Německo
rok 1909
Lodě ve třídě:
- SMS Von der Tann - (1908 – 1909 – 1911)
* Poznámka: první datum je datum zahájená stavby, dále je datum spuštění na vodu a poslední je datum zařazení do stavu námořnictva.
VÝVOJ
SMS Von der Tann byl prvním německým bitevním křižníkem, který byl postaven pro německé císařské námořnictvo a zároveň to byla první velká loď, která byl poháněná parními turbínami. Byl postaven v loděnicích Blohm & Voss v Hamburku (konstrukční číslo 198) a stal se prototypem německé koncepce bitevních křižníků. Své jméno plavidlo získalo po bavorském generálu Ludwig Samson Arthur svobodný pán von und zu der Tann-Rathsamsausen (*1815 - +1881), který se narodil v den bitvy u Waterloo a který velel armádám v řadě bitev během válek s Dánskem, Rakousko-Uherskem a Francií. Jméno lodi povolil dne 22.června 1907 sám německý císař Vilém II.
při stavbě roku 1909 v HamburkuV roce 1906, kdy světlo světa spatřil projekt britské bitevní lodě HMS Dreadnought, která byla zhmotněním představ o tzv. „all gun ship“, se v Německu v srpnu začalo pracovat na projektu, který měl označení „Kreuzer F“. Mělo se jednat o německou odpověď na stavbu jak moderních bitevních lodí typu Dreadnought, tak britských bitevních křižníků třídy Invincible (výzbroj 8x305mm). Tyto britské bitevní křižníky byly zkonstruovány na popud admirála Fishera a jejich velkou výhodou byla děla shodné ráže s bitevními loděmi, ale rychlostí lehkého křižníku (na úkor pancéřování). Němci získali informace o stavbě těchto bitevních křižníků z oficiální ročenky Jane´s, kde však byla úmyslná dezinformace. Dle této příručky se mělo jednat o plavidla s děly ráže 254 mm. Němci na základě toho postavili pancéřový křižník SMS Blucher s děly ráže 210 mm, ale dodatečně zjistili, že se stali obětí dezinformace. Proto urychleně začali pracovat na projektu bitevního křižníku SMS Von der Tann. K posouzení bylo předloženo několik návrhů, kde se počítalo s výzbrojí děl ráže od 305 do 343 mm. Z finančních důvodů se ale nakonec sáhlo po již existujících Kruppových dělech ráže 280 mm, která byla umístěna do dvouhlavňové dělové věže Drh LC/1907, což byla mírně upravená varianta veže použité na bitevních lodích třídy Nassau. Tímto se docílilo značných úspor a zkrácení vývojových a výrobních termínů. Původní role nové konstrukce však nebyla od počátku zcela jasná. Admirál Tirpitz požadoval plavidlo, které by bylo obdobou britských bitevních křižníků, tedy těžká děla, vysoká rychlost a slabé pancéřování. Nepočítal ale se zapojením lodí nového typu do bitevní linie hlavního loďstva. Císař Vilém II. spolu s většinou důstojníků Reichs Marine Amt (Říšský úřad námořnictva) ale požadovali, aby se loď byla schopná zapojit do hlavní bitevní linie a operovat spolu s bitevními loděmi poté, co pro ně jako průzkumný předvoj zajistí průzkum bojem. Tato koncepce ale vyžadovala silnější pancéřování, než u britských konstrukcí, což bylo — pro zachování rychlosti — nutno kompenzovat snížením zásoby paliva a tím pádem i dosahu.
KONSTRUKCE a STROJNÍ VYBAVENÍ
Konstrukce tedy vycházela ze schváleného projektu a stavbou byla pověřena německá loděnice Blohm & Voss v Hamburku, což byla firma s bohatými zkušenostmi při stavbě velkých hladinových válečných plavidel (stavěla například řadovou bitevní loď Kaiser Karl der Grosse z třídy Kaiser Friedrich III., nebo pancéřové křižníky Scharnhorst, Yorck, Friedrich Carl a další plavidla). Stavba byla zahájena dne 25.března 1908 a postupovala poměrně rychle. O rok později 20.března 1909 byla spuštěna na vodu a do služby byla uvedena 20.února 1911. Pořizovací náklady činily 36,523 Mio marek.
