Bitevní křižníky - 2. část - německé konstrukce

Moderátor: jarl

Odpovědět
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Bitevní křižníky - 2. část - německé konstrukce

Příspěvek od Nelson »

První odpovědí na nová britská plavidla měl být pancéřový křižník Blücher. V tomto případe však zcela selhala německá zpravodajská služba. Agenti přišli s tím, že britská plavidla mají mít výtlak kolem 15000 tun a 8-10 děl ráže 6.2'' (234 mm). V tomto omylu je částečně utvrdili i Britové, když podobně zkreslené údaje zveřejnili i v oficiální námořní ročence Jane's Fighting Ships. Konstrukční kancelář loděnice císaře Viléma v Kielu proto jako odpověď navrhla jednotku vyzbrojenou dvanácti děly ráže 210 mm. Protože se však později ukázalo, že Invincible a její sestry jsou podstatně větší a s mohutnější výzbrojí byl Blücher po převzetí v říjnu 1909 zařazen do stavu jako školní dělostřelecká loď. Byl potopen v bitvě na Doggerbanku v r. 1914.

Zároveň se však usilovně pracovalo na novém plavidle. Prvním skutečným bitevním křižníkem Kaiserliche Marine byl Von der Tann předaný dokonce ještě před Blücherem. Loděnice Blohm & Voß postavila za částku 36.5 miliónu zlatých marek velmi kvalitní plavidlo. Protože Němci neplánovali jeho dlouhodobější nasazení mimo oblast severního Atlantiku, mohli na úkor pohodlí posádky a při omezení ráže děl výrazně posílit jeho pancéřování. Boční pás dosahoval ve střední partii trupu až 250 mm a dokonce byl silnější než britské bitevní křižníky třídy Lion. Palubní pancíř dosahoval 50 mm, velitelskou věž chránilo 250 a dělové věže 230 a kasematy pomocného dělostřelectva 150 mm oceli.
Délka lodi byla 171.5, šířka 26.5, ponor 8.1 metrů a plný výtlak dosahoval až 21700 tun. Výkon strojoven byl 42000 koní. Čtyři šrouby umožňovaly rychlost 26.8 uzle ale při postřikování uhlí mazutem bylo možno velmi krátkodobě při přetížení turbín dosáhnout výkonu až 79000 koní a rychlosti 28 uzlů. Jeho výzbroj tvořilo 8 děl 28 cm/45 SK L/45 (podle zásady, že Kruppova děla jsou kvalitnější než konstrukce od Armstronga a proto je možno použít ráži o jeden stupeň menší). Věže byly rozmístěny podle podobného schématu jako na třídě Invincible, boční věže však měly mnohem větší palebný sektor na protější stranu. Pomocnou výzbroj tvořilo 10 x 150 mm a 16 x 88 mm.

Obrázek SMS Von der Tann


Dalšími jednotkami byly Moltke a Goeben. Tato plavidla byla rozměrově jen mírnou zvětšeninou Von der Tannu. Nárůst délky o cca.15 metrů však umožnil osazení další věže na záď. Hlavní výzbroj tak tvořilo 10 děl 28 cm/50 SK L/50. Střední dělostřelectvo bylo zastoupeno dvanácti 150 mm kasematovými děly a stejným počtem kanónů ráže 88 mm. Vzhledově je od předchozí lodě odlišovalo také prodloužení zvýšené přední paluby až k barbetě čtvrté věže. Boční pancéřový pás ve střední partii zesílil až na 270 mm, byl s vyjímkou Hooda silnější než na všech ostatních bitevních křižnících.
Osamocené plavidlo Seydlitz byl vlastně jen zvětšený a vylepšený typ Moltke. Příď byla pro zlepšení plavebních vlastností zvýšena o další krátkou palubu. Rozměrově narostl na 200.6 m délky, oproti 29.4 metrům šířky u Moltkeho však zeštíhlel na 28.5 m. Plný výtlak dosáhl 26800 tun, v pozdějším období narostl až na 28550 tun. Boční pancíř měl sílu 300 mm!! a palubu krylo stejně jako u předchozích plavidel 50 mm oceli.

