Pancéřování britských bitevních křižníků

[Mirek58]

jarl:
Díky za podstatné upřesnění.
Předpokládám, že u BK potopených výbuchem došlo k explozi střel.

Jak byly u zmíněných lodí prostorově uloženy střely a hnací nálože?

[Dzin]

Nemluvilo se tu o explozi, ale o zásahu. Proto jsem uvedl oba případy, kdy se stalo prakticky totéž, co vedlo k potopení zmíněných křižníků, ale k potopení lodi to výsledně nevedlo. Takže zásah muničního skladu nemusí vždy vést k explozi zde uložené munice a střeliva. Přičemž explodují jak náložky tak střely, nebezpečné je oboje.

Co se týká Lionu a Seydlitze, tak u Lionu došlo k explozi munice (nábojek) ve věži a k zpětnému zášlehu ke skladům munice. Jen díky pohotovému rozkazu smrtelně zraněného velitele zasažené věže došlo k včasnému uzavření a zatopení skladu munice pod věží. Seydlitz na tom byl zase tak, že granát ráže 343mm probil barbetu věže (tedy totéž místo, které je výše citováno jako "osudová slabina" Queen Mary) a přímo explodoval v muničním skladu pod ní kde přivedl k výbuchu hnací náložky. Ty způsobily zášlehy plamenů k přípravně střeliva pod věží a také do sousední věže. Posádce se nakonec ale podařilo jak uzavřít průlezy včas, tak zaplavit munici a nebezpečný exploze celého muničního skladu zažehnat.

Když to tedy tak vezmu, u Queen Mary se udává, že se jí stalo víceméně totéž, co Seydlitzovi (několik granátů probilo pancíř barbety a způsobilo požár, který se dostal k munici a následovaly exploze, po kterých se potopila), jen s tím rozdílem, že posádka nedokázala včas izolovat oheň a zaplavit munici (u Seydlitze se ostatně mluví o velkém štěstí, že to Němci dokázali). Proto i myslím, že není ideální kritizovat jednu za slabé pancéřování a druhou ne, přestože se obou stala identická věc. Rozdílný výsledek ovšem nebyl dán silou pancíře.

[jarl]

Dělostřelecké granáty a výmetné nálože se na válečných lodích skladovaly oddělně. To co je vlevo dole na obrázku označené jako Shell Room je skladiště střel a nad ním (Magazine) je prachárna. Ty dva prostory označené jako Handing Room jsou přípravny střeliva. Po rozkliknutí obrázku by to mělo být dobře vidět.

[Mirek58]

Jarl:
Dík za situační nákres.
Když se podívám na pancéřování jednotlivých lodí a výkony střel jejich "zabijáků", tak:
Queen Mary měla nejsilnější pancíř 9-8" a byla "popravena" děly 305mm které probíjely 10" pancíř na cca 12 000m
Invicible měl pancíř 7" a byl "popraven" děly 305mm
Indefatigable měl pancíř7" a byl "popraven" děly 280mm které probíjely 7,8" na cca 12 000m

Tedy lodě neměly v dané vzdálenosti na bitevní linii co dělat.

[Dzin]

Mirek58
Jenže to zase můžeš napsat u obráceně, britské 343mm děla dokázala na vzdálenost 10ti kilometrů probíjet 300mm pancíře jistě a tedy až od Seydlitze mají německé křižníky maximální pancíř o této tloušťce. Ale třeba pancíř barbet jak u britských tak u německých křižníků byl podobné tloušťky, maximálně cca 230mm, pancíř paluby mají Němci maximálně 76mm, Britové maximálně 64 mm atd.

Prostě vzájemnou palbou byly křižníky obou stran stejně zranitelné, přičemž Britové měli výhody ve větším dostřelu, kterou ovšem nikdy nevyužili. U Jutska byla palba při střetu bitevních křižníků vedena minimálně na vzdálenost 14 000 metrů.

