Obsazení Petržalky, 14. srpna 1919. Část II.

Československá předválečná a současná výzbroj, tanky, letadla, děla.
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11466
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Obsazení Petržalky, 14. srpna 1919. Část II.

Příspěvek od Zemakt »

Obsazení Petržalky, 14. srpen 1919.
Obrázek
Část II.
Petržalka – Pozsonyligetfalu – Engerau 14/8/1919

Bratislavské předměstí Petržalka se historií maďarsko-československého konfliktu na Slovensku, proplétá jako červená niť. Obsazením Bratislavy čs. vojsky z počátku ledna 1919 se z této budoucí slovenské metropole stalo hraniční město se všemi důsledky z toho plynoucími. Pravobřežní poloha předměstí, nacházející se necelých 500 m od největšího města tehdejšího Slovenska nedopřávala vojenským elitám, ale rovněž politické reprezentaci RČS klidného spánku. Petržalka na konci roku 1918 se svými 22 ulicemi a 3 576 obyvateli představovala dynamicky se rozvíjející městečko, těžící ze své polohy. Do dnes stojící Starý most v té době představoval prakticky jediné dostupné železniční (elektrifikované) a silniční propojení obou břehů Dunaje. Tomuto však mělo být na nějakou dobu konec.

Obrázek Obrázek

V průběhu času měnila dnešní bratislavská dominanta název "jako Baťa cvičky“. Původní most byl postaven v letech 1889 - 1891 jako Franz Josef- Brücke, aby krátce po vzniku RČS byl přejmenován na Štefánikov most. "Druhoválečné provizorium" vydrželo poměrně dlouhou dobu beze jména, nicméně se zprovozněním Mostu SNP dostal jméno Most Červenej armády. Od počátku let devadesátých dvacátého století nese pojmenování vcelku neutrální, Starý most. Dílo ve své době tvořilo názornou ukázku umu tehdejších konstruktérů, proto neuškodí pár technických dat. Celková délka mostu v den zahájení provozu činila 458,45 m. Celá konstrukce se skládala ze 7 ocelových polí, z nichž to nejdelší - prostřední bylo dlouhé 92 m. Na něj navazalovaly dvě pole po 72 m a jedno po 32 m. O společné pilíře se dělily dvě mostovky, jedna silniční a jedna železniční. Elektrifikovaná železniční přeprava přes most byla zahájena 9. listopadu 1891. Zcela na pravé straně mostu se rovněž nacházela lávka pro pěší. Celkové náklady na výstavbu mostu vč. obou mostovek činily 1 780 000 forintů.

K zajištění pravého předmostí Starého mostu, jakožto jednoho z primárních strategických cílů v rámci probíhajícího obsazování Bratislavy došlo 1. ledna 1919. Příslušníci 33. střeleckého pluku italských legií zde urychleně vybudovaly improvizované zábrany a zátarasy. Proti nenadálému maďarskému útoku bylo v blízkém okolí umístěno několik kulometných hnízd. Recipročně ta samá opatření byla provedena na maďarské straně mostu, jehož středem de facto probíhala demarkační linie. Na rozdíl od čs. části mostu, ta maďarská byla navíc podminována. Z důvodu značného množství dělníků docházejících do práce na druhý břeh Dunaje a nejen jich, byl však provoz pro pěší za určitých bezpečnostních opatření později obnoven.

Obrázek Obrázek

Dva snímky sokolské mostní stráže Starého mostu.

Relativní blízkost znepřátelené strany, umožňující oboustranné vizuální pozorování, podpořená existencí mohutného mostu v sobě nesla pro čs. stranu nejedno riziko. Již 21. ledna 1919 se o tom na vlastní kůži přesvědčil příslušník čs. hlídky, jenž byl raněn kulkou z obyčejné armádní pušky. Naštěstí pro onoho nešťastníka neměla střela vypálená z maďarského břehu fatálnějších následků, nicméně na klidu to příslušníkům bratislavské posádky nepřidalo. Postupem času se ostřelování levého břehu Dunaje stupňovalo, kdy kromě okolí Starého mostu se dalším cílem stal i Zimní přístav. O daném dění nejlépe vypoví pár faktografických údajů:

12. 2. – v souvislosti s probíhající generální stávkou v Bratislavě, mělo dojít k výpadu maďarský jednotek situovaných v Petržalce. Vzápětí po jejím tvrdém potlačení došlo téměř za pět minut dvanáct k posílení mostní stráže, které ve svém důsledku zamezilo útoku nastupujících Maďarů, přičemž tak zůstalo u pár puškami vypálených salv.

28. 2. – na základě získaných informací došlo k zesílení strážní služby. Tentokrát se Maďaři měli spolehnout na vstřícnost a přízeň italských důstojníků, jejichž přičiněním mělo dojít k snadnému ovládnutí mostu. V této souvislosti došlo 3. března k rezignaci velitele 33. střeleckého pluku italských legií. Téhož dne si plukovník Barecca sbalil kufry a odešel do Petržalky, kde byl následně jako hrdina „bez bázně a hany“ uvítán maďarskou vojenskou kapelou.

12. 3. – nařízena pohotovost. Na základě informací zpravodajců se v Petržalce soustředilo 2 000 maďarských vojáků vč. dělostřelectva a ženistů s pontony. Maďarský útok měl prorazit mostní zátaras a palebného přepadu vedeného z Petržalky neměly být ušetřeny Říční a Vodní kasárna. Po odhalení organizátorů spiknutí pocházejících z řad bratislavských občanů došlo 17. 3. k zrušení pohotovosti.

27. 3. – v souvislosti s ustanovením Maďarské republiky rad, zavlál nad Petržalkou rudý prapor. Bolševická agitace různorodou formou nabírala na obrátkách. Na základě nálezu zohavené mrtvoly poručíka Hanzálka od 4. ženijního praporu a několika dalších nezvěstných vojáků vydalo posádkové velitelství pro čs. vojáky zákaz vstupu na druhý břeh. Tento zákaz ovšem neplatil pro italské důstojník, kteří do Petržalky jezdili pro víno.

22. 4. – za využití příznivého větru podniknut na československý břeh „balónkový útok“ letáky. Ke shozu propagačního materiálu byly rovněž využity maďarské aeroplány. V nočních hodinách došlo opět na střelbu z protějšího břehu, jejíž cílem byl Zimní přístav.

30. 4. – nařízena pohotovost. Dle ukořistěných maďarských dokumentů, mělo v předvečer prvního máje dojít k vyvolání bolševické revoluce na Slovensku. Signálem pro rudé dělnictvo měla být sabotáž v bratislavské „Dynamitce“. Na rozdíl od Komárna, však tato noc v Bratislavě proběhla v poklidu.

Obrázek Obrázek

Starý most byl svědkem i častých přechodů parlamentářů.

Zahájení maďarské ofenzivy na přelomu května a dubna 1919 paradoxně poněkud ulevilo neustálému tlaku vystavené bratislavské posádce, nicméně na pár výše uvedených příkladech se můžeme dovtípit, jakou „neurózu“ musela Petržalka v hlavách čs. vojenských představitelů vyvolávat. Na víc, vezmeme-li v potaz, že Bratislava se v té době stala sídelním městem mnoha státních institucí, zejména pak ministerstva čs. vlády pro správu Slovenska, nemůžeme se po té příliš divit úsilí čelních představitelů RČS o odstranění této pomyslné „osiny v zadnici“. Strategického významu bratislavského předmostí si byl velmi dobře vědom rovněž člověk číslo jedna čs. vojenské hierarchie, Pellé. Náčelník hlavního štábu a vrchní velitel čs. armády v jedné osobě vzápětí po uzavření příměří začal tlačit na členy vlády s návrhem vojenského řešení problému zvaného Petržalka. K přípravě a realizaci akce mělo dle jeho názoru dojít v co nejkratší době, čímž by se maximálně využil momentální chaos panující v hroutící se Maďarské republice rad.

