Rakousko-uherské rychlé motorové čluny

Moderátor: jarl

Odpovědět
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11406
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Rakousko-uherské rychlé motorové čluny

Příspěvek od Zemakt »

Obrázek
C. a k. rychlé motorové čluny, 1915 -1918
Pokusíme-li se o zmapování historie počátečního nasazení rychlých motorových člunů u válečných námořnictev obecně. Dojdeme kupodivu již k úvodnímu dějství dramatu, v současné době nazývaného I. světovou válkou. Rovněž pak může být pro některé malým překvapením, že kromě veskrze známé Itálie se na prvenství v zařazení tohoto malého, laciného, leč efektivního bojového prostředku do služby podílela i Velká Británie. Velká Británie, pyšnící se v oné době stále přívlastkem „Královna moří“. Nicméně nic netrvá věčně a tak flotily těchto států v brzkém sledu následovala válečná loďstva Německa a v minimální míře i Rakouska-Uherska.

Jako etalon této lodní kategorie, jsou dnešním zájemcům o námořní historii velmi dobře známy italské torpédové čluny MAS (Motosfafo Armato Silurante), proslavené mj. potopením rakousko-uherského predreadnoughtu S.M.S. Wien a dreadnoughtu S.M.S. Szent István. Již méně je pak známo, že z pohledu výkonů se jednalo spíše o lodě průměrné, ne moc rychlé. A jako téměř neznámou, lze považovat skutečnost, že do této oblasti lodních konstrukcí měla co říci i K. u. K. Kriegsmarine, respektive C. a k. válečné námořnictvo. Pojďme si tedy něco málo říci o zrodu a průběhu vývoje rakousko-uherských rychlých motorových člunů na jehož konci stála loď překonávající svým pojetím vše doposud na světě vyrobené.

Obrázek Obrázek

Italský člun MAS a britský souputník CMB.

Prvotní idea respektive prvotní pokusy s využitím malých, spalovacími motory poháněných torpédových člunů v rámci námořnictva podunajské monarchie jsou spojovány zejména se jménem námořního poručíka Dagoberta Müllera von Thomamühl. Pro dnešní dobu a české země je vcelku příznačné, že jméno této bezesporu zajímavé postavy rakousko-uherského námořnictva a nejen jeho je prakticky neznámé.

____________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________
Dagobert Müller von Thomamühl, 1880 – 1956.


Obrázek


Malý „Dago“ se narodil v Terstu do rodiny manželů Pauline a Wenzella Müller von Thomamühl dne 24.6. léta páně 1890. Svoje nevšední vlohy podědil budoucí korvetní kapitán a vynálezce v jedné osobě po svém otci, jenž v té době zastával prestižní funkci generálního strojního inženýra rakousko-uherského námořnictva. A právě ve šlépějích svého otce se Dagobert vydal. Po absolvování vídeňské základní školy, následovala v letech 190-1895 „reálka“ v Pole a v letech 1895-1899 námořní akademie ve Fiume/Rijece. Již jako námořní kadet se na palubě S.M.S. Donau podílel na plavbě kolem světa (1900-1901) díky čemuž se mohl zúčastnit potlačení Boxerského povstání v Číně, ale rovněž i ochrany obchodně politických zájmů monarchie v Jižní Americe a Africe. Po návratu z plavby byl zařazen k torpédové zbrani, které zůstal věrný po celou dobu svého působení u námořnictva. Vzhledem ke svým kvalitám mu bylo po čase svěřeno velení nad torpédovkou a později i torpédovou flotilou. V roce 1908 se mladý důstojník oženil, kdy se jeho chotí stala Zorka Ruzic. Výkon velitelských a manželských povinností však Dagobertovi v žádném případě neubral na technickém entuziasmu. V roce 1910 tak zakládá školu potápění C. a k. válečného námořnictva, přičemž jako vůbec první potápěč na světě dosahuje hloubky 64 m. Dále se věnuje problematice navádění torpéd a torpédových člunů vůbec. Volné chvíle pak věnuje cestování, kde mezi jeho oblíbené místa patřily kromě jadranského pobřeží, Čechy a Horní Rakousy. S blížícím se koncem Velké války zakládá v námořnictvu Torpedokommando, kdy ve spolupráci s Gottfriedem von Banfieldem směřuje veškerou svou invenci do problematiky leteckých torpéd. V listopadu 1917 se účastní výpadu proti Otrantské úžině, za což je zmíněn v rozkaze flotily. V roce 1918 se stává velitelem torpédové zbraně C. a k. válečného námořnictva, ale v důsledku pádu monarchie rovněž i československým občanem. Diametrální obrat v jeho životě má však na jeho výzkumy pramalý vliv. Již v roce 1924 společně s profesorem Hansem Thirringem si nechává patentovat vynález (rakouský patent č. 95610) světelné respektive optické závory. Později se Dagobert udělal tzv. sám na sebe. Na předměstí Fiume v rodišti své ženy Susaku založil firmu obchodující se dřevem a traktory zn. Kälbe, nicméně žádnou díru do svět neudělal. Nezlomen, rozpomněl se bývalý námořní kapitán na své řemeslo, podnikání pověsil na hřebíček a stal se zástupcem pro Jugoslávii výrobců: potápěčských přístrojů Siebe Gorman & Company Ltd., torpéd Whithead ve Fiume, gyroskopů Anschütz z Kielu a námořních min Vickers Amstrong. Jeho stopu lze rovněž spatřit na realizaci několika jadranských vodních elektráren. Vskutku široký záběr. Po obsazení Sudet se z Dagoberta stává německý občan. Tento chtěný či nechtěný krok se v budoucnu ukázal pro Dagoberta osudný. V roce 1945 prchá bez majetku a financí ze Sudet a s rodinou se usidluje v Klagenfurtu. V tomto nádherném rakouském městě také dne 10.1.1956 umírá. Pochován byl jako vůbec poslední příslušník C. a k. válečného námořnictva na pulském námořním hřbitově.
____________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________

