Britské stíhací letadlo WW1
nasazeno 1916 – 1918
Airco DH.5
VÝVOJ
V průběhu Velké války se objevila celá řada projektů a konstrukcí, která měla zajistit lepší výhled pilota v přední polosféře, již jinak vadilo horní křídlo. Jedním z řešení se zdálo posunutí horního křídla směrem vzad. Podobně to vyřešil i Nieuport u svého trojplošníku. Konstruktér Geoffrey de Havilland užil této koncepce u svého nového stíhacího letounu, který provedl svůj první vzlet v srpnu 1916. Pohonnou jednotkou byl rotační motor o výkonu 110 k, s nímž stroj při dalších zkouškách v prosinci 1916 obstál a byl hodnocen vcelku příznivě. Jediné výtky byly na ne příliš dorbrou směrovou stabilitu, která byla vyřešena zvětšením ocasní plochy.
Ovšem záhadou je, proč byl do sériové výroby přijímán stroj, který sice byl obstojný, nicméně nemohl se srovnávat s konkurenčními stroji jako Nieuport Triplan nebo Sopwith Pup, které byly do série zaváděny ve stejné době. Britské královské letectvo objednalo nový DH.5 v dosud nevídaném množství, ale sériová výroba se ještě zdržela drobnými změnami. Například původně výkyvný kulomet byl dodatečně pevně zalafetován, dále se zlepšila aerodynamika trupu atd. Museli se také odstranit silné vibrace motoru, avšak tyto změny zvedly hmotnost letounu, která byla nyní o 100 kg vyšší, než u konkurenčního Pupu. Ovšem letové vlastnosti nebyli špatné, což však stačilo na dobu vzniku stroje, ne ale již v polovině následujícího roku.
Nový stroj byl vyráběn u mateřského podniku Airco (200 ks), ale také u British Caudron (50 ks), Darracq (200 ks) a March, Jones and Cribb (100 ks).
BOJOVÉ NASAZENÍ
Na frontu se DH.5 dostal v květnu 1917. Postupně byly zařazovány k Australským vzdušným silám (2. a 6.letka) a k Britským (24, 32, 41, 64, 68 a 205 letka). V bojových podmínkách trpěl DH.5 mnoha neduhy. Zejména pak při jeho slabém motoru a hmotnosti stroje, byl problém při bojových obratech, při kterých ztrácel výšku více než jeho soupeři. Navíc měl i špatnou stoupavost a malý dostup. To z něj rozhodně nečinilo, žádnýho velkého soupeře v pro tu dobu běžných těsných soubojích. Hned u první letky, kam byly nové stroje přiřazeny, se o nich nehovořilo zrovna lichotivě. Navíc se množili zprávy, které poukazovali na strukturální nepevnost (což u tak předimenzovaného draku bylo podivné), které sice byly nepravdivé, ale na pověsti nových strojů to moc nepřidalo.
V průběhu bitvy u Ypru si však DH.5 našel roli, pro kterou se hodil a to k bitevním úkolům. Ostatní stíhací stroje mu poskytovali ochranu při jeho útocích na pěchotu. Sice pod prudkou palbou byly jeho ztráty vysoké, ale v této roli se přesto náramně osvědčil. S letadlem se začalo počítat jako se strojem přímo určeným k těmto úkolů, takže například jim vybavena 64.peruť nacvičovala především orientaci v nízkých výškách. Tato jednotka také byla poslední, která vyřadila z prvních linií své DH.5 a nahradila je novými stroji (leden 1918). U ostatních perutí byli DH.5 vyřazeny již dříve, prakticky ihned po skončení těžkých bojů na sklonku roku 1917.
Nejúspěšnějším pilotem WW1 na strojích Airco DH.5 byl Arthur „Mary“ Coningham (*1895 - +1948), který na něm docílil 9 ze svých celkových 14 vzdušných vítězství.
TTD _ Airco (De Havilland) DH.5
--------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Počet členů osádky: 1
* Rozpětí: 7,82 m
* Délka: 6,71 m
* Výška: 2,78 m
* Hmotnost prázdného letounu: 458 kg
* Vzletová hmotnost: 676 kg
* Maximální rychlost: 164 km / h
* Výzbroj: 1 - 2x synchronizovaný kulomet Vickers ráže 7,7 mm, 45 kg bomb
* Dostup: 4.880 m
* Stoupavost: 3.000 m / 12 min (4.500 m / 27 min 30 sec)
* Vytrvalost: 2,75 h
* Motor / Výkon: Le Rhóne 6J / 110 k
* Vyrobeno kusů: 552 ks
* Uživatelé: Velká Británie, Austrálie
Zdroje:
Stíhací letadla 1914 – 18, 1.díl – Zbyněk Válka – 2000
Vojenská letadla – Václav Němeček - 1989
www.militaryfactory.com
www.theaerodrome.com
www.wikipedia.org