Obrázek Obrázek

Starý most v popisované době nebyl nějakým těžce stráženým, nepřístupným objektem. Téměř každý den probíhaly výměny zajatců a raněných vč. civilních návštěv rozdělených rodin.

Ve snaze předejít dubnovému Faux pas ministra Klofáče, odjel Pellé do Paříže, kde připravované kroky diskutoval s ministrem zahraničí RČS E. Benešem a především s Nejvyšší vojenskou radou mírové konference. Přestože pařížská mírové konference dne 15. června přisoudila Petržalku definitivně Maďarsku, z bezpečnostních a vojenských důvodů bylo po generálově intervenci rozhodnuto ve prospěch republiky. Nicméně rozpoutání nového konfliktu si nikdo nepřál a tak bylo přistoupeno na variantu klasického nátlakového postupu tzv. Fait accompli – de facto „postavení oponenta před hotovou věc“. Se souhlasem rady v kapse odjel Pellé zpět do Prahy, kde věci nabraly rychlý spád.

Za naprostého utajení začala příprava plánu, jehož vypracováním byl pověřen velitel západní skupiny a budoucí náčelník hlavního štábu RČS divisní generál Mittelhauser. V této souvislosti stojí za zmínku, že tímto „Mittel“ jak jej familiérně nazýval jeho blízký přítel a ministr s plnou mocí pro správu Slovenska Vavro Šrobár "zabil dvě mouchy jednou ranou", více viz Vavro Šrobár: „Generál Mittel, ako mu hovorili počas vojny vo rancii a tiež potom u nás na Slovensku, sa ma celý jún vypytoval, čo by som chcel k narodeninám. Len tak žartom som hovoril, že by som najradšej chcel predmostie Bratislavy, aby naše delá mohli ovládať rozhranie Maďarska, Rakúska a Československa a aby celý most bol náš. Mal som na mysli hlavne ovládanie Dunaja. Generál Mittel mi neodpovedal, ale deň pred mojimi narodeninami – 8. augusta mi predložil hotový plán na obsadenie Petržalky, vyrátaný na minútu a muža. Dobrého Mittla najviac mrzelo, že sa s darčekom musel oneskoriť, lebo bola mesačná noc. Museli sme čakať“. Jak zaznělo v předchozí citaci, úspěch celé operace byl mj. podmíněn vhodným počasím, kdy za ideální stav byla považována temná, bezměsíční noc. V následujících řádkách se dozvíme proč.

Obrázek Obrázek

Příslušníci II. pl. SS, za zmínku stojí praporečník, vskutku zajímavá osoba. Fotografii II/108 ppl. jsem bohužel nikde nedohledal, nicméně pro názornou představu může stačit tato s příslušníky píseckého 11. ppl (Parkán 1919).

Z obecného hlediska není žádným tajemstvím, že vojenské operace vedoucí k násilnému přechodu širokého říčního toku patří mezi ty nejnáročnější a nejrizikovější bojové operace vůbec. Do vlastního průběhu se promíjí spousta proměnných, kdy jakákoliv nenadálá okolnost může zhatit sebedokonalejší plán, mnohdy s fatálními důsledky pro útočníka. Byla čs. armáda počátkem srpna 1919 vůbec schopna tohoto výkonu? V předstihu odpovím, byla. Pro někoho to může být s podivem, ale čs. branná moc, jenž v nedávné době s odřenýma ušima složila maturitu a která měla stále do ideálu daleko, představovala na přelomu července a srpna 1919 ve středoevropském prostoru nemalou sílu, navíc obohacenou o čerstvě získané bojové zkušenosti. Zmobilizované zázemí v sobě našlo dostatek rezerv a tak zcela v duchu pořekadla „co tě nezabije, to tě posílí“, armáda zmohutněla na stav 10 300 důstojníků a 273 000 příslušníků mužstva. V plzeňské Škodovce nabíhala obnovená zbrojní výroba, do země začaly proudit první zbraně ze zahraničních objednávek, a co bylo nejdůležitější, v čele jednotek stáli důstojnici s bohatou válečnou zkušeností a naprostou důvěrou mužstva.

Obrázek Obrázek

Ani v probíhajícím konfliktu čs. sokolové nerezignovali na tělocvičná cvičení viz kasárenský dvůr Vodních kasáren nacházející se na bratislavském nábřeží. V této souvislosti mi nedá, abych zde neumístil fotografii pocházející z kontroverzní přestavby kasáren z nedávné doby.

Budeme-li věřit ministru Šrobárovi a není důvodu mu nevěřit, tak definitivní podoba plánu k obsazení bratislavského předmostí byla hotova 8. srpna. Nicméně krátce před tím, došlo na maďarské straně k další výměně zástav, kdy rudý prapor byl opětovně nahrazena praporem s tříbarevnou trikolórou, přesto na maďarském zabezpečení Starého mostu se nic zásadního nezměnilo. Samotný plán útoku byl rozložen do dvou fází, kdy v první řadě mělo dojít k zajištění mostu a až následně k obsazení Petržalky respektive postupu na nově stanovenou demarkační linii.

Jak je z výše uvedeného patrné, celý úmysl stál a padal na překvapivém obsazení mostu. Překonání 435 metrů dlouhé mostovky představovalo pro členy útočných družstev nemalý problém, kdy jediné zaváhání mohlo skončit v lepším případě masakrem, v horším případě vyhozením maďarské části mostu do vzduchu. Ve snaze alespoň částečné eliminace těchto rizik měl na mostě útočící jednotky doplnit pěší prapor, jenž by se za využití ženijních pontonů vylodil v nedaleko se nacházejícím Pečenském lese. Plán byl tedy jasný, zbývalo vybrat spolehlivé jednotky. Zde francouzské velení dlouho neváhalo a podstatnou část riskantního podniku svěřilo do rukou osvědčených sokolských dobrovolníků. Konkrétně se jednalo o II. a III. polní prapor I. pl. SS (Praha) ke kterým se připojili bratři sokolové z II. polního praporu II. pl. SS (České Budějovice). Dále se na akci podílel II/108 ppl. (Jičín), kulometné roty italské domobrany č. 11 a 26, 2. kulometná rota a četa ženistů 7. divize a v poslední řadě 2. rota 4. ženijního praporu (?).

Obrázek Obrázek

Příslušníci I. pl. SS v nových uniformách vz. 19 a sokolská stráž bratislavské "Dynamitky".

K 30. červenci začalo čs. velení se soustřeďováním jednotek, kdy se do Bratislavy přesunul III/I a II/II pl. SS. „Pražský prapor“ SS zde vzápětí vystřídal strážní službu konající I. sokolský prapor, chystající se k demobilizaci. Z této jednotky, však zůstalo stotřicet zkušených mužů (123+7), kteří v rámci III/I pl. SS utvořily sokolskou mostní rotu (npor. A. Weis). „Českobudějovičáci“ mezitím pilovali střelbu a vypomáhali při posádkové službě. V této době o sobě dal mimochodem vědět doznívající konflikt, kdy 8. srpna došlo k maďarskému ostřelování kulometných stanovišť v Zimním přístavu. Jako poslední, se 10. srpna do města vlakem přesunul II/I pl. SS. Příliš času na aklimatizaci jeho příslušníci však neměli, neboť mezi 12. a 13. srpnem v Zimním přístavu drilovali za pomoci ženijních pontonů naloďování a vyloďování. Mezitím, budoucí velitel předmostí fr. mjr. L. Martin se svým štábem obhlížel z převýšení nad hradem a Karlovou vsí taktickou situaci. Jako ukončené byly přípravy na obsazení předmostí shledány 13. srpna, zároveň meteorologická předpověď avizovala na tuto letní noc optimální podmínky. Vše se zdálo ideální, nebylo tedy nač čekat.

