Barbetové bitevní lodě třídy Jekatěrina II.

Moderátoři: jarl, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Barbetové bitevní lodě třídy Jekatěrina II.

Příspěvek od jarl »

Barbetové bitevní lodě třídy Jekatěrina II.
Obrázek
Ruská Černomořská flotila dlouhodobě soupeřila o nadvládu nad tímto mořem s tureckým loďstvem, které se však nikdy nedokázalo v boji proti ruským lodím výrazněji prosadit. Situaci změnila až krymská válka vedená v letech 1853 až 1856, kdy ruské loďstvo sice porazilo Turky u Sinopu, ale nakonec pro ně tento konflikt skončil katastrofou, neboť do něj zasáhla i Velká Británie a Francie, jejichž válečné flotily vpluly na Černé moře a spojenecká vojska dobyla Sevastopol. V Sevastopolu bylo potopeno téměř celé zdejší válečné loďstvo, jehož obnova v původní síle nyní nebyla možná, protože Pařížská mírová smlouva Rusům na Černém moři zakazovala stavbu větších válečných lodí a Rusko její ustanovení dodržovalo až do roku 1870, kdy využilo oslabení Francie, která se dostala do války s Pruskem, a smlouvu vypovědělo. Ani to však automaticky neznamenalo okamžité posílení Černomořského loďstva, jelikož Rusko v té době trpělo nedostatkem financí a Admiralita upřednostňovala posilování Baltické flotily. Proto byla v 70. letech 19 století postavena pouze dvě obrněná plavidla určená pro službu na Černém moři nazvaná NOVGOROD a VICE-ADMIRAL POPOV, která se však pro službu na širém moři vůbec nehodila a mohla sloužit pouze k obraně pobřeží.

Slabost Černomořského loďstva se projevila v roce 1877, když vypukla další válka s Tureckem, které vlastní válečné loďstvo v 60. a 70. letech velmi posílilo a nyní mělo nad svým rivalem jasnou převahu. Proto si v této válce zachovalo námořní nadvládu a Rusko bylo v podstatě odkázáno pouze na použití malých torpédovek, jež pod velením poručíka Makarova zaznamenaly určité úspěchy. To v konečném důsledku potvrdilo slabost ruské flotily, která se nemohla odvážit souboje s hlavními nepřátelskými silami, jež si však počínaly natolik pasivně, že Rusové přesto mohli po moři přepravovat námořní transporty s vojáky a vojenským materiálem.

Obrázek
Makarov během rusko-turecké války

Nedůstojná role, jíž Černomořská flotila během války v letech 1877 až 1878 sehrála, prokázala nedostatečnost zdejších námořních sil, takže bylo rozhodnuto o jejich posílení. V roce 1882 byl schválen dvacetiletý plán dalšího rozvoje ruských námořních sil, který sice i nadále preferoval posilování Baltické flotily, ale zároveň se v něm už počítalo i s vyčleněním více než 67 miliónů rublů určených na stavbu osmi bitevních lodí a dvaceti torpédovek pro službu na Černém moři. Ruské loděnice však měly minimum zkušeností se stavbou větších válečných lodí, takže NTV (Námořní technický výbor; rusky Morskoj techničeskij komitět-MTK) sestavil komisi, která měla v zahraničí vybrat vhodná plavidla, jež by se stala předlohou pro stavbu nových bitevních lodí pro Černomořskou flotilu.

Členy této komise se stali i známí lodní konstruktéři Kutějnikov a Subbotin. Padlo množství návrhů, ale nakonec bylo rozhodnuto doporučit jako vhodné prototypy britskou bitevní loď AJAX a francouzský CAIMAN. Avšak na naléhání admirála Šestakova se při konstrukci černomořských obrněnců mělo vycházet především z konstrukce ruské věžové bitevní lodě PETR VELIKIJ. Posléze však velení námořnictva zohlednilo negativní zkušenosti britského loďstva s použitím věžových bitevních lodí při bombardování Alexandrie a popisovaná plavidla se bitevní lodi PETR VELIKIJ příliš nepodobala.

