Německo
rok 1901
Lodě ve třídě: SMS Friedrich Carl- SMS Prinz Adalbert - (1900 – 1901 – 1904)
- SMS Friedrich Carl – (1901 – 1901 – 1904)
* Poznámka: první datum je datum zahájená stavby, dále je datum spuštění na vodu a poslední je datum zařazení do stavu námořnictva.
VÝVOJ
Již v dobách plachetních válečných plavidel, neexistovala jediná univerzální loď, která by dokázala plnit všechny zadané úkoly na jedničku. Proto již ve druhé polovině 17.století existovala plavidla určena k různým speciálním účelům, například průzkum, ochrana konvojů atd. Ani po zavedení parního pohonu tyto jednotlivé úkoly nezmizely. Křižník jako takový se poprvé objevil po válce Severu proti Jihu (USA), během které existovala plavidla, korvety, které neustále křižovaly po Atlantiku a prováděly blokádu námořních spojů. Od názvu křižování, vznikl název nového druhu lodi. Pokusy pancéřovat takovéto ranné křižníky se nesetkalo s velkým úspěchem, protože hmotnost pancíře značně snižovala rychlost křižníku. Velké námořní velmoci dále sázeli především na stavbu těžce pancéřovaných a vyzbrojených lodí, protože nákladný provoz těchto plavidel mohl být zajištěn pomocí husté sítě základen po celém světě. Jiná situace ale panovala například u Ruska, které mělo potřebu chránit své operační oblasti, které byly ale od sebe značné vzdálené a na cestě neměli k dispozici vlastní přístavy, loděnice. Proto jeden z tehdejších nejtalentovanějších ruských admirálů S.A.Popov přišel s návrhem stavby velkých oceánských obrněných křižníků, které by měly dostatečný akční rádius, palebnou sílu a rychlost k překonávání velkých vzdáleností. Z těchto myšlenek vznikl nový typ plavidla tzv. „belted cruiser“ (opásaný křižník), později obrněný či pancéřový křižník. První takové plavidlo vzniklo v carském Rusku v roce1873 a další po čase následovali. Samozřejmě tento nový trend neunikl ani Anglii, jakožto největší námořní velmoci a tak i zde již krátce po prvním ruském pancéřovém křižníku vznikla plavidla obdobného typu. Další země se postupně přidávali, modernizovali a vylepšovali tuto koncepci a tak se na konci 19.století plavila celá řada pancéřových křižníků po světových mořích a to i včetně Německa, které se mezi námořní velmoci vyšvihlo až v poslední dekádě 19.století.
Koncem 19.století se na světě stavěli již pancéřové křižníky podle moderního pojetí (tj. například bez takeláže, otočné dělové věže atd.) a z moderních materiálů. Vilémovské Německo začalo se stavbou těchto moderních pancéřových křižníků o dva roky dříve než Anglie a v roce 1897 byl na vodu spuštěn první německý pancéřový křižník Furst Bismarck. Dalším v řadě byl pancéřový křižník Prinz Heinrich (1900), který byl postavený jako vylepšení předchozího plavidla. Dále následovali pancéřové křižníky třídy Prinz Adalbert, kde se poprvé objevila děla hlavní ráže 210 mm, která se pak stala běžnou výbavou všech následujících německých pancéřových křižníků. (Děla ráže 210 mm byla poprvé použitá na německých lodí u chráněných křižníků třídy Victoria Luise – rok 1897). Zvolením děl této ráže sice poklesla hmotnost projektilu (ze 151 kg na 108 kg) a tím pádem i ničivý účinek v cíli, ale zároveň se zvýšila životnost hlavně a především se pak zvýšila kadence (4 až 5 ran oproti 1,5 ranám za minutu). Němečtí konstruktéři tedy vsadili na tuto strategii a jak čas ukázal, byla to volba dobrá (stejným způsobem uvažovali při konstrukci bitevních lodí a bitevních křižníků).
KONSTRUKCE a STROJNÍ VYBAVENÍ
Jednalo se plavidla o délce 126,5 metrů, šířce 19,6 metrů a ponoru 7,8 metrů. Stavba první jednotky třídy SMS Prinz Adalbert byla zahájena v dubnu roku 1900 v loděnici Kaiserliche Werft (podle jiných zdrojů Marinewerft At, Wilhelmshaven). Druhá jednotka SMS Friedrich Carl se začala stavět v 1.srpna 1901 v loděnici Blohm & Voss, Hamburg a Wesser-Werft, Brémy. SMS Prinz Adalbert byla na vodu slavnostně spuštěna dne 22.června 1901 a pojmenována po třetím synovi císaře Viléma II., princi Adalbertovi Pruskému (*1884 - +1948) a zařazena do stavu císařského námořnictva byla dne 12.ledna 1904. Druhá jednotka SMS Friedrich Carl byla na vodu spuštěna o rok později dne 22.června 1902. Do služby byla zařazena 12.prosince 1903. Stavba této druhé lodě tak probíhala neobyčejně rychle, necelé dva a půl roku (přesně 863 dní). Pro srovnání, sesterský Prinz Adalbert se stavěl 1.381 dní, pozdější pancéřový křižník Roon (1.157 dní), Yorck (941 dní).