Okamžik vypuknutí Velké války zastihl Dagoberta Müllera von Thomamühl na kapitánském můstku rakousko-uherské torpédovky třídy Kajman S.M.Tb. 60T. Přičemž, postupem doby množící se počet hlídkových plaveb mezi nesčetnými ostrovy a ostrůvky Istrijského poloostrova, dozajista poskytl mladému veliteli dostatek času k uspořádání vlastních nápadů. Podíváme-li se v dnešní době na námořní mapu výše uvedené oblasti Jadranského moře. A zároveň, přeneseme-li se v čase o sto let nazpátek musíme nad von Thomamühlovo představou malého, ve skluzu rychle se objevivšího a rychle mizícího útočícího člunu jen uznale pokývat hlavou.

Obrázek

Dagobertova torpédovka S.M. Tb. 60T (ex Schwalbe).

Ne, že by von Thomamühlova myšlenka nahrazení klasické výtlačné plavby plavbou skluzovou byla zcela nová. Od přelomu století dynamicky rozvíjející se spalovací motory umožnily stavbu závodních člunů, kterým jejich nízká hmotnost v kombinaci s relativně výkonným motorem umožňovala díky zvýšenému proudění vzduchu pod lodním tělesem dramaticky snížit ponor. Minimalizace hydrodynamického odporu, respektive tření lodního trupu s vodní hladinou jim pak dovolovala přejít z výtlačného do skluzového režimu plavby, přičemž čluny tak dosahovaly v té době abnormálních rychlostí. Kapitán torpédovky však šel dále. K zvýšení vztlaku lodi hodlal využít efektu vzduchového polštáře, ne nepodobnému dnešním vznášedlům 1). Za účelem ověření životaschopnosti svého nápadu, nechal posléze von Thomamühl postavit dva modely v měřítku 1:9, které následně podrobil testování ve vleku za lodí.

1)Rovněž tato myšlenka nebyla zcela nová, ba naopak. Již v roce 1877 si tento princip nechali patentovat anglický lodní konstruktér John Thornycroft a američan John Ward. V roce 1883 je následoval Gustaf de Laval z Francie.

26. března 1915 byly výsledky testů vč. celé prezentace konceptu plavidla představeny Námořnímu technickému výboru v Pule (Marinetechnisches Komitee zu Pola). S ohledem na probíhající válečný konflikt počítal projekt se smíšenou konstrukcí trupu o celkové délce 16,15 m, šířce 8,08 m, výšce 1,75 m a ponoru 0,37m. Použitím dominujícího nedeficitního materiálu v podobě překližky a související potřebě nepříliš kvalifikované pracovní síly lodních tesařů a truhlářů, získal konstruktér u námořní komise první sympatie. Přestože C. a k. válečné námořnictvo patřilo mezi průkopníky ve využití lodních spalovacích motorů, výkonný a při tom dostatečně lehký lodní motor na území monarchie neexistoval 2). Z tohoto důvodu navrhl von Thomamühl využít tři letecké motory o jednotkovém výkonu 120 k. Co však u komise vzbudilo nemalou pozornost, byl další „pětašedesátikoňový“ motor pohánějící radiální dmychadlo o výkonu 7,5m3/sec. Díky tomuto zařízení měl být člun schopen využít již výše uvedeného efektu vzduchového polštáře a výkonnostní laťku tak posunout o notný kus dále. Vzhledem k situování motorů na záď člunu, byla výzbroj v podobě dvou 45 cm torpéd umístěna v jakýchsi vyklápěcích vypouštěcích zařízeních, které však svojí šířkou bránily instalaci další výzbroje. Zrovna tak, projekt nepočítal s instalací pancéřové ochrany. Dle von Thomamühlovo výpočtů měl rychlý člun umět pokořit dvaatřicetiuzlovou hranici, při velmi solidních 550 n.m. maximálním dosahu.

2) Dunajská flotila využívala již pár let hlídkové lodě "b", "c" a "d". Tyto říční lodě byly poháněny zahraničními benzínovými motory (např. Daimler či Napier o výkonu v řádu 350 -400 k).

Obrázek

Prvotní koncept.

