Čs. výzvědný oddíl, aneb „čs. speciálové“ v bojích o Slovensko
Co svět světem stojí, jsou dějiny válek nerozlučně spjaty s dějinami různorodých diverzí, diverzantů či diverzních jednotek. Jazykem jednadvacátého století populárně nazývaných „speciálové“. Oporu ve svém tvrzení mohu nalézt v mnoha historických dokumentech nebo archiváliích napříč epochami. Vždyť, vzpomeňme třeba na Trojského koně či zde na Palbě uveřejněný Parmezánův článek z období Prusko-rakouské války. O to více však překvapí ta skutečnost, že vojenskou jednotkou naplňující svým určením význam definice diverzní, disponovala i v křečích se rodící armáda Republiky Československé.
Stržený most u Sv. Štefana na 139 km železniční tratě. Na opětovném zprovoznění mostu měla zásluhu zejména 2. a 6. železniční setnina.
Přibližně ve druhé polovině června 1919, tedy v období kdy v bojích na Slovenku dostávala čs. armáda od Maďarů do slova a do písmene na frak, se blížila k finální realizaci zajímavá myšlenka majora Rudolfa Smetánky1). Obsahem onoho Smetánkova nápadu byla existence jednotky, jejíž primárním určením bylo rozpoutat v týlu postupující rudé maďarské armády malou diverzní válku.
1) Mjr. Rudolf Smetánka (1887-1958). Narozen v Trojovicích u Chrudimi, původní profesí dělostřelec, později štábní důstojník na italské frontě. Po přihlášení do čs. vojska působil ve štábu legionářského armádního sboru. V lednu 1919 se stal přednostou operačního oddělení Vrchního velitelství čs. vojsk na Slovensku. Od února působil na MNO. Po válce se stal náčelníkem štábu 4. a 1. pěší divize. Do penze odešel v roce 1923, nicméně dále zůstával politicky činným. V roce 1935 se stal poslancem Národního shromáždění za Československou stranu národně socialistickou. Během mnichovských událostí působil jako přednosta zpravodajského oddělení u štábu I. sborové oblasti. Po okupaci zbytku Československa opustil R. Smetánka vlast, aby zakotvil u čs. armády ve Francii respektive V. Británii, kde působil jako člen Státní rady a branného výboru. Po návratu do osvobozeného Československa se v březnu 1945 stal velitelem Vojenského ústavu vědeckého, pozdějšího VHÚ. V únoru 1947 byl povýšen na brigádního generála, aby o dva měsíce později byl přeložen do výslužby. Na základě únorových událostí následujícího roku byl Rudolf Smetánka donucen k druhé emigraci do zahraničí, z které se však již nevrátil.
V dané době vcelku atypický oddíl o přibližné velikosti praporu se měl skládat z několika nepočetných, ale velmi pohyblivých skupin. Tyto se pak měly soustředit na menší, na různých místech se nacházející vojenské cíle v podobě nádraží, mostů, telefonních linek, apod.. Důsledné uplatňování taktiky „udeř a zmiz“ podpořené pro tento způsob bojové činnosti výbornými topografickými poměry Slovenska, mělo následně zasévat do týlů maďarské rudé armády nejistotu a zmatek. Primární činnost výzvědného oddílu však měla spočívat v přepadech nepřátelských zásobovacích trénů. Překvapivé údery následované rychlým přesunem do jiného působiště, tak měly v samému důsledku pomoci vázat nemalé maďarské síly, které by jinak našly uplatnění na frontě.
10. června 1919 předložil mjr. Smetánka svůj detailně rozpracovaný koncept vrchnímu veliteli čs. armády francouzskému divisnímu generálovi Pellému a ten jej bez větších okolků schválil. K následnému sestavování oddílu bylo přikročeno neprodleně, přičemž jako místo byly určen vojenský tábor v Milovicích. Výběr vhodných kandidátů probíhal, jak je ostatně u jednotek podobného ražení obvyklé, na základě dobrovolnosti. Nemalý důraz byl rovněž kladen na fyzickou zdatnost a charakterové vlastnosti (odvaha).
Příčinou strhnutých silničních přemostění, musela doprava za citelného zdržení silně improvizovat. Zde most, spíše zbytky mostu přes Vláru.
________________________________________________________________________________________________________________________________________________
"Ordre de Bataille" čs. výzvědného oddílu, 23. června 1919:
mjr. R. Smetánka, npor. franc. Legie K. Trska
- pěší četa (obvod ZVV Praha)
- pěší četa (obvod ZVV Praha)
- pěší četa (obvod ZVV Brno)
- pěší četa (obvod ZVV Brno)
- kulometná četa
- jezdecká četa (2. střelecký pluk, Vysoké Mýto)
- speciální četa (dělostřelci, telegrafisté, ženisté, řidiči, apod. z obvodu ZVV Čechy)
Celkem: 200 bodáků, 30 jezdců, 4 TK. Za účelem co nejlepší pohyblivosti a rychlosti přesunu, dominovaly na rozdíl od tehdy běžné praporní vozby v oddílovém trénu soumaři.
________________________________________________________________________________________________________________________________________________
Krátce před ukončením intenzivního výcviku a odjezdem do pole, obdrželi příslušníci výzvědného oddílu nové „americké“ uniformy vz. 19 doplněné baretem francouzského střihu2).