Problém ve vzájemném střetu byl ale v něčem jiném. Ve špatné kvalitě britských granátů, které měly tendenci explodovat předčasně. To si myslím bylo daleko důležitější, než pancéřování, které tu tak dlouze probíráme. Ostatně sami Britové toto spolu se špatnou komunikací v loďstvu uvedli jako dva nejvážnější nedostatky projevené v rámci bitvy u Jutska.

[Scrat]

Dzine, nechci se hádat ale mám dojem že v případě Seydlitze se oheň přímo do muničních skladů nedostal, to by byl asi opravdu konec. 13,5'' granát jako takový explodoval v distribuční místnosti věže "D"z zapálil všechen prach co tam byl a zášleh ohně otevřenými spojovacími dveřmi (tohle se dá považovat za hrubou nekázeň přímo ohrožující loď) způsobil totéž v distribuční místnosti věže "C". Výbuch jako takový se nekonal, spíš bych to označil jako velmi intenzivní hoření i tak ale shořelo zhruba 6 tun připravených prachových náloží během jedné až dvou vteřin a obě věže byly od distribučních místností nahoru kompletně vypálené.

Scrat

[Dzin]

Scrat
Právě že mám dojem, že ano a právě proto se mluví o velkém štěstí, že Němci dokázali včas oheň lokalizovat a uhasit. Ale nemám po ruce knihu, abych se podíval, tak ti nemohu říci, zda je tedy případná chyba v mojí paměti. Ale jestli si to kontroloval, potom budeš mít nepochybně pravdu.

[jarl]

Samozřejmě, že na Seydlitzu nedošlo k přímému zásahu muničního skladu, to už bychom se neměli o čem bavit. Stalo se zhruba to, co napsal Scrat a potvrzuje to i Hrbek ve své Velké válce na moři.

[Dzin]

Super. Stále tedy zůstává to, že se mu stalo totéž, co u Jutska Queen Mary a jen díky šťastné rychlé reakci posádky loď nevyletěla do vzduchu. Musím tedy opět zopakovat, že mi proto není pořád jasné, proč se stále omílá, že Queen Mary (a třída Lion obecně) měla slabé pancéřování a u Němců se to nepíše, přitom se oběma stalo totéž a na výsledku nehrála síla pancíře roli.

Když to přeženu, je to jako tvrdit, že protože děla ráže 381mm třídy Queen Elizabeth u Jutska nedokázala nějak více zdevastovat německé lodě, byl jejich pancíř výrazně lepší, než britských lodí...

[T-35]

Dzin: Myslim ze jarl pouze vychazel z knih, ktere tu citoval, a kde se o slabem pancerovani evidentne psalo.

[Martin Hessler]

Scrat má podle mne naprostou pravdu. Bitevní křižník opravdu nevznikl proto, aby se účastnil dělostřeleckých soubojů s bitevními jednotkami nepřítele.
Na přelomu 19. a 20. století hledaly Francie a Rusko, neschopné přečíslit britskou námořní flotilu a zajistit si tak námořní nadvládu, v rámci své strategické koncepce vhodné typy lodí, jež by se mohly v případě války stát rizikem pro britské spojení s koloniemi a námořní přepravu obecně. Z těchto úvah vznikl tzv. pancéřový křižník - poměrně rychlý, s velkým akčním rádiem (kvůli možnosti dlouhou dobu samostatně operovat ve vzdálených mořích) a přitom dostatečně silně vyzbrojený i opancéřovaný na to, aby si mohl dovolit podstoupit boj s pomocnými nebo lehkými eskortními jednotkami.
A zrovna tak Británie, nucená zabezpečit maximálním možným způsobem svou koloniální námořní moc, musela přijít s něčím, co by dokázalo eliminovat hrozbu pancéřových křižníků nepřítele, tedy s jednotkou, jež by překonala pancéřový křižník dělostřelecky (t.j. byla schopna jej zničit v boji) a zároveň rychlostí (tedy aby jej dokázala dostihnout a boj si vynutit). Měla se stát jakýmsi mořským predátorem, schopným rychle se přesunout do ohrožené oblasti, vybojovat bitvu s nepřátelským křižníkem a vrátit se na základnu. Silné pancéřování, většinou vysvětlované jako úlitba vysoké rychlosti a akčnímu rádiu, ve skutečnosti nebylo nutné, drtivá většina potenciálních protivníků (chráněných a pancéřových křižníků) měla na palubě děla ráže jen 120 - 190mm, ty nejsilnější kolem 210mm - ale i tady se předpokládalo, že BK je bude schopen ostřelovat na vzdálenosti mimo jejich vlastní účinný dostřel a sám tedy nebude vážněji ohrožen. V bitvě u Falkland se to ostatně potvrdilo: Invincible a Inflexible, nejstarší a nejhůře pancéřované britské bitevní křižníky, byly oba vícekrát zasaženy (Invincible 22x, Inflexible 2x), ovšem německé 210mm kanony nebyly schopny je vážněji poškodit na vzdálenost, na niž byl boj veden. Dá se říci, že mořští predátoři splnili svůj úkol a obstáli na výbornou.