Jak je ve výše uvedených řádků patrno, námořní technický výbor projevil o tento technicky nevšední projekt zájem, což mimochodem poněkud koliduje s dnešní představou o fungování „zkostnatělé monarchie“. Nicméně, přestože se v této souvislosti von Thomamühl mohl ve svých experimentech opřít o jasně deklarovanou podporu námořnictva, z praktického hlediska se jednalo pouze o podporu formální. Zde pravděpodobně sehrály svoji roli množící se pochyby, úměrně rostoucí s pokračováním zkoušek vlečných modelů. Otazníky vyvolávalo zejména umístění a manipulace s torpédy, vypočtená maximální rychlost nevyjímaje.

Katalizátorem přinášejícím do prací na projektu zcela novou dynamiku se stal dne 24. května 1915 vstup Itálie do války. Téměř po čtvrt roce od představení návrhu námořnímu technickému výboru, byl projekt schválen a jeho výroba zadána pulskému námořnímu arsenálu (Marinearsenal Pola). Dne 1. července začaly první práce na člunu ve světě známého jako „Versuchsgleitboot“, což můžeme do slova přeložit jako zkušební klouzající člun, spíše však zkušební kluzák. Práce na člunu nabraly hned od počátku poměrně rychlé tempo a tak již 2. října 1915 spatřil Versuchsgleitboot světlo světa. V důsledku relativně dlouhého testování modelů byl však oproti prvotnímu návrhu design člunu zcela přepracován, kdy z původního návrhu zbyla víceméně idea. O popisu tvaru člunu z horního pohledu připomínajícího spíše dveře od stodoly nejlépe vypoví přiložený nákres a tak se budu raději věnovat samotné konstrukci.

Obrázek

Těleso lodi se skládalo ze tří oddílů, přičemž původní návrh použitých materiálů zůstal zachován. Na kovovém rámu připevněná překližková obšívka trupu měla na bocích a horní palubě sílu 6 cm, respektive na dně člunu 8 cm. Pohonná jednotka se skládala ze čtyř leteckých šestiválců zn. Austro – Daimler o jednotkovém výkonu 120 k, zapůjčených z námořní letecké stanice v Pule (Seeflugstations Pola) a let. námořního arsenálu (Fliegerregiment Wiener Neustadt) sídlícího ve Vídni - Neustadt. Motory byly situovány vždy dva a dva v řadě za sebou, přičemž svůj výkon přenášely pomocí převodovky a řetězového převodu na dvě pod 5 stupňovým úhlem uložené hnací hřídele vybavené třílistými lodními šrouby. V zadní části motorového prostoru se rovněž nacházel motor vhánějící pomocí dmychadla zn. Sirocco skrz dnový uzavíratelný otvor vzduch pod trup člunu a tvořící tak „polštářový“ efekt. Na rozdíl od hlavních šestiválců se jednalo o čtyřválcový motor o 65 koních. Otevírání a uzavírání otvoru se pak dělo pomocí soustavy kladek a pák. Palivo pro pět motorů bylo neseno ve dvou ocelových nádržích po 325 l. V této souvislosti lze ještě poznamenat, že člun postrádal jakékoliv hasicí zařízení. V případě požáru si tedy posádka musela vystačit s pomocí různých nádob.

Obrázek Obrázek

Pracovní prostor pětičlenné posádky o rozměrech 6,5 x 2,5 m byl situován přibližně uprostřed člunu a kromě zmíněné pětice se v něm rovněž nacházela celá pohonná sestava. Zcela na přídi, v ose člunu byla umístěna pozice se sloupkem řízení a dalšími ovládacími prvky člunu, přičemž hned za ní, téměř za zády kormidelníka se nacházela pozice kulometčíka. Zbylá trojice mužů měla své místo vzadu u motorů. Celý tento prostor byl prost jakéhokoliv krytu, což na jednu stranu umožňovalo docílit lepšího chlazení pohonných jednotek, na druhou stranu nebezpečí vniku mořské vody se tímto násobilo. O iluzorní funkčnosti 15 cm vysokého štítku ohraničujícího celý pracovní prostor se můžeme pouze domnívat. Za účelem co nejlepší manévrovatelnosti, byl Versuchsgleitboot vybaven dvěma kormidly. Jedním běžným na zádi, druhým pak v těžišti pozice kulometčíka.

Výzbroj člunu se skládala z jednoho již zmíněného těžkého kulometu Schwarzlose M.07/12 ráže 8 mm s dotací 500 ks nábojů a dvou torpéd Whitehead typ C 3). Na rozdíl od spekulativního umístění kulometu, byly na zádi situované torpédové skluzy elegantně zapuštěny do boků člunu, přičemž mířily proti směru plavby. Za účelem co největšího odlehčení konstrukce člun postrádal jakékoliv radiotelegrafní vybavení. Celková délka člunu činila 13 m, šířka 4 a výška 2 m. To vše o maximálním výtlaku 7,8 t.

3) Torpéda o celkové délce 4,5 a hmotnosti 265 kg byla schopna dopravit 45 kg třaskaviny rychlostí 24 uzlů na vzdálenost?