Obrázek SMS Seydlitz


V září 1914 převzala Kaiserliche Marine první ze tří jednotek třídy Derfflinger. Jeho sestry Lützow a Hindenburg následovaly v letech 1915 a 1917. Zároveň to byly poslední jednotky jež se podařilo do konce WWI předat. Vzhledem k faktu, že nové britské konstrukce byly vyzbrojeny děly 343 mm bylo i zde přistoupeno ke zvětšení ráže. Bylo použito osm velmi kvalitních děl 30.5 cm/50 SK L/50. Oproti předchozím konstrukcím byly zrušeny věže uprostřed trupu a hlavní výzbroj byla umístěna logičtěji na příď a záď. Střední dělostřelectvo opět tvořilo 12 x150 mm a 8 x 88 mm. Délka se zvětšila na 212.8 a šířka na 29 metrů. Ponor byl 9.3 metru a hodnota plného výtlaku poskočila na 31500 tun. Na Derfflingeru a Hindenburgu byly použity britské typy trojnožkových stěžňů, zatímco na Lützowu zůstal starší jednoduchý stožár. .Boční pancéřový pás byl rozmístěn podle stejného schématu jako na Seydlitzi. Palubní pancíř však byl kvůli úspoře hmotnosti zeslaben na 30 mm. Naopak vzrostla tloušťka stěn velitelské věže na 300 a čel dělových věží na 270 mm.
Udávaný výkon čtyř turbín je 63000 koní, při přetížení strojoven 76600 koní a maximální rychlost byla „jen“ 26.6 uzle.

Obrázek SMS Lützow


Dalším vývojovým typem měly být čtyři lodě třídy Mackensen (+ Fürst Bismarck, Graf Spee a Prinz Eitel Friedrich) Jejich stavba byla sice zahájena v roce 1915 ale kvůli změnám priorit se jen Mackensen a Graf Spee dočkaly spuštění v roce 1917, zbylé dvě lodě byly po válce rozebrány na skluzech. Ani jednu loď této třídy se však nepodařilo dokončit, všechny byly sešrotovány v letech 1920-1924.
Lodě měly délku 223, šířku 30.9 a ponor 9.3 metru. Standardní výtlak měl dosahovat 30700 a plný 35300 tun. Výkon strojoven byl spočítán na 90000 koní což by lodím umožňovalo rychlost až 28.8 uzle.
Pancéřování odpovídalo třídě Derfflinger jen síla stěn velitelského stanoviště měla být 350 mm a čela dělových věží mělo chránit 320 mm pancíře. Opět ale vzrostla hlavní ráže, měla být použita děla 35 cm/45 SK L/45 která se později velmi osvědčila u nejtěžších polních baterií. Pomocné dělostřelectvo tvořilo dvanáct 150 mmkasematových děl a 8 děl ráže 88 mm.

Obrázek SMS Mackensen - model v říšském muzeu. Za WWII se ztratil


Vyvrcholením konstrukce německých bitevních křižníků měly být tři lodě třídy Yorck (+ Ersatz Gneisenau a Ersatz Scharnhorst). Stejně jako u třídy Mackensen a britské třídy Hood to byl konstrukčně spíše přechod k rychlým bitevním lodím. Stavba všech tří jednotek byla zahájena v roce 1916, všechny však byly nedokončené rozebrány.
Na trupu rozměrově shodném s předchozí třídou Mackensen měla být v počtu osmi kusů osazena děla 38 cm/45 SK L/45. Střední dělostřelectvo bylo shodné jako u předchozí třídy a ani schéma pancéřování se příliš nelišilo, jedinou větší odchylkou mělo být lokálně zesílené pancéřování palub na 90 mm. Také pohonná soustava byla shodná, 4 turbíny s výkonem 90000 koní a max. rychlost 27.3 uzle.

