Nerealizovaný projekt bitevní lodě L 20e (1917)

Moderátor: jarl

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Nerealizovaný projekt bitevní lodě L 20e (1917)

Příspěvek od kacermiroslav »

Nerealizovaný projekt bitevní lodě L 20e
Německo
srpen 1917

Obrázek
Lodě ve třídě:
- zřejmě čtyři jednotky

Spuštěním na vodu plavidla se jménem HMS DREADNOUGHT (1906) bylo započato další kolo námořního zbrojení mezi Velkou Británii a Německem, které nakonec vyústilo v První světovou válku. Koncepce „Dreadnoughtu“ na jednu stranu byla skutečně revoluční, ale na druhou stranu rázem odsunula na druhou kolej prakticky všechna do té doby postavena plavidla. Britové sami tak své těžce budované námořnictvo, svou pýchu, do které vložili nemalé prostředky postavilo na stejnou startovací čáru se svým v té době již největším námořním rivalem Německem. To jako jedna z prvních námořních velmocí pochopilo účinnost konstrukce „dreadnoughtů“ a zároveň vycítilo příležitost začít nové kolo zbrojení, ve kterém Britové začínají od piky stejně jako Němci.

Velká Británie ale hned od začátku nasadila vysoké tempo. Po HMS Dreadnought následovala plavidla tříd BELLEROPHON (1907) a St. VINCENT (1908). Britové se drželi při stavbě těchto lodí i následné třídy COLOSSUS (1910) osvědčených 305 mm děl. Německo se naproti tomu u svých dreadnoughtů třídy NASSAU (1908) drželi s děly o krok zpět v duchu hesla, že Kruppova děla jsou lepší než děla ostatních států a proto je možno použít menší ráže. Přesto ale roku 1909 Německo spouští na vodu plavidla třídy HELGOLAND již s děly stejné ráže 305 mm. V roce 1911 ale v Anglii spouští na vodu plavidla třídy ORION s výzbrojí děl ráže 343 mm. Projektil z těchto tzv. „superdreadnougtů“ měl v cíli díky své velikosti a hmotnosti převyšující konkurenční 305 mm o více jak 200 kg daleko větší ničivý účinek v cíli. Na to mohla německá námořní konstrukční kancelář reagovat pouze promyšlenějším systémem pancéřování. U dalších námořních velmocí (Rusko, Itálie, Rakousko-Uhersko) pak byl do jisté míry rozdíl v hmotnosti boční salvy britských superdreadnoughtů eliminován zvýšením počtů děl na lodi. Proto Italové a následně další země přistoupili je konstrukci třídělových věží. Rakousko-Uhersko dokončilo svá plavidla třídy VIRIBUS UNITIS jako první a proto mu patří prvenství. Dvanáct děl ráže 305 mm v boční salvě se již vyrovnalo 10 dělům u britských superdreadnoughtů tříd ORION (1911), KING GEORGE V. (1911/1912) a IRON DUKE (1912/1913). Nicméně pořád měl těžší projektil větší průraznost a ničivý účinek v cíli. Proto loďstva ostatních námořních velmocí přistoupila rovněž ke stavbě lodí s větší ráží děl, nebo se alespoň v předvečer První světové války k těmto krokům chystala.

Kromě ve stavbě na počátku války zabavených lodí ERIN (stavěná pro Turecko) a CANADA (stavěná pro Chile) s výzbrojí složenou z děl ráže 356 mm, přistoupila Anglie ke stavbě lodí třídy QUEEN ELIZABETH (spuštěny na vodu v letech 1913/1915), které opět zvýšili Britský náskok nad svým německým rivalem. Děla ráže 381 mm použita u této a následné třídy REVENGE (1914/1915) razantním způsobem překonávala německá 305 mm používána u všech předválečných konstrukcí jdoucích po třídě NASSAU. Německý projektil dosahoval zhruba poloviční hmotnosti v porovnání s britským protějškem. Účinek těžšího projektilu se například na plno projevil v bitvě u Doggerbanku (leden 1915), kdy žádný z německých projektilů ráže 280-305 mm nedokázal prorazit 230 mm silný boční pancéř u britských bitevních křižníků. Naproti tomu ojedinělé zásahy britských 343 mm projektilů o hmotnosti až 635 kg (HE) dokázali málem potopit německý bitevní křižník SEYDLITZ.

