Prodej vojenského materiálu Německu v roce 1939
Napsal: 10/11/2006, 22:11
Včera jsem listoval staršími čísly ATM a v čísle 8/1993 jsem narazil na zajímavý článek o tom, co taky přinesl Mnichovský diktát. Uvádím jej celý:
Prodej československých děl Německu v únoru 1939
Vladimír Karlický
Mnichovský diktát v září 1938 přinesl nejen ztráty odstoupením pohraničí, ale vyvolal i hluboké proměny uvnitř státu, který se nevyhnula ani armáda. Čekala ji reorganizace spojená se snížením počtů osob i výzbroje. Již v říjnu 1938 se na MNO prosadil záměr odprodat nyní přebývající zbrojní materiál do zahraničí. Proto 18.11.1938 sjednalo MNO se Škodovkou směrnice pro prodej dělostřeleckého materiálu z M zásob vojenské správy. Nabízen byl přirozeně veškerý vojenský materiál a zapojeny mnohé další firmy, i takové, které se zbrojní výrobou dosud nic společného neměly (Baťa, Rolný a pod.). Odprodej ovlivnily vnitropolitické změny. V českých zemích došlo na podzim 1938 k mocenskému převratu a nový autoritativní režim se v zahraniční politice nově orientoval na nacistické Německo. Hlavní slovo v tomto směru měl nový ministr zahraničí dr. F. Chvalkovský, který zasáhl také významně a neblaze do odprodeje čs. vojenského materiálu.
Zprvu silný zájem o vyřazované zbraně postupem času slábl a k uzavření většího obchodu nedocházelo. Okruh vážných zájemců zůstával a byla naděje, že v dohledné době dojde k prodejům větších partií. Nabídky šly rovněž oficiálně některým státům, zejména Francii, Anglii, Jugoslávii, Rumunsku a později i Polsku. Ani zde nebyl zájem okamžitý. Tak z nabídnutých těžkých děl se Francie zajímala pouze o 30,5cm moždíř, ale s rozhodnutím váhala. A právě do této nejasné situace vstoupil zájemce nový a nečekaný - Německo. Iniciativa vyšla z jeho strany.
Šéf vrchního velitelství wehrmachtu (0KW) generál Keitel se 1.12.1938 obrátil dopisem na německého ministra zahraničí Ribbentropa. Upozornil na probíhající nabídku čs. zbraní v zahraničí a žádal o bližší informace, mimo jiné proto, že zamýšlí materiál zčásti sám získat. Jen o pět dní později se v Praze objevil čelný představitel německých zbrojovek Hans Eltze, místopředseda Vývozního společenství pro válečný materiál při říšském svazu průmyslu (A.G.K.Ausfuhrgemeinschaft für Kriegsmatenal). Tato A.G.K. byla sice na prvý pohled zájmovou organizací, ve skutečnosti však působila jako polostátní instituce usměrňující německý zbrojní vývoz a dovoz. Eltzehe návštěva se týkala odprodeje čs. zbraní a měla získat bližší informace. Její účel byl však širší a měl zásadní význam - "navázat a vybudovat přátelskou spolupráci říšskoněmecké zbrojní industrie" s českou, jak Eltze zdůraznil. Měl k tomu nejlepší předpoklady; býval generálním ředitelem firmy Rheinmetall a hlavně měl velké zkušenosti s využitím zahraničních zbrojovek říšskoněmeckým kapitálem - vybudoval švýcarskou zbrojovku Solothurn a působil v čele rakouské zbrojovky Steyr.
Přednesená nabídka byla široká a vábná. Německá A.G.K. chtěla podpořit v zahraničí nastartovaný odprodej přebytečné čs. výzbroje a sama také část odkoupit, aby "zabránila jeho nabídkám po celém světě." Měla dále převzít i nově vyráběný Čs. materiál a prodávat ho nejen v cizině, ale také německé armádě. Vše mělo završit kartelové ujednání zbrojovek obou zemí. Vzájemné kontakty po Eltzeho návštěvě pokračovaly, ale touto cestou se ke kontraktu nedošlo. Bylo ovšem zřejmé, že konkurence čs. zbrojovek je v Německu nejen pociťována, ale i do jisté míry obávána.
