Želví lodě

Moderátoři: jarl, Pátrač

Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Želví lodě

Příspěvek od jarl »

Želví lodě

Obrázek
aneb
Dračí ochránci Země jitřní svěžesti
Japonsko se v polovině 15. století propadlo do období permanentních konfliktů mezi knížaty jednotlivých provincií, takže občanskou válkou zmítaná země nepředstavovala vojenskou hrozbu, kterýžto stav se změnil až na přelomu osmdesátých a devadesátých let následujícího století, kdy říši sjednotil Hidejoši Tojotomi. Ambiciózní kampaku se už dříve zabýval myšlenkou na zahraniční expanzi, a poté co se stal nezpochybnitelným pánem Nipponu, rozhodl se svoji v boji zocelenou a moderními arkebuzami vyzbrojenou armádu (1), vrhnout na Asijský kontinent, přičemž prvořadý cíl expanze představovala Čína.

Důvodů pro dobyvačné tažení můžeme hledat povícero, včetně odplaty za neúspěšnou mongolskou invazi ze 14. století, ale jeden z nejpádnějších argumentů představuje nemožnost demobilizace obrovské údajně půl milionové armády, aniž by došlo ke sporům s jejími veliteli. Nejpravděpodobnější motivací však zůstává Hidejošiho touha po moci, jelikož plánované vojenské tažení mělo připojit k jeho impériu nejenom nejbližší sousedy Čínu a Koreu, ale i Filipíny a snad i Siam, Indočínu, Malajsii a Indii. Viděno z retrospektivy, představovalo dobytí prakticky celého Hidejošimu známého světa, nemožný úkol, ale podmanění Koreje a přinejmenším části Číny, bylo v jeho silách.

Obrázek
Japonské válečné lodě z druhé poloviny 16. století

Ještě před útokem na nejnebezpečnějšího protivníka usiloval kampaku o spojenectví korejského krále Sondžoa, ale ten na jeho nabídku nereagoval, tudíž Hidejoši ztratil trpělivost a na jaře 1592 nařídil provést invazi do Země jitřní svěžesti. K tomuto účelu připravil armádu čítající 220 000 mužů, jejíchž přepravu přes Korejský průliv zajišťovaly stovky lodí obsluhovaných 9000 námořníky. Většina japonských korábů nepatřila mezi specializované válečné lodě, tudíž se de facto jednalo o transportní plavidla mobilizovaná převážně na západním pobřeží zdejších ostrovů, a i jednotky určené k jejich ochraně většinou postrádaly děla i kloun, tudíž taktika jejich nasazení spočívala v zahákování nepřátelských lodí a následné abordáži, přičemž skvěle vycvičení samurajové a jejich družiny v boji muže proti muži převyšovali své protivníky.

Pravda, Hidejoši se ke krytí obrovské invazní flotily pokusil získat dvě po evropském způsobu stavěné a dobře vyzbrojené válečné lodě, ale Portugalci jeho prosbu oslyšeli, tudíž kampaku nedisponoval žádnou jednotkou schopnou obstát v duelu s protivníkem nesoucím těžkou artilerii, takže kdyby Korejci zastihli jeho flotilu na moři, nejspíš by k vylodění vůbec nedošlo. Admirál Ji Sun-sin si byl důležitosti námořnictva pro obranu domoviny dobře vědom a prorocky napsal: „Flota je nejlepším prostředkem pro obranu země před nepřítelem přicházejícím z moře.“

Obrázek
Vylodění Japonců v Koreji

Bohužel Korejci vlastní vinou (2) přišli o dvě loďstva (3), záhy poté co se z 350 lodí u Pusanu 25. května vylodila první 18 000invazní vlna, pročež Japonci o něco západněji bez potíží debarkovali další dvě armády (celkem 33 000 bojovníků) a po dobytí nejbližších měst, všechny kontingenty zahájily postup do vnitrozemí, prosekávaje cestu hlavní armádě čítající 80 000 mužů. Nad Zemí jitřní svěžesti se začala stahovat mračna. Královská armáda a oddíly jižních provincií se sice útočníkům odhodlaně postavily, ale odvaha špatně vyzbrojených a nevycvičených vojáků toho proti zkušenému nepříteli mnoho nezmohla, tudíž všechny počáteční bitvy imdžinské války (4) skončily vítězstvím Nipponu. Japonci u Čchundžu porazili i korejského vojevůdce Sin Ipa, načež bez boje obsadili hlavní město Soul, ale na nabídku kapitulace Hidejošiho emisaři čekali marně. Král Sondžo uprchl do severních provincií, kde se jeho voje znovu zformovaly za řekou Imdžin, a povzbuzení příslibem čínské pomoci, zaujaly pevnou obranu, zatímco další armáda se neúspěšně pokusila osvobodit Soul.

Kromě toho se do boje zapojili prostí Korejci, neboť většina národa se zachovala podobně jako Song Sang-jon velící pevnosti Tongnä, jenž nepřátelům požadujícím volný průchod odvětil: „Bojovat a zemřít je lehké, nechat vás projít je těžké.“ Stejně jako tento válečník, poddaní krále Sondžoa před kolaborací většinou dávali přednost smrti se zbraní v ruce a početné oddíly povstalecké armády spravedlnosti nedopřály nepříteli pokoje, přičemž se do boje zapojili i buddhističtí mniši. Třebaže mnoho povstaleckých vůdců padlo (Čo Hon, Kim Čchon-il,...), hnutí odporu nabývalo na síle a vázalo na sebe značné síly.

Obrázek
Admirálové Won Kjun (vlevo) a Ji Sun-sin v představách filmařů

Přesto se nezaujatým pozorovatelům zdálo, že válečná mašinérie Země vycházejícího slunce na podzim 1592 převálcuje veškerý odpor. Synové Nipponu pomocí lsti prolomili korejské linie na řece Imdžin, obsadili Pchjongjang a klestili si cestu k řece Ja-lu, za níž už se rozprostírala bohatá Říše středu - vlastní cíl invaze. V područí okupantů se ocitli 3/4 Korejského poloostrova, jenomže tou dobou už na japonské ostrovy stále častěji docházely zprávy o drtivých porážkách na moři, které Hidejošiho vážně znepokojily, jelikož jeho armáda byla závislá na přísunu zásob a posil z mateřské země.

V týlu rychle postupujících japonských vojsk zůstaly rozsáhlé enklávy ovládané povstalci a místními hodnostáři. Nejvýznamnější „svobodnou“ oblast představovala bohatá provincie Čolla, kde mělo základnu Ji Sun-sinovo loďstvo, které bez úhony přečkalo první chaotické týdny, a nyní prohlubovalo vrásky na Hidejošiho zachmuřeném čele. Admirál v očekávání invaze nechal ihned po svém jmenování v r. 1591 budovat nové lodě a intenzivně cvičil naverbované posádky, takže když se zemí převalila nepřátelská armáda, byli jeho muži připraveni otočit kolem dějin a pomstít pobité krajany (5).

