R-60 byla velice malá střela vhodná k manévrovému boji.na krátké vzdálenosti .Těch 40 g je hodnota pro verzi ,,K"i ,,MK".Šlo o čas cca 0,2 vteřiny než střela opustila odpalovací zařízení letounu,přičemž udržela směr k cíli .Naproti tomu R-23 obou u nás používaných verzí ( R a T) byla velmi dlouhá a při hmotnousti okolo 220 kg snesla přetížení max. 6 g.Takto mi to vyprávěl kamarád bývalý zbrojíř .
Na začátku 90-tých let mělo letectvo snahu modernizovat svou výzbroj na stávajícím letadlovém parku. Migy -23 MF a ML plánovalo vyzbrojit samonavaděcí střelou Matra Maggic 2 .V r. 1992 odletěly dvě ML-ky do Francie ke zkouškám .Ty byly úspěšné ,ale nakonec záměr nebyl uskutečněn.Matry se zavěšovaly na běžné APU určené pro R-13 M,pouze mezi zástrčkou APU a kabelem střely byla vložena malá přechodka.Max přetížení Matry při odpalu 28 g, což plně dostačovalo.Francouzská střela měla větší dolet než R-73 z Migu -29 ,ale menší citlivost a slaběji manévrovala-R-73 má měnítelný vektor tahu a snesla přetížení 32 g .
Na rozdíl od Migu-23 MF ML-ka umožňovala kombinovat podkřídlovou výzbroj : 1x R-23R ,1x R-23T .Verze MF nosila vždy stejnou verzi R-23 na podkřídlových závěsných bodech, a tak měly v boji operovat dvojice letadel - jedno s 2 x R-23T a druhé s 2 x R-23R.ML-ka mohla navíc používat kanonová pouzdra UPK-23-250 na podkřídlových závěsnících.
Jak jsem již uvedl dříve,Migy-23 obou stíhacích verzí byly schopny zničit vzdušné cíle z přední polosféry - t.zv. na rakurzu,kdy se stíhač přibližoval k cíli zepředu zboku , přičemž letouny nemusely být ve stejné výšce.
Podle odborníků na palubní lokátory umožňoval RLS maskovanou střelbu. Přitom pilot napadeného letadla byl vlastním výstražným systémem mylně informován že je viděn pozemním přehledovým lokátorem.V té chvíli po něm již šla R-23 rychlostí okolo M=2,5 (samozřejmě,pokud byl cíl již v jejím dosahu) .
Zbraňový systém obsahoval tepelné čidlo - u MF-ky ,, TP-23 ", ML-ka měla modernější zařízení ,, 26-š-1".Tento systém nevyzařoval nic ,t.zn. neprozrazoval aktivně polohu letadla .
Když jsem porovnával Mig s F-16 ,šlo o stroje F-16A prvních výrobních blokú, které umožňovaly útok na vzdušného protivníka pouze ze zadní polosféry.Tyto F-16 nebyly schopny používat střelu AIM-7,natož AIM-120 .Později Belgičané a Nizozemci svoje stroje modernizovali .
Maximální doba letu závisí na mnoha faktorech .Uvedu tedy jen ty zdělené mi bývalýmí piloty .
Pří podvěšené výzbroji : 1 xR-23R , 1x R-23T a 2x R-60 K přistál pilot s ML-kou Po 1 hodině a 35-ti minutách letu . Většinu času působil ve výšce asi 9 500 m téměř na pádové rychlosti.Jednalo se o let ve prospěch Po-Sy
při t. zv. přehrazování.V r. 1985 Zkoušel 1. slp jeden stroj se třemi přídavnými nádržemi bez podvěšené výzbroje- na spotřeboměru nastaveno maximálních 6 650 l ( MF-ka měla o 400 l více) .Během letu pilot nesměl podvěšené nádrže odhodit a přistál za 2 hodiny 45 minut se zbytkem asi 750 l .Opět většinu letu operoval ve výšce 9 500 m,až posledních 30 minut sklesal na 3500 ,aby rychleji spotřeboval palivo a mohl přistát. Vystřelovací sedačka ,,KM-1M" není pro dlouhé lety ideálně nastavená -pilota již silně bolela záda .