Obrázek Obrázek

Samotné testování Versuchsgleitbootu bylo zahájeno bezprostředně po dohotovení člunu a s malými přestávkami zabralo téměř celý rok. Bohužel pro konstruktéra a jeho tým, celý tento projekt přes svoji inovátorskou myšlenku a nevšední řešení příliš slávy neudělal, což ostatně není v souvislosti s výše uvedeným technickým popisem těžké odhadnout. Nautické vlastnosti člunu se daly charakterizovat za více než tragické. Již mírné zvlnění mořské hladiny znamenalo pro plavbu s vypnutým ventilátorem velké komplikace. Ostře konstruovaná horní hrana přídě a její příliš nízká poloha nad mořskou hladinou se velmi snadno zařezávala do vln ve snaze je spíše podeplout. To vše, při nemalém rozstřikování vodní tříště a velkém namáhání přídě. Schopnost dosažení vyšších rychlostí tak byla byla zcela podmíněna klidnou hladinou. Rovněž výkon motoru pohánějícího dmychadlo byl shledán jako zcela nedostatečný. Maximální rychlost člunu bez použití efektu vzduchového polštáře činila 31,9 uzlů, kdy v okamžiku otevření dnového otvoru a spuštění ventilátoru na plný výkon se zvedla o pouhých 0,7 uzle. Dost daleko proti vysněným 45 uzlům a navíc to vše díky výtlaku redukovaného absencí zbraní a minimem neseného paliva na 6,5 tun.

Pokračující testy navíc odhalily zcela nedostatečný dosah, který při rychlosti 30 uzlů činil pouhých 120 n. m., což bylo i na jadranské poměry sakra málo. Dalšími, ne nepodstatnými faktory přitěžujícími potencionálnímu úspěchu Versuchsgleitbootu byl otevřený motorový prostor, neexistence trupových příček a mj. i velký hluk. Přestože komplikovaná pohonná jednotka skládající se z pěti motorů fungovala kupodivu dobře a spolehlivě, randál leteckých motorů byl slyšet na hony daleko, v noci i na desítky kilometrů. O vlivu řvoucích motorů na bojovou efektivitu posádky můžeme jen spekulovat. Nicméně, pro zamýšlené nasazení vcelku faux pas. Promítneme-li k tomu ještě fakt, že stísněné pracovní prostory posádky prakticky neumožňovaly zesílit hlavňovou výzbroj, další osud člunu byl více než nejistý.

Ovšem, abych nebyl zase příliš kritický je nutné podotknout, že von Thomamühlův konstruktérský tým dělal co šlo, vždyť maximální dosažená rychlost jejich dítka převyšovala italské konkurenty v rozsahu řádu. Například, v zájmu co nejvyšší účinnosti lodních šroubů se tak několikrát měnil jejich průměr (v rozmezí od 58 cm do 82 cm). Záchranu projektu mělo rovněž přinést protiponorkové využití za jehož účelem bylo na zádi vybudováno vypouštěcí zařízení pro tři 6 kg hlubinné bomby nastavené na hloubku výbuchu 5, 10 a 15 m. Žel nestačilo to. Další šancí jak uvést Versuchsgleitboot do sériové výroby byla možnost jeho využití jako parazitního člunu, bohužel díky jeho šířce se v C. a k. flotě nenašlo ani jedno vhodné plavidlo. Ve hře byla rovněž varianta dálkově ovládaného člunu, ovšem tato již z mého pohledu znamenala oddalování nevyhnutelného.

Dne 20. října 1916 byly veškeré zkoušky na Versuchsgleitbootu zastaveny a samotný člun převeden do rezervy k pulskému námořnímu arzenálu. Dle původních kalkulací měla stavbu prototypu pokrýt částka pohybující se v rozmezí 8 až 13.000 korun, ve skutečnosti však byla překročena téměř třikrát. Nicméně, celý program přišel poddané císaře pána na bratru 90.000 korun. Vzhledem k vynaloženému úsilí konstruktérů, stále trvajícímu zkušebnímu potencionálu člunu a rovněž nemalým finančním prostředkům je pak vcelku zarážející další osud plavidla. Jako první zmizely motory a zbraňové systémy. Později došlo rovněž na dřevěné části konstrukce, použité zřejmě k otopu. Tou dobou Dagobert Müller von Thomamühl sloužil na palubě své torpédovky v Šibeniku a o postupné kanibalizaci svého výtvoru neměl ani zdání. Když se na konci listopadu 1916 konečně vrátil zpět do Puly a spatřil výsledek svého několikaletého snažení, musel nutně utrpět šok. Z tohoto důvodu je pak vcelku pochopitelné, že jeho myšlenky se začaly ubírat zcela jiným směrem.