Obrázek Obrázek

Za doby bojů o Slovensko disponovala čs. armáda pravděpodobně pouze dvěma typy použitelných pontonů. Jedním z nich bylo ponton mostní soustavy Birago. Když na počátku čtyřicátých let devatenáctého století rakouský důstojník pionýrů Karl von Birago (1792 - 1845) vymýšlel novou mostní soupravu, zřejmě vůbec netušil jak dlouhého a bohatého života se jeho dítko dožije. Ponton v čs. vojenské terminologii zvaný jako ponton „B“ se skládal z minimálně dvou a maximálně pěti dílů (max. délka 19m). Nejvíce užívaná však byla kombinace dvou až třech dílů. Nosnost jednotlivých pontonových dílů činila 10 vojáků v plné polní kromě posádky 2 mužů na jednotlivý díl. Vzhledem k faktu, že při čs. přechodu Dunaje byly pontony obsazeny 20 muži, je více než pravděpodobné, že bylo využito právě pontonů „B“. Druhý typ pontonu zvaný „sedmidílná" loď patřil k soupravě „H“ tedy k Herbertově mostní soupravě. Přestože kvůli své velikosti byl na podobné úkoly velmi špatně využitelný, zmíním pár velmi zajímavých dat: výtlak pontonu cca 9 tun, při využití max. ponoru, tedy až k samotném okraji obruby byl schopen unést náklad o 47 tunách. Největší povolený ponor byl však stanoven k 25 cm od obruby, což stejně znamenalo velmi slušnou nosnost 37 tun.

Překonáním řeky pověřený II/I pl. SS ve večerních hodinách „nafasoval“ 1 500 ostrých granátů, které byly po 2 ks rozděleny mezi jednotlivé muže. Ve 23:00 hod začal prapor ve skrytu vinic pomalu sestupovat směrem od Slaměné boudy dolů k řece, kam dorazil o půl hodiny později. Na shromaždišti u vily La Franconi již na něj čekaly 2. rotou 4. ženijního praporu (120) přivezené pontony, které byly za pomoci 5. roty praporu spuštěny na Dunaj a naloďování mohlo začít. Kolem půl noci třeskly na maďarském břehu tři výstřely z pušky, což na všeobecně panující nervozitě mužů neubralo, nicméně naloďování pokračovalo a jednotlivé pontony byly posléze obsazeny po dvaceti členných četách. V 01:40 hod, 14. srpna 1919 se na místo soustředění dostavil velitel Bratislavy fr. plk. J. P. Brau, jenž po krátké kontrole prostřednictvím velitele bratislavského pod úseku pplk. O. Bergra zahájil operaci.

Přesně ve 02:00 hod ráno vyjely na řeku jako předvoj uskupení první tři pontony, přičemž v čele kýlové formace plul ponton „útočný“ na jehož palubě se nacházela kulometná četa s 2 kulomety. Plavba přes Dunaj v kurzu vila La Franconi – Pečenský les zabrala veslařům cca 20. minut, kdy napětí na člunech se dalo doslova krájet. Po doražení k protějšímu břehu následovalo rychlé zajištění prostoru, v jehož rámci došlo k zajetí na hlídce spícího maďarského vojáka. Vše běželo jak po drátkách a tak dálková palebná podpora kulometů 21. domobraneckého praporu umístěného na ostrově Kasmacher (dnešní Sihoť) nebyla zapotřebí (80, 8 x kulomet). Po světelné signalizaci na slovenský břeh, že je vše v pořádku se přeprava praporu rozeběhla na plné obrátky. Následovala 6. rota s velitelem praporu, zde však došlo k drobnému zdržení, když dva pontony uvázly na mělčině. Po chvilce se je ovšem podařilo uvolnit a přeprava pokračovala nerušeně dál. Po 6. rotě přišly na řadu 4. a 5. pěší rota, dvě kulometné čety, četa technická a telefonní vč. nezbytné praporní kanceláře. Krátce po 4:00 hodině ranní byl přechod osmi set členného praporu zdárně ukončen. Po krátkém zformování začaly jednotlivé roty postupovat do nitra v tehdejší době převážně zalesněné, 24 km2 rozlehlé enklávy. Výjimku tvořila 6. rota (npor. Neubert), která bezprostředně po vylodění ve 03:45 hod zamířila k maďarské straně Starého mostu, kde v případě neúspěchu po mostovce útočících jednotek, měla vpadnout maďarské stráži do zad. V tuto chvíli nechme prozatím II/I pl. SS být a pojďme se podívat na kontinuálně vedený útok na Starý most.

Obrázek

1 - II/I pl. SS, 2 - 21. domobranecký prapor, 3 - III/I, II/II pl. SS, II/108 ppl., 4 - baterie 5. děl. pl., 5 - žel. st. Petržalka, 6 - Kopčany, 7 - Kapitolský dvůr, 8 - orosvarská silnice, 9 - Habernův hostinec

Pravděpodobně asi nejnebezpečnější úloha v připravované akci spočinula na příslušnících dvou úderných družstev, kteří měli skrytým způsobem překonat mostovku a následně obsadit maďarské strážní stanoviště. Výběr členů úderné jednotky proběhl na dobrovolné bázi, přičemž počet přihlášených zdaleka přesáhl potřebu. Skupina pětadvaceti „šťastlivců“ se po té skládala z 3 příslušníků sokolské mostní roty, 17 mužů 10. roty III/I pl. SS a 3 od kulometné roty II/II pl. SS. Vedením úderníků byli pověřeni npor. Wies a por. Hájek, oba z mostní roty. Příprava a načasování této části operace měla obdobný průběh jako u již výše popsaného II/I pl. SS. Ve 22:00 hod byl u všech vybraných jednotek vyhlášen poplach, po kterém následoval nástup v plné polní. Mezi mužstvo byly rozděleny granáty a střelivo v dotaci 2 granáty a 140 „ostrých“ na hlavu. Výjimku představoval II/II pl. SS, jehož příslušníci byli obtěžkáni 4 granáty a rovnými dvěma sty náboji. V 00:30 hod se na shromaždiště v ulici u vozovny pouliční dráhy dostavila poslední z jednotek. Kromě výše uvedených úderníků, kteří již nedočkavě přešlapovali na čs. straně mostu, se v ulici mačkalo 1 640 mužů III/I, II/II pl. SS, II/108 ppl., kulometných rot italské domobrany č. 11 a 26, 2. kulometné roty a čety ženistů 7. divize. Pro všechny případy bylo celé uskupení jištěno jednou baterií 5. dělostřeleckého pluku (Olomouc).

Přesně v 02:00 hod si nedočkaví úderníci zuli boty a vyzbrojeni revolvery, granáty a útočnými noži vyrazili do tmy. Mezi silniční a železniční mostovkou uložený truhlík, kterým vedly silnoproudé kabely a telefonní linky posloužil k relativně snadnému a rychlému postupu. V čele útočníků mj. postupoval černohorský šikovatel M. Vukanidovič, veterán balkánské fronty, zajatec a sokol v jedné osobě. Zhruba v polovině mostu se od postupujících družstev oddělilo šest mužů, přičemž útočné čelo pokračovalo dále směrem k maďarskému břehu. Na smluvený signál se ona šestice přehoupla přes zábradlí, aby zde zpacifikovala jednoho bdícího a jednoho spícího strážného. Toto se však neobešlo bez hluku, který přivolal velitele maďarské stráže. Tento nezaváhal ani chvilku a ihned poslal jednoho vojáka zalarmovat mostní stráž a posádku v Petržalce. Mezitím úderná družstva dosáhla pravého břehu, kde zajala jednoho u kulometu klimbajícího muže a na strážnici dalších pět jeho tvrdě spících spolubojovníků. Při tom jim téměř do náruče vběhl onen ze středu mostu sprintující voják. Jako poslední přišel na řadu vedle mostu přilehlý domek, kde spala zbývající část maďarské mostní stráže. Celá akce netrvala déle než 30 minut. Zajat byl 1 důstojník, 1 poddůstojník a 15 mužů vč. dvou kulometů.