Dokonce i začátkem WW2 se kapitáni německých přepadových lodí Admiral Scheer a Graf Spee vydávali na své korzárské plavby s vědomím, že Royal Navy disponuje plavidly, jichž se musejí obávat: Repulse, Renown a Hood. Bitevní křižníky klasické koncepce, které předčily německá plavidla jak rychlostí, tak palebnou silou, schopné vynutit si boj a zvítězit v něm.

Tolik stručně k filozofii vzniku a předopkládaného nasazení britských bitevních křižníků. Tam, kde byly nasazeny a použity v souladu se svým určením a zamýšlenou taktikou, slavily úspěchy. Pokud byl ale velící admirál, s prominutím, blbec a nechápal rozdíl mezi nimi a klasickou bitevní lodí, logicky následoval průšvih.
Z výše uvedeného vyplývá, že pancéřování britských jednotek bylo DOSTATEČNÉ vzhledem k zamýšlenému určení těchto lodí. Jinými slovy, pokud budete taranovat torpédovkou monitor, asi bude také následovat průšvih. Znamená to ale, že vaše torpédovka je nedostatečně pevně konstruovaná a z principu věci potřebuje k životu klounovací příď? Nebo ji jen vedete do boje způsobem, k němuž není určena, a koledujete si o přesdržku...?

[FdV]

Takže smyslem BK bylo připlout do kolonií, zničit tam obtěžující nepřátelský křižník a odletět zpátky na základnu.

Nemohu si pomoci, ale ani pro tento účel se BK moc nehodily. Máme krásný příklad v mnohokrát zmiňované bitvě u Falkland, kde to všechno krásně fungovalo. 2 BK rozstřílely na mraky 2 pancéřové křižníky. Nikdo se ale nezmiňuje o tom, že nedopatřením von Spee strčil přímo hlavu do oprátky, tedy přímo pod nos britských křižníků. Měl jsem za to, že principem korzárské války, je pokud možno se vyhýbat nepřátelským válečným lodím, takže obvykle byl větší problém korzára najít, než zničit.

Na vyhledání bylo potřeba téměř vždy velkého množství lodí, a v tom vidím největší nedostatek britských BK. Když započítám i Hooda, postavili jich Britové 13 plus 2 lehké bitevní. Rozhodně to není množství, které by bylo schopno pokrýt světové oceány. Pokud by opravdu šlo pouze o ochranu obchodu, viděl bych jako mnohem praktičtější plavidla asi tak na úrovni druhoválečného těžkého křižníku, jichž by se za stejnou cenu dalo pořídit výrazně větší množství. Koneckonců nahánění eskadry admirála von Spee i pancršífu nesoucího jeho jméno se zúčastnilo množství menších křižníků.

