Lehké křižníky třídy DRESDEN
Německo
rok 1907 - 1908
SMS Dresden v Kielském kanálu
Lodě ve třídě:Německo
rok 1907 - 1908
SMS Dresden v Kielském kanálu
- SMS Dresden - (1907 – 1907 – 1908)
- SMS Emden – (1906 – 1908 – 1909)
* Poznámka: první datum je datum zahájená stavby, dále je datum spuštění na vodu a poslední je datum zařazení do stavu námořnictva.
Závod v námořním zbrojení mezi Velkou Británii a Německem jel na plné obrátky. Obě velmoci se snažili posílit své námořní flotily všemi dostupnými typy plavidel, včetně lehkých křižníků. Tato plavidla se vyvinula z chráněných křižníků, ze kterých převzala pancéřovou palubu a velikost výzbroje. V prvních letech 20.století tak například císařské Německo spustilo na vodu plavidla třídy Gazelle (1898 – 1902), která se skládala z 10 plavidel. Jak ale rostly požadavky na úlohu lehkých křižníků a jaké se stavěli u konkurence, bylo potřeba neustále zvyšovat výkony nových konstrukcí. Po třídě Gazelle, kde plavidla dosahovala rychlosti 20-21 uzlů. Byla mezi lety 1903-1905 spuštěna na vodu plavidla třídy Bremen (7 plavidel). Nové křižníky umožňovali již rychlost 22 uzlů, ale to stále nestačilo. Křižníky totiž měli kromě domovských vod Severního a Baltského moře také operovat u pobřeží vzdálených německých kolonií v Africe a Oceánii, kde se vyžadovala nejen rychlost, ale i velký akční rádius. Třída Bremen dosahovala dojezdu od 3.800 do 4.700 námořních mil (podle jednotlivých plavidel), ale její rychlost v době převzetí námořnictvem (1904-1907) byla nedostatečná. V roce 1906 totiž byla do stavu britského námořnictva zařazena nejmodernější bitevní loď HMS Dreadnought, která díky své 21 uzlové rychlosti mohla německým křižníkům konkurovat. A je jasné, že lehký křižník by bitevní loď nedokázal ohrozit. Proto v Německu sáhli po modernizovaném projektu třídy Bremen, který dostal název podle své první jednotky třída Königsberg, spuštěna na vodu v letech 1905 – 1907. Tempo nového kolotoče zbrojení ale bylo vražedné.
SMS DresdenKONSTRUKCE
Třída Dresden složena ze dvou jednotek byla vzhledově velmi podobná předchozí třídě Konigsberg a Bremen, ze kterých typově vycházela. Oproti Bremenu již nebyl použit masivní kloun, který v době stavby této třídy již byl považován za zastaralý bojový prostředek, který daleko více překonává palebná síla lodi.
Stavbou byly pověřeny loděnice Blohm & Voss, Hamburg (SMS Dresden) a Kaiserliche Werft, Gdaňsk (SMS Emden). Jako první se začal stavět Emdem, jehož stavba se ale nakonec protáhla až do roku 1909 a tak byl první na vodu slavnostně spuštěn Dresden, po kterém byla také třída nakonec pojmenována.
SMS DresdenJednalo se o plavidla o délce 118,3 m (na úrovni vodní hladiny 117,9 m). šířce 13,5 m a ponoru 5,54 m. Standardní výtlak byl 3.664 t a plný 4.268 t. Pohonná jednotka se u obou plavidel lišila. Emden měl jako poslední válečná loď císařského námořnictva použit klasický vertikální trojčinný parní stroj (celkem jich měl tři), pro které páru dodávalo 12 kotlů na uhlí. Výkon pohonné jednotky se přenášel na dvě lodní vrtule a maximální rychlost byla 23,5 uzlů (43,52 km/h) při výkonu 13.500 koňských sil. Během zkoušel ale byl dosažen výkon 16.350 k a rychlost 24 uzlů. Dresden pak již byl vybaven dvěmi parními turbínami typu Parson, které zásobovalo párou 12 kotlů typu Schulz-Thornycroft na uhlí. Výkon strojů se pak přenášel na čtyři lodní vrtule a maximální rychlost byla 24 uzlů při výkonů strojů 15.000 k. během zkoušek pak bylo dosáhnuto maximální rychlosti 25.2 uzlů (46,67 km/h) při výkonu strojů 18.880 koňských sil. Vezena zásoba obou lodí byla srovnatelná a pohybovala se mezi 400 až 860 tunami uhlí a 115 m3 nafty (ta sloužila k postřiku uhlí na roštech a ke zvýšení výkonů strojů). Při ekonomické 12 uzlové rychlosti pak byl dojezd 3.760 námořních mil (cca 6.960 km). Posádka byla tvořena celkem 361 muži.
