PALBA.CZ

Nedávno mě málem sestřelily ze židle fotky T 815 (6x6, civilní provedení valník), která se vesele proháněla po silnici bez pravého předního kola... Týpek prostě přesunul náklad víc doleva a dozadu, a jel dál. Policajti i novináři z toho pochopitelně šíleli, ale výhoda takto odolného podvozku pro armádní účely je víc než zjevná.

Na Youtube je víc takovýchto videí, pro Tatru očividně žádný problém...

Vojenské T815ky s jízdou bez některého z kol počítaly. Přímo ve výbavě byly třmeny, pomocí kterých se kolo upevnilo v nejvyšší poloze a jelo se dál. Jen si už nepamatuji kolik těch třmenů bylo.

Tuhle vychytávku uměla i T111 valnik. Kluk z naší roty při jízdě z kopce najednou hulákal-hele předjíždí nás kolo- a po vteřině dodal -a je moje-. Do kasáren dojel s levym přednim na korbě, s dvaceti vykulenejma základákama namačkanejma na zadnim čele.
Praskaly poloosy, v ložisku.

Pro převážení auta k odlehčení chybějícího kola stačilo vyhodit podkovu na protilehlém zadním kole. Byla to otázka několka minut, heveru a dvou třináctek klíčů. V případě ztráty zadního kola se přivázalo péro k rámu a jelo se dál. Jediným problémem byl vhodný vázací prostředek, jeřáby byly ve výhodě.

Ale ,co je mi záhadou ,že praskaly torzky na předku u T148. Vždycky v noci a u zaparkovanýho auta . Za můj půlroční pobyt u dopravního pluku jsem to zažil dvakrát.

Asi 9 z 10 jich opravdu prasklo za klidu, buď v noci, nebo během přestávky na oběd. To prasknutí je poměrně hlučné, takže o tom věděla celá hospoda a nikomu se nechtělo od oběda, aby náhodou nezjistil, že to bylo jeho auto a že ho čeká cesta do dílen. Naštěstí je i v tomto případě auto pojízdné a plně ovladatelné. Ti méně líní (nebo ti, kteří to měli do dílen daleko) si vyhodili podkovu na zadních perech, aby se auto trochu srovnalo. Zajímavostí bylo, že se nové torzky po montáži a ujetí několika km samy "napružily a auto se mírně zvedlo. Torzky byly dodávány levá a pravá. Jsou naprosto totožné, rozdíl je v napružení materiálu před tepelnou úpravou

No prda to byla taková ,že kluk na stojce si šel přemáchnout "kapesník"

To věřím. Já jsem to zažil jednou a stačilo.

Mě jednou když jsem přejížděl T-815 CAPL 16 z Postoloprt domů do Prostějova, začala hořet obě kola na první zadní nápravě. Uhasili jsme to hasičákama z kabiny a když jsme museli poodjet na první nejbližší parkoviště - bylo to na dálnici, začalo to hořet znovu. Nakonec jsme obě kola vyvěsili do třmenů a hned to byla čtyřkolka. Potřebné věci na vyvěšení byly součástí výbavy vozidla. Tatra v té době byla fakt dobrej vozejk.

Pátrači, jak si mám přeložit Tvé slova "v té době" ?

Jednoduše - už 20 let jsem s žádnou Tatrou neměl nic společného a tedy hodnotím to co znám. Nevím jestli by něco takového uměly dnešní Tatry.

Z dnešních asi velká většina. Některé modely ztratily něco z terénních schopností (prodloužené rozvory, stabilizátor pod rourou, vzduchové pérování zadních náprav bez vahadlového efektu listových per atd), ale na druhou stranu se některé modely průchodností terénem vyrovnají i T 813, hlavně řada T 815-7 a některé typy řady Jamal, zvláště Máša, i když to u nich není prvořadý požadavek.

Ozval se mi kolega Lamada - nezdá se mu náš požár cisterny na dálnici. Pro vysvětlení - v tehdejší armádě platilo, že při cestě služebním vozidlem a u dálkových přeprav zvláště byla určena osádka, tedy řidič - u mě to byl kapitán Vondráček, naš silničář a velmi dobrý řidič. A já byl druhý člen osádky a to velitel vozidla. Prostě dva kapitáni. Takže kdy napíšu že jsem převážel vozidlo myslím tím, že jako velitel vozidla jsem za celou přepravu odpovídal.

A o tom, že to není JPP existuje i důkaz v podobě denního rozkazu velitele, kde byl případ popsán a my oba dostali pochvalu za zvládnutí situace. Byla to přece jen cisterna a její shoření by nebylo jen tak něco. Rozkaz pravděpodobně leží v archivu v Olomouci a záznam o této pochvale je součástí mého služebního spisu.