spuštění na vodu lodě Friedrich Carl (22.6.1902)Svým výtlakem (standardní 9.087 tun, plný výtlak 9.875 tun) patřili mezi větší plavidla své doby, pokud to například srovnáme s velikostmi bitevních lodí stavěných pár let před tímto projektem, tak se jim výtlakem i vyrovnali. Jejich primárním úkolem bylo operování ve vzdálenějších vodách a zajišťování ochrany německých kolonií v Africe, Asii a Tichomoří. Bohužel k smůle těchto pancéřových lodí a de facto všech pancéřových křižníků, přišel pár let po jejich dohotovení zlomový rok 1906 a konstrukce bitevní lodě Dreadnought (typ „all big gun) a poté bitevních křižníků třídy Invincible. Tyto bitevní křižníky pak z lovce, tedy pancéřových křižníků, udělali lovnou zvěř, což se ostatně ukázalo v průběhu WW1 a řadě námořních bitev, jako například v bitvě u Falkland (1914) a Dogger Banku (1915).
Pohon byl zajištěn 14 parními kotli Duerr a třemi vertikálně uloženými parními třístupňovými stroji, které dokázali lodi udělit maximální rychlost 20,5 uzlů. Vezená zásoba uhlí se pohybovala od 750 do max 1.610 tunami, navíc pak loď vezla i 177m3 nafty, která se mohla použít k postřiku uhlí na topeništích a krátkodobě tak zvýšit výkon pohonné jednotky. Při ekonomické 10 uzlové rychlosti byl dosah plavidla slušných 6.750 námořních mil (12.500 km). Pokud se ale rychlost zvýšila na 12 uzlů, klesl dojezd na 4.970 nm (9.200 km) a při vysoké rychlosti 18 uzlů, činil dojezd již jen 2.890 nm (5.250 km). Posádku tvořilo 586 námořníků a důstojníků.
Pořizovací cena SMS Prinz Adalbert byla v tehdejší měně 16,371 Mio zlatých Marek a za SMS Friedrich Carl byla zaplacena částka 15,665 Mio zlatých Marek. Pokud by jsme se pokusili tuto částku převést na současnou měnu, představovalo by to zhruba nějakých 4-5 miliard korun za jednu loď, ovšem je to jen hodně hrubý odhad.
Výkony a rychlosti dosaené během testů:
Prinz Adalbert 17,272 k = 20.4 uzlů
Friedrich Carl 18,541 k = 20.5 uzlů
PANCÉŘOVÁNÍ
Pancéřování dodala firma Krupp, která dodávala pancéřové desky a výzbroj snad na všechna německá plavidla. Hlavní boční pancéřový pás byl připevněn na 50mm podložce z teakového dřeva a ve středu lodi byla jeho síla 150mm, ke koncům plavidla se zeslabovala na 80mm. Tento hlavní pancíř tak kryl životně důležité části lodi, jako kotelnu a strojovnu. Proti zásahům granátů dopadajících pod ostrým úhlem z velké vzdálenosti, byla loď chráněna pancéřovou palubou, kterou představoval pancíř o síle 41 až 61 mm. Opět platilo že více chráněn byl střed lodi, kde byla kotelna a strojovna. Děla hlavní ráže, která stála po dvou v jedné věži na přídi a dvou v zádi plavidla, byla chráněna z čelní strany 150 mm pancířem, strop pak kryl 30 mm pancíř. Barbety děl pak kryl 170 mm pancíř. Děla střední ráže 150 mm byla umístěna v kasematách a i tato byla náležitě chráněna před účinky nepřátelské palby. Kasematy chránil 100 mm a byly od sebe vzájemně odděleny pancéřovou přepážkou, která tak měla zabránit zničení více děl jedním zásahem. Citadelu lodi chránil 100 mm pancíř, a hlavní velitelskou věž krylo pancéřování silné 150 mm na bocích a strop 30 mm. Zadní velitelské stanoviště chránil na bocích pancíř o síle 80 mm a na stropě 20 mm. Štíty 88mm děl kryl 70 mm pancíř.