Obrázek
Korejský panokson

Levé loďstvo provincie Čolla mělo velitelství v Jočonu a ještě rok před imdžinskou válkou čítalo pouze deset širokomořských válečných lodí, ale díky úsilí svého velitele, provozovalo v červnu 1592 přes 80 jednotek několika typů od průzkumných po velké lodě, k nimž se připojily zbytky ze zničeného Pravého loďstva provincie Kjongsan podléhajících admirálovi Won Kjunovi. Ji, stejně jako starořecký stratég Themistoklés po pády Athén, usoudil, že nejlepší způsob k oslabení invazní armády představuje vybojování námořní nadvlády. Bohužel prozatím neměl povolení napadat nepřítele mimo určenou zónu, takže nemohl útočit na Japonce vyloďující se v sousední provincii, ale jakmile se nepřátelé 16. června ocitli u pobřeží Čolly, vyplul k ostrovu Hansando, v jehož okolí řádila nepřátelská eskadra, jíž velel Todo Takatora.

Je třeba zdůraznit, že veškeré datování je uváděno v našem gregoriánském kalendáři, zatímco mnohé zdroje vycházejí z kalendáře lunárního. Korejci nepřítele plenícího přístav Okpcho zaskočili a beze ztráty jediného muže zničili 26 lodí, načež se Ji následujícího dne rozhodl pro další úder, třebaže Japonci disponující 73 loděmi kotvili v chráněné zátoce a byli připraveni k boji. Admirál s hlavními silami zůstal u ostrova Hansando, kdežto k předstíranému útoku vyslal pouze několik menších lodí, jež Japonce vylákaly na moře, kde se na ně obořili Korejci a nepřítele rozstříleli, takže synové Nipponu během několika dní ztratili desítky plavidel, množství zbraní, zásob a hlavně tisíce mužů (6).

Obrázek
Admirál Ji Sun-sin

Z japonského pohledu šlo o neúspěch prvního řádu, jelikož jejich dosavadní lidské ztráty se počítaly na stovky. Navíc vítězství povzbudilo morálku Korejců a k Ji Sun-sinovi se připojilo i Pravé loďstvo provincie Čolla, což rozmetalo Hidejošiho záměry zásobovat na sever postupující armády z přístavů na pobřeží Žlutého moře. Ji tedy relativně snadno ovládl vody omývající pobřeží jihozápadní Koreje, aniž by jeho protivníci tušili, že má před další partií v rukávu schované trumfové eso. Co eso, opravdovou Wunderwaffen!

Zdejší pobřeží již od 13. století sužovaly nájezdy pirátů zvaných wägu (7), což stimulovalo rozvoj korejského válečného loďstva. Tyto útoky zesílily v první polovině 14. století a za vlády krále Kodžonga takřka paralyzovaly přepravu rýže a vybraných daní do hlavního města, přičemž zoufalí rolníci opouštěli pole a prchali do vnitrozemí, tudíž zemi hrozil hospodářský kolaps. A protože snahy diplomatů vyšly vniveč, připadl úkol omezit řádění pirátů na snesitelnou úroveň námořnictvu, přičemž se vyznamenalo několik korejských válečníků a Ji Song-gje využil získané popularity ke svržení Kodžonga a založení dynastie Čoson. Útoky wägu na pobřeží a námořní obchod však neustaly, takže v polovině 16. století Korejci založili Radu obrany hranice, která sice v přípravách na odražení Hidejošiho invaze hanebně selhala, ale v boji zakalená flota po technické stránce převyšovala své čínské a japonské protějšky a totéž lze konstatovat o jejich posádkách.

Obrázek
Původní kobukson z 15. století

Zdejší námořnictvo provozovalo více druhů válečných lodí, ale jeho základ tvořily tzv. panoksony. Jednalo se zpravidla o plavidla dlouhá od 15 do 33 m, jejichž posádku u větších typů tvořilo zhruba 125 mužů. O pohon se starali veslaři umístění v podpalubí, ale za příznivého větru mohli rozvinout plachty. Nad palubou se tyčila nápadná nástavba sloužící jako velitelský můstek a na horní palubě se leskla početná děla. Panoksony se v bojích s piráty skvěle osvědčily, ale vizionář Ji Sun-sin nařídil stavět podstatně výkonnější jednotky označované podle svého nezaměnitelného vzhledu jako kobuksony (želví lodě). Pravda, Ji se inspiroval stejnojmennými loděmi stavěnými už v první polovině 15. století, ale teprve jeho inovace učinila z tuctového typu námořní legendu hodnou zápisu do historie.

Idea želví lodě se sice zrodila v činorodé mysli korejského národního hrdiny, ale jejich projektováním pověřil svého technicky zdatného pomocníka Na De-jonga, jenž jim vtiskl konečnou podobu. Jednalo se o lodě dlouhé patrně od 30 do 37 m, jejichž šířka možná přesahovala 10 m a výtlak se pohyboval kolem 300 tun, přičemž se vyznačovaly malým ponorem vhodným pro akce v mělkých pobřežních vodách. Tupá příď na úrovni vodorysky připomínala vorvaní čelo, zatímco k nebi se pnoucí záď napodobovala polynéský katamarán. Korejští mistři loďaři používali převážně borové dřevo (8), přičemž se dřevorubci vydávali do lesů jenom v období, aby bylo dřevo nejpružnější.

Obrázek
Na De-jong

Kobuksony měly ploché dno a příčný rez jejich trupem připomínal písmeno U, což jim zajišťovalo stabilitu a dobrou ovladatelnost. Na základní konstrukci po celé délce navazovala znatelně širší hranatá nástavba rozdělená na dvě podlaží. Na spodním hrbili hřbety veslaři a stála tu lodní artilerie, zatímco vrchní sloužilo jako bojové stanoviště, které shora kryla vypouklá paluba evokující želví krunýř, opatřená kovovými bodci a početnými střílnami. Hroty měly nepřátelům znemožnit vstup na palubu a v případě potřeby je bylo možné pokrýt rákosovými rohožemi, aby nezranily posádku.

Podle kusých dobových pramenů a vyobrazení, tvořily onen želví krunýř kovové šestiboké desky, což ke kobuksonům přitahuje zájem odborné i laické veřejnosti, ale jejich použití nelze s jistotou prokázat, a Ji Sun-sin, jenž nám zanechal podrobný popis želvích lodí, se o žádných pancířích nezmiňuje. Je otázkou, zda jejich stavitelé během války mohli v izolované provincii získat dostatek materiálu ke zhotovení tolika železných desek (na každou loď několik tun), když museli uspořádat sbírku mědi a bronzu, aby zajistili suroviny k odlévání dělových hlavní. Tento rébus tedy nemá jednoznačné řešení, a dokud se podmořským archeologům nepodaří objevit zachovalý vrak, budou se fandové námořní historie dělit na dva znesvářené tábory.

Obrázek
Detail rekonstrukce pancéřové ochrany

Pokud Korejci svoji zázračnou zbraň opravdu opatřili železnými deskami, nebyla jejich primárním účelem ochrana před klounovým útokem jako u některých antických lodí pokrytých na úrovni vodorysky kovovými pláty, ani před následky dělostřelby, což byla idea vedoucí ke vzniku novodobých obrněnců. Ony hexagonální pancíře měly odrážet zápalné šípy a zabraňovat šíření požárů zakládaných hořlavými látkami vrhanými z nepřátelských lodí, přičemž se počítalo, že po jejich hladkém povrchu budou sklouzávat hákovací kotvice.