Tato sedačka dle popisu výrobce zabezpečovala nouzové opuštění kabiny letadla při výšce letu 0 m a minimální rychlosti 130 km/h .
Mig-23
Moderátor: Julesak
-
Alchymista
- 5. Plukovník
- Příspěvky: 4883
- Registrován: 25/2/2007, 04:00
Zrýchlenie R-60 pri odpálení 40G je celkom dobre možné.
Tepelný zameriavač TP-23 a 26-š-1 mali celkom zaujímavú konštrukciu optickej časti. TP-23 maj jeden detektor, 26-š-1 mal detektorov tuším desať vo zvislom rade. Priestor bol prehľadávaný v niekoľkých riadkoch v dvoch režimoch - so širším a užším zorným poľom.
Rus to vymyslel tak, že okolo detektoru bol umiestnený rotujúci bubon so štyrmi jednoduchými objektívmi, ktorý sa mohol nakláňať.
Tepelný zameriavač TP-23 a 26-š-1 mali celkom zaujímavú konštrukciu optickej časti. TP-23 maj jeden detektor, 26-š-1 mal detektorov tuším desať vo zvislom rade. Priestor bol prehľadávaný v niekoľkých riadkoch v dvoch režimoch - so širším a užším zorným poľom.
Rus to vymyslel tak, že okolo detektoru bol umiestnený rotujúci bubon so štyrmi jednoduchými objektívmi, ktorý sa mohol nakláňať.
Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
O účinnosti zařízení ,,26-Š-1" mi vyprávěl jeden z pilotů tehdejší 41. stíhací letky, který se účastnil cvičných soubojů proti modernizovaným F-4 Phantom II 74. stíhacího leteckého křídla z Neuburgu.
,,Ten den jsme létali dva proti dvěma. Jejich mašiny byly čerstvě po modernizaci, lokátor z F-18C, na palubě rušička, přední část trupu místo plechu kompozit a další vymoženosti. Domluvené podmínky obsahovaly zákaz použití elektronického rušení, my jsme neměli útočit z přední polosféry. Manévrovat mohl každý dle libosti.
Když jsme přilítli do prostoru ( asi 1/3 Čech a 1/2 Moravy), už na nás čekali. Okamžitě jsme je měli na lokátoru. Jako vedoucí dvojice jsem to hlásil na ,,NS" (naváděcí stanoviště), jenže vzápětí mi po stranách SEI-ky probíhaly dvě vlnovky. Kvůli bezpečnosti se létalo na jedné frekvenci a ti neřádi po ohlášení zachycení začali rušit. Přepnuli jsme na tepelný zaměřovač a dál jsme se k nim přibližovali. Zase jsem hlásil zachycení. Na 16-tým kilometru jsem mohl střílet, na 12-tým už bylo vidět očima, jak kouřej. Ještě na krátkou vzdálenost R-60-ku. Mohli si hlavy vykroutit, pořád nás neviděli. Teprve,když jsme jim profrčeli 800 m za zadkem, pochopili, že je po všem."
Kamarád ještě dodal, že nebyli jediní (myšleni F-4-kaři), kdo na tento systém doplatil.
,,Ten den jsme létali dva proti dvěma. Jejich mašiny byly čerstvě po modernizaci, lokátor z F-18C, na palubě rušička, přední část trupu místo plechu kompozit a další vymoženosti. Domluvené podmínky obsahovaly zákaz použití elektronického rušení, my jsme neměli útočit z přední polosféry. Manévrovat mohl každý dle libosti.
