bitevní křižník VON DER TANN

Moderátor: jarl

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

bitevní křižník VON DER TANN

Příspěvek od kacermiroslav »

VON DER TANN – bitevní křižník
Německo

rok 1909

Obrázek


Lodě ve třídě:
- SMS Von der Tann - (1908 – 1909 – 1911)
* Poznámka: první datum je datum zahájená stavby, dále je datum spuštění na vodu a poslední je datum zařazení do stavu námořnictva.


VÝVOJ
SMS Von der Tann byl prvním německým bitevním křižníkem, který byl postaven pro německé císařské námořnictvo a zároveň to byla první velká loď, která byl poháněná parními turbínami. Byl postaven v loděnicích Blohm & Voss v Hamburku (konstrukční číslo 198) a stal se prototypem německé koncepce bitevních křižníků. Své jméno plavidlo získalo po bavorském generálu Ludwig Samson Arthur svobodný pán von und zu der Tann-Rathsamsausen (*1815 - +1881), který se narodil v den bitvy u Waterloo a který velel armádám v řadě bitev během válek s Dánskem, Rakousko-Uherskem a Francií. Jméno lodi povolil dne 22.června 1907 sám německý císař Vilém II.
Obrázek Obrázek při stavbě roku 1909 v Hamburku

V roce 1906, kdy světlo světa spatřil projekt britské bitevní lodě HMS Dreadnought, která byla zhmotněním představ o tzv. „all gun ship“, se v Německu v srpnu začalo pracovat na projektu, který měl označení „Kreuzer F“. Mělo se jednat o německou odpověď na stavbu jak moderních bitevních lodí typu Dreadnought, tak britských bitevních křižníků třídy Invincible (výzbroj 8x305mm). Tyto britské bitevní křižníky byly zkonstruovány na popud admirála Fishera a jejich velkou výhodou byla děla shodné ráže s bitevními loděmi, ale rychlostí lehkého křižníku (na úkor pancéřování). Němci získali informace o stavbě těchto bitevních křižníků z oficiální ročenky Jane´s, kde však byla úmyslná dezinformace. Dle této příručky se mělo jednat o plavidla s děly ráže 254 mm. Němci na základě toho postavili pancéřový křižník SMS Blucher s děly ráže 210 mm, ale dodatečně zjistili, že se stali obětí dezinformace. Proto urychleně začali pracovat na projektu bitevního křižníku SMS Von der Tann. K posouzení bylo předloženo několik návrhů, kde se počítalo s výzbrojí děl ráže od 305 do 343 mm. Z finančních důvodů se ale nakonec sáhlo po již existujících Kruppových dělech ráže 280 mm, která byla umístěna do dvouhlavňové dělové věže Drh LC/1907, což byla mírně upravená varianta veže použité na bitevních lodích třídy Nassau. Tímto se docílilo značných úspor a zkrácení vývojových a výrobních termínů. Původní role nové konstrukce však nebyla od počátku zcela jasná. Admirál Tirpitz požadoval plavidlo, které by bylo obdobou britských bitevních křižníků, tedy těžká děla, vysoká rychlost a slabé pancéřování. Nepočítal ale se zapojením lodí nového typu do bitevní linie hlavního loďstva. Císař Vilém II. spolu s většinou důstojníků Reichs Marine Amt (Říšský úřad námořnictva) ale požadovali, aby se loď byla schopná zapojit do hlavní bitevní linie a operovat spolu s bitevními loděmi poté, co pro ně jako průzkumný předvoj zajistí průzkum bojem. Tato koncepce ale vyžadovala silnější pancéřování, než u britských konstrukcí, což bylo — pro zachování rychlosti — nutno kompenzovat snížením zásoby paliva a tím pádem i dosahu.