Kobuksony nesly dva sklápěcí stěžně s obdélníkovou plachtou, ale v boji je poháněla výhradně vesla. Jejich ovládání se lišilo od způsobu praktikovanému na evropských galérách, tudíž jejich obsluhy neseděly na lavicích, nýbrž stály, přičemž se řídily podle taktu udávaného údery na buben. K udržování zvoleného kursu sloužilo kormidlo opatřené kormidelní pákou, a třebaže nautické vlastnosti želvích lodí nebyly kvůli jejich konstrukci dobré, díky početným veslům vynikaly obratností, kteroužto přednost zúročily v boji s početnějšími nepřítelem, přičemž nejvyšší maximální rychlost patrně nepřevyšovala čtyři uzle (9).

Obrázek
Jedno z mála zobrazení želví lodě

Nejnápadnějším prvkem byla vyřezávaná zubatá dračí hlava s otevřenou tlamou na přídi, díky čemuž se kobuksony někdy označují jako dračí lodě. Tato figurína jim nejenže dodávala výhrůžný vzhled, ale podle některých pramenů chrlila oblaka jedovatých zplodin, či dokonce plameny. Je možné, že Korejci znali tajemství výroby umělého kouře využitelného kromě maskovaní i jako chemická zbraň, ale nasazení hořlavé směsi na způsob legendárního řeckého ohně používaného na byzantských dromonech není pravděpodobné, a je otázka zda by použití těchto vymožeností v bitevní vřavě nepřineslo víc škody než užitku. Několik primitivních zadýmovacích zařízení nedokázalo před zraky nepřátel skrýt korejské loďstvo, a použití otravných látek mohlo při změně směru větru ohrozit korejské posádky už během přibližovacího manévru. Pokud tedy kobuksony opravdu chrlily kouř či oheň, pravděpodobně se jednalo pouze o prvek psychologické války, a vzhledem k tomu, že Ji Sun-sin tvrdí, že do dračí tlamy zabudovali dělo, nabízí se pro tyto vizuální efekty prozaičtější vysvětlení.

Obrázek
Příčný řez želví lodí

Účinnou zbraní schopnou potopit nepřátelské plavidlo byl již od starověku kloun, a taranování umožňovala i konstruktéři želvích lodí (10), byť je zřejmé, že nešlo o primární zbraň. Tou byla početná artilerie umístěná nejenom na dělových palubách, kde je kryly silné oválné desky opatřené střílnami, ale i v předo- a zadolodí, tudíž mohly pálit všemi směry. Střelné zbraně se do Země jitřní svěžesti dostaly z Číny, a už v osmdesátých letech 14. století s nimi Korejci slavili značné úspěchy v bojích s piráty, a v průběhu následujícího století se děla stala nedílnou součástí lodní výzbroje, což o čínských a japonských korábech nemůžeme konstatovat ani v časech imdžinské války. Kromě nejlehčích kusů zvaných „vítězství“ Korejci používali čtyři druhy děl označovaných (od nejtěžších) jako „nebesa“, „země“, „černá“ a „žlutá“ (11), přičemž nejtěžší měly ráží kolem 190 mm a dostřel plných 48liberních projektilů činil slušných 600 m. Celkem kobuksony patrně osadili 20-30 kusy, což z nich činí nejlépe vyzbrojené veslové válečné lodě v dějinách..

Kromě kamenných a kovových „kulí“ evropského typu, Korejci hojně používali i atypické střely připomínající rakety či šipky. Zjednodušeně řečeno, k železnému projektilu připevnili dřevěný nástavec s kovovými stabilizátory plnícími stejnou funkci jako opeření na dříku šípu. Díky tomu se vyznačovaly velkou přesností a dostřelem, přičemž si vůči křehkým japonským lodím zachovaly dostatečné devastační účinky, a v případě potřeby je bylo snadné použít jako zápalné střely.

ObrázekxxxObrázek
Korejská děla, na obrázku vpravo nabitá „raketovými“ projektily

Korejci znali i ruční palné zbraně, které však byly zastaralé konstrukce a nemohly se měřit s japonskými arkebuzami. Navíc nedoznaly většího rozšíření, tudíž posádky spoléhaly hlavně na staletími prověřené luky. Zdejší armáda (a předpokládejme, že i námořnictvo) v 16. století používala dva druhy luků; jednodušší bambusový a účinnější kompozitní, jenž převyšoval arkebuzy nejenom větší kadencí, nýbrž i účinným dostřelem. Pokud došlo k zahákování nepřátelské lodě a boji muže proti muži, oháněli se námořníci meči, sekerami a dalšími chladnými zbraněmi, zatímco před ostřelováním se kryli vysokými štíty.

Posádka větší želví lodě sestávala možná až ze 150 osob, z čehož téměř 2/3 připadaly na veslaře, po nichž následovali dělostřelci a ostatní námořnické profese. Zvládnutí bojových úkolů vyžadovalo dobrou průpravu, přičemž je třeba připomenout, že Ji Sun-sin stanovil jako jednu z priorit výcvik posádek. K povzbuzení bojového ducha ihned po bitvě vyznamenával nejstatečnější bojovníky a mnoho krajanů přinucených sloužit na japonských lodích (hlavně jako veslaři) ocenilo jeho krédo: „Osvobození jednoho zajatce má stejný význam jako zabití jednoho nepřítele“. Soudě podle pozdější praxe, admirál předával povely velitelům jednotlivých lodí nejenom prostřednictvím signálních vlajek, nýbrž i údery do gongu a na buben, ale po prvním útoku bylo těžké ovlivnit průběh boje, tudíž bylo důležité předem stanovit bitevní plán, čímž se dostáváme k taktice nasazení těchto lodí.

Obrázek
Rekonstrukce rozmístění veslařů a dělostřelců na společné palubě

Korejská bojová doktrína kobuksonům předepisovala podobné úkoly jaké ve Středomoří plnily galeasy. V počáteční fázi měly tyto na poměry Dálného východu mohutné jednotky frontálním útkem rozvrátit nepřátelskou sestavu a v ideálním případě potopit vlajkovou loď. Následovalo dělostřelecké ostřelování spolu s hromadnou lukostřelbou, vypouštěním zápalných šípů a vrháním hořlavých látek, přičemž z japonského pohledu téměř nezranitelná monstra (12) využívala své obratnosti, a lesknoucí se bodce bojovníky Nipponu spolehlivě odrazovaly od pokusu o abordáž. Jakým způsobem jejich nasazení reálně probíhalo popsal Ji Sun-sin: „Naše lodě snadno obklíčily nepřátelské plavidlo, a v plné rychlosti na ně dotíraly ze všech stran. Želví loď, na jejíž palubě byl velitel rychle eskadry, taranovala nepřítele, načež jej dorazila palbou z děl. Další lodě mezitím zničily plachty, používajíce zápalné šípy. Na její palubě zuřily požáry a velitel padl po zásahu šípem“.