Argument, že se nikdy neměly utkat s bitevními loděmi soupeře je sice moc hezký, ale při bližším pohledu taky neobstojí. To mohlo platit ve chvíli dokončení Invicible, kdy neexistovala žádná obdobná německá loď. Celkem logicky ovšem Němci začali stavět své vlastní bitevní křižníky. Doufám, že se shodneme, že by válečná loď měla být schopna se utkat s nepřátelskou lodí stejné kategorie. Když ne v generální bitvě, tak alespoň v jejich hlavní roli ochránce obchodních tras. Nepřítel mohl přeci použít své BK jako korzáry a pak by se jejich střetnutí nemuselo příliš lišit od bitvy na Dogger Banku. Netřeba snad zdůrazňovat, že jak německé bitevní křižníky, tak bitevní lodě používaly stejná děla (280 a 305 mm). Ve chvíli, kdy nebyly schopny tyto zásahy ustát, ztrácely význam i jako ti rychlí predátoři.

[jarl]

Argument, že se nikdy neměly utkat s bitevními loděmi soupeře je sice moc hezký, ale při bližším pohledu taky neobstojí. To mohlo platit ve chvíli dokončení Invicible, kdy neexistovala žádná obdobná německá loď. Celkem logicky ovšem Němci začali stavět své vlastní bitevní křižníky. Doufám, že se shodneme, že by válečná loď měla být schopna se utkat s nepřátelskou lodí stejné kategorie. Když ne v generální bitvě, tak alespoň v jejich hlavní roli ochránce obchodních tras. Nepřítel mohl přeci použít své BK jako korzáry a pak by se jejich střetnutí nemuselo příliš lišit od bitvy na Dogger Banku. Netřeba snad zdůrazňovat, že jak německé bitevní křižníky, tak bitevní lodě používaly stejná děla (280 a 305 mm). Ve chvíli, kdy nebyly schopny tyto zásahy ustát, ztrácely význam i jako ti rychlí predátoři.

Samozřejmě máš pravdu, ale vysvětluj to lidem, kteří si vzali do hlavy, že pancéřování britských bitevních křižníků bylo dostatečné a jako argument používají i to, že se u Jutska vůbec neměly pouštět do boje se svými německými protějšky. Britové s bojem svých bitevních křižníků proti německým bitevním křižníkům počítali už od počátku války, kdy jejich Středomořské loďstvo marně nahánělo Goeben a jejich bitevní křižníky se pokoušely čelit německým útokům na britské přístavy. A potom tu máme i tu bitvu u Doggerbanku, kdy Beatty dostal rozkaz napadnout svaz německých bitevních křižníků. U Jutska v podstatě udělal to samé, ale zatímco po první bitvě byl kritizován, že nechal protivníka vyklouznout, tady se mu najednou naopak vyčítá, že se s ním pustil do boje.

P.S.
A třebaže už věděli, že se jejich bitevní křižníky budou střetávat s těmi německými, jejich první válečné konstrukce (třída Renown) měly ještě slabší pancíře než ty předchozí. Tohle prostě Fisher nedomyslel.

[Zemakt]

jejich první válečné konstrukce (třída Renown) měly ještě slabší pancíře než ty předchozí. Tohle prostě Fisher nedomyslel.

Tak zas na druhou stranu, první to má pořád těžké v tom, že je první.

[Dzin]

Co se týká nasazení britských BK už od počátku se počítal os jejich nasazením jak proti nepřátelským BK tak BB. Jejich primárním úkolem bylo provádět obchvaty hlavních sil. Pancéřování potom bylo voleno tak, aby prostě stačilo v rámci svých možností. Hlavní devizou měla být rychlost a palebná síla.