Obrázek
Inženýr Kutějnikov

Koncem roku 1883 bylo rozhodnuto začít připravovat realizaci tří obrněnců o výtlaku 9990 tun, dosahujících rychlosti 14 uzlů a vyzbrojených šesti děly ráže 305 mm umístěných v otočných barbetách. Jména nových jednotek zněla: JEKATĚRINA II., ČESMA a SINOP a o realizaci se postarala loděnice v Nikolajevu a loďařská společnost ROPiT v Sevastopolu. Jejich stavba započala roku 1883 a do služby vstupovaly v letech 1888 až 1889. Ovšem ještě před jejich dokončením bylo rozhodnuto o vzniku čtvrté jednotky nazvané GEORGIJ POBĚDONOSEC, kterou postavila loděnice v Sevastopolu, jež se osvědčila při stavbě lodí ČESMA a SINOP. Původně se měla čtvrtá bitevní loď od svých starších sester v mnoha ohledech odlišovat, ale nakonec vzniklo takřka totožné plavidlo, což znamená že Rusové úmyslně rezignovali na modernizaci původního projektu, díky čemuž vlastní stavba proběhla v nevídaně rychlém tempu (od dubna 1891 do listopadu 1893).

Bitevní lodě třídy JEKATĚRINA II. dosahovaly maximální délky 103,47 m, šířky 21,03 m a ponor činil 8,5 m, zatímco výtlak jednotlivých plavidel se pohyboval od 11 032 tun (GEORGIJ POBĚDONOSEC) do 11 396 tun (ČESMA). Lodní trupy byly z oceli a dělily se na čtrnáct základních vodotěsných sekcí. Zdaleka nejnápadnějším prvkem lodní architektury se stalo vyvýšené středolodí, kde byla umístěna kasemata hruškovitého tvaru, nad níž se ještě nalézaly mohutné nástavby. Ve středolodí se tyčily i dva komíny a jeden bojový stožár opatřený marsem. Nad palubu ústily ventilační roury a podél boků se nalézaly lodní jeřáby a početné čluny, mezi nimiž nechyběly ani dvě parní barkasy. Na přídi se nacházely kotvy a nechyběly ani dva reflektory (GEORGIJ POBĚDONOSEC nesl tři).

Obrázek
Plánek bitevní lodě Jekatěrina II.

Pancéřování pro první tři plavidla dodala britská ocelárna Camel sídlící v Sheffieldu a jednalo se o kompaundní ocel, kdežto nejnovější GEORGIJ POBĚDONOSEC dostal moderní pancíře z Kruppovi oceli. Podle původního projektu měl být hlavní boční pás pouze ve středolodí a jeho tloušťka měla dosahovat hodnoty 451 mm, ale nakonec převážil názor, že bude účelnější protáhnout tento pás tak, aby chránil lodní boky po celé délce. Skládal se ze dvou nad sebou položených segmentů rozdílné síly a jeho šířka byla 2,4 m. Nejsilnější byl pochopitelně ve středu, kde síla horního segmentu činila 406 mm (dolního 152 mm) a postupně se směrem k přídi a zádi zeslaboval na 305 mm (spodní část na 127 mm), 254 mm (spodní část také na 127 mm) a 203 mm (spodní část 103 mm). Nad tímto pásem se nalézal ještě jeden, jenž měl tloušťku 305 mm a ukončovaly jej přepážky silné 254 mm (na přídi) a 229 mm (na zádi). Tento pás se táhl pouze ve středolodí a byl široký 2,5 m.