Pokud se boj odehrával na otevřeném moři, mohli se „samurajové“ spasit útěkem, ale Ji často umně využíval přírodní podmínky u korejského pobřeží, a pokud se podařilo zastihnout nepřítele v zátoce, či sevřeného mezi zdejšími ostrůvky, měnily se bitvy v masakry, tudíž není divu, že už pohled na siluety želvích lodí probouzel v Japoncích hrůzu a Korejci své nepřátele poráželi s minimální ztrátami. Je ovšem nutné zdůraznit, že množství nasazených kobuksonů se pro finanční náročnost a délku stavby ve většině bitev dalo spočítat na prstech jedné ruky, tudíž rozhodující úloha ve všech střetech připadla nepoměrně početnějším panoksonům.

Obrázek
Ji Sun-sin dohlíží na stavbu kobuksonu

Kobuksony projektovali speciálně k ničení špatně vyzbrojených (13) japonských lodí, k čemuž byly ideálně uzpůsobené, tudíž dosahovaly ohromujících úspěchů, a staly se vskutku zázračnou zbraní. Proto po skončení první fáze imdžinské války požádal Ieasu Tokugawa Hidejošiho o dodávku železných plátů (14), ale kampaku prosbu budoucího šóguna zamítl, takže jeho námořníci museli této hrozbě nadále čelit na původních lodích s naprosto nedostatečnou výzbrojí. Pokud bychom však želví lodě porovnali s jejich evropskými souputníky, vyšly by z hypotetické konfrontace podstatně hůře. Bezpochyby by našly uplatnění v bitvě u Lepanta, kde bojovaly křesťanské a turecké galéry, ale vodám omývajících západní Evropu vládly dobře vyzbrojené galeony, proti nimž neměly šanci na úspěch, tudíž vlastnictví oněch dvou výše zmíněných portugalských válečných korábů Japonci, mohlo vyrovnat poměr sil a možná i změnit průběh války.

Poprvé Korejci želví lodě nasadili 8. července v bitvě u Sačchonu, kde Ji nepřítele vylákal z přístavu, načež se na Japonce obořili plnou silou a slavili další skvělé vítězství. Je zajímavé, že Japonci u vplavu do přístavu umístili nejlepší střelce s jasným zadáním - zabít korejského admirála, přičemž jedna kulka Ji Sun-sina zasáhla do ramene. Zranění naštěstí nebylo natolik vážné, aby admirála vyřadilo z boje a později střelu vyňali, přičemž udivil podřízené stoickým klidem, se kterým snášel bolestivý zákrok. Nicméně tato událost naznačila, že bojovníci Nipponu mají ze svého protivníka mimořádný respekt a jsou připraveni jej zlikvidovat za každou cenu, a je ironií osudu, že korejští mučitelé o několik let později svému hrdinovi způsobili nepoměrně více utrpění než japonští arkebuzýři.

Obrázek
Kobukson taranuje japonskou loď

Během léta 1592 Korejci postupně zařazovali do služby další kobuksony, načež se rozšiřoval i seznam jejich námořních vítězství. Například když Japonci vyslali k západnímu pobřeží Korejského poloostrova další flotilu, Ji Sun-sin je znovu rozdrtil, přičemž se želví lodě znamenitě osvědčily, stejně jako v dalších střetnutích, z nichž se do historie zapsala zejména bitva u ostrova Hansando svedená 15. srpna, které se na japonské straně účastnila i gigantická NIHON MARU sloužící jako vlajková loď. Tehdy Korejci sice podle některých zdrojů přišli o čtyři lodě, ale počet jimi zničených či zajatých plavidel se blížil číslu 60 a padlo téměř 9000 nepřátel. Proto korejští historici střetnutí u Hansando řadí mezi tři velká vítězství (15) imdžinské války, což jenom podtrhuje fakt, že Hidejoši po prohrané bitvě admirálům další ofenzivní operace zakázal. Ti se měli soustředil na obranu Pusanu, odkud armádám bojujícím v severních provinciích dopravovali zásoby pozemními komunikacemi napadanými bojovníky armády spravedlnosti.

Na podzim 1592 se Ji Sun-sin odhodlal k útoku na Pusan, kde kotvilo 470 lodí. Jakmile hlídky spatřily blížící se Korejce, japonští velitelé část posádek převeleli na břeh a s nezranitelnými kobuksony hodlali skoncovat palbou svých nejtěžších děl tvořících šest pobřežních baterií. Ani toto opatření však k úspěchu nevedlo. Korejci za cenu několika padlých rozstříleli a spálili přes 100 nepřátelských plavidel, třebaže pokus o výsadek válečníci Země vycházejícího slunce snadno odrazili (16), tudíž důležitý přístav zůstal v jejich držení, byť Ji na jeho obsazení nerezignoval a sbíral síly k dalšímu ataku.

Obrázek
Bitva u Pusanu

Korejci se tedy během kolika měsíců stali nezpochybnitelnými vládci nad zdejšími vodami, tudíž když siamský král Naresuan nabídl čínskému vládci pomoc vlastní flotily, mohl jej císař Wan-li s díky odmítnout, protože námořní nadvládu ve svých rukou pevně třímal neporazitelný admirál Ji Sun-sin, jenž kontroloval severní úsek trasy spojující Pusan s přístavy Nagoja a Šimonoseki odkud vyplouvaly japonské zásobovací konvoje.

Tou dobou se už začala obracet karta i na pozemním válčišti, neboť řeku Ja-lu překročil 50 000kontingent čínských „dobrovolníků“ a povzbuzení Korejci na okupanty zle dotírali i v centrálních provinciích, a třebaže lépe vyzbrojení Japonci spojené čínsko-korejské vojsko v bitvě u Soulu porazili, nakonec narychlo ukutá aliance triumfovala a Hidejošiho armády na jaře 1593 odtáhly do provincie Kjongsang, kde si samurajové pod ochranou zdejších pevností lízali rány a čekali na výsledky diplomatických jednání mezi Hidejošim a čínskými emisary, která začala 14. června 1593 v japonské Nagoji. Korejci přizváni nebyli (!) a obě mocnosti kladly nepřijatelné požadavky, tudíž Wan-li od Hidejošiho očekával formální uznání čínské svrchovanosti nad Zemí vycházejícího slunce, kdežto kampaku zase pro svého císaře požadoval za manželku Wan-liho dceru. Vůli k uzavření mírové smlouvy zkrátka postrádaly obě strany, tudíž bylo zřejmé, že spor nakonec rozhodnou zbraně, jež ostatně neutichly ani během několikaletých vyjednávání..

Obrázek
Korejské loďstvo drtí nepřítele

Japonci v srpnu 1593 dobyli strategicky významné Čindžu, přičemž zmasakrovali přes 50 000 korejských vojáků a civilistů, ale postupně se většina okupantů stáhla na mateřské ostrovy a Zemi jitřní svěžesti znesvěcovaly pouze posádky v provincii Kjongsang. Nezahálel ani Ji Sun-sin, jenž až do uzavření příměří napadal konvoje s odplouvajícími vojáky, ale to už jeho šťastná hvězda začala pohasínat. Odvážný admirál ověnčený vítěznými vavříny představoval potenciální hrozbu pro krále Sondžoa, jehož většina národa považovala za neschopného zbabělce, tudíž není divu, že se - na popud Japonců - stal obětí dvorských intrik.