SMS DresdenRychlosti a výkony pohonné jednotky dosažené během zkoušek za ideálních podmínek:
SMS Dresden – 18.880 k = 25,2 uzlů
SMS Emden – 16.350 k = 24 uzlů
Pořizovací náklady:
SMS Dresden – 7,460 Mio Marek
SMS Emden – 5,960 Mio Marek
příďová děla (model Emdenu) 
VÝZBROJ
Výzbroj se skládala z Kruppových děl ráže 105 mm o délce hlavně L40 (10.5 cm - 4.1" - SK L/40). Děla byla na palubě rozmístěna tak, že vždy na každý bok mířilo celkem 5 děl. Na přídi a zádí pak děla stála vedle sebe a mohla tak obě současně vést palbu v ose lodi. Děla umístěna ve středu lodi (tři na každém boku) pak byla umístěna v částečně otevřených kasematech pod úrovni hlavní paluby. Každé dělo stálo na podstavci typu MPL C/04 s náměrem –6 / +30°. Jednalo se o děla zkonstruovaná kolem roku 1898 a do služby uvedena v roce 1900. Byla použitá již u křižníku třídy Bremen a u následné třídy Dresden a dalších. Hmotnost zbraně při délce 4,475 m byla 1.555 kg. Pro střelbu byly používány dva typy munice HE (vysoce explosivní) o hmotnosti 17,4 kg a AP o hmotnosti 16 kg. Jelikož se nabíjení provádělo ručně tak kadence byla přímo závislá na sehranosti obsluhy. V ideálním případě to mohlo být až 15 ran za minutu. V boji však bývala nižší. Výmetná část měla hmotnost 3,18 kg a úsťová rychlost střely byla 690 m/s. Dostřel s HE projektil o hmotnosti 17,4 kg byla při 30° elevaci 12.200 metrů. Vezená zásoba byla 150 střel na hlaveň. Celkem tedy tato třída na každé jednotce vezla 1.500 kusů munice ráže 105 mm.
model Emdenu, boční děla ráže 105mm pod hlavní palubouDále z 8 rychlopalných děl ráže 52 mm o délce hlavně L55 (5.2 cm/55 SK L/55) určených především k odražení torpédových útoků menších plavidel (torpédoborců, torpédovek, torpédových člunů a ponorek). Dělostřeleckou výzbroj doplňovalo podle jednotlivých plavidel 4-6 kulometů MG. Torpédová výzbroj pak byla pro všechna plavidla opět stejná a skládala se ze dvou podhladinových torpédometů ráže 450 mm (45 cm - 17.7" - C/03 a C/03 D). Torpédo mělo délku 5,150 metru a ukrývalo v sobě hlavici s náloží TNT o váze 176 kg. Typ C/03 vážil 662 kg, typ C/03D vážil 675 kg. Účinný dojezd byl u typy C/03 3.000 metrů při 26 uzlové rychlosti (1.500 m při 31 uzlech), u typu C/03D již byl dosah 3.700 metrů při 26 uzlech a 1.850 m při 31 uzlech.
Hmotnost boční salvy:
5 x 105 mm = 87 kg
PANCÉŘOVÁNÍ
Pancéřová ochrana byla výrazně zlepšena oproti předchozí třídě Königsberg. Skládala se z pancéřové paluby o síle 12 až 38 mm, která kryla nejdůležitější části lodi, tedy kotelnu, strojovnu a muniční sklady. Velitelská loď pak byla kryta z boků 100 mm pancéřem a strop chránila 18 mm deska. Určitou ochranu dělostřelcům pak poskytovali čelní pancéřové štíty o síle až 50 mm. Obsluha tak nebyla úplně vystavena ničivému účinku blízko dopadnuvších projektilů a následných šrapnelů z nich. Hlavní rozdíl oproti předchozí třídě německých lehkých křižníků pak byla v bočním pancéřovým pásu o síle 51 mm. Všechen pancéř dodala světoznámá německá firma Krupp.