Patřičnou ochranu dostala i kasemata, jejíž stěny měly tloušťku 305 mm. Naproti tomu pancéřování barbet bylo patrně slabší. Anglické a české zdroje sice uvádějí jeho sílu rovněž 305 mm, ale pravděpodobně byla těžká děla chráněna pouze pancíři silnými od 38 do 63,5 mm, ale zde nelze dojít k jednoznačnému závěru, neboť je možné, že se tento údaj vztahuje pouze na otočné kopule a barbety opravdu chránil pancíř silný 305 mm, třebaže se tato možnost zdá méně pravděpodobná.

Obrázek
Schéma pancéřové ochrany

Důležitou součástí pasivní ochrany se stala i pancéřová paluba, která byla ve středolodí silná 63 mm (zde tvořila střechu kasematy) a v ostatních částech 57 mm Nezapomnělo se ani na ochranu velitelských věží, které měly stěny silné 152 mm (JEKATĚRINA II.), 203 mm (ČESMA) a 229 mm (SINOP a GEORGIJ POBĚDONOSEC). K ochraně plavidel přispívaly i uhelné bunkry, dvojité lodní dno, protitorpédové sítě a systém vodotěsných komor, kterých bylo celkem 145. Pokud by došlo k vniknutí vody do podpalubí, byl k disposici systém čerpadel, která dokázala vypumpovat celkem 113 tun vody za minutu. Bohužel díky změně projektu se zvýšila hmotnost pancířů na 3102 tun, díky čemuž se hlavní pás ocitl z větší částí pod čarou ponoru, ale přesto lze konstatovat, že pancéřová ochrana odpovídala požadavkům kladeným na soudobé bitevní lodě a lze jí hodnotit jako poměrně kvalitní.

Obrázek
Vpravo a dole dva zamítnuté návrhy na rozmístění osmi děl ráže 305 mm

Základem výzbroje jednotek třídy JEKATĚRINA II. se stalo šest děl ráže 305 mm. Během stavby se sice objevily dva návrhy na zvýšení počtu těchto zbraní na osm, které však byly zamítnuty, třebaže jeden z těchto projektů byl velmi pokrokový, jelikož navrhoval umístění všech těžkých děl v podélné lodní ose, což by umožňovalo jejich použití v boční salvě. Nakonec však zůstalo u původního návrhu a všechny jednotky nesly šest těžkých děl usazených ve třech barbetách. Zadní se nalézala v podélné lodní ose, takže tato děla měla široký palebná odměr, díky němuž mohla střílet nejenom do stran, ale i směrem vzad, zatímco přední barbety umístěné vedle sebe umožňovaly použití v boční salvě pouze polovině zbraní.

JEKATĚRINA II. a SINOP používaly děla ráže 305 mm o délce hlavně 30 ráži. Několik jich dodal Krupp, ale většina již byla vyrobena v domácí zbrojovce Obuchov. Jejich hmotnost dosahovala 50,6 tun, vystřelované projektily vážily 331,7 kg a dostřel se při maximální elevaci pohyboval kolem 10 km. Průraznost protipancéřových granátů proti železným plátům činila 186 mm na vzdálenost jedné námořní míle. ČESMA a GEORGIJ POBĚDONOSEC nesly novější zbraně o délce hlavně 35 ráží, jež vážily 56 tun a průraznost jejich projektilů na stejnou distanci dosahovala hodnoty 280 mm. Primární děla umístili lodní konstruktéři do otočných hydraulicky ovládaných barbet o hmotnosti 157 tun, které dodaly výrobci Metalličeskij závod (ČESMA a SINOP), Putilovský závod (GEORGIJ POBĚDONOSEC) a britská ocelárna Anderson (JEKATĚRINA II.). Vezenou zásobu střeliva pro každé těžké dělo tvořilo 60 granátů.