Ji byl na jaře 1597 po obvinění z napomáhání Nipponu nahrazen Won Kjunem, a po krutém mučení odsouzen k trestu smrti, přičemž jej od vykonání rozsudku zachránila intervence jeho příznivců, díky čemuž byl pouze degradován a zařazen do zdejší armády jako prostý voják. Ji Sun-sinova hlava však na krku neseděla příliš pevně, protože nepřátelé nepřestávali spřádat plány na jeho odstranění, přičemž je paradoxní, že definitivně jej v očích panovníka rehabilitovali teprve samotní Japonci, kteří obnovili vojenské akce.

Obrázek
Další zobrazení bitvy u Pusanu

Zatímco Sondžoovi mistři útrpného práva div neumučili korejského národního hrdinu k smrti, Hidejoši využil trestuhodné Won Kjunovy nečinnosti k posílení japonského kontingentu v provincii Kjongsang na 140 000 mužů, načež se jeho armáda na sklonku léta 1597 vydala na pochod k Soulu. Velitel korejského námořnictva dostal rozkaz zaútočit na Pusan, ale 27. srpna jej severně od ostrova Kodže napadla obrovská japonská flotila. Tehdy se ukázalo, že bez dobrého vrchního velitele ani želví lodě nepředstavují zaručený recept na vítězství, jelikož Tado Takatora tentokrát dokázal skvěle uplatnit taktiku abordáže a proti velké přesile ani kobuksony nic nezmohly. Korejci, kromě obrovských lidských ztrát (17) včetně Won Kjuna, přišli o 157 válečných lodí, přičemž vyvázl pouze tucet jednotek, které pod velením Bae Seola uprchly brzy po zahájení boje, takže jejich námořní nadvláda byla během jediné bitvy zlomena.

Útočníci vzápětí vtrhli do provincie Čolla a připravili zbytky floty o bezpečné zázemí, načež osud Koreje znovu visel na vlásku, ale sebevědomí Japonci si nevzali k srdci samurajské rčení „po prvním vítězství si utáhni řemínek u přilby“, tudíž ještě dokázali u Sunčchonu porazit čínské loďstvo, ale v boji s Korejci je čekalo kruté vystřízlivění. V hodině nejvyšší nouze si totiž král vzpomněl na poníženého Ji Sun-sina, vrátil mu hodnost velitele spojeného loďstva tří provincií a vložil osud Země jitřní svěžesti do jeho rukou. Admirálův starý známý Tado Takatora se s obrovským loďstvem čítajícím 133 válečných a zhruba 200 transportních plavidel chystal prorazit na Žluté moře, aby mohl útočit na západokorejské břehy a zásobovat postupující vojska, ale když 26. října doplul k úžině Mjongjang, zjistil, že mu cestu na sever přehradila korejská flota.

Obrázek
Ji sun-sin a jeho důstojníci v bitvě u Mjongjang v korejském velkofilmu

I když flota, ... z nejmocnějšího loďstva Dálného východu zůstalo pouze třináct (18) panoksonů, a jelikož se nepodařilo dokončit žádnou želví loď, musel Ji rozhodující bitvu vybojovat bez své zázračné zbraně a navíc s demoralizovanými posádkami, kterým ani přítomnost slavného válečníka nevrátila víru ve vítězství. Tu ztratil i král Sondžo, jenž se rozhodl posádky raději převelet na břeh a začlenit do pozemních sil, a je pozoruhodné, že Ji Sun-sin se ani po nedávných zkušenostech nestal jeho poslušnou loutkou a jasně formulovaný rozkaz nesplnil, přičemž odpověď zakončil sebevědomým prohlášením: „(...) dokud budu naživu, nepřátelé nás nedokáží porazit.“ Ano, Ji přijal osudovou výzvu a stejně jako starověcí Řekové u Platají hodlal nepřátele počítat pouze hrotem meče.

Většina korejských válečných lodí zakotvila severně od úžiny Mjongjang, zatímco vlajkový panokson vyplul vstříc Japoncům. Admirálovo počínání na první pohled připomínalo zoufalé volání po hrdinské smrti, ale ve skutečnosti se jednalo o součást geniálního záměru. Japonci lest neprohlédli, a hnáni mořským proudem v zádech, zaútočili, jenomže v úzké a skalnaté úžině nemohli využít svoji početní převahu, takže Korejci vydrželi až do chvíle, kdy se proud vlivem přílivu obrátil, načež se na nepřítele obořili plnou silou, zahnali jej na skaliska a šokovaní Japonci po zničení 33 lodí v panice ustoupili.

Obrázek
Ji Sun-sin a želví loď

Samotná bitva sice nemohla změnit poměr sil na moři, ale zatímco korejští námořníci nyní pokládali svého vůdce za nové vtělení boha války, v japonských admirálech pouhý pohled na jeho zástavu vzbuzoval ještě větší strach než druhdy obávané kobuksony. Proto nedokázali dočasné korejské námořní slabosti využít k podpoře a zásobování armády, a protože posílená čínsko-korejská vojska mezitím získala převahu, Hidejoši koncem r. 1597 stáhl armádu k zimovištím v Ulsanu a Pusanu. Tuhé boje však pokračovaly i v následujícím roce a patovou situaci ukončila až Hidejošiho smrt v září 1598.

Do té doby houževnatí Japonci drželi pozice, ale po kampakově skonu se regentská rada rozhodla invazi ukončit a celý kontingent evakuovat. To ovšem neznamená, že by zbraně na podzim 1598 utichly. Koncem října došlo k velkým pozemním bitvám u Sačchonu a Sunčchonu a krev tekla proudem i na moři. Šimazu Jošihiro se hodlal spojit s eskadrou Koniši Jukinagiho, takže se 16. prosince pokusil probít z obleženého Sunčchonu do Pusanu, čemuž bránilo korejsko-čínské loďstvo vedené Ji Sun-sinem. Navzdory japonské početní převaze bitva u Norjangu skončila jasným vítězstvím spojenců, kteří potopili 200 lodí a pobili přes 10 000 nepřátel! Bohužel, Ji Sun-sinovu zbroj po skončení první fáze bitvy probila střela z arkebuzy. Admirál se zhroutil k nohám svého synovce Ji Wana, a třebaže jej ihned přenesli do podpalubí, zranění na hrudi bylo natolik závažné, že mu nebylo pomoci (19) a on skonal obklopen svými nejbližšími spolubojovníky.

Obrázek
Ji Sun-sinova smrt

Přeživší nepřátelé se stáhli do Pusanu, odkud od prosince probíhala chvatná evakuace, takže začátkem r. 1599 už v Zemi jitřní svěžesti nezůstal jediný japonský voják, čímž imdžinská válka, která Korejcům způsobila tolik utrpení, skončila, a nastal čas oslavit padlé hrdiny. Nejvyšší pocty se pochopitelně dostalo Ji Sun-sinovi, jemuž po pohřbu v rodinné hrobce král poněkud pokrytecky udělil posmrtné jméno Čchungmu, což můžeme volně přeložit jako „Věrný vojevůdce“, a řadu dalších titulů. Po celém Korejském poloostrově se na jeho počest stavěly chrámy a památníky, takže jeho gloriola národního hrdiny dodnes nepohasla. S trochou nadsázky můžeme konstatovat, že pokud se znesvářené korejské vlády při hodnocení společné historie na něčem shodnou, je to konstatování, že země nikdy nezrodila většího vojevůdce. Proto flota Jižní Koreje provozuje stejnojmennou třídu torpédoborců, zatímco jejich rivalové severně od 38. rovnoběžky během občanské války zavedli Řád admirála Ji Sun-sina.