Tempo ve výstavbě dreadnoughtů nepolevovala a tak se Velká Británie mohla v létě 1914 nadále chlubit největší námořní flotilou, která disponovala kromě straších jednotek postavených před HMS Dreadnought (1906) i 20 moderními jednotkami, doplněné o další plavidla ve výstavbě a další, která zabavila na skluzech a před dokončením pro zahraniční kupce (např. Turecko a Chile). Kromě toho měla Anglie k 31.7.1914 ve službě 9 bitevních křižníků konstruovaných podle stejných pravidel jako dreadnoughty. Naproti tomu vilémovské Německo disponovalo ve stejném období 13 bitevními loděmi a 4 bitevními křižníky s výzbroji složenou z 280-305 mm děl. Nadvláda Anglie na moři tak byla i nadále nepopiratelná, i když náskok již nebyl tak citelný jako v předchozím kole námořního zbrojení před Dreadnoughtem.

Aby Německo snížilo britský náskok v nejtěžších dělech, zahájilo v roce 1913 stavbu dvou jednotek třídy BAYERN s výzbrojí v podobě děl ráže 380 mm. Z důvodu vytíženosti zbrojního a lidského potencionálu na pozemním bojišti byla tato plavidla dokončena v roce 1916, respektive 1917 (loď BADEN). Další dvě jednotky lehce modifikované třídy SACHSEN pak byly na vodu spuštěny v letech 1916-1917, ale do konce války již nebyly dokončeny, i když jim k tomu mnoho nezbývalo.


KONSTRUKCE
Pokud mělo Německo i nadále pomýšlet na způsob zlomení Britské moci v podobě generální námořní bitvy, muselo přistoupit je stavbě takových lodí, které ne že by jen doháněli svého rivala, ale které by konečně dostali Německo do čelní pozice. Za tím účelem byl zahájen projekt na bitevních lodí typu L20e s výzbroji v podobě 420 mm děl. Tento projekt pak byl dokončen v srpnu 1917, tedy příliš pozdě na to, aby mohl nějakým způsobem promluvit do poměru sil na moři. Německá ekonomika měla v té době plné ruce práce se zásobováním pozemního bojiště, chyběl potřebný počet dělníků na stavbu několika takto velkých jednotek (předpokládám, že v duchu předchozích objednávek by Německo realizovalo stavbu čtyř jednotek) a tak bylo nemyslitelné dokončit tyto superdreadnoughty dříve, než počátek 20.let. A to ještě za předpokladu, že by byly pro stavbu vytvořené potřebné podmínky. Jako příklad nám může postačit stavba lodí třídy BAYERN nebo bitevního křižníku SMS HINDENBURG (třída Derfflinger), které byly dokončeny s výrazným mnohaletým zpožděním oproti původním plánům a to právě z výše uvedených hospodářských problémů umocněných navíc Britskou blokádou.

Jednalo se o projekt plavidla o standardním výtlaku 37.246 t a plném 44.903 t při délce 237,17 m, šířce 32 m a ponoru 9 m. Pohonná jednotka byla tvořena kotly na uhlí, parními turbínami a dávala výkon 56.784 kW (76.118 k) a přenášela svou sílu na čtyři lodní vrtule (podle jiných zdrojů měl být výkon pohonné jednotky 100.000 koňských sil). Maximální rychlost lodi měla být 25 uzlů (46,3 km/h) a měla tak být jednou z nejrychlejších bitevních lodí své doby. Uhelné bunkry měly být schopny pojmout až 7.657 tun uhlí, což by při ekonomické 13 uzlové rychlosti mělo vystačit na dojezd 10.700 námořních mil (cca 19.800 km). Pokud byla rychlost zvýšena na 15 uzlů, zkrátil se dojezd na 8.000 námořních mil (cca 14.800 km). Při maximální rychlosti měl dojezd poklesnout na 2.700 námořních mil (5.000 km).


VÝZBROJ
Jak již bylo výše řečeno, hlavní výzbroj představovalo 8 děl ráže 420 mm L/45 (16.54" / 420 mm, 1916 Model) schopna vystřelovat projektily o hmotnosti 1.025,37 kg. Jelikož Německo stejně jako Velká Británie nestavělo více jak dvoudělové věže, byla tato výzbroj soustředěna do čtyř dvoudělových věží umístěných standardně v ose plavidla, dvě stupňovitě na přídě a dvě stupňovitě na zádi. Boční salva tak mohla být vedena v plném počtu 8 hlavní. Zadní věže „C“ a „D“ měly mezi sebou větší odstup, protože v prostorách mezi jejími barbetami a muničními výtahy byla umístěna strojovna. Vezená byla zásoba 90 střel na hlaveň. Celkem tedy mělo plavidlo mít na palubě 720 střel do 420 mm o celkové hmotnosti převyšující 738 tun (bez výmetné části).

Sekundární výzbroj byla tvořena 12 děly ráže 150 mm L/45 (5,91") 1916 Model. Tato děla byla umístěna podél hlavních palubních nástaveb v počtu 6 kusů na každém boku v pancéřovaných kasematách. Maximální hmotnost projektilu (podle typu) byla 46,71 kg.