Potvrdila to i intervence říšského svazu průmyslu, když se 15.12. obrátil na 0KW, ministerstva zahraničí a hospodářství s naléhavými požadavky. Na čs. vládu měl být vyvinut tlak, aby přebytečný zbrojní materiál odprodávala pozvolna a v dohodě s německými orgány, ale větší část byla zakoupena Německem a podstatná část pak zešrotována. Právě tato varianta je v originále podtržena, zřejmě jako ta nejvítanější. Ovšem vzhledem k německým válečným přípravám nebyla pro armádu vždy přijatelná.
V té době již Německo vystupovalo jak oficiální zájemce. Německý vyslanec v Praze 14.12.1938 telegrafoval, že dohodl s ministrem Chvalkovským další postup. Ten odpovídal tehdejší "vstřícnosti" české strany vůči německým přáním. Britské a polské poptávky měly se zařadit až po vyjasnění německých a do Prahy měli urychleně a tajně odcestovat němečtí odborníci k jednání o dělech požadovaných Německem. Německá komise také ještě v prosinci v Praze vše projednala. Určila sortiment v ceně 20-25 mil. RM; výběr nebyl konečný. Později odpadl 15cm těžký kanón vz.15/16, nebyl již zájem o 3,7cm protitankový kanón. Objevil se nově zájem o pevnostní materiál (zvony) a také o trhaviny. Ty se však předmětem připravované smlouvy nestaly; zřejmě z časových důvodů, aby se uzavření neoddalovalo a tím také dodání.
Zde problémy nespočívaly, ty se příznačně pro charakter tehdejších vztahů k Německu objevily v otázce placení. Nikoliv v cenách; ty stanovila zvláštní komise s ohledem na nákupní ceny, výdaje spojené s opatřením a zkoušením a pod. Většina byla na úrovni nabývacích cen. K sporům zde nedocházelo. Však tyto ceny byly ve srovnání s cenami placenými německým dělovkám v říši víc než přiměřené.
Zásadní spor se vyvinul v otázce, čím bude zaplaceno. Naší vojenské správě šlo o získání cizích valut, aby se ulehčila svízelná finanční situace státu. Proto žádala původně úhradu jedině v devizách. Při lednových jednáních se počáteční přímá platba v devizách snížila na 30% a zbytek se měl splácet clearingem, zvýšen dodatečně o cenovou přirážku ve výši 25%. Německé ministerstvo však prohlásilo, že platba v devizách i sebemenší části nepřicházejí v úvahu. Stejné stanovisko zaujal i Göring, který byl příslušný pro všechny devizové transakce.
Od počátku 1939 pomnichovská zahraniční politika ustupovala stále více nacistickému Německu a nehájila ani základní čs. zájmy. Zejména po lednové návštěvě Chvalkovského v Berlíně se německé požadavky akceptovaly bez výhrad. Projevilo se to rovněž při prodeji děl. Závěrečný protokol, ujednaný v Praze 24.1.1939, hovořil již o zaplacení vzájemným clearingem a bez deviz. Ale ani to nestačilo. Ministr Chvalkovský předložil 2.2.1939 čs. vládě Aide mémoire, podle kterého se zřizovalo v prospěch říšské vlády separátní konto, vytvořené z čs. státovek stažených v okupovaném pohraničí z oběhu ve výši 1,5 mld Kč. A těmito ukořistěnými státovkami, jak navrhl Chvalkovský, měla být koupě dělostřeleckého materiálu Německem nakonec uhrazena. Právem guvernér Národní banky Leopold Chmela v r.1 946 konstatoval, že materiál Němci formálně koupili, ale nezaplatili.