Obrázek
Děla ráže 305 mm na bitevní lodi Česma

Nezapomnělo se ani na zbraně střední ráže a každá jednotka nesla sedm děl kalibru 152 mm o délce hlavně 35 ráží. Jedno stálo na zádi v podélné lodní ose a zbytek podél lodních boků (vždy tři na každé straně). Hmotnost těchto zbraní dosahovala 6,3 tun a jejich projektily vážily 54 kg. Dostřel se pohyboval kolem 10 km a v muničních skladech se nacházelo 160 granátů na každé dělo. Na obranu před útoky torpédových plavidel nesly lodě i malorážní dělostřelectvo. Jednalo se o zbraně ráží 47 mm, jichž lodě třídy JEKATĚRINA II. nesly celkem osm a 37 mm, které se tu nalézaly čtyři (na GEORGIJI POBĚDONOSCI deset). Do lodní výzbroje je možné započítat i dvě vyloďovací děla ráže 63 mm.

Všechny popisované bitevní lodě dostaly i sedm nadhladinových torpédometů o průměru 356 mm (tři na každém boku a jeden na zádi). Vezenou zásobu torpéd tvořilo vždy dvacet kusů a na palubě se nalézalo i 65 min, které měly klást malé parní barkasy.

Výzbroj byla poměrně silná a boční salva složená ze čtyř děl ráže 305 mm a čtyř kalibru 152 mm dosahovala hmotnosti 1759 kg, což byla slušná hodnota, ale velkou nevýhodou se ukázalo býti umístění primárního dělostřelectva v příliš malé výšce nad lodní palubou (1,2 m), takže během střelby směrem v podélné ose docházelo k poškozování lodních nástaveb a následky střelby trpěly i obsluhy malorážních zbraní umístěných na marsu. To byla značná nevýhoda, jelikož rozmístění těžkého dělostřelectva bylo koncipováno timto způsobem, aby byla možná silná palbě směrem přes příď.

Obrázek
Výroba barbety pro bitevní loď Česma

Ke změně výzbroje došlo u některých jednotek před První světovou válkou, kdy byla na SINOPU sejmuta všechna děla ráže 305 mm a nahrazena čtyřmi kanony ráže 203 mm o délce hlavně 45 ráží, jež byly instalované do dvou otočných stanovišť umístěných v lodní ose (jedna na přídi a jedna na zádi), které chránily pancéřové kopule. Došlo i k posílení sekundárního dělostřelectva, které nyní tvořilo dvanáct moderních kanonů kalibru 152 mm o délce hlavně 45 ráží. GEORGIJ POBĚDONOSEC také přišel o těžká děla, místo nichž však dostal toliko čtrnáct kanonů ráže 152 mm.

Pohonný mechanismus sestával ze dvou vertikálních dvojčinných parních strojů (na GEORGIJI POBĚDONOSCI a SINOPU trojčinných) o celkovém výkonu kolem 9100 koňských sil (GEORGIJ POBĚDONOSEC 10 600), jež otáčely dvěma lodními vrtulemi. Vezená zásoba uhlí ve výši 870 tun umožňovala při ekonomické rychlosti deseti uzlů doplavbu na vzdálenost asi 2400 námořních mil. Maximální rychlost lodě JEKATĚRINA II dosahovala 15 uzlů, ČESMY pouze 13,5 uzle, kdežto zbývající dvě jednotky se mohly plavit rychlosti až 16 uzlů.

ObrázekObrázek
Kotle (vlevo) a parní stroj použité na lodích třídy Jekatěrina II.

Posádku tvořilo původně 26 důstojníků a 616 námořníků, ale tyto počty jsou pouze orientační a v průběhu služby se u jednotlivých plavidel často měnily.

