Stránka 1 z 1

Německé velkoletouny "R"

PříspěvekNapsal: 11/6/2005, 22:06
od sa58
Obrázek

Německé velkoletouny

První bojové zkušenosti s ruskými velkoletadly „Ilja Muromec“ daly podmět k rozvoji obdobných velkoletadel. I když v Německu se značně spoléhalo na bombardovací vzducholodě, první neúspěchy ve frontovém nasazení zepelínů znamenaly obrat v nazírání na bombardovací letouny. Je paradoxem, že hybnou silou těchto projektů byl hrabě Zeppelin. Před začátkem války byl vytlačen z pozice vedoucího vývoje zepelínů, zaměřil se proto na myšlenku ničení zakotvených britských válečných lodí v přístavech pomocí těžkých pum a velkoletounů. Založil proto s Boschem VGO, pro vývoj a stavbu obřích vodních letounů pak vznikla firma Zeppelin-Werke Lindau (později Dornier) u Bodamského jezera. Dalším podnikem vyvíjejícím velkoletadla byla firma Siemens-Schuckert Werke (SSW). Označení německých letadel bylo R – Riesenflugzeud (obří letadlo). Po technické stránce byly největším problémem motory. Přestože byla německá motorkářská škola na vysoké úrovni, převládaly vodou chlazené řadové motory s výkonností cca 250 HP. Letoun který měl nést např. 2000 kg pum ale potřeboval minimálně 1000 HP. Bylo proto třeba motory spojovat, sdružovat do společných náhonů, což ovšem působilo obrovské potíže.

Byly dvě základní linie v konstrukci motorových jednotek:
Jedna propagovala ústřední strojovnu v trupu a rozvod na vrtule umístěné na křídle. Výhodou bylo soustředění motorů do jednoho centra, snadný přístup a možnost ušetření motorářů a palivářů, kteří dbali na chod motorů. Nevýhodou byly dálkové náhony způsobující značné ztráty v účinnosti. Druhá linie se přidržovala klasického rozmístění motorů do přídě trupu a motorových gondol – bylo dosaženo vyšší spolehlivosti provozu, bylo však nutno nést s sebou pro každou gondolu mechanika a paliváře. Spojení s nimi bylo obtížné – používal se lodní telegraf, světelné signály ale nejlépe se osvědčila potrubní pošta!!! Do první kategorie patří především letouny SSW R.I až R.VII. Měli v přídi tři motory Benz p výkonu 150 až 250 HP, které poháněly přes náhon dvě tlačné vrtule. Typ R.VIII měl šest motorů BuS.IV po 300 HP! Do druhé kategorie spadají úspěšné letouny Zeppelin, vyráběné ve Staakenu podle systému VGO. Zprvu měli čtyři motory, posléze pět – jeden či dva v přídi, po dvou v gondolách mezi křídly se společným náhonem na jednu vrtuli. V gondolách bylo taktéž kulometné střeliště. Až u typu Staaken R.VI zmizely motory v trupu a zůstaly pouze ty v gondolách.

Nejrozšířenější verzí byl Staaken R.VI – byl to čtyřmotorový dvojplošník s dřevěnou kostrou, kování spojující kostru bylo z duralu. Trup obdélníkového průřezu měl zakrytou kabinu na přídi. Kulometná stanoviště byla v přídi, na hřbetě trupu, dole v podlaze i v horním křídle nad motorovými gondolami. Motory byly čtyři Maybachy Mb.IV po 245 HP, uloženy za sebou tak, že každý poháněl svou vrtuli. Tažné vrtule byly dvoulisté, tlačné čtyřlisté. Mezi motory měl stanoviště motorář a palivář. Letoun měl v nádržích více něž 3000 l paliva, spotřeba jednoho motoru byla 77 l/h.
Velitel letounu byl zároveň letovodem, spojení obstarával radiotelegrafista. Letoun pilotovali současně dva piloti, o motory se starali dva mechanici a dva paliváři. pro obranu byli přiděleni tři střelci.
Pumovnice nesly až 2000 kg pum, normální váha pum při náletu nad Anglii byla 1150 kg.

Velkoletouny nejdříve působily na východní frontě. Ukázalo se, že ani velkoletadla nemohou létat přes den, proto byly akce přesunuty na noc. Letouny zprvu nosily cca. 600-700 kg pum, s příchodem modernějších letounů Staaken to bylo na stejné trati 1500 kg. Zatímco letouny VGO a Staaken se osvědčily, na SSW bylo mnoho stížností a stroje se neustále opravovaly. Dne 29.9.1917 proběhl první nálet dvou strojů Staaken R.IV na Anglii – letěli dva letouny obklopené větším počtem strojů Gotha. Obři nesli velké pumy – 300 a 600 kg.
V noci 16.2.1918 svrhl poprvé letoun R.VI tisícikilovou pumu na Londýn. Největší nálet velkoletadel vykonalo 7.3.1918 šest strojů R. Při náletech nad Anglii nebyl žádný velkoletoun ztracen, celkem svrhli 27 tun pum. Při nasazení ve dne nad Francií však tyto stroje utrpěly značné ztráty, proto se nadále omezily pouze na noční akce. Celkem bylo vyrobeno 100 velkoletounů, z toho se 31 dostalo k frontovému nasazení. Celkem bylo zničeno 17 strojů, z toho jen jeden sestřelen PL palbou, dva stíhači a zbytek připadl na technické selhání a havárie.

