Stránka 1 z 1

Zapomenutí obránci hranic

PříspěvekNapsal: 13/10/2019, 09:05
od Martas2411
ZAPOMENUTÍ OBRÁNCI HRANIC

Chtěl bych touto formou připomenout zcela zapomenuté příběhy obránců Československa.Vybral jsem 3 příběhy,každý z jiného koutu republiky.Tyto příběhy jsem spojil a máte článek.


Boj na Kralickém Sněžníku


Obrázek

Nevím kdo z Vás navštívil někdy Kralický Sněžník.Já taky ještě ne,ale doufám že se tam někdy dostanu.Je málo známé či spíš neznámé,že na vrcholu této hory mělo stanoviště družstvo Stráže Obrany Státu č.11.A to od 21.5 1938 do 6.10.1938.Družstvo č.11 tvořili četničtí strážmistři František Pelikán a Josef Chovanec a dalších jedenáct příslušníků Finanční stráže.Některá jména jsou známá-František Pospíšil,František Sedláček,Jaroslav Jarý,Antonín Dušek,Antonín Kašpar,Josef Buchta a další. Stanoviště družstva na Kralickém Sněžníku bylo na vrcholu, asi 150 metrů od německých hranic. Jednotliví příslušníci družstva měli určená svá místa pro případ přepadení a vykopané zákopy. Protože na Králickém Sněžníku byly mlhy, zvláště v noci, nebylo často vidět na větší vzdálenost. Aby nebylo možné se za snížené viditelnosti nepozorovaně přiblížit, obehnali příslušníci SOS své stanoviště ve dvou řadách za sebou ostnatým drátem.Dne 26.září 1938 zhruba v 0.30 hodin bylo toto družstvo napadeno asi 300 ordnery,kteří zahájili prudkou palbu a začali vrhat i ruční granáty.Družstvo SOS se statečně bránilo a útočící ordnery odrazilo.Boj trval necelé půlhodiny ,ale až do svítání bylo postavení družstva sporadicky ostřelováno.Při boji družstvo SOS vystřílelo 480 nábojů z lehkého kulometu,na 300 nábojů z pušek,použito bylo 19 ručních granátů a 13 osvětlovacích raket,které obráncům velmi pomohly.Za účast v tomto boji bylo velitelem praporu SOS podplukovníkem Knechtem vyslovena pochvala -Družstvo č.11 na Kralickém Sněžníku splnilo svůj úkol statečně,stanoviště i přes velkou přesilu ordnerů ubránilo a neustoupilo.Z příslušníků družstva nebyl nikdo zraněn,což se nedá říct o útočnících,jelikož zde byly nalezeny krvavé stopy.Vzhledem k nadmořské výšce 1 424 metrů se pravděpodobně jednalo o nejvýše uskutečněný boj československých bezpečnostních složek v září 1938.Takže Kralický Sněžník drží v tomhle rekord.Pokud toto místo někdy navštívíte či plánujete navštívit,tak vzpomeňte i na tuto událost a vzpomeňte na tyto zapomenuté hrdiny,kteří v zákopech a za ostnatým drátem čekali na nepřítele.Bohužel žádné foto nemám,tak aspoň Kralický Sněžník.Jenom ještě na konec dodám,že po Mnichovských událostech muselo i toto družstvo ustoupit.Stalo se to 6.října 1938.