Obrázek
Posádka bitevní lodě Georgij Pobědonosec

Jednotky třídy JEKATĚRINA II. představovaly ve své době kvalitní válečné lodě, které překonávaly souběžně stavěné barbetové bitevní lodě sloužící v Baltickém loďstvu (IMPERATOR ALEXANDR II., IMPERATOR NIKOLAJ I. a GANGUT), třebaže Velká Británie, Francie a Itálie už tehdy provozovali i silnější plavidla. Nové ruské bitevní lodě měly silnou výzbroj, kvalitní pancíře a uspokojivou rychlost, takže na Černém moři neměly konkurenci, neboť turecké válečné loďstvo se tehdy nalézalo v úpadku a jeho nejsilnější jednotku představovala kasematová bitevní loď MESUDIYE sloužící už od roku 1876, která se s plavidly třídy JEKATĚRINA II. nemohla měřit. Proto lze konstatovat, že uvedením těchto jednotek do služby byl úspěšně zahájen proces obnovení Černomořské flotily jako významné bojové síly, jež nyní byla schopná nejenom zajistit obranu ruského pobřeží, ale mohla se odvážit i operací u tureckých břehů. S tím ostatně ruští plánovači kalkulovali, jelikož mezi potencionální úkoly nových obrněnců patřilo i ostřelování opevnění Bosporu a dalších nepřátelských přístavů, protože akční rádius jim umožňoval obeplout dvakrát celé pobřeží Černého moře bez nutnosti doplnění paliva.

Historie služby bitevních lodí třídy Jekatěrina II.
První tři jednotky vstoupily do služby v letech 1888 a 1889 a po sérii zkušebních testů se zúčastnily cvičných plaveb s ostatními plavidly Černomořské eskadry a na podzim došlo k jejich převelení do rezervy odkud byly vyjmuty až v jarních měsících následujícího roku. Podobná praxe se opakovala i v dalších letech, protože ruské válečné lodě se v činné službě nacházely vždy pouze část ruku, kdy probíhala plavební sezóna a několik následujících měsíců zůstávaly v rezervě. SINOP se stal vlajkovou lodí Černomořské flotily, díky čemuž na jeho palubu zavítaly i významné osobnosti jako řecká královna Olga (roku 1890) a ruská carevna Marie Fjodorovna (roku 1891). Všechny jednotky prováděly každoročně námořní manévry, cvičné střelby a nácviky odrážení nočních útoků torpédových plavidel. V roce 1890 došlo na SINOPU k úmrtí osmi osob, které se v kotelně popálily párou unikající z prasklého parovodu a vlajková loď musela odplout do Sevastopolu k opravě.

Obrázek
Plavidlo třídy Jekatěrina II.

Síla Černomořského loďstva neustále rostla, jak postupně vstupovaly do služby další jednotky (v letech 1892 až 1894 DVĚNADCAŤ APOSPOLOV, GEORGIJ POBĚDONOSEC a TRI SJATITĚLJA ), což dodalo velení námořnictva náležité sebevědomí. Ruské válečné lodě nesměly proplouvat černomořskými úžinami (i když několik speciálních povolení Turci občas udělili), což Rusové chápali jako citelné omezení a v polovině 90. let 19. století si začali pohrávat s myšlenkou násilného obsazení Bosporu. Proto docházelo k nácviku vylodění invazních vojsk, které měly přepravit dopravní parníky z Oděsy, zatímco bitevní lodě měly mezitím zlomit odpor tureckých pevností. Protože bylo zřejmé, že tato akce by pravděpodobně vyvolala válku s Velkou Británií, docházelo i k přípravám na možný protiútok britského loďstva a následné vylodění nepřátelských vojsk poblíž Sevastopolu, podobně jako tomu bylo během krymské války. Všech těchto cvičných akcí se samozřejmě účastnily i všechny čtyři obrněnce třídy JEKATĚRINA II, které stále tvořily jádro zdejších námořních sil.