Když jsme přilítli do prostoru ( asi 1/3 Čech a 1/2 Moravy), už na nás čekali. Okamžitě jsme je měli na lokátoru. Jako vedoucí dvojice jsem to hlásil na ,,NS" (naváděcí stanoviště), jenže vzápětí mi po stranách SEI-ky probíhaly dvě vlnovky. Kvůli bezpečnosti se létalo na jedné frekvenci a ti neřádi po ohlášení zachycení začali rušit. Přepnuli jsme na tepelný zaměřovač a dál jsme se k nim přibližovali. Zase jsem hlásil zachycení. Na 16-tým kilometru jsem mohl střílet, na 12-tým už bylo vidět očima, jak kouřej. Ještě na krátkou vzdálenost R-60-ku. Mohli si hlavy vykroutit, pořád nás neviděli. Teprve,když jsme jim profrčeli 800 m za zadkem, pochopili, že je po všem."
Kamarád ještě dodal, že nebyli jediní (myšleni F-4-kaři), kdo na tento systém doplatil.
Hneď na začiatku chcem vysloviť Popovi uznanie za veľmi prínosný príspevok, ktorý perfektne dopĺňa redboy-ov článok.
To rušenie by celkom zaujímalo aj mňa, nakoľko viem len o tom, že do F-4F ICE boli pridané nové varovné príjmače ALR-68 (V)2. Preto by som ich podozrieval z rušenia 2 spôsobmi: klasické staniolové pásiky, alebo rušenie iným typom lietadla ,ale môžem sa samozrejme mýliť.
To rušenie by celkom zaujímalo aj mňa, nakoľko viem len o tom, že do F-4F ICE boli pridané nové varovné príjmače ALR-68 (V)2. Preto by som ich podozrieval z rušenia 2 spôsobmi: klasické staniolové pásiky, alebo rušenie iným typom lietadla ,ale môžem sa samozrejme mýliť.
Je pravda, že týchto deduškov používali Nemecké RF-4E, ale o ich použití u F-4F, príp. ICE som sa zatiaľ nikde nedočítal. Išlo o systém, ktorý bol obľúbený a celkom slušne aj exportovaný, ale výkonmi nijako neoslňujúci / vadila mu hmla, piesok, teplota, zastaralá analógová konštrukcia atď. / a už koncom 70. respekt. začiatkom 80. rokov dochádza k vývoju jeho vylepšenej verzie ALQ-184 a koncom 80. rokov k prestavbe časti vyrobených kusov do tejto podoby , ale tú majú len Taiwan aUSA / použité na A-10, F-15 a F-16 /.Tak mohly mít podvěšený ALQ-119, ne?
Zase poukážem na umiestnenie tohoto podu - absolútne nevhodné na rušenie leteckých radarov, pri lete v nižších hladinách + hluché miesta.
Tu by som chcel uviesť malú poznámku v drvivej a ešte raz opakujem v drvivej väčšine, sú tieto pody umiestňované na lietadlá - kategórie rušiče a tie ktoré sú vyčlenené na proti zemné útoky.
Příběh, který jsem odcitoval téměř doslovně, se udál v průběhu přátelské návštěvy několika strojů 74. slk na základně v Čáslavi. Jednotlivé ,,souboje" vyhodnocovaly pouze štáby účastnících se jednotek, bez nestranného sboru rozhodčích-nešlo o oficiální bodování, tedy žádná diskvalifikace.
Tehdejěí rozhovor byl trochu delší.
Předchozí den létali jeden na jednoho. Každý let smíšené dvojice byl rozdělen na dvě části. Nejdříve zaujal přední pozici Phantom a vzadu letící Mig se měl udržet během manévrování na pozici ,,2". Ve druhé části letu si piloti úlohy vyměnili. Určitě to pro nikoho nebylo snadné. Pilot na pozici ,,1" volí manévr, má představu o manévrech následujících a posádka Phantomu je dvojčlenná-dělí se o sledování prostoru. Migy, dle vyjádření citovaného kamaráda, většinou pozici udržely. Druhou část letu mi podal asi takto: ,,Když se za mnou srovnal, tak jsem ho zkusil. Točil jsem vlevo a jak se začal otáčet, přešel jsem do zatáčky vpravo. Než to přetlačil, už jsem byl téměř na protikurzu. Potom jen trochu trpělivosti a nezbavil se mě."