2) Svízelná výstrojní situace nově se tvořící čs. armády byla kompetentním osobám MNO velmi dobře známa již od samého počátku jeho existence. Ať už to bylo díky prosincové výzvě generála Piccioneho, či pouhým vnímáním neuvěřitelného mixu starých R-U stejnokrojů různých odstínů, italských/italských domobraneckých či francouzských uniforem, všem muselo být jasné, že takto to dále nejde. Prvním krokem na cestě k definitivnímu řešení se stala již v druhé polovině ledna 1919 MNO svolaná „Konference o uniformování čs. vojska“. Na konferenci byli přizváni zástupci jednotlivých zainteresovaných ministerstev, zejména pak představitelé ministerstva financí a obchodu. Výsledkem jednání se následně stal společný konsenzus na velkorysé objednávce uniforem amerického střihu v barvě khaki. Bohužel aktuální finanční situace státu žádala směrovat toky financí do jiných, urgentnějších oblastí, takže nové uniformy musely ještě chvilku počkat. Nicméně o premiéru v bojích na Slovensku nové stejnokroje vz. 19 stejně nepřišly, přednostně jimi byly vybavování sokolské prapory pluků SS. Přestože v pozdějších letech nebylo dovážených amerických uniforem nikdy dost, díky svému sportovně laděnému střihu se staly vděčným objektem černého trhu. Pořízení nových amerických uniforem však nebyla žádná láce. V armádních prodejnách byla cena pro gážisty stanovena ve výši: blůza 309,-Kč, kalhoty dlouhé nebo tzv. kolenky 200,-Kč, ovinovačky 33,-Kč a pár obuvi za 258,-Kč. Jako pokrývka hlavy ke stejnokroji vz. 19 byl předepsán baret francouzského střihu v barvě khaki. K celkové náhradě donášených R-U uniforem však došlo až koncem roku 1920.
"Makáči" od 7. železniční setniny
Dne 23. června 1919 dorazil výzvědný oddíl v novotou vonících uniformách do Levoče. Z tohoto místa měl následně zahájit svoji bojovou činnost směřovanou do týlu maďarského uskupení, operujícího západně od Košic v prostoru Obyšovce – Margecany. Ovšem jak je obecně známo dne 24. června došlo mezi oběma soupeřícími stranami k příměří a na ostrou akci již nedošlo. Přesto byl oddíl v přímé podřízenosti armádního velení ponechán na Slovensku. Dne 5. července došlo k změně dislokace, kdy Levoča byla nahrazena Košicemi a zároveň došlo k předání velení mjr. Smetánky npor. franc. legie Trskovi. Chvíli po té se novým posádkovým městem čs. výzvědného oddílu stal Prešov.
Krátce po skončení bojů o Slovensko se přilehlé okolí Prešova, zejména pak lesy slovensko-polského pohraničí doslova hemžily značným počtem vojenských zběhů, ať té či oné národnosti. Tito pak ve své zoufalé situaci a v úporné snaze zabezpečit si alespoň základní životní potřeby obtěžovali vesnické obyvatelstvo. A právě k eliminaci těchto dezertérů spočívající v jejich chytání a shromažďování byl námi sledovaný oddíl v této oblasti předurčen. Jistě pak nikoho nepřekvapí, že v této práci našla nejlepšího využití jezdecká četa. V Prešově samotném oddíl konal tehdy běžnou posádkovou činnost, tedy strážní a pořádkovou službu. V této době také došlo k rozčlenění oddílu na tzv. českou a moravskou setninu.
Při ústupových bojích čs. armády docházelo i k takovýmto situacím.
Dne 24. července 1919 došlo k přemístění celého oddílu do Mukačeva, kde byl zařazen do pohraniční služby na slovensko-rumunské hranici v úseku u Berehova. Na Podkarpatské Rusi oddíl zůstal až do poloviny následujícího měsíce, kdy 19. srpna 1919 byl převelen na Těšínsko. Zde byl jako součást armádní zálohy ubytován v Lazích u Orlové. Dne 26. června 1919 oddíl přebírá od 2. setniny 1. domobraneckého praporu úsek demarkační linie Orlová – Rychvald, přičemž tak mění místo dosavadního ubytování za Porubu.
Pohraniční služba na stále neklidné demarkační čáře, kde se pro výstřel nechodilo příliš daleko, skončila čs. výzvědnému oddílu dne 8. října 1919. Tento den byl oddíl stáhnut do Radvaně, aby zde došlo 27. října 1919 na základě výnosu MNO č.j. 40297/1919 k jeho rozpuštění. Předisponováním jednotlivých příslušníků zpět ke kmenovým tělesům, tak de facto skončil v pravdě jepičí život této jednotky. Jednotky, kterou můžeme dnes vnímat jako jednu z pra, pra předchůdců dnešních českých speciálů.
Zdroje:
Účast dobrovolníků v bojích o Těšínsko a Slovensko v letech 1918-1919, Zdeněk Ježek
Komplikovaná proměna, Jan Solpera
http://www.vojenství.cz
http://www.zsr.sk
http://www.palba.cz