Obrázek Obrázek

Ženijní překážky na silniční a železniční mostovce Starého mostu.

Na čs. straně mostu zatím netrpělivě čekal plk. Martin na smluvený signál, který stále nepřicházel. Npor. Wies sice ihned po obsazení strážnice vypálil světlici, nicméně z Dunaje stoupající vodní páry zabránily jejího zpozorování. Vzhledem k faktu, že zatím nepadl jediný výstřel, zorganizoval plk. Martin další „výběrové řízení“ ve kterém opět neměl o účastníky nouzi. Ve 02:30 hod vyráží po mostovce dalších 30 mužů od III/I pl. SS, sokolské mostní roty a útočného družstva II/II pl. SS pod vedením čet. Kalhouse. První polovinu mostu překonal oddíl v opatrném tempu, které se však vzápětí změnilo v postupný úprk. Po nenalezení maďarské předsunuté stráže totiž muži pojali podezření, že podminovaný most bude co nevidět vyhozen do vzduchu a tak řádně přidali do kroku. Naštěstí v druhé polovině mostu se střetli se spojkou vyslanou Wiesem, která je informovala o zdárném průběhu akce. V oddíle čet. Kalhouse přítomní telefonisté pár chvil po té zprovoznili spojení a urychleně informovali plk. Martina o aktuální situaci. Mezitím iniciativou překypující npor. Wies a por. Hájek využili ukořistěných pušek k vyzbrojení svých na lehko ozbrojených mužů (o tom kde vzali boty, se prameny nezmiňují) a vydali se v ústrety právě se vyloďujícímu II/I pl. SS.

Po obdržení zprávy o obsazení maďarské části mostu se k přechodu přes Dunaj vydaly hlavní čs. síly, jištěné z bratislavské strany kulometnou rotou II pl. SS a 4. rotou 108 ppl.. Jako první přišli ke slovu ženisté npor. Koláře, kteří zbavili pěší lávku zátarasů, teprve po té na most napochodoval II/II pl. SS, v jehož čele postupovala 4. rota a 11. rota kulometů it. domobrany. Asi 200 m za českobudějovickým praporem se pohyboval III/I pl. SS s podporou 2. kulometné roty 7. divize. Jako poslední vkročili na most příslušníci II/108 ppl. s 26. rotou kulometů it. domobrany. Kolem 03:45 hod bylo všech 1 640 mužů na druhé straně. V tento moment se daly do práce desítky ženistů, před nimiž spočíval úkol v odstranění veškerých překážek ze silniční mostovky.

Obrázek Obrázek

Téměř ihned po obsazení demarkační linie započala čs. vojska s výstavbou zákopů a polních opevnění.

Jak již bylo výše uvedeno, na čele celého uskupení se pohybovala 4. rota II/II pl. SS, která po překonání mostu krátce před třetí hodinou urychleně postupovala silnicí k Petržalce. Před Kopčanama se jí kromě zajmutí maďarského strážného podařilo dostihnout npor. Weise se čtyřmi muži vč. nezdolného Vukadinoviče. Tito mezitím nezaháleli a zmapovali taktickou situaci u kopčanských vojenských baráků s konstatováním, že maďarské stráže opět „chrní“. Spící hlídku vzal Vukanidovič „na sebe“, přičemž 3. četa 4. roty vtrhla do baráků, kde nejdříve zajistila zbraně a po té se jala probouzet rozespalé vojáky. Npor. Weis mezitím s několika muži vyhledával na privátech ubytované maďarské důstojníky. Jiná část 4. roty se zatím stočila západním směrem marně hledajíc spolubojovníky z II/I pl. SS, tímto se však přiblížila na dostřel rakouské hraniční stráži. Následovala krátká přestřelka, po které rakušané ustoupili k Bergu. Kolem 04:00 hod ráno byla před dvorem Kapitol konečně kontaktována na východ postupující 6. rota II/I pl. SS.

Obrázek Obrázek

Čs. vojenský trén na Starém mostě a v době častých pěších pochodů nezbytný praporní švec.

Tou dobou se v bojové formaci postupující III/I pl. SS nacházel na silnici před Petržalkou, směřujíc k železniční stanici. V cca 05:00 hod prapor obsadil stanovené pozice na demarkační čáře, kdy 7. rota byla situována mezi Dunajem a železniční tratí k Orosvaru (dnešní Rusovce). Na její pravé křídlo až za Antonienhof navazovala 10. rota, zatímco 9. rota zůstala v praporní záloze na orosvarské silnici. Nejdále na východ postoupila 8. rota, jejíž předsunutá stráž našla útočiště v Habernově hostinci. V rámci ranního „dočišťování“ přiděleného úseku, právě hlídka z „osmé“ zajala v blízkém kukuřičném poli 4 maďarské šikovatele. Cílem postupu II/108 ppl. se stala samotná Petržalka, kde našlo útočiště velitelství praporu s 6. kulometnou rotou bez kulometů a dvěma četami 26. kulometné roty italské domobrany. Pozice na jižním okraji Au-parku byla určena 5. rotě. Kolem páté hodiny ranní se rovněž podařilo usilovně pracujícím ženistům zprůjezdnit Starý most a tak na druhou stranu Dunaje začal proudit praporní trén a polní kuchyně.

Obrázek Obrázek

Železniční st. v Petržalce a odpočívající příslušníci praporu SS, pravděpodobně u vojenských baráků v Kopčanech.

Roty „obojživelného“ II/I pl. SS jsme opustili na pravém břehu Dunaje, kdy krátce po úspěšném překonání říčního toku začaly postupovat na operačním plánem vytyčené pozice. Pro 4. rotu byl stanoven úsek jižního břehu slepého říčního ramene a pro 5. rotu silniční úsek Petržalka – Hainburg. Kolem 05:00 hod ráno obě roty stanovený úkol splnily, přičemž 5. rota vešla v kontakt s maďarskými a rakouskými strážemi, doprovázený krátkou přestřelkou. 6. rota po té, co jí byla příslušníky II/II pl. SS osvětlena situace, udělala čelem vzad a rozdělena do hlídek postupovala k demarkační čáře, při čemž došlo k zajetí čtyřčlené maďarské stáže (1+3). Ke kompletnímu obsazení praporního úseku došlo kolem 05:30 hod. Ve dvoře Kapitol bylo zřízeno velitelství praporu, kam se posléze do zálohy stáhla 6. rota. V 06:30 bylo navázáno telefonické spojení s Petržalkou a o zdárném splnění úkolu byl informován velitel předmostí plk. Martin.

Jak již z výše uvedeného vyplývá, celá operace za obsazení bratislavského předměstí Petržalka skončila kolem sedmé hodiny ranní. Vezmeme-li v potaz, že toto vše se podařilo účastnícím se čs. jednotkám stihnout za méně než pět hodin a to, aniž by prakticky padl jediný výstřel, nezbývá než smeknout. V rámci celé akce bylo zajato 12 maďarských důstojníků a 120 příslušníků mužstva. Ukořistěno bylo: 6 kulometů, 108 pušek, značné množství střeliva, 35 koní, 3 vozy a mnoho zásob různého charakteru.