Obrázek
Česma

Překotný vývoj v této lodní kategorii však způsoboval rychlé zastarávání všech délesloužících jednotek, takže bojová hodnota popisovaných plavidel na přelomu 19. a 20. století silně poklesla. Z tohoto důvodu bylo nutné uvažovat o jejich vyřazení, nebo modernizaci. Proto tři nejstarší plavidla dostala moderní kotle typu Belleville a JEKATĚRINA II a ČESMA i trojčinné parní stroje. To měl být pouze první krok, neboť se plánovalo i jejich přezbrojení moderními děly ráže 305 mm s delší hlavní a plánovala se i výměna dělostřelectva střední ráže. Rovněž původní pancíře měly být nahrazeny kvalitnější Kruppovou ocelí, ale ani jeden z těchto návrhů nebyl realizován pro finanční nákladnost projektu a velkou vytíženost ruských zbrojovek a oceláren, které musely přednostně vyrábět děla a pancíře pro nové bitevní lodě.

Všechny jednotky tedy pokračovaly ve službě aniž by prodělaly větší rekonstrukci a jejich bojová hodnota se po zkušenostech z rusko-japonské války právem jevila jako mizivá a JEKATĚRINA II. a ČESMA byly proto už v roce 1906 vyřazeny z Černomořské flotily a postupně odzbrojeny a zbaveny pancířů. Trup JEKATĚRINY II. byl následně nabídnut k prodeji a v roce 1914 došlo k jeho rozřezání a následně skončil v ruských hutích. ČESMA měla zajímavější osud, neboť se z ní stala cílová loď a byly na ní provedeny experimenty, jež měly prověřit účinnost nových pancířů určených pro bitevní lodě třídy GANGUT a později posloužila i k testům nových dělostřeleckých granátů. Při provádění těchto experimentů jí v roce 1912 rozstřílela bitevní loď JOAN ZLATOUST a poté co její trup usedl na mělčinu se stala ještě cvičným cílem ruských torpédoborců.

Obrázek
Zánik bitevní lodě Česma

Dvě zbývající plavidla zůstávala i nadále ve službě, třebaže se nyní nalézala v záložní eskadře, která měla v případě války plnit pouze pomocné úkoly. GEORGIJ POBĚDONOSEC se v roce 1905 nakrátko připojil ke vzpouře bitevní lodi KŇAZ POTĚMKIN TAVRIČESKIJ, ale carské úřady nad ním brzy opět získaly kontrolu. SINOP se v roce 1907 účastnil oslav konaných při příležitosti třicetiletého výročí od zahájení poslední války s Tureckem, které se odehrály v bulharském přístavu Varna. Později obě plavidla sloužila jako školní lodě pro poddůstojníky, strojníky a dělostřelce. GEORGIJ POBĚDONOSEC byl krátce využíván i jako cvičný cíl pro ponorky.

Protože původní výzbroj už nevyhovovala novým požadavkům, padlo rozhodnutí lodě přezbrojit, což už bylo popsáno výše. SINOP dostal nová děla v roce 1910 a GEORGIJ POBĚDONOSEC o rok později. Poté došlo k jejich přeřazení mezi lodě pro obranu pobřeží a obě střežily vjezd do přístavu v Sevastopolu. Těsně před vypuknutím První světové války musela ruská Admiralita reagovat na aktivity tureckého námořnictva, jež mělo být brzy posíleno o moderní bitevní lodě zakoupené ve Velké Británii. Proto se znovu objevila nutnost zajistit obranu vlastního pobřeží a Černomořské loďstvo pořádalo v roce 1913 velké námořní manévry, při nichž jedna eskadra představovala útočící tureckou flotilu a druhá simulovala protiakci ruského loďstva. SINOP při těchto manévrech sehrál roli moderní turecké bitevní lodě RESADIYE a GEORGIJ POBĚDONOSEC představoval křižníky HAMIDIYE a MECIDIYE.

Obrázek
Georgij Pobědonosec

Následujícího roku vypukla První světová válka a Černomořská flotile musela bojovat s tureckým loďstvem posíleným o německý bitevní křižník GOEBEN a lehký křižník BRESLAU. Vyhlášení války předcházel 29. října 1914 útok německých a tureckých lodí na ruské přístavy. Hlavní základnu v Sevastopolu ostřeloval GOEBEN, jemuž odpověděly pobřežní baterie a několik ran vypálil i GEORGIJ POBĚDONOSEC. Obě lodě pokračovaly i nadále v hlídkové službě v Sevastopolu a na GEORGIJ POBĚDONOSEC se v roce 1916 přesunul admirál Kolčak se svým štábem.