Technická data:
typ: Staaken R.VI
rozpětí - 42,2 m
délka - 22,1 m
vzletová váha - 11848 kg
vytrvalost - 7-10 hodin
dostup - 4300 m
max. rychost - 135 km/h


Obrázek Staaken R.VI

Obrázek

Obrázek

Re: Německé velkoletouny "R"

PříspěvekNapsal: 4/8/2017, 10:04
od Rase
Přidám moc pěkné fotografie gigantického bombardéru Siemens-Schuckert R.VIII, který měl být využit jako nosič naváděných pum (předposlední fotografie). Konec války tento letoun zastihl v různém stupni rozpracování dvou kusů, přičemž zkušební letoun byl zkompletován až po válce, v roce 1919.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek
Kokpit německého bombardéru Gotha - původně z časopisu J'ai vu...

Re: Německé velkoletouny "R"

PříspěvekNapsal: 17/12/2017, 17:28
od Rase
Obrázek

Německé těžké bombardéry Gotha G.IV na Londýnem v červenci 1917.
Autenticita fotografie není zcela jistá

Re: Německé velkoletouny "R"

PříspěvekNapsal: 17/12/2017, 18:51
od Zemakt
Jako roj much. Zajímavá formace. Když tak nad tím uvažuji, tak i tak se museli chlapíci za volanty řádně potit, aby vůbec takhle udrželi skupinu. Zrovna tak, třeba noční lety. Jak se vlastně onehdy přes kanál v noci navigovalo?

Re: Německé velkoletouny "R"

PříspěvekNapsal: 14/1/2019, 15:17
od Rase
Obrázek
Pohled shora do kokpitu bombardéru Zeppelin-Staaken RV (1917)

Re: Německé velkoletouny "R"

PříspěvekNapsal: 25/1/2019, 11:53
od vodouch
Zemakt píše:Jak se vlastně onehdy přes kanál v noci navigovalo?

Z časů vzducholodí pořád záviselo na intuici velitele. Proto možná létali Němci v eskadrách - velitel eskadry mohl mít tu správnou intuici. Že takoví velitelé byli, uvádí řada článků o vzducholodích - byli velitelé, kteří v noci a za neideálních povětrnostních podmínek našli přesně svoje cíle.
Pak měli Němci "tiché zaměřování" - rychlou metodu určení polohy. Rádiové signály sice bylo možno rušit, ale šly určitě vymyslet postupy, jak tyhle protiakce eliminovat nebo aspoň značně omezit.

Re: Německé velkoletouny "R"

PříspěvekNapsal: 25/1/2019, 12:25
od kenavf
Spoliehať sa vo vojne na "intuíciu" nie je zrovna záruka úspechu.

Re: Německé velkoletouny "R"

PříspěvekNapsal: 25/1/2019, 13:11
od Alfik
kenavf píše:Spoliehať sa vo vojne na "intuíciu" nie je zrovna záruka úspechu.

Taky jim podle toho obě sv. války dopadly.

Re: Německé velkoletouny "R"

PříspěvekNapsal: 26/1/2019, 12:14
od vodouch
vodouch píše:
Zemakt píše:Jak se vlastně onehdy přes kanál v noci navigovalo?

Z časů vzducholodí pořád záviselo na intuici velitele. Proto možná létali Němci v eskadrách - velitel eskadry mohl mít tu správnou intuici. Že takoví velitelé byli, uvádí řada článků o vzducholodích - byli velitelé, kteří v noci a za neideálních povětrnostních podmínek našli přesně svoje cíle.
Pak měli Němci "tiché zaměřování" - rychlou metodu určení polohy. Rádiové signály sice bylo možno rušit, ale šly určitě vymyslet postupy, jak tyhle protiakce eliminovat nebo aspoň značně omezit.

kenavf píše:Spoliehať sa vo vojne na "intuíciu" nie je zrovna záruka úspechu.

No tak samozřejmě byly metody, astronavigace nebo navigace výpočtem. Obě metody měly chyby řádově několik procent z uražené vzdálenosti (za příznivých podmínek); takže při letu o délce (dejme tomu) 650 km se letadla dostala do oblasti cíle s odchylkou plus mínus několika desítek kilometrů. Pak už zřejmě musela zapracovat velitelova znalost oblasti (nebo intuice).
Pokud "Gothas" a "Riesenflugzeuge" (Gothy a Obři) letěli ve dne, měli to s dohledáním cíle jednodušší. Zato byli stíhači a flak.

Re: Německé velkoletouny "R"

PříspěvekNapsal: 26/1/2019, 12:47
od Ataman
vodouch píše:No tak samozřejmě byly metody, astronavigace nebo navigace výpočtem. Obě metody měly chyby řádově několik procent z uražené vzdálenosti (za příznivých podmínek); takže při letu o délce (dejme tomu) 650 km se letadla dostala do oblasti cíle s odchylkou plus mínus několika desítek kilometrů. Pak už zřejmě musela zapracovat velitelova znalost oblasti (nebo intuice).
Pokud "Gothas" a "Riesenflugzeuge" (Gothy a Obři) letěli ve dne, měli to s dohledáním cíle jednodušší. Zato byli stíhači a flak.

+ v r.1915 byla vybudována radiogonometrická soustava. Z počátku vysílaly vzducholodě, pozemní stanice zaměřovaly směr a zjištěné údaje vysílaly zpět vzducholodím. Vzhledem k nepraktičnosti a skutečnosti, že vysílající vzduchlodě prozrazovaly svou polohu nepříteli, byl systém r.1918 upraven tak, že vysílaly už pouze stanice. Jestli tohle využívaly i letouny nevím, ale předpokládám, že ano.