Kupní smlouva mezi Česko-Slovenskem a Německou říší byla podepsána 11.2.1939 v Berlíně; z naší strany ji podepsal divizní generál Jan Netík, přednosta II. (dělostřeleckého a zbrojního) oboru MNO, z německé generál Fritz Fromm, tehdy šéf pro vyzbrojování a velitel záložního vojska. Patří k paradoxům dějin, že oba zahynuli rukou nacistů, Netík v koncentračním táboře Buchenwald. Fromm za svoji roli při atentátu na Hitler. Příznačnou podmínkou smlouvy bylo, ze všechna děla budou do říše předána do 2 týdnů (nejpozději do 1.3.1939), všechna munice do 4 týdnů. Tedy před 15.3. Jak uvedl železniční traťový velitel Praha pplk.gšt. A. Máca 23.2.: "Je zajímavé, že Němcům záleží na velmi urychleném provedení převozu". Těžká děla byla z čs. výzbroje prodána všechna, zůstalo jen 11 kanónů 15cm vz.15/16. Z polních kanónu vz.30 bylo prodáno 60%. Stejně se postupovalo u munice; neprodány zůstaly jen šrapnely, které německé dělostřelectvo nevedlo. Všechna děla, která si Němci vybrali, obsahovala již původní nabídka z podzimu. Důvody, kterými se při své volbě řídili, neznáme; můžeme je však odhadnout.
Německé dělovky chtěly především zabránit české konkurenci a proto také navrhovaly zešrotování. Zčásti se tomu tak zřejmě stalo. Hitler totiž 18.6.1944 na svém, alpském sídle Berghof si zavzpomínal: "Při předvádění byla česká houfnice ukázána jako monstrózní zmetek. Přitom byla lepší než naše." A provedené zešrotování považoval za svoji velkou chybu. U většiny čs. děl nebyl vojenský význam nikdy popírán. V dopise 0KW Göringovi z 6.1.1939 se píše: "Získání těchto děl je z vojenského hlediska vysoce důležité a naléhavé". Sám Göring koupi uvítal, zvláště 30,5cm moždíře. Však Hitler přímo nařídil učinit vše, aby se tyto moždíře dostaly do Německa do nejrychleji. Jen o málo později byly moždíře použity proti Varšavě a r.1940 i s 24cm kanóny ve Francii. Ostatně výroba střeliva k oběma dělům pokračovala po celou válku, u 21cm moždíře do 1940 a vyrobené množství přesáhlo množství převzaté z čs. výzbroje. Německé těžké dělostřelectvo se tehdy teprve rodilo. Na svůj vývoj a výrobu potřebovala těžká děla mnoho času, více než se Němcům hodilo. U některých kategorií neměli sami nic (30,5cm moždíř) nebo mohli počítat jen s nevelkým počtem a později (21cm kanón K3). Snad překvapuje zařízení 8cm polních kanónů vz.30 pro hipo i mototrakci. Souviselo s tím, že se německé polní dělostřelectvo orientovalo výlučně na houfnice, kdežto lehké kanóny potřebovalo pouze u jízdního dělostřelectva, kde vybavení vlastními moderními vzory v r.1939 vázla. Střelivo pro čs. vzor 30 se vyrábělo do r.1941 včetně.
Převzatá čs. děla pocházela vývojově z let I. světové války a dohotovena byla v prvých letech po válce. Nebyla však snad méně cenná. Některými vlastnostmi se vyrovnala i nově zaváděným německým vzorům. Tak zejména v hmotnosti a účinnosti munice, např. u 24cm kanónu vz.16 činí 215 kg, u K3 151,4 kg; u 21cm moždíře vz.18 135 kg oproti 113 kg u německých moždířů. Platí to rovněž o odměrovém rozsahu, u našich vesměs 360°. Kanóny vz.30 byly sice těžší, měly ale také vyšší dostřel (13500 m oproti 9425 m) a účinnější munici (o hmotnosti 8,0 kg oproti 6,25 kg). Nelze tedy čs. přírůstek v německé výzbroji podceňovat ani kvalitativně.
Vyjadřovala to nakonec i finanční hodnota; zbrojní materiál byl "prodán" v ceně 299656000 Kč, muniční pak v ceně 348385624 Kč; celkem tedy 648041624 Kč. Úhrnem 273 děl - 41 těžkých, 110 středních a 122 lehkých - představovalo se svojí muniční výbavou významné a okamžité (tím také cennější) zesílení pozemního dělostřelectva německého wehrmachtu. Sehrálo tedy významnou roli, mělo však i politickou důležitost. Koupě Německem zabránila případnému prodeji Francii, Anglii, Polsku, tedy budoucím protivníkům. Znemožnila také, aby při chystané likvidaci Československa byla poškozena či zničena. Ukolébala rovněž vládnoucí kruhy v Praze, posílila jejich klamnou víru, že vstřícnými kroky dosáhnou partnerství Berlína. Koupě se tak stala součástí nacisty rozehrané frašky, která měla oklamat nejen Prahu, ale i světovou veřejnost. Frašky, neboť již 21.10.1938 vydal Hitler směrnice stanovící "Musí být možné kdykoliv zničit zbytek Česka (Rest-Tschechei)". Stalo se tak dva týdny poté, co poslední "prodaná" děla opustila v této frašce naše území.