Musím jen doplnit, že tento pilot předváděl Mig-23ML na mezinárodních leteckých dnech a různým oficiálním návštěvám, byl na tomto typu instruktorem a jeho bývalí kolegové tvrdí, že stejně dobře ovládal i zbraňový systém letadla.
Ovšem nesmíme podléhat iluzi. Modernizované F-4F měly lepší přehled o celkové situaci ve vzduchu. Získávaly informace ze systému AWACS, mohly přijímat údaje z ostatních letadel vlastní skupiny-posádka takového stroje se pohybovala v t. zv. informační kouli a mohla se připravit na případné střetnutí daleko dříve než pilot Migu-23.Také zbraňový arzenál Phantomu umožňoval palbu na mnohem větší vzdálenost. Luftwaffe v té době sice nevlastnila střely AIM-120, ale tyto F-4F je mohly používat.Také modernizovaná AIM-7, zbavená prvotních necností, má značný dosah. Na krátkou vzdálenost pak, jak většina z nás ví, využívala Luftwaffe doma licenčně produkované AIM-9L. A kanon M-61 ani představovat nebudu.
Pilot Migu-23ML musel být trpělivý a vynalézavý. Situace jej nutila přiblížit se k cíli daleko více. Pokud mohl útoči z přední polosféry, měl značnou naději uspět. Jestli-že spolupracoval se zkušeným letovodem pozemního ,,NS", část nevýhod padla.
Stejně musel pilot Migu postupovat i proti Mirage 2 000C a dalším modernějším strojům.V tomto případě ztratila 23-ka výhodu obratnosti na velmi krátkou vzdálenost, kterou měla vůči F-4F. O tom jsem již psal.
Jsem zaměřením strojař. Proto o ,,REB" moc nevím. Ale asi takto: Mám-li moderní ,,REB" kontejner, musím mít v letadle nové ovládací bloky a náležité programové vybavení palubních počítačů. Takový kontejner je dnes relativně lehký a stíhací letoun příliš nezatěžuje. Pokud by byl uvnitř stroje, mohu antény systému umístit ma nejvhodnější pozice . Samozřejmě se na tu rušičku F-4F zeptám vzlášť,při první příležitosti. Žádám jen trochu trpělivosti.
Palubní ,,REB" kontejner je malý. Obyčejně je schopen zarušit pouze 2 velmi úzká pásma. Zatím-co RLS stíhačky( u Migu-23 určitě ) nelze za letu přeladit, na zemi je situace úplně jiná a střela ,,země-vzduch" přitom jde po paprsku střeleckého lokátoru-jeho frekvence je jiná, než lokátoru přehledového, který podává palebné baterii prvotní informace.
Tady však bruslím na tenkém ledu. Problém by měli osvětlit odborníci na protiletadlové raketové dělostřelectvo a ,,REB".
V r. 1973 byly tyto systémy v plenkách. To, co tehdy Izraelcům poradili bratři z USA, nabídlo arabským protiletadlovcům ideální hromadný cíl.
V 90-tých létech byl elektronický průzkum států NATO na vysoké úrovni. Pokud měli zájem, zjistit pásmo práce palubního RLS je stálo pouze určitý čas a námahu. Potom už stačí naladit rušící zařízení a vrhnout se do boje.
Tehdejěí rozhovor byl trochu delší.
