Dost informací lze už na Palbě při troše snahy najít. Úplný nováček nejsi, ale vysvětlím.
Pátrač napsal na úvod tohoto článku, že na fóru vyvěsil práci o největších zbraních pozemního vojska rakousko-uherské armády.
A v ní jsem naspal, že šlo o druhotný produkt jiné práce, a to o nejmocnějších zbraní Republiky Československé.
Jen to neprolinkoval. A to by se dělal mělo, kvůli SEO, a lepšímu odkazování.
Musíš se podívat do sekce První světová válka - Technika - Pěchotní výzbroj a dělostřelectvo
A tam je téma
Nejtěžší pozemní zbraně rakousko-uherské monarchie
Najdeš tam fotky jako první vyrobený a zkompletovaný kus 38 cm houfnice M.16, se jménem „
BARBARA“.
V dubnu 1916 proběhlo nastřelení druhé smluvené zbraně, nazvané „
GUDRUN“.
Generátorový vůz přepravuje hlavňový vůz s hlavní Barbary na první místo dislokace po horských cestách.
Celkem bylo vyrobeno 11 kusů 38cm houfnice M.16, jiné zdroje uvádí:
V době zhroucení Rakouska- Uherska bojovalo na frontách dokonce deset zbraní.
A pak se píše:
Z obavy, aby se děla nedostala v poválečném chaosu do nesprávných rukou, došlo na nátlak dohodových mocností bohužel k jejich sešrotování.
Část výroby 38cm houfnic se z kapacitních důvodů přesunula také do pobočného závodu Škodovky v uherském Rábu.
Tam se nejméně dvou zbraní zmocnila v roce 1919 rumunská armáda. Jednou z těchto zbraní byla legendární Gudrun, která se tam zřejmě nacházela v opravě.
V sousedním Rakousku zůstala zachována 38 cm houfnice č 6, která se stala exponátem Vojenského historického muzea sídlícího ve vídeňském Arzenálu.
Zdroj:
delostrelectvocsarmady1918-1939.estranky.cz
To byl konec, žádné další kusy 38 cm houfnice se už po válce nevyráběly, a tím pádem nebyly ani ve výzbroji Československé armády!
A co dál bylo....
Generátorový vůz se značil "Artillerie-Generatorwagen M.16".
Samotný generátorový vůz měl dva elektromotory po 11 kW. Byly umístěny na zadní nápravě v každém kole s dvoumontáží.
Je to neuvěřitelné, ale i takto měl na háku generátorový vůz tah 37 tun.
To napsal Pátrač v následné diskusi na druhé stránce.
Pokud se dohrabu k těžkému dělostřelectvu armády První republiky tak tam budou další zajímavé fotky a dokonce celé řazení přepravy 24 cm kanónu M.16 včetně doprovodných železničních vozů při přepravě po kolejích.
Další detaily má zde.
viewtopic.php?p=269306#p269306
Generátorový vůz dodával potřebný proud, zajišťoval brzdění, řízení, regulaci rychlosti a osvětlení. Porsche ohledně řízení vedených vozů nic nevymýšlel a prostě součástí přední části vedeného vozu bylo prachsprostě obyčejné oje.
Otázka je zdali byly stejné generátorové vozy a motorové vozy, když se jednalo o vzor M16.
V muzeu Bukurešti je „GUDRUN“ včetně všech generátorových vozu i když nejsou vystaveny na placu.
S čím stejný? No s 38cm houfnicí ne, když jí neměla armáda První republiky ve výzbroji. Jinak B-E vlaky stejný víceméně byly, vozy se také používaly pro dopravu zvonů na opevnění.
Česká zbrojovka Škoda Plzeň měla podíl ve společnosti Austro-Daimler, která vyráběla vozy. Tato fúze trvala až do skončení první světové války v roce 1918. Do té doby v automobilce Austro-Daimler vyrobili přibližně 150 vojenských tahačů.
V československé armádě bylo ve 20. letech ještě 32 benzinovo-elektrických vlaků, ale asi méně tahačů, a více lokomotiv.
Zdroj: VOJENSKÁ VOZIDLA - Albatros Media.
Ale pokud máš na mysli 24cm těžký kanón vz.16, tak ten měl stejný generátorový vůz jako 38 cm dělo.
Pátrač napsal, že jen jeden původní kus měla sama Škodovka, a další byly vyrobeny pro 42cm houfnici, ale měly jiné některé díly, jako třeba kola. Ale čs. armáda měla zřejmě těch vozů dostatek.
Součástí kontraktu bylo i dodání příslušných benzino-elektrických vlaků, které byly pro dopravu děl nezbytné. Škodovka disponovala pouze jedním generátorem a protože tato vozidla nevyráběla, musela je objednat v Rakousku u firmy Daimler.
Generátory výrobce vybavil už moderními hliníkovými písty místo původních litinových. Byla stanovena zajímavá podmínka pro převzetí. Polovina souprav musel do Plzně dorazit vlastní silou po silnicích a cestách a druhá polovina naopak po kolejích poháněna generátory. Lepší zkoušku provozuschopnosti nelze vymyslet.
Na počátku roku 1940, byly kanóny M.16 přiděleny 84.pluku těžkého dělostřelectva. Šest kanónů tvořilo výzbroj tří baterií jeho druhého oddílu.
Němci provedli na vozidlech několik úprav,
z nichž nejdůležitější bylo nahrazení původního gumového oráfování vzduchokomorovými obručemi Matador.
Z důvodu plánované invaze do Británie se kanóny přesunuly na mys Cap Gris Nez nedaleko Calais, poté na východní frontu.
Jsou tam fotografie - 24 cm těžký kanón vz.16 (t) při ostřelování Leningradu v listopadu 1941.
Zajímavá kořist: lafetový a hlavňový vůz ex československého 24 cm těžkého kanónu vz.16 ukořistěné Rudou armádou v roce 1944.
Němci mohli používat také jiné tahače, asi polopásy SdKfz 8 pro 21cm děla z první války, a pro 24cm nejvýkonnější SdKfz 9 FAMO.
Tanky
Tiger tahají klidně i dva tahače, ale to by bylo zase jiné téma.