KONSTRUKCE a STROJNÍ VYBAVENÍ
Konstrukce tedy vycházela ze schváleného projektu a stavbou byla pověřena německá loděnice Blohm & Voss v Hamburku, což byla firma s bohatými zkušenostmi při stavbě velkých hladinových válečných plavidel (stavěla například řadovou bitevní loď Kaiser Karl der Grosse z třídy Kaiser Friedrich III., nebo pancéřové křižníky Scharnhorst, Yorck, Friedrich Carl a další plavidla). Stavba byla zahájena dne 25.března 1908 a postupovala poměrně rychle. O rok později 20.března 1909 byla spuštěna na vodu a do služby byla uvedena 20.února 1911. Pořizovací náklady činily 36,523 Mio marek.

Maximální délkou 171,7 metrů a výtlakem 19.370 t standard, se jednalo o největší plavidlo stavěné pro císařské námořnictvo. Šířka činila 26,6 metrů a konstrukční ponor 9,2 m. Pohon zajišťovalo 18 parních kotlů Schultz-Thornycroft, 4 parní turbíny Parson. Konstrukční výkon pohonné jednotky pro rychlost 24,8 uzlů byl 30.890 kW (42.000 k) ovšem během zkoušek bylo dosaženo výkonu 58.100 kW (79.007 k) a rychlosti 27,4 uzlů. Výkon strojů se přenášel na čtyři třílisté lodní šrouby, každý o průměru 3,6 m. Směr pak zajišťovala dvě paralelní kormidla. Zásoba uhlí mohla být v uhelných bunkrech od 984 t do maximálního množství 2.756 t. Dojezd pak při 14 uzlové rychlosti činil 4.400 námořních mil, tedy 8.150 km. Posádku tvořilo 41 důstojníků a 882 členů mužstva.


PANCÉŘOVÁNÍ
Jelikož se u SMS Von der Tann počítalo s tím, že bude bojovat i v rámci hlavní bitevní linie spolu s bitevními loděmi, bylo jeho pancéřování mnohem silnější, než u jeho britských protějšků. Ze své hmotnosti obětoval na pancéřování o 10% více, než jednotky třídy Indefatigable, se kterými se později utkal v bitvě u Jutska/Skagerraku.

Pancéřování SMS Von der Tann tvořila Kruppova cementovaná a niklovaná ocel. Hlavní boční pancéřový pás měl 80-120 mm na přídi, 250 mm ve střední části a 100 mm na zádi. Přední nástavba byla chráněna 250 mm silným pancířem a zadní 200 mm. Přední strana hlavních dělových věží měla tloušťku 230 mm, boky 180 mm a stropy 90 mm. Kasematy chránil 150 mm pancíř. Horní paluba měla 20 mm a pancéřová paluba 50 mm. Stejně jako předcházející pancéřový křižník SMS Blücher měl i SMS Von der Tann protitorpédovou obšívku. Ta sestávala z 25 mm pancéřového pásu, který byl odsazený o 4 m od vnějšího trupu a mezí ním a vnějším trupem se nacházely zásobníky uhlí.
Obrázek rozvrh pancéřování


VÝZBROJ
SMS Von der Tann nesl osm osvědčených Kruppových 280mm L/45 Sk děl (stejná děla byla použita i u bitevních lodí třídy Nassau) ve čtyřech dvouhlavňových věžích Drh LC/1907 o hmotnosti 394 t každá. Rozmístění bylo následující: po jedné na přídi a zádi a dvě věže byly umístěny diagonálně uprostřed (za předním komínem byla věž na pravoboku, zatímco věž za zadním komínem se nacházela na levoboku). S touto výzbrojí byl SMS Von der Tann nejslaběji vyzbrojeným německým bitevním křižníkem a právě podle rozmístění výzbroje (zejména podle pouze jedné věže na zádi) ho lze nejsnáze identifikovat oproti ostatním německým konstrukcím bitevních křižníků. Čtyři muniční komory pojaly až 660 střel (po 165 střelách v každé) pro hlavní děla. Každé dělo mohlo střílet teoreticky rychlostí až tří ran za minutu, dopravit 302 kg vážící protipancéřový projektil s úsťovou rychlostí 855 m/s na vzdálenost 18 900 m (po roce 1915 byl dostřel zvětšen na 20 400 m při náměru 20°) a na vzdálenost 12 000 m prorazit 200 mm boční pancíř.

