskuzi).
Nebráním se žádné diskuzi, beru jakékoliv doplnění, vyslechnu si i nepodložené úvahy. Jelikož neovládám cizí jazyky, pomáhám si překladačem google a je možné, že jsem to nepřesně pochopil. Uznávám výhradu ohledně "vysoko převyšujícího kanonu OQF 17".
Projel jsem si další fakta, není to tak markantní rozdíl výkonnosti. Ono porovnávat různé zbraně, různou munici je někdy zavádějící.

Britský stíhač tanků Achilles na vojenské show "Válka a mír" v roce 2008

[Petrz]

TonyHazard, v pohodě, to nebyla ani tak výtka k článku, ten mi přijde(pokud mohu soudit) dobře zpracovaný a i objektivní. Ono kdyby nebyl 17 liberní kanón výkonnější, asi by ho Britové do M10 nemontovali. Mne spíše vadí, že bývá považován za jedinou zbraň, schopnou poradit si německými šelmami a ostatní kanóny byly proti nim bezmocný. To částečně asi platí v případě Panthera(čelně) pokud nebyla k dispozici HVAP munice, u Tigera měl podle mne šanci i 76,2 mm M1 dělo(či 3 palcový kanón) i se standardní municí.

Nebráním se žádné diskuzi, beru jakékoliv doplnění, vyslechnu si i nepodložené úvahy. Jelikož neovládám cizí jazyky, pomáhám si překladačem google a je možné, že jsem to nepřesně pochopil.

To naprosto chápu, neboť jsem na tom podobně. Z Angličtiny ještě jak takž něco pochopím, pokud vím zhruba, o čem má text pojednává, ale většinou se též spoléhám na Google.

Jinak jediné co snižovalo(jinak výborné) výkony 17 liberního děla, byl velký rozptyl. U APDS munice to bylo na hranici použitelnosti. U munice AP APBC to jen částečně devalvovalo výhodu plynoucí z velkého průřezového zatížení a vysoké rychlosti, což je plochá trajektorie letu a tudíž vysoká přesnost.
V tabulce níže jsem uvedl průbojnost (měla by pocházet z testů Aberdenu) a pravděpodobnost zásahu cíle o velikosti Panthera (vypočítanou balistickým programem).
Údaji o přesnosti si ale nejsem jistý,spíš se jedná o orientační věc sloužící k porovnání.



Je pravda, že 17 pdr APCBC a AP byl co do ničivého účinku, přesnosti a průbojnosti dobrou volbou. Na druhou stranu HVAP munice 3 inch děla byla daleko přesnější, měla srovnatelnou průbojnost, což částečně vyvažovalo fakt, že se jednalo o nedostatkovou munici.