Co říci k tomuto motorovému člunu na závěr? Přestože von Thomamühlovi ambice byly bezesporu vyšší, jeho dílo zcela naplňovalo význam prvního slova složeného německého názvu, Versuchsgleitboot. Pokusný, experimentální, výzkumný, takový ve skutečnosti tento člun byl. Svoji konstrukcí spíše než válečné plavidlo připomínal závodní kluzák o neortodoxním řešení v podobě využití efektu vzduchového polštáře nemluvě. A jak je obecně známo, závodní kluzáky bitvy nevyhrávají. Nicméně přes veškeré výhrady, které můžeme k osobě hlavního konstruktéra a jeho výtvoru mít, jedno se jim oběma upřít nedá. Oba dva vnesli do řad C. a k. válečného námořnictva novou realitu. Realitu v podobě vlastních rychlých motorových člunů.

TTD: Versuchsgleitboot
Výrobce: Námořní arzenál Pula
Výroba: 1
Délka: 13 m
Šířka: 4 m
Ponor: 0,36 m
Výtlak: max. 7,8 t
Pohon: 545 koní (4 x letecký benzínový vzduchem chlazený Austro-Daimler o 120 koních, 1x Austro-Daimler o 65 koních pohánějící dmychadlo Sirocco)
Rychlost: 32,6 uzlu
Obsah nádrží: 650 l
Dojezd: 120 n.m./30 uzlů
Posádka: 5
Výzbroj: popsána v textu

Obrázek

Přestože vývoj prvního rychlého motorového člunu skončil neúspěchem, postupem času sílící a úspěchy podpořená ofenziva italských člunů MAS nutila rakousko-uherské velení nečekat s rukama založenýma v klíně. Již na počátku nového roku převzal po von Thomamühlovi štafetový kolík námořní inženýr Max Szombathy. Ovšem, ne že by Szombathy začínal zrovna od nuly. V předcházejících měsících se na vývoji Versuchsgleitbootu přímo podílel, přičemž jeho znalecký posudek, byť negativní, tvořil přílohu závěrečné zprávy námořního technického výboru vedeného admirálem Gottfriedem von Mayern-Hohenbergem.

Obrázek

V lednu 1917 předložil Szombathy před námořní technický výbor návrh nového člunu zvaný „Gleitboot“, neboli hezky česky, kluzák. Na rozdíl od svého předchůdce Szombathy vypustil v označení slovo pokusný a toho se také ve své konstrukci držel. Člun byl navržen zcela konzervativně prost jakýchkoliv technických fines, kromě existence sebe sama. Zde nesmíme zapomínat, že v té době patřily rychlé motorové čluny v námořní oblasti k tomu nejmodernějšímu. Loď o délce 13,45 m a šířce 2,93 m měla dosahovat prázdného výtlaku 5,5 t a plného 6,7 t, kdy smíšená konstrukce s převahou dřeva pak přispívala k nenáročnosti stavby. Ochranu posádky před nepřízní počasí měl poskytnou ve středolodí situovaný plátěný přístřešek. Pod přístřeškem se rovněž nacházel kormidelní sloupek a nezbytné ovládací prvky. Pohonná jednotka složená ze čtyř leteckých vzduchem chlazených dvanáctiválců o jednotkovém výkonu 150 k, pohánějících každý svůj třílistý lodní šroub měla člunu dovolit dosáhnutí 35 uzlové maximální rychlosti. 850 litrů neseného paliva pak mělo lodi zajistit dosah 200 n. m. při ekonomické rychlosti 20 uzlů.

Szombathyho návrh člunu rovněž počítal se dvěma provedeními, tj. verzí dělovou a torpédovou. U dělového člunu byla skladba výzbroje tvořena jedním těžkým kulometem Schwarzlose M.07/12 ráže 8 mm na přídi a na zádi situovaným kanonem 7 cm L/18 SFG ráže 66 mm. Posádku mělo tvořit 7 námořníků. Člun měl být využitelný zejména v záchranné a průzkumné oblasti, možnost nesení hlubinných bomb pak rozšiřovala portfolio jeho schopností na činnost protiponorkovou.

Na rozdíl od návrhu dělostřeleckého člunu, tvořil hlavní výzbroj paralelního návrhu torpédomet ráže 35 cm situovaný na příď v ose plavidla. Sekundární výzbroj byla tvořena čtyřmi kulomety Schwarzlose M.07/12 ráže 8 mm. Posádka se měla skládat z 6 mužů. Torpédový člun měl být rovněž schopen působit z palub lehkých křižníků třídy Admiral Spaun.

Obrázek Obrázek

"Dělový" a "Torpédový" Gleitboot.

Kromě výše popsaného člunu Maxe Szombathyo se v oné době na stole námořního technického výboru vyskytl ještě jeden projekt obdobného plavidla. Autorem tohoto konkurenčního návrhu byl námořní ing. Karl Schneider. Na rozdíl od Szombathyo Gleitbootu, počítal Schneiderův člun pouze se dvěma motory Austro-Daimler po 150 k. Ovšem, na druhou stranu také se dvěma torpédomety. A právě ony dva torpédomety se staly pro Schneidera kamenem úrazu. Kromě toho, že Szombathyo návrh byl lépe zpracován, výbor vyslovil pochybnosti o stabilitě a dostatečné maximální rychlosti dvěma torpédy vyzbrojeného člunu konkurenta.