Předchozí den létali jeden na jednoho. Každý let smíšené dvojice byl rozdělen na dvě části. Nejdříve zaujal přední pozici Phantom a vzadu letící Mig se měl udržet během manévrování na pozici ,,2". Ve druhé části letu si piloti úlohy vyměnili. Určitě to pro nikoho nebylo snadné. Pilot na pozici ,,1" volí manévr, má představu o manévrech následujících a posádka Phantomu je dvojčlenná-dělí se o sledování prostoru. Migy, dle vyjádření citovaného kamaráda, většinou pozici udržely. Druhou část letu mi podal asi takto: ,,Když se za mnou srovnal, tak jsem ho zkusil. Točil jsem vlevo a jak se začal otáčet, přešel jsem do zatáčky vpravo. Než to přetlačil, už jsem byl téměř na protikurzu. Potom jen trochu trpělivosti a nezbavil se mě."
Musím jen doplnit, že tento pilot předváděl Mig-23ML na mezinárodních leteckých dnech a různým oficiálním návštěvám, byl na tomto typu instruktorem a jeho bývalí kolegové tvrdí, že stejně dobře ovládal i zbraňový systém letadla.
Ovšem nesmíme podléhat iluzi. Modernizované F-4F měly lepší přehled o celkové situaci ve vzduchu. Získávaly informace ze systému AWACS, mohly přijímat údaje z ostatních letadel vlastní skupiny-posádka takového stroje se pohybovala v t. zv. informační kouli a mohla se připravit na případné střetnutí daleko dříve než pilot Migu-23.Také zbraňový arzenál Phantomu umožňoval palbu na mnohem větší vzdálenost. Luftwaffe v té době sice nevlastnila střely AIM-120, ale tyto F-4F je mohly používat.Také modernizovaná AIM-7, zbavená prvotních necností, má značný dosah. Na krátkou vzdálenost pak, jak většina z nás ví, využívala Luftwaffe doma licenčně produkované AIM-9L. A kanon M-61 ani představovat nebudu.
Pilot Migu-23ML musel být trpělivý a vynalézavý. Situace jej nutila přiblížit se k cíli daleko více. Pokud mohl útoči z přední polosféry, měl značnou naději uspět. Jestli-že spolupracoval se zkušeným letovodem pozemního ,,NS", část nevýhod padla.
Stejně musel pilot Migu postupovat i proti Mirage 2 000C a dalším modernějším strojům.V tomto případě ztratila 23-ka výhodu obratnosti na velmi krátkou vzdálenost, kterou měla vůči F-4F. O tom jsem již psal.
Jsem zaměřením strojař. Proto o ,,REB" moc nevím. Ale asi takto: Mám-li moderní ,,REB" kontejner, musím mít v letadle nové ovládací bloky a náležité programové vybavení palubních počítačů. Takový kontejner je dnes relativně lehký a stíhací letoun příliš nezatěžuje. Pokud by byl uvnitř stroje, mohu antény systému umístit ma nejvhodnější pozice . Samozřejmě se na tu rušičku F-4F zeptám vzlášť,při první příležitosti. Žádám jen trochu trpělivosti.
Palubní ,,REB" kontejner je malý. Obyčejně je schopen zarušit pouze 2 velmi úzká pásma. Zatím-co RLS stíhačky( u Migu-23 určitě ) nelze za letu přeladit, na zemi je situace úplně jiná a střela ,,země-vzduch" přitom jde po paprsku střeleckého lokátoru-jeho frekvence je jiná, než lokátoru přehledového, který podává palebné baterii prvotní informace.
Tady však bruslím na tenkém ledu. Problém by měli osvětlit odborníci na protiletadlové raketové dělostřelectvo a ,,REB".
V r. 1973 byly tyto systémy v plenkách. To, co tehdy Izraelcům poradili bratři z USA, nabídlo arabským protiletadlovcům ideální hromadný cíl.
V 90-tých létech byl elektronický průzkum států NATO na vysoké úrovni. Pokud měli zájem, zjistit pásmo práce palubního RLS je stálo pouze určitý čas a námahu. Potom už stačí naladit rušící zařízení a vrhnout se do boje.