SMS Emden 
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
TTD - lehký křižník třídy DRESDEN
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Země původu: Německo
* Délka: 118,3 m (na úrovni hladiny 117,9 m)
* Šířka: 13,5 m
* Ponor: 5,54 m
* Výtlak (standardní): 3.664 t
* Výtlak (plný): 4.268 t
* Výzbroj: 10x105 mm L40 (10xI), 8x52mm L55(8xI), 4-6 MG kulomety, 2x450mm Torpédomet (pod hladinový)
* Pancéř paluba: 12 - 38 mm
* Pancéř boky: 51 mm
* Pancéř velitelská věž: 100 mm (boky), 18 mm (strop)
* Výkon strojů: 15.000 koňských sil (Emden – 13.500 k)
* Počet lodních šroubů: 4 ks (Emden – 2 ks)
* Dojezd: 3.760 nm (cca 6.960 km) při ekonomické 12 uzlové rychlosti
* Vezená zásoba paliva: 400 – 860 tun uhlí + 115 m3 nafty
* Rychlost: 24 uzlů (44,45 km/h), Emden 23,5 uzlů (43,52 km/h)
* Posádka: 361 mužů
BOJOVÁ KARIÉRA
SMS DRESDEN
Stavba Dresdenu byla zahájena v roce 1907 v loděnici Blohm & Voss, Hamburg. Na vodu byla loď spuštěna dne 5.října 1907 a zařazena do stavu byla 14.listopadu 1908. Její stavba v porovnání se sesterským Emdenem byla výrazně kratší. Díky použití parní Parsonovy turbíny byl Dresden o něco rychlejší než Emden (při zkouškách o 1,2 uzlů rychlejší). Po svém dokončení měl Dresden jako oblast působiště přiřazený Karibik. Během okupace Veracruzu v roce 1914 poskytl Dresden útočiště Americkým utečencům. Také hrál roli v případě exilového mexického presidenta Victoriana Huerta, kterého převážel z Mexika na Jamaiku.
V létě roku 1914 se v západní části Atlantického oceánu nacházely německé lehké křižníky Dresden a Karlsruhe, které se dne 26.července setkaly v Port-au-Prince na Haiti, kde došlo k výměně velitelů lodí. Tak se na Karlsruhe stal velitelem fregatní kapitán Erich Kohler a na Dresdenu fregatní kapitán Fritz Ludecke. Ve dnech 31.července až 1.srpna 1914 obdržely oba křižníky informaci o vypuknutí války a zároveň dostaly rozkaz k zahájení bojových operací na Atlantiku. Za tímto účelem Dresden odplul k brazilským břehům. Počátkem srpna 1914 se lehký křižník Dresden nalézal ve vodách u ústí Amazonky, kde hned 6.srpna zadržel britskou loď Hostilius, ale nepotopil ji, takže ta mohla doplout na Barbados, kde podala informaci o místě působení německého korzára. O něco později střetl Dresden další dvě nepřátelské obchodní lodě, ale spokojil se pouze se zabavením jejich radiostanic a následně je propustil. Přesto přítomnost německého korzára v jižním Atlantiku byla pro spojenecké námořní trasy nebezpečnou a proto britská admiralita pověřila pátráním křižník Glasgow. Ten však začal pročesávat prostor severně od ústí Amazonky, zatímco Dresden se pohyboval jižně od ústí řeky. U ostrova Rocas se korzár setkal se třemi německými zásobovacími plavidly, z nichž si doplnil palivo a zásoby proviantu. Dne 13.srpna 1914 společně se zásobovacími loděmi Baden a Prussia, odplul k ústí La Platy, zatímco Prussia zamířila do Brazílie s nemocnými námořníky na palubě. Dne 15.srpna 1914 Dresden konečně potopil svou první kořist a to britské obchodní plavidlo Hydes. Její posádku vzala na palubu zásobovací loď Prussia. Ve stejný den pak Dresden zadržel americkou loď Siamese Prince, kterou poslal do Rio de Janeira. Vzhledem k tomu, že Dresden měl nyní mnoho svědků o svém působišti, rozhodl se zmást své pronásledovatele a zamířil k ostrovu Trinidad, který se nalézá 500 mil od pobřeží Brazílie. Na Trinidadu se korzár setkal s německým dělovým člunem Eber a parníkem Steiermark a zásobovacími loděmi Eleonore Woermann a Santa Isabel. které připluly z afrických vod. Dělový člun Eber měl za úkol vyzbrojit pomocný křožník Cap Trafalgar, který po vypuknutí války byl povolán z Buenos Aires, kde se zrovna nalézal. Dresden si ze zásobovacích lodí doplnil uhlí a zásoby a 22.srpna v doprovodu zásobovacích lodí Baden a Santa Isabel