V roce 1917 proběhly v Rusku dvě revoluce a bojeschopnost Černomořské flotily byla vážně ohrožena. Sevastopolu se v květnu 1918 zmocnili Němci a ukořistili zde i lodě SINOP a GEORGIJ POBĚDONOSEC. Ale už v listopadu 1918 bylo poražené Německo nuceno svá vojska stáhnout a Sevastopol se dostal do rukou Britů, kteří později všechna zdejší válečná plavidla předali generálu Wrangelovi, který bojoval proti bolševické Rudé armádě. Wrangelova vojska však byla poražena u Rudá armáda obsadila koncem roku 1920 i Krymský poloostrov. Ještě předtím všechna plavbyschopná plavidla odplula do severoafrického přístavu Bizerta, kde je Francouzi internovali. Do Bizerty odplul i GEORGIJ POBĚDONOSEC, který se stal jedinou lodí třídy JEKATĚRINA II., která během své služby opustila prostor Černého moře. Během přesunu došlo na jeho palubě k nehodě, která si vyžádala životy tří ruských námořníků. Po dlouhých diplomatických tahanicích byla internovaná plavidla předána nově vzniklému SSSR, ale jejich technický stav byl natolik špatný, že musela být prodána do šrotu. GEORGIJ POBĚDONOSEC byl postupně rozebrán v letech 1930 až 1936. SINOP nebyl schopen plavby, takže padl v listopadu 1920 v Sevastopolu do rukou vítězné Rudé armády. V roce 1922 došlo k jeho částečné demontáži a poté byl holý trup odvlečen na moře a potopen.

ObrázekObrázek
Georgij Pobědonosec v Bizertě (vlevo) a rozebírání trupu bitevní lodě Sinop

Technické parametry:

Délka: 103,45 m.
Šířka: 21,03 m.
Ponor: 8,5 m.
Výtlak: 11 032 až 11 396 tun.
Výkon strojů: kolem 9100 koňských sil.
Rychlost: od 13,5 uzle do 16 uzlů.
Doplavba: 2400 námořních mil.
Pancéřování:
Hlavní pás: 406 až 103 mm.
Horní pás: 305 mm; přepážky 254 a 229 mm.
Kasemata: 305 mm.
Barbety: 38 až 63,5 mm.
Velitelská věž: 152 až 229 mm.
Paluba: 57 až 63 mm.
Výzbroj: 6 x 305 mm, 7 x 152 mm, 8 x 47 mm, 4 x 37 mm, 2 x 63 mm, 7 x torpédomet..
Posádka: 26 důstojníků a 616 námořníků.

Použité zdroje:

Vladimír Hynek a Petr Klučina: Válečné lodě 2. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1986.
Jaroslav Hrbek: Velká válka na moři. Vydalo nakladatelství Libri v letech 2001 až 2002.
http://wunderwaffe.narod.ru/Magazine/BKM/E2/
http://www.navycollection.narod.ru/ship ... /main.html
http://ship.bsu.by/ship.aspx?guid=2
http://flot.sevastopol.info/
http://armoured.ru/index.php
http://infoart.udm.ru/history/navy/shiplst1.htm
http://www.nashflot.ru/page/imperia/impbronen/2
http://www.armour-ships.ru/ship.php?id=3
http://www.navy.su/1850-1917/bronen/index.htm
http://navsource.narod.ru/index.html
http://web.ukonline.co.uk/aj.cashmore/r ... a-pre.html
http://www.warshipsww2.eu/staty.php?language=&show=A
http://navy.h1.ru/Page6/bron.html
http://photo.starnet.ru/Thematic_Wallpa ... оссия/СССР
http://www.battleships.ru/index.htm
http://www.battleships.spb.ru/bron.html
http://www.cityofart.net/bship/site_nav.html
http://www.agenziabozzo.it/
http://www.wikipedia.org/
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 715
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Barbetové bitevní lodě třídy Jekatěrina II.