Na rozdíl od svých britských protějšků, nesl SMS Von der Tann silné dělostřelectvo střední ráže (Britové u většiny svých předválečných bitevních křižníků použili děla ráže 102 mm) — tvořené deseti 150mm L/45 Sk děly (model 1906) o délce hlavně 6,71 m a hmotnosti 5,73 tun. Tato střední děla umístěna v kasematech a měla max. náměr 30°. Dostřel pak činil 17.600 metrů. Počáteční rychlost střely byla 835 m/s, a životnost hlavně cca 1.400 ran. Výrobcem děl byl tradiční dodavatel; Kruppovy závody. Každé mělo k dispozici 150 explozivních a průbojných granátů o hmotnosti 45,4 kg na projektil. Kadence těchto děl záležela hodně na sehranosti obsluhy, protože ruční manipulace s více jak 45 kg granáty nebyla jednoduchá. Kadence tak byla 5 až 7 ran za minutu.

Dále se v kasematech nacházelo dvanáct 88mm L/45 Sk děl a další čtyři děla téže ráže byla v roce 1916 umístěna volně na zadní nástavbě, takže je bylo možno použít i proti letadlům a vzducholodím. Kadence činila 15 ran za minutu a hmotnost projektilu AA byla 9 kg (HE – 9,75 kg). Životnost hlavně byla odhadována na 7.000 ran a dostřel zbraně 11.790 metrů při náměru 45°. Pro osmaosmdesátky bylo k dispozici 400 ks munice na hlaveň. Tato všechna děla střední ráže byla určena primárně k obraně před útočícími torpédovkami a torpédoborci. Hlavňovou výzbroj doplňovaly čtyři podhladinové torpédomety ráže 450 mm, pro které bylo k dispozici celkem 11 torpéd C/03. Po jednom torpédometu bylo umístěno na přídi a zádi v ose plavidla a po jednom torpédometu na každém boku těsně za první dělovou věží.

Obrázek

TTD _ námořní dělo ráže 28 cm/45 (11") SK L/45
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Výrobce: Kruppovy závody, Německo
* Model zbraně: 1907
* Ráže: 280 mm
* Celková délka hlavně: 12,735 m
* Délka vývrtu hlavně: 12,006 m
* Hmotnost hlavně: 39.800 kg
* Hmotnost střely: 302 kg (APC)
* Hmotnost prachové náplně: 119 kg
* Počáteční rychlost střely: 855 m / s
* Pracovní tlak: 3.300 kg / cm 2
* Životnost hlavně: cca 210 výstřelů
* Počet ran za minutu: 3
* Dostřel: 20.400 m


Hmotnost boční salvy
8 x 280 mm = 2.416 kg
5 x 150 mm = 227 kg
Celkem: 2.643 kg

Obrázek řez věží ráže 280mm použité na Von der Tann

BOJOVÁ KARIÉRA
Od května 1910 vykonával SMS Von der Tann zkušební plavby s dělníky z loděnice na palubě. Po převzetí do služby v únoru 1911 vykonal první bitevní křižník Kaiserliche Marine několik reprezentačních dálkových plaveb. Na jaře 1911 navštívil Rio de Janeiro, Puerto Militar a Bahia Blanco. Do Kielu v Německu se vrátil 6. května 1911. Dne 8. května 1911 byl přiřazen k průzkumné eskadře křižníků, která měla vykonávat průzkum pro bitevní lodě Hochseeflotte. V červnu 1911 se SMS Von der Tann zúčastnil námořní přehlídky ve Spitheadu u příležitosti korunovace britského krále Jiřího V., kde sklidil zasloužený obdiv a závist z britské strany.

