Vojenské letectvo USA

Odpovědět
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12966
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Vojenské letectvo USA

Příspěvek od Rase »

Výstřižektrtrzzuuuu.JPG

Vojenské letectvo USA

Ač počátky letectví se oficiálně připisují bratrům Orvillovi a Wilburovi Wrightovým, vývoj v Americe později silně stagnoval. Bratři Wrightové se již na konci 19.století zaobírali výrobou kluzáků a v roce 1903 postavili letoun Wright Flyer dnes známý jako Kitty Hawk. Použili vlastnoručně vyrobenou vrtuli a motor na míru vyrobený v jejich obchodě s koly v Daytonu. Motor byl lepší než běžné motory té doby. Měl dostatečně nízký poměr hmotnosti k výkonu, aby mohl být použitý v letadle a k převodu používal řetěz z bicyklu. 17. prosince 1903 vzlétli, každý dvakrát. Před vstupem USA do války, bojovalo několik amerických pilotů u britských vojenských vzdušných sil RFC (Royal Flying Corps). Na počátku první světové války bylo v USA zhruba 10 aeroplánů a 18 pilotů. Pro srovnání, Němci měli 232 letadel a Rusové dokonce 263. V roce 1917 se vlády USA, Británie a Kanady dohodly na společném výcviku pilotů a posádek. Mezi dubnem 1917 a lednem 1919 se na základně v kanadském Bordenu v Ontariu cvičilo v létání, bezdrátové komunikaci, střelbě a fotografování 1 812 kanadských pilotů a 72 amerických. Výcvik probíhal i na jiných místech v provincii Ontario. Během zimy 1917/1918 cvičili instruktoři RFC společně s americkými jednotkami ze Signal Corps (celkem okolo 6 000 mužů) na třech letištích výcvikového střediska Taliaferro Camp blízko města Fort Worth v Texasu. 1 700 pilotů tu během šesti měsíců nalétalo téměř 67 000 letových hodin na letadlech Curtiss JN4. Dalších 69 důstojníků a 4 150 vojáků se cvičilo v úkolech pozemních jednotek. Cvičení bylo náročné a tak zde v jeho průběhu zahynulo 39 důstojníků a kadetů. Jedenáct z nich je pohřbeno na místním vojenském hřbitově, kde je jim věnován i pomník. V první světové válce se stal americkým leteckým esem Edward Vernon Rickenbacker (1890-1973) a za svoji službu získal krom Medaile cti, sedmkrát byl vyznamenán americkým Distinguished Service Cross, Řádem čestné legie a Croix de guerre atd.
Velice zajímavé je, že ač Spojené státy ve vývoji letectví značně zaspaly dobu, na tamních leteckých školách se školilo nemálo pilotů. Mezi nimi byl i budoucí zakladatel letectva v Mexiku, Alberto Salinas Carranza (1892-1970). Carranza se narodil roku 1892, v Cuatro Ciénegas, Coahuila. Letecký průkaz získal v roce 1912, při studijním pobytu na Moissantově mezinárodní škole v New Yorku. Po svém návratu do Mexika se stal jedním z prvních průkopníků letectví v zemi. Mezi které můžeme jmenovat piloty Gustavo Adolfo Salinas Camina, Horacio Ruiz Gavino a bratři Eduardo a Juan Pablo Aldasoro Suárez. Rovněž získal od prezidenta Dona Francisco Maderoa hodnost poručíka letectva a v roce 1914 velel letecké jednotce v přístavu Veracruz, kde sídlila republikánská vláda. Od roku 1913 probíhaly boje mezi generálem Pablem Gonzalezem Garzaou a rebelům vedeným Victorianem Huertou. V únoru 1915 se stal Salinas velitelem celého republikánského letectva. V této době se aktivně účastnil bojů u Bolonchenticul, Hecelchakan, Kalkiní, Halacho ve státě Campeche na Yucatánu. Později se podílel i na bojích proti stoupencům Pancho Villy, ve kterých byly velice aktivní i ozbrojené síly z USA. Koncem roku zaškoloval nové letce a prakticky tak vychoval základ budoucího letectva. Nechal postavit potřebné budovy, hangáry, dílny. Také sám vyprojektoval několik letounů a tank vlastní konstrukce. V březnu 1918 byl jmenován zástupcem velitele vojenských výrobních zařízení v San Diegu v Tacubaya. Prvního července 1942 by povýšen na brigádního generála. Od prvního dubna 1959 působil jako vojenský velvyslanec ve Francii, Itálii a Jugoslávii. Na těchto postech vydržel až do roku 1964, kdy odešel do důchodu. Po návratu do Mexika se opět věnoval letectví a sloužil jako zvláštní poradce prezidenta pro letectví. Předválečné letectví v USA tak ovlivňovaly vývoj v celém regionu a dalekém okolí.