Sosáci proti Polsku

Tentokrát se jedná o boj sosáků proti polským bojůvkářům,kteří byli cvičeni polskou armádou.Polští bojůvkáři byli něco jako obdoba Freikorpsu. Byli organizováni v tzv.Legionu Zaolzianskiem,což byla vlastně polovojenská jednotka.Velení měli polští důstojníci,ale byli v něm i oddaní civilisté a nějaký ten voják by se určitě taky našel.Tato jednotka působila na Těšínsku a českoslovenští vojáci a příslušníci ozbrojených sborů měli s nimi plné ruce práce.Jelikož jsem z Bohumína a trochu to tady znám a pořád něco studuji,tak zde vložím něco o bojích z mého okolí.I když Těšínské Slezsko je velmi rozlehlý kraj a dalo by se o těchto bojích napsat mnohem více,protože těch případů zde bylo až moc.Zaměříme se pouze na úsek zhruba od Bohumína po Karvinou.Článek tak vlastně ani není můj,jelikož pouze přepíši vzpomínky pamětníka a dodám něco z archivu.Tímto článkem bych chtěl jenom upozornit,že i zde ve Slezsku se tvrdě bojovalo o hranice a českoslovenští vojáci a příslušníci ozbrojených sborů zde prokázali velkou statečnost.Dalším pro mne velikým zadostiučiněním je to,že do bojů se pravděpodobně zapojilo i lehké opevnění,které pomáhalo sosákům zvládnout situaci.
Takže něco ze vzpomínek.V jedné knize jsem našel vzpomínky pana Dřímálka.Tentokrát to bylo proti polským bojůvkářům,kteří si ve Slezsku nezadali se německým Freikorpsem či madarskými záškodníky na Slovensku či Podkarpatské Rusi.Ke svému údivu se tento incident odehrál kousek od mého bydliště,zhruba tak 4 km.Nebudu zde psát onu událost vlastními slovy,ale přímo zde přepíši vzpomínky pamětníka Vladimíra Dřímalka,člena Stráže Obrany Státu,který byl u četnictva.

V roce 1938 konal jsem službu jako výkonný četník na stanici v Polské(Horní) Lutyni v okrese Fryštát.(obec Horní Lutyně je už dnes vlastně město Orlová).V době mého tamního působení byl jsem určen za člena SOS v družstvu č.52 s místem určení na četnické stanici v Německé Lutyni.(obec Německá Lutyně je dnes Dolní Lutyně).Toto družstvo bylo složeno z příslušníků četnických stanic Polská a Německá Lutyně a k doplnění družstva byli přibráni 4 vojíni čsl.armády.Velitelem družstva byl vrchní strážmistr Vavřinec Míša,který byl za války popraven v koncentračním táboře.
Dne 20.května 1938 byl jsem povolán nastoupiti službu v SOS.Naše družstvo zaujalo obranné postavení v prostoru dvora Bezdink v obvodu četnické stanice Německá Lutyně.V této době se prováděly ještě konečné práce na pohraničním opevnění na hranicích československo-polských.Tato první pohotovost byla během necelých čtyř týdnů odvolána.