V souvislosti s výše uvedeným by tedy nikoho nemělo překvapit, že 17. února 1917 dorazila do pulského námořního arzenálu objednávka na dva Gleitbooty pod označením Nr. I a Nr. II. V případě Nr. I se mělo jednat o dělovou variantu v případě druhém o člun torpédový. Přestože v polovině roku 1917 se již tři roky trvající světový konflikt začal promítat téměř do všech oblastí rakousko-uherské monarchie, práce na prvním Gleitbootu pokračovaly relativně rychle. 21. června byl člun hotov z 95 % a již se čekalo pouze na motory. A právě pohonné jednotky se následně ukázaly jako alfou a omegou C. a k. rychlých motorových člunů. Rakousko-uherský průmysl v té době totiž s velkým vypětím sotva pokrýval potřebu bojujícího letectva, přičemž na nějaké byť minimální dodávky námořnictvu bylo sotva pomyšlení.

Obrázek

Testování Gleitbootu.

O tom, že situace s výrobou motorů byla více než tristní svědčí fakt, že na svoji první plavbu se Gleitboot Nr. I vydal až 15. dubna 1918. Následné měsíční testování brzy odhalilo, že při absentující výzbroji a výtlaku 5,53 t člun dosahuje maximální rychlosti 33,8 uzle. Max. rychlost již vyzbrojeného člunu byť s redukovanými zásobami a pouze dvoučlennou posádkou pak při 6,2 tunovém výtlaku činila 33,6 uzlu. Přestože k vytyčené maximu bylo ještě relativně daleko C. a k. válečné námořnictvo převzalo dne 2. června člun do služby. Oproti původním představám dělového respektive torpédového rychlého člunu byl Gleitboot Nr. I u rakousko-uherské „Krígsmaríny“ zařazen jako stíhač ponorek. V této roli byl primárně vyzbrojen čtveřicí 50 kg německých hlubinných bomb C/15 Schönthaler-Wasserbome. Hlavňová výzbroje pak byla složena ze dvou kulometů Schwarzlose M.07/12 umístěných na přídi a zádi člunu. Práce na ozbrojení a následné testování trvaly další dva měsíce a tak za skutečně bojeschopný lze člun považovat až k 7. září, kdy se připojil k protiponorkové skupině na námořní základně v Pule a ostrově Velký Brijun. Do konce října 1918 pak stihl Gleitboot Nr. I vykonat ještě čtyři protiponorkové patroly, více mu již uzavřené příměří nedovolilo.

Obrázek

V průběhu září stihl Námořní arzenál v Pule spustit na vodu ještě sesterský Gletiboot Nr. II, když od dubna evidoval objednávku na další čtyři kusy. Ovšem již výše uvedené komplikace ohledně dodávek pohonných jednotek minimalizovaly šance na jejich včasné dohotovení. Přesto v červenci byly zahájeny na této čtveřici první práce. Jako labutí píseň prakticky jediného bojově nasazeného rakousko-uherského rychlého motorového člunu můžeme vnímat zařazení „Nr. II“ do služby námořnictva v říjnu 1918.

„Vítězné“ Itálii samozřejmě neušly pozornosti dvě kompletní a čtyři rozestavěná plavidla, nicméně vzhledem k vlastnictví značného množství vlastních člunů stejné kategorie, nikoho pravděpodobně nepřekvapí, že nechala vše sešrotovat.

TTD: Gleitboot Nr. I
Výrobce: Námořní arzenál Pula
Výroba: 2 dohotovené, 4 rozpracovány
Délka: 13,50 m
Šířka: 2,90 m
Ponor: 0,44 m
Výtlak: stan. 6,2/ max. 6,7 t
Pohon: 600 k (4 x letecký benzínový vzduchem chlazený motor o 150 koních)
Rychlost: 33,6 uzlů
Obsah nádrží:
Dojezd: 200 n.m./ 20 uzlů
Posádka: 6/7
Výzbroj: popsána v textu

Jakožto třetím a de facto posledním rakousko-uherským námořnictvem plně realizovaným rychlým motorovým člunem, bylo plavidlo námořního inženýra Josefa Eckerta von Labin (1881 – 1959). Pozornému čtenáři pravděpodobně neuniklo, že hned na úvod článku jsem konstatoval, cituji…na jehož konci stála loď, překonávající svým pojetím vše doposud na světě vyrobené… a právě, níže popsaný člun Mb. 107 je toho důkazem.

V dnešní době lze těžko odhadnout, kdy se hlavou námořního inženýra Josefa Eckerta von Labin začaly prohánět prvotní ideje o novém plavidle. Jisté však je, že již v první polovině roku 1916 byl s nápadem lodního konstruktéra neformálně seznámen rakousko-uherský kontradmirál Josef von Rodler Roithberg. Tou dobou von Labin zastával pozici „Marine-Schiffbauingenieura“ v Pule, přičemž tak mohl mít k určitým lidem relativně blízko. V srpnu 1916 se von Labin zřejmě cítil již natolik silný v kramflecích, že projekt nového motorového člunu oficiálně předložil Námořnímu technickému výboru v Pule. Tento zřejmě shledal návrh velmi nadějným, neboť v prosinci 1916 C. a k. válečné námořnictvo vystavilo objednávku na sérii 9 lodí. Výroba prvních tří lodí (Mb. 107 – 109) byla zadána Námořnímu arzenálu v Pule, zbývající šestice pak loděnici Austriawerf, bývalé terstské Stabilimento Tecnico Triestino (Mb. 110-115).