Bohužel v našich končinách se jeho jméno ztratilo pod záplavou všech Drakeů, de Ruyterů, Suffrenů, Ušakovů, Nelsonů, Tegetthoffů, Tógoů, Scheerů a Nimitzů, ale nenechme se mýlit, pokud existuje námořnická Valhala, Ji Sun-sin v ní ve společnosti těchto velikánů hoduje na čestném místě. Vždyť během let 1592-98 svedl 23 námořních bitev (20), aniž by okusil hořkost porážka, což je bilance, která jej bezpochyby řadí mezi největší admirály všech dob, byť mimo Koreu zůstávají jeho nejznámějším odkazem legendární želví lodě.

Obrázek
Rekonstrukce kobuksonu

Kobuksony nezmizely z historie při nešťastné bitvě u ostrova Kodže. Naopak, korejské dokumenty dokládají existenci těchto lodí ještě v 18. a počátkem 19. století, a když se o izolovanou zemi v polovině století páry začaly zajímat západní mocnosti, neřídil tehdejší korejský vládce postavit želví loď na ochranu před francouzskou intervencí, a můžeme pouze litovat, že nedošlo k jejímu bojovému nasazení. Tehdy už se samozřejmě jednalo o relikt dávné minulosti, nemající proti moderním jednotkám vyzbrojených děly s drážkovanými hlavněmi a výbušnými projektily, naději na úspěch, ale Francouzi, udiveni pohledem na tuto „obludu“, by nám o její konstrukci jistě zanechali cennou zprávu.

Poznámky:
(1) S palnými zbraněmi se Japonci seznámili v první polovině 16. století a během korejské invaze byly jejich počty v rámci vojenských útvarů srovnatelné s vyspělými evropskými armádami. Jejich hlavními dodavateli byli místní zbrojaři kopírující portugalské arkebuzy.
(2) Katorin sice japonské údery přirovnává k přepadům Port Arturu a Pearl Harboru, ale ve skutečnosti jednu flotilu v návalu paniky nařídil spálit velitel Pak Hong, kdežto jeho kolega Won Kjun po prvním neúspěchu nařídil potopit přes 100 vlastních lodí a rozpustit jejich posádky.
(3) Korejci formálně provozovali dvě loďstva (levé a pravé ve smyslu levo a pravobřežní), ale de facto disponovali čtyřmi oddělenými formacemi.
(4) Tak tento konflikt označují Korejci používající lunární kalendář podle roku „černého draka“, v němž se odehrála tato z jejich pohledu zásadní válka.
(5) Imdžinská válka se oboustranně vedla s neobyčejnou krutostí, jelikož Korejci na japonská zvěrstva odpovídali stejnou mincí. Jako příklad používaných metod může posloužit pyramida navršená v Kjótu z 30 000 odřezaných korejských uší.
(6) Údaje o japonských ztrátách se u jednotlivých zdrojů značně rozcházejí.
(7) Zpravidla se uvádí, že šlo o Japonce, ale Kubík tvrdí, že se ve skutečnosti jednalo o obyvatele ostrovů ve Východočínském moři, tudíž se kromě Japonců rekrutovali i z Číňanů a pravděpodobně i samotných Korejců.
(8) Kubík píše, že při stavbě panoksonů se často používal i bambus.
(9) Uvádí to R. Jánský, přičemž ostatní prameny rychlost želvích lodí nespecifikují.
(10) Těsně nad čarou ponoru měly želví lodě nevýrazný kloun ve tvaru démoní (?) hlavy.
(11) Za těmito z našeho pohledu podivnými termíny se skrývají názvy prvních čtyř znaků zdejší abecedy.
(12) Japonci kobuksony nazývali „slepé lodě“, což byla podle Pastuchova narážka na jejich bojovou taktiku, kdy „se prorvaly nepřátelskou sestavou a vtrhly mezi ně jako slepý šermíř do davu, přičemž zasahovaly vše, co se ocitlo v jejich palebném sektoru.“
(13) Nejtěžší děla používaná Japonci vystřelovala projektily o hmotnosti 12 liber, ale běžný kalibr činil pouhé 3 libry.
(14) Uvádí to Ivanov.
(15) Dalšími jsou pozemní bitvy u Hängdžu a Čindžu.
(16) Tvrdí to Katorin, přičemž není jisté zda k vylodění opravdu došlo.
(17) Bitvu na korejské straně údajně přežilo pouze 120 mužů.
(18) Podle zdrojů uváděné počty kolísají od 6 do 13 lodí.
(19) Těžce zraněný admirál zapřísahal své nejbližší, aby zprávu o jeho smrti prozatím zatajili, takže Ji Wan si oblékl admirálovu zbroj a do konce bitvy před posádkami ostatních lodí hrál roli svého strýce.
(20) V článku jsou uvedené pouze nejvýznamnější bitvy.

Použité zdroje:
Иванов С. В.: Боевые корабли Японии и Кореи. 612 - 1639 гг. Řada Война на морс № 20 rok vydání 2005. Dostupné online.
Виноградов С. Е.: Военно-морская история; от эпохи Великих географических открытий до Первой мировой войны (1). Petrohrad 2014. Dostupné online.
Válečné lodě minulosti (4). Vydalo nakladatelství Kanon 2016.
Гангут č. 55.
Kubík L.: Bakalářská práce Vojenské aspekty imdžinské války. Dostupné online.
Скрицкий Н. В.: 100 великих адмиралов. Vydalo nakladatelství Вече 2011.
Kol. autorů: Dějiny Koreje. Vydalo nakladatelství Lidové noviny 2001.
http://militera.lib.ru/h/imdin/index.html
http://weaponhistory.com/all/korabl-cherepaha/
http://prekrasna-vasilisa.org/post400864548/
http://forums.balancer.ru/society/2007/ ... a-kob.html
http://navy.memorieshop.com/Korea/
http://www.wikipedia.org/
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
t.hajek
7. Major
7. Major
Příspěvky: 442
Registrován: 26/2/2009, 12:03
Bydliště: Praha

Re: Želví lodě

Příspěvek od t.hajek »

díky moc, já to znám jen z AOE II The Conquerors :)
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Želví lodě

Příspěvek od jarl »

Není zač. To AOE je nějaká počítačová hra? Tyhle věci jdou úplně mimo mě, protože všem tvrdím, že ve 42 letech už jsem na podobné novoty starej.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
dase
desátník
desátník
Příspěvky: 53
Registrován: 31/7/2014, 12:37

Re: Želví lodě

Příspěvek od dase »

Toto bude předpokládám korejský film s touto tématikou

https://www.csfd.cz/film/360298-admiral ... y/prehled/

Jarle, jestli gůgl nekecá, tak když vyšlo AOE, tak ti bylo o cca 17 let míň než teď :-?
(ale chápu, taky moc na PC hry nejsem)
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Želví lodě

Příspěvek od jarl »

Dase, ten film se jmenuje Admirál; Bouřlivé proudy a pojednává o Ji Sun-sinově nejslavnější bitvě v úžině Mjongjang. Z tohoto filmu pochází i obrázek č. 20 z tohoto článku.