Maximální délkou 171,7 metrů a výtlakem 19.370 t standard, se jednalo o největší plavidlo stavěné pro císařské námořnictvo. Šířka činila 26,6 metrů a konstrukční ponor 9,2 m. Pohon zajišťovalo 18 parních kotlů Schultz-Thornycroft, 4 parní turbíny Parson. Konstrukční výkon pohonné jednotky pro rychlost 24,8 uzlů byl 30.890 kW (42.000 k) ovšem během zkoušek bylo dosaženo výkonu 58.100 kW (79.007 k) a rychlosti 27,4 uzlů. Výkon strojů se přenášel na čtyři třílisté lodní šrouby, každý o průměru 3,6 m. Směr pak zajišťovala dvě paralelní kormidla. Zásoba uhlí mohla být v uhelných bunkrech od 984 t do maximálního množství 2.756 t. Dojezd pak při 14 uzlové rychlosti činil 4.400 námořních mil, tedy 8.150 km. Posádku tvořilo 41 důstojníků a 882 členů mužstva.
PANCÉŘOVÁNÍ
Jelikož se u SMS Von der Tann počítalo s tím, že bude bojovat i v rámci hlavní bitevní linie spolu s bitevními loděmi, bylo jeho pancéřování mnohem silnější, než u jeho britských protějšků. Ze své hmotnosti obětoval na pancéřování o 10% více, než jednotky třídy Indefatigable, se kterými se později utkal v bitvě u Jutska/Skagerraku.
Pancéřování SMS Von der Tann tvořila Kruppova cementovaná a niklovaná ocel. Hlavní boční pancéřový pás měl 80-120 mm na přídi, 250 mm ve střední části a 100 mm na zádi. Přední nástavba byla chráněna 250 mm silným pancířem a zadní 200 mm. Přední strana hlavních dělových věží měla tloušťku 230 mm, boky 180 mm a stropy 90 mm. Kasematy chránil 150 mm pancíř. Horní paluba měla 20 mm a pancéřová paluba 50 mm. Stejně jako předcházející pancéřový křižník SMS Blücher měl i SMS Von der Tann protitorpédovou obšívku. Ta sestávala z 25 mm pancéřového pásu, který byl odsazený o 4 m od vnějšího trupu a mezí ním a vnějším trupem se nacházely zásobníky uhlí.
rozvrh pancéřováníVÝZBROJ
SMS Von der Tann nesl osm osvědčených Kruppových 280mm L/45 Sk děl (stejná děla byla použita i u bitevních lodí třídy Nassau) ve čtyřech dvouhlavňových věžích Drh LC/1907 o hmotnosti 394 t každá. Rozmístění bylo následující: po jedné na přídi a zádi a dvě věže byly umístěny diagonálně uprostřed (za předním komínem byla věž na pravoboku, zatímco věž za zadním komínem se nacházela na levoboku). S touto výzbrojí byl SMS Von der Tann nejslaběji vyzbrojeným německým bitevním křižníkem a právě podle rozmístění výzbroje (zejména podle pouze jedné věže na zádi) ho lze nejsnáze identifikovat oproti ostatním německým konstrukcím bitevních křižníků. Čtyři muniční komory pojaly až 660 střel (po 165 střelách v každé) pro hlavní děla. Každé dělo mohlo střílet teoreticky rychlostí až tří ran za minutu, dopravit 302 kg vážící protipancéřový projektil s úsťovou rychlostí 855 m/s na vzdálenost 18 900 m (po roce 1915 byl dostřel zvětšen na 20 400 m při náměru 20°) a na vzdálenost 12 000 m prorazit 200 mm boční pancíř.