opustil zdejší vody a zamířil na otevřené moře. Zde 26.srpna potopil britský uhelný parník Holmwood, přičemž jeho posádku přemístil na americkou loď Katherine Park, kterou zadržel dříve. Tím byla pozice korzára prozrazena a musel proto opět změnit operační zónu. Proto zamířil k Patagonii, kde se pár dní zdržel a poté odplul 2.září spolu s doprovodnými plavidly do Pacifiku (zásobovací lodě propluli do Pacifiku Magalhaesovým průlivem, zatímco Dresden plul kolem mysu Horn). V těchto vodách dne 5.září zakotvil Dresden v Oranžské zátoce. Tam mu 9.září předala Santa Isabel nové instrukce z admirálního štábu, poté co je obdržela v přístavu Punta Arenas. Podle těchto instrukcí se měl Dresden setkal s dalším německým lehkým křižníkem Leipzig, který se na začátku války nacházel ve vodách západně od Mexika. Oba křižníky se pak přidaly k německé Východoasijské eskadře hraběte von Spee. Tato německá eskadra pak svedla vítěznou bitvu s Brity 1.listopadu 1914 u Coronelu, avšak již 8.prosince podlehla obrovské britské přesile v bitvě u Falkland. Jediným plavidlem, kterému se podařilo přežít zánik von Speeovy Východoasijské eskadry byl křižník Dresden, který unikl všem svým pronásledovatelům. Po tomto útěku obeplul Dresden 9.prosince mys Horn a druhý den zakotvil v jedné z malých chilských zátok. Korzár však trpěl kritickým nedostatkem paliva. Tento problém chtěl kapitán Dresdenu řešit kácením stromů, ale zabránil mu v tom chilský torpédoborec Almirante Condell, který německý křižník donutil opustit chilské výsostné vody. Dresdenu se však nakonec podařilo zakoupit v Punta Arenas dne 11.prosince 1914 na 750 tun uhlí. Podstatnější však bylo o dva dny později setkání se zásobovací lodí Amasis, na jejíž palubě byla velká zásoba uhlí pro již neexistující Speeovu Východoasijskou eskadru.
Britská plavidla kontradmirála Stoddarta po bitvě u Falkland stále pořádaly hon na uniknuvšího korzára (Sturdeeho bitevní křižníky se po bitvě okamžitě vydali na cestu zpět do britských vod), ale Dresden se svým pronásledovatelům dokázal dovedně skrývat, přičemž mu pomáhaly poměrně přesné informace od německých agentů o pohybu britských lodí. Zatímco Stoddartova eskadra prohledávala vody v Magalhaesově průlivu a ve vodách kolem Hornova mysu, kotvil Dresden od 28.prosince do 4.února 1915 v Hewettově zátoce u ostrova Santa Ines. Od 5.února do 14.února se pak ukrýval východně od mysu Wakefield. Avšak situace korzára byla kritická, měl nedostatek všeho, co je potřebné k bojové aktivitě. Byl bez uhlí, proviantu, navíc trup lodi byl po půlročním provozu v žalostném technickém stavu. Dne 25.ledna 1915 dostal kapitán Ludecke z admirálního štábu na vybranou, zda se pokusí se probít skrz britskou blokádu, nebo jestli i nadále zůstane ve vzdálených vodách, kam již z Německa bude velmi obtížné poslat nějakou pomoc. Ludecke nakonec došel k názoru, že návrat do Německa nepřipadá v úvahu pro špatný technický stav lodi a nedostatku paliva a proviantu na tak dalekou cestu. Rozhodl se proto vyrazit znovu na moře, nabrat v některém z chilských přístavů uhlí a pak se někde ve skrytu pokusit opravit loď. Pro splnění tohoto cíle tedy Dresden 14.února 1915 vyplul ze svého úkrytu, vydal se k severu ke Coronelu, kde se měl podle dohody setkat se zásobovacím plavidlem. Ke smůle Dresdenu však žádná německá zásobovací loď na smluvenou schůzku nedorazila. Dresden čekal až do 27.února a pak se z místa setkání vzdálil. Cestou narazil na britskou obchodní loď Conway Castle, která však žádné uhlí nevezla. Proto jí Dresden 27.února potopil a čekal dále na své štěstí. Místo toužebně očekávaného zásobovacího plavidla se však na obzoru objevil britský pancéřový křižník Kent. Němcům se však podařilo znovu, tentokráte v mlze, uniknout a odplout k ostrovům Juana Fernandeze kam dopluli 9.března.