Moje pocity, když jsou s dvoulitrovýn hasičákem vyskakoval z kabiny a šel hasit kolo ze kterého šlehaly 1,5 metru dlouhé plameny a olizovaly plášť cisteny plné výbušných par nebyly zrovna radostné, ale příklad kolegy, který nad tím nepřemýšlel a okamžitě se pustil do hašení toho svého kola na druhé straně mi prostor pro jiné řešení nedal.

Nemám důvod si vymýšlet.

To vysvětlení Pátrači, mi nějak nesedí, po celou dobu mojí voj.kariéry jsme měli za volantem vždycky základáky, at se jezdili jak chtělo daleko.Jedině co bylo dané, seděl vedle prápora a výše.Aspon takhle to bylo u 1. arm.At to byly jízdy ze sev. čech za Brno s se vzácným nákladen 14-20 důstojníků, nebo odvoz tater do Trebišova.Já vozil na smrt choré dvakrát za týden do Střešovic ,asi 100 km a vždycky vedle seděl max. náš slovutný doktor zubař.

U nás (samostatná automobilní brigáda, v mírových stavech autom. prapor) jezdili vždy na obou sedadlech záklaďáci. Lampioni se vozili zvlášť.
Akorát u ertézetky bylo těch od četařů po stříbrňáky dost na to, aby cca v každém třetím náklaďáku seděl jako velitel vozu někdo z nich. Ti ale měli většinou V3S.
Požáry od pneu byly, i u přepravy střeliva, a řešily se tak jak je psáno: Uhasit, za pomocí třmenů ve vozidle vezených vyvěsit, dojet. Pokud to bylo někde u křižovatky, tak regulovčík zajistil odstavení a zastavení okolojedoucí PADky.
Nezažil jsem ani jeden případ kdy by to skončilo zhořením vezeného nákladu, ať již paliva, nebo čehokoli jiného. Ovšem vím o tom, že nejméně jeden z mých kolegů něco podobného v hospodě tvrdil
Řekl bych, že i kdyby byl ve vozidle řidič sám, tak by pro něj bylo i v případě defektu jednodušší vyvěsit nápravu, než měnit kolo.

Stalo se v roce 1993 a že budu mít řidiče kapitána, mého kolegu ve službě a dobrého kamáráda bylo bylo rozhodnuto naším velitele, mimo jiné i proto, že na místo převzetí vozidla nás přepravila helikoptéta MI 17. Bylo to nějakých 340 kilometrů a bylo potřeba to sfouknout rychle. Základáka jsem na takovou dálku nechtěl, bylo mi vyhověno. A Milda Vondráčků si to užil, i s tím doplňkovým požárem a předělávkou ze šestikolky na čtyřkolku při zachování původní délky.

Víc nevím co bych tomu dodal. Pokud si nadále myslíte, že kecám tak to ignorujte, já budu taky. Nějak mi uniká co je natom ke zpochybňování.

Kolegovi absolventovi sa stalo niečo podobné so ZIL-om.Vodič bol záklaďák a v aute bol prítomný aj nádporučík ako velitel vozu(bol to veliteľ palebnej roty u S-75 Volchov).Viezli prepojovacie káble k odpalovacím rampám a po ceste im začalo dýmiť zadné koleso keď zastavili tak začalo horieť.Hasičák nestačil ale neďaleko(niekoľko stoviek metrov) bola benzinová pumpa ale nikto tam nebol pretože mala zatváracie hodiny.Tak tam otrhali kde sa dalo hasičáky asi 8 kusov ale polovica ich nefungovala a pneumatiku sa im nepodarilo uhasiť.Jeden z nich zbadal neďaleko pri ceste kopu piesku,tak nadporučík rozkázal vojakovi aby tam autom zašiel,ale vojak mu odmietol do horiaceho auta nasadnúť tak do toho sadol ten veliteľ a došiel tým autom až k tej kope piesku a tým pieskom ho uhasili.Obhorela korba a plachta(cievky s káblami medzitým z korby zhodili),našťastie nádrž s benzínom odolala.Odmeny neboli pretože auto sa ihneď zaviezlo do autoparku do najskrytejšieho kúta,opravila sa korba,vymenila plachta a za deň bolo auto ako nové a žiadna mimoriadna událosť sa nestala.Ten kolega si za dva dni išiel do autoparku do toho auta pre osobné veci,keď sa ho velitel autoparku opýtal v ktorom aute ich má, tak on mu povedal ,že v tom čo horelo.Tak ho zhulákal že čo to trepe za hlúposti veď tam nikdy žiadne auto nehorelo.

Neviem či ty kolesá chytali od zaseknutých brzd alebo podhustenej pneumatiky?

Na T 111 to bylo vždy od defektu, a pokud se ta srandička stala na obou stranách nápravy autonáčelník automaticky rozdal 14"s dekou" a nasluhovat!
Anžto šofér byl pako ,že si po 30minutách jízdy nezkotroloval tlak v gumách.Takže 14 ostrejch za blbost.