Obrázek Obrázek

Kopání zákopů za nesnesitelného vedra a večerní nálety komárů, byly příčinou značného úbytku mužstva. Hlavní příčinou byla dehydratace, úpal a malárie.

Onoho srpnového rána 1919 musel mnoha mužům spadnout kámen ze srdce, nicméně před nimi stál ještě jeden neméně důležitý úkol a to, zabezpečení celé oblasti proti možnosti nenadálého maďarského protiútoku. Na celém úseku nové demarkační linie začaly jako „houby po dešti“ růst zákopy, překážky z ostnatého drátu a jiná kulomety prosycená polní opevnění, to vše pod bedlivým dozorem plk. Martina. V průběhu celého dne byly v Petržalce rekvírovány lopaty, rýče a krumpáče, které tak v určité míře doplnily již v dopoledních hodinách vozy přivezené nářadí a opevňovací materiál. Namáhavá práce v téměř 40 stupních celsia si postupně vybírala mezi mužstvem svoji daň. Kromě mozolů a do krve rozedřených dlaní se začaly objevovat první příznaky úpalů a spálenin. Z důvodu očekávání maďarské protiakce zůstala v noci převážná část mužstva v zákopech, kde byla vystavena útoku obrovského množství komárů. Přestože tlak velících důstojníků na urychlené budování zákopů vzbudil v mužstvu silnou nevoli, samo se po sléze přesvědčilo, že nebyl bezdůvodný. Ve 21:00 hod zaútočili Maďaři v úseku orosvarské silnice na polní stráž II/II pl. SS, kdy prvotní zmatek byl zastaven velitelem kulometné roty por. Malíkem, aby po následném obsazení železničního náspu udělal v řadách útočníků pořádek kulomet šik. Vosolsoběho. V rámci této šarvátky však padl vojín Fiala z 5. roty a další dva muži byli raněni. Nicméně tento incident se stal prakticky jediným vážnějším pokusem Maďarů o průnik přes demarkační linii, přičemž situace se v následujících dnech postupně stabilizovala.

Obrázek

Vyznamenávání hrdinů.

Syn tesařského mistra z Pelhřimova, bratr Antonín Fiala (ročník 1899) ze Semil se tak posléze stal jedinou ztrátou celého čs. uskupení obsazujícího Petržalku. Pochován byl 16. srpna 1919 s veškerými vojenskými poctami na hřbitově v Blumenthalu a právě u skonu jeho osoby, ukončím svůj popis i já. V závěru schválně opominu konečné hodnocení, neboť výše uvedené řádky hovoří sami za sebe a pouze dodám, že mezi mnoha za statečnost oceněnými účastníky této operace nechyběli ani čs. válečným křížem vyznamenaní npor. Weis a šik. Vukanidovič.

Na závěr bych rád poděkoval za projevenou vstřícnost a ochotu "palbákům" IgoroviT a Parmezanovi.


Zdroje:

Nevyhlášená válka, Boje o Slovensko 1918-1920: Dušan Tomášek
Dva roky bojů a organizační práce, Československá armáda v letech 1918-1920: R. Břach, J. Lánik
Kronika I. pluku Stráže svobody: Jaroslav Ryšavý
Kronika II. pluku Stráže svobody: Jaroslav Ryšavý
Doss Alto-mýtus a skutečnost: Josef Fučík
V těžkých dobách, Boje na Slovensku 1918-1919: Pavel J. Kuthan
Vojenské dějiny Československa III. díl: Autorský kolektiv
Masarykovy oprátky: Ivo Pejčoch, Jiří Plachý
Generál Maurice Pellé, první náčelník hlavního štábu čs. branné moci: R. Břach
Účast dobrovolníků v bojích o Těšínsko a Slovensko v letech 1918-1919: Z. Ježek
Plavba na vodě a kotvení, sl. předpisy branné moci: IV./1. oddělení MNO 1929
Boj o Slovensko: Z. Ježek
Petržalka jako darček k 52. narodeninám Vávra Šrobára: Štefan Rachela

http://www.palba.cz
http://www.valka.cz
http://www.fronta.cz
http://www.vojenstvi.cz
http://www.wikipedia.org
http://www.muzeologia.sk
http://www.rail.sk
Naposledy upravil(a) Zemakt dne 23/11/2015, 15:12, celkem upraveno 5 x.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
parmezano
7. Major
7. Major
Příspěvky: 552
Registrován: 17/3/2012, 16:17

Re: Obsazení Petržalky, 14. srpna 1919. Část II.

Příspěvek od parmezano »

Jenom bych trošku upřesnil jak to bylo s těmi železnicemi . Na tom mostě byly dvě dráhy . Nejprve se postavil silniční most , ale pilíře mostu , byly už postaveny ,i pro most železniční , tento most postavila "Společnost RU státní dráhy " pro svou trať Prešpurk - Šoproň . V roce 1912 byla zahájena stavba "vinciálnej elektrifikované železnice Vídeň -Prešpurk ", stavba byla dokončena v únoru 1914 a v Bratislavě končila u hotelu Carlton , Uherské státní dráhy nepustily tuto dráhu na "svůj " most tak "električka "( tak se dráze v Bratislavě dodnes říká , i když nejezdí od roku 1945) vedla po silniční části mostu .
Zdroj : https://www.rail.sk/arp/slovakia/ba/mosty3.htm
Obrázek
Uživatelský avatar
palo satko
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2531
Registrován: 16/9/2013, 17:59
Bydliště: Pezinok, Slovensko

Re: Obsazení Petržalky, 14. srpna 1919. Část II.

Příspěvek od palo satko »

skvely počin. preposlal som članok aj mojmu priatelovi, pertžalskemu patriotovi.
Obrázek
jmodrak
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1376
Registrován: 20/1/2010, 20:53

Re: Obsazení Petržalky, 14. srpna 1919. Část II.

Příspěvek od jmodrak »

Máš to pekné Zemakte, akurát 2 pripomienky - 1. "Starý most" Teda pôvodný most F.J.I. nikdy nebol mostom SNP. To je ten nový s "lietajucím tanierom". Most F.J.I., respektíve Štefánikov most úspešne zlikvidovali Nemecké vojská pri ústupe r. 1945. Mostné provizórium postavili ženisti Červenej armády. Toto provizórium prečkalo úspešne dobu totality, demokracie a opravy sa dočkalo, ako inak za zaujímavých okolnosti až tohto roku. Takže názov most Červenej armády mu právom patrí. To, že demokrati ho zase "premenovali" ale peniaze na je ho opravu vytunelovali, svedčí o návratu k demokratickým pomerom. Tiež taká historická zaujímavosť. Inak parmazano tiež nemá pravdu, most nikdy nepatril "Spoločnosti RU štatnej dráhy" (ak pominiem, že taká nikdy neexistovala - bola StEG a tá mala most cez Dunaj u D.N. Vsi - Marchegg), ale spoločnosti Zadunajská miestna železnica.

2. k "Orosvaru" - Orosvarov nájdeš v Maďarsku niekoľko. Avšak ani jeden z nich nie je tebou spomínaný. Sú to dnešné Rusovce.

K obsadeniu "Wilsonovho mesta" sa viaže historka o Šnejdarkových "černochoch - Senegalcoch ľudožrútoch z Vršovic". Ale je to asi len legenda. Sam Šnejdarek kladie "založenie" jednotky až na neskoršie obdobie.
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11466
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Obsazení Petržalky, 14. srpna 1919. Část II.

Příspěvek od Zemakt »

Jsem rád, že se to líbí. Díky
V té době již ve Skalici úřadoval nově zvolený předseda prozatímní slovenské vlády Vavro Škrobár (má byť Šrobár ), kterého sem doprovodilo mj. 120 pražských a brněnských četníků.