Nejlehčí výzbroj byla zastoupena děly ráže 88 mm (3,46") 1916 Model , kde jich část byla upravena i k vedení protivzdušné obrany. Někdy se uvádí, že tato děla měla být nahrazena 105 mm děly. Hmotnost projektilu ráže 88 mm byla 9,43 kg.

Dělostřelecká výzbroj byla být doplněna o 5 podhladinových torpédometů ráže 600 mm (někdy je uváděna ráže 533 mm).


Hmotnost boční salvy:
8 x 420 mm = 8.203 kg
6 x 150 mm = 280,3 kg
Celkem: 8.483 kg


PANCÉŘOVÁNÍ
Hlavní pancéřový pás se táhl v délce 175 m a výšce 3 m a dosahoval ve svém středu maximální síly 350 mm (250-350-170). Ke krajům lodí na tento pancéřový pás navazoval další o síle 130 mm, který kryl celkem v součtu přídě a zádě 60 metrů délky. Také tento pás dosahoval výšky 3 m. Nechráněny tak zůstaly pouze 2 m z celkové délky lodi. Protitorpédové přepážky byly silné 60 mm a tuto ochranu poskytovali lodi v délce 175 m a výšce 9 m. Děla hlavní ráže kryl z čelní strany 350 mm pancéř, z boků pak 250 mm a ze zadu 150 mm, barbety byly silné opět 350 mm. Kasematy středních děl chránil 170 mm silný pancéř a jednotlivé přepážky mezi děly měly tloušťku 30 mm. To eleminovalo zničení více děl, pokud bylo jedno z nich zasaženo. Pancéřová paluba měla být silná 50 mm, k okrajům plavidla se skláněla pod 45° úhlem. Velitelskou věž měl krýt 350 mm silný pancéř.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
TTD - bitevní loď typu L 20 e
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Země původu: Německo
* Délka (max.): 237,17 m (podle jiných zdrojů 225 m)
* Šířka: 32 m
* Ponor: 9 m
* Výtlak (standardní): 37.246 t
* Výtlak (plný): 44.903 t
* Výzbroj: 8x420 mm (4xII), 12x150 mm (12xI), 8x88 mm (8xI), 5x Torpédomet ráže 600 mm
* Pancéř paluba: 50 mm
* Pancéř boky: 350-130 mm
* Torpédové přepážky: 60 mm
* Pancéř dělové věže: 350-250 mm
* Pancéř velitelská věž: 350 mm
* Výkon strojů: 56.784 kW (76.118 k), podle jiných zdrojů 100.000 k, 4 lodní vrtule
* Dojezd: 10.700 námořních mil (cca 19.800 km) při 13 uzlové rychlosti
* Vezená zásoba paliva: 7.657 tun uhlí
* Rychlost: 25 uzlů (46,3 km/h)
* Posádka: 1.453 (mírový stav), 1.889 (válečný stav)


ZHODNOCENÍ
Mělo se jednat o jedny z největších bitevních lodí, které kdy byly postaveny a ve své době samozřejmě o nejsilnější jednotky vilémovského Německa. Děla hlavní ráže poskytovala dostatečnou palebnou sílu, průraznost a ničivou účinnost projektilu v cíli. Přestože měla být poháněna výhradně uhlím, byla projektovaná rychlost 25 uzlů pro takový kolos skutečně úctyhodná a měla být srovnatelná i s britskou supertřídou QUEEN ELIZABETH vyzbrojenou 381 mm děly a poháněnou naftou.

Teoretická odolnost plavidla vůči nepřátelské dělostřelbě vedené z děl ráže 420 mm (16.5 ") byla vypočtena na 28,3 zásahu v případě, že by nebyla zasažena kritická místa lodi. V případě torpéd se mělo jednat o 10 torpéd nutných k potopení lodi.

Cena jedné jednotky byla stanovena na £6.092 Mio / $24.368 Mio. Rozložení bylo následující:
Výzbroj: 2,436 tun, 5.9 %
Pancéřování: 12,038 tun, 29.0 %
- Boky: 3,638 tun, 8.8 %
- Protitorpédové přepážky: 1,482 tun, 3.6 %
- Pancéřování výzbroje: 4,382 tun, 10.6 %
- Pancéřová paluba: 2,180 tun, 5.3 %
- Velitelská věž: 356 tun, 0.9 %
Strojní vybavení: 3,120 tun, 7.5 %
Trup, vybavení a výstroj 17,836 tun, 43.0 %
Palivo, munice a zásoby: 6,071 tun, 14.6 %




Zdroje:
http://homepages.fh-giessen.de/~hg6339/ ... B_L20e.htm
http://dreadnought-cruisers.blogspot.co ... esign.html
http://www.warshipsww2.eu/staty.php?language=&period=
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Námořnictvo Německa“