Kapitán Kentu si samozřejmě setkání s Dresdenem nenechal pro sebe. Uvědomil o něm celou Stoddartovou eskadru a sám odplul doplnit si uhlí do Coronelu. Britové již z vysoko vynořené siluety lodě poznali, že Dresden má nedostatek paliva a tak správně předpokládali, že nemá kam jim uniknout. Za úsvitu 14.března 1915 připluly k ostrovům Juana Fernandeze britské křižníky Glasgow a Kent a zahájily na nehybně stojící loď palbu. Již po pár minutách začal Dresden hořet. Šance na únik se pro korzára rovnali nule, protože na palubě již neměl prakticky žádné palivo (pouhých 80 t) a i s municí to bylo mizerné. Proto Němci vyvěsili bílou vlajku a na palubu křižníku Glasgow byl vyslán německý parlamentář, poručík Wilhelm Canaris. Během jednání ale nechal německý kapitán Ludecke vydat rozkaz k vlastnímu potopení lodě, ta se také po otevření Kingstonů brzy potopila. Během úvodní přestřelky bylo na německé straně v boji zabito 8 mužů a dalších 29 jich bylo raněno. Ranění a zbytek osádky byl pak internován v Chile. Poručík Wilhelm Canaris, který byl vyslán na Glasgow sjednat podmínky příměří později z chilské internace uprchl a po dobrodružné cestě se vrátil zpět do Německa.
Dresden tedy ukončil svou korzárskou kariéru poměrně hubeným výsledkem, když potopil celkem tři obchodní lodě o celkové tonáži 8.900 BRT. Jeho největším počinem tak nakonec bylo, že na sebe poutal velké nepřátelské síly, které by za jiných podmínek byly využity jinde.
Podrobnosti o korzárské činnosti Dresdenu naleznete ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3126
SMS EMDEN
Stavbu křižníku Emden prováděla loděnice Kaiserliche Werft v Gdaňsku. Práce byly zahájeny dne 6.dubna 1906, loď byla na vodu slavnostně spuštěna dne 26.května 1908 a dostala tradiční jméno pro křižníky, tedy podle německého města. Námořnictvo si novou posilu ve svých řadách převzalo dne 10.července 1909. Když se pak podíváme na termíny, tak vidíme, že stavba lehkého křižníku se neobyčejně na německé poměry protáhla. Zřejmě to mohlo souviset i s tím, že Emden byla poslední loď císařského námořnictva vybavena klasickým parním strojem (nikoliv turbínou). Dne 1.dubna Emdem oficiálně vstoupil do vojenské služby a byl přiřazen k východoasijské stanici v Čching-tao (dnešní Čína). Emden opustil Kiel dne 12.dubna 1910 proplul skrz Kielský kanál a vydal se na otevřené moře. Již nikdy se do Německa nevrátil. V Čching-tau pak obdržel svou přezdívku „labuť východu“ pro své krásné linie. První akce, které se Emden zúčastnil byla ochrana německých zájmů během rebelie na německých Karolínách v lednu 1911. Spolu s německým křižníkem Nurnberg (třída Konigsberg) podnikl palebný přepad na pevnosti rebelů. V květnu 1913 pak byl na palubu lodi jako kapitán (Korvettenkapitän) převelen Karl von Miller (narozen roku 1873). Tento charismatický muž byl posádkou všeobecně oblíben a respektován a loď pod jeho velením dosáhla za bojů WW1 velkých úspěchů. Pár měsíců poté co se stal kapitánem lodi, byl Emden převelen k potlačení druhé čínské rebelie. Jeho působištěm se stala delta řeky Jang-c'-ťiang, kde se připojil k britským a japonským plavidlům. Dne 13.srpna 1913 pak například odstřeloval pozice rebelů a jejich pevnosti.