Opětně byla nařízena pohotovost SOS v druhé polovině roku 1938,kdy naše družstvo zaujalo 20.září postavení opět v porstoru dvora Bezdink,který byl asi 700 metrů před prvním sledem opevnění,na samých hranicích.Úkolem našeho družstva bylo zabránit stůj co stůj jakémukoliv útoku nebo náporu nepřítele na naše území a rovněž zabrániti vstupu na naše území organizovaným tlupám polských bojůvkářů,které vyvolávaly různými přepady neklid v čsl.pohraničí.Ústupovou cestu z obranného postavení mělo naše družstvo určenu kolem hráze až k prvnímu sledu pevnůstek,kde mělo být rozděleno a měly mu být přikázány dvě pevnůstky k zaujetí palebného postavení a k zastavení nepřítele.
V době od 22.až do 28.září bylo družstvo č.52 soustavně napadáno polskými bojůvkáři,kteří se pokoušeli dostat na území ČSR.Tyto přepady naše družstvo vždy opětovnou palbou odráželo.Noční přepady a přestřelky se neustále stupňovaly ,až vyvrcholily v noci na 28.září,kdy bylo naše družstvo obklíčeno bojůvkáři z boku i zezadu.Pro velkou vzdálenost družstva sousedního,které bylo umístěno v obci Dětmarovice,nemohla býti pomoc přivolána a naše ústupová cesta byla polskou tlupou přeťata.Proto mi velitel družstva nařídil ,abych společně se strážmistrem Jindřichem Vyhlídalem uvolnil ústupovou cestu k pevnůstkám.Za neustálé střelby se nám prudkým náporem opravdu podařilo nepřítele zatlačit a tím uvolniti cestu pro ostatní příslušníky družstva.Při ústupu procházelo družstvo drátěnými překážkami,postavenými před obrannou linii pevnůstek.Při průchodu byl nepřátelskou palbou napaden strážmistr Josef Kovář,který se však rychle kryl a tak utrpěl poranění pouze o drátěné překážky.Po provedeném ústupu bylo proti bojůvkářům použito kulometné palby z pevnůstek,kterou byl postup nepřítele zastaven a ozbrojené polské bandy se stáhly zpět na polské území.
Veškeré přepady byly dobře zorganizovány a před započetím útoku byly vždy z polské strany vysílány světelné signály,kterým byla na naší straně dávána odpověď.Přepady a přestřelky byly prováděny vždy v době noční a to mezi 23.až 4 .hodinou.Z našeho družstva při nich nebyl nikdo nikdy usmrcen,zajat neb odzbrojen.Není mi známo,kdo tyto přeady organizoval,u našeho družstva se však vyprávělo,že mezi bojůvkáři je mnoho našich Poláků,kteří v kritické době opustili ČSR,přeběhli do Polska a účastnili se bojů proti republice.
Naší obrannou palbou bylo způsobeno polským ozbrojeným tlupám vždy v jejich řadách nějaké zranění,o čemž svědčily různé výkřiky a sténání během boje.Ráno po přestřelce jsme zpravidla nalezli stopy ,ze kterých bylo zřejmé,že některý poraněný byl odvlečen na polskou stranu,aby se nemohlo zjistiti,o koho jde.
Po 28.září se již žádná přestřelka neopakovala a na našem úseku byl klid až do opuštění Těšínska,to jest do 1.října.Po evakuaci mělo naše družstvo za úkol střežit demarkační čáru v prostoru Šenov-Šumbark,kam bylo přemístěno a kde jsem s ním setrval do 28.listopadu 1938.V prvním obranném postavení v prostoru dvora Bezdink byl úkol našeho družstva č.52 na 100 procent splněn tím,že každý příslušník družstva choval se statečně,ukázněně a obětavě a tak bylo zbráněno polským ozbrojeným bandám a bojůvkářům dostati se našimi pozicemi na československé území.


