Rozhovor s piloty USMC účastnící se Proof of Concept na USS America (19.11.2016)
Není tam naprosto vše, kdo umí anglicky, číst u zdroje.
http://www.sldinfo.com/the-moment-pilot ... aordinary/
George “Sack” Rowell, Commanding Officer (CO) VMX-1 (Marine Operational Test & Evaluation Squadron). Předchozí zkušenosti: 18 let, cca 3000h na F/A-18 Hornet, CO VMFA(AW)-533
Col. Chad “Mo” Vaughn, CO of VMFA-211. Předchozí zkušenosti: 13 let na F/A-18A-D Hornet , F-16A-B Fighting Falcon/Viper a F/A-18 Super Hornet v NAS Fallon.
Col. Rich “BC” Rusnok, budoucí CO VMFA-121 (2017). Předchozí zkušenosti: 7 let na AV-8B Harrier II a další čas v F/A-18 Hornet.
Col. John “Guts” Price, budoucí CO VFMA-122 (2018). Předchozí zkušenost: 10 let a 1200 hodin na AV-8B Harrier II a 3 roky/400 hodin v F-35.
Když se podíváte na bojové schopnosti F-35, jaké dvě věci z F-35 dělají jasně lepší/horší zbraň než stroje s kterými jste dřív lítali?
Senzory, hlavně fuze dat a schopnost přežít.
Co nám můžete říct o integraci s AEGIS?
V září byl proveden úspěšný test integrace. F-35 přes MADL fungovala jako další senzor a AEGIS zničila úspěšné vzdušný cíl. Úspěšně myslím kov na kov, na významnou vzdálenost, řek bych že na víc jak takticky podstatnou vzdálenost. Byl to velmi impresivní zásah.
Můžete něco říct o připojení potřebného k takovému zaměření cíle?
BC: je to velmi snadné, funguje to stejně jako když zaměřujeme naše vlastní zbraně, akorát je informace předána dál.
Není tu v podstatě žádný rozdíl, vyžaduje to jen aby battle management určil kdo a čím bude na konkrétní cíl útočit.
Můžete popsat, co vám umožní F-35 v taktické oblasti, co 4th gen stoje ne?
Mo: schopnost vědět co se okolo vás děje a předat to pak všem ostatním platformám s kterými spolupracujete. A není to jen A2A (vzduch - vzduch), ale i A2G (vzduch – země). Přidej schopnost operovat v oblastech, kde jsme dřív operovat nemohli.
Látat (jak ovládání stroje, tak automatizace senzorů, inteface) s F-35 je extrémně snadné, takže se můžeme plně soustředit na taktickou úroveň.
Takže vaše mise jsou víc dynamické než v 4gen.?
Mo: F-16 a F/A-18 jsou velmi schopné stroje a velmi dobře plní swing/multirole mise.
Ale budou mít problém v A2/AD nebo IADS prostředí a tam budou operovat v dedikované formě.
My máme mnohem víc flexibility a můžeme měnit snadno naše úkoly a také to při tréninku děláme.
Např. zajišťujeme eskortu pro A2G stroje, přitom se oddělíme a provedeme např. A2G, SEAD, CAP nebo dynamické zaměřovaní cílů pro A2G stroje a pak všechny vyvedeme ven.
Mariňáci píší manuál pro F-35 CAS, co nám o této roli můžete říct?
Price: F-35 plní CAS dobře. Je to nový stroj a na některých schopnostech bychom rádi zapracovali, ale základní provedení CAS je “On Time, On Target.”
Unikátní schopnost je provádět CAS v přítomnosti velkého množství hrozeb, něco co bych se staršími stroji nemohl dělat.
Můžete nám dát příklad?
Tradičně (4gen) pokud jsme prováděli CAS a PVO středního dosahu bylo objeveno na bojišťi, s CAS jsme skončili. Okamžitě přejdeme na SEAD/DEAD.
S F-35 můžeme v CAs pokračovat díky svobodě pohybu (steath) a přehledu o hrozbě, jeho pozici a povaze.
Můžu informovat FAC o hrozbě, ale nebude to mít vliv na vykonání mise. Pokud se situace vyhrotí, mám organickou schopnost se s hrozbou vypořádat a vrátit se zpět na CAS. Dřív bych přivolal další stroje, Prowlery pro vypořádání se s touto hrozbou.
Mo: máme skvělou schopnost operovat za každého počasí. SAR mapy nám umožnuje vidět skrz počasí a umožnuje použít naše zbraně s velkým odstupem.
Schopnost nasadit naše zbraně s velkou přesností skrz počasí je impresivní.
Jaké je to používat REB v F-35? Je to něco o čem musíte rozhodnout, nebo je to automatické?
Mo: aniž bych zacházel do technických detailů, je to pro nas velmi, velmi snadné.