K tomu pancéřování, problém je, že se prostě nebere vše co se o tom ví. Neustále se zdůrazňuje to, že 3 křižníky vylétly do vzduchu, ale vůbec se nebere příčina. Protože další bitevní křižníky do vzduchu nevylétli a to Lion i Tiger obdržely daleko více zásahů, než třeba Queen Mary. Znamená to snad, že jejich pancíř byl v pořádku a ostatních ne?
Musí se hodnotit to co se ví ne to co se myslí. Třeba ona údajná slabost barbet Queen Mary, německé křižníky zde neměli o nic silnější pancíř. Podobně i paluba, u německých křižníků není nijak výrazně silnější spíše na podobné úrovni. Faktem je, že jediný podstatněji silnější pancíř u německých lodí byl hlavní boční pás. Ale stejně tak je fakt, že i on odolával palbě 343mm britských děl se stejnou účinností, jako tentýž britský pancíř palbě německých 280mm děl či 305mm děl.

Další věc, která se obvykle nezdůrazňuje, je špatná kvalita britských granátů. To je hlavní důvod, proč v bitvu u Jutska přežilo tolik německých lodí. Např. i 381mm granát nedokázal v některých případech probít německý pancíř.

Takže důvody výbuchů britských křižníků a přežití těch německých je třeba hledat jinde, než v pancíři. U těch prvních ve špatné organizaci boje na palubě lodi a u těch druhých ve špatné kvalitě britských granátů.



Teď se samozřejmě nebavíme o pozdějších britských konstrukcích, kdy hlavně "bílé slony" byla jednoznačně špatná konstrukce a kde už pancíř byl opravdu velmi slabí.

[Martin Hessler]

OK. My hloupi jsme si vzali do hlavy, ze... Zamysleme se nad kategorii bitevnich lodi typu Dreadnought jako takovou. Kvalitativne (resp. z hlediska realne bojove hodnoty - technologie stavby zustala stejna jako u predreadnoughtu) znamenal Dreadnought a jeho nasledovnici jiste prelom. Ale takticky...? To uz tak slavne neni. Rychlost 21-23 uzlu, silne pancerovani, baterie 8-12 tezkych del. Dobra-a co dal? Jak takovou lod nasadit? Pro dlouhe hlidkovani na mori se nehodi(velka spotreba paliva, opotrebeni stroju atd.). Pro stihani jinych plavidel neni dost rychla. Pro pruzkum bojem prilis velka, napadna a tezkopadna. Jinymi slovy receno, lze ji za prihodnych podminek pouzit v sestave obdobnych plavidel k vybojovani lokalni nebo celkove namorni nadvlady. Ovsem uspesne muze byt nasazena jen proti plavidlum stejne kategorie. K plneni vsech ostatnih ukolu (protikriznikove operace, rychle vypady, boje na obchodnich trasach) je potreba neco specifictejsiho. A ze ma byt valecne plavidlo schopno utkat se s plavidly stejne kategorie? No, dejme tomu. Takze torpedoborec ma byt opancerovany tak, aby odolat vicecetnemu zasahu torped, ponorka zrejme take, co treba letadlova lod? Nemela by, vzato ad absurdum, umet letat? Korveta ma tedy naprosto nesmyslnou vyzbroj, protoze hlubinne pumy se nehodi k ostrelovani protiponorkovych lodi nepritele... Trvam na tom, ze britske BK znicene u Jutska padaji na vrub nevhodnemu taktickemu nasazeni, nikoli nevhodne konstrukci. Velici dustojnik si jednoduse musi byt vedom faktu, ze lodi pod jeho veleni NEJSOU URCENY k vybojovani generalni bitvy a nemaji v popisu prace dlouhodobe odolavat palbe tezkych del. Nehlede k dalsim chybam, jichz se Beatty dopustil-spatne rizeni palby, zmatek v signalizaci, nevyuziti vyssi rychlosti a vetsiho dostrelu vlastnich plavidel atd.

[T-35]

Velici dustojnik si jednoduse musi byt vedom faktu, ze lodi pod jeho veleni NEJSOU URCENY k vybojovani generalni bitvy a nemaji v popisu prace dlouhodobe odolavat palbe tezkych del.

A Němci měli BK schopné odolat palbě děl takové ráže? Na jednu stranu britské lodě na to neměly stavěný pancíř, ale neměcké lodě stejně tak (i přes silnější pancíř) mohly padnout za obět britským dělum.