Staniol radar rusi tak, ze ten pilotovi vyhadzuje na HUDe desiatky inych cielov, ktore sa ukazuju ako stihacky a pokial radar nepouziva dopplerov posun, tak nema sancu rozoznat co je obycajny kovovy pasik a co je nepriatelsky stihac.. Pilot vsak vie (trebars od AWACS), ze v danej oblasti je iba par lietadiel, takze mu dojde, ze je ruseny. Aspon tak to chapem ja.
Rabo, to o tom umiestneni rusicov to plati aj pre ruske stroje? Lebo k AN/APG-63, AWG-9, AN/APG-73, AN/APG-71 a k Sparrowom neskorsich verzii (F,M) sa ako jedno z hlavnych vylepseni uvadza vyssia odolnost voci ruseniu, naco teda, ak su vsetky rusice proti PVO?
Mig-23 bol len o cosi obratnejsi ako F-4, Mig-23ML dokazal v podzvukovych rychlostiach zniest max 8,5G pri transsonickych rychlostiach 7,5G. Verzia MF v obidvoch rychlostnych pasmach o 1/2G menej. F-4E zniesol max 7,6G mozno aj 8G. Mig-23 bol v horizontalnych dogfightoch lepsi nez F-4E, okrem vysok do 1000m, tam Phantom tocil s max. ustaleny turn-rate 14,7°/s, co bolo o 1/2 stupna viac ako Mig. Vo vertikale vsak za Phatomom verzie E zaostaval.
Izraelsky deltoid Kfir mal ustaleny turn rate len 9,6°/s co je na urovni znameho vyrobcu vdov F-104, ale zato max okamzity turn rate dosahoval hodnot, kde sa uz aj F-15 musel obracat az 18,9°/s. Obecne bol vsak v horizontale Mig lepsi.
Tu si dovoli maly off topic - odkaz delta-fanatikom a Gripenofilom. Areodynamicka konfiguracia Kfiru teda delta kridlo s predkridlom je velmi podobna Gripenu navyse stroj ma o cca 60kg/m2 nizsie plosne zatazenie a podobny T/W (0,91). V rozbore letovych vlastnosti Kfiru a Mig-23MLD u IAF je ko pricina vyrazneho rozdielu ustaleneho a okamziteho turn-rate uvadzana prave to delta kridlo, ktore v zatackach rychlo stracalo energiu.
Takze fajn Gripen si nachvilu dobre potoci a ptom sa bude vzduchom klzat jak o 2 generacie starsie lietadlo.
Rabo, to o tom umiestneni rusicov to plati aj pre ruske stroje? Lebo k AN/APG-63, AWG-9, AN/APG-73, AN/APG-71 a k Sparrowom neskorsich verzii (F,M) sa ako jedno z hlavnych vylepseni uvadza vyssia odolnost voci ruseniu, naco teda, ak su vsetky rusice proti PVO?
Mig-23 bol len o cosi obratnejsi ako F-4, Mig-23ML dokazal v podzvukovych rychlostiach zniest max 8,5G pri transsonickych rychlostiach 7,5G. Verzia MF v obidvoch rychlostnych pasmach o 1/2G menej. F-4E zniesol max 7,6G mozno aj 8G. Mig-23 bol v horizontalnych dogfightoch lepsi nez F-4E, okrem vysok do 1000m, tam Phantom tocil s max. ustaleny turn-rate 14,7°/s, co bolo o 1/2 stupna viac ako Mig. Vo vertikale vsak za Phatomom verzie E zaostaval.
Izraelsky deltoid Kfir mal ustaleny turn rate len 9,6°/s co je na urovni znameho vyrobcu vdov F-104, ale zato max okamzity turn rate dosahoval hodnot, kde sa uz aj F-15 musel obracat az 18,9°/s. Obecne bol vsak v horizontale Mig lepsi.