Na rozdíl od svých britských protějšků, nesl SMS Von der Tann silné dělostřelectvo střední ráže (Britové u většiny svých předválečných bitevních křižníků použili děla ráže 102 mm) — tvořené deseti 150mm L/45 Sk děly (model 1906) o délce hlavně 6,71 m a hmotnosti 5,73 tun. Tato střední děla umístěna v kasematech a měla max. náměr 30°. Dostřel pak činil 17.600 metrů. Počáteční rychlost střely byla 835 m/s, a životnost hlavně cca 1.400 ran. Výrobcem děl byl tradiční dodavatel; Kruppovy závody. Každé mělo k dispozici 150 explozivních a průbojných granátů o hmotnosti 45,4 kg na projektil. Kadence těchto děl záležela hodně na sehranosti obsluhy, protože ruční manipulace s více jak 45 kg granáty nebyla jednoduchá. Kadence tak byla 5 až 7 ran za minutu.
Dále se v kasematech nacházelo dvanáct 88mm L/45 Sk děl a další čtyři děla téže ráže byla v roce 1916 umístěna volně na zadní nástavbě, takže je bylo možno použít i proti letadlům a vzducholodím. Kadence činila 15 ran za minutu a hmotnost projektilu AA byla 9 kg (HE – 9,75 kg). Životnost hlavně byla odhadována na 7.000 ran a dostřel zbraně 11.790 metrů při náměru 45°. Pro osmaosmdesátky bylo k dispozici 400 ks munice na hlaveň. Tato všechna děla střední ráže byla určena primárně k obraně před útočícími torpédovkami a torpédoborci. Hlavňovou výzbroj doplňovaly čtyři podhladinové torpédomety ráže 450 mm, pro které bylo k dispozici celkem 11 torpéd C/03. Po jednom torpédometu bylo umístěno na přídi a zádi v ose plavidla a po jednom torpédometu na každém boku těsně za první dělovou věží.
TTD _ námořní dělo ráže 28 cm/45 (11") SK L/45
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Výrobce: Kruppovy závody, Německo
* Model zbraně: 1907
* Ráže: 280 mm
* Celková délka hlavně: 12,735 m
* Délka vývrtu hlavně: 12,006 m
* Hmotnost hlavně: 39.800 kg
* Hmotnost střely: 302 kg (APC)
* Hmotnost prachové náplně: 119 kg
* Počáteční rychlost střely: 855 m / s
* Pracovní tlak: 3.300 kg / cm 2
* Životnost hlavně: cca 210 výstřelů
* Počet ran za minutu: 3
* Dostřel: 20.400 m
Hmotnost boční salvy
8 x 280 mm = 2.416 kg
5 x 150 mm = 227 kg
Celkem: 2.643 kg
řez věží ráže 280mm použité na Von der TannBOJOVÁ KARIÉRA
Od května 1910 vykonával SMS Von der Tann zkušební plavby s dělníky z loděnice na palubě. Po převzetí do služby v únoru 1911 vykonal první bitevní křižník Kaiserliche Marine několik reprezentačních dálkových plaveb. Na jaře 1911 navštívil Rio de Janeiro, Puerto Militar a Bahia Blanco. Do Kielu v Německu se vrátil 6. května 1911. Dne 8. května 1911 byl přiřazen k průzkumné eskadře křižníků, která měla vykonávat průzkum pro bitevní lodě Hochseeflotte. V červnu 1911 se SMS Von der Tann zúčastnil námořní přehlídky ve Spitheadu u příležitosti korunovace britského krále Jiřího V., kde sklidil zasloužený obdiv a závist z britské strany.