Obrázek

Tak tolik ze vzpomínek.Jenom ještě k článečku dodám,že toto družstvo obsadilo opevnění v tzv.Záchytném háku na řece Olši,což byla linie která se táhla od Bohumína a měla končit někde u Jablunkova.Bohužel se jí nepodařilo dostavět a poslední bunkry myslím končily někde u Třince.Tato linie měla chránit Těšínsko proti obchvatu německých vojsk a taky samozřejmě proti Polsku.
Vzpomínaný dvůr Bezdink se dnes jmenuje Bezdínek a je tak uveden i na mapě.Nedávno jsem se na FB dozvěděl,že tam nějaký nadšenec kopl knoflíky z polské uniformy,to jen tak pro zajímavost.A poslední zajímavostí je,že opevnění které se tady stavělo,mělo svůj specifický název.Místní lidé mu tehdy říkali "habeše" nikoliv řopíky.Je třeba zaznamenána vzpomínka,kdy pamětník uvádí,že mu blízko baráku přes noc vyrostl "habešan".Asi nemusím vysvětlovat důvod toho názvu.
Další vzpomínkou na tyto boje je hlášení velitelství roty SOS,je to přepis z archivu-

Hlášení velitelství roty SOS Fryštát prezídiu PŘMO ze 2. 10. 1938 o situaci v noci na 1. 10. 1938.
Velitelství roty SOS Fryštát SV. Orlová, 2. říjen l938.
Č.j. 54 - Mob./1938
Věc:Napadení družstev SOS a celního úřadu v Ráji, výsledek vyšetřování
Hlásím po provedeném vyšetřování, že v noci z 30.9. na 1.10.l938 byla v úseku státních hranic od obce Ráje až po Německou Lutyni teroristy překročivšími státní hranice česko-polské napadena družstva číslo 59, 65 a 67. Napadení družstva číslo 59 u Dvoru Bezdingu v Německé Lutyni započalo dne 30.9.1938 o 21.hodině směrem na objekt číslo 13 střelbou z opakovací pistole a po přestávkách bylo opakováno až do 4. hod. 30 min. dne 1.10.l938. Napadení teroristů bylo odraženo střelbou družstva čís. 59 a posádek objektů. Bylo hlavně útočeno na objekt 13 při remisi, k němuž jest lesíkem snadnější příchod. Útočníci používají k přechodu řeky Olzy splavu a brodu v místech se nalézajícího. Velitel družstva vrchní strážmistr Vavřinec Míša a šstrážm. Metoděj Koplík hlásili, že bylo také stříleno z jednoho těžkého a jednoho lehkého kulometu od státní hranice z místa, kde polské území přechází až přes řeku Olzu ke dvoru Bezdingu. Útočníci přešli patrně až za stanoviště i objekty a zahájili z vyvýšeniny také palbu na objekt číslo 12 a jedna střela vletěla přímo do střílny. Zraněn však nebyl na zdejší straně nikdo. Útok teroristů na družstvo 65 započal teprve dne 1.10.1938 o 1. hodině 45 min. a trval pouze do 2. hodiny. Bylo nejprv vystřeleno na hlídku dozorce Jaroslava Odehnala asi osmi útočníky. Když dozorce Odehnal počal proti útočníkům stříleti s dozorcem Aloisem Jonášem, který vystřelil 15 ran z lehkého kulometu, útočníci prchli. Na zdejší straně nebyl nikdo zraněn. Na šestičlennou stráž družstva 67, střežící obecní cestu od státní hranice od polské obce Otrembov do Ráje poblíže řeky Olzy, byl podniknut útok asi 12-ti teroristy, kteří počali stříleti zpředu, pravé i levé strany, a pak jeden útočník vypálil pět ran zezadu. Stráž útok střelbou odrazila a stáhla se pak na stanoviště družstva u okresní silnice z Kačic do Ráje. Druhá část družstva na stanovišti byla napadena již dne 30.9.l938 po 23. hodině střelbou z pistolí, a proto dozorce Šolc vystřelil raketu, a pak dozorce Bártek a Kříž prohledali terén před stanovištěm. Dozorce Ehrenberger zpozoroval útočníka severovýchodně od stanoviště a tohoto dvěma výstřely zahnal. Pak teprve o 3. hod. 15 min. bylo vystřeleno na stanoviště od tří bříz zezadu a po vystřelení tří ran z kulometu dozorcem Šolcem útočníci prchli. Proti dozorci Dobiášovi bylo vypáleno asi osm ran z pistole, a týž proto použil jednoho granátu a tak útočníky zahnal. V době, když byl napaden o 3. hod. 30 dozorce Dobiáš, byl uslyšen výbuch od celní budovy stojící těsně při silnici na státní hranici a dne 1.l0.l938 zjištěno, že byl proti budově, proti oknům vržen granát ze silnice, narazil na železnou mříž, padl dolů, kde na kameny vydlážděném chodníku vybuchl. Výbuchem byly roztříštěny tři tabule v okně oddělení finanční stráže a dvě jen praskly. Způsobená škoda obnáší asi 60 Kč. V budově nebyl nikdo přítomen, ježto vrch. respicient Balcar Karel koná službu celní pouze od 8. h. do l7. hod. a rodiny v budově bydlící se vystěhovaly. Předsevzatými útoky teroristů, kteří se rekrutují z osob uprchlých ze zdejšího území do Polska, nebyl nikdo na zdejší straně zraněn. Proslýchá se, že byl zraněn dělník Boleslav Mikesch z Ráje, který pracoval u zdejších lehkých opevnění a pak prchl do Polska. Zpráva o jeho zranění nemohla býti dosud prověřena.Útoky jsou páchány plánovitě postupně a každé noci na jiné družstvo, aby tak tato i okolní obyvatelstvo byly zneklidňovány. V místech, kde byl poslední útok na družstvo 67 podniknut, byly posledně pašovány z Polska do zdejšího území zbraně, granáty a třaskaviny, při čemž se podařilo pachatele dopadnouti. Zasílá se zem. četn. vel. v Brně, presidiu policejního ředitelství (Ozus) v Mor. Ostravě, okresnímu úřadu praporu SOS v Mor. Ostravě, velitelství četnického oddělení v Mor. Ostravě, velitelství Horymíra, státní policejní exposituře v Karviné, pěšímu pluku 40 (zprav. důst.) a okresnímu úřadu ve Fryštátě. Velitel roty SOS, por. výk. Pokorný. 1 Stráž obrany státu. 2 Policejní ředitelství Moravská Ostrava. Zemský archiv Opava, f. Policejní ředitelství Moravská Ostrava, presidiální spisy, k. 457, i. č.