Obrázek SMS Yorck - kresba pravděpodobného vzhledu


Všechny německé bitevní křižníky se v průběhu války ukázaly, na rozdíl od britských jednotek, jako velmi odolné konstrukce. Při bitvě u Doggerbanku byl například Seydlitz zasažen granátem ráže 343 mm. Ten pronikl až bo barbety zadní věže kde explodoval, došlo k výbuchu připravené munice a otevřeným průchodem se požár rozšířil i do vedlejší věže. Nedošlo sice k výbuchu muničních skladů jak se občas traduje (to by nepřežila žádná loď) ale i tak byly obě věže zničeny a jejich odsluhy zahynuly do posledního muže.
U Skagerraku zasáhlo Seydliz 21, Derfflinger 26 a Lützow 24 granátů ráže 305-380 mm. Lützow později potopila vlastní posádka ale první dvě se podařilo zachránit. Například Seydlitz se dovlekl na základnu s přídí jen pár desítek cm nad hladinou. Von der Tann a Moltke zasáhlo sice jen po čtyřech granátech i zde však byly škody obrovské, na Tannu byla například vyřazena všechna děla. Opravy všech trvaly více než rok.
Byla to však jejich poslední akce při níž se střetly s jednotkami Grand Fleet. K jejich dalšímu setkání s britskými eskadrami došlo až po válce při internaci ve Scapa Flow. Zde byly svými posádkami 21.6.1919 potopeny. V období mezi světovými válkami byly všechny bitevní křižníky vyzdviženy a následně sešrotovány v loděnici v Rosythu (Derfflinger až v roce 1946).

Odlišný osud měl jen Goeben. Začátek války ho zastihl ve Středozemí a loď se ukryla v Istambulu. Došlo k jejímu podivnému „odprodeji“ Turecku. Posádka jen změnila uniformy a sloužila na plavidle dál. Goeben spolu s křižníkem Breslau působil vážné problémy Rusům v Černém moři. Po válce zůstal pod jménem Jawus Sultan Selim Turecku a v letech 1926-30 byl ve Francii modernizován. V roce 1948 došlo k jeho překlasifikování na ubytovací a cvičnou loď. Vyřazen byl r. 1963 a o 11 let později došlo k jeho sešrotování. Zmizel tak poslední bitevní křižník.
Další díly série:
Bitevní křižníky - 1.část - britské konstrukce
Bitevní křižníky - 2. část - německé konstrukce
Bitevní křižníky - 3.část - konstrukce ostatních států
Naposledy upravil(a) Nelson dne 6/8/2006, 12:28, celkem upraveno 2 x.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Pěkné lodě, škoda toho Yavuzu (Goeben), mohlo z něj být v Německu pěkné museum.

Mám dotaz. SMS asi neznamé krátkou textovou zprávu, co?
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Příspěvek od Nelson »

Jo ,to zrovna neznamená. Nehledě k tomu, že v té době byla kromě nespolehlivých radiostanic vrcholem dokonalosti vlajková abeceda a tou by se ti smsky psaly dost blbě. 8)

Je to ekvivalent britského HMS. Celý název je Seine Majestäts Schiff, v překladu to znamená Loď jeho veličenstva. Bylo to označení německých a rakousko-uherských válečných lodí.
A s tím muzeem nemáš tak docela pravdu. V roce 1963 (??) proběhlo jednání mezi Tureckem a tehdejší NSR o zpětném odprodeji. Na čem se to zadrhlo ale nevím přesně, slyšel jsem jen, že Turci nasadili vzhledem ke stavu v jakém se loď nacházela poměrně dost vysokou cenu.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Stejně ji nakonec prodali německé firmě k sešrotování...

Trocha spekulace - to neodkoupení lodě mohlo být také politickým rozhodnutím - přece jen velká loď jako museum by mohla být někomu trnem v oku. Němcům by to mohlo připomínat jejich minulost supervelmoci....
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Příspěvek od Nelson »

To by stejně tak mohli být nakrknutí Francouzi se Španělama kvůli HMS Victory. Byla to přece Nelsonova vlajková loď u Trafalgaru kde dostali nakládačku od slabšího.
Nebo Japonci kvůli USS Missouri na jejíž palubě museli na konci WWII podepsat kapitulační listiny.
A nakonec i Rusové kvůli Togóově vlajkové lodi Mikasa. Cušima byla pro jejich loďstvo totální katastrofou.