Tu si dovoli maly off topic - odkaz delta-fanatikom a Gripenofilom. Areodynamicka konfiguracia Kfiru teda delta kridlo s predkridlom je velmi podobna Gripenu navyse stroj ma o cca 60kg/m2 nizsie plosne zatazenie a podobny T/W (0,91). V rozbore letovych vlastnosti Kfiru a Mig-23MLD u IAF je ko pricina vyrazneho rozdielu ustaleneho a okamziteho turn-rate uvadzana prave to delta kridlo, ktore v zatackach rychlo stracalo energiu.
Takze fajn Gripen si nachvilu dobre potoci a ptom sa bude vzduchom klzat jak o 2 generacie starsie lietadlo.
Je možné, že sa mýlim, ale vieš od akého typu zarušenia sú odolnejšie ? Čo sa týka napr. rušenia leteckých radarov, tak napr - http://www.warfare.ru/?lang=&catid=336& ... EW-systemsRabo, to o tom umiestneni rusicov to plati aj pre ruske stroje? Lebo k AN/APG-63, AWG-9, AN/APG-73, AN/APG-71 a k Sparrowom neskorsich verzii (F,M) sa ako jedno z hlavnych vylepseni uvadza vyssia odolnost voci ruseniu, naco teda, ak su vsetky rusice proti PVO?
a to si dovolím povedať, že sa už jedná o relat. zastaralejší systém. Firma "Aviakonversija" predstavila oficiálne na výstave v roku 2006 rodinu úplne nových rušičov Andoga 1 až 4, - ktoré začínajú na rušení radarov lietadiel, prechádzajú cez AWACS, ku prehľadovým pozemným radarom a končia pri družiciach. Ale už sme to tu niekedy dávnejšie preberali. Veľmi slušný článok o nich vyšiel v ATM, myslím rok 2006 autor M.Gyurosi.
Foto z mé návštěvy, v leteckém muzeu. Jelikož jsem nikdy neviděl vnitřek Miga, tak jsem to nafotil. Kvalita nic moc, ale aspoň je vidět umění sovětského lidu, co a jak dokázali naskládat do letadla. Na druhém snímku je detail skříňky, nevíte k čemu sloužila?
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Pokud umíte rusky, mrkněte
http://www.maxho.com/lj/mig23ub.pdf
Doporučuji tu stránku projít, je tam dost informací i k ostatním typům, nejen SSSR.
http://www.maxho.com/lj/mig23ub.pdf
Doporučuji tu stránku projít, je tam dost informací i k ostatním typům, nejen SSSR.
-
Alchymista
- 5. Plukovník
- Příspěvky: 4883
- Registrován: 25/2/2007, 04:00
Presne neviem, ale každopádne má niečo spoločné so zbraňovým systémom, konkrétne s leteckým bombardovaním - ovládačom vľavo dolu sa nastavuje "charakteristická doba pádu" (ksí) čo je hlavný balistický parameter leteckých bômb a ovládačom v strede hore sa nastavuje ksí-T, čo by mala byť zasa charakteristická doba pádu s použitím brzdiaceho zariadenia (identifikované len podľa podľa označenia a nastavených hodnôt).Mantra píše: Na druhém snímku je detail skříňky, nevíte k čemu sloužila?
S najväčšou pravdepodobnosťou ide o lietadlo typu Mig-23BN.
Tá elektronika vyzerá hrôzostrašne, nepochybujem o tom, že to vydržalo zásah nejedného projektilu, ale aj tak vidno ten rozdiel medzi exportnou verziou a zavedenou vo v VVS.
Pre porovnanie, tu je obdobne "odhalená" Mig-27K, čo je mladší brat Mig-23BN. Rozdiel medzi nimi sú necelé 2 roky.Táto verzia sa neexportovala.
http://walkarounds.airforce.ru/avia/rus ... /index.htm
Aj v tomto type je ten bombový "časovač/nastavovač", ale vyzerá "troška" inakšie, aspoň si myslím, že je to niečo obdobné.