Dělostřelecký materiál prodaný Německu podle kupní smlouvy mezi Česko-Slovenskem a Německou říší uzavřené v Berlíně 11.února 1939
Druh materiálu............................Množství..............Cena (v mil. Kč)
Děla
- 30,5cm moždíř vz.16...................................17................59,5
- 21cm moždíř vz.18.....................................18................24,2
- 24cm kanón vz.16........................................6................42,0
- 8cm ( 7,65 ) polní kanón vz.30 mot..............30................11,4
- 8cm ( 7,65 ) polní kanón vz.30 hipo..............92................45,1
- 15cm těžká houfnice vz.15 mot..................40................22,2
- 15cm polní houfnice vz.14/16 hipo..............70................37,5
Munice k dělům
- 30,5cm moždíř vz.16..............................2 618................27,0
- 21cm moždíř vz.18.................................6 896................30,3
- 24cm kanón vz.16....................................863................10,4
- 8cm ( 7,65 ) polní kanón vz.30...............211 557...............148,1
- 15cm těžká houfnice vz.15....................30 421................36,5
- 15cm polní houfnice vz.14/16..............106 630................90,7
Tahače
- Dělostřelecký tahač vz.29 Tatra..................26.................9,1
( k 30,5cm moždíři vz.16 )
- Dělostřelecký tahač vz.20 Škoda U............123.................0,84
( k 21cm moždíři vz.18 )
- Benzíno elektrický vlak AUSTRO-DAIMLER....30 spr......započteny u děl
( k 24cm kanónu vz.16 )
- Benzínoelektrický vlak školní........................2 spr.................0,44
Nejsou zahrnuty drobné položky (náhradní díly, záložní hlavně, výstroj a pod.), které samy o sobě představovaly značnou hodnotu.
Prodej československých děl Německu v únoru 1939
Vladimír Karlický
Mnichovský diktát v září 1938 přinesl nejen ztráty odstoupením pohraničí, ale vyvolal i hluboké proměny uvnitř státu, který se nevyhnula ani armáda. Čekala ji reorganizace spojená se snížením počtů osob i výzbroje. Již v říjnu 1938 se na MNO prosadil záměr odprodat nyní přebývající zbrojní materiál do zahraničí. Proto 18.11.1938 sjednalo MNO se Škodovkou směrnice pro prodej dělostřeleckého materiálu z M zásob vojenské správy. Nabízen byl přirozeně veškerý vojenský materiál a zapojeny mnohé další firmy, i takové, které se zbrojní výrobou dosud nic společného neměly (Baťa, Rolný a pod.). Odprodej ovlivnily vnitropolitické změny. V českých zemích došlo na podzim 1938 k mocenskému převratu a nový autoritativní režim se v zahraniční politice nově orientoval na nacistické Německo. Hlavní slovo v tomto směru měl nový ministr zahraničí dr. F. Chvalkovský, který zasáhl také významně a neblaze do odprodeje čs. vojenského materiálu.
Zprvu silný zájem o vyřazované zbraně postupem času slábl a k uzavření většího obchodu nedocházelo. Okruh vážných zájemců zůstával a byla naděje, že v dohledné době dojde k prodejům větších partií. Nabídky šly rovněž oficiálně některým státům, zejména Francii, Anglii, Jugoslávii, Rumunsku a později i Polsku. Ani zde nebyl zájem okamžitý. Tak z nabídnutých těžkých děl se Francie zajímala pouze o 30,5cm moždíř, ale s rozhodnutím váhala. A právě do této nejasné situace vstoupil zájemce nový a nečekaný - Německo. Iniciativa vyšla z jeho strany.