Polští bojůvkáři-Legion Zaolzianski někde u Karviné

Obrázek

Obrázek

Takže i takto to zde na Karvinsku vypadalo.Zvláštností na této situaci je,že po zabrání Těšínska Poláky a vyhnání asi 30 000 Čechů došlo opět k takovým akcím.Češi se nesmířili z Polskou okupací a založili tzv.Slezský odboj,což byla ilegální organizace s tichou podporou důstojníků čs.armády.Tyto oddíly pronikaly na Zaolzie a napadaly polské četníky,pohraničníky,úřady apod.No prostě vyvolávali nepokoje za což zase polská strana vyhošťovala další a další občany České národnosti.A tak to fungovalo až do úplného rozbití Československa.
Bohužel k těmto incidentům taky foto nemám,tak zde aspoň něco vložím.Na prvních fotkách jsou dobrovolníci Legionu či Korpusu Zaolzie a poté dotyčné opevnění,které se asi pravděpodobně zapojilo taky do boje.

průkaz člena Legionu Zaolzianskego a opevnění v Dolní Lutyni,které se pravděpodobně zapojilo do boje.

Obrázek

Objekt XVI/12/A-140

Obrázek

Objekt XVI/13/A-160

Obrázek

Šalanki 1938

Dne 14.října 1938 proběhla takzvaná závěrečná fáze bitvy u Šalanek,do které se zapojilo s úspěchem i československé letectvo.O co vlastně šlo.V době od 5.října 1938 pronikaly na území Československa velmi silné oddíly madarských band.Tyto oddíly čítali i 300 či 400 zaškodníků a možná i víc.Pro ty co neví kde leží Šalanki,tak je to asi východně od Berehova na tehdejší Podkarpatské Rusi-dnes Ukrajina.Nebudu zde popisovat celý konflikt,ale tato operace byla ukázková,jelikož při ni spolupracovali jak pěchota,tak tanky a svým dílem přispěli i tehdejší Letovy Š. 328.Dá se vlastně říct,že to byla asi největší operace čs.letectva.Před 14. říjnem 1938 pronikli do okolí Berehova velmi silné teroristické skupiny a byly československou armádou rozbity a likvidovány.Jedné takové skupině zhruba o 400 mužích se podařilo dostat právě do lesa u Šalanek,kde se v místním lese zakopali a čekali na útok čs.vojsk.