Tá elektronika vyzerá hrôzostrašne, nepochybujem o tom, že to vydržalo zásah nejedného projektilu, ale aj tak vidno ten rozdiel medzi exportnou verziou a zavedenou vo v VVS.
Pre porovnanie, tu je obdobne "odhalená" Mig-27K, čo je mladší brat Mig-23BN. Rozdiel medzi nimi sú necelé 2 roky.Táto verzia sa neexportovala.
http://walkarounds.airforce.ru/avia/rus ... /index.htm
Aj v tomto type je ten bombový "časovač/nastavovač", ale vyzerá "troška" inakšie, aspoň si myslím, že je to niečo obdobné.
Dovolené preťaženie nosiču pri odpálení je u R-60 9-10G, u R-60MK sa uvádzalo "bez obmedzenia" - teda najmenej toľko, koľko znesie jej nosič (obvykle je to 10-12G).Alchymista píše:Drobná poznámka k R-60 a R-60MK :
Dovolené preťaženie nosiču pri odpálení je u R-60 9-10G, u R-60MK sa uvádzalo "bez obmedzenia" - teda najmenej toľko, koľko znesie jej nosič (obvykle je to 10-12G).
Údaj 40G (alebo aj 60G) sa vzťahuje na preťaženie samotnej strely pri manévrovaní k cieľu. Limit zrýchlení/preťažení prenasledovaného cieľa je u R-60 12G, u R-60MK sa opäť uvádzalo "bez obmedzenia", údajne to dosahovalo hodnotu 15-20G - na také preťaženia nie je stavený žiadny pilotovaný stroj, konštrukčné násobky sú 8-12G, deštrukčný limit len zriedka dosiahne 15G.
Údaj 40G (alebo aj 60G) sa vzťahuje na preťaženie samotnej strely pri manévrovaní k cieľu
No pokud mne paměť neklame, což se klidně může stát tak R 60tky měli povolen odpal DO 12 G a letové přetížení bylo 27G.První SS které neměli letové omezení od výrobce byli R 73.
-
Alchymista
- 5. Plukovník
- Příspěvky: 4883
- Registrován: 25/2/2007, 04:00
Mig-23BN mal strelecký a navigačný systém Sokol-23S, laserový ožarovač/diaľkomer FON a ako podves pod krídlo zariadenie Delta pre navedenie rakiet Ch-23.rabo píše:Aj v tomto type je ten bombový "časovač/nastavovač", ale vyzerá "troška" inakšie, aspoň si myslím, že je to niečo obdobné.
Mig-27K na fotkách má v čumáku evidentne niečo celkom iné a zložitejšie - nejaké zariadenie IS-1 - možno nejaká varianta laserového ožarovača/diaľkomeru (na spodnej strane trupu) a k tomu snáď kameru alebo IR snímač??? (v čelnej časti nosu), zostava mohla mať označenie Kaira/Kaira-1, nad tým anténu nejakého vstavané zariadenie snáď pre rádiový prenos povelov??? - Siren-FŠ (variant/ekvivalent zariadenia Delta???) - na rádiolokátor sa mi zdá anténa príliš malá. Ale zasa označenie "Siren" sa mi viaže skôr k rušičom radu SPS-141, 142 a 143
Niektoré bloky na ďalších fotkách sa celkom dosť podobajú na bloky počítača zo systému PRNK zo Su-22M4 (že by nejaký PRNK-23?).
Celkom evidentne je zobrazený Mig-27K elektronikou a optoelektronikou vybavený výrazne lepšie ako Mig-23BN.
Porovnajte čumáky a zvonku viditeľnú "optiku" s aj s fotkami na http://walkarounds.airforce.ru/avia/rus ... /index.htm a http://walkarounds.airforce.ru/avia/rus ... /index.htm