V době před vypuknutím První světové války byl Emden součástí Východoasijské flotily viceadmirála von Spee, a kotvil na německé základně v Cingtau. Na admirálův rozkaz vyplul dne 31.července 1914 ráno z Cingtaa, aby se připojil k hlavním silám své eskadry, protože si německé velení uvědomovalo bezbrannosti křižníku, pokud by zůstal v přístavu. Již 4.srpna si připsal na své konto první obět. Nedaleko Cušimy zajmul ruský parník Rjazaň o výtlaku 3500 BRT, který eskortoval do domovského přístavu v Cingtau, aby byl vyzbrojen a zařazen do služby jako pomocný křižník. Jeho posádka byla poté složená z námořníků z dělového člunu Iltys a z křižníku Cormoran. Jelikož se kolem německé asijské základny Cingtao již stahovali britské, francouzské, ruské a japonské lodě, vyplul znovu Emden z přístavu na plavbu za flotilou admirála von Spee, s kterou se setkal 12.srpna na Karolínském ostrově Pagan. Tam si kapitán Karl von Müller na svém nadřízeném vymohl svolení k samostatnému průniku do Indického oceánu, kde měl v úmyslu křižovat obchodní trasy spojenců a narušovat je. Admirál domů do Německa hlásí: „osamělý lehký křižník může získávat uhlí od přepadených parníků a udržet se poměrně dlouho. A protože může počítat s velkou kořistí, uvolnil jsem nejrychlejší z lehkých křižníků“. Hrabě von Spee ještě pro Emden uvolnil jednu ze svých krycích zásobovacích lodí, Markomannii. Ta byla naložena 5000 tunami uhlí a maskovaná jako loď společnosti Blue Funnel Line. Průnik Emdenu do Indického oceánu se podařil a německý korzár začal brzy slavit úspěchy. První obětí se stal řecký parník Pontoporos o 6.600 BRT, který šel ke dnu dne 9.9.1914. Během září pak potopil Emden dalších 11 obchodních lodí. V noci 22.září se mu podařilo díky maskování (měl přidělán jeden umělý komín navíc, tak jak to bylo obvyklé pro tehdejší britské křižníky) proniknout do přístavu Madrás, kde pak následně 125 střelami ze svých 105 mm děl poškodil přístavní zařízení a zničil sklady ropy o objemu 2 Mio litrů.Trik s falešným komínem korzár znovu použil dne 28.října 1914 v přístavu Penang, kam opět nepozorovaně pronikl. Následně zaútočil na v přístavu kotvící chráněný ruský křižník Žemčug (veterán rusko-japonské války), kterého dělostřelbou a torpédy potopil. Po 15 minutách přenesl palbu na přístavní zařízení, které poškodil a následně při ústupu z přístavu potopil připluvší francouzský torpédoborec Mosquet. Ale jak se říká, na každého jednou dojde. Dne 9.listopadu se Emden objevil u radiové stanice na ostrově Direction v souostroví Keelingových ostrovů. Před útokem ještě křižník vyhledal další svou zajatou zásobovací loď Exford, které předal další instrukce následného setkání. Útok na radiovou stanici začal dne 9.listopadu 1914 v 6 hodin ráno, kdy křižník připlul před vjezd do Port Refuge. Za půl hodiny se již výsadkové komando pod velením kapitánporučíka Mückeho pokoušelo zničit radiový stožár a kabelovou stanici, kde se spojovali tři kabely, ze Singapuru, z Austrálie a z Jižní Afriky. Během tohoto útoku však stanice celých 15 minut vysílala do všech směrů své SOS, než se ji podařilo umlčit. Na pomoc byl z vojenského konvoje plující 100 mil od ostrova vyslán australský křižník HMAS Sydney. Díky zaměření odpovědi z HMS Minotaur, plující k Africe, se radisté na Emdenu domnívali, že nejbližší spojenecká loď je 200 až 250 mil vzdálená. Kapitán Müller usoudil, že má ještě dostatek času k zničení stanice. Tou dobou se ale již zkáza Emdenu blížila plnou rychlostí 26 uzlů