[Polarfox]

Jarl: Ono je to trochu složitější. Přinejmenším první třídy britských bitevních křižníků (Invincible a Indefatigable) byly opravdu primárně určeny k nahánění německých korzárů. Těmi byly míněny pomocné křižníky konvertované z mohutných a velice rychlých (23 uzlů) záoceánských plavidel, které běžný křižník neměl šanci uhnat. Byly tedy dvě možnosti - buď dotovat stavbu vlastních obdobných lodí pro válečnou konverzi a nebo postavit speciální válečné plavidlo. Ta první možnost byla po dlouhé diskuzi zavržena z důvodu ochrany (posílat do boje něco nepancéřovaného jim nevonělo) a ceny (když se vzaly v potaz dotace, poplatky, vybavení a vůbec cena lodi a eventuálně cena její ztráty, tak to vyšlo skoro nastejno jako postavit speciální a kvalitativně o stovky procent lepší válečnou loď).

Když byla vyřešena otázka, zda-li bude německé pomocné křižníky honit po oceánech vlastní pomocný křižník nebo čistočistá válečná loď, tak se přistoupilo k designu. Požadavků na tento pancéřový křižník bylo několik a všechny byly zakomponovány - vysoká a dlouhodobě udržitelná rychlost (nakonec 25 uzlů), velký operační rádius (nakonec až 5 000 nm ekonomickou rychlostí a 3 000 nm při nejvyšíí!), výborné nautické vlastnosti (viz. výrazně vysoké boky) a pancéřování vůči očekávané výzbroji protivníka (tj. 150mm kanóny a tomu odpovídající 152mm pancíř). Ožehavou částí je ovšem výzbroj, kterou měly původně tvořit kanóny ráže maximálně 234mm (9.2 palce), což samozřejmě pro takový typ lodi bohatě stačilo. Jenže v té době se začaly v zahraničí objevovat některé silnější konstrukce (japonské s 305mm děly) a především pár chytrých hlav napadlo, že by nový pancéřový křižník mohl občas sekundárně zaskočit i u bitevní floty k nějakému tomu vedlejšímu šolichu. A aby toto bylo možné, tak byl přes původní záměr a protesty řady lidí k tomu i náležitě vyzbrojen.

A tady nastává jeden krásný paradox. Primární úlohou bylo stále uhánění německých korzárů, ale někteří lidé tehdy již s nevítaným navýšením výzbroje čuli zradu...a správně a zcela oprávněně. Jejich argumentem bylo to, že slabě pancéřovaná loď se silnými děly nemá co dělat ve společnosti/postavená proti silně pancéřovaných bitevních lodí a obávali se, že 305mm děla z nich učiní tak cennou položku, že budou inklinovat k sekundární úloze a k primární je nikdo nebude chtít pouštět. Což se také přesně do puntíku stalo. Z tohoto pancéřového (a později bitevního) křižníku se stalo něco, co z něj nikdy být nemělo. Ačkoli se třída Invincible stavěla s 305mm kanóny, třída Indefatigable se měla opět navrátit k ráži 234mm...jenže nastal humbuk - "proč se něco silného najednou staví slabší?" a nikdo neměl odvahu a chuť říci "protože to tak má být" a radši se podvolili a vyprskli další klon Invincible (a paradoxně v otázce ochrany obchodních tras se začala opět otvírat otázka pomocných křižníků, ačkoli teď bylo vysněné plavidlo k dispozici !! - leč uzurpované novými úkoly ). Dokonce ještě v roce 1913 byl projektován velký křižník s 234mm děly, což značí, že původní myšlenka nebyla stále ještě mrtvá.

Další bitevní křižníky už jsou trochu jiná věc, protože nová role se už mezitím zabydlela a jejich role už dlela více u bitevní floty a stále více jako protiváha německých bitevních křižníků, které se v té době začaly taktéž objevovat na scéně. Zatímco Invincible a Indefatigable jsou čistočistá plavidla pro potírání korzárů a podobné role, jenž žel díky výzbroji skončily nešťastně semlety okolnostmi, tak pozdější třídy už byly do značné míry pohlceny novou a původně sekundární rolí. Ty se již profilují vůči německým lodím, potřebují lepší pancíř, lepší výzbroj a spirála se roztáčí, ale část dědictví zůstává.