Při vypuknutí I. světové války sloužil jako vlajková loď velitele průzkumné eskadry kontradmirála Tapkena. Dne 28. srpna 1914 se podílel na neúspěšném výpadu proti britským bitevním křižníkům po první bitvě u Helgolandské zátoky. Dne 3. listopadu téhož roku se zúčastnil ostřelování britského pobřežního města Yarmouthu. Ve 3 hodiny ráno 15. prosince opustila 1. průzkumná divize bitevních křižníků (SMS Von der Tann, SMS Derfflinger, SMS Seydlitz, SMS Moltke a pancéřový křižník SMS Blücher) doplněná o 2. průzkumnou divizi lehkých křižníků ústí řeky Jade, aby se vydala na další výpad proti anglickému pobřeží. Později vyplulo i jádro Hochseeflotte, aby jeho bitevní lodě poskytly vzdálené krytí bitevním křižníkům. V ranních hodinách 16. prosince ostřelovala jižní skupina, složená ze SMS Von der Tann a SMS Derfflinger, cíle u Scarborough a Whitby, zatímco zbývající křižníky tvořící severní skupinu, napadly Hartlepool. Ve 12:30 hlásil SMS Stralsund kontakt s několika nepřátelskými křižníky a o něco později hlásil šest velkých lodí nepřítele identifikovaných jako bitevní lodě třídy Orion. Ve 13:00 se tyto nacházely na pozici 54° 20' severní šířky a 2° 0' východní délky a tato informace umožnila bitevním křižníkům vyhnout se kontaktu se silnějším protivníkem. Ve večerních hodinách se všechny jednotky vrátily do svých přístavů.

V roce 1915 operoval v Severním a Baltském moři. Bitvy u Dogger Banku 24. ledna se SMS Von der Tann nezúčastnil, protože tou dobou byl v doku kvůli nutným opravám po kolizi z 25. prosince 1914. V ranních hodinách 10. srpna 1915 ostřeloval ruskou pevnost na ostrově Utö ve východním Baltu. Nejprve v 5:06 zahájil palbu na ruský pancéřový křižník Bajan, ale ten se záhy stáhl. SMS Von der Tann proto obrátil svoji pozornost k pobřežní baterii na ostrově. Do 6:18 na ní vystřelil celkem 62 granátů ráže 280 mm a 60 ráže 150 mm, ale žádný zásah nezaznamenal. Dvě sporadicky odpovídající 152mm děla pobřežní baterie ale zaznamenala úspěšný zásah, když se jim podařilo zasáhnout přední komín křižníku. V noci z 5. na 6. dubna 1916 podnikl výpad proti Hoofdenu a 24. dubna ostřeloval Yarmouth a Lowestoft.
Obrázek Von der Tann během palby

Bitvy u Jutska/Skagerraku (31. květen a 1. červen 1916) se zúčastnil jako poslední loď ve formaci Hipperovy průzkumné eskadry bitevních křižníků. Jeho cílem byl poslední bitevní křížník britské Beattyho eskadry HMS Indefatigable (výzbroj 8x305mm). Ten inkasoval těsně po 17:00 (15 minut po zahájení boje) tři zásahy na zádi 280 mm granáty ze SMS Von der Tann, takže vybočil z formace a začal ztrácet rychlost. V 17:05zasáhla HMS Indefatigable další salva. Jeden 280mm granát dopadl před přední 305mm věž a druhý prorazil její slabý stropní pancíř a pronikl do věže „A“. Oba pak způsobily explozi muničního skladu pod věží o 30 sekund později. HMS Indefatigable se potopil s téměř celou posádkou. Po tomto úspěchu přesunul SMS Von der Tann palbu na HMS New Zealand (sesterská loď HMS Indefatigabl) , ale vzápětí se stal terčem zezadu se přibližující 5. eskadry rychlých bitevních lodí třídy Queen Elizabeth (výzbroj 8x381 mm) pod velením kontradmirála Evan-Thomase. Nejdříve se stal cílem dělostřelců na HMS Barham a HMS Valiant. V 17:11 hod byl zasažen 381mm granátem z HMS Barham na zádi pod čarou ponoru. Následkem toho nateklo do lodi 600 t vody a ponor na zádi se zvýšil o 1 m. Později obě dvě první lodě Evan-Thomasovy 5. eskadry přenesly svoji „pozornost“ na SMS Moltke a na SMS Von der Tann se zaměřily zbývající HMS Warspite a HMS Malaya. Přibližně kolem 17:20 SMS Von der Tann opětoval palbu HMS Barham, ale poté (17:30) se znovu zaměřil na HMS New Zealand, přičemž spolu se SMS Moltke prudce kličkoval, aby se vyhnul granátům z britských bitevních lodí 5. eskadry. V 17:23 zásah 343mm granátem vypáleným z HMS Tiger vyřadil dělovou věž „C“ a v 17:51 další granát z HMS Tiger zasáhl dělovou věž „A“. Po otočce k severu, se poslední dvě fungující baterie hlavních děl zaměřily na HMS Malaya. Během střetnutí hlavních sil pak byl zasažen ještě jednou a to ve 20:19, když 381mm granát z HMS Revenge zasáhl a zdemoloval zadní nástavbu.