Máš to zle na viacerých miestach v texte tak si to oprav hromadne.
No hej :wink: , Šrobár opraven

jmodrak: Most SNP, no jo nějak jsem si to špatně přečetl, v textu jsem to drobet modifikoval. K tomu Orosvaru: na té mé neuměle vytvořené mapce jsou Rusovce označeny ještě jako Orosvar, mapa je tuším z třicátých let. Při popisu vlastního obsazení jsem vycházel z kronik obou pluků SS, kde je rovněž uveden Orosvar, nicméně aby nedošlo k mýlce přidal jsem zmínku o Rusovcích. Dík.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
ernest
Příspěvky: 1
Registrován: 4/11/2015, 21:40

Re: Obsazení Petržalky, 14. srpna 1919. Část II.

Příspěvek od ernest »

V texte je snad jedna chyba, zabrany na moste zrejme neboli instalovane 1.prosince/decembra roku 1918 ale az 1.ledna/januara 1919, kedze vlastne obsadzovanie Bratislavy nastalo az 30.12.1918 - pricom prvou obsadenou budovou bolo Slamena buda na Kolibe, znama vyletna restauracia, snad stoji doteraz. Este ku popisu fotografii, parlamentari vychadzajuci z budovy - to je Reduta, dnes budova Slovenskej filharmonie. Inak v Petrzalke na budove TPD je mala pamatna tabula pripominajuca toto obsadenie, po dokonceni noveho Streho mosta by vo zvacsenej podobe mala byt na jednom mytnom domceku. Dakujem autorovi, skvele. Petrzalka je asi jedine vojensky obsadene uzemie celej historie CSR, ktore bolo udrzane az do sucasnosti.
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Obsazení Petržalky, 14. srpna 1919. Část II.

Příspěvek od michan »

Děkuji, měl jsem jen útržky z článku 1934, mámino staré noviny - hledal bych to těžko co vše jsem věděl, stejně nevěděl. Chlape, kolego umíš stejně jako u těch německej člunů. Umíš - dnes ještě víc.
Jseš. Umíš psát. Jseš tam Ty.
Šrobára Tě taky neprominu - v prosinci začnu Slovákům SNP - uvidíš těch "keců" - mám Richtera/dostal veškeré informace pro pana generála Ludvíka Svobodu - co nepoužil schoval, ofotil/ a Slovenskou armádu a sebe, mám a.... Ještě k tomu napsat špatně Šrobára - čechoslovakistu - dnes slovákům Tak dobře Slovákům... - Promiň mě trochu kritiky znám to - Šikovatela a Rotmistrova - Dzin mě připomínal 4 až 6 let... Že si ještě vzpomenu...
Umíš, jsem rád, že Tě znám.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11466
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Obsazení Petržalky, 14. srpna 1919. Část II.

Příspěvek od Zemakt »

Jaký učitel takový žák Michane :up: .
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Obsazení Petržalky, 14. srpna 1919. Část II.

Příspěvek od michan »

Tak určitě né.
Jseš svůj, jsi značka Zemakt a Tvé podání - za sebe prostě děkuji.
ObrázekObrázekObrázek
Marobu
Příspěvky: 1
Registrován: 6/11/2015, 12:18

Re: Obsazení Petržalky, 14. srpna 1919. Část II.

Příspěvek od Marobu »

Dík za krásný článek! :up: Dovolím si malý dotaz trochu mimo téma - všiml jsem si v první části příspěvku jednoho obrázku: http://www.palba.cz/album/displayimage. ... fullsize=1. Konkrétně mne zaujal voják klečící v první řadě druhý zprava, respektivě zbraň kterou drží.... Tušíte někdo o co se jedná?

Marobu
Uživatelský avatar
IgorT
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1467
Registrován: 25/6/2014, 12:48
Bydliště: BA

Re: Obsazení Petržalky, 14. srpna 1919. Část II.

Příspěvek od IgorT »

Zemak :up: !

Marobu:
Taliansky samopal Villar-Perosa M 1915

Obrázek
Obrázek
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11466
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Obsazení Petržalky, 14. srpna 1919. Část II.

Příspěvek od Zemakt »

Při psaní článku jsem marně hledal fotografii Františka Schöbla. A jak už to tak bývá, když hledám něco, nacházím jiné. Takže plním svůj malý rest.

Obrázek
(1868 - 1937)

Krom jiného byl František nositel rytířského řádu Marie Terezie, nejvyššího rakousko-uherského vyznamenání za statečnost před nepřítelem. Bojoval na italské frontě jako velitel 21 ppl., 7. horské brigády a 37. pěší brigády. Kariéru vojáka čs. armády ukončil v roce 1923, jakožto divisní generál, respektive generál IV. třídy.

Sympaťák.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Obsazení Petržalky, 14. srpna 1919. Část II.

Příspěvek od jarl »

Opravdu zajímavý článek. Přiznám se, že jsem o této akci vůbec nevěděl. V popisce u předposledního obrázku se píše, že českoslovenští vojáci po obsazení Petržalky mj. trpěli malárií. Je to v našich klimatických podmínkách vůbec reálné?
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Obsazení Petržalky, 14. srpna 1919. Část II.

Příspěvek od Pátrač »

Jarl: zde zajímavý článek o https://sk.wikipedia.org/wiki/Martin_Dziuban o člověku který je považován za největšího bojovníka proti parazitickým onemocněním na Slovensku.

Slovenská akademie věd v roce 2008 ve studii o malári v době po roce 1989 mimo mnoho dalšího uvádí, cituji: "Na území Slovenska sa malária vyskytovala endemicky ešte v prvej polovici minulého storočia. Posledný pacient s autochtónnou maláriou na Slovensku bol registrovaný v r. 1959. V roku 1963 bola malária na Slovensku vyhlásená za zlikvidovanú".

A tato studie http://spravy.pravda.sk/domace/clanok/2 ... -malariou/ uvádí i jak to bylo s maláriií právě roce 1919. Jsou to zajímavé věci.

Zemakt: hodně dobrá práce. Moc se mi líbí. Hlavně ti námořníci u Ostřihomi, o těch jsme se bavili v mé práci o našich říčních námořnících, kterou jsi tak prima doplňoval. Nemám co dodat, takže budu mlčet.

Jen bych sem vložil kousek nějakého zbytku co mi zbyl z minulosti. Jde o to, jak se s územím Slovenska zacházelo po Mnichovu. Tedy i s Petržalkou, jejíž obsazení jsi tak skvěle popsal.

Obrázek
Mapa Slovenska se změnami hranic na jihu a východě v letech 1939-1945

Pozice 1: Bratislava - předmostí. Na Pařížské mírové konferenci v roce 1946 Československo požadovalo rozšíření předmostí o území pěti maďarských obcí (Oroszvár, Horvátjárfalu, Dunacsún, Rajka a Bezenye). Podle rozhodnutí mírové konference byly k Československu nakonec připojeny tři z těchto obcí, a to Oroszvár, dnešní Rusovce, Horvátjárfalu, dnešní Jarovce a Dunacsún, což je dnešní Čunovo. Rajka a Bezenye zůstaly v Maďarsku. Bratislavské předmostí se tak předáním přiřčeného území 15. října 1947 zvětšilo o 65 km².

Pozice 2: jižní Slovensko, od 2. listopadu 1938 až 1945 část Maďarska. Byla to největší ztráta Slovenska a byl to důsledek První vídeňské arbitráže z 2. listopadu 1938, podle které umožnilo Německo a Maďarsku okupovat 10,400 km² Slovenského dříve Česko-Slovenského území, kde žilo 859 885 obyvatel, z toho 276 287 slovenské národnosti. Jiné zdroje uvádějí 11 833 km² a 972 000 obyvatel.