A to jsou všechno ekonomické velmoci. Myslím, že kdyby Němci Goeben nakonec koupili, tak by na nějaké protesty ze zahraničí vůbec nebrali ohled. Navíc, tahle loď přece působila problémy Rusům. A co bys neudělal pro "potěšení" svého třídního nepřítele?
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Kutuzov
praporčík
praporčík
Příspěvky: 351
Registrován: 16/11/2006, 17:37
Bydliště: Olomoucký kraj

Moc pěkná sajta s bitevními křižníky Mackensen, výkresy atd

Příspěvek od Kutuzov »

Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Docela by mě zajímal počet zásahů bitevních křižníků v bitvě u Jutska a to podle ráže. Pokud měl například Seydlitz utrpět 21 zásahů těžkých děl ráže 305 až 381mm a navíc jedním torpédem, tak by se mohlo jednat o min 10.000 kg výbušnin, které na něho dopadli a jeho konstrukce tuto obrovskou zátěž vydržela. Což opravdu svědčí o dokonalosti německých lodí.
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Příspěvek od Scrat »

kacermiroslav píše:Docela by mě zajímal počet zásahů bitevních křižníků v bitvě u Jutska a to podle ráže. Pokud měl například Seydlitz utrpět 21 zásahů těžkých děl ráže 305 až 381mm a navíc jedním torpédem, tak by se mohlo jednat o min 10.000 kg výbušnin, které na něho dopadli a jeho konstrukce tuto obrovskou zátěž vydržela. Což opravdu svědčí o dokonalosti německých lodí.
Sice poněkud starší příspěvek, ale i tak zareaguji.
Konkrétně u SMS Seydlitz uvádí různé zdroje 21 - 24 zásahů těžkými granáty a 3 zásahy menší ráží. Podle porovnání britských a německých zdrojů, kdy došlo k zásahu a kdo na něj v tom období střílel, (já jsem to nesrovnával) se má jednat pouze o ráži 13,5'' (343 mm), v případě menší ráže o 4'' granáty (102 mm) plus jedno 21'' torpédo (533 mm).
Když spočítám trhavou nálož tak je to 21 (24) x 20,2 kg, 3 x 4,3 kg a 1 x 181 kg. Celkem tedy 618 - 679 kg Lydditu a TNT.

SMS Seydlitz je ale pravděpodobně jedinou lodí kterou je možno takto přesně dohledat, u všech ostatních se uvádí "x" zásahů 305 - 343 mm atp. Hlavně v průběhu souboje hlavních sil střílela těžká děla všech ráží většinou na cíl který byl nejlépe vidět a zřejmě asi nebude vše do detailu zaznamenáno v lodních denících. A podle způsobených škod, nemyslím si že Britové nebo Němci řešili otázku jaký konkrétní granát zdemoloval podpalubí.

Scrat
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Asi to bude nedohledatelné. Lodě které vyletěly do povětří nelze posoudit a ty co se potopily bez působivé detonace také tak. Lodě co se vrátily do přístavů asi postihla i ruka cenzora. Takže je vysoce pravděpodobné, že záznamy byl i záměrně zkresleny.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
komisař
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 403
Registrován: 10/10/2008, 14:59
Bydliště: Český Krumlov

Příspěvek od komisař »

Kniha Válečné lodě 3 ( období 1. světové války ), Vladimír Hynek, Petr Klučina, Evžen Škňouřil, Naše vojsko, Praha 1988 : strana 264 a následující pojednávají o bitvě u Jutska.
Tabulka Škody a ztráty na str. 302 - 305 je uvedeno :
Derfflinger 17 zásahů, Lutzw potopen, Moltke 4 zásahy, Seydlitz 21 zásahů, Von der Tann 4 zásahy. Ovšem je nutno vzít v úvahu, co tady konstatoval Pátrač o cenzuře.
Obrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Scrat:
při své úvaze jsem vycházel z knihy Válečné lodě 3 od Hynka, Klučiny a Škňouřila plus další zdroje. Těch 21 zásahu bylo jen těžkými děly. To že dostal další zásahy ze 102mm děl o tom nepochybuju, ale co si budeme povídat ty asi na bitevním křižníku skoro žádné škody nemohli napáchat.