Zvolíme, zda použít elektronický útok a stroj se o to postará.
V osobní úrovni, s přechodem z jiného stroje na F-35, měli jste aha moment o který by jste se s námi mohli podělit?
Guts: můj první ha moment je na první pohled jednoduchý věc.
Prováděl jsem svůj seznamovací let poblíž MCAS Yuma. Vracel jsem se k letišti a v podstatě jsem jen stočil nos směrem k Yumě.
Okamžitě mi stroj poskytl informace o veškerém provozu ve vzdušném prostoru. Když jsem mluvil s dispečerem, říkali mi o dopravě, o které jsem už věděl.
Viděl jsem i stroje, o které ATC ještě neviděli. A myslel jsem si: ty vole! Vracím se z pouhého seznamovacího letu a můj stroj mi už ukazuje vše co budu potřebovat o prostředí do kterého letím.
A nemusel jsem nic udělat, abych měl tento stupeň situačního povědomí. Mohl jsem hned dělat rozhodnutí v jaké výšce letět, jestli zahnou doprava/do leva, zrychlit/zpomalit.
Další věc bylo první vertikální přistání. CLAW (Control Law Computations) stoje byl k neuvěření a vždycky tuto historku vyprávím. Miloval jsem lítání s AV-8B Harrier II, ale při vertikálním přistání s ním byla spousta práce. Ale když jsme poprvé vysel s F-35B, stroj byl stabilnější než bych kdy mohl být s AV-8 a nemusel jsme vůbec nic udělat. Když se vrátím zpět k nízkému pracovnímu zatížení, měl jsem čas rozhlížet se okolo a sledovat co se děje na přistávací ploše a okolo stroje.
BC: prováděl jsem nálet a RED Air se ke mně blížil. V F-35 máš gods eye pohled na celý svět. Je to něco jako sledovat briefing v reálném čase.
Bližil jsme se k simulovanému shozu zbraní a RED Air letěl jiným směrem.
Měl jsem dost dobrý situační přehled na to vyhodnotit, jestli RED Air bude znamenat pro mě hrozbu v okamžiku kdy budu odhazovat zbraně. Ve stejnou dobu jsem si před zaměřil hrozbu a hned jak jsem odhodil A2G zbraně, přepnul jsme na A2A a sestřelil RED Air.
Tohle je obtížné v 4gen, kde je příliš mnoho manipulace se systémy v kokpitu. Přitom ještě ovládat stroj, interpretovat hrozby, které jsou velmi často nejasné a jen směrové.
V F-35 vím kde hrozby jsou, co jsou zač a podle toho provádět rozhodnutí. Vím jestli tam nepřítel je a podle toho se rozhodnout, jestli pokračovat, nebo z prostoru vypadnout.
Mo: vedl jsem čtyřčlennou formaci F-35 při uderu proti 4gen F-16 a F/A-18.
Probojovali jsme se dovnitř, zmapovali cíl, našli cíl, odhodili JDAMy a otočili jsme se a probojovali cestu zpět.
Všechny cíle byli zasaženy, nikdo nebyl objeven, všichni protivníci byli mrtví. Říkal jsem si, že tohle nám vyšlo velmi, velmi, velmi dobře.
Nikdy nás nedetekoval a nikdo neměl tušení, že tam jsme.
Druhý případ byl minulý čtvrtek. Strávil jsem hodně času přistáváním na CVN na dlouhých turnusech.
Posledních 18 sekund přistání na CVN bylo hodně intenzivních. Posledních 18 sekund vertikálního přistání na mnohem menších LHD byl mnohem větší relax.
S F-35C je to podobně snadné na CVN.
Vertikální přistání (moje první) na pohybující se a mnohem menší lodi než na které jsem kdy přistával. S méně stresem než na co jsem byl zvyklí, tak to bylo užasne.
Sack: muj první let v Edwards AFB 16. ledna. Vlezl jsem do kokpitu a nastartoval. Byl jsem pořád na na zemi, a ve vzduchu zjevně byli další F-35 – myslím, že USAF. Předtím jsem o nich netušil. Měl jsem letět sám a seznámit se se strojem.
Hned po spuštění displejů jsem viděl sledovací soubory a měl přehled o tom, co ostatní dělají (SA) ve vzdušném prostoru. I to jsem ještě nedostal ani povolení ke startu.
Ani jsem nevěděl, odkud ty data přišli. Stroj nastartoval všechny systémy za mě a SA tam prostě bylo.
Druhý moment byl, když jsem se vrátil. V Hornetu jsem musel zaparkovat a metodicky po vypínat všechny systémy, jinak mohlo dojit k jejich poškození. V F-35 zaparkuji, udělám pár věcí a pak prostě vypnu motor a stroj pak vše dokončí za vás. Zní to jednoduše, ale je to obrovský pokrok.