Obrázek

Zde budu citovat hlášení-Dnes bylo v prostoru Šalanky(asi 20km východně od Berehova) zajato 297 teroristů -1 kadet,2 důstojníci,62 poddůstojníků ,205 vojáků, z toho 3 byli čs.-madarské národnosti.Protože teroristé byli zakopáni a nebylo možno se k nim beze ztrát přiblížiti,bylo použito proti nim bombardovacího letectva,po jehož zásahu se teroristé vzdali.
Zde doplňující pohled z jiného zdroje-K dalšímu boji došlo o několik dní později v prostoru Šalanek. Zde byl obklíčen celý prapor záškodníků a k jeho zničení nasazeny dva pěší prapory i četa tanků. Díky palbě jejich kulometů byli Maďaři zatlačeni hluboko do lesa a pevně obklíčeni. Maďaři se sice snažili vrhat pod tankové pásy svazky granátů, ale jejich trhací účinky byly slabé. Nakonec do akce zasáhlo i letectvo, které prostor, vytyčený průzkumníky, vybombardovalo. To donutilo Maďary vzdát se. Po celonočním boji a několikadenním pronásledování zbytků bandy mohl štáb divize hlásit do Prahy: Maďarští záškodníci úplně potřeni, jejich ztráty dosahují 300 mužů.
Bohužel k tomuto tématu nejsou či nemám žádné novější zdroje.Ani na netu nic není,takže musím vzít jen to co mám.Takže zde aspoň přepis ze starších knih-
Četa tančíků a tanků rovněž podporovala boj proti praporu Szabadcsapatok,který byl dvěma prapory československé pěchoty obklíčen v prostoru Šalanek v polovině října 1938.Tanky na lesních cestách a průsecích nepřítele pěkně překvapily.Ustupovali v palbě jejich kulometů hlouběji a hlouběji do lesů a dostali se do beznadějného obklíčení.Přiblížila se noc ,ale teroristi neměli ani potom naději na únik.Příslušníci jedné skupiny Stráže obrany státu proti nim použili improvizovaný obrněný automobil.Na korbu nákladního auta naskládali pytle s pískem,do střílny připevnili kulomet a strážmistr Buchta s tímto “pancéřákem”celou noc pilně objížděl postavení obklíčených vojáků a teroristů,které střelci občas pokropili kulometnou dávkou.
V časných ranních hodinách 14.října 1938 byla zahájena likvidace této skupiny povstalců,uzavřené v malém kotli poblíž Šalanek.V noci nabídli,že složí zbraně za cenu umožnění volného odchodu za hranice-byli odmítnuti.Nyní se úporně bránili v postaveních,která si v noci vybudovali.
Rozvinul se boj jako při ofenzívách .Rachotily kulomety a doznívaly exploze ručních granátů,stříleli střelci z pušek -leč nezdálo se,že se bandité vzdávají,popisuje tento boj jeden z účastníků.Bylo třeba použít jiné metody.Tanková část jednotky dostala rozkaz k postupu.Tanky se rozjely proti Maďarům ,těm arci na takový boj nepřipravený.,nezbývalo než se stáhnout k ústupu…..Mezi Maďary byli i jednotlivci skutečně odvážní,kteří vyčkávali,až tank dojede na dohoz a vrhli pod pásy granáty.Ale ty skořápky,plechové a červeně natřené jako velikonoční vajíčka,naším tankům neuškodily…..
Zbývala poslední možnost.Několik vojáků SPO ( asi samostatný předzvěstný oddíl) s nasazením života vytyčilo prostor v lese,kde se povstalci skryli.Bezprostředně potom nalétl na jejich pozice roj letadel.
Další vzpomínka se týká letců-
Dne 12.října v 10.00 narazil československý průzkum v lese Aszas,mezi Malou A Velkou Boržavou ,v lesnatém masivu jihozápadně od Šalanek ,na velkou skupinu teroristů budující rozsáhlá obranná postavení.Část III.praporu pěšího pluku 45 a II.praporu pěšího pluku 36 začaly Maďary obkličovat ,zatímco vozidla divizního průzkumu SPO jim uzavřela cestu zpět k hranicím.Maďaři podnikli několik marných pokusů z obklíčení prorazit.Při jednom z nich byl velitel skupiny kapitán Ernest von Berzewitzi s několika příslušníky Szabadczapatoku zajat.Ostatní Maďaři se úspěšně bránili až do příchodu noci.Protože likvidace maďarských postavení vyžadovala nasazení dělostřelectva,které bylo teprve na cestě,požádal velitel vyšší jednotky HO-42( Hraniční Oblast),fungující dosud v Užhorodě,13.pozorovací letku ze Spišské Nové Vsi o bitevní nálet.Nálet se mohl uskutečnit až druhého dne ráno,protože bylo třeba přelétnout dva letouny typu Letov Š. 328 do Užhorodu,poslat za nimi pumy a připravit je k bojovému letu.Ráno 13.října a znovu v odpoledních hodinách odrazila čs.pěchota několik maďarských pokusů o proražení z obklíčení.Aktivita Maďarů prudce poklesla po zjištění,že prvá československá děla najíždějí do palebných postavení a po příletu dvojice letadel Š. 328,které nejprve přesně zjistily pozice teroristů,načež jeden z nich na Maďary zaútočil shozením bomb a palbou z kulometů.
Jakmile Maďaři zjistili,že čs.armáda proti nim neváhá nasadit i těžké zbraně,propadli panice a začali opouštět zákopy.Zmatku v jejich řadách využila československá pěchota a podporovaná tanky zahájila z několika stran útok a Maďaři se začali vzdávat.Ztráty na straně nepřítele byly 8 padlých,16 těžce zraněných a 297 zajatých.Z tohoto kotle u Šalanek se podařilo probít pouze asi jedné neúplné rotě honvédů a teroristů,kteří mířili na sever k polským hranicím.Po několikadenním vyčerpávajícím pochodu zalesněnými a skoro neobydlenými horskými hřebeny dorazili ve značně zbědovaném stavu někde k osadě Polonina Runa,asi 12 km od polských hranic.Tam ovšem tato skupina zas narazila na SOS (STRÁŽ OBRANY STÁTU) a část z této skupiny zas padla do zajetí sosákům.Do Polska se podařilo probít asi 25 honvédům.