Během bitvy byly poruchami a zásahy postupně vyřazeny všechny čtyři hlavní dělové věže, ale tři z nich (kromě věže „A“) se povedlo zprovoznit. Během celé bitvy vystřílel SMS Von der Tann celkem 170 granátů ráže 280 mm. Vlastní ztráty činily 12 mrtvých a 35 zraněných mužů posádky při čtyřech utržených zásazích z těžkých děl. Opravy ve Wilhelmshavenu po bitvě trvaly do konce července 1916.
Obrázek zásah na pravoboku projektil ráže 381 mm z HMS Barham

Ve dnech 18.-19. srpna 1916 a poté 18.-20. října 1916 podnikl dva výpady do Severního moře. V listopadu a prosinci téhož roku musel podstoupit opravu turbín a další opravu porouchané turbíny musel podstoupit od května do června 1917. Dne 23. dubna 1918 se zúčastnil dalšího výpadu, tentokráte k pobřeží Norska.

Po vyhlášení příměří byl na základě článku 23 smlouvy o příměří spolu s ostatními plavidly Hochseeflotte 24. listopadu 1918 internován ve Scapa Flow — konkrétně v západní části zátoky, mezi ostrovy Hoy a Cava, uprostřed formace zakotvených zbývajících bitevních křižníků. Na pravoboku kotvil SMS Hindenburg a na levoboku SMS Moltke. Když vyšlo najevo, že německé lodě už se zpátky do Německa nevrátí a mají být rozděleny mezi vítězné mocnosti, byly 21. června 1919 na rozkaz von Reutera potopeny vlastními posádkami — mezi nimi i SMS Von der Tann. Dne 7. prosince 1930 byl vrak vyzvednut a nejpozději v roce 1934 sešrotován v Rosythu.

Velitelé:
KzS Mischke: září 1910 - září 1912
KzS Hahn: září 1912 - únor 1916
KzS Zenker: únor 1916 - duben 1917
KzS Mommsen: duben 1917 - červenec 1918
KzS Feldmann: červenec 1918 - prosinec 1918
KL Wollanke: prosinec 1918 - červen 1919


TTD _ bitevní křižník SMS Von der Tann
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Země původu: Německo
* Délka celková: 171,7 m
* Šířka: 26,6 m
* Ponor: 9,2 m
* Výtlak standardní: 19.370 t
* Výtlak plný: 21.300 t
* Výzbroj: 8x280 mm (4xII), 10x150 mm (10xI), 16x88 mm (16xI), 4x Torpédomet ráže 450 mm
* Pancéř paluba: 20+50 mm
* Pancéř dělová věž: 230 mm
* Pancéř velitelská věž: 250 mm
* Pancéř boky: 250 mm
* Pohonná jednotka: 18 parních kotlů, 4 parní turbíny
* Zásoby pohonných hmot: 984 až 2.756 t uhlí
* Výkon strojů: 58.100 kW (79.007 k)
* Rychlost: 27,4 uzlů (50,7 km/h)
* Dojezd: 4.400 nm (8.150 km) při rychlosti 14 uzlů (25,9 km/h)
* Posádka: 923 (882 mužstvo + 41 důstojníků)