To Němci to měli poněkud jednodušší. Jejich bitevní křižníky jsou v podstatě rychlé bitevní lodě a již od počátku byly navrženy pro použití v bitevní sestavě. Prostě se měly díky rychlosti tak nějak dle potřeby ňuchňat na čele sestavy s tím, že nebyl problém zapadnout zpět do chumlu a bojovat dále v podstatě jako klasická bitevní loď. Co se týká inspirace Brity, tak prostě za mořem u svých nepřáel viděli velké rychlé lodě s velice silnou výzbrojí, které byly zařazovány do bitevní sestavy, tak se rozhodli pořídit si stejnou věc. Nebo si spíše mysleli, že konstruují stejnou věc, jenže nezatíženi britskou minulostí typu Invincible zkonstruovali něco přeci jen na poli ochrany výraznějšího.

Takže - Je pravdou, že přinejmenším část britských "bitevních" křižníků (protože Invncible a Indefatigable jsou asi stejné bitevní křižníky, jako svým způsobem Blucher) neměla u Jutska a v podobných střetech co pohledávat. U pozdějších tříd je to složitější otázka a opět bychom se dostali k věcem jako pancíř, taktika, předpisy, bezpečnostní procedury atd. Tedy to co je tu probíráno.

[Dzin]

Martin Hessler
Promiň, ale přijde mi, že řešíš něco, co neexistuje.
Dreadnought byl už od počátku stavěn v rámci nasazení hlavních sil námořnictva. Měl bojovat v bitevní linii a ničit hlavní síly nepřátelského loďstva, tak jako bitevní lodě (predreadnoughty) před ním. Nad nimi dominoval jak palebnou silou hlavních děl tak rychlostí. Tedy oba dva parametry, které v té době začaly být považovány za nejdůležitější a bitva u Cušimy to prakticky prokázala.

Ovšem postupně vyvstal problém, že když ostatní státy začaly stavět nové bitevní lodi, přestaly mít ty britské převahu rychlosti. To znamenalo, že nebude možno provést obchvat loďstva nepřítele. Bylo nutno zjednat nápravu. A jedinou možností byla konstrukce bitevního křižníku, protože tehdejší technologie neumožňovala postavit bitevní loď, která by reálně splňovala vše, co se od ní požadovalo. To přišlo až postupným vývojem. Takže se něco muselo obětovat na úkor rychlosti.

Pro nasazení proti ostatním plavidlům se používaly primárně jiné jednotky, než bitevní křižníky nebo bitevní lodě, tak jako ostatně už předtím.


Jinak ovšem máš správný závěr, že ztráta britských křižníků je primárně díky nevhodnému nasazení než jejich konstrukci. Ovšem nemáš pravdu v tom, že tyto lodě neměly vybojovat generální bitvu, naopak s jejich nasazením se počítalo od počátku. To, že byly nasazovány i k dalším operacím bylo dáno tím, že se ukázaly jako dobrá konstrukce, která může plnit daleko větší škálu operací, než se původně předpokládalo.


Polarfox
Kde si vyčetl to o tom primárním nasazení BK? Vždy jsme četl o tom, že Fischer je chtěl jako rychlé lodě schopné provádět obchvatné operace.

[Polarfox]

Ovšem postupně vyvstal problém, že když ostatní státy začaly stavět nové bitevní lodi, přestaly mít ty britské převahu rychlosti.

Než se dostaneme ke tvé otázce a vůbec dále, tak jedna má návodná otázka - jaké konkrétní bitevní lodi ze zahraničí, které deklasovaly ty britské v rychlosti, to byly? Když se nad tím zamyslíš, tak už by ti tam měla začít výrazně haprovat chronologie.