Šéf vrchního velitelství wehrmachtu (0KW) generál Keitel se 1.12.1938 obrátil dopisem na německého ministra zahraničí Ribbentropa. Upozornil na probíhající nabídku čs. zbraní v zahraničí a žádal o bližší informace, mimo jiné proto, že zamýšlí materiál zčásti sám získat. Jen o pět dní později se v Praze objevil čelný představitel německých zbrojovek Hans Eltze, místopředseda Vývozního společenství pro válečný materiál při říšském svazu průmyslu (A.G.K.Ausfuhrgemeinschaft für Kriegsmatenal). Tato A.G.K. byla sice na prvý pohled zájmovou organizací, ve skutečnosti však působila jako polostátní instituce usměrňující německý zbrojní vývoz a dovoz. Eltzehe návštěva se týkala odprodeje čs. zbraní a měla získat bližší informace. Její účel byl však širší a měl zásadní význam - "navázat a vybudovat přátelskou spolupráci říšskoněmecké zbrojní industrie" s českou, jak Eltze zdůraznil. Měl k tomu nejlepší předpoklady; býval generálním ředitelem firmy Rheinmetall a hlavně měl velké zkušenosti s využitím zahraničních zbrojovek říšskoněmeckým kapitálem - vybudoval švýcarskou zbrojovku Solothurn a působil v čele rakouské zbrojovky Steyr.
Přednesená nabídka byla široká a vábná. Německá A.G.K. chtěla podpořit v zahraničí nastartovaný odprodej přebytečné čs. výzbroje a sama také část odkoupit, aby "zabránila jeho nabídkám po celém světě." Měla dále převzít i nově vyráběný Čs. materiál a prodávat ho nejen v cizině, ale také německé armádě. Vše mělo završit kartelové ujednání zbrojovek obou zemí. Vzájemné kontakty po Eltzeho návštěvě pokračovaly, ale touto cestou se ke kontraktu nedošlo. Bylo ovšem zřejmé, že konkurence čs. zbrojovek je v Německu nejen pociťována, ale i do jisté míry obávána.
Potvrdila to i intervence říšského svazu průmyslu, když se 15.12. obrátil na 0KW, ministerstva zahraničí a hospodářství s naléhavými požadavky. Na čs. vládu měl být vyvinut tlak, aby přebytečný zbrojní materiál odprodávala pozvolna a v dohodě s německými orgány, ale větší část byla zakoupena Německem a podstatná část pak zešrotována. Právě tato varianta je v originále podtržena, zřejmě jako ta nejvítanější. Ovšem vzhledem k německým válečným přípravám nebyla pro armádu vždy přijatelná.
V té době již Německo vystupovalo jak oficiální zájemce. Německý vyslanec v Praze 14.12.1938 telegrafoval, že dohodl s ministrem Chvalkovským další postup. Ten odpovídal tehdejší "vstřícnosti" české strany vůči německým přáním. Britské a polské poptávky měly se zařadit až po vyjasnění německých a do Prahy měli urychleně a tajně odcestovat němečtí odborníci k jednání o dělech požadovaných Německem. Německá komise také ještě v prosinci v Praze vše projednala. Určila sortiment v ceně 20-25 mil. RM; výběr nebyl konečný. Později odpadl 15cm těžký kanón vz.15/16, nebyl již zájem o 3,7cm protitankový kanón. Objevil se nově zájem o pevnostní materiál (zvony) a také o trhaviny. Ty se však předmětem připravované smlouvy nestaly; zřejmě z časových důvodů, aby se uzavření neoddalovalo a tím také dodání.
Zde problémy nespočívaly, ty se příznačně pro charakter tehdejších vztahů k Německu objevily v otázce placení. Nikoliv v cenách; ty stanovila zvláštní komise s ohledem na nákupní ceny, výdaje spojené s opatřením a zkoušením a pod. Většina byla na úrovni nabývacích cen. K sporům zde nedocházelo. Však tyto ceny byly ve srovnání s cenami placenými německým dělovkám v říši víc než přiměřené.