Obrázek

Odstoupením pohraničních území Německu počátkem října 1938 letectvu boj neskončil, naopak začal. Vojensky slabé Maďarsko se chtělo jako spojenec Německa přiživit územními zisky a oplatit Československu porážku z roku 1919. Na Slovensko se od 5. října draly oddíly maďarského vojska. Dosud mobilizovaná československá armáda je ale úspěšně (avšak se ztrátami) odrážela. Dne 10. října napadly jižní území východního Slovenska a Podkarpatské Rusi početné polovojenské maďarské záškodnické oddíly. Československá armáda nasadila do bojů několik tanků a letectvo.Nálet roje lehkých československých bombardérů Š-328 dne 14. října 1938 na maďarské teroristy byl největším bojovým vystoupením našeho letectva proti nepříteli v období před začátkem 2. světové války. Akce zachycená na obrázku ukázala dobrou válečnou připravenost československého vojska. Pozemní jednotky nejprve zastavily v několikadenních bojích postup praporu záškodníků do nitra státu a obklíčily jej v lese u obce Šalanky (poblíž města Berehovo, dnes Ukrajina). Maďaři se zakopali ve výhodném obranném postavení mezi stromy a očekávali útok československé pěchoty. Naši průzkumníci ale předali nacvičeným způsobem údaje o pozicích protivníka velitelství vzdušných sil v oblasti, které rozhodlo okopy vybombardovat. Po jediném přesném náletu letovů 13. letky (velitel mjr. Robert Goldberger) letectva 3. armády se nepřátelští bojovníci vzdali a byli zajati.Přestože letadla Š-328 jsou dnes všeobecně podceňována, dokázala ve skutečném boji splnit určené úkoly a rozhodovala střety ve prospěch československých ozbrojených sil nejen v tomto případě, ale i při dalších akcích na jižním Slovensku a Podkarpatské Rusi. Letectvo bylo nasazeno i do boje proti Polákům 25. listopadu u Čadce.Bojovalo se i ve vzduchu. Dne 25. října rozstřílela maďarská stíhačka jeden Š.328 nad naším územím. Velitelství letectva vydalookamžitě rozkaz sestřelovat veškerá letadla, která proniknou do výsostného vzdušného prostoru Československa. Politická vláda v Praze však tento pokyn zrušila.