Obrázek



Zdroje:
Válečné lodě (3) – Hynek, Klučina, Škňouřil – 1986
Velká válka na moři (1,2,3,4,5) – Jaroslav Hrbek - 2001
www.german-navy.de
www.warshipsww2.eu
www.navweaps.com
www.wikipedia.org
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 30/8/2011, 10:50, celkem upraveno 6 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Czarnian
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 124
Registrován: 5/1/2008, 15:24
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Czarnian »

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Docela mě na těch fotkách zaujalo, tak tam chodí po palubě bez zábradlí. Asi byli ztráty těch, co přepadli přes palubu v určitém množství povoleny:-)

Obrázek Von der Tann během akce ze dne 3.11.1914, bombardování Yarmuthu
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 18/5/2010, 10:37, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Vallun
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 546
Registrován: 12/2/2009, 08:23

Příspěvek od Vallun »

Když se podíváš na detailnější snímky, tak tak to zábradlí je...

My námořníci jsme šikovní, neptořebujeme 3 m vysoké sítě...:)
Ve válce: Rozhodnost; Po porážce: Vzdor
Po vítězství: Velkomyslnost; V míru: Dobrá vůle

sir Winston
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Díval jsem se na ty snímky a když juknu na zvýšenou přední část paluby, tak tam to zábradlí nikde nevidím....Asi se řídili heslem, že nahoru nespadneš a dole tě najdou:-)
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Vallun
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 546
Registrován: 12/2/2009, 08:23

Příspěvek od Vallun »

No, tak dole Tě najdou an moři azs tolik neplatí...:)

Na fotkách zde uvedených je buď zábradlí jasně vidět, a nebo mi přijde,ž e má fotka malé rozlišení, aby to bylo možné posoudit a říci, že tam enní.
Ve válce: Rozhodnost; Po porážce: Vzdor
Po vítězství: Velkomyslnost; V míru: Dobrá vůle

sir Winston
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

A co třeba ta fotka šestá od shora v tom příspěvku od Czarniana? Ta co tam je vidět boční dělová věž a dva manící, kteří se procházejí po horní palubě. Pod nima jsou vidět děla v kasematách. Je možné že se zábradlí třeba před bojem sundávalo?
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Vallun
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 546
Registrován: 12/2/2009, 08:23

Příspěvek od Vallun »

KAcmír - to nemohu vyloučit, ale nikde jsem o tom nic nečetl...

Na některých místech, nebo za bouře se používaly návazníky...

Na oné fotce je něoc, co vypadá jako sloupek pro zábradlí, třeba jen lanka byla příliš tenká, aby je fotka vzala? A rovněž tam máš nějaké vodorovné instalace...
Ve válce: Rozhodnost; Po porážce: Vzdor
Po vítězství: Velkomyslnost; V míru: Dobrá vůle

sir Winston
reddog
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 469
Registrován: 21/11/2008, 11:40
Bydliště: Litoměřice

Příspěvek od reddog »

jistě, zábradlí na bojových lodích je často snímatelné.Před bojem se sundavalo!
Uživatelský avatar
cayman
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 276
Registrován: 2/6/2005, 22:56
Bydliště: Bratislava

Příspěvek od cayman »

Alebo ho automaticky sundal prvý výstrel z hlavných diel :D Alebo tento automatický prvok mali až lode triedy Jamato?
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Jamato sundalo všechno z paluby při prvním výstřelu, co nebylo pořádně připevněno:-) prej i pokusná zvířata z klecí na palubě zmizela beze stop.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
cayman
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 276
Registrován: 2/6/2005, 22:56
Bydliště: Bratislava

Re: Německo - bitevní křižník VON DER TANN

Příspěvek od cayman »

kacermiroslav píše:...Jelikož se u SMS Von der Tann počítalo s tím, že bude bojovat i v rámci hlavní bitevní linie spolu s bitevními loděmi, bylo jeho pancéřování mnohem silnější, než u jeho britských protějšků. Ze své hmotnosti obětoval na pancéřování o 10% více, než jednotky třídy Indefatigable, se kterými se později utkal v bitvě u Jutska/Skagerraku. ...
Zaujal ma to ten rozdiel v % výtlaku určeného na pancierovanie. Máš aj konkrétne čísla pre tie lode, prípadne porovnanie so súbežne stavanými bitevnými loďami?
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Konkrétní čísla nemám, ale pokud srovnáme pár základních parametrů současně stavěných britských bitevních křižníků, tak pak bude naprosto jasný ten rozdíl v síle pancéřování. Vzhledem k tomu, že asi největší podíl pancéřévání spadá na boční pancéřový pás, tak zkusím provést krátké srovnání zrovna zde.

