Někoho tu kdysi dávno zajímalo, jak to bylo s tím centrálním řízením palby:
Zemakt píše:Chtěl bych se zeptat zdali se ta zkušenost s tím dělostřeleckým důstojníkem nějak promítla do jeho dalšího působení. Respektive jestli dále byla podobná funkce využívána.
Nemůžu si pomoct, ale od koordinace palby eskdadry je tam vlajková loď a velitel svazu a ten by zas měl mít připraven plán bitvy a s ním by zas měly být seznámeny všechny lodě eskadry. Nebo spíš špatně chápu jeho funkci?
jarl píše:Zemakt - bohužel nejsem schopen dohledat jestli byl speciální dělostřelecký důstojník, který by korigoval palbu celé eskadry, využíván i nadále. Předpokládám že Rusové, kteří se před válkou intenzivně věnovali nácviku dělostřelby, věděli co dělají, a že mohl opravdu přispět k zlepšení zaměřování cílů. Ale zůstává záhadou proč se nenacházel na vlajkové lodi.
Věc se má následovně. Jak víme, situace na Černém moři krátce před První světovou válkou byla pro Rusy výhledově dost tristní - Turecko mělo ve stavbě moderní superdreadnoughty, zatímco ruská černomořská flotila měla zatím leda rozmanitou sbírku predreadnoughtů. Ebergardovou odpovědí mělo být využití vzdálenosti, tj. protivníka přestřílet - z tohoto důvodu byla zvýšena elevace u děl hlavní ráže až na 35 stupňů, lodě bly vybaveny i příslušnými dálkoměry. Jenže to samo o sobě mělo ještě k dokonalosti daleko, neboť predreadnought pálil dvoudělovými salvami a možnosti řízení palby ohledně vizuální korekce dopadu střel byly prašpatné až na nic. Což měla vyřešit právě centralizace, neboli z několika lodí (v tomto případě tříčlenné jádro trojice nejlepších jednotek) se udělá něco jako fyzicky rozsekaný, ale palebně uniformní dreadnought, pálící šestidělovými salvami (
Jevstafij, Joann Zlatoust a Pantělejmon, Tri svjatitelja byla díky odlišným parametrům držena jako rezerva pro případ výpadku některé z trojice lodí jádra a do centralizovaného palebného schématu nespadala, zatímco Rostislav byl díky zcela odlišné ráži a balistice úplně mimo a jeho hodnota spočívala hlavně v bombardování pobřeží atd.). Dále tu byl vznesen dotaz, proč nebyla řídící jednotkou vlajková loď. Jako řídící byla určena prostřední z trojice jednotek a to z toho důvodu, že se předpokládalo, že se palba bude soustřeďovat na čelní jednotku.
Turecké dreadnoughty se nakonec nekonaly, ale řešení problému bylo plynule přesunuto na otázku nově se objevivšího Goebenu.
A nyní k tomu, co se povoralo u mysu Saryč.
1) Vzdálenost - Viditelnost byla taková, že z dálkové převahy bylo nakonec houbeles a lodě se našly už v pohodlné palebné obálce Goebenu (a polovině toho, co bylo předpokládáno jako zahajovací vzdálenost).
2) Viditelnost a zmatek - Byla taková mlha a zakouřeno, že čelní loď (
Jevstafij) taktak něco viděla a další, řídící (Joann Zlatoust), neviděla skoro nic. Dlouhé minuty se čekalo jen na to, až Joann Zlatoust takřka nevidící nepřítele proměří a pošle vzdálenost, přičemž když tyto údaje dorazily, tak byly citelně mimo. Ty se pak jal až do konce kratičké bitvy sveřepě vysílat. Vlajková loď už nemohla na nic čekat a zahájila palbu dle vlastních a mnohem přesnějších lokálních údajů (ty se pokusila zpětně předat i na Joann Zlatoust, ale tam si mleli stále svou). Hned první salvou tak docílila jediného ruského zásahu celé bitvy (rozeberu ještě později), nutno říci i zcela zásadního. Joann Zlatoust střílel někam za Němce dle vlastního chybného odhadu, Pantělejmon nestřílel vůbec, protože nepřítele vůbec neviděl, Tri svjatitelja měla díky odstupu lepší vizuální podmínky, ale skočila na lep řídícímu plavidlu a taktéž to pálila nazdařbůh...no a Rostislav střílel na Breslau (spolu se středními děly Tri svjatitelja).
Tím celá tahle dejme tomu desetiminutová šou skončila, protože úvodní zásah na Goebenu se ukázala být ne zrovna neškodným, Němci si bojovnost rozmysleli a zdekovali se.
Při této bitvě se vyznamenali dělostřelci bitevní lodě JEVSTAFIJ, kteří zasáhli nepřátelský bitevní křižník již první salvou. Celkem GOEBEN zasáhlo během pouhých čtrnácti minut boje čtrnáct ruských granátů (z toho tři ráže 305 mm) a poškozená loď se musela z boje urychleně stáhnout. Během tohoto krátkého souboje ovšem i JEVSTAFIJ zasáhly čtyři projektily ráže 280 mm, posádka napočítala 33 mrtvých, a poškozená bitevní loď musela být v Sevastopolu opravována až do konce listopadu. JEVSTAFIJ vypálil během boje třicet granátů ráže 305 mm, zatímco JOANN ZLATOUST pouze šest těžkých projektilů a nezaznamenal žádný úspěch, protože jeho dělostřelecký důstojník špatně odhadl vzdálenost od nepřátelského křižníku, čímž zmátl i dělostřelce na ostatních třech lodích.
Ruský zásah byl ve skutečnosti první a poslední. Ten zbytek (a nahlášené ztráty 115 mrtvých a 59 zraněných Němců, ve skutečnosti zahynulo 13 mužů) jde na vrub různým "spolehlivým" špehům v Istanbulu (řecké a arménské národnosti), leč v literatuře to někde stále ještě přetrvává. Celkově ruská plavidla vypálila cca následující množství granátů:
Jevstafij - 12-16x 305mm (většina z přední věže), 14x 203mm, 19x 152mm
Joann Zlatoust - 6x 305mm (přední věž)
Pantělejmon - 0
Tri svjatitelja - 12x 305mm, ??x 152mm
Rostislav - 2x 254mm, 6x 152mm
Goeben - 19x 280mm, 4 projektily zasáhly, další vybuchl vedle boku
Celkově nebyla centralizovaná idea špatná nebo nějak pomýlená, jak tu občas padlo, jen v některých situacích trochu nepružná (leč co čekat od do jisté míry improvizace). Bohužel Ebergard, ačkoli bojoval dobře a byl to dobrý velitel, měl své kritiky a kritika se snesla i na ten systém...obojí pak tak nějak nezaslouženě zašlo v nemilosti a propadlišti dějin.