Příspěvek od Martin Hessler »

Ad použité kotle:
Podle fotografie v článku (Kotle a parní stroj použité na lodích tř. Jekatěrina II) by mělo jít o vodotrubní kotle se čtyřmi topeništi, skromně bych tipoval, že oboustranné - je vidět žárovky a kouřovky. Pokud na snímcích ovšem není strojní vybavení Georgije Pobědonosce, u kterého je to jasné...
Neexistují žádné zoufalé situace. Existují pouze zoufalí lidé. /Heinz W. Guderian/
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Barbetové bitevní lodě třídy Jekatěrina II.

Příspěvek od jarl »

Martine, sice nevím co jsou to žárovky a kouřovky, ale na ty použité kotle se zítra podívám. Od napsání článku uběhlo mnoho let a od té doby jsem o těch obrněncích nashromáždil spoustu dalších materiálů, takže věřím, že v nich najdu upřesňující údaje.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
parmezano
7. Major
7. Major
Příspěvky: 552
Registrován: 17/3/2012, 16:17

Re: Barbetové bitevní lodě třídy Jekatěrina II.

Příspěvek od parmezano »

jarl: jedná se v podstatě zvětšený lokomotivní kotel viz tu: https://cs.wikipedia.org/wiki/Lokomotiv ... 3%AD_kotel
Obrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Barbetové bitevní lodě třídy Jekatěrina II.

Příspěvek od jarl »

Co jsem se díval do zdrojů, tak jsou ohledně použitých kotlů dosti vágní a jejich konkrétní typ se u jednotlivých lodí neuvádí, takže jsem tak upravil i článek. Co se týče toho použitého obrázku, jsou na něm kotle z obrněnce Jekatěrina II. a v popisce je uvedeno цилиндрические огнетрубные котлы, což by se snad dalo přeložit jako válcové plamencové kotle.

Obrázek[
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 715
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Barbetové bitevní lodě třídy Jekatěrina II.

Příspěvek od Martin Hessler »

jarl píše:Martine, sice nevím co jsou to žárovky a kouřovky, ale na ty použité kotle se zítra podívám. Od napsání článku uběhlo mnoho let a od té doby jsem o těch obrněncích nashromáždil spoustu dalších materiálů, takže věřím, že v nich najdu upřesňující údaje.
Žárovky jsou ty trubky o menším průměru ve střední části kotle (těmi při topení proudí žhavé plyny z topeniště), kouřovky jsou ty nad nimi o větším průměru (těmi proudí horký kouř, aby se teplo co nejlépe využilo).

Ohňotrubné (nebo žárotrubné) kotle jsou takoví konstrukční kříženci mezi plamencovým a lokomotivním kotlem. Z plamencového kotle převzaly plamence - válcová vsazená topeniště, která lokomotivní kotel nemá (to jsou ty čtyři velké ležaté válce vespod), z lokomotivního kotle zase žárovky (správně česky "žárnice") a kouřovky /viz. výše/. Takže tahle klasifikace je asi opravdu nejpřesnější.
Jinak, u lokomotivních kotlů se vyskytuje ještě tzv. varník čili "varná trubka", ocelová roura většího průměru, která prochází šikmo horní částí topeniště a je tak přímo vystavena žáru z hořícího paliva. Pomáhá lepší cirkulaci horké vody v kotli (= rychlejší ohřev).
Neexistují žádné zoufalé situace. Existují pouze zoufalí lidé. /Heinz W. Guderian/
Odpovědět

Zpět na „Rusko“