Film se mi moc líbil a dám sem krátkou ukázku, ve které jsou vidět nejenom korejské a japonské lodě, ale i různé způsoby námořního boje (taranování, dělostřelba z několika druhů děl, lukostřelba, střelba z arkebuz, použití zápalných šípů a hořlavých látek a samozřejmě abordáž).

ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12969
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Želví lodě

Příspěvek od Rase »

Hodně mě překvapily ty portugalské lodě v japonském loďstvu. Co se týče onoho železného oplechování, tak mě napadlo, zda k tomu účelu nemohli spíš použít třeba keramické "dlaždice" - přeci jen to bylo dostupnější, snáze vyrobitelné a háky by po nich sklouzávaly stejně dobře. Díky za neskutečně zajímavé téma
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Želví lodě

Příspěvek od jarl »

Ty portugalské lodě Japonci nakonec nezískali, protože je Portugalci odmítli prodat, a co se týče těch keramických dlaždic, domnívám se, že by to nebyl dobrý nápad. Takové desky by byly křehké a svojí odolností by se nemohly rovnat železným plátům.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Želví lodě

Příspěvek od Mirek58 »

Přečetl jsem si, že údajně lodní děla korejci využívali dříve než japonci.
Tedy zřejmě je při invazi na japonských lodích chyběla.
Nějak mi to " drhne", ale zase na druhou stranu palné zbraně nebyly v souladu s přesvědčením samurajů.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Želví lodě

Příspěvek od Polarfox »

Mirek58 píše:ale zase na druhou stranu palné zbraně nebyly v souladu s přesvědčením samurajů.
S tím, co bylo v souladu s přesvědčením samurajů bych byl velice opatrný, protože to co dnes bereme (a nejen my, ale i v zemi původu) za dané je pouze zparchantělá novodobá verze z přelomu 19. a 20. století a následně moderní popkultury, což s původními samuraji a jejich zvyklosti má často pramálo společného.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Želví lodě

Příspěvek od jarl »

Japonská armáda i námořnictvo masově používali střelné zbraně odvozené od portugalských arkebuz, ale děl na jejích válečných lodích bylo málo a vesměs malých ráží. Důvodem byl pravděpodobně fakt, že k provádění pirátských nájezdů a v klanových válkách proti stejně vyzbrojeným protivníkům děla nepotřebovali a Hidejoši původně očekával, že se Korejci stanou jeho spojenci, takže s bojem proti jejich námořnictvu nepočítal. Na poslední chvíli se pokusil od Portugalců koupit ty dvě válečné lodě, ale marně, takže musel invazi provést s loděmi vhodnými pouze k transportu vojáků a v boji spoléhajícími na zahákování protivníka a boj muže proti muži. Výzbrojí korejských a japonských vojsk se podrobně zabývá Lukáš Kubík ve své bakalářské práci, která je volně dostupná zde.

Obrázek
Souboj japonských válečných lodí v r. 1576
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4160
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Želví lodě

Příspěvek od Alfik »

Portugalci jim nemohli výzbroj a lodě dát z prostého důvodu: Korea sice byla v portugalské sféře (dle smluv Saragoské a Tordesillaské) kolonizace, ale nebyla kolonií. Byla to samostatná říše. A celkem dost mocná, kdyby nebylo těch vnitřních sporů. I čínský císař posílal každoročně poselstvo s dary, aby na hranicích s korejskou delegací jednalo o prodloužení "smlouvy o vzájemném přátelství a neútočení".
Porugalci prostě nemohli vyzbrojovat samostatnou říši, která by jednou mohla snadno ohrozit Macao a další jejich državy.
Dále, Španělé, kteří se usádlili v Japonsku, protože podle těch smluv to zase "patřilo" jim, zase proporčně odmítlo pomoci Kampakuovým samurajům, protože by to vedlo ke světové válce, kdyby se do pokusu o ovládnutí Koreje zamíchaly obě Evropské velmoci...
Takže sice obě strany měly střelné zbraně, které se naučily vyrábět od evropanů a částečně i nakoupily od obchodníků, ale ani jedna nemohla počítat s nějakou větší, oficiální, vojenskou pomocí. Tohle byla "jejich věc", obě velmoci od toho daly ruce pryč. Celkem rozumně, dlužno poznamenat, když tak čumím na události posl. desetiletí...
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11468
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Želví lodě

Příspěvek od Zemakt »

Díky Jarle, opravdu pěkné čtení. Jen ta rychlost se mi nějak nepozdává, 4 uzle? Na tom videu z filmu co jsi přiložil tam ty lodě sviští minimálně osmičkou :D :up: .
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12969
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Želví lodě

Příspěvek od Rase »

Žádné "přesvědčení samurajů" neexistovalo, Japonci evropskou kulturu hodně hltali a všechny zajímavé technologie a nápady velice rychle převzali. Níže můžete vidět i zbroje jasně vycházející z evropských vzorů, palné zbraně (Tanegashima) používali i samurajové hned jak se k nim dostali a dokonce jsem se setkal i s tím, že se snažili upravit meče a chladné zbraně do evropského stylu (vím od kováře co se učil v Japonsku). Zajímavostí je i evropský vliv na gastronomii, kdy převzali od evropanů různé pečivo a hlavně tempuru - tedy obalovanou zeleninu a podobně, smaženou v těstíčku. Ona japonská nadřazenost v oblasti vojenství je jen mýtus, zveličený moderní dobou. Přeci jen i evropské chladné zbraně byly často stejně kvalitní, byť nebyly vyráběné tak zdlouhavě a obřadně. Pokud jde o šermířské umění, tak v hospodských rvačkách pravidelně vítězili opilí evropští námořníci... takže tak.
https://en.wikipedia.org/wiki/Nanban_trade

Obrázek Obrázek

Obrázek Obrázek

Obrázek
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Želví lodě

Příspěvek od Mirek58 »

Jo, díky, po přečtení dané bakalářky, se mi ledacos osvětlilo ve vývoji japonského vojenství.
Schema jeho evoluce fakticky probíhala stejně jako v evropském prostoru. Což je pochopitelné ke kontaktům.
Problém lodních děl tedy byl asi zapříčiněný jiným faktorem. Já se přikláním k ekonomice.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 715
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Želví lodě

Příspěvek od Martin Hessler »

Mirek58 píše:Jo, díky, po přečtení dané bakalářky, se mi ledacos osvětlilo ve vývoji japonského vojenství.
Schema jeho evoluce fakticky probíhala stejně jako v evropském prostoru. Což je pochopitelné ke kontaktům.
Problém lodních děl tedy byl asi zapříčiněný jiným faktorem. Já se přikláním k ekonomice.
Ekonomický faktor mohl být samozřejmě významný. Na japonských ostrovech nejsou prakticky žádná ložiska kovů. Skoro všechno co využívali (a využívají) v metalurgii, pochází z dovozu. S tím mohlo souviset i zaostávání technologií. Zvládnout odlévání děl nebylo nic jednoduchého a za situace, kdy bylo málo materiálu a ceny tak vysoké, že po dělech de facto neexistovala poptávka, se o ně asi nikdo vážně nepokoušel.
Neexistují žádné zoufalé situace. Existují pouze zoufalí lidé. /Heinz W. Guderian/
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Želví lodě