U té hmotnosti cca 10.000 kg, kterou jsem uvedl že na Seydlitz dopadla, jsem měl na mysli ne samotnou výbušnou část, ale celkovou hmotnost projektilu. Ten již sám o sobě dokáže napáchat při průniku lodí nemalé škody, a samotný výbuch Lydditu a TNT je taková "třešnička" na dortu:-) já vím, trošku krkolomné přirovnání, ale snažím se tím jen poukázat, že nejen samotný výbuch napáchá škody. Kromě toho Seydlitz dostal ještě zásah torpédem a jedna salva zasáhla tuším dělovou věž "Dora", kde následně došlo k explozi cca 6.000 kg uskladněných výbušnin. Opět zdroj Válečné lodě 3. Nevím ovšem, jestli tím bylo myšlena třeba střelná bavlna, nebo výbuch projektilů o celkové hmotnosti 6.000 kg. V druhém případě by to pak byl trošku zaváděcí fakt, protože by chyběl ten kinetický účinek vystřeleného projektu v cíli a "pouze" by explodovala uskladněná munice.

Myslím si že tak jako tak tato diskuse de facto jen potvrzuje, jak byl Seydlitz a celkově německé bitevní křižníky důmyslně konstruován oproti svým britským protějškům.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Eh, když tady řešíte takové závažné problémy, nedá mi to, abych se nepodělil o jednu "veselou historku z natáčení". :wink:
V polovině dvacátých let se do Předonína u Roudnice nad Labem přistěhoval jakýsi týpek jménem Felix Čapek. Tvrdil o sobě, že za války sloužil u Royal Navy v hodnosti nadporučíka jako velitel torpédového člunu T-33, a že v Bitvě u Jutska osobně torpédoval bitevní křižník Hindenburg a vzápětí byl těžce raněn. Jen dodávám, že Royal Navy nikdy torpédový člun T-33 nevlastnila, a že bitevní křižník Hindenburg se Bitvy u Jutska nezúčastnil, protože ještě nebyl dodělanej.
Buď jak buď, Čapek za ono zranění (měl omezenou hybnost levé ruky)dostával odkudsi slušnou rentu, takže nemusel chodit do práce, chlastal dle libosti a děsil sousedy takovými kousky jako zběsilá jízda na motocyklu vlastní konstrukce, vynález první (a asi i poslední) labské ponorky, domácí výroba třaskavin apod.
A nakonec celkem logicky skončil v blázinci... :D
さようなら。
Hellcat
svobodník
svobodník
Příspěvky: 32
Registrován: 2/9/2008, 09:44

Příspěvek od Hellcat »