Při vypuknutí I. světové války sloužil jako vlajková loď velitele průzkumné eskadry kontradmirála Tapkena. Dne 28. srpna 1914 se podílel na neúspěšném výpadu proti britským bitevním křižníkům po první bitvě u Helgolandské zátoky. Dne 3. listopadu téhož roku se zúčastnil ostřelování britského pobřežního města Yarmouthu. Ve 3 hodiny ráno 15. prosince opustila 1. průzkumná divize bitevních křižníků (SMS Von der Tann, SMS Derfflinger, SMS Seydlitz, SMS Moltke a pancéřový křižník SMS Blücher) doplněná o 2. průzkumnou divizi lehkých křižníků ústí řeky Jade, aby se vydala na další výpad proti anglickému pobřeží. Později vyplulo i jádro Hochseeflotte, aby jeho bitevní lodě poskytly vzdálené krytí bitevním křižníkům. V ranních hodinách 16. prosince ostřelovala jižní skupina, složená ze SMS Von der Tann a SMS Derfflinger, cíle u Scarborough a Whitby, zatímco zbývající křižníky tvořící severní skupinu, napadly Hartlepool. Ve 12:30 hlásil SMS Stralsund kontakt s několika nepřátelskými křižníky a o něco později hlásil šest velkých lodí nepřítele identifikovaných jako bitevní lodě třídy Orion. Ve 13:00 se tyto nacházely na pozici 54° 20' severní šířky a 2° 0' východní délky a tato informace umožnila bitevním křižníkům vyhnout se kontaktu se silnějším protivníkem. Ve večerních hodinách se všechny jednotky vrátily do svých přístavů.
V roce 1915 operoval v Severním a Baltském moři. Bitvy u Dogger Banku 24. ledna se SMS Von der Tann nezúčastnil, protože tou dobou byl v doku kvůli nutným opravám po kolizi z 25. prosince 1914. V ranních hodinách 10. srpna 1915 ostřeloval ruskou pevnost na ostrově Utö ve východním Baltu. Nejprve v 5:06 zahájil palbu na ruský pancéřový křižník Bajan, ale ten se záhy stáhl. SMS Von der Tann proto obrátil svoji pozornost k pobřežní baterii na ostrově. Do 6:18 na ní vystřelil celkem 62 granátů ráže 280 mm a 60 ráže 150 mm, ale žádný zásah nezaznamenal. Dvě sporadicky odpovídající 152mm děla pobřežní baterie ale zaznamenala úspěšný zásah, když se jim podařilo zasáhnout přední komín křižníku. V noci z 5. na 6. dubna 1916 podnikl výpad proti Hoofdenu a 24. dubna ostřeloval Yarmouth a Lowestoft.
Von der Tann během palbyBitvy u Jutska/Skagerraku (31. květen a 1. červen 1916) se zúčastnil jako poslední loď ve formaci Hipperovy průzkumné eskadry bitevních křižníků. Jeho cílem byl poslední bitevní křížník britské Beattyho eskadry HMS Indefatigable (výzbroj 8x305mm). Ten inkasoval těsně po 17:00 (15 minut po zahájení boje) tři zásahy na zádi 280 mm granáty ze SMS Von der Tann, takže vybočil z formace a začal ztrácet rychlost. V 17:05zasáhla HMS Indefatigable další salva. Jeden 280mm granát dopadl před přední 305mm věž a druhý prorazil její slabý stropní pancíř a pronikl do věže „A“. Oba pak způsobily explozi muničního skladu pod věží o 30 sekund později. HMS Indefatigable se potopil s téměř celou posádkou. Po tomto úspěchu přesunul SMS Von der Tann palbu na HMS New Zealand (sesterská loď HMS Indefatigabl) , ale vzápětí se stal terčem zezadu se přibližující 5. eskadry rychlých bitevních lodí třídy Queen Elizabeth (výzbroj 8x381 mm) pod velením kontradmirála Evan-Thomase. Nejdříve se stal cílem dělostřelců na HMS Barham a HMS Valiant. V 17:11 hod byl zasažen 381mm granátem z HMS Barham na zádi pod čarou ponoru. Následkem toho nateklo do lodi 600 t vody a ponor na zádi se zvýšil o 1 m. Později obě dvě první lodě Evan-Thomasovy 5. eskadry přenesly svoji „pozornost“ na SMS Moltke a na SMS Von der Tann se zaměřily zbývající HMS Warspite a HMS Malaya. Přibližně kolem 17:20 SMS Von der Tann opětoval palbu HMS Barham, ale poté (17:30) se znovu zaměřil na HMS New Zealand, přičemž spolu se SMS Moltke prudce kličkoval, aby se vyhnul granátům z britských bitevních lodí 5. eskadry. V 17:23 zásah 343mm granátem vypáleným z HMS Tiger vyřadil dělovou věž „C“ a v 17:51 další granát z HMS Tiger zasáhl dělovou věž „A“. Po otočce k severu, se poslední dvě fungující baterie hlavních děl zaměřily na HMS Malaya. Během střetnutí hlavních sil pak byl zasažen ještě jednou a to ve 20:19, když 381mm granát z HMS Revenge zasáhl a zdemoloval zadní nástavbu.