Příspěvek od Mirek58 »

Ale, když už jsem zmínil dotyčnou bakalářku, napadla mě taková "hloupost"

Hidejoši povolal k invazi něco kolem 350 000 mužů. Z nich asi polovina šla na lodě a zbytek se podělil na zálohu a! posádky po japonsku, jako náhrada za povolanců.
Ten kluk jeden, pod záminkou porážky dynastie Ming, zabavil japonské provincie rodilých vojáků a nahradil je vojáky z jiných provincií.
A měl zajištěno, že žádný konkurent se mu doma nevzbouří.
Chytrej, z toho mám pocit, že celá invaze byla jen kamufláž uklidnění domácí půdy.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Želví lodě

Příspěvek od Pátrač »

Teda jo kolego, jsem si to přelouskal až nyní a musím uznat že je to dílo hodné knižního vydání. Že to ale na tom Dalekém východě uměli rozbalit... Krásná práce.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Želví lodě

Příspěvek od Polarfox »

Nesmí se také zapomínat na to, že Japonsko nebylo námořní národ odjakživa. Jejich tradice v této oblasti stála zpočátku na příbřežních rybářích a pár pirátech a obchodnících. Podle toho pak vypadají i flotily - nevybavené, nevycvičené a tak porůznu poskládané. V řadě případů jsou to jen obyčejné transporty, ne válečné lodě.
Martin Hessler píše:Ekonomický faktor mohl být samozřejmě významný. Na japonských ostrovech nejsou prakticky žádná ložiska kovů. Skoro všechno co využívali (a využívají) v metalurgii, pochází z dovozu. S tím mohlo souviset i zaostávání technologií. Zvládnout odlévání děl nebylo nic jednoduchého a za situace, kdy bylo málo materiálu a ceny tak vysoké, že po dělech de facto neexistovala poptávka, se o ně asi nikdo vážně nepokoušel.
Ona tam nějaká ložiska sem tam byla, ale nestála kvalitou rudy za moc. Bylo tedy třeba věnovat značné úsilí už jen tomu, aby se vyrobil kvalitativně podobný/využitelný produkt jako dejme tomu v Evropě...takže např. meče se překládaly XXX krát, což se v moderní době bere jako hrozně cool a má to značit to, jak tomu tam tenkrát rozuměli více než ostatní a jaký dělali super produkt na půlení lístků sakury a bla bla :D, ale byla to jen z nouze ctnost a nutnost. Např. Vikingové měli podobně zparchantělé zdroje a překládali snad ještě více, ale ti nikdy podobného věhlasu nedošli a nikdo z nich nedělá světové přeborníky v mečířství :) Joo ta exotika, novodobý kult meče a jeho rozšíření do světa a popkultury :)
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4160
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Želví lodě

Příspěvek od Alfik »

Mirek58 píše:Ale, když už jsem zmínil dotyčnou bakalářku, napadla mě taková "hloupost"

Hidejoši povolal k invazi něco kolem 350 000 mužů. Z nich asi polovina šla na lodě a zbytek se podělil na zálohu a! posádky po japonsku, jako náhrada za povolanců.
Ten kluk jeden, pod záminkou porážky dynastie Ming, zabavil japonské provincie rodilých vojáků a nahradil je vojáky z jiných provincií.
A měl zajištěno, že žádný konkurent se mu doma nevzbouří.
Chytrej, z toho mám pocit, že celá invaze byla jen kamufláž uklidnění domácí půdy.
Ano, samozřejmě. A nadto nechal dva daimjóy, kteří se odmítli tohoto dobrodružství zúčastnit, napřed ostouzet za údajnou zbabělost a posléze je povolal do Ósaky kde sídlil a nechal je setnout, za údajné odepření císařského rozkazu, což byla manipulace, neboť byl jen kampaku - tedy česky správcem, jakožto osoba neurozená nemohl být žádným voj. zmocněncem a netobóže šógunem, to mohli jen příslušníci čtyř rodů. Odmítnutí jeho rozkazu tedy nebylo žádným odmítnutím Božské vůle, ale už měl takovou moc, že si to dovolil. Očesal, vykázal, dovolil... :)
A ono to pak pokračovalo :) neboť pan kampaku nebyl žádný malý blbec, a tak dal velení v této operaci dvěma daimjóům ze znepřátelených rodů (Maeda a Uesugi), čímž si zaručil že se budou víc hádat mezi sebou než s ním. Stalo se. Navzájem se osočili ze zbabělosti a "malého důrazu" při potírání Korejců a v důsledku se toto nepřátelství, které se vyostřilo, stalo i příčinou pozdější roztržky v tzv. Radě regentů (také Radě pěti) a vedlo to k bitvě u Sekigahary, kde jeden z nich významně pomohl klanu vedenému Ijejasu Tokugawou.
Kdoví, kdyby bylo velení Japonců jednotné, možná by Korejci ostrouhali - Želví lodě by možná nebyly stačily...
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12969
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Želví lodě

Příspěvek od Rase »

Mirek58:
jistě, přeci jen tehdy byly v japonsku velké vojenské družiny různých lokálních šlechticů. Bylo tedy jednodušší tyto síly přesměrovat mimo Japonsko než se je snažit odzbrojit. Přeci jen i pokud by se ty bandy nepokusily o povstání proti vládě, tak by se rubaly mezi sebou, nebo by olupovaly pocestné. Venkov tak měl nějaký čas klid na regeneraci po občanské válce. Docela mě zaráží, že po prvním neúspěchu v Korei, se nepokusili napadnout rovnou Čínu. Přeci jen čínští vojáci stejně korejcům pomáhali a proti nim měli i víc šancí. Přeci jen Čína na tom s loďstvem nejspíš nebyla moc zářně (v tomto období - nevim).

Polarfox:
jen dodám, že severští kováři taky používali meteority (tzv. meteorické železo - železo-niklové meteority). Hodně dlouho kováři neuměli dosáhnout teplot nutných pro tavbu železných rud, využívali tedy tuto ryzí formu železa. Oproti moderním ocelím, se meteorit kove docela dobře, ale na ostří vhodný není, jelikož je příliš měkký. Prokládal se tedy s trvdřím materiálem. V případě niklových meteoritů musely být ony meče opravdu významné (dostávaly jména tak jako v Japonsku). Obecně vzato je překládání taková znouzecnost, kdy se snaží kovář přetvořit né nekvalitní materiál v něco lepšího. S rozvojem metalurgie v Evropě se od této praxe brzy opustilo a čepele se vyráběly konvenčním způsobem (svařenec z dvou typů oceli) což bylo mnohem levnější na výrobu ale kvalitativně hodně vysoko. V pozdním středověku, si tak jedenapůlruční meč mohl dovolit kde kdo a kvalita seku byla stejná jako u Katany. Japonci tedy byli v oné matalurgii poněkud opoždění a udělali si z nouze ctnost. Ono to ale asi má smysl i v tom, že železa bylo málo a očividně i drahé (nebo japonsko chudé)
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Odpovědět

Zpět na „Ostatní státy a země“