kacermiroslav píše: Kromě toho Seydlitz dostal ještě zásah torpédem a jedna salva zasáhla tuším dělovou věž "Dora", kde následně došlo k explozi cca 6.000 kg uskladněných výbušnin. Opět zdroj Válečné lodě 3. Nevím ovšem, jestli tím bylo myšlena třeba střelná bavlna, nebo výbuch projektilů o celkové hmotnosti 6.000 kg. V druhém případě by to pak byl trošku zaváděcí fakt, protože by chyběl ten kinetický účinek vystřeleného projektu v cíli a "pouze" by explodovala uskladněná munice. .
pravděpodobně je myšleno vznícení prachových složí pro odpal granátu, kdyby bouchlo 6 000 kg výbušnin ve střelivu, tak se ze Seydlitze stává obratem největší ponorka té doby.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Hellcat píše: pravděpodobně je myšleno vznícení prachových složí pro odpal granátu, kdyby bouchlo 6 000 kg výbušnin ve střelivu, tak se ze Seydlitze stává obratem největší ponorka té doby.
V tom se moc nevyznám, ale 6 tun ale podle zdrojů, které mám dostal Seydlitz zásah do zadní dělové věžě "D" Dora 343 mm projektilem z HMS Lion. Granát pronikl do skladů lodi a způsobil výbuch části připravených korditových náloží. Oheň vnikl do přípravny střeliva pod věží a potom i přes průlez, kterým se snažila posádka věže uniknout (150 lidí), do sousední věže „C“. Jen se štěstím posádka lodi zabránila explozi munice a potopení lodi a do duchapřítomný zatopením muničních skladů u pod věží Caesar "C". Obě zadní věže byly tak jako tak zničeny. Výbuch tedy loď nepotopil což bylo vlivem hodně faktorů, ale jak vidno nemusí to vždy vést k potopení lodi.
ObrázekObrázekObrázek
Hellcat
svobodník
svobodník
Příspěvky: 32
Registrován: 2/9/2008, 09:44

Příspěvek od Hellcat »

a v tom je ten rozdíl. kordit prudce zahoří ale nevybuchne - z obsluhy věže jsou škvarky a hrozí výbuch uskladněné munice v muničních komorách - to bylo i důvodem potopení britských BC u Jutska. Němci se poučili u Doggerbanku, kde to samé málem potkalo tuším že Lutzowa nebo Seydlitz a po této bitvě poučení nebezpečím zahoření korditu instalovali do dopravníků munice protizážehová dvířka a kordit byl uskladněný v kovových obalech narozdíl od Britů, kteří používali bavlněné pytle. Je ironií osudu, že se Britům dostal do rukou před bitvou u Jutska německý manual pro uskladnění korditu ve věžích o způsoby ochrany proti vybuchu munice - bohužel to nedokázali nějak aplikovat
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Příspěvek od Scrat »

Kromě toho Seydlitz dostal ještě zásah torpédem a jedna salva zasáhla tuším dělovou věž "Dora", kde následně došlo k explozi cca 6.000 kg uskladněných výbušnin. Opět zdroj Válečné lodě 3. Nevím ovšem, jestli tím bylo myšlena třeba střelná bavlna, nebo výbuch projektilů o celkové hmotnosti 6.000 kg. V druhém případě by to pak byl trošku zaváděcí fakt, protože by chyběl ten kinetický účinek vystřeleného projektu v cíli a "pouze" by explodovala uskladněná munice.
Ke zmiňovanému zásahu ale nedošlo u Jutska nýbrž u Dobberbanku v lednu 1915 a šťastným střelcem byl HMS Lion. Muniční sklady a prachárny se podařilo zaplavit takže tam oheň nešel, shořelo ale vše co bylo v muničních a prachových dopravnících a distribučních místnostech. Jestli tam bylo 6 tun korditu nevím ale je to možné, kvůli plynulému zásobování věží se munice připravovala několik salv dopředu. Ale počítám že to hořelo postupně, kdyby naráz, nebo nedej bože kdyby to šlehlo do muničních skladů tak by to Seydlitz nerozdýchal. I když kordit jen shoří je ta reakce tak prudká že se to v uzavřeném prostoru prakticky rovná menšímu výbuchu. A 6 tun, děkuji pěkně.
Je ironií osudu, že se Britům dostal do rukou před bitvou u Jutska německý manual pro uskladnění korditu ve věžích o způsoby ochrany proti vybuchu munice - bohužel to nedokázali nějak aplikovat
A je ironií, že díky samovolné explozi přišli nepoučitelní Britové v průběhu let o pár vlastních lodí. Prostě jen tak, v přístavu na kotvách, potom bum a když se zklidní vlny tak nad hladinu čouhají jen komíny a stožár.
Odpovědět

Zpět na „Námořnictvo Německa“