Zásadní spor se vyvinul v otázce, čím bude zaplaceno. Naší vojenské správě šlo o získání cizích valut, aby se ulehčila svízelná finanční situace státu. Proto žádala původně úhradu jedině v devizách. Při lednových jednáních se počáteční přímá platba v devizách snížila na 30% a zbytek se měl splácet clearingem, zvýšen dodatečně o cenovou přirážku ve výši 25%. Německé ministerstvo však prohlásilo, že platba v devizách i sebemenší části nepřicházejí v úvahu. Stejné stanovisko zaujal i Göring, který byl příslušný pro všechny devizové transakce.
Od počátku 1939 pomnichovská zahraniční politika ustupovala stále více nacistickému Německu a nehájila ani základní čs. zájmy. Zejména po lednové návštěvě Chvalkovského v Berlíně se německé požadavky akceptovaly bez výhrad. Projevilo se to rovněž při prodeji děl. Závěrečný protokol, ujednaný v Praze 24.1.1939, hovořil již o zaplacení vzájemným clearingem a bez deviz. Ale ani to nestačilo. Ministr Chvalkovský předložil 2.2.1939 čs. vládě Aide mémoire, podle kterého se zřizovalo v prospěch říšské vlády separátní konto, vytvořené z čs. státovek stažených v okupovaném pohraničí z oběhu ve výši 1,5 mld Kč. A těmito ukořistěnými státovkami, jak navrhl Chvalkovský, měla být koupě dělostřeleckého materiálu Německem nakonec uhrazena. Právem guvernér Národní banky Leopold Chmela v r.1 946 konstatoval, že materiál Němci formálně koupili, ale nezaplatili.
Kupní smlouva mezi Česko-Slovenskem a Německou říší byla podepsána 11.2.1939 v Berlíně; z naší strany ji podepsal divizní generál Jan Netík, přednosta II. (dělostřeleckého a zbrojního) oboru MNO, z německé generál Fritz Fromm, tehdy šéf pro vyzbrojování a velitel záložního vojska. Patří k paradoxům dějin, že oba zahynuli rukou nacistů, Netík v koncentračním táboře Buchenwald. Fromm za svoji roli při atentátu na Hitler. Příznačnou podmínkou smlouvy bylo, ze všechna děla budou do říše předána do 2 týdnů (nejpozději do 1.3.1939), všechna munice do 4 týdnů. Tedy před 15.3. Jak uvedl železniční traťový velitel Praha pplk.gšt. A. Máca 23.2.: "Je zajímavé, že Němcům záleží na velmi urychleném provedení převozu". Těžká děla byla z čs. výzbroje prodána všechna, zůstalo jen 11 kanónů 15cm vz.15/16. Z polních kanónu vz.30 bylo prodáno 60%. Stejně se postupovalo u munice; neprodány zůstaly jen šrapnely, které německé dělostřelectvo nevedlo. Všechna děla, která si Němci vybrali, obsahovala již původní nabídka z podzimu. Důvody, kterými se při své volbě řídili, neznáme; můžeme je však odhadnout.
Německé dělovky chtěly především zabránit české konkurenci a proto také navrhovaly zešrotování. Zčásti se tomu tak zřejmě stalo. Hitler totiž 18.6.1944 na svém, alpském sídle Berghof si zavzpomínal: "Při předvádění byla česká houfnice ukázána jako monstrózní zmetek. Přitom byla lepší než naše." A provedené zešrotování považoval za svoji velkou chybu. U většiny čs. děl nebyl vojenský význam nikdy popírán. V dopise 0KW Göringovi z 6.1.1939 se píše: "Získání těchto děl je z vojenského hlediska vysoce důležité a naléhavé". Sám Göring koupi uvítal, zvláště 30,5cm moždíře. Však Hitler přímo nařídil učinit vše, aby se tyto moždíře dostaly do Německa do nejrychleji. Jen o málo později byly moždíře použity proti Varšavě a r.1940 i s 24cm kanóny ve Francii. Ostatně výroba střeliva k oběma dělům pokračovala po celou válku, u 21cm moždíře do 1940 a vyrobené množství přesáhlo množství převzaté z čs. výzbroje. Německé těžké dělostřelectvo se tehdy teprve rodilo. Na svůj vývoj a výrobu potřebovala těžká děla mnoho času, více než se Němcům hodilo. U některých kategorií neměli sami nic (30,5cm moždíř) nebo mohli počítat jen s nevelkým počtem a později (21cm kanón K3). Snad překvapuje zařízení 8cm polních kanónů vz.30 pro hipo i mototrakci. Souviselo s tím, že se německé polní dělostřelectvo orientovalo výlučně na houfnice, kdežto lehké kanóny potřebovalo pouze u jízdního dělostřelectva, kde vybavení vlastními moderními vzory v r.1939 vázla. Střelivo pro čs. vzor 30 se vyrábělo do r.1941 včetně.