ilustrační foto

Obrázek

Na závěr bych chtěl jenom dodat ,že v článku se vyskytují určité nepřesnosti.Jeden zdroj uvádí datum 13.října,další zase 14.října.Jednou útočí celý roj letadel,jindy zase jen dvě letadla či jedno.Důležité ovšem je ,že tato událost se stala a že jsme se nevzdali bez výstřelu,jak nás to kdysi učili. Takže kdysi
se Československo údajně vzdalo bez výstřelu,tanky nebojovaly,letectvo nelétalo a z opevnění se nevystřelilo.K dnešní době je evidováno asi na 562 příslušníků ozbrojených sil Československa,kteří nějakým způsobem položili svůj život při obraně hranic,nebo ať už to byly dopravní nehody,či nemoce, anebo skoro na 30 sebevražd v důsledku nervového vypětí či v důsledku odstoupení pohraničí.

Zdroje- Ota Holub,Československé tanky a tankisté
M.John,Charles K.Kliment,B.Nakládal-Březen 1939
Edice Triáda-Letov Š 328,kolektiv autorů
České vojenské letectvo-Jiří Macoun
Zábor Těšínska v říjnu 1938 a první fáze delimitace hranic mezi Československem a Polskem (výběr dokumentů)
Mečislav Borák
Jednotka určení SOS,díl druhý-Radan Lášek
foto z polského archivu NAC
http://www.ropiky.net
https://jesenicko-1938.estranky.cz/

Re: Zapomenutí obránci hranic

PříspěvekNapsal: 13/10/2019, 18:04
od Julesak
K+ za veľmi zaujímavý článok.

Re: Zapomenutí obránci hranic

PříspěvekNapsal: 14/10/2019, 08:16
od vodouch
Nechtělo se mi věřit, že území státu bylo v osmatřicátém vydáno bez boje. Z generace našich otců a dědů občas vyšly neurčité poznámky, ale jediná konkrétní informace byla o Czajánkových kasárnách. Články na Palbě dávají mému doufání reálnou podobu.
Vyskytují se informace o "statečnosti" toužících "heim ins Reich (domů do Říše)", kteří i přes mnohonásobnou přesilu nad bránící se jednotkou okamžitě poté, co začala střelba z kulometu (i lehkého), utekli

Re: Zapomenutí obránci hranic

PříspěvekNapsal: 14/10/2019, 09:46
od Lucius
Ďakujem za nové informácie, pekné zhrnutie. :up:

Re: Zapomenutí obránci hranic

PříspěvekNapsal: 24/10/2019, 17:41
od kik
Vodouch - naši SOSáci se velice často a úspěšně bránili jak proti Německu, tak i proti Maďarsku. Co bylo velmi zajímavé, na Podkarpatské Rusi mezi nimi byla i spousta Rusínů protože ti v rámci ČSR bránili svoji zem.
Na Podkarpatské Rusi se Poláci snažili dosáhnout společné hranice s Maďarskem a tak se toto území po Těšínsku stalo druhým největším místem bojů s tímto - ještě před 30 lety "bratrským" - národem... Ale to už je historie a doufám že za tyto spory už jsou za námi.

Re: Zapomenutí obránci hranic

PříspěvekNapsal: 28/10/2019, 19:08
od Martas2411
No já bych řekl,že na Podkarpatské Rusi byly daleko tvrdší boje na podzim 38 než tady u nás ve Slezsku a leden až březen 1939 to už byla doslova válka s Maďarskem.Vždyt tam ti naši kluci bojovali skoro až do 18.března 1939 a jen ztráty za měsíc březen byly taky největší.

Re: Zapomenutí obránci hranic

PříspěvekNapsal: 28/10/2019, 20:26
od Zemakt
:wink: V březnu 39 se na PKR odehrála na pár dní regulérní horská válka. Čs. drželi uzávěry v průsmycích, dokud se nedokončí evakuace. Přičemž Maďaři, potom co zjistili že to šturmem nepůjde, začali myslet, a pomalu postupovali za ustupujícími Čechoslováky. Vše trvalo tři čtyři dny, ale stihlo to vygenerovat spoustu pozitivního, z pohledu mého původního občanství