Pozice 3: pás země na východním Slovensku kolem měst Stakčín a Sobrance. Byl to výsledek Malé války mezi Slovenským státem a Maďarským královstvím, který trval od 23. do 31. března až do 4. dubna 1939. Maďarsko tehdy zaútočilo bez vyhlášení války z Podkarpatské Rusi, kterou už krátce předtím začalo okupovat, s cílem posunout hranice na výhodnější linii., součást Maďarska od 4. dubna 1939 po maďarsko-slovenské válce do roku 1945. Vybojováno zpět v roce 1944.

Pozice 4: Devín a Petržalka dnes městské části Bratislavy. Trianonskou smlouvou byla k Československu u Bratislavy přičleněna v roce 1920 i malá část území na pravém břehu Dunaje. Československo území opevnilo. V listopadu 1938 až 1945 bylo toto území anektováno Velkoněmeckou říší.

Pozice 5: 19. března 1939 podepsal Jozef Tiso ve Vídni „Smlouvu o ochranném poměru mezi Německou říší a Slovenským štátom“. Dohodu podepsal za německou stranu ministr zahraničních věcí Joachim von Ribbentrop 23. března v Berlíně. Druhý článek umožňoval Německu na příhraničním území Slovenska zřizovat vojenské objekty a držet je obsazené vojenskou silou, kterou pokládá za potřebnou. Jednalo se o území Záhoria, Malých a Bielych Karpát a Javorníkov – tzv. Německé ochranné pásmo čili Schutzzone. Podle tohoto článku ochranné území spadalo pod správu německé branné moci. I když konkrétní dohoda o ochranném pásmu vznikla až 12. srpna daného roku, Němci obsadili toto území bez ozbrojeného odporu už druhý den po vyhlášení samostatnosti Slovenska 14. března 1939.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11466
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Obsazení Petržalky, 14. srpna 1919. Část II.

Příspěvek od Zemakt »

Ta malárie mne rovněž zaujala. V této souvislosti bych mohl zmínit ještě jednu zajímavost týkající se III/I pl. SS:

jak již jsem uvedl ihned po obsazení vytyčeného území došlo k budování polních opevnění a zákopů. Komáři, sluníčko a mozoly udělali své, přičemž již 18. srpna žádal velitel praporu Tauc o vystřídání jednotky z první linie. Argumentoval přílišným mládím většiny vojáků a celkově slabou konstitucí nepřivyklé těžké práci. Francouzské velení na tyto důvody však nebralo zřetel a nahradilo ho ve velení setníkem Heisingerem od II/108 ppl., Tauc zůstal u jednotky jako pobočník velitele. Nicméně posléze i Heisinger uznal Taucovo argumenty a 22. srpna byli sokolové vystřídáni právě II/108. Tento se v Petržalce také dlouho neohřál, neboť právě z důvodu malárie (mohla být staršího data, neléčená) byl již 25. srpna střídán I/108.

Ze 40 evidenčně vedených nemocných III/I pl. SS onemocnělo 14 kluků malárií, zbytek připadal na spáleniny a zažívací potíže ze špatné vody. To, že jsem použil výraz "kluk", není samoúčelné, neboť právě třetí prapor pražských sokolů byl svým složením unikum. 80 procent příslušníků se skládalo z "mladičkých" nevojáků, starých v rozmezí 16-19 let. Nejstaršímu bylo pak 66. Šestáctiletí byli čtyři. Většinou se jednalo pro přílišnou slabost c. k. armádou neodvedené chlapce proto nevojác.
Hlavně ti námořníci u Ostřihomi, o těch jsme se bavili v mé práci o našich říčních námořnících, kterou jsi tak prima doplňoval. Nemám co dodat, takže budu mlčet.
Tak ti se mi také moc líbí, a líbí se mi natolik, že asi takto http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=381 ... 72#p226072 :wink:
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Obsazení Petržalky, 14. srpna 1919. Část II.

Příspěvek od jarl »

S tou malárií na území Československa jste mě vážně překvapili. Nevíte jestli měla k jejímu potlačení naše armáda nějaké hygienické předpisy a jak se vlastně ta nemoc tehdy léčila?
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
riho
rotný
rotný
Příspěvky: 98
Registrován: 8/2/2013, 08:35

Re: Obsazení Petržalky, 14. srpna 1919. Část II.

Příspěvek od riho »

Ďakujem za zaujímavé čítanie Zemakt. Pár poznámok.
Pravou stranou Dunaja je Petržalská a nie Bratislavská, určuje sa to vždy v smere toku. Takže český vojaci obsadili ľavý breh a maďari držali pravý.
Ostrov Kasmacher sa dnes volá Sihoť.
A na koniec, za pol hodiny z Koliby do Karlovky? To bežali? Nemá tam byť z Devínskej Kobyly?
Obrázek

Memento Mori
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11466
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Obsazení Petržalky, 14. srpna 1919. Část II.

Příspěvek od Zemakt »

Dále se na akci podílel II/108 ppl. (Jičín)
Při psaní článku jsem marně pátral po informacích ozřejmujících původ tohoto praporu a teprve až nyní mohu něco přihodit do placu. Onen druhý prapor 108 pěšího pluku byl de facto III/74 ppl. z Jičína. Nové označení respektive dočasné označení bylo praporu přiděleno během jeho předisponování k nově se formujícímu 108 ppl., 17. brigády, která působila v rámci 9. pěší divize, armádního sboru generála Podhajského o kterém jsem se ve článku párkrát otřel. Ony dvě divize sboru se vlastně ve své podstatě skládaly z takového "galimatiáše" jednotek, postavených mateřskými náhradními prapory z různých míst Čech a Moravy.

V těch několika málo pracích věnujícím se bojům na Slovensku, je "Podhajského sbor" často označován jako onen pomyslný jazýček na vahách, nebo alespoň to na mne tak působí. Nicméně není nutné stále nosit růžové brýle:

Plánovaná bitevní sestava armádního sboru:

- velitelství armádního sboru
- tel. četa
- jezdecký roj
- oddíl polního četnictva
- děl. velení armádního sboru
- 10. děl. pluk (6 baterií)
- 3. děl. pluk (3 baterie)
- fr. děl. pluk (9 baterií)
- fr. děl. pluk (9 baterií)
- fr. děl. pluk (9 baterií)

8. divize
- velitelství divize
- štábní setnina
- jízdní štábní četa
- voz. odd. pro velitelství divize
- tel. setnina
- polní pošta

- 15. brigáda
- 103 ppl. (3., 8. pr., 25. stř. pr.)
- 104 ppl. (81., 99. pr., 14. stř. pr.)
- 16. brigáda
- 105 ppl. (54., 93. pr., 13. stř. pr.)
- 106 ppl. (21., 98. pr., 30. str. pr.)

- 1. esk. 10. drag. pl.
- 6. děl. pluk (pět baterií)
- žen. setnina (2x) 6. pr.
- prac. setnina (2) 13. stř. pr., 5. mysl. pr.
- letecká setnina

- voz. velitelství 8. div.
- náhr. voz. setnina 8. div.
- zásobovací kolona 8. div.
- hospodářský úřad 8. div.
- polní pekárna 8. div.
- polní nemocnice
- polní autokolona

9. divize
- velitelství divize
- štábní setnina
- jízdní štábní četa
- voz. odd. pro velitelství divize
- tel. setnina
- polní pošta

- 16. brigáda
- 107 ppl. (18., 94. pr., 10. stř. pr.)
- 108 ppl. (36., 74. pr., 11. stř. pr.)
- 17. brigáda
- 109 ppl. (11., 88. pr., 12. stř. pr.)
- 110 ppl. (75., 91. pr., 29. stř. pr.)