Převzatá čs. děla pocházela vývojově z let I. světové války a dohotovena byla v prvých letech po válce. Nebyla však snad méně cenná. Některými vlastnostmi se vyrovnala i nově zaváděným německým vzorům. Tak zejména v hmotnosti a účinnosti munice, např. u 24cm kanónu vz.16 činí 215 kg, u K3 151,4 kg; u 21cm moždíře vz.18 135 kg oproti 113 kg u německých moždířů. Platí to rovněž o odměrovém rozsahu, u našich vesměs 360°. Kanóny vz.30 byly sice těžší, měly ale také vyšší dostřel (13500 m oproti 9425 m) a účinnější munici (o hmotnosti 8,0 kg oproti 6,25 kg). Nelze tedy čs. přírůstek v německé výzbroji podceňovat ani kvalitativně.
Vyjadřovala to nakonec i finanční hodnota; zbrojní materiál byl "prodán" v ceně 299656000 Kč, muniční pak v ceně 348385624 Kč; celkem tedy 648041624 Kč. Úhrnem 273 děl - 41 těžkých, 110 středních a 122 lehkých - představovalo se svojí muniční výbavou významné a okamžité (tím také cennější) zesílení pozemního dělostřelectva německého wehrmachtu. Sehrálo tedy významnou roli, mělo však i politickou důležitost. Koupě Německem zabránila případnému prodeji Francii, Anglii, Polsku, tedy budoucím protivníkům. Znemožnila také, aby při chystané likvidaci Československa byla poškozena či zničena. Ukolébala rovněž vládnoucí kruhy v Praze, posílila jejich klamnou víru, že vstřícnými kroky dosáhnou partnerství Berlína. Koupě se tak stala součástí nacisty rozehrané frašky, která měla oklamat nejen Prahu, ale i světovou veřejnost. Frašky, neboť již 21.10.1938 vydal Hitler směrnice stanovící "Musí být možné kdykoliv zničit zbytek Česka (Rest-Tschechei)". Stalo se tak dva týdny poté, co poslední "prodaná" děla opustila v této frašce naše území.
Dělostřelecký materiál prodaný Německu podle kupní smlouvy mezi Česko-Slovenskem a Německou říší uzavřené v Berlíně 11.února 1939
Druh materiálu............................Množství..............Cena (v mil. Kč)
Děla
- 30,5cm moždíř vz.16...................................17................59,5
- 21cm moždíř vz.18.....................................18................24,2
- 24cm kanón vz.16........................................6................42,0
- 8cm ( 7,65 ) polní kanón vz.30 mot..............30................11,4
- 8cm ( 7,65 ) polní kanón vz.30 hipo..............92................45,1
- 15cm těžká houfnice vz.15 mot..................40................22,2
- 15cm polní houfnice vz.14/16 hipo..............70................37,5
Munice k dělům
- 30,5cm moždíř vz.16..............................2 618................27,0
- 21cm moždíř vz.18.................................6 896................30,3
- 24cm kanón vz.16....................................863................10,4
- 8cm ( 7,65 ) polní kanón vz.30...............211 557...............148,1
- 15cm těžká houfnice vz.15....................30 421................36,5
- 15cm polní houfnice vz.14/16..............106 630................90,7
Tahače
- Dělostřelecký tahač vz.29 Tatra..................26.................9,1
( k 30,5cm moždíři vz.16 )
- Dělostřelecký tahač vz.20 Škoda U............123.................0,84
( k 21cm moždíři vz.18 )
- Benzíno elektrický vlak AUSTRO-DAIMLER....30 spr......započteny u děl
( k 24cm kanónu vz.16 )
- Benzínoelektrický vlak školní........................2 spr.................0,44
Nejsou zahrnuty drobné položky (náhradní díly, záložní hlavně, výstroj a pod.), které samy o sobě představovaly značnou hodnotu.