VÝZBROJ
Od pancéřových křižníků třídy Prinz Adalbert se na německých lodích tohoto typu ustálila výzbroj v dělech hlavní ráže na 210 mm. Konkurenční křižníky Velké Británie a Ruska používaly sice děla větší ráže (234 respektive 254 mm), ale němečtí konstruktéři dávali přednost menší ráži děla pro její větší životnost a kadenci palby. Tato koncepce slavila kupříkladu úspěch při bitvě u Coronelu, kde německý pancéřový křižník Scharnhorst vedl palbu na britský Good Hope. Ten byl vyzbrojen sice děly větší ráže 234 mm, ale kadence byla pouhých 50 sec na výstřel. Proto jej německý soupeř vcelku rychle vyřadil ze hry a to i díky počtu děl a kadence, které činila 15 sec.
Jednotky třídy Prinz Adalbert tak byly jako první vybaveny děly ráže 210 (21 cm/40 SK L/40) z Kruppových závodů, přičemž dvě děla byla umístěná v otočné věži na přídi a dvě děla v otočné věži na zádi plavidla. Elevace děl ve věžích byla maximálně 16°, což zajišťovalo dostřel do vzdálenosti 12.400 metrů a odměr +150/-150° (podle jiných zdrojů byla tato elevace –5 / +30°, což by zajišťovalo dostřel 16.300 metrů). Hmotnost projektilu z těchto děl pak byla 108 kg, boční salva těžkých děl tudíž mohla představovat hmotnost 432 kg. Vezená zásoba munice představovala 85 střel na hlaveň. Celkem tedy bylo vezeno 340 nábojů hlavní ráže.
Ve dvou patrech pod sebou ve střední části lodi byla umístěna baterie středních děl ráže 150 mm (15 cm/40 SK L/40) v celkovém počtu deseti děl. Boční palba pak mohla být současně vedena pěti děly této střední ráže. Hmotnost hlavně byla 5 tun a délka 6 metrů. Kadenci střelby mohla být 4 až 5 ran za minutu (dle sehranosti obsluhy), přičemž projektil měl hmotnost 40 kg. Boční salva z těchto děl střední ráže tak představovala hmotnost 200 kg. Vezená zásoba byla 150 střel na hlaveň, celkem tedy 1.500 nábojů. Dostřel byl 13.700 metrů při 20° elevaci děl v kasematách.
Kromě děl hlavní a střední ráže byla každá loď vybavena rychlopalnými děly ráže 88 mm (celkem 12 děl) a o délce hlavně L/35. Tato děla měla především sloužit jako ochrana před rychle plujícími torpédoborci a torpédovkami. Kadence těchto děl byla kolem 12 ran za minutu (podle sehranosti obsluhy) a projektil měl hmotnost 10 kg. Vezená zásoba představovala 150 střel na hlaveň. Maximální dostřel byl něco kolem 11.000 metrů.
Jak už bylo v té době standardem, byla součástí výzbroje i torpéda. V případě lodí třídy Prinz Adalbert se jednalo o čtyři torpédomety ráže 450 mm, přičemž jedno bylo umístěno nad hladinou a zbylé tři pod hladinou. S největší pravděpodobností se jednalo o typ 45cm C45/91S model 1890 o hmotnosti 550 kg. Výbušná hlavice měla hmotnost 197 kg TNT, délka torpéda 5,1 metrů a dosah 1.200 metrů při rychlosti 27 uzlů, nebo 500 metrů při rychlosti 33,5 uzlů.
TTD _ námořní dělo ráže 21 cm/40 (8,27“) SK L/40
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Výrobce: Kruppovy závody, Německo
* Model zbraně: 1895 (ve službě od roku 1898)
* Ráže: 210 mm
* Celková délka hlavně: 8,4 m
* Délka vývrtu hlavně:
* Hmotnost hlavně:
* Hmotnost střely: 108 kg (AP)
* Hmotnost prachové náplně:
* Počáteční rychlost střely: 780 m/s
* Pracovní tlak:
* Životnost hlavně:
* Počet ran za minutu: 4 – 5 x
* Dostřel: 12.400 m (při elevaci 16°)
Hmotnost boční salvy:
4 x 210 mm = 432 kg
5 x 150 mm = 200 kg
Celkem: 632 kg
SMS Prinz AdalbertBOJOVÁ SLUŽBA
SMS Prinz Adalbert
Po dohotovení a zařazení do služby císařského námořnictva byl Prinz Adalbert používán jako cvičná dělová loď. Po vypuknutí První světové války, byl Prinz Adalbert součástí 4.předzvědné skupiny Širomořského loďstva spolu s dalšími pancéřovými křižníky Roon (vlajkový), Yorck a Prinz Heinrich. Velitelem této skupiny byl kontradmirál Hubert von Rebeur-Paschwitz.V listopadu 1914 byl křižník převelen na Baltské moře, kde se měl zúčastňovat operací proti carskému Rusku. Během jedné z těchto operací 24.ledna 1915, když byl na cestě k bombardování námořní základny v Libavě (Libau), najel blízko Steinortu na mělčinu, ale byl rychle vyproštěn. O pár měsíců 2.července 1915 byl křižník poblíž ostrova Gotland zasažen torpédem britské ponorky E9 a těžce poškozen. Loď se však podařilo zachránit. O pár měsíců však již takové štěstí neměla. Dne 23.října 1915 byla 20 mil západně od Libavy torpédována britskou ponorkou E8. Na lodi došlo k výbuchu skladišť s municí a loď se rychle potopila. O život přišlo 672 členů posádky, zachránili se pouze tři. Vrak lodi byl nalezen v červnu 2007 během operace Deep Sea.