SMS Von der Tann - max. 250 mm
HMS Invincible (1907) - max. 152 mm
HMS Indomitable (1907) - max. 152 mm
HMS Inflexible (1907) - max. 152 mm
HMAS Australia (1909) - max. 152 mm
HMS Indefatigable (1909) - max. 152 mm
HMS New Zealand (1911) - max. 152 mm
HMS Lion (1910) - max. 229 mm
HMS Princess Royal (1911) - max. 229 mm
HMS Queen Mary (1912) - max. 229 mm
HMS Tiger (1913) - max. 229 mm

Takže pokud se budeme dívat pouze na sílu bočního pancíře, tak první dvě třídy britských bitevních křižníků měli pancéř na úrovni německých pancéřových křižníků třídy Prinz Adalbert, Scharnhorst a Roon. Tento rozdíl byl způsoben jinou koncepcí bitevních křižníků stavěných v Anglii a Německu. Němci se vzhledem k uzavřenému prostoru, kde se lodě pohybovali (Severní moře a Balt) spokojili s menším dojezdem lodí, a mohli tak dát více hmotnosti na pancéřování.
ObrázekObrázekObrázek
score51
desátník
desátník
Příspěvky: 47
Registrován: 28/2/2009, 22:10
Bydliště: Bratislava

Příspěvek od score51 »

Ale niekde som sa dočítal,že tak ako v bitke pri Dogger Banku aj v Jutskej bitke sa britské sily dopustili chzby,ked zle viedli palbu a na Von der Tanna nikto nestrielal. Je to možné?
..A la guerre les trois quarts sont des affaires morales - vojna je z troch štvrtín záležitost morálky..
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4086
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Ale niekde som sa dočítal,že tak ako v bitke pri Dogger Banku aj v Jutskej bitke sa britské sily dopustili chzby,ked zle viedli palbu a na Von der Tanna nikto nestrielal. Je to možné?
Není to možné. Von der Tann byl hned v počáteční fázi bitvy u Jutska zasažen několika granáty ráže 381 mm, které vyřadily několik jeho dělových věží. Ovšem v britské signalizaci opravdu došlo k chybě, takže některé Beattyho bitevní křižníky špatně pochopily rozdělení cílů, takže na Derfflinger původně nestřílela žádná Britská loď.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Celkově se dá hodnotit bitva u Dogger Banku i u Jutska jako Britský neúspěch, protože i přes zjevnou převahu nedosáhli nějaké výraznějšího výsledku (ale Němci taktéž). Hrubou chybou v komunikaci pak třeba Britům uniklo rozdrcení Němců u Dogger Banku atd. (více viz. v průslušném článku o Bitvě u Dogger Banku).
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Pokud si někdo z vás otevře knížku od Jaroslava Hrbka "Velká válka na moři, rok 1914 (1.díl) - Praha Libri 2001", tak se zde může mimo jiné dočíst o názoru na srovnání německých a britských bitevních křižníků. Autor zde vyslovuje názor (se kterým souhlasím), že i nejstarší německý bitevní křižník VON DER TANN, převyšuje ve všech parametrech britské protějšky, včetně těch, které byly do stavu námořnictva zavedeny těsně před válkou (včetně HMS Tiger, který byl převzat v listopadu 1914). A to až na jedno, na hmotnost boční salvy. V tomto jediném měli Britové navrch. Jinak ani v pancéřování, ani v rychlosti.

Obrázek Obrázek

Obrázek Obrázek

Pár zajímavých obrázků ze zdroje: http://www.dreadnoughtproject.org/model ... _der_Tann/
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Námořnictvo Německa“