k ostrovu. K ostrovu se Sydney dostal v 9:15 hodin. V první chvíli se posádka Emdenu domnívala, že se jedná o jejich zásobovací loď Buresk, ale po chvilce si svůj omyl uvědomili. Na palubě Emdenu se rozezněla siréna a poplašné zvony vyzívající posádku přepadového komanda k návratu. Nepřátelský křižník se však blížil příliš rychle a tak Emden zvedl kotvy i bez svého výsadku v jehož řadách byli i dělovodi, kteří pak v chystaném střetnutí chyběli. V 9:17 hod proplul korzár ústím laguny a zamířil ven na otevřené moře. HMAS Sydney však již byl příliš blízko, provedl obrat a nastavil svému soupeři svůj bok vyzbrojený kvalitními děly ráže 152mm. Emdem ale tou dobou již nebyl lodí, která se na začátku války vydala na dráhu korzára. Neudržované stroje, které potřebovali důkladnou údržbu v přístavech nemohli poskytnout lodi potřebný výkon. Také děla ráže 105 mm nemohla obstát proti australskému křižníku s jeho děly ráže 152 mm a projektilu u hmotnosti 45 kg. Emden se tedy pokusil v 9:40 využít blízkosti nepřítele a jako první zahájil boj a Sydney lehce poškodil. Nicméně nepřítel se odpoutal z boje a využil většího dostřelu svých děl. Následný příval granátů pak Emden doslova zdemoloval. V 11:20 hodin najel Emden na útes u Severního Keelingu. Snahou kapitána Müllera bylo zachránit posádku. Sydney ještě na nehybný křižník vypálil dvě salvy a pak odplul pronásledovat loď, kterou zpozoroval na obzoru. Ve 12.10 hodin Sydney dostihl pronásledovanou loď, kterou byl zajatý parník Buresk. V době, kdy kapitán Glossop ze Sydney vyslal člun na prohlídku lodi, se tato již po otevření Kingstonů potápěla. Sydney vzal posádku Buresku na palubu a urychlil jeho trápení vystřelím 4 granátů do jeho trupu. Poté se kapitán Glossop se svou lodí vrátil k nehybně stojícímu Emdenu. Na palubě korzára stále vlála válečná vlajka a když Emden neodpovídal na morseovku zahájili Australané v 16:30 hodin opět palbu. Po pěti minutách se Emden definitivně vzdal a vyvěsil bílou vlajku. K vraku kdysi hrdého korzára vyslal záchranné čluny a odplul zkontrolovat napadenou radiovou stanici. Když však vplul do přístavu, nebyl na ostrově již žádný němec. Výsadkové komando se zmocnilo škuneru Ayesha a z ostrova odjela. Druhý den se vítězný křižník vrátil pro trosečníky z Emdenu a odvezl je do Colomba, kde přistál dne 15.listopadu. V boji u Kokosových ostrovů na straně Němců padlo 131 námořníků a dalších 65 jich bylo zraněno. Na straně Australanů byli zabiti 3 muži a dalších 8 bylo zraněno.
Za svou krátkou, ale o to úspěšnější korzárskou činnost si Emden připsal potopení 16 obchodních lodí o celkové tonáži 70.828 BRT, jednoho chráněného křižníku a jednoho torpédoborce. Kromě toho ještě napáchal velké škody v přístavních zařízeních Madrásu a Penangu. Stal se tak jedním z nejúspěšnějších hladinových korzárů 20.století.
Podrobnosti o korzárské činnosti Emdenu naleznete ZDE:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2592
korzár Emden v akci
SMS Emden 
SMS DresdenZdroje:
http://www.stocktonmodeller.co.uk/5642/ ... mden_.aspx
http://www.modelwarships.com/reviews/sh ... esden.html
http://www.modelwarships.com/features/c ... /emden.htm
http://www.3dcadbrowser.com/preview.aspx?ModelCode=2779
Válečné lodě (3) – Vladimír Hynek a Petr Klučina
http://www.ziewe.de/html/sms_emden_3.html
http://www.steelnavy.com/Emden700.htm
http://www.worldwar1.co.uk/cruisers/
http://www.kaiserliche-marine.de/
http://www.warshipsww2.eu
http://www.navweaps.com
http://www.wikipedia.org