Velitelé
KzS Jacobsen: leden 1904 - září 1905
KzS Schmidt: září 1905 - září 1907
FK/KzS Witschel: září 1907 - září 1910
FK/KzS Pieper: září 1910 - září 1911
KzS Bertram: listopad 1912 - srpen 1914
KzS Michelsen: srpen 1914 - srpen 1915
FK/KzS Bunnemann: srpen 1915 - říjen 1915
SMS Friedrich Carl
První úkol, které nová posila císařského námořnictva obdržela, byl doprovod pasažérské lodi Konig Albert, která převážela císaře Viléma II. na cestě po Středozemním moři. K námořnictvu se křižník připojil v květnu roku 1904. O pár let později (v březnu 1909) byla vyřazena z činné služby a převedena do rezervy a používaná jako cílová loď pro testy torpéd. Po vypuknutí První světové války, měl SMS Friedrich Carl pouze krátkou bojovou kariéru. V září byla loď převedena k jednotkám sloužícím na Baltském moři a operujícím proti carskému Rusku. Dne 17.listopadu 1914 byla zasažena dvěmi minami, které položili ruské torpédoborce západně od Memelu (Klaipeda). Křižník zůstal na hladině několik hodin, což umožnilo téměř celé posádce se evakuovat na křižník Augsburg. Po mnohahodinové agonii se křižník potopil, přičemž zahynulo 8 námořníků.
Velitelé
KzS Merten: prosinec 1903 - září 1904
FK/KzS v. Cotzhausen: září 1904 - září 1906
FK/KzS Hipper: září 1906 - březen 1908
KzS Schultz: březen 1909 - září 1909
KzS Ritter v. Mann Edler von Tischler: září 1909 - září 1911
FK/KzS Michelsen: září 1911 - červenec 1914
KzS Schlicht: srpen 1914 - říjen 1914
FK Loesch: říjen 1914 - listopad 1914
TTD _ pancéřový křižník SMS PRINZ ADALBERT
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Země původu: Německo
* Délka celková: 126,5 m
* Šířka: 19,6 m
* Ponor: 7,8 m
* Výtlak standardní: 9.087 t
* Výtlak plný: 9.875 t
* Výzbroj: 4x210 mm (2xII), 10x150 mm (10xI), 12x88 mm (12xI), 4x torpédomet ráže 450 mm
* Pancéř paluba: 41-61 mm
* Pancéř dělová věž: 150 mm
* Pancéř kasematy: 100 mm
* Pancéř velitelská věž: 150 mm
* Pancéř boky: 80-150 mm
* Pohonná jednotka: 14 parních kotlů Duerr
* Zásoby pohonných hmot: 750 – 1.610 t, 177 m3 nafty
* Výkon strojů: 16.200 k (konstrukční)
* Rychlost: 20,5 uzlů
* Dojezd: 4.970 nm při rychlosti 12 uzlů
* Posádka: 586 mužů (v době války cca 675 mužů)
Výsledky pohonu při zkouškách:
Prinz Adalbert - 17,272 k = 20.4 uzlů
Friedrich Carl - 18,541 k = 20.5 uzlů
Jeden ze 672 námořníků z lodí SMS Prinz Adalbert, který nepřežil její potopení (Georg Wilhelm Herold *15.1.1892 - +23.10.1915)Zdroje:
Válečné lodě (2) – Hynek, Klučina – 1986
Velká válka na moři (1) – Jaroslav Hrbek – 2001
www.deutsche-schutzgebiete.de
www.navalhistory.flixco.info
www.kaiserliche-marine.de
www.german-navy.de
www.worldwar1.co.uk
www.warshipsww2.eu
www.navweaps.com
www.wikipedia.org