Během bitvy byly poruchami a zásahy postupně vyřazeny všechny čtyři hlavní dělové věže, ale tři z nich (kromě věže „A“) se povedlo zprovoznit. Během celé bitvy vystřílel SMS Von der Tann celkem 170 granátů ráže 280 mm. Vlastní ztráty činily 12 mrtvých a 35 zraněných mužů posádky při čtyřech utržených zásazích z těžkých děl. Opravy ve Wilhelmshavenu po bitvě trvaly do konce července 1916.
zásah na pravoboku projektil ráže 381 mm z HMS BarhamVe dnech 18.-19. srpna 1916 a poté 18.-20. října 1916 podnikl dva výpady do Severního moře. V listopadu a prosinci téhož roku musel podstoupit opravu turbín a další opravu porouchané turbíny musel podstoupit od května do června 1917. Dne 23. dubna 1918 se zúčastnil dalšího výpadu, tentokráte k pobřeží Norska.
Po vyhlášení příměří byl na základě článku 23 smlouvy o příměří spolu s ostatními plavidly Hochseeflotte 24. listopadu 1918 internován ve Scapa Flow — konkrétně v západní části zátoky, mezi ostrovy Hoy a Cava, uprostřed formace zakotvených zbývajících bitevních křižníků. Na pravoboku kotvil SMS Hindenburg a na levoboku SMS Moltke. Když vyšlo najevo, že německé lodě už se zpátky do Německa nevrátí a mají být rozděleny mezi vítězné mocnosti, byly 21. června 1919 na rozkaz von Reutera potopeny vlastními posádkami — mezi nimi i SMS Von der Tann. Dne 7. prosince 1930 byl vrak vyzvednut a nejpozději v roce 1934 sešrotován v Rosythu.
Velitelé:
KzS Mischke: září 1910 - září 1912
KzS Hahn: září 1912 - únor 1916
KzS Zenker: únor 1916 - duben 1917
KzS Mommsen: duben 1917 - červenec 1918
KzS Feldmann: červenec 1918 - prosinec 1918
KL Wollanke: prosinec 1918 - červen 1919
TTD _ bitevní křižník SMS Von der Tann
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Země původu: Německo
* Délka celková: 171,7 m
* Šířka: 26,6 m
* Ponor: 9,2 m
* Výtlak standardní: 19.370 t
* Výtlak plný: 21.300 t
* Výzbroj: 8x280 mm (4xII), 10x150 mm (10xI), 16x88 mm (16xI), 4x Torpédomet ráže 450 mm
* Pancéř paluba: 20+50 mm
* Pancéř dělová věž: 230 mm
* Pancéř velitelská věž: 250 mm
* Pancéř boky: 250 mm
* Pohonná jednotka: 18 parních kotlů, 4 parní turbíny
* Zásoby pohonných hmot: 984 až 2.756 t uhlí
* Výkon strojů: 58.100 kW (79.007 k)
* Rychlost: 27,4 uzlů (50,7 km/h)
* Dojezd: 4.400 nm (8.150 km) při rychlosti 14 uzlů (25,9 km/h)
* Posádka: 923 (882 mužstvo + 41 důstojníků)
Zdroje:
Válečné lodě (3) – Hynek, Klučina, Škňouřil – 1986
Velká válka na moři (1,2,3,4,5) – Jaroslav Hrbek - 2001
www.german-navy.de
www.warshipsww2.eu
www.navweaps.com
www.wikipedia.org
Alebo tento automatický prvok mali až lode triedy Jamato?