Obrázek

Oproti již výše popsaným rakousko-uherským člunům, představovala von Labinova konstrukce zcela jinou úroveň a pojetí. Celokovový trup, téměř pětadvacetimetrového člunu o šířce 4,6 m a max. výtlaku 26 t byl poháněn trojicí leteckých motorů Austro-Daimler o jednotkovém výkonu 200 k, kdy celkových 600 k výkonu bylo na lodní šrouby přenášeno pomocí tří hnacích hřídelí. Později v průběhu testování bylo při ověřování maximální rychlosti zjištěno, že člun je schopen dosáhnout 24,5 uzle respektive 26,5 uzle při sníženém čtyřiadvaceti tunovém výtlaku. Ve srovnání s konkurencí spíše průměrná max. rychlost měla být kompenzována velmi dobrými nautickými vlastnostmi, pevností trupu vč. silné a promyšlené výzbroje.

Na samém počátku si konstruktéři rovněž pohrávali s myšlenkou pancéřové ochrany životně důležitých míst člunu, tj. velitelského můstku a motorového prostoru. Nicméně vzápětí bylo spočítáno, že již 5 mm ocelové pláty zvýší výtlak lodi o 1 tunu vč. nezanedbatelného dopadu na bez tak již nevysokou maximální rychlost. Navíc bylo konstatováno, že 5 mm pancéřování je schopno zajistit adekvátní ochranu pouze proti střepinám a z velké dálky vypálenému pěchotnímu střelivu. Na základě těchto bezpochyby racionálních důvodů bylo následně od pancéřování člunu upuštěno.

Posádka 12 mužů měla mít na starost krom jiného obsluhu jednoho kanonu 7 cm L/30 situovaného za velitelským můstkem a dvou kulometů Schwarzlose M.07/12, umístěných v „příďovém střelišti“ a na zádi člunu. Hlavní výzbroj pak spočívala ve dvou integrálních torpédometech ráže 45 cm umístěných na přídi a vůči směru plavby pod určitým úhlem „vyosených“. Vezmeme-li v potaz mnohem destruktivnější 45 cm torpéda a možnost nesení hlubinných bomb, musíme i v dnešní době uznat, že slabou výzbrojí čluny rozhodně netrpěli. Uvědomíme-li si dodatečně nadčasové situování jednotlivých zbraní, musíme uznat, že obdobná konstrukce by se na světě sotva hledala.

Obrázek

Bohužel pro rakousko-uherskou krígsmarínu a jak je ostatně z výše uvedeného textu patrné, šla od druhé poloviny Velké války zásobovací situace monarchie od devíti k pěti. Svoje Déjá vu, ne nepodobné realizaci Gleitbootu si námořnictvo muselo zažít i u tohoto plavidla. Přestože byl Mb. 107 spuštěn na vodu již v červenci 1917 k dodání první trojice motorů došlo až v srpnu 1918. V následujícím měsíci započaly první testovací plavby, ovšem to byl již konec války na spadnutí. U výše uvedeného tak pouze zůstalo.

Krátce po ukončení válečného konfliktu ukořistila Mb. 107 vč. tří v těžko specifikovatelném stavu dokončených sesterských plavidel Itálie 4). Na rozdíl od Gleitbootů rozpoznaly Italové v  Mb. 107 určitý potenciál a po nahrazení rakousko-uherských torpéd vlastními jej zařadili do služby. Přestože služba tohoto veterána „císařskokrálovské floty“ trvala až do roku 1925, bližší informace o ní chybějí.

4) dva ks v námořním arzenálu a 1 ks v Terstu.

Výrobce: Námořní arzenál Pula, Austriawerft Terst
Výroba: 1 dohotovený , 4 nedokončené (2 Pula, 1 Terst)
Délka: 24,6 m
Šířka: 4,60 M
Ponor: 0,60 m
Výtlak: stan. 24,6/max. 27,0 t
Pohon: 600 k (3 x letecký benzínový vzduchem chlazený Austro-Daimler o 200 koních)
Rychlost: 24,5 uzlů
Obsah nádrží:
Dojezd: 450 n.m. / 15 uzlů
Posádka: 12
Výzbroj: popsána v textu

Co říci na závěr? Snad jen, že na výše uvedených řádkách jsem se pokusil o krátké nahlédnutí do vývoje rakousko-uherských rychlých člunů. Do vývoje kategorie válečných lodí v tomto období obecně známějších loďstvům Velké Británie, Itálie a Německa 5). Přestože námořnictvo rakousko-uherské monarchie ve Velké válce tahalo ve srovnání s námořnictvy výše uvedených států za kratší konec, alespoň v oblasti výzkumu a vývoje bylo schopno s nimi držet krotk. Za toto pak vděčilo zejména technickému umu, invenci a nemalým teoretickým znalostem svých příslušníků.