- 2. esk. 2. jizd. stř. pl.
- 5. děl. pluk (pět baterií)
- žen. setnina (2x) 5. pr.
- prac. setnina (2) 11. stř. pr., 12. stř. pr.
- letecká setnina

- voz. velitelství 9. div.
- náhr. voz. setnina 9. div.
- zásobovací kolona 9. div.
- hospodářský úřad 9. div.
- polní pekárna 9. div.
- polní nemocnice
- polní autokolona

Jak je z výše uvedeného patrné, na papíře vypadal sbor velmi dobře. Za povšimnutí rovněž stojí přítomnost letecké setniny u každé z divizí. Nicméně papír snese všechno, což platí dnes a platilo to i téměř před sto lety. Neduhům, které provázely jednotky v první linii nebyl ušetřen ani nově budovaný armádní sbor. A ono se vlastně není ani čemu divit, když veškerá "moderní" dosažitelná výzbroj směřovala okamžitě k jednotkám na Slovensku. A tak v cca polovině července byla celá 9. divize vyzbrojena něm. Mausery vz.98, ovšem bez bodáků. U 8.divize to pak byl mix veškerého možného: Mausery, "Mexikánky", "Vintovky" téměř celá modelová řada od Mannlichera, rumunské pušky, italské pušky a nesmím opomenout "Werndlovky". Na druhou stranu, mužstvo bylo ošaceno relativně dobře.

Těžko soudit jaká byla bojová hodnota sboru o měsíc dříve, v době kdy se bojovalo u Levic a kdy se s ním již počítalo pro finální útok ke kterému nedošlo. Na druhou stranu s výše uvedenými problémy se kromě legionářů potýkaly snad všechny jednotky domácího vojska a šlo to. Pravděpodobně by vše zlomila nově vzniklá početní převaha na československé straně kdy Maďaři byli již prakticky bez záloh. Početní stav sboru k 21.7.1919 činil 766 důstojníků a 21 190 členů mužstva.
A na koniec, za pol hodiny z Koliby do Karlovky? To bežali? Nemá tam byť z Devínskej Kobyly?
Riho, opravil jsem vše, až na tu Kolibu. Zde nevím, Slaměná bouda je uvedena v kronice pluku. Na netu to v současnosti vypadá jako nějaká knajpa, netuším a nechám si klidně poradit.
Naposledy upravil(a) Zemakt dne 29/11/2015, 11:32, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Obsazení Petržalky, 14. srpna 1919. Část II.

Příspěvek od Pátrač »

Zdravím, jelikož jsi se kolego dotkl mého oblíbeného generála a to Aloise Podhájského, něco málo bych doplnil k jeho plánovanému, ale nerealizovanému nasazení jako velitele 8. sboru na Slovensku proti Maďarům.

Ale napřed: Děkuji za sestavu sboru, neznal jsem ji a tak jsem rád, že jsi sehnal a dal sem. :up:

Že má byt nasazen na Slovensku vojskové těleso v síle sboru byla už v květnu 1919 plná shoda, ale to, že bylo rozhodnuto, že mu bude velet zrovna Podhájský, bylo pro velitele francouzské vojenské mise generála Pellého krajně nemilé překvapení. Pellé a celá jeho mise se proti tomuto záměru rozhodně postavili. Mělo to dva důvody.

Primo: nedokázali akceptovat fakt, že jejich předchozí nepřítel bude snimi sedět u jedněch štábních map

Secundo: předpokládali, že sboru bude velet francouzský generál

Tertio: najdou se lidé, co tvrdí, že to bylo prot, že si nepřáli aby nějaký bývalý rakušák dokázal to, na čem si zatím oni a jejich předchůdci vylamovali zuby, ale tomu moc nevěřím

Ale plukovník Husák a nakonec i Masaryk trvali nasvém a bylo rozhodnuto. Fakt je, že do zámyslu zformovat a nasadit sbor na Slovensku bojovalyrychle složené a secvičené brigády a divize. Do června 1919 bylo v naší armádě zformováno 8 divizních velitelství a nyní byla tvořena další dvě pro divize nového sboru.

Velitelství sboru bylo organizováno v Napajedlech. Původně sbor mě mít:
24 pěších praporů v osmi pěších plucích
33 dělostřeleckých baterií v čtyřech lehkých dělostřeleckých plucích a třech hrubých dělostřeleckých oddílech
Tedy ve dvou divizích a skupině sborového dělostřelectva.

Dle všehoto byl nesmírně náročný úkol. Chybělo úplně všechno - pušky, pistole, kulomety, děla, povozy a vše, co takový kolos potřebuje. Ale přece jen se dařilo vše zajistit. Hlavně chybělo dělostřelectvo.

Nakupovalo se kde bylo možn ale Francie viděla v těchto dodávkách možnost jak se zbavit opotřebované výzbroje. První dodávku Podhájský vrátil jako nepoužitelný šmejd, z dalších přejímek byl vyloučen, ale při požívaní této výzbroje došlo opakovaně ke katastrofám daných opotřebením hlavní a závěrů děl, že naonec byly tyto dodávky zastaveny.

Já osobně nevěřím tommu, že by sbor byl složen, vycvičen a vyzbrojen dříve než koncem roku 1919. Díky tomu že Rumunům se ve válce proti Maďarů dařilo , nebylo teba sbor nasadit. Sbor který nikdy nebyl prohlášen za bojeschopný byl rozpuštěn 11. října 1919.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11466
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Obsazení Petržalky, 14. srpna 1919. Část II.

Příspěvek od Zemakt »

V sestavě sboru jsem doplnil známá číselná označení jednotek, což jsem zprvu z přirozené lenosti neučinil.
Primo: nedokázali akceptovat fakt, že jejich předchozí nepřítel bude snimi sedět u jedněch štábních map

Secundo: předpokládali, že sboru bude velet francouzský generál

Tertio: najdou se lidé, co tvrdí, že to bylo prot, že si nepřáli aby nějaký bývalý rakušák dokázal to, na čem si zatím oni a jejich předchůdci vylamovali zuby, ale tomu moc nevěřím
Vzhledem k tomu, že většině divizí veleli francouzští generálové, které si Pellé pro jejich kvality osobně vybral, přijde mi logická jeho snaha o pověření velením vyššího armádního celku rovněž francouzem. V této věci asi není třeba hledat nějaké kontroverznosti, ale selský rozum. Každý člověk se prvoplánovitě obklopuje lidmi, které zná, ke kterým má důvěru, zná jejich schopnosti, apod.. Zrovna tak nelze opominout otázku jazyka.
Já osobně nevěřím tommu, že by sbor byl složen, vycvičen a vyzbrojen dříve než koncem roku 1919. Díky tomu že Rumunům se ve válce proti Maďarů dařilo , nebylo teba sbor nasadit. Sbor který nikdy nebyl prohlášen za bojeschopný byl rozpuštěn 11. října 1919.
V rozsahu plánované sestavy zcela určitě. Nicméně kvalitativní posilování probíhalo velmi rychlým tempem, přičemž již v polovině srpna 1919 byla osmá divize kompletně přezbrojena fr. puškami vč. bodáků. Bohužel z celkem 192 systemizovaných kulometů obou divizí, nebyl k výše uvedenému datu ve stavu ani jeden!
něco málo bych doplnil k jeho plánovanému, ale nerealizovanému nasazení jako velitele 8. sboru na Slovensku proti Maďarům.
Zde bych se rád zeptal na označení 8. sbor? Zatím jsem narážel pouze na armádní sbor či armádní sbor Podhajského, apod.. Díky.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Odpovědět

Zpět na „Pozemní vojsko“