Organizace Amerického letectva:
Letecká divize Spojovacího sboru Spojených států (Aeronautical Division, U.S. Signal Corps) 1. srpna 1907 - 18. července 1914
Letecká sekce Spojovacího sboru Spojených států (Aviation Section, U.S. Signal Corps) 18. července 1914 - 20. května 1918
Divize vojenského letectví (Division of Military Aeronautics) 20. května 1918 - 24. května 1918
Armádní letecká služba Spojených států (U.S. Army Air Service) 24. května 1918 - 2. července 1926
Armádní letecký sbor Spojených států (U.S. Army Air Corps) 2. července 1926 - 20. června 1941
Armádní letectvo Spojených států (U.S. Army Air Forces) 20. června 1941 - 18. září 1947
Letectvo Spojených států (United States Air Force) 18. září 1947 - současnost


Američtí piloti ve WW1:
William Terry Badham
Paul Frank Baer
Hilbert Leigh Bair
Frank Leaman Baylies
James Dudley Beane
Louis Bennett Jr.
Charles J. Biddle
Clayton Lawrence Bissell
Harold Koch Boysen
Arthur Raymond Brooks
Sydney MacGillvary Brown
Archibald Buchanan
Harold Robert Buckley
Howard Burdick
Lawrence Kingsley Callahan
Douglas Campbell
Thomas Gantz Cassady
Charles Gray Catto
Reed McKinley Chambers
Henry Robinson Clay
Eugene Seeley Coler
James Alexander Connelly, Jr
Everett Richard Cook
Harvey Weir Cook
Hamilton Coolidge
Norman Cooper
Jesse Orin Creech
Edward Peck Curtis
Roy Edward Dodds
Charles Rudolph d'Olive
John Owen Donaldson
William Portwood Erwin
George Willard Furlow
Harold Huston George
Francis Warrington Gillet
Charles Gossage Grey
John Sharpe Griffith
Murray Kenneth Guthrie
Frank Lucien Hale
Lloyd Andrews Hamilton
Leonard Coombes Hammond
Harold Evans Hartney
Frank Kerr Hays
James Andrew Healy
Richard Alexander Hewat
Lansing Colton Holden
Donald Hudson
Frank O'Driscoll Hunter
Paul Thayer Iaccaci
David Sinton Ingalls
August Thayer Jaccaci
Clinton Leonard Jones
James Alfred Keating
Field Eugene Kindley
Duerson Knight
Howard Clayton Knotts
James Knowles (aviator)
Harold Albert Kullberg
William Carpenter Lambert
Reed G. Landis
Gorman DeFreest Larner
Jens Frederick Larson
Oliver Colin LeBoutillier
Frederick Libby
Robert Opie Lindsay
Frederic Ives Lord
Gervais Raoul Lufbery
Frederick Ernest Luff
Frank Luke
Emile John Lussier
John Knox MacArthur
William Myron MacDonald
William John MacKenzie
Francis Peabody Magoun
James Armand Meissner
Zenos Ramsey Miller
Ralph Ambrose O'Neill
Osborne Orr
Alvin Andrew Callender
Charles Arthur Bissonette
John Sidney Owens
Malcolm Clifford Howell
Edwin Charles Parsons
James William Pearson
David McKelvey Peterson
Cleo Francis Pineau
William Thomas Ponder
Kenneth Lee Porter
David Endicott Putnam
Orville Alfred Ralston
Eddie Rickenbacker
Wendel Archibald Robertson
Kiffin Rockwell
Bogart Rogers
Oren John Rose
Leslie Jacob Rummell
Karl John Schoen
John Joseph Seerley, Jr
Sumner Sewall
Evander Shapard
Harold Goodman Shoemaker
Walter Carl Simon
Francis May Simonds
Elliott White Springs
Martinus Stenseth
William Howard Stovall
Victor Herbert Strahm
Jacques Michael Swaab
Edgar Taylor
William Thaw II
William Dolley Tipton
Edgar Gardner Tobin
Robert Miles Todd
Kenneth Russell Unger
Jerry Cox Vasconcells
George Augustus Vaughn Jr.
Remington D. B. Vernam
Clive Wilson Warman
Joseph Frank Wehner
Wilbert Wallace White
Chester Ellis Wright


Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Royal_Flying_Corps
https://cs.wikipedia.org/wiki/Arm%C3%A1 ... %A1t%C5%AF
http://forum.worldoftanks.com/index.php ... de-mexico/
http://drsamuelbanda.blogspot.cz/2012/0 ... icano.html
http://escandalo67.blogspot.cz/2014/08/ ... en-el.html

Výstřižektrtrzz.JPG
Naposledy upravil(a) Rase dne 7/12/2023, 18:39, celkem upraveno 1 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 936
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Re: Vojenské letectvo USA

Příspěvek od vodouch »

Wright Flyer

aneb několik zajímavých technických poznámek

Letoun byl jednomístný dvouplošník koncepce kachna, s křídly se záporným vzepětím. K příčnému řízení používal kroucení konců křídel; byl poměrně nestabilní a létat s ním bylo velmi obtížné. Bratři Wrightové létání zvládli po výcviku na svém kluzáku.
Motor letounu byl umístěn na spodním křídle, vpravo od podélné osy letounu. Pravé křídlo bylo o 10 cm delší, protože motor byl o 14 – 18 kg těžší než pilot. Pilot ležel vlevo od motoru hlavou dopředu v bokové kolébce (hip cradle) a řídil směr letu posouváním boků na tu stranu, kam chtěl zatočit. Kolébka zatáhla za dráty, které zkroutily konce křídel, a zároveň se otočila směrovka. Výškovku ovládal pilot pákou, kterou držel levou rukou, zatímco pravou se držel vzpěry.
Motor byl postaven takříkajíc na koleně, Charlie Taylor, který jej postavil, měl k dispozici jen soustruh a vrtačku, poháněné od stabilního benzínového motoru přes transmise.
Karburace motoru byla odpařovací. Pro neinformované: klasický karburátor rozpráší benzín do proudu vzduchu, nasávaného do motoru, odpařovací karburace benzín odpaří, s nasávaným vzduchem jsou strhávány benzínové páry. Motor neměl škrticí klapku, otáčky byly řízeny časováním zapalování.
Sací ventily nebyly ovládané mechanicky, vačkovou hřídelí. Byly otevírané podtlakem ve válci při sacím zdvihu.
Zapalování bylo odtrhovací. Ve spalovací komoře byl pohyblivý kontakt, ovládaný vačkou. V okamžiku zážehu byl kontakt rozpojen, vzniklá jiskra zapálila benzínové páry. Při startu motoru na zemi bylo zapalování napájeno z baterií, po rozběhnutí motoru se zapalování přepnulo na magneto.
Vodní chlazení motoru bylo ztrátové, chladily se pouze válce, spalovací komory ne. Zprávy o provozu motoru zmiňovaly, jak vršky válců žhnuly.
Letoun měl na palubě tři letové přístroje. Záznamník (recorder) otáček motoru Veeder měřil počet otáček vrtulí, stopky zaznamenávaly dobu letu a ruční anemometr Richard, připevněný k přední středové vzpěře, zaznamenával uraženou vzdálenost v metrech.
Obrázek
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12966
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Vojenské letectvo USA

Příspěvek od Rase »

Edward "Eddie" Rickenbacker (1890-1973)

Americké letecké eso první světové války Edward Vernon Rickenbacker (1890-1973) se původně živil jako automobilový závodník. Zde na fotografii z roku 1913 ve městě Columbus v Ohiu. Svou závodní kariéru začal v roce 1910 a o rok později se účastnil prvního Indianapolis 500. Byl také automobilovým designérem, spoluzaložil firmu Rickenbacker Motor Company. Jako letec si vydobyl 26 vzdušných vítězství a stal se tak nejúspěšnějším americkým pilotem první světové války. Krom Medaile cti byl hned sedmkrát vyznamenán americkým Distinguished Service Cross, Řádem čestné legie a Croix de guerre atd. Pracoval i jako vládní poradce v oblasti vojenství. Byl průkopníkem dopravního letectví, dlouhou dobu působil jako ředitel Eastern Airlines, konkrétně v letech 1935 až 1953. Zemřel 23. července roku 1973 ve švýcarském Curychu.

https://digital-collections.columbuslib ... o/id/6571/

default.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Odpovědět

Zpět na „Letectvo USA“