5) Na samém sklonku války byly na základě srpnové dohody ke K.u.k. Kriegsmarine dodány čtyři německé čluny LM. 7, 8, 9 a 10. Přeprava do nového působiště v Pule proběhla prostřednictvím železnice.

Zdroje:
http://www.ah.milua.org
http://www.doppeladler.com
http://www.wien.gv.at
http://www.visionaer.info
http://www.austria-forum.org
http://www.navypedia.org
http://www.de.wikipedia.org
http://www.paluba.info
Válečné lodě 3: V. Hynek, P. Klučina, E. Škňouřil
Bitva v Otranstské úžině: J. Novák, A. Žiarovský, S. Šupík
Naposledy upravil(a) Zemakt dne 28/2/2016, 11:37, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Rakousko-uherské rychlé motorové čluny

Příspěvek od Polarfox »

Zemakt píše:Na rozdíl od spekulativního umístění kulometu, byly na zádi situované torpédomety elegantně zapuštěny do boků člunu, přičemž mířily proti směru plavby.
Tady jde počítám spíše o torpédové skluzy.

Ale jinak má dušička je velmi potěšena :up:
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11406
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Rakousko-uherské rychlé motorové čluny

Příspěvek od Zemakt »

Torpédové skluzy,jasně. Opraveno :wink: .

Kdyby měl někdo informaci v kterém že sudetském městě měl von Thomamühl za první republiky domovské právo, byl bych velmi rád. Díky.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Rakousko-uherské rychlé motorové čluny

Příspěvek od Rase »

Mě hodně zaujal ten von Thomamühlův projekt. Trochu jsem šmejdil a zjistil jsem, že vznikla i replika jeho člunu.
Projekt oprášil rakušan Walter Krobath. Vznikla replika a je i modernizovaný projekt tohoto člunu pro trh.
Něco tady:
http://www.wundertec.at/projekte/kk-luftkissenboot/
Všechno k krásné téhle replice je tady na Facebooku:
https://www.facebook.com/projekt.leadership?fref=ts
Fotky ze stavby, vytváření technických výkresů, doprava k moři a samotné testování na Jadranu.

Obrázek
Krobathova replika člunu na Jadranu

Obrázek
Návrh člunu pro trh

Obrázek
pěkný obrázek původního člunu
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4130
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Rakousko-uherské rychlé motorové čluny

Příspěvek od Alfik »

Pěkný článek a zajímavá epocha z hl. hledání nových cest, v technice i využití (taktice).
Jak by řekl Jára Cimrman: "Někdo tu cestu ohledat musel."
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Rakousko-uherské rychlé motorové čluny

Příspěvek od jarl »

Zemakte, to jsi mě tedy opravdu potěšil. O těchto člunech jsem sice věděl, ale byl jsem líný si o nich něco nastudovat ze zahraničních zdrojů a teď jsem to dostal naservírováno na stříbrném podnose. O rakousko-uherských člunech vyšel podrobný článek v ruském časopise Morskaja Kamkanija 2010/7, takže jestli máš o něj zájem, pošli přes SZ tvůj email a já ti jej poskytnu jako odměnu za pěkný článek.

Obrázek
Versuchsgleitboot - první zkušební vypuštění torpéda 2. října 1915 v Pule
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Rakousko-uherské rychlé motorové čluny

Příspěvek od Polarfox »

Zemakt: Kdyby jsi náhodou toužil po celé publikaci :) - http://www.christian-schmidt.com/produc ... ts_id=6948
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11406
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Rakousko-uherské rychlé motorové čluny

Příspěvek od Zemakt »

Jo jo, když jsem sháněl podklady tak jsem na ni narazil.., mne se ten člun moc nelíbí. V lodích jsem dost konzervativní :D
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Rakousko-uherské rychlé motorové čluny

Příspěvek od Polarfox »

Zemakt píše:Jo jo, když jsem sháněl podklady tak jsem na ni narazil.., mne se ten člun moc nelíbí. V lodích jsem dost konzervativní
Říkáš tvar plovoucí konzervy je lepší jo? :D

Dá se tam narazit i na jiné zajímavé publikace, jen kdyby Němci a Rakušáci nepsali v němčině :)

Tak kdy se pustíš do Japonců? :-?
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11406
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Rakousko-uherské rychlé motorové čluny

Příspěvek od Zemakt »

Polarfox píše:
Zemakt píše:Jo jo, když jsem sháněl podklady tak jsem na ni narazil.., mne se ten člun moc nelíbí. V lodích jsem dost konzervativní
Říkáš tvar plovoucí konzervy je lepší jo? :D

Dá se tam narazit i na jiné zajímavé publikace, jen kdyby Němci a Rakušáci nepsali v němčině :)

Tak kdy se pustíš do Japonců? :-?
Já Japonce moc nemusím, teď nějak nevím co. Nápady mám tři, ale prd informace. Musím chvilku hledat.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Odpovědět

Zpět na „